14. zpráva výboru zemědělského o návrhu poslanců Berana, Jar. Hálka a soudr. (tisk 55) v příčině opatření hnojivého vápna pro podzimní setí (tisk 1474).
Zpravodajom je pán posl. Mašata.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Mašata: Slavná sněmovno! Nejznámější a nejdříve používanou nerostnou hmotou při hnojení zeměděl. plodin bylo vápno. V krajinách, v nichž půda jest na vápno chudá, stalo se používání vápna k hnojení pravidelným zvykem, zvláště kde pěstuje se řepa a brambory, kteréžto plodiny odnímají půdě vápna nejvíce. V takových zemědělských podnicích, kde nebylo dosud ve větší míře používáno strojených hnojiv, bylo používáno pravidelně, jako doplněk hnojiv animálních, hnojivého vápna. Význam vápnění půd jest se stanoviska vědeckého nesporný. Vápnění půd bylo dříve usnadněno tím, že bylo snadno dosažitelné nákupem z domácí výroby a bylo poměrně levné. Válečné poměry však i v tomto směru vykonaly svůj vliv, takže vápno stalo se hnojivem přímo luxusním svou vysokou cenou a jest nesnadno ho získati, protože výroba jest nepostačitelná.
Cena hnojivého vápna dosahovala před válkou s dopravou nejvýše 2 Kor. za 100 kg, nyní stojí ve vápence 100 kg 35 Kč a s dopravou přijde rolníkovi přes Kč 50, tedy 25krát dráže než před válkou. Příčinu toho dlužno hledati ve stížených výrobních poměrech. Hlavně nedostatek a drahota uhlí zaviňují nedostatečnou a drahou výrobu. Mimo to i vývoz vápna za hranice, kde následkem valutních poměrů dociluje se vyšších cen, přivoďuje nedostatek a drahotu vápna na trhu domácím. Přirozeně i potíže s přistavováním vagonů na hnojivé vápno v době jeho používání, zaviňují nesnáze při používání vápna k hnojení. Na objednaný vagon čeká se častokráte několik měsíců a expedice jeho jest provedena v době, kdy vápna již nemůže býti použito, mnohdy uprostřed zimy.
Dopravné při hnojivém vápnu činí za jeden vagon na vzdálenost 100 km 500 Kč, což není v žádném poměru k ostatním umělým hnojivům a vápno samo jest tím poměrně daleko více zdraženo, než ostatní hnojiva.
Počítáme-li, že na 1 ha půdy použijeme 4 q superfosfátu, zaplatíme na dopravném za 1 ha 20 Kč, kdežto při vápně, jehož použijeme průměrně 35, q zaplatíme při 1 ha Kč 175. V tomto směru jest potřebí, aby učiněna byla taktéž náprava.
Význam vápnění půd pro výrobu zemědělskou a usnadnění používání vápna hnojivého v zemědělství vede pány podavatele návrhu posl. Berana a Hálka k tomu, žádati za zjednání takových opatření, aby provoz ve vápenkách byl zajištěn a expedice hnojivého vápna umožněna. To státi se může jen tenkráte, když bude dbáno podmínek zdárné výroby, organisované, účelné dopravy a když působeno bude k zlevnění hnojivého vápna. .
Zemědělský výbor navrhuje v důsledku toho:
Poslanecká sněmovna se usnáší:
Vládě Československé republiky se ukládá:
1. aby zajistila výrobu hnojivého vápna dostatečným přídělem a skutečným dodáním potřebného uhlí vápenkám,
2. aby zakázala vývoz vápna jakéhokoliv druhu přes hranice,
3. aby učinila opatření o dostatečném a včasném přistavování železničních vozů, ku dopravě hnojivého vápna vápenkám a zrychlenou dopravu naložených vagonů na místo určení,
4. aby dopravné pro hnojivé vápno bylo stanoveno dle výjimečného tarifu.
Zemědělský výbor usnesl se jednomyslně
na tomto resolučním návrhu a prosím slavnou sněmovnu, aby návrh
ten přijala a schválila.
Místopředseda inž. Botto (zvoní): K tomuto bodu nenie prihlásený žiadon rečník a preto pristúpime hneď k hlasovaniu. Prosím zaujať miesta. (Děje se.)
Kdo súhlasí s rezolúciou - má 4 odstavce - výboru zemedelského, nech zdvihne ruku. (Děje se.)
To je väčšina a tým je rezolúcia
k návrhu pána posl. Berana a súdr. prijatá a vybavený
bod č. 14. dnešného denného poriadku a pristúpime k bodu 15, ktorým
je
15. zpráva výboru zemědělského o návrhu poslanců Berana, Jaroslava Hálka a soudruhů (tisk 56), aby zajištěna byla výroba strojených hnojiv v tuzemských továrnách na strojená hnojiva (tisk 1475).
Zpravodajom je pán posl. Mašata.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Mašata: Slavná sněmovno! Válečné hospodářství, po několik roků trvající, působilo zhoubně na celý náš život. Přivodilo nejen nesmírné poruchy pravidelného života obyvatelstva, ale rozvrátilo i základy, na nichž život vybudován byl. Stát náš, vzniklý z trosek bývalé monarchie rakousko-uherské, postaven byl před vážné úkoly, napraviti zločiny, napáchané zlovůlí bývalých vládnoucích kruhů a znovu vybudovati a znovu zříditi existenční poměry pro život obyvatelstva. Úkol tento jest mnohostranný, těžký a odpovědný. Nejdůležitějším a nejnaléhavějším jest však rozřešení problému zásobovacího, opatření dostatečných životních potřeb lidových. Potraviny znamenají v tomto problému předmět nejdůležitější.
Jest povinností státu, aby všechno, co ve státě jest potřebí k ukojení potřeb obyvatelstva, opatřil si nejprve ze svých vlastních prostředků, své vlastní výroby. Dostatečná vlastní výroba přivádí soběstačnost a soběstačnost přivádí neodvislost, neodvislost přivádí pak svobodu.
Nedostatek potravin činí nás odvislými od ciziny a přivádí sebou celou řadu nepřekonatelných obtíží finančních, hospodářských a sociálních. Tomuto stavu dá se odpomoci povznešením a zvýšením domácí produkce zemědělské, která ve svém celku jest schopna uhraditi tuzemskou spotřebu potravin, budou-li jí dány podmínky pravidelného vývoje.
Jednou z těchto podmínek jest uschopnění zemědělství k intensivnímu a racionelnímu hospodaření. Při intensivním a racionelním hospodaření zemědělském jest potřebí vedle celé řady opatření hospodářských pomůcek, umožnění používání hnojiv strojených.
Strojená hnojiva opatřována byla v dřívějších dobách výrobou strojených hnojiv v domácích továrnách buď ze surovin domácích, nebo surovin dovezených a ostatní spotřeba kryta byla dovozem strojených hnoji v z ciziny.
Celková spotřeba strojených hnojiv pouze v Čechách činila asi 35.000 vagonů v území nynějšího státu našeho na 60.000 vagonů. Válka používání strojených hnojiv omezila na míru nejmenší a výrobu v domácích továrnách přivedla k velkému poklesu.
Půda jest vyčerpána, a má-li znovu nabýti bývalé své plodnosti, musí se jí opatřiti živných látek hnojivých, v prvé řadě hnojiv strojených. Po dlouhém a svízelném jednání podařilo se konečně prosaditi zákon o zřízení fondu pro opatření strojených hnojiv. Fond tento podle disposic opatří ponejvíce z ciziny okrouhle 40.000 vagonů strojených hnojiv. Skutečnost tato jest sice potěšitelná, ale má v sobě přece jenom značné závady. Obtíže valutní a dopravní skrývají v sobě nebezpečí risika nedodání koupených hnojiv, ohromné sumy, které za strojená hnojiva vydáme do ciziny, značí pro nás velikou a citelnou národohospodářskou ztrátu, továrny naše, které by mohly vyrobiti větší část potřebných hnojiv, přicházejí tím o možnost slibného rozvinutí výroby a zaměstnáni tisíců nezaměstnaných dělníků. Státu samému uniká tím daňový příjem, který by ze zvýšené výroby jistě mu plynul.
Z toho všeho jest jasno, že nejpříznivějším činitelem při opatřování strojených hnojiv byla by domácí výroba a také byla by nejzdravějším základem spotřeby strojených hnojiv. Avšak v jakém stavu se domácí výroba nalézá? V ubohém. Již navrhovatelé poukázali na tento stav několika případy, které jasně charakterisují dnešní výrobní poměry. Naše továrny mohly dodati na jaře 1919 celkem 6.284 vagonů strojených hnojiv a během roku 1919 dohromady 14.302 vagony strojených hnojiv. Naproti tomu na jaře 1920 bylo k použití pouhých 3.941 vagonů. Oproti roku 1919 jeví se pokles ve výrobě strojených hnojiv u Thomasovy moučky o 38˙5%, u síranu čpavkového o 31˙5%, u superfosfátu více než o 50%. Příčinu tohoto úžasného poklesu výroby hnojiv hledati musíme v prvé řadě ve všeobecných potížích výrobních, které prýští z neupravených sociálních a hospodářských poměrů. Hlavní však vinu nese desorganisace a rozvrácení distribuce výroby uhelné. Přihlédneme-li na př. k výrobě Thomasovy moučky, tu seznáme, že oproti dřívější výrobě 16.000 vagonů, dosahuje nynější výroba sotva 9-10 tisíc vagonů. Železářská výroba, která dodává surovinu k výrobě Thomasovy moučky, poklesla tím, že není jí dodáváno dostatečné množství koksu pro vysoké pece a koksárnám pak že není dodáváno dostatečné množství černého koksového uhlí. Pražská železářská společnost na př. z nedostatku koksu a uhlí mohla na místě 4 vysokých pecí dlouho udržovati v chodu pouze 2 vysoké pece a pak dokonce jen jedinou. I cena uhlí přichází v úvahu, neboť následkem drahého uhlí a ostatních potíží výrobních dochází k tomu, že dnes surové železo z Německa nabízí se o 90 Kč na 1 q laciněji než naše, z nučické rudy vyrobené. Nedostatkem uhlí trpí i továrny na Thomasovu moučku. Jak navrhovatelé uvádějí, výroba Thomasovy moučky v továrně v Bubenči trpěla nedostatkem uhlí, ba uhlí již dodané bylo jí pro jiné účely zabaveno.
Právě tak i továrny na superfosfáty v Kolíně, v Pečkách a v Čes. Budějovicích pro nedostatečný příděl uhlí nemohly zpracovati více než několik set vagonů kostní moučky a omletiny, ačkoliv jsou zařízeny na výrobu 6-8 tisíc vagonů superfosfátu.
Takovéto poměry jsou i v ostatních továrnách, kde pro nedostatek uhlí není možno pravidelný provoz zavésti.
Zvláštní kapitolu ve výrobě strojených hnojiv zaujímá síran čpavkový. Naše továrny vyráběly dříve 4.000 vagonů tohoto cenného hnojiva, avšak nyní při stejném počtu závodů vyrábějí pouze 2000 vagonů. Pokles tento není úměrný k poklesu těžby uhlí, které dodáváno jsouc koksárnám, tvoří podklad k výrobě síranu čpavkového. Těžba uhlí poklesla o 30%, těžba síranu čpavkového o 50%. Příčina toho vězí v tom, že koksárnám přiděluje se uhlí méně a horší jakosti, kdežto krásné uhlí se vyváží. Jest v zájmu státu, aby výroba síranu čpavkového byla pozdvižena na stupeň co možno nejvyšší. Plnou výrobou síranu čpavkového ušetřili bychom dovoz chilského ledku, který musíme platiti 2 1/2krát dráže než síran čpavkový, což při 2.000 vagonech dělá 70 mil. Kč. Mimo to získaly by se další desetimilionové hodnoty na dalších výrobcích ze suché destilace uhlí vyrobené jako jsou dehet, karbol, smola a jiné.
Jest v zájmu státu samého i v zájmu výroby průmyslové a zemědělské i v zájmu ozdravení našich hospodářských poměrů, aby pro podporu domácí výroby strojených hnojiv byla učiněna všechna opatření, která mohou přivoditi zlepšení nynějších poměrů a průmyslové odvětví výroby strojených hnojiv rozšířiti, aby pokud možno byla domácí spotřeba kryta domácí výrobou.
Proto zemědělský výbor se usnáší na tomto návrhu:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Vládě republiky Československé se ukládá:
1. aby se vším urychlením zjistila skutečný stav, v němž výroba strojených hnojiv se nalézá, zjistila příčiny poklesu a nedostatečné výroby strojených hnojiv v tuzemských továrnách a o výsledku svého šetření podala poslanecké sněmovně zprávu,
2. aby postaráno bylo o dostatečný příděl dobrého, zlevněného uhlí koksárnám a provoz jejich zvýšen na míru nejvyšší,
3. aby postaráno bylo o stabilisaci železářské výroby a zajištění dostatečného množství koksu a uhlí, potřebných k výrobě,
4. aby továrnám pro strojená hnojiva byl zajištěn a dodán potřebný příděl uhlí, nutný k výrobě co možno největší.
Tento resoluční návrh přijal a
schválil zemědělský výbor jednomyslně a proto prosím, aby slavná
sněmovna taktéž resoluční návrh jednomyslně schválila a přijala.
Místopředseda inž. Botto (zvoní): K predmetu nenie prihlásený ani jeden rečník. Debata tedy odpadá.
Budeme hneď hlasovať. Prosím o zaujatie miest. (Děje se.)
Kdo súhlasí s rezolúciou - má 4 odstavce - výboru zemedelského, nech zdvihne ruku. (Děje se.)
To je väčšina. Rezolúcia o návrhu posl. Berana a súdruhov je prijatá.
Tým je vybavený 15. bod denného
poriadku. Pristúpime k 16., ktorým je
16. ústní zpráva výboru zemědělského o petici Jednot československých malozemědělců, domkářů a živnostníků v Postupicích, aby co nejrychleji byla prováděna pozemková reforma.
Zpravodajom má býť posl. Zavřel.
Poneváč vec táto úzko súvisí s iniciatívnymi návrhmi (tisk 832, 570, 260 a 442, 285 a 445) na doplnění zákona č. Sb. z. a n. 318 z r. 1919 o zajištění půdy drobným pachtýřům, o ktorých na základe zprávy výborovej dôjde k jednaniu v najbližších schôdzach poslaneckej snemovne, navrhujem preto podľa § 39, odstavca 3. jedn. poriadku, aby sa jednanie o tomto odstavci odročilo a bolo až spoločne s jednaním o naznačenom predmete.
Kdo súhlasí s odročením, nech zdvihne ruku. (Děje se.)
To je väčšina. Odloženie je týmto prijaté.
Pristúpime k ďalšiemu bodu denného
poriadku, ktorým je
17. ústní zpráva výboru pro dopravu a veřejné práce o petici zastupitelského shromaždenia mesta Tisovca (č. 509 pet.), aby asi 10 kilometrov dlha spojovacia železničná čiára"Tisovec-Muráň" súrne vystavena bola.
Zpravodajom je pán posl. Tománek.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Tománek: Slavná snemovňa! Zastupiteľstvo mesta Tisovca obrátilo sa na poslaneckú snemovňu s touto prosbou:
"Slavná poslanecká snemovňa! V zákone č. 235/1920 pozabudnuté bolo na spojovaciu železničnú trať Tisovec-Muráň, dlhú asi 10 kilometrov, jejž súrne vystavanie je evidentnou štátnou potrebou. Jej vystavanie nemá žiadnych zvláštnych ťažkostí, ani nevyžaduje nadmiernych nákladov, a náklady i práca bohato budú vyvážené výhodami z vystavania trati vyplývajúcimi, a to:
1. pripojí sa takto k železniciam československého štátu 100 km dlhý komplex železníc "Murán, Plešivec, Slavoška, Dobšiná", ktorý teraz nemá žiadneho spojenia a budúce spojenie pri Banrieve bude vždy znebezpečené bezprostrednou blízkosťou maďarskej hranice.
2. Pripojí sa bohate vyvinutý priemysel a obchod dolín: muránskej, štítnickej, šajavskej, ktorý teraz ťaží do Maďarska.
3. Umožní sa obrana Slovenska proti možnému nájezdu nepriateľskému.
4. Zamestnajú sa užitočne síly početného nezamestnaného a nákladne podporovaného továrnického robotníctva.
Z týchto a mnohých iných dôvodov zastupiteľstvo mesta Tisovca z verejného i štátneho záujmu prosí slavnú snemovňu zákonom uzavreť súrne vystavanie tejto prepotrebnej spojky železničnej."
Slavná snemovňa! Dôvody zastupiteľstva mesta Tisovca, uvedené v petícii, sú nad slnko jasnejšie, lebo nepodvatiteľne dokozujú evidentnú štátnu potrebnosť tejto novej spojovacej dráhy.
My slovenskí poslanci, ktorí známe tento okres, dovoľujeme si podať slavnej snemovni mimo tieto dôvody, uvedené v peticii, ešte ďalšie dôvody, a to:
1. V Muráni sú rôzne rudy, sklárne Koburkovskej železodielne, bohaté veľké hory, lesy, a ubohý Zvolen môže byť zásobovaný potravinami, lebo vidiek tento kupuje si plodiny zčiastky i tam v Muráni.
2. Tisovec je sídlo veliteľstva jednej devízie, ktorá s Plešivcom, kde je umiestený celý pluk (16. pluk), môže mať železničné spojenie len cez Murán; tedy hraje tu rolu i strategický ohľad. Veď maďarský boľševický vpád na Slovensko dokázal, že nedostatok tejto železničnej dráhy ohrožoval celé Slovensko.
3. So zriadením nových žúp tento kraj bude patriť do veľkej zvolenskej župy a keby nemal tejto železničnej dráhy, tak so sídlom veľkej župy s mestom Zvoleňom, môže mať spojenie len s veľkými ťažkostiami.
4. Nakoľko vláda projektuje železničné spojenie s Košicami, a to od Margecan coz Dobšinú na Červenú skalu, Zvoleň, ktorá čiara bude medzinárodného významu, nakoľko bude spojovať dunajskú premávku so Lvovom; žiaduce je, aby i tento s národohospodárskeho ohľadu významný kraj bol pripojený k tejto prvotriednej dráhe vystavaním tejto novej železnice.
5. Konečne berieme do ohľadu i národnostný dôvod. Nedostatok tejto novej dráhy prekáža slovenskému národnému duchu, aby tento duch z Tisovca, tak rečeno z poslednej stanice prenikal do tých krajov, ktoré maďarský duch od Rimavskej Soboty stále ohrožuje.
Z týchto dôvodov prosím nech slavná snemovňa sa usnesie na tomto:
Vládě se ukládá, aby vykonala
přípravné práce ke stavbě trati "Tisovec-Muráň", jíž
by bylo k železnicím československého státu připojeno 100 km trati
"Muráň - Plešivec - Slavoška -Dobšiná", která dosud
nemá žádného spojení se sítí tratí československých drah. (Výborně!)
Místopředseda inž. Botto: K tomuto predmetu neprihlásil se ani jeden rečník. Debata odpadá. Pristúpime tedy k hlasovaniu. Kdo súhlasí s rezolúciou pána zpravodaja, nech povstane. (Děje se.)
To je väčšina. Rezolúcia, navržená pánom zpravodajom, je prijatá a tým tento bod denného poriadku je vybavený.
Pristúpime k 18. bodu denného
poriadku, ktorým je
18. zpráva výboru dopravního a rozpočtového o návrhu poslance Sedláčka a soudruhů (tisk 691) na rozšíření a úpravu nádražní budovy v Kunovicích u Uherského Hradiště (tisk 1515).
Zpravodajom výboru dopravneho
je posl. Záruba. Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavná sněmovno! Návrh p. posl. Sedláčka týká se stanice Kunovic a žádá se v něm, aby staniční budova byla vybudována a upravena tak, jak toho nynější komunikační prostředky tamějších drah vyžadují.
Stanice Kunovice jest křižovatkou drah Brno-Vlárský průsmyk a spojovací dráhy Uher. Hradiště-Kunovice.
Důležitá tato přestupní stanice nikterak nestačí svému účelu a množství na této stanici vstupujícího a vystupujícího obecenstva. Jediná místnost určená za čekárnu (druhá zabrána pro kanceláře) slouží jako prodejna lístků, buffet, skladiště lamp, zavazadel atd. To vše volá po nápravě, a ukazuje, že poměry jsou tam neudržitelné.
To vše volá po nápravě, zvláště když uvážíte čilou frekvenci obyvatelstva touto stanicí projíždějícího, které musí častokráte pěšky ve sněhu stát na volném prostranství a nemůže se ani uchrániti před živelními poruchami. Těchto nedostatků týká se návrh posl. Václava Sedláčka a zakládá se také, jakž jsem zjistil v dopravním výboru, na pravdě, a proto dopravní výbor doporučuje slavné sněmovně, aby vzhledem k potřebě úpravy stanice Kunovice přijala a schválila tuto resoluci:
"Ministerstvo železnic zařadiž do svého rozpočtu dostatečnou částku na úhradu řádné úpravy a rozšíření nádražní budovy v Kunovicích."
Prosím za přijetí této resoluce.
(Výborně!)
Místopředseda inž. Botto:
Udeľujem slovo zpravodajovi rozpočtového výboru pánu posl. Buřívalovi.
Zpravodaj posl. Buříval: Vážené Národní shromáždění! Přicházíme poněkud do rozporu s výborem dopravním. Mám povinnost jako zpravodaj výboru rozpočtového říci, že nemůže se jednati v tomto případě o zařazení položky do příštího rozpočtu ke kapitole ministerstva železnic, poněvadž ten obnos, kterého je potřebí k vybudování stanice Kunovic, je dávno již opatřen v rozpočtu pro rok 1921. Také rozpočtový výbor výslovně ve své zprávě to konstatuje, a pokud jsme informováni, víme, že již veškeré přípravné práce k tomu cíli ministerstvem železnic jsou hotovy, řízení jest vypsáno a že v době nejkratší a to na jaře již k vybudování této stanice bude přikročeno.
Já, velevážení pánové, nemusím snad přespříliš mnoho zdůvodňovat, co vedlo rozpočtový výbor k tomu, aby tuto věc urychlil. Časté živelní pohromy právě v Kunovicích toho byly nejlepším důkazem, jak je nutno, aby taková důležitá stanice, jakou jest tato, byla řádně vystrojena.
Přál bych si jen, aby ty práce v Kunovicích, s nimiž třeba již na jaře započíti, poněkud rychlejším tempem postupovaly, než se tak obecně děje. My vidíme bohužel, že stanice neobyčejně důležitá, jako je Česká Třebová, pro niž jsme úhradu našli, která dávno a dávno má býti vybudována, bohužel - nevím, z jakých příčin - doposud ještě pro dopravu a provoz vyzbrojena není a že ty práce přespříliš pozvolným tempem postupují. Ukládáme tedy naší vládě, aby nejen v tomto případě, ale i ve všech ostatních případech, kde jak o úhradu jest postaráno, tak důležitost výstavby takové stanice jest prokázána, poněkud rychlejším způsobem ty věci se realisovaly.
Výbor rozpočtový doporučuje, aby
tato resoluce byla Národním shromážděním schválena. (Výborně!)
Místopředseda inž. Botto: Poneváč k slovu nenie nikdo prihlásený, debata odpadá a pristúpime k hlasovaniu. Prosím o zaujatie miest. (Děje se.)
Kdo súhlasí s rezolúciami, prednesenými práve dľa návrhu výboru dopravného a rozpočtového, nech povstane. (Děje se.)
To je väčšina. Poslanecká snemovňa prijala obe navrhnuté rezolúcie.
Pristúpime k 19. bodu dnešného
denného poriadku. Je to
19. zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o návrhu poslance Prokůpka a spol. (tisk 584) v záležitosti přidělení subvence v obnosu 2 mil. Kč Československému červenému kříži (tisk 1534).
Zpravodajom výboru sociálne-politického
je p. poslanec Dubický. Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj poslanec Dubický: Slavná sněmovno! Československý červený kříž, jediný národní pomocný ústav zdravotní služby vojenské a humanitní péče, existuje v republice od 1. února 1919. Pracoval s láskou a úsilím na utišení naší poválečné bídy a možno s uznáním říci, že během své činnosti vytvořil mnohé zdravotní a sociální podmínky pro lepší život tisíců trpících lidí.
Od státu, který, jak z výroční zprávy jest patrno, značně profitoval z daru Československého červeného kříže, neobdržela tato korporace až dosud žádné podpory finanční, ačkoliv je zjevno, že poslání Československého červeného kříže jest v zájmu státu a mělo by býti tedy v prvé řadě státní sociální službou organisováno. Pokud stát nemůže provésti velký program sociálně zdravotní služby sám a jest odkázán pouze na podporu a pochopení svého občanstva, musí zde býti červený kříž, který, opíraje se o program ženevské konvence, podává pomocnou ruku všem trpícím a snaží se dobrovolnými dary uspokojiti každého, kdo pomoci a ochrany nezbytně potřebuje. Tomuto šlechetnému poslání jest Československý červený kříž věren od svého založení a práci, kterou v tomto směru vykonal, nelze ani dosti vděčně doceniti. Budiž uvedeno, že jen pro vojsko opatřil v roce 1919 za 17 milionů korun šatstva, prádla a jiného materiálu, spolku k ochraně matek a kojenců věnoval na šatstvu, prádle a mléku přes 2 1/2 milionu korun, civilním nemocnicím poskytl obvazů a léčiva za dva miliony korun, vojenským nemocnicím materiál v ceně přes 1 milion korun atd. Celkem vynaložil v roce 1919 na tuto humanitní peci přes 100 milionů korun.
Loňského roku poslal Československý červený kříž do hladovějící Podkarpatské Rusi dvě výpravy, které dovezly do nejchudších okresů této země potraviny, šatstvo a prádlo. Zřídil tam dále 60 kuchyní, v nichž stravuje se denně 10 tisíc dětí, a 7 kuchyní, v nichž dostává se jídla 700 osobám dospělým. Velmi záslužnou práci vykonal v obraně proti epidemiím, které zejména z polské strany ohrožovaly vážně naši republiku. Na Slovensku zřídil epidemickou nemocnici v Turzovce a mimo to postavil a zařídil nákladem 1/2 milionu korun jinou přenosnou epidemickou nemocnici, která pracuje nyní v Podkarpatské Rusi.
Veliká je činnost Československého Červeného kříže v oboru občanské péče, kterou tato korporace provádí. Ubytoval a stravoval v Motole u Prahy cizí příslušníky, hlavně ženy a děti ruských příslušníků, které octly se bez prostředků v Praze.
Pro slovenské vystěhovalce v Praze, kteří meškali na pražských nádražích a ulicích často celé týdny, postavil v Libni přechodní stanici, tam dirigoval také lékaře a ošetřovatelky. Převzal též do své správy vystěhovaleckou stanici na Pohořelci. Denně používá tohoto zařízení na 600 vystěhovalců. Zřídil dále pro tuberkulosní děti 3 prázdninové kolonie a jiných 1400 dětí vypravil do Švýcar k zotavení.
Vedlo by příliš daleko, kdybych měl uvésti vše, co Červený kříž ze svých soukromých prostředků a darů vykonal. Budiž zde jenom vděčně vzpomenuto veliké sociálně-humanní práce, kterou v Československém Červeném kříži vykonává jejich předsedkyně dr. Alice Masaryková, a to nejenom ve vlastech československých, ale vlivem svým i v cizině, zvláště v Americe.
Sociálně-politický výbor při jednání
o návrhu pana kolegy Prokůpka, aby z prostředků státních
byla Československému červenému kříži udělena subvence 2 milionů
korun, ocenil velikou práci Červeného kříže a jednomyslně se usnesl
doporučiti poslanecké sněmovně, aby návrh pana kol. Prokůpka
byl schválen. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Udeľujem slovo zpravodajovi výboru rozpočtového pánu dr. Dolanskému.
Zpravodaj posl. dr. Dolanský:
Vážená sněmovno! Pan kolega referent výboru sociálně-politického
vyložil úkol a význam Československého Červeného kříže pro vnitřní
službu v republice, a to jak povolání jeho a význam jeho pro vojsko,
tak také jeho úkol pro občanstvo. Ale nesmíme přehlížeti, že Československý
červený kříž je instituce mezinárodní a že má také svůj význam
za hranicemi. I zde plní a bude mu plniti ještě mnohé úkoly, které
mu připadly podle úmyslu zakladatelů. Je-li ideálem jeho vše to,
co pan referent sociálně-politického výboru uvedl, a uvážíme-li
jeho význam také se stanoviska mezinárodního, nemůžeme váhati,
abychom tu subvenci, o kterou žádá, povolili. Výbor rozpočtový
souhlasí úplně s návrhem výboru sociálně-politického, aby částka
2 milionů korun byla zařazena do řádného rozpočtu roku 1922, ať
již v kapitolách ministerstva sociální péče, vojenství, nebo zdravotnictví
nebo snad ministerstva zahraničního, ale pro rok 1921 se zřetelem
k tomu, že řádný rozpočet je již schválen, navrhuji, aby uloženo
bylo vládě, aby z úspor v kapitolách některých uvedených právě
ministerstev, potřebný obnos až do výše 2 milionů korun vyplatila.
Při tom je veden výbor rozpočtový úvahou, že na budgetním zákoně
se ničeho měniti nedá. Doporučuji tedy návrhy sociálně-politického
výboru s touto změnou ku přijetí. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Nenie prihlásený ani jeden rečník, debata odpadá, a preto pristupuje m k hlasovaniu. Prosím o zaujatie miest. (Děje se.)
Dám hlasovať o rezolučnom návrhu rozpočtového výboru, ktorý zahrňuje zároveň rezolučný návrh výboru sociálne-politického.
Námietok proti tomu asi nebude. (Nebyly.) Nenie.
Kdo súhlasí so vzájomne sa doplňujúcimi návrhmi rezolučnými, nech zdvihne ruku. (Děje se.)
To je väčšina, tým sú rezolučné návrhy prijaté.
Pristúpime k poslednému bodu dnešného
programu, ktorým je