Já v zastoupení výboru sociálně-politického
připojuji se k zprávě a jen lituji, že zákon nebyl vyřízen dříve,
a že v ministerstvu spravedlnosti ležel od doby, co byl zpracován,
poněvadž mohl po stránce odsouzení lichvářů a zdražovatelů pracovati
již dosti dlouho, a mohlo se leckterému zlu zameziti. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji debatu. Jako řečníci jsou přihlášeni "pro" páni poslanci Petrovický a Hrušovský, "proti" posl. dr. Kafka a dr. Haas.
Nežli udělím slovo prvnímu řečníkovi, navrhuji, aby řečnická lhůta trvala 30 minut. Není-li žádné námitky, jest lhůta řečnická určena na 30 minut. (Námitky nebylo.) Námitky není.
Uděluji slovo prvnímu "proti"
přihlášenému poslanci panu dr. Kafkovi.
Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové! Je to celkem formalita, dá-li se kdo zapsati do listiny řečníků "pro" nebo "proti". Přece však při této příležitosti cítím povinnost prohlásiti, že přes to, že jsem se dal zapsati do listiny jako řečník proti, mám úmysl hlasovati pro zákon. Tento rozpor mezi mým hlasováním a mým stanoviskem v rozpravě pochází právě z rozdvojenosti, která leží ve mně samém. Dvě duše bydlí, ach, v ňadrech mých! Politická duše schvaluje tendenci této osnovy zákona a zakazuje mi činiti něco, co by mohlo způsobiti průtah této věc. Mé právnické svědomí však se vzpírá, pročítám-li jednotlivosti tohoto zákona a na rážím-li na různá místa, za která bych nechtěl býti spoluzodpovědným, aspoň ne spoluzodpovědným, aniž jsem zde oznámil svůj právnický protest všeobecně veřejnosti, sněmovně.
Již v rozpočtovém výboru opět a opět jsem se pokoušel zlepšiti jisté právnické poklesky zákona, také se mně to na tom a onom místě podařilo, ale nepodařilo se mi to na podstatných místech jiných. Zbyla mi ovšem volná cesta pokusiti se celou řadou pozměňovacích návrhů, aby byly provedeny nutné opravy v plenární schůzi sněmovny. Vím však podle různých pokusů, které jsem po té stránce podnikl, že bych při tom asi neměl zvláštního úspěchu a jakkoli jest trapno pro poslance, že to musí říci, důvěřuji v to, že právní výbor a plenum senátu provedou ty opravy, kterých zákon nepochybně potřebuje. Proto také nebudu probírati jednotlivě různé nedostatky, nechci poukazovati na to, že se mi na př. zdá náramně podivným rozpětí mezi jedním měsícem a jedním rokem v § 1 odst. 3. tohoto zákona, rozpětí, kterého posud v zákoně ještě nebylo použito. Nechci se zabývati tím, že se mi zdá býti úprava § 12 tohoto zákona nadmíru povážlivá a že myslím, že tato úprava dá podnět i k mnohým právním kontroversím, zvláště pokud jde o otázku, jak je to s možností podmíněného odsouzení u těch lidí, kteří při vstoupení zákona v platnost ještě nejsou odsouzeni, ale spáchali zločin před vstoupením zákona v platnost. Raději bych se spíše zabýval, nehledě k jedinému případu, o kterém ještě promluvím, po jisté stránce základem zákona. Zákon tento chce zvláště přísně trestati jisté druhy protisociálních zločinů. Pokud je to tendence zákona, schvaluji ji a vítám co nejvřeleji, činí-li se jednou pokus, aby se vytáhlo s největší energií proti těmto škůdcům lidské společnosti. Zvláště bych se zde připojil k oněm slovům pana zpravodaje, která pravil ke konci referátu, totiž: "Potřebujeme nejen opatření, nýbrž potřebujeme také orgánů, které tato opatření skutečně budou prováděti."
A tu je snad důležitější působiti k tomu, aby za součinnosti veškerého obyvatelstva bylo použito opatření, než snad jsou nutna sama ostřejší opatření. Přes to, opakuji to znova, vítám i zostření zákonných ustanovení. Ovšem, co se týká způsobu zostření, musím hned říci, že se mi zdá, že zostření bylo provedeno poněkud příliš mechanicky. Poukázal jsem na tuto okolnost již v právním výboru. Jsou tu spřeženy dva delikty, které ovšem po jisté stránce nepochybně i patří k sobě, potud, pokud jsou s to, aby stěžovaly nebo mařily zásobování obyvatelstva nutnými předměty spotřeby, v podstatě trestní čin t. zv. válečné lichvy a trestní čin podloudného vývozu za hranice. Není však bez významu, že oba páni zpravodajové se zabývali vlastně výlučně jen prvním deliktem a mnohem méně mluvili o podloudném vývozu do ciziny samém. Podloudný vývoz do ciziny má za jistých okolností nepochybně mimořádně protisociální účinek, odsouditi jej je samozřejmo, potrestati jej jest samozřejmo, za určitých okolností pohroziti zostřeným trestem a vykonati jej je samozřejmo, avšak postaviti tyto oba delikty úplně na roveň právě vzhledem k tomuto zostření trestu, zdá se mi, že přece není docela slušno, hledíme-li k tomu, že sociální zavržitelnost při přestupku válečné lichvy je vždycky dána, kdežto při podloudném vývozu do ciziny nikterak nemusí býti vždycky dána, a motivy tu a tam nikterak nejsou vždycky stejné. Vypravuji-li, co bych ovšem vůbec nemusil vypravovat, ježto bez toho víte, že zločin podloudného vývozu do ciziny páše již ten, kdo dopraví přes hranice nějaký předmět v ceně tuším 4000 Kč, a když hledíte k tomu, že tyto 4000 Kč znamenají dnes velmi nepatrnou cenu, tu zdálo by se mi jistě správnějším, kdyby aspoň při zločinu podloudného obchodu za hranice se bylo poněkud diferencovalo a zostření trestu bylo by bývalo použito jen tam, kde jsou motivy takové, že ospravedlňují takové potrestání. Je to něco docela jiného u válečného lichváře, jehož motivy vždy a za všech okolností jest zavrhnouti a u kterého již vymezením skutkového stavu jest pečováno o to, aby nespadaly do toho zároveň nějaké náhodné přestupky.
Jest něco docela jiného v tomto případě než v případě podloudného vývozu do ciziny. Pakliže však již toho nedbáme, rád bych přece upozornil na jinou okolnost, které se dotkl již pan zpravodaj. Pan zpravodaj vynaložil velké množství výtečné dialektiky k tomu, aby dokázal, že práce tělesné nepoužívá se k účelům trestním jako prostředku difamujícího. Nezávidím mu tohoto úkolu a musím říci, že přes toto vynaložení dialektiky podle mého přesvědčení se mu nepodařilo ani ve mně, ani pravděpodobně ve většině sněmovny smazati dojem, že vskutku v tomto zákoně přece nevyhnuli se tomu, aby tělesná práce byla nějakým spůsobem snižována a vybavena difamujícím charakterem. Neboť v čem spočívá zostření trestu? Takový člověk zůstává úplně svoboden, může večery tráviti doma, můře v poledne jísti doma, spí doma, tráví své neděle a svátky, jak chce. Nemusí dělat nic jiného, než, věnovati se po normální pracovní dobu teď po 8 hodin denně ve všední den tělesné práci. Nuže připouštím rád, že tělesná práce, která se mu ukládá, má býti těžká. Pomýšlí se také na práci nepříjemnou. Avšak tisíce lidí jsou nuceny vykonávati tyto těžké a nepříjemné tělesné práce. Tím, že stavíte tohoto člověka, válečného lichváře nebo nebezpečného podloudného vývozce do ciziny, na roveň s těmito lidmi, kteří jsou nuceni vykonávati povolání, jež posud nepovažovali za difamující, kladete toto povolání na roveň trestu, trestu zneuctívajícímu. To se mi nezdá býti docela správným a přes to, že připouštím, že podržení v donucovací pracovně sleduje docela jiné účely než jsou intendovány zde, bylo by mi bývalo z důvodů, o kterých jsem zde promluvil, sympatičtější, kdyby se bylo přišlo k tomuto východisku než k jinému. Cítím se oprávněn mluviti proti tomuto podceňování, proti tomuto zacházení s tělesnou prací, ježto právě snad jako zástupce povolání duševního myslím, že po této stránce mohu pronésti nepředpojatý úsudek. Nyní bylo však přáním zavésti trestní opatření a tudíž - ani já jsem se o to nepokusil - nebyla dána možnost na celém základu zákona po této stránce něco měniti. Jinak by se bylo musilo bývalo všecko zvrátiti, k tomu však tu nebylo možnosti, jestliže by se byly nechtěly tendenci zákona samého klásti v cestu dalekosáhlé obtíže. Ale i v jednotlivostech jsou tu mnohé nemožnosti, smím-li tak říci, a jedna z těchto nejhrubších nemožností se stanoviska mého právního citu leží v nynější úpravě § 2 odst. 2. tohoto zákona. Na toto ustanovení poukázal již pan zpravodaj. Věc se má takto: Válečný lichvář bude odsouzen na tolik a tolik roků do žaláře a soud zároveň vysloví, že po odpykání svého trestu vězení jest odsouzen, aby po tolik a tolik měsíců byl držen v trestním pracovním oddílu. Je-li podle svého zdravotního stavu neschopen ku práci tělesné, musí se vrátiti do vezení na tak dlouhou dobu, co byl by měl trvati výkon práce. Mimo to určí se mu ještě přiměřený trest peněžitý, přiměřený jeho majetkovým poměrům.
Dámy a pánové! Poznali jste poněkud předhistorii tohoto paragrafu. Původní návrh zpravodajův zní jinak, zní v podstatě asi tak, že když někdo tělesně jest nezpůsobilý vykonávati takovou práci a byla učiněna veliká opatření proti tomu, aby se tu nemohlo vyskytnouti obcházení - bylo žádáno, aby byl opatřen úsudek státního lékaře a aby na druhé straně soud nebyl vázán dobrozdáním lékařovým, nýbrž aby sám si učinil úsudek. Jestliže však soud a lékař dojdou poznání, že ten člověk není schopen pracovati, pak neměl býti trestán návratem do vězení, jak praví návrh zpravodajův, nýbrž byl by se mu měl vyměřiti jen přiměřený trest, odpovídající jeho majetkovým poměrům, který nebyl vymezen, pro který nebyla dána docela žádná mechanická formule. To by bylo podle mého mínění bývalo vyhovělo všemu. Ten chudák, který sice lichvařil, ale ze své lichvy ničeho nepodržel, byl by býval ovšem propuštěn na svobodu. Byl by odpykal jen svůj trest, ale byl by nemusel pracovati, jestliže byl tělesně neschopen. Boháči by se byl býval nadiktoval trest, který ho postihuje zvláště krutě, totiž na penezích. A teď se řeklo - musím to jistě zde uvésti - poukazovalo se na to, třebas ne docela otevřeně, ve výboru - že bohatý může si velmi snadno opatřiti vysvědčení, že toto vysvědčení za jistých okolností působí i u soudu. Bylo zde použito výrazu tolerance. Nuže dámy a pánové, necítím se nikterak zavázán, zastávati se tu objektivity státních lékařů nebo soudů, objektivity, kterou nyní mohu tím méně hájiti, když jsem přečetl právní nesmysl, který napsal soudce ve sporu o rušení držby pana ředitele Kramera. (Souhlas na levici.) Musím však přece říci. I když tento názor je správný, i když myslíte, že nějakými prostředky, o kterých nechci mluviti, poněvadž jsem o nich nemluvil ani ve výboru - byla o nich učiněna zmínka s jiné strany - bude docíleno nemírné tolerance, když už myslíte, že je tu toto nebezpečenství, myslím, že přece právě tito lidé, pro něž existují tyto možnosti, mohli by býti právě peněžitým trestem postiženi a byli by jím postiženi. Kdybyste tu byli stanovili normu co možná největší výměry peněžitého trestu, kdybyste byli učinili docela krutá opatření nějaká, bylo by to bývalo docela správné a srozumitelné. Že však toho, kdo je tělesně neschopen, posíláte proto ještě jednou nazpátek do vězení, to se mi zdá, že je právnická obludnost.
Pokusil jsem se tento názor formulovati v právním výboru v návrhu. Tento návrh byl zamítnut. Nyní se stalo toto: § 2 byl přijat ve znění, které máte před sebou. U § 7 stala se však akutní otázka v jiném směru. Tam šlo totiž o lidi, kteří nejsou v trestním oddílu pracovním ve svém bydlišti, nýbrž mimo toto své bydliště. Jestliže někdo odpykává trest nucené práce ve svém bydlišti jest s to, aby se po práci vrátil domů, aby svobodně užil neděle atd. Není-li však ve svém bydlišti, musí se podrobiti všeobecnému přidržení k práci této, má možnost, chce-li si na vlastní útraty opatřiti byt v tom místě, bydleti i mimo místo, kde jest chován trestní pracovní oddíl. § 7 byl by býval tudíž prostě výsadou pro ty, kdo buď měli by štěstí, jestliže na př. bydlí v Praze, že by také v Praze odpykávali svou trestní práci, nebo ty, kdo mohli ze svého lichvářství uložiti tolik, že jsou s to, přes bytovou nouzi a přes výši takového nájemného opatřiti si přiměřený byt - pravím výslovně přes výši takového nájemného. Tato výsada byla však přece pociťována jako příliš tísnivá a dosáhl jsem toho, že těm, kteří z toho či onoho důvodu nemohou použiti tohoto dobrodiní práva a proto musí býti s nimi zacházeno jako s vězni, započítávají se aspoň dva dny ztrávené ve vězení za 3 dny pracovní. Vedle toho však nacházíme nyní § 2, který určuje, že někdo, kdo jest neschopen pracovati tělesně, právě proto ještě bude dán do vězení. Jest zbaven svobody a v tom již jest ztížení jeho trestu, které se děje jenom proto, že jest neschopen pracovati tělesně. Avšak postihne ho nejenom toto zostření trestu, nýbrž ještě zostření další. Kdežto jinak, je-li tělesně schopen pracovati, pracuje 8 hodin a pak může dělat, co chce, bez ohledu na otázku svobody, nebo na to, že jest přidržován k nucené práci, nyní podle znění, které nyní § 2 osnovy zákona, není s to, disponovati svým časem, totiž mimo těch 8 hodin. Když to spočítáme, je tedy trestán déle a krutěji než ten, kdo byl tělesně schopen vykonávati práci, která mu byla přikázána. Nesmyslnost tohoto nepoměru jest tak jasně na bíledni, že se mi přece podařilo v podstatě jak myslím, získati souhlas páně zpravodajův, což prohlásil také ve své zprávě - pro pozměňovací návrh, který jsem podal a který se konformuje s § 7 potud, že nyní platí i pro ty lidi, pro něž platí § 2 odst. 2, i výhoda - smí-li se tak říci, že i u nich platí 3 pracovní dny za 2 dny vězení. A poněvadž musí se bráti ohled i na neděle, musí se počítati týden času ztráveného ve vězení tak jako 10 pracovních dnů.
Tento pozměňovací návrh - a tím
bych rád skončil - podal jsem vlastně s velmi pochybujícím srdcem
a vlastně proti vůli svého srdce. Neboť s každým pozměňovacím
návrhem projevujeme jaksi doznání, že s tím, co bylo změněno,
vlastně jsme nebyli tak docela nespokojeni. Tento dojem však nechtěl
bych vzbuditi se stanoviska své právní duše, o kterém jsem dříve
mluvil. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Petrovickému.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Pan referent sociálně-politického výboru kol. Johanis vyslovil politování nad tím, že zákon o trestních pracovních oddílech nebyl již dávno uskutečněn. A já plně připojuji se k jeho výroku a to z toho důvodu, že právě v té době po převratu, kdy převzali jsme ze starého Rakouska vázané státní hospodářství, a potom v letech následujících, v roce 1919 a 1920 nejvíce u nás bujela lichva a že kdyby právě tenkráte podobný zákon byl uveden v život, jistě mnoho by brzdil ten hyenism lichvářství, ze státního hospodářství ponejvíce také vzniklý. Jest známo, že právě vázaným státním hospodářstvím, jak ve starém Rakousku, tak i u nás lichva byla nejvíce podporována a to proto, že legitimní obchod byl vyřazen z bývalé své činnosti, a že právě jednotlivci, kteří ponejvíce nepatřili k legitimnímu obchodu, vrhli se ze všech občanských vrstev na obchodování, které bylo ponejvíce lichvářské. Mám zkušenosti, že právě v době, ve které byl u nás vázán obchod s masem, nejvíce dopravovali zejména do Prahy maso nelegitimní obchodníci, že dopravovali v době, kdy byl nedostatek brambor, zejména v roce 1919, nelegitimní obchodníci tento předmět denní spotřeby, počítajíce za cenu jednoho kilogramu 6 až 7 korun. Kontrola, která později byla vedena zejména hospodářskými radami a nedávno ustavenou občanskou kontrolou, nejvíce stíhala a nachytala lidi, kteří dopouštěli se v tom směru nepatrných deliktů. Je špatný názor, že nouze je dítětem lichvy. Naopak lichva je dítětem nedostatku, je dítětem nouze, které nesvědomití jednotlivci využívají právě v tomto nedostatku zboží, které tím neb oním způsobem získali, a které prodávají za přemrštěné lichvářské ceny, poněvadž vědí dobře, že nouze láme železo a že právě v tomto nedostatku, v této nouzi, každý zaplatí každou požadovanou cenu. Je nutno čeliti, odstraniti tuto lichvu, odstraniti však současně tuto nouzi, která se dá odstraniti jenom rozumnou hospodářskou politikou, a ne, bohužel, těmi hesly, která byla právě mezi nejširší masy často slovem psaným i mluveným šířena, že totiž nedostatek, nouzi a snad i vysoké ceny tvoří ten, který produkuje, tvoří, který vyrábí a snad také jenom ten, který s těmito produkty, se zbožím obchoduje. Je tu zaměňována drahota s lichvou a zapomíná se, že je tu veliký rozdíl mezi těmito dvěma slovy. Jestliže drahota se jeví v určitých vysokých cenách, není ještě lichvou, ježto právě tyto vysoké ceny basirují na celé, dnes veliké, ať již produktivní nebo obchodní režii.
Jest tu surovina, jsou tu mzdy, jsou tu daně přímé a jsou tu různé poplatky zemské, okresní, obecní, a dnes jistě také velmi těžké a zatěžující celou produktivní a obchodní činnost individuelních podniků, poplatky pojistné.
Vážené shromáždění, jestliže bychom nazývali snad ty to vysoké ceny, které právě touto režií jaksi vznikly, lichvou a mátli pojmem slova "lichvy", táži se vás, nebylo by také lichvou, že příkladně stát, který dnes zdražil tak vysokými cenami tabák kuřlavý, cigarety, kde na obyčejném balíčku kuřlavého tabáku máme vytištěnu cenu 1˙50 K, prodává jej za 2 K? Tu se táži, nebylo to svého času lichvou, když hostinské družstvo nakoupilo pod dozorem známé likvidující ústředny pro tuky, oleje a mléko v Jugoslavii 1 kg sádla za 25 K a potom dodatečně toto družstvo musilo zaplatiti ještě této tukovně 30.000 Kč za zprostředkování? Vážené shromáždění, není lichvou také drahý nákup bavlny u nás, ze které zboží zhotovené těžce se dnes odbývá, a tyto ceny nazývány jsou také tu a tam lichvářské? Není lichvou nabízené mýdlo z této tukárny obchodníkům za tak vysoké ceny? (Výborně!) Zajisté, vážené shromáždění, hrála tu roli také režie. Jestliže jest taková režie jako v tomto individuelním podnikáni výrobním a obchodním, režie, o které bylo jednáno, jak vám známo, před soudem, a kde tato celá věc nabyla teprve jasnosti, jakým způsobem se hospodařilo tu a tam v některých těchto pod dozorem státním útvarech hospodářských, tu jistě musí každý nepředpojatý vyznati, že není takováto drahota lichvou.
Slavná sněmovno! Zákon, který dnes projednáváme, stanoví také tresty, tresty dvojího druhu a sice trest ztráty svobody a potom také i případné zařazení do pracovních oddílů. Tyto tresty jsou jistě správnými a sám pan referent právního výboru, dr. Meissner, poukázal, že snad také v některých těch místech ne tak přísnými jako byly stanoveny zákonem z r. 1919. Bylo by si jen přáti, aby skutečně tyto tresty postihly právě ty zločinné lichváře (Výborně!) a aby tento zákon nezůstal na papíře, aby nebyl zase plácnutím do vody. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Sám pan referent poukázal zde na příkladě trestu, který uložen byl malé mlékařce, kde byla potrestána za nepatrné zvýšení ceny mléka - a jistě zvýšení toho dopustila se opravdu z nouze - a srovnával to s velkostatkářem, který byl odsouzen podmínečně, že prodal za ohromně vysoké ceny ovocné sady.
Víme ze zkušenosti, které jsme byli svědky u nás, že jsme chytali ty malé, poněvadž nebyli to lidé, kteří by měli v srdci opravdu tu zločinnou tendenci, jako takový lichvář z povolání, který bez nějaké své výrobní místnosti, bez nějakého svého obchodu, ano často také i bez bytu anebo při změně bytů zjednával velké lichvářské obchody z kaváren prostřednictvím telefonu a podobně; tedy aby opravdu zase ti velcí neutíkali tomuto zákonu a ti malí, aby snad nebyli pokusnými králíky tohoto zákona. (Výborně!)
Litujeme, slavná sněmovno, že vládního návrhu odstavec druhý § 2 byl změněn, a to ve svůj neprospěch. Vládní návrh zastával ten názor, podle kterého žádný nemocný nebyl donucován odpykati si náhradní trest vězením a u bohatých byla stanovena pokuta a to z toho důvodu, aby bylo odvráceno domnění, že se bohatému poskytují snad nějaké výhody.
A také způsob trestu, vážená sněmovno, nezdá se mi právě takovým, který by opravdu měl zasáhnouti jenom tyto zločince, jenom lichváře a snad neodrazil se v citlivosti druhé, poctivé stránky pracovní. Mám totiž na mysli, slavná sněmovno, zařaďování těchto zločinců do pracovních kolonií, kde na jedné straně dnes jistě uznávána jest práce a stejně ceněna, ne-li někdy nadceňována práce rukou nad práci ducha, kde právě takovýto zločinec bude ne snad v jednom oddělení - to jest samozřejmé - ale vedle, stejně zaměstnáván, jako ten poctivý pracovník, jako ten poctivý dělník.
Mám obavu, že skutečně bude dotčena citlivost toho poctivého, toho pilného pracovníka, dělníka, a jistě, jestliže se hledá právě stupidnost potrestání tímto trestem, tu mám obavu, že takovýto zločinec příliš je otrlý, že takovýto zločinec již počítá se vším, když obchoduje s lidskou bídou, a že snad bude jaksi lehčeji snášeti i toto zařaďování do pracovních oddílů, nežli sám navrhovatel zákona nebo zákonodárce si myslí a dnes si představuje. A když již míním, že v tomto zákoně měly býti důsledně také zahrnuty tresty nucené práce na jiné delikty, na delikty ze ziskuchtivosti, krádeže, podvodu, zkrátka na ty delikty, které jeví se nám před zákonem pravými zločiny.
Při té příležitosti nemohu opomenouti, zmíniti se o tom, aby také jednou slavná sněmovna přikročila k tomu, aby byl předložen zákon o cenových a mzdových soudech (Výborně!), jak zejména v roce 1919, kdy se jednalo o lichevních soudech, právě se strany jak pana referenta tehdejšího, tak i řečníků bylo prohlášeno, že i v tom směru bude u nás pracováno k ozdravění sociálně-hospodářských poměrů. (Výborně!) Jestliže se lichvaří s výrobky, se zbožím a předměty denní spotřeby, zajisté nikdo, kdo dnešní poměry objektivně posuzuje, nemůže mi nepřiznati, že tu a tam se také lichvaří s prací, ale s prací nejen rukou, nýbrž přiznávám, někdy také i s prací duševní. A tu bychom právě při této příležitosti měli poukazovati a také zároveň starati se o to, aby takovýto návrh zákona o cenových a mzdových soudech byl také u nás skutečně realisován, zejména, když v roce předloňském bylo to s tohoto místa resp. revolučním Národním shromážděním slíbeno a také akcentováno.
Slavná sněmovno! Náš klub hlasuje
pro tento zákon, ježto prokázal svou intensivní spolupráci, zejména
v těch výborech, ve kterých se jedná o úpravu sociálně-hospodářských
poměrů všech tříd, a najmě také o úpravu sociálně-hospodářských
poměrů pracujícího lidu, že bude opravdu vždy podporovati každý
boj k odstranění lichvy, současně k odstranění nouze a nedostatku
rozumným hospodářstvím, který - slavná sněmovno - bude moci míti
jen tenkráte výsledky, jestliže přikročíme k likvidaci státního
vázaného hospodářství. Dnes jsou zde již podány důkazy, zejména
při předmětech, které tohoto pouta vázaného hospodářství byly
zbaveny, že jdou cenově dolů a že budou dle poměrů ještě cenově
sestupně upravovány. Volný obchod, volná výroba v rukou legitimních
obchodníků, v rukou oprávněných výrobců, přinese právě toto zlevnění
svojí obchodní a výrobní konkurencí, přinese současně stabilitu
cen zboží, dle které ovšem musí také jednou nastati stabilita
mezd a stabilita výkonnosti práce. (Výborně! Potlesk.)