Tedy není to jen odstranění stavební krise, nýbrž jest to současně pokus o odstranění nezaměstnanosti, která nám hrozí při krisi průmyslové, formou, která jest daleko lepší, nežli veškeré poskytování nějakých příspěvků pro nezaměstnanost, poněvadž jistě že dnes bez rozdílu stran v celé této sněmovně všichni shodujeme se v tom, že jest potřebí, abychom každému hleděli poskytnouti práci, a že jest to daleko lepší, než abychom mu dávali příspěvek v nezaměstnanosti. (Výborně!) A proto také po finanční stránce řeknu jedno: Když bychom nechali nezaměstnanost bujet tak, jak vybujela, tedy budou podpory pro nezaměstnanost státi stát těžké miliony. Jestliže stát, co by vynaložil na tyto podpory v nezaměstnanosti, vynaloží na podporu stavebního ruchu - i když jeho ruka jest otevřenější, jestliže dává snad, jak někdo řekne, příliš liberálně - tedy vždy najde svůj účet daleko lépe, poněvadž tím všechny stavební živnosti se stanou zase konkurence schopné, všechny tyto stavební živnosti budou vydělávati, a stát dostane to na výdělkových a jiných daních zpět, co mu na druhé straně bude utíkati krisí průmyslovou. Ale on také dostane za to něco jiného; on dostane stavby, on dostane klid obyvatelstva, takže co stát na všechny tyto věci vynaloží, to nejsou darmo dané miliony, poněvadž tím dojdeme k vyřešení věci, která nás všechny těžce tíží, že totiž bude míti naše obyvatelstvo konečně svůj rodinný život. Nebudeme obtěžovati a rozbíjeti štěstí rodinné celé řady lidí tím, že bychom jim zabírali byty a dávali tam nové nájemníky, že bychom to všechno musili ničiti a snažiti se potom, abychom docílili jakéhos takéhos bydlení, že bychom mohli při této příležitosti rozřešiti skutečně ve velkém stylu tu těžkou otázku, která nám ještě zbyla z doby válečné. (Výborně!)
A proto rozpočtový výbor doporučuje
sněmovně, aby tato předloha byla přijata a stala se zákonem. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu o tomto předmětu.
Ke slovu jsou v rozpravě všeobecné přihlášení "proti" páni poslanci Schälzky a Hausmann; "pro" páni poslanci Laube, J. Kříž, Toužil, Modráček, dr. Kubíček, Biňovec, Čuřík.
V debatě specielní jsou přihlášeni "proti" p. posl. R. Fischer, "pro" pp. posl. Kučera, dr. Matoušek, Tučný.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti" panu poslanci Schälzkymu.
Posl. Schälzky (německy):
Pánové! Ve jménu Německého svazu sněmovního pokládám si za čest prohlásiti následující:
Podporování stavební činnosti bylo předmětem řady vládních předloh, které podány byly již před delším časem oběma sněmovnám parlamentu. Celý postup prozrazuje od prvopočátku naprostou nesystematičnost při řešení této důležité sociální otázky. Kdežto súčastněné výbory v senátu a v poslanecké sněmovně čile se vynasnažovaly o věcnou práci, dály se soukromé porady českých stran většiny rozpočtové za účasti socialistů z levice, které ve výsledku dospěly k iniciativnímu návrhu těchto stran, v němž několik vládních předloh v pozměněné formě spojeno je v jeden, po mínění většinových stran jednotný celek. Tento návrh byl tiskem předložen sněmovně teprve včera, a zároveň byly vzaty zpět včera již předložené vládní předlohy, a současně předložen byl nový vládní návrh o zabavení obytných budov. Dříve nežli zmíněný iniciativní návrh sněmovně tiskem byl předložen, nežli ještě přidělen byl iniciativnímu výboru a od tohoto sociálně politickému a rozpočtovému výboru, byl ve schůzi sociálně politického výboru konané předvčerejšího dne na denní pořad uveden a proti protestu a proti hlasům veškerých německých členů výboru meritorně v úvahu vzat a vyřízen.
Všechno dialektické vykladatelské umění, které této oficielní výborové schůzi chce přiřknouti toliko informativní ráz, není s to, uváží-li se okolnost, že při této schůzi se odhlasovalo, ku generální a speciální debatě se přikročilo a předsedou zjištěno bylo na konci schůze, že příštího dne se konající výborová schůze zabývati se bude zákonem jen po stránce formální a slohové, aby zastřelo hrubé porušení jednacího řádu takového postupu. (Souhlas na levici.) Ale i kdybychom chtěli sdíleti naprosto neudržitelné stanovisko předsedy výboru a předsedy sněmu ohledně čistě informativního rázu předvčerejší schůze výborové - a zrovna v tomto případě jeví se další projednávání návrhu stranami navrhovatelů jako neslýchané porušení všech zásad vážného parlamentarismu.
Návrh zákona takové mimořádné důležitosti národohospodářské a sociálně politické a takového objemu 72 paragrafů přiděluje se příslušným výborům s takovou lhůtou, že těmto výborům k poradě o tomto návrhu iniciativním sotva tři hodiny vybývají.
Německé strany jsou již uvyklé v tomto parlamentě, že při projednávání všech otázek, které jakkoliv dotýkají se národních zájmů, snižovány bývají na statisty; že se jim však tato úloha také v otázkách takového druhu, jako jsou předložené, vnucuje, jeví se býti zhola nesnesitelno a zkracuje základní právo německého lidu v tomto státu, spolupůsobiti po právu a řádu v zákonodárství.
Strany Německého svazu sněmovního byly ochotny dle povinnosti při řešení pro všecko obyvatelstvo tak neobyčejně závažných stavebních a bytových otázek věcně spoluúčinkovati; bylo jim to však vylíčeným, každému zdravému parlamentarismu výsměšným postupem tolik znemožněno, že se jim i času nedostávalo, aby se aspoň s obsahem iniciativního návrhu obeznámily, neřku-li, aby jim možnost byla bývala poskytnuta, aby mohly zevrubným způsobem k němu zaujmouti stanovisko.
S ohledem na tyto skutečnosti a s ohledem na to, že všem jejich zamýšleným návrhům zlepšovacím, které by se byly musily i proti systému celých odstavců předlohy obrátiti, osud zavržení je jistým, ohražují se strany Německého svazu parlamentního slavnostním způsobem přede vší německou veřejností, před cizinou, a také před spravedlivě a cestně demokraticky smýšlející českou veřejností proti takovému druhu jednání se sněmovní oposicí.
Proto mám čest ve jménu stran
Německého svazu sněmovního prohlásiti, že nemohou tyto strany
za líčených okolností v žádném ohledu přejímati spoluzodpovědnost
za uzákonění takto nedostatečně uváženého návrhu a proto se na
poradě a hlasování o tom návrhu nezúčastní. (Potlesk na levici,
různé výkřiky německých poslanců. - Posl. dr. Radda [německy]:
Vždyť to je blázinec, to není parlament!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana posl. dr. Raddu pro jeho výrok k pořádku! (Hluk na levici. Různé výkřiky.)
Prosím o klid.
Udílím slovo dalšímu řečníkovi
panu posl. Tayerlovi. (Výkřiky.) Prosím o klid.
Posl. Tayerle: Slavná sněmovno!
Předloha, která jest položena na stůl sněmovny, jest výsledkem
společné práce. Klub, jehož jménem zde mluvím, projevil stejnou
snahu, opřenou zejména také o poznání, že v dnešní bytové krisi
jest třeba skutků a nikoliv jen pouhých porad a předloh. (Výkřiky.
Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana kol. dr. Raddu, aby nevyrušoval.
Posl. Tayerle (pokračuje): Mohu říci, že i mezi dělnictvem, zejména v odborových organisacích, nalézá snaha, aby otázka bytová byla co nejrychleji a nejúspěšněji řešena, svoji ozvěnu a že z toho důvodu také, pokud běží o kapitoly, které se dotýkají dělnictva, projeven byl zásadní souhlas s nimi. Dělnictvo nebude příčinou, která by bránila rozvoji stavebního ruchu, jako dosud nikdy nebylo, ale chce i zde podati pomocnou ruku, pokud jest jí potřebí. Ovšem, my si musíme uvědomit, vážení pánové, že bytová krise neodstraní se jen předpisy, třeba sebe lépe míněnými, ale stavbami, a k těmto stavbám jest třeba podmínek hmotných a mravních, prostě vyjádřeno peněz a práce. Ale tu jest nutno, aby také tyto úkoly byly správně rozvrženy. Nesmí se také překážet práci tam, kde se pracovati chce.
My velmi často v této sněmovně slyšeli jsme slova, že není dostatek ochoty k práci, výtky na přemrštěné požadavky mzdové a jiné výtky, které se dotýkaly dělnictva, ale my můžeme právě dnes poukázat k tomu, že v tom okamžiku, kdy ve sněmovně projednáváme tak důležitou osnovu, jako jest osnova o stavebním ruchu, že nám tu schází ten potřebný základ psychologický, kterého jest třeba, aby také osnova mohla býti dle svého ducha provedena.
My stojíme dnes ve výluce stavebních odborů a musíme konstatovat, že zatím, co dělnictvo chce pracovat, jest to určitá skupina zaměstnavatelů, která bez ohledu na hospodářskou situaci vyloučila z práce několik tisíc dělníků v Praze, kde zejména jest potřebí nových staveb bytových. Neohlíželi se ani na to, že byly tu prováděny nutné práce státní. A podíváme-li se na příčiny tohoto kroku zaměstnavatelů, kterým vyloučeno na 6000 dělníků v Praze a k nimž má přibýti ještě několik set nových dělníků, vidíme, že vznikl celý tento spor k vůli stávce poměrně nepatrného počtu dělníků zámečnických a instalatérských, kteří přece přímo se stavbami nemají nic společného, ale za to mají pykati truhláři, elektromontéři, kameníci, natěrači, kteří opět na stavbách nejsou přímo zaměstnáni. A přece šlo o požadavek dělnický, který v jednání i se strany zaměstnavatelů byl uznán za opodstatněný. Oč tu šlo? Šlo tu o vyrovnání rozdílu, který jeví se jednak mezi mzdou a cenou potravin, dále toho rozdílu, který na jedné straně jeví se mezi mzdou jednotlivých odborů stavebních. Válka způsobila totiž, že určité odbory, které měly konjunkturu, mohly se daleko lépe přizpůsobiti stoupajícím cenám potravin, zatím co jiné odbory zůstaly zpět bez ohledu na to, jestli jim bylo možno za těch podmínek mzdových vycházeti čili nikoli. A abych to doložil, uvedu několik číslic, při čemž poukazuji na to, že i se strany nedělnické byl tento rozdíl doznán a uznán za neodůvodněný. Tak zámečníci mají základní mzdu hodinovou 1 K 70 h, nejvyšší mzdu 5 K, zedníci základní mzdu 3 K 40 h, nejvyšší 5˙50 K, truhláři 2 K 20 h nejnižší, nejvyšší 5 K 70 h. Vy vidíte, pánové, již z tohoto srovnání, že jsou tu podstatné rozdíly ve mzdě a že jest vyloučeno, aby mohl býti dělník, třeba svobodný, o něhož se jedná, v případě nejnižší mzdy živ dnes za 1 K 70 h hodinového výdělku.
Když vezmeme tu kategorii, která poměrně si nejlépe stojí ve stavebních odborech, shledáme zvýšení asi desateronásobné proti situaci, v jaké tento odbor se nalézal před válkou; to jest ale nejvyšší stupeň, jakého tu bylo dosaženo! A já myslím, že není potřebí to zdůrazňovati. Bylo to řečeno již mnohokráte povolanými odborníky, že ceny potravin, jakož i náklady na živobytí průměrně nejméně stouply 12krát, tož pořád tu máme velmi značné rozpětí mezi příjmem a výdajem rodiny dělnické.
Vždyť, pánové, na základě úředních dat vidíme, že jestli v 10letém průměru před válkou stály ceny potravin určitých na stu, stouply v roce 1914 na příklad u mouky pšeničné na 135 a v roce 1920 v září na 1440, u brambor dokonce na 1619, u hrachu na 2633, u vajec na 1875, u mléka na 1481, u masa vepřového na 2033, u uhlí hnědého, tedy jako předmětu nezbytné potřeby, na 1602. Tož ze všeho toho shledáváte, že jest tu mnohem vyšší percentuelní zvýšení, než jaké jest možno konstatovati u dělnických mezd.
A kde zůstává potom oděv, byty? Jenom dík ochraně nájemníků máme co děkovati, že jest tu jen rozdíl 20%, ovšem který jest zase znovu zvyšován mimořádnými příplatky, které nejméně dělají zase dalších 10%.
Ale ani situace, která nastala v posledních měsících, pokles určitých cen, který zůstává spíše poklesem ve velkém, nezměnil ještě nijak podstatně tuto situaci, již proto ne, poněvadž dávno nevyrovnává rozpětí, které jest tu stále ještě mezi mzdou a cenou potravin a které za války, ale ani po válce nebylo vyrovnáno.
A proto ještě dlouho budou musiti klesati ceny potravin, abychom mohli říci, že se ocitl pracovník, odkázaný na pevnou mzdu nebo služné, na životní úrovni předválečné. Ovšem tyto věcné momenty, které rozhodují dnes v tomto sporu, nerozhodovaly, bohužel, u těch pánů, kteří přikročili k výluce stavebního dělnictva, a my zjistíme příčinu, proč se tak stalo velmi snadno tím, když přečteme si zprávu časopisu "Tribuna" z minulého týdne, ve které se doslovně píše, že nezaměstnanost, stávky a výluky, které dnes prožíváme, jsou dokonce zjevy hospodářsky zdravými a že nutně povedou k regulaci cen a jejich stabilisování. Při tom v souvislosti uvádí se právě akce hostinského pomocnictva, klempířského dělnictva a všech oborů, které pod tlakem životních poměrů byly nuceny klásti své požadavky. A teprve tehdy vstoupili ve stávku, když nebylo a nezbývalo jim žádného jiného vyhnutí. Však, pánové, tu jest třeba si říci, že výluka, kterou zaměstnavatelé provedli, je velmi špatnou předehrou pro naší předlohu. Obě tyto věci musí býti posuzovány v určité souvislosti. Vždyť je ji sto, že ani tak zv. vysoké mzdy neohrožují naši podnikavost. To je věc, která právě může býti uvítána v této předloze, aby v budoucnosti zkoumáno a ukázáno bylo na praktických dokladech, do jaké míry jsou odůvodněny ty stálé výtky na vysoké mzdy dělnictva. Pánové, fakt je, že daleko větší roli hrají v rozpočtu výrobním vysoké ceny stavebních materiálií, a vidíme, že to není jen v průmyslu stavebním, ale je to všeobecné. Nedávno známý průmyslník Bondy sám na praktických příkladech dokazoval, v jaké situaci ocitá se československý průmysl a sám se tázal, jaká položka tu hraje větší roli, zda mzda nebo mamon? To jsou jeho slova, jistě tedy povolaného muže, který zná poměry a který poukázal k tomu, jak soutěž naše na zahraničním trhu, ale i na trhu domácím v důsledku našich nezdravých poměrů jest ohrožena. Podíváme-li se do stavebního průmyslu, vidíme totéž. Nejsou to mzdy, které tvoří hlavní položku výrobní, ale jsou to zejména ceny materiálií a snad také ještě jiné manipulace, které tu hrají svou roli. Podíváme-li se na příklad, že cihly, které stály před válkou 25 až 30 K, stojí dnes 450 až 750 K, jestliže dříví stavební, které stálo 15, 16. K, stojí dnes 500 až 1000 K, vidíme tu, že počítaje s průměrem, stouply cihly 24násobně proti ceně, která před válkou platila. Tedy i tu máme znovu daleko vyšší poměrné zvýšení tohoto předmětu nezbytného pro stavbu a rozvoj stavební, takže v poměru ku mzdě stavebního dělnictva nelze činiti žádného srovnání, a tak z toho všeho vyplývá, vážená sněmovno, že výluka, která zde byla provedena, není sebeobranou, není opravdu sociálním zápasem, který by nalézti mohl odůvodnění. Je prostě útokem, který je diktován zámysly, jež byly odhaleny v článku "Tribuny" a v jiných projevech našich svazů a organisací zaměstnavatelských. Je prostě výstřelkem moci, která hodlá využíti dané situace v nesprávném jejím pochopení. A tu se musíme otázati vážené sněmovny, zdali také vláda koná svoji svatou povinnost, a tu musím s tohoto místa konstatovati docela klidně, ale rozhodně, že v tomto okamžiku vláda nezakročila tak rázně a její vůle, "zjednat pořádek" podle svého programu, jak si jej vytýčila, tentokrát zdá se, že byla značně oslabena. Máme za to, že téhož měřítka, jakého užívá vláda proti dělnictvu, musí také užívat proti zaměstnavatelům. (Tak jest!) My jsme přesvědčeni, že vláda tu neprojevila ani dosti pozornosti v tak vážném sporu, v němž přece jde o existenci tisíců rodin a o podvázání celého ruchu stavebního, poněvadž tento ruch a jeho rozvoj není odvislý od výsledku této předlohy, nýbrž právě od práce, ano od spolupráce, kterou oba činitelé, již tu přicházejí v úvahu, na základě této předlohy uplatní. Proto nemůžeme přejíti, že vláda klidně přihlíží, jak stavby státní jsou zastaveny, ač dělnictvo stavební chce spolupracovat.
Máme za to, že by zde byla vhodná příležitost ukázati, že vláda má opravdu dobrou vůli pokračovat v ruchu stavebním, že jej sleduje a také podporuje. Nebyla by to jistě jednostranná podpora akce svépomocné, kdyby vláda se zřetelem k tomu, že má k disposici také svoje technické síly, ale zejména se zřetelem k tomu, že může počítati se stavebními družstvy výrobními, s dělnictvem stavebním, odhodlala se k tomu, aby prostě dala pokračovat na těch stavbách, ze kterých neprávem bylo dělnictvo z práce vyloučeno.
Je jisto, že naproti tomu stálé zdůrazňování, stabilisace poměrů a mezd vykládají si zaměstnavatelé naprosto jednostranně pouze ve svůj prospěch a tím roste také jejich odvaha, jež překáží dohodě. Proto znovu zdůrazňuji, že výsledek této předlohy je odvislý od úpravy podmínek hospodářských, které tu jsou vytvářeny a od toho, zda vláda věnuje zřetel nejen stabilisaci mezd, jak snad jednostranně je na mysli, nýbrž zejména stabilisaci cen životních potřeb, jež je podmínkou stabilisace mezd, ale také stabilisace cen průmyslových surovin a polotovarů.
Pak můžeme počítat s tím, že spokojené dělnictvo bude s chutí pracovat a bude míti vědomí - a to vědomí mu musíme dát - že pracuje pro společnost.
Předloha ve III. hlavě poskytuje k tomu určité záruky v tom smyslu, že nejen mzdy, ale také ceny surovin, ano i ceny celých objektů stavebních budou podrobeny kontrole a vzájemnému zkoumání.
Zde jest právě třeba, aby čistě věcným způsobem zjišťovány byly rozdíly, jaké tu vznikají v cenách stavebních materiálií, aby zjišťován byl vzájemný poměr mezi mzdou a cenou výrobků, a aby toto zjišťování nedělo se pouze interesenty zájmovými, nýbrž aby se dělo také za součinnosti těch interesentů, kteří musejí ty výrobky kupovat a musí je odbírat. Pak ovšem jsme u základny, která umožní i správné provedení hlavy II., rozhodčích soudů dělnických. My jsme si vědomi toho, že řešení tohoto problému jest počáteční. My jsme v zásadě proti každému dílčímu řešení, které otázky dělnické ochrany a dělnického zákonodárství rozděluje podle určitých skupin, ale vzhledem k naléhavosti věci, kterou uznáváme, chceme umožniti, aby předešlo se mnohým sporům, jež často vznikají jen z toho, že rozhodují tu buď nesprávné předpoklady o vzájemné síle, anebo dokonce někdy i nedostatečné včasné dorozumění. Schází obyčejně prostředník, který by zasáhl smírným způsobem. Této snaze má vyhověti právě hlava II. tím, že by každá strana předložila z povinnosti svůj spor rozhodčímu soudu a že by tento soud, složen jsa stejným dílem z obou zájmových stran, z předsednictva nestranného, v tomto případě soudce z povolání, řešil nejdříve otázku tím způsobem, že by se pokusil o smír a když by tohoto smíru nebylo dosaženo, vynášel rozsudek. Pravda, i toto řešení není úplné. Ale byla mu dána přednost proto, poněvadž znamená aspoň důležitý krok ku předu. Prakse, jak se v této věci vyvine, ukáže, čeho bude třeba v budoucnosti zlepšovati. Pro tuto dobu souhlasíme tedy plně s tím, aby ponechána byla po rozhodnutí rozhodčího soudu volná ruka oběma stranám k rozhodnutí, zda-li se jeho výroku podrobují či nikoliv. My víme, že i tak bude působiti veliká mravní síla, která v takovém vzájemném rozhodnutí a nestranném úsudku rozhodčího soudu bude spočívat, a zkušenosti, které s rozhodčími soudy učiněny byly v jednotlivých odborech, které je mají na základě svých ceníkových úmluv, svědčí o tom, že po této stránce i s hlediska dělnického nemusíme se řízení těchto rozhodčích soudů nijak obávat, naopak že je můžeme podporovat. Ovšem jest jisto, že také ustanovení, které stanoví nestranného soudce jako předsedu rozhodčího soudu, bude nutno dát výklad tím, aby vždy postaven byl v čelo soudu muž zkušený a zběhlý v otázkách námezdních, muž, který by opravdu byl si vědom toho vždy, že je nutno zachovávat naprostou objektivitu a proti němuž nebylo vzneseno námitek se žádné strany. Jestliže bude předloha přijata tak, jak jest navržena, znamená to, že nijak nepřekáží dalšímu vývoji kolektivních smluv pracovních, naopak, že tento vývoj může jen podporovat. Proto také obsahuje osnova ustanovení, které znamená, že rozhodčí soud jest také povolán vykládat anebo doplňovat kolektivní smlouvy jen tam, kde by došlo k nějakému sporu o výklad, anebo kde scházejí určitá ustanovení, jež prakse ukázala nezbytnými.
Ale při této příležitosti jest právě nezbytno k něčemu poukázati. Řekl jsem již, že jsme proti dílčímu řešení. Že dělnictvo není proti rozhodčím soudům nijak zaujato, svědčí i ta okolnost, že vyslovilo se sympaticky namnoze o dosavadních stížnostních výborech, které za války byly zřízeny. Dnes vláda přikročuje ke zrušení těchto stížnostních výborů, odvolává svůj dozor přes to, že odborové organisace dělnické poukazovaly na to, že jest třeba právě k zabránění konfliktů, aby ihned bylo také rozhodnuto, co na místě těchto stížnostních výborů má nastat, aby se eventuelní spory včas řešily. A zase zde musím konstatovati, že marně v této věci dosud čekáme na definitivní vyřízení. Je jisto, že jestliže jsme tedy při osnově o stavebním ruchu přikročili k řešení této otázky, že můžeme to pokládati jen za částečné řešení a že musíme nezbytně také uvažovati o tom, aby rozhodčí soudnictví v celé říši bylo řešeno, ježto právě praktické poměry toho nezbytně vyžadují. Já chci při této příležitosti ještě poukázati na jednu nezbytnou věc, kde by v mnohém ohledu se také přispělo k mírnění konfliktů, které často vznikají. Zde jde také o umožnění dělnického práva. Je to otázka živnostenského soudnictví. Pravda, že se připravuje celá reforma. Ale jestliže tu máme co činiti s tím, že interesované kruhy, zejména dělnické v Českých Budějovicích a v Olomouci, v městech tak eminentně průmyslových marně již několik let dovolávají se zřízení živnostenského soudu, pak snad tato věc se mohla odpustit dříve, ale dnes mám za to, že bylo zajisté již dosti příležitosti, aby této poměrně nepatrné věci bylo vyhověno.
Další důvod, který mimochodem uvádím, ale jenž spolurozhoduje při tom, že vítáme tuto předlohu, že bude zákonem jednotným pro celou říši: Neblaze působí totiž to volné tempo, s jakým se postupuje u nás při sjednocování sociálního zákonodárství, kde pravidelně Slovensko bývá vyjímáno. Zde tímto zákonem také umožňujeme, aby tyto otázky, na kterých je interesováno v této předloze dělnictvo, jednotně v celé říši byly řešeny. Proto očekáváme, že správným prováděním zákona přispějeme nejen k řešení bytové krise, ale že přispějeme také i k řešení nezaměstnanosti. Myslím, že bych nosil jen dříví do lesa, kdybych zde opakoval to, co v tomto směru podotkl již můj předřečník pan dr. Rašín, že dnes je nejvíce na čase, abychom si uvědomili, že rozvojem stavební činnosti, opravdovou podporou stavebního ruchu neřešíme pouze otázku bytovou, ale také velice ožehavou otázku nezaměstnanosti. Proto jest také třeba, abychom si připomenuli, že jest nutno, aby v souvislosti s těmito otázkami dělnickými a sociálně politickými, jež v této osnově jsou pojaty, bylo také urychleno dílo, jímž má býti zajištěna dělnictvu účast v plodné tvůrčí práci, ve výstavbě celého hospodářského života naší republiky. Tato činnost jest podmíněna zejména také účastí dělnictva ve správě podniků, tak jak jest míněna osnovou zákona o závodních radách. Nedovedu si dobře představit, že bychom mohli zůstati u polovičního díla, kdybychom také tuto otázku nevzali v úvahu a co nejrychleji ji nevyřídili.
Pravím proto, že souhlasíme s
osnovou zákona, jak byla předložena a budeme pro ni hlasovat,
poněvadž v ni vidíme snahu o prospěšnou, plodnou činnost stavební,
nutnou sociálně i hospodářsky. Není třeba ujišťovat, že také dělnictvo
neodepře své spolupráce, aby dosaženo bylo účelu tohoto zákona,
ale vy, pánové, kteří namnoze s určitých stran pochybujete o jeho
poctivé vůli k občanské součinnosti, nezapomínejte, že nejen politická
demokracie, ale také hospodářská jest základnou, na níž nejpevněji
spočine tato část našeho hospodářského života, již tu právě projednáváme,
ale také celá stavba tohoto státu a tvůrčí vzájemná spolupráce
všech jeho obyvatel. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Udílím slovo dalšímu řečníku posl. Laubemu.
Posl. Laube: Slavná sněmovno! Poválečná doba postavila lidskou společnost před ohromnou řadu hospodářských problémů, jichž vyřešení zdá se býti vůbec nad lidské síly. Vedle otázek výživy a ošacení, obnovení normálních hospodářských styků, mezinárodního upravení poměrů válečných invalidů, otázky nezaměstnanosti a jiných stojí jako imperativ otázka rozřešení bytové krise, která jako všechny ostatní není krisí, omezenou na určité politické nebo hospodářské teritorium, nýbrž krisí světovou, která doléhá stejně na obyvatele států ve světové válce poražených nebo zvítězivších. Vedle nezaměstnanosti a výživy soudím, že je to nejpalčivější problém doby, o jehož vyřešení pokouší se a pokoušeli se až dosud jen s pranepatrným výsledkem všichni národové - také náš stát se pokoušel a pokouší se cestou zákonodárnou problém tento vyřešiti.
Problém bytový není ovšem jen otázkou válečnou a poválečnou, nýbrž býval již před válkou následkem koncentrace lidí v správních a hospodářských střediscích ožehavou otázkou dne, jenže tehdy k řešení této krise stačily normální prostředky veřejné pomoci a družstevního podnikání, neboť tehdy byl problém jinak postaven. Jako problém pohodlného a hygienického bydlení v prvé řadě, v řadě druhé jako akutní nouze o byty vůbec. Válečná stagnace výrobní tento problém postavila obráceně. Dnes nejde o to, jak bydlet, nýbrž zdali bydlet vůbec. Dnes je to palčivá otázka bytu v řadě prvé, pohodlnost bydlení, hygienické a komfortní úpravy, konečně cenové úpravy v řadě druhé. Nemůže býti sporu o tom, jaké sociální následky má a musí míti nedostatek bytu pro postiženého jednotlivce. Je to úplné mravní rozvrácení, hospodářské zničení postiženého jedince, nemluvě o nebezpečí, jež z přeplněných bytů vzniká pro mravnost a zdraví národa. Příčiny hromadných onemocnění sdílnými nemocemi, hrozivý vzestup počtu tuberkulosou zachvácených jedinců, kteří šíří kolem sebe nákazu, je katastrofální. Valná část naší generace nemůže nalézti krbu, u něhož by založila si svou vlastní domácnost. Národ je ve svém vývoji zadržen a podvázán. Přeplnění bytů, třeba by opatření zákonodárné a správní omezilo disposiční volnost majitelů nejen s objektem, ale i cenou, má za následek nezřízenou lichvu bytovou, jíž propadá především podnájemník. Lichvu s byty omezil dokonale zákon ve svém celku, ale lichvu s bydlením nemůže zastaviti žádný zákon a žádné administrativní opatření vlády. Tam, kde je nedostatek bytů, přestává automaticky působit každé vládní a legislativní opatření, určující směrnice přídělů bytů a cenovou politiku jejich. Zákon o zabírání bytů obcemi ze dne 30. října, stejně jako zákon o ochraně nájemníků ukázaly se opatřeními naprosto nedostatečnými a neudržitelnými. Omezuje disposiční právo majitelovo co do pronájmu i ceny bytů, musel si zákonodárce býti vědom toho, že opatření toto je a může zůstati jen opatřením provisorním. Odstraniti bytovou krisi nemůže trvale rozdělení větších bytů na menší, protože příliv obyvatelstva do středisek hospodářských a politických je tak ohromný, že možnost ukojení těchto nároků ani zdaleka není s to uhraditi spotřebu. Vnikajíc do nejzákladnějšího práva občana "Býti svým pánem ve vlastním bytě", vytváří toto opatření, třeba by neslo ráz nutného opatření nouzového a vyššího sociálního zájmu, stav latentní krise společenské. Rozrušuje ty, kteří cítí se býti zkráceni ve svém právu občanském, a neuspokojuje onu masu, která bytů potřebuje. Nerozpakuji se říci, že disposiční právo majitele bytů musí v zájmu sociální rovnováhy ještě na dlouho být omezeno. My všichni chápeme, co by mohlo nastati, kdyby toto opatření, toto omezení disposičního práva bylo náhlým způsobem uvolněno. Musel by nastati nepochybně katastrofální tlak na zvýšení činží a vytlačení všeho sociálně slabšího elementu z bytů. Soudím tedy, že omezení disposičního práva majitele domu není sociální křivdou, nýbrž společenskou nutností. Jest to jediné státní vázané hospodářství, které se povedlo a zdařilo. Ale tím nevyhýbám se říci docela otevřeně, že i toto opatření ukázalo celou řadu nespravedlností a tvrdostí, které potřebují naléhavé korektury a úpravy. Myslím, že by bylo nespravedlivé neuznati, že pokles hodnoty peněžní, který zachvátil všechen hospodářský život a všecku výrobu, nezastavil se ani před režijními náklady majitele domu. 20% úpravu činží, nařízenou zákonem, považuji za dostatečnou k částečné úhradě zvýšené režie majitelovi, který jinak jistě jest odškodněn ohromným stoupnutím ceny nemovitosti. Soudím však, že jest nespravedlivo, aby činže nemohla býti upravena tam, kde užívatel používá bytů za starou činži k účelům obchodním, výdělečným, kde nízké nájemné jest řemeslnou lichvou s podnájemníky, kde užívatel velkého komfortního bytu požívá neprávem ochrany sociálně slabého.