V Moravské Ostravě provedli podobné sčítání; poslední, toho se týkající, roku 1916. Poměry jsou skoro obdobné. Napočetlo se 9126 bytů, z nichž rovněž 71˙5% o kuchyni, neb při tom o kabinetu neb světnici, 24˙5%, tedy o něco méně než v Ústí, se dvěmi až čtyřmi obytnými místnostmi. Srovnáme-li s tím jen letmo šetření o bytových poměrech ve starém Rakousku dle stavu v roce 1910, - a od té doby, jak je celému světu známo, změnila se situace trhu bytového v neprospěch nájemníků - shledáme, že poměry tehdejší, jistě ne skvělé, zhoršily se ještě značně proti nynějším.
Namlouvá-li se v této sněmovně nyní a i již dříve stranami většiny světu se zvláštním spěchem, že mají úmysl i přání, aby zmírnily bytovou nouzi a počaly s jejím odstraněním, nesrovnává se to docela s pravdou. Neboť kdyby tu byl takový úmysl, pak by muselo být sprovozeno se světa množství předpokladů, které dokazují opak.
Ukazuji jen k tomu, že v důsledku okolností, že tento nový stát má dle názoru vojenských znalců jiné strategické hranice než staré Rakousko, byla změněna i místa garnison proti dřívějším. Nyní stala se garnisonami místa, která jimi dříve nebyla a překládání vojska do těchto míst má značný vliv na bytovou otázku. Nehledí se tu k platnému zákonu o ochraně nájemníků, nýbrž jedná se s terorem, jenž nemá příkladu, a obce jsou donucovány, aby připravily byty pro důstojníky. Jest samozřejmo, že tím se otázka bytová pro občanské obyvatelstvo ještě značně zhorší. Bylo by velmi zajímavé při spěchu, s nímž strany většiny daly průchod tomu, aby se tento návrh zde projednával, snad se to opomenulo - ale rádi a s dychtivostí bychom slyšeli, co má vlastně k veliké řadě ustanovení tohoto návrhu co říci ministerstvo zdravotnictví. Nynější poměry bytové jsou hrozné, o tom není pochyby. Jest nyní nutno odhaliti konečně závoj a ukázati celé veřejnosti tuto hanbu. Ale jsem si vědom, že ministerstvo zdravotnictví přes to, že úředně a z moci úřední tento závoj dosud nebyl odhalen, přece jen snad má o tom tušení, jak vypadají bytové poměry ubohého pracujícího obyvatelstva.
Dle našeho názoru, má-li se mluviti a jednati o bytové péči, jest první a nejvyšší zásadou, zmírňovati bytovou nouzi ne na úkor jakosti bytů, jež se budují, nýbrž zásadou každé péče k řešení této otázky podnikané musí býti a zůstati, že byty musí býti takové, aby mohly býti nazvány hodnými lidí. Zda tomu tak bude při všech těch možnostech, jež návrh slibuje co do úlev, to jest jiná otázka.
Jest však též jisto, že následkem toho, že majetníci bytů musí pro tuto nesmírnou bytovou nouzi a také za druhé pro smutnou skutečnost, že z hospodářských ohledů jsou mnozí pracující lidé nuceni, zříci se poslední místnosti svého bytu, aby si opatřili nějaký příjem, že z těchto všech důvodů musí majetník bytu sdíleti byt s cizími rodinami, a tím trpí bez odporu tak často opěvovaný smysl pro rodinu. Byli-li lidé, - a tací jsou ještě dnes - kteří stále pomlouvají právě stranu, k níž patřím, že ničí smysl pro rodinu, nuže, ať studují bytovou otázku a shledají, že nikterak není třeba, aby se někdo za těchto smutných a politováníhodných poměrů namáhal, aby rušivě zasahoval do rodinného života. Výchově zajisté není na prospěch, když následkem těchto poměrů musejí sdíleti obytnou místnost velmi často, v mnohých místech, v mnohých bytech, mladí lidé ve věku od 12 do 18 let a jest docela jisto, že tímto přeplněním bytů lidmi, kteří docela k sobě nepatří, vznikají spor, nesvár, udavačství a nemoce, jako nikde jinde. Bylo by velmi zajímavé, kdybychom měli takovou ústřednu, která by měla konati šetření o otázce bytové nouze a bylo by zajímavo, kdyby se mohlo při tom i zjistiti, kolik z lidí, kteří tu onemocní neb zemrou, onemocnělo aneb zemřelo proto, že u nich scházel předpoklad: míti byt hodný člověka.
Jest tedy po našem soudu bezpodmínečnou nutností, aby byla ostuda bytové nouze v tomto státě konečně učiněna zřejmou veřejnosti.
My jako sociální demokraté súčastníme se porad, ačkoliv jest nám zamítnouti celou radu ustanovení tohoto zákona, a podáme pozměňovací návrhy; přes odlišné své stanovisko jsme zásadně pro to, že se má a musí podporovati každý pokus, který byl by s to přivoditi v této otázce nějaké zmírnění.
Zda to uskuteční opravdu tento návrh, je otázka, kterou zodpoví teprve budoucnost. Jsme toho názoru, že tento zákon, stane-li se návrh zákonem, dozraje k témuž výsledku, jako všechny ostatní pokusy, které v tomto oboru byly ve sněmovně již učiněny. Občasné krátké oživení stavebního ruchu - a to byly všechny pokusy, které byly v této otázce učiněny a návrh, který nyní je na denním pořádku, znamená totéž - také periodické krátké oživení stavebního ruchu rovná se rozdmychání vysoké pece na příliš krátký čas. První, čeho je třeba, abychom se otázce oživení stavebního ruchu více přiblížili, jest, aby se utvořil pevně založený stavební program na dlouhou dobu. Co se dosud udělalo a co se má nyní zase udělati, jest opakem toho, jest to nanejvýše nehospodářský, neekonomický chod na prázdno ve výrobním procesu. Jest nyní vyhledávati, co si vlastně představujeme pod takovým pevným stavebním programem. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
V první řadě jest potřeba - a to mohla by rovněž dělati nutná a dosud neutvořená ústředna vedle jiných šetření - aby se zjistila především stavební potřeba vůbec, a to potřeba malých bytů a obchodních místností. Až to bude zjištěno, pak bude možno, aby se mluvilo o tom, jak vysoké budou náklady stavebního programu na příští rok. Když tyto dvě věci budou zjištěny, lze podle toho zaříditi celou výrobu, zvláště výrobu stavebních hmot. Přirozeně bude také nutno - v osnově je postaráno o množství takových věcí - aby stát si vyhradil právo zakročiti rozhodne tam, kde by byly tyto všechny krásné myšlenky znemožňovány spekulací soukromého kapitálu. Bude-li to možno prostředky, jež tu mají býti opatřeny, jest jinou otázkou.
Nejnutnější, co vždy rozhodovalo u všech lidí, kteří o této otázce dosud mluvili, bylo, aby byly pohotově peněžní prostředky. Jak by se měly peněžní prostředky opatřiti, na to činí tato osnova opět návrh: totiž na losovou půjčku. Jest jisto, že poskytnutí peněžních prostředků může se díti jen těmi, kdo peníze mají. Návrh, který zde máme před sebou, praví v několika ustanoveních, že se chce zasáhnouti do práv soukromých kapitalistů. Jiná ustanovení pokoušejí se zase získati příslušníky těchže tříd, aby provedly stavby pro malé byty. Zda třída společenská, které to přisuzují, to také udělá, jest jiná otázka. Domnívám se, že solidarita těchto tříd bude tak silná, že i opatření peněžních prostředků tímto způsobem ztroskotá. Opatření peněžních prostředků musí proto býti řešeno jinak, a předstírá-li se nám již, že v tomto státě se nezaleknou ani toho, aby se dotkli nejsvětějších práv majetníků, aby zasáhli do práv těchto tříd, pak by se mělo, jelikož opatření prostředků jest nejdůležitější, přemýšleti o tom, zda by se nemělo i nuceně vzíti to nejpotřebnější od majetných
Namítne se mi, že by to způsobilo silné otřesení státu a že by to mohlo škoditi vážnosti státu. Můj názor jest ten, že poškození a otřesení státu tím nemohlo by býti větší, než jaké by muselo býti, kdyby celá veřejnost a celý svět věděl, jak v pravdě se to má s bytovou otázkou v tomto státě. Přirozeně jest potřeba a v návrhu jest o tom učiněno opatření - aby se přezkoušely ceny pozemků a materiálu. Chcete soukromým kapitalistům předepsati, jak velký má býti zisk, jak se má prodávati a chcete též, bude-li toho třeba, zabrati zásoby těchto věcí a objektů. Jedno jest jisto, že ani v tomto směru se asi nedocílí příliš mnoho praktických výsledků a to z prostého důvodu, že jest v první řadě nutno starati se, co se týče výroby staviva, aby průmysl staviv skutečně vyráběl pro potřebu a nezastavoval svévolně produkci, když dle zdání majetníků jest nebezpečí, že jejich profit, jejich zisk bude ztenčen. V posledních létech všude učinili zkušenost, že přes nepatrný stavební ruch velmi často se stalo, že nebylo s dostatek stavebních hmot po ruce.
Zvláštní důraz se klade na zlevnění staveb. Bude potřeba, aby se konečně vyšetřilo, zda by nebylo záhodno přivoditi zlevnění staveb nejen pokusem stabilisace mezd - o čemž nyní mají příležitost povolané úřady velmi často se baviti nýbrž i tím, aby se udělal opak toho, co Ústřední svaz průmyslu vápenného, cihlářského a kamenického žádal u příslušných ministerstev; zda český bratrský svaz těchto podnikatelů totéž podnikl, není mi známo. Tento svaz zažádal - a dle všeho s výsledkem - aby se uzavřel jakýkoliv dovoz stavebních hmot. Chcete-li zkoumati a zjistiti účinky této závěrky, pak jděte do všech měst, jež prováděly v minulém roce novostavby pro malé byty, a dovíte se od tamějších stavebníků, ať to byly obce aneb obecně užitečné podniky, jaký to má neblahý vliv a jak tato okolnost způsobila veliké zdražení stavebních nákladů.
Několik slov ještě o projektovaných smírčích soudech, které mají zasahovati ve sporných otázkách mezi dělníky a podnikateli, aby je srovnávaly a o nich rozhodovaly. Jak se má ta věc v přítomné době? Dne 28. února nebudeme míti skorem ve všech místech republiky právě pro vrstvy dělnické, když by stavební ruch mohl býti na základě této osnovy oživen, kolektivních smluv.
V ustanovení, obsaženém v této osnově, praví se, že ve sporech, které vzniknou z takových smluv, má zasáhnouti a rozhodnouti smírčí soud, kdežto tam, kde takových smluv není, má smírčí soud jako takový ustanoviti, jak mají vypadati poměry mzdové a pracovní podobu jednoho roku. Dělnictvo má vůči tomuto ustanovení velké pochybnosti. Bylo by si velice přáti, kdybychom měli takové zařízení vůbec jednou pro vždy. Museli jsme v posledních letech viděti, že nebylo možno, aby se našli vhodní předsedové pro rozhodčí soudy, stanovené dokonce pro tarifní smlouvy, že by tedy bylo dobře, kdyby takové zařízení bylo i u nás. Zkušenost však, kterou jsme učinili se zástupci právě obou ministerstev, o něž tu jde, naplňuje dělnictvo největší nedůvěrou. Ukáže-li se býti pravdou, co v nedávných dnech se přihodilo při jednáních o výluce stavebních dělníků, pak jest to jen pokračováním stanoviska, které úředníci ministerstva sociální péče a ministerstva veřejných prací vždy zaujímali, totiž skorem úplně zřejmé podporování stanoviska podnikatelů, aniž vytknuli nějaký smiřovací moment. Při těchto jednáních byly totiž jmenovány číslice, jež měly dokázati, že požadavky pražských stavebních dělníků, které jsou analogickými s požadavky, jaké budou klásti také stavební dělníci v německých územích, jsou neoprávněné. Byl vzat podklad výpočtu, jaký byl již loňského roku v celé řadě okresů, a sice vzali za podklad výpočtu čtyřčlennou dělnickou rodinu, aby zjistili dělnickou mzdu na jeden rok. Byly jmenovány číslice, aby dokázaly, že tento předpoklad je nesprávný, a při bližším zkoumání se ukázalo, že číslice, které jmenovali zástupci ministerstev, pocházejí z Liberce, a to ze statistiky - snad je to jen náhoda, že i jinde dospělo se přesně k těmto číslicím - již sestavil Svaz zaměstnavatelů severočeské stavební živnosti. Němečtí stavební dělníci budou míti příležitost, aby dokázali, že tato statistika postrádá podkladu. Musí to vypadati jistě zcela zvláštně, když při jednáních, kde zástupci vlády mají zasahovati smírně, považují se tyto číslice za správné, aniž se zkouší, zda odpovídají skutečnosti.
Výhody, jichž se má z tohoto návrhu dostati těm, kdo chtí stavěti, musely by dle našeho názoru - když již z důvodů politické konstelace nemohli se v tomto státě zmoci na to, aby provedli přerod soukromého domovního majetku do obecně hospodářského vlastnictví a správy - dostati se jen obcím a obecně užitečným sborům pro stavby, které budou provedeny na základě tohoto zákona a to z té prosté příčiny, že při každém pokusu, aby se našla cesta ke konečnému řešení této otázky, nesmí býti nic opomenuto, aby se tato cesta skutečně upravila a našla. Ustanovení, obsažená v tomto návrhu, přinášejí, pokud by měla býti využitkována, kruhům soukromého kapitálu veliké množství ne nepatrných výhod. Nemáme příčiny, a kdybychom zásadně nebyli pro podporu každého pokus o zmírnění bytové nouze, museli bychom býti rozhodně proti tomu, aby právě tyto kruhy byly opětně podporovány zákonnými opatřeními. V podrobné debatě přednese náš klub návrhy k těmto ustanovením.
Další otázkou jest, že se v tomto státě musí povznésti k názoru, - když se tolik mluví o zlevnění staveb a klade se to na první místo - že vláda nesmí býti na překážku podnikům, které vylučují osobní zisk podnikatelův.
Nebylo by bývalo za těžko, kdyby nebylo známého spěchu, o němž jsem již několikráte mluvil, přes to že není šetření úředního o stavu bytového trhu, přes to, že nejsme s to, abychom s tohoto místa uvedli zvláště křiklavé příklady, ale jistě by nebylo za těžko, ukázati v několika dnech celé veřejnosti s tohoto místa, jaká péče se dá v tomto státě nalézti, co se týče bytů pro dělníky. Ze dvou map, které zde mám po ruce, lze to viděti. V jednom německočeském městě od let bydlí dělnické rodiny v chatách slepených z drnů, a dosud nebylo možno, aby se těmto lidem opatřila jiná přístřeší. Nedomnívejte se však, že je to v nějakém nejkrajnějším cípu neb v nejchudší krajině tohoto státu. Tato přístřeší jsou v městě Falknově nad Ohří a každý může se o tom přesvědčiti. Podobná přístřeší můžete nalézti i ve všech místech, kde musí dělnictvo bydleti v barácích, převzatých ze zajateckých táborů, jako v Duchcově, nebo v železničních vozech. Řeknu vám jen jediný případ. V jedné obci okresu Dubí, ve Velešicích, bydlí dělník již od roku 1919 na sýpce. Ačkoliv se namáhal a pokoušel u obce a u politické okresní správní komise, nepodařilo se dosud, aby tomuto člověku opatřili jiný byt, byť i bylo možno, aby mu byl poukázán byt. Obecní zastupitelstvo, jež má o tom rozhodovati, schválně po týdny, ba po měsíce nesvolává schůzi, aby mohli tomuto muži zůstati dlužni odpověď. Žena tohoto muže zemřela v květnu roku 1920 na tuberkulosu ve věku 27 let. Jedna z těch mnoha tisíců obětí, které jsou jen proto, poněvadž až dosud se vážně tu nepřikročilo k této otázce, poněvadž zde, v tomto státě stále ještě při každé příležitosti podává se důkaz, že se musí bráti zřetel na hospodářský systém dosud panující; poněvadž se nechce v tomto smyslu přikročiti k řešení bytové otázky, jež jest jen částí souboru socialisačních otázek vůbec, upadá se do těchto rozporů. Pokud tedy v této sněmovně činitelé, kteří jsou povoláni, aby sprovodili tuto nouzi se světa a rozřešili tuto otázku, nezhostí se stanoviska, že tuto otázku nelze řešiti soukromoprávně, pokud se nemohou povznésti k tomu, že jen tím, převede-li se domovní država v obecně-hospodářskou správu, potud zůstanou veškery námahy - a byť by byly míněny sebe poctivěji bez užitku, jako všechny dřívější námahy a zákony, které jste již stvořili, nepřivodí úlevy.
My nejsme, jak jsem již uvedl, zásadně proti osnově z důvodů již častěji projevených, poněvadž musíme podporovati každé zmírnění a každou úlevu této hrozné nouze. Dáme však návrhy průchod svému mínění a kromě toho poukazuji na to, že naše strana již při rozpočtové poradě podala celou spoustu námětů, které, kdyby byly bývaly přijaty, jistě by byly musely přinésti jiný obraz tohoto návrhu. Jak jsem uvedl na počátku svých vývodů, nečinili jsme námitek proti spěchu, a to proto, poněvadž jste při tom porušili jednací řád. Naopak jsme to uvítali, poněvadž se domníváme, že to jest počátek toho, že poženete biřice v jednacím řádu k čertu.
Když jste utvořili prejudic v jed nacím řádu, jejž považujete za to nejsvětější a jehož používáte při každé příležitosti proti oposičním stranám, doufáme - nechcete-li jinak před celým světem ukázati, že porušujete právo, kdy se vám to zalíbí že přišel okamžik, kdy změníte tento jednací řád v tom směru, že iniciativní výbor zmizí.
Protestovali jsme proti spěchu
jen proto a znova podáváme protest, poněvadž jest to otázka, jež
nemá významu jen pro přítomnost, nýbrž otázka, která může míti
po dlouhá léta vliv na poměry majetkové a na otázku bytovou a
poněvadž se domníváme, že jest tato otázka tak důležitou, a že
musíme se o ní raditi, zkoumati ji a učiniti o ní usnesení v tom
smyslu, jako ve všech ostatních státech, kde se až dosud touto
otázkou zabývali. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Udílím slovo dalšímu řečníkovi posl. Toužilovi.
Posl. Toužil: Slavná sněmovno! Kolega Schälzky přednesl prohlášení, v němž důrazně protestoval proti způsobu projednávání předlohy zákona o podpoře stavebního ruchu. Pan kolega Schälzky mimo jiné prohlásil, že předseda sociálně-politického výboru porušil hrubým způsobem jednací řád.
Pánové! Vy mně laskavě prominete, když s tohoto místa protest co nejrozhodněji odmítám a v zájmu pravdy prohlašuji toto: Když sociálně-politický výbor jmenovanou předlohu projednával, řeklo se při zahájení dotyčné schůze, že usnesení projednávání předlohy v dotyčné schůzi není závazným a ze jednání jest více méně jednáním informativním. A vážení přátelé, že kolegové se strany německé to uznávali, vysvítá z toho, že schůze anebo jednání súčastnil se pan kol. Feyerfeil a zdůrazňuji, že pan kol. Feyerfeil podával návrhy opravné, jednak návrhy zlepšovací a podruhé návrhy také zhoršovací. Jestliže se i v takové nezávazné debatě pan kolega z druhé strany jednání súčastnil, tedy zajisté vyslovil souhlas se schůzí informativní.
Velevážení pánové, dovolte mně, prosím, několik slov k předloze samé, k předloze o podpoře stavebního ruchu. Prosím vás, co bylo příčinou, co vyvolalo v život předlohu? Jest pravda, ohromný nedostatek bytů a dále, a to bych si dovolil také zdůrazniti, že jest to důsledek veliké schůze důvěrníků dělnictva, která se konala v hostinci "U Deutschů", kde se ostře protestovalo proti zákonu o zabírání bytů, proti jeho sociální nespravedlnosti, a za druhé, že důvěrníci dožadovali se rychlého stavebního ruchu, aby touto cestou byla vyřešena bytová krise. To jest ovšem otázka jestli i touto předlohou bytová krise vyřešena bude a promiňte, když pro svoji vlastní osobu řeknu, že nevěřím, že tou předlohou bytová krise se odstraní. Pánové, pokud znám podnikatele a pokud znám způsob obchodování našich kapitalistů, jsem přesvědčen, že své kapitalie neuloží potud, pokud jim z toho nebudou kynouti velké zisky. Proto jsem se, pánové, dovolával co nejrozhodněji, aby nežli se vyřeší otázka bytová pomocí stavebního ruchu, nebyla odstraňována předloha novelisace zákona o zabírání bytů. (Zcela správně!) A, pánové, mám dojem, poněvadž v předloze v § 69 se povídá, že bytový zákon má býti prodloužen do konce měsíce června, a jsou-li zde ještě vedlejší domněnky, oprávněné domněnky, že když platného zákona bude ještě po červnu třeba, tato jeho platnost protáhla se do konce letošního roku, tedy z toho jde na jevo, že vláda se zaměstnává tím, aby předlohu o zabírání bytů z denního pořadu sňala.
Velectění pánové! Připusťme, že stavební ruch nastane letošního roku, ale připusťme také, že stavby nebudou vyhotoveny do konce měsíce června a nebudou vyhotoveny třeba ani do konce listopadu nebo do konce roku letošního. To už vysvítá také z toho, že v předloze se mluví, tuším v § 22 o tom, že podpora finanční na stavební ruch týká se těch staveb, které začínají, tuším, roku 1921 a končí roku 1922. A tu, pánové, by bylo nanejvýše nutným, abychom v tom mezidobí, nežli stavebním ruchem anebo pomocí staveb bytovou krisi zmírníme, nechci říci odstraníme, měli zákon o zabírání bytů obcemi jiný, nežli jaký jest v platnosti. (Hlas: Prodloužený starý řád!) Však právě proto, že prodloužený. (Hlas: Ale v tom jest poněkud rozdíl pane kolego!)
Velectění pánové! Řeknu vám příklad z praktického života, jak to vypadá se zákonem, který v platnosti jest. Vezměme na příklad město Král. Vinohrady. Na Král. Vinohradech jest téměř 800 rodin bez bytu. Jmenované rodiny bydlí v podnájmu. Jsou případy, kdy na příklad v Havlíčkově třídě na Král. Vinohradech - jistě z důležitých příčin nebudu uváděti jmen - jest byt skládající se z pokoje a kuchyně. Pánové, v pokoji jest rodina: muž, žena, syn a dcera, tato ve věku od 16 do 20 let. V kuchyni bydlí dvě děvčátka. Ta děvčátka mají obchod se svým vlastním tělem, po 10. hod. večerní vodějí si do té kuchyňky své kavalíry.
Pánové, představte si, jak po stránce mravní tohle musí hrozně působiti na děvče 16ti, 17ti nebo 18ti leté. Ve výboru sociálně-politickém, když se projednávala předloha o zabírání bytů a když tam někteří kolegové hájili krajní stanovisko socialistické, abychom za daných poměrů uskromnili se v obývání, tak tam se ukazovalo na to, že by mravnost byla porušována. Pánové, když na ulici lidé bydlí, nebo když v jednom bytě jsou takové případy, o kterých jsem mluvil, tam snad mravnost dle názoru dotyčných pánů porušena není. Případ druhý. Strážník Československé republiky ve Pštrosce č. 5, jmenuje se Wolf, bydlil až do nedávné doby v prádelně, on se ženou a 3mi dětmi, v prádelně, kde není podlaha a uprostřed prádelny kanál. Takových případů mohl bych jmenovati celou řadu. Ale nedostatečnost zákona, pánové, ještě vidíme i v následujícím, v § 9 zákona bytového. § 9 povídá, že kdo má přepychově zařízen byt, kdo má 8 -10 pokojů, a když by se mu měli pokoje nadpočetné dle § 8 zák. byt. zabrat, on slíbí buď výstavbu náhradních bytů a nemůže-li to provésti, tak byla dělána praxe v ministerstvu sociální péče, že dotyčný pán zaplatil, tuším, 15.000 K za jedem pokoj a vykoupil se ze záboru, který jest § 8 určen. Tedy, pánové, na mne tohle dělá dojem, že i u nás v republice, kde se pořád mluví o demokratismu, máme i třídní zákonodárství. Jinak se měří těm, kteří mají a jinak těm, kteří nemají, kteří jsou chudáky. (Tak jest!)
Vážení přátelé! Zabere se dle starého zákona, platného zákona, byt. Postižená strana má právo udělati odvolání k nájemnímu senátu. Nájemní senát udělá rozhodnutí, že zábor odpovídá zákonu bytovému. Bytový úřad dle toho se zařídí a určí exekuční stěhování.
To jsou, pánové, věci zajímavé a prapodivným způsobem charakterisují jednak zákon a po druhé to nazírání našich soudů. Žádá se o povolení exekuce. Před exekucí dožádá postižená strana okresní soud, aby exekuce nebyla povolena, anebo aby okresní soud dotyčné rodině povolil odklad. A tu se stává, pánové, následující: Tuším loňského roku ministerstvo spravedlnosti, ještě tehdy, kdy byl ministrem spravedlnosti pan kol. dr. Meissner, dalo nařízení, v němž se povídá, že rodina, která by měla býti exekučně vystěhována a nemá již bytu, může žádati okresní soud o odklad. Okresní soud může dáti odklad na dobu tří měsíců a může své rozhodnutí opakovati ještě jednou.
Pánové! Tohleto ministerské nařízení vztahovalo se na majitele domů a nájemníky. Nevztahovalo se na výkon bytových úřadů anebo komisí. A co se děje dnes? Bytový úřad vinohradský zažádal o povolení 15ti exekučních stěhování. Zábor ten se stane jistě zákonem odůvodněným, když projde i senátem, po příp. i správním soudem, a i správní soud to schválí. Je tedy viděti, že zábor byl zákonným způsobem odůvodněn. Ale, pánové, co se děje?
Já uvedu také konkrétní případy. Stavitel p. Jiskra vlastní v Blahoticích velkostatek. Na tom velkostatku má svůj vlastní byt, kde trvale bydlí. Jako druhý byt pronajal si na Vinohradech byt v Jungmannově tř. č. 21. Byt se, tuším, skládá ze dvou pokojů. Komise byt dle zákona zabrala. Měl byty dva. Stálé bydliště měl v Blahoticích. Nájemní úřad to schválil. Teď, když došlo na žádost exekučního vystěhování, tak okresní soud vinohradský řekl, že moratorium platí také pro pana statkáře Jiskru. (Slyšte!)
Pánové! Nedivte se, jest-li zde potom je důvodné rozhořčení se strany těch chudáků, kteří nemají kde bydlit, kteří nemají, kam by hlavu složili a úřady Československé republiky přicházejí vstříc bohatým pánům, aby měly byty dva.
Vážení přátelé! Případ druhý. Nějaký pan Polák má stálý byt v Klukách a sice byt o 3 pokojích, na Vinohradech vlastní byt "Pštroska" o 2 pokojích. Táž procedura, co jsem říkal o Jiskrovi, byla i u p. Poláka. I tam platí moratorium pro pana Poláka, poněvadž má peníze a je bohatý pán.
Třetí případ, pánové, Vurš. Ten má byt v České Kubici, druhý byt na Vinohradech. Tedy totéž. Pánové, když se nám to pomocí zákona stěžuje a když se ministerstvo zaměstnává tím, že by ten zákon, který je tak sociálně nespravedlivý, měl býti prodloužen, snad na dobu do konce letošního roku, pak, promiňte, když v tomto vidím ne příliš nejpoctivější a nejupřímnější krok. Vážení pánové! Je zde ještě celá řada jiných příčin, ale já bych chtěl říci ještě jedno. Se zásadou, která je v předloze uvedena, souhlasím a myslím, že souhlasí s ní všichni páni i dámy, kteří zde zasedají. Prohlašuji, že budeme také pro předlohu hlasovat v tom pevném mínění, že předloha sleduje ten cíl, aby se stavělo, stavělo, a aby se pomocí staveb bytová krise vyřešila. My budeme hlasovat pro ony části předlohy, které můžeme srovnati se stanoviskem dělnickým a socialistickým přes to, že jsme přesvědčeni o tom, že ty prostředky, které v předloze uvedeny jsou, kterým se má dosíci cíle předlohou, že i ty prostředky neodpovídají demokratismu a zejména ne, pánové, socialismu. Kdybychom chtěli radikálním způsobem otázku bytovou rozřešiti, pak, pánové, nejenom dnes, ale již dávno, již dříve měla vláda povinnost, když si sem pozvala k nutným pracím tisíce státních úředníků s rodinami, postarati se o to, aby rodiny státních úředníků také náležitě byly ubydleny. A tu měla v první řadě přijít vstříc vláda podnikatelům a podporovat stavební ruch, stavět pro státní úředníky, pro jejich rodiny a pro státní zřízence, když si je sem pozvala. Naopak, pánové, ministerstva povolávala úředníky, ale místo stavění domů zabírala obytné budovy, v nichž zřizovaly se státní kanceláře.
Pánové, ty prostředky bychom viděli v tom radikálním řešení, v tom, kdyby vláda bez náhrady vyvlastnila cihelny, vyvlastnila pískovny, lomy, vápenice, prostě čeho jest k stavebnímu materiálu zapotřebí. A já, pánové, u vědomí jako dělník, jako zástupce dělnické strany zdůrazňuji, že bychom souhlasili s tím, kdyby vláda zabrala, vyvlastnila cihelny a jiné podniky, o kterých jsem mluvil, a aby do těchto podniků byli jmenováni nebo určeni dělníci, kteří ovládají tu výkonnost práce, jsou-li bez zaměstnání a berou-li podporu v nezaměstnanosti, aby tímto způsobem zaměstnáni byli. Tedy i po této stránce bychom také vytěžili.
Poněvadž se, pánové, tento krok
s toho stanoviska - abych tak řekl socialistického - na vyřešení
a odstranění bídy a nouze bytové nedělá, tak promiňte, když řeknu,
že nevěřím, že by se vážně tato akce dělati chtěla. Tím končím.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
uděluji slovo dalšímu řečníkovi p. poslanci Modráčkovi.
Posl. Modráček: Ctěná sněmovno! Nemám tak pesimistický názor o této předloze, jako jeden z pánů navrhovatelů, který přede mnou mluvil. Já naopak vidím v ní dosti účinný krok k řešení té otázky, již si vzala za předmět, nezapíraje nikterak celou řadu nedostatků a slabostí, které jsou v této předloze, jejíž ovšem hlavní vada spočívá v tom, že jest dělána na rychlo a projednávána zrovna tak na rychlo, takže není možno hlavní závady a nedostatky, které se v ní objevují, napraviti.
Stavební družstva budou jistě proti mnohému a mnohému protestovati. Nicméně budou povděčna aspoň tomu, že se jedenkráte pochopilo, že pouhým zabíráním bytů a pouhými administrativními nebo berními úlevami se otázka bytová nerozřeší, že k tomu řešení jest potřebí především úpravy stavebních poměrů a zejména rozřešení otázky peněžní, která, jak je všem známo, byla a jest největší překážkou stavebního ruchu. Předloha pomýšlí na to tím, že se vypíše půjčka losová s premiemi a s loterními výhrami. Já věřím tomu, že ta miliarda, která je projektována, se sejde přes to, že naše obecenstvo nerado státní půjčky upisuje, a sice proto - znám tak trochu psychologii širších vrstev, zejména těch, které mají na upisování půjček - že daleko více dají na štěstí v loterii, nežli na vlastenecké nadšení. Také i ty paragrafy předlohy, které k těmto finančním prostředkům, jež mají býti opatřeny půjčkou, zároveň chtějí přitáhnouti i peněžní ústavy, mohou přispěti k získání dosti značných kapitálových prostředků. Jest ovšem třeba s politováním konstatovati, že předloha si počíná v této věci nesměle. Ona pouze praví, že peněžní ústavy mohou utvořiti společností, které mají sloužiti k podpoře stavebního ruchu. Není zde žádný příkaz a následkem toho také ovšem bude záviseti pouze na dobré vůli peněžních ústavů, zdali chtějí takové společnosti utvořiti nebo nikoli. Mnohé peněžní ústavy, které by mohly svými kapitály velmi účinně podporovati stavební ruch v místě, prostě té to výzvy zákona neuposlechnou, poněvadž poslechnouti nemusí. Ale jest potřeba při tom poukázati na to, budou-li zde finanční prostředky, které snad odstraní nejhorší příčinu stavební stagnace, aby stavba, která se začne na jaře, nežli se dokončí, nebyla dvakráte dražší, nežli jak byla vykalkulována. Mohlo by se státi, že peněžní prostředky následkem spekulace s materiálem, následkem stoupnutí všech podmínek stavebních, mohly by prostě se znehodnotiti a na místo snad jednoho tisíce staveb by se snad docílilo nanejvýše za tutéž sumu půjčkovou 500 staveb. Tedy stabilisace staveb, stavebních poměrů, jest předpokladem zdravého stavebního ruchu. Není možno dávati veřejné záruky na stavbu, jejíž ceny jsou fantastické, které neodpovídají skutečným poměrům a skutečně časové hodnotě. Jest potřeba uvésti zdravou linii do stavebních poměrů. I na to pomýšlí tento zákon. Ovšem nevěřím tomu, že se to podaří ustanoveními, jež v něm jsou a jež jsou trochu všeobecná a nemají žádné donucovací moci. V předloze jsou tak zvané cenové soudy, které mají stanoviti pro materiál a kubickou jednotku stavební cenu na celý rok. Ale jak to s těmi stanovenými cenami dopadá, máme zkušenosti a ty zkušenosti mají i stavební družstva, která zažila, jak to dopadalo dosud s maximálními cenami cihel, cementu atd. Chtěla-li družstva cihly a cement dostati, musela platiti ne maximální ceny, ale ceny, jaké výrobci si žádali a ty byly často dvojnásobné. I v této příčině se bojím, že může nastati takovéto překročování cen. Podaří-li se touto předlohou skutečně povzbuditi stavební ruch, tu o tom není pochyby, že nastane veliká poptávka po stavebním materiálu všeho druhu a uvážíme-li, že naše výrobny zde mám na mysli především cihelny jsou zařízeny na výrobu pro normální stavební dobu, tu může opravdu nastati při větším stavebním ruchu nedostatek stavebního materiálu a pak maximální ceny nebudou prostě platiti, poněvadž se pod rukou bude prodávati za ceny daleko vyšší, jelikož ten, kdo bude chtíti cihly nebo cement, musí si je opatřiti jakýmkoliv způsobem. Upozorňuji na to, že na přiklad za normální doby před válkou ve Velké Praze bylo potřebí ročně asi 3000 bytů, které se průměrně stavěly. Na tento průměrný počet bytů jsou zařízeny cihelny Velké Prahy. Zvýší-li se stavební ruch jednou tak, tyto cihelny úkolu svému nestačí a zde může nastati i přes ustanovení, která v tomto zákoně jsou o cenách stavebního materiálu, pod rukou lichva. Tím může býti také stavební ruch ochromen. Jednak tím, že stoupnou tyto ceny, jimž se musí i úřad cenový na konec podříditi, a na druhé straně, že nebude dostatečné množství materiálu: že když stavby budou začaty, - i když budou míti peníze - nebudou moci pokračovati a dokončiti se vzhledem k tomu, že nedostanou potřebný materiál, cihly atd. V té věci vykazuje nedostatek tato předloha. Předloha totiž béře malý zřetel na to, oč stavební družstva tolikrát již žádala, aby otázka stavebního ruchu byla řešena organisací stavebního průmyslu. Jest sice v § 61 o této věci zmínka, ale jen tak mimochodem, a schází zde jakákoliv podrobnost. Stavební družstva navrhla vládě, aby se zřídily společnosti, které by se staraly o to, by dostávaly cihelny pravidelně uhlí, by stavby byly opatřeny dostatečným množstvím dříví, by v případě tom, že by byla nedostatečná výroba cihel, mohly býti nové cihelny zřízeny. Rozcházím se zde poněkud s pány řečníky, kteří chtějí všecko řešiti zabíráním. Zabírání nezvětší výrobu ani o jedinou cihlu. Musíme si cihelny postaviti a k tomu je potřebí jistých institucí, které by se o tyto věci staraly. Nemám na mysli centrály, od kterých bych zrovna tak utekl s největší radostí jako jiní páni, ale mám na mysli společnosti obchodní, ovšem za pomoci a pod dozorem státu, s programem obecně prospěšným, jež by potřebné podniky pro výrobu staviva zřizovaly a potřebný stavební materiál opatřovaly. Jest z největších nedostatků stavebních družstev, že není takové organisace, a já očekávám, rozvine-li se stavební ruch, že bude z toho míti mnohem větší prospěch soukromník než družstvo.