Pánové, dnes může každý rekvisiční asistent, který včera dělal někde v továrně, zavírati klidného občana, může říci: "budete suspendován". - Když se ptali po svědcích, řekl, že to může dosvědčiti obec Skalka. Ta to nemůže dosvědčiti, poněvadž mohou svědčiti jen jednotlivci. Když se takhle přichází k našim lidem, to nevzbudí lásku a touhu, aby naše snahy po získání obilí se zvětšovaly. Ale nás zajisté zajímá více otázka, jak se protlučeme do nového. To jest nejhlavnější. My jsme dostali zajisté potěšitelnou zprávu z úst p. ministra Hotowtze, který řekl, že 15 tisíc vagonů mouky dostaneme z Anglie. Již se proti tomu bručí. Ale nebuďme napřed soudci.
Mám jeden recept, který dávám v této chvíli na uváženou k zlepšení zásobování. A ten leží v těch slovech: Zrušte centrály a ústředny! o centrálách a ústřednách bylo toho namluveno dosti a víme toho i z novin dosti, ale musíme si uvědomiti, že uvolnění každého předmětu v dnešní době znamená polevení zásobovací krise v našem státě. Vidíte, co bylo proti tomu vzpírání v určitých stranách, aby se maso osvobodilo od závory. Dnes vidíte v krámech nejen v Praze, ale i na venkově hovězího masa dosti a stejně je to i s masem vepřovým. Dočkáme se i toho, že i cena masa bude odpovídati normálním poměrům. Ale stejně záleží na tom, aby také produkty průmyslové doznaly svého zlevnění. My jsme toho názoru, že by mohlo býti v tomto okamžiku uvolněno naše hospodářství státní aspoň v tom směru, že by se uvolnily brambory. Pánové, kdo z vás žije v krajině bramborářské, ví, že brambory nejsou diamant, který by se mohl schovati do portmonky. To jsou věci, které státní dozorci musejí viděti. A když si uvědomíte, že letos před vánocemi bylo hlášeno, že letos 6.000 vagonů podlehlo hnilobě a zkáze, jest to důvod, aby toto hospodářství, které poškozuje stát i producenta, bylo zamezeno. Stejně by bylo potřeba uvolniti oves. Když naše okresy prodávají tak úžasné kontingenty ovsa, proč chcete u nás oves zavírati? Kam jej dáme? Vždyť my jej nejíme. Prodáme jej, kam chcete. Ale když se takové věci vážou, když při tom všem přichází přes den nějaká rekvisiční komise a starosta dává přes den něco bubnovati a dávají se pokuty, když přes den čte se něco v novinách, pak se nedivte, že odpadá chuť k dodávání. A vidíme-li, jak se hospodaří s naším žitem, bolí nás srdce. Když si vzpomenu, že p. kol. Bránecký v zásobovacím výboru řekl, že na Slovensku vzrostlo 6 vagonů žita, když si vzpomenu na to, že naši otcové na zem s padlé drobty a kůrky sbírali a líbali, a na Slovensku obilí kopáči kopali, nemůže to vzbuditi nadšení pro hospodaření ve státní správě? Prosil bych, aby se v tomto směru vzalo na vědomí naše přání. Vím, že nemůžeme na ten čas upustiti od závory nad chlebovinami, ale nad tím ostatním udělejme společně kříž a uvidíme, že to také docela dobře půjde a že každý dostane to, nač má, když se narodí, také plné právo a nárok.
Slavné národní shromáždění! Rád bych se ještě zmínil o tom, aby bylo zabráněno tomu teroru, který se zde namnoze ještě děje. Tomuto teroru podléhají nejen lidé prostí, ale často i úřady a my jen ze samotných Čech máme plno stížností do toho, že úřady samy neplní zákony, jakož i různá nařízení a ustanovení, zejména pokud se týče nás. I na Moravě je mnoho stížností do toho, že se tam neplní to, k čemu každý úředník jest naprosto vázán. Tak na př. organisace dělnická v Prostějově žádala tamějšího okresního soudce, aby svolal v záležitosti teroristických poměrů rozhodčí soud. Bylo tam bráněno křesťansko-sociálním krejčím, aby dělali domáckou práci, ale soudce se vymluvil, šel k bolševickému nejpřednějšímu agitátoru předem se poraditi a pak celou schůzku odročil. A stejně si počínají vůči tomu, že nehájí práva vlastníka na jeho kostel a faru, stejně v tomto a také i v jiných ohledech. V Místku na Moravě, kdy se mělo rozhodovati o zakročení proti teroristům, chovali se stejně nejapně a stejným způsobem oddalovali věc, až se zcela rozplynula. Musíme žádati vládu a to zvláště úřednickou vládu, aby sobě podřízené úřednictvo učila, a jestli nechtějí se úředníci tomu naučiti, aby je donutila k tomu, aby plnili zákon tak, jak se na každého úředníka patří a sluší. Neboť na otázku, kdy na světě bude dobře, odpověděl jeden starý řecký filosof: "Na světě bude tenkráte dobře, až budou lidé poslouchati úřadů, úřady až budou poslouchati zákonů a zákony až budou zdělávány, jak je chce pán Bůh a vládce světa".
Slavné Národní shromáždění! Jen několik málo slov chci ještě říci o jedné věci. Na nás se velmi často útočí, jako bychom nebyli příznivci pozemkové reformy. Ale není tomu tak. Zajisté, že i my máme cit pro to, aby každý člověk, který na půdě pracuje a má lásku nejen k půdě, ale také k práci na půdě, mohl říci: "Na této půdě stojím já a ta půda je moje!" My na Českomoravské vysočině jsme poněkud v poměrech lepších, ale v jižních Čechách, když se ten člověk postaví a podívá se po té panské půdě a řekne si: "Na těch lánech dělal jsem já, můj otec a můj děd a budou na něm dělati také moje děti!" Tam není divu, že vzniká v člověku velká touha míti také kus té půdy. Církev naše nikdy nebránila a také nikdy nemůže brániti pozemkové reformě. Ale vy mi řeknete: "Pane faráři, jak pak mluvíte, snad ta církev jest také pro to dělení velkostatků. Vždyť my dobře víme, že vy máte za sebou deset dvorů a máte faru, která čítá 180 měr půdy!"
Slavné národní shromáždění! Ta pole a ty statky nejsou cílem našeho konání, to jsou pouze prostředky k tomu, abychom tu mezi vámi byli a konali to dílo, které nám svěřil Kristus, a hlásali zde lásku Kristovu. Ten majetek je nám pouze prostředkem k tomu konečnému cíli. Dovedete-li, velectění, opatřiti si jiné, stejně dobré prostředky, jako jest prostředek půdy, ta renta, která jest nejtrvalejší a která nevznikla, pokud se týče církevního jmění, z nějakého keťasování, loupeže a bankrotu, pak je otázka pozemků církevních zralá k tomu, abyste ji luštili reformou půdy.
Ale když vidíme to dosavadní bezhlavé řešení otázky pozemkové reformy, nemůžeme se pro tento způsob, který konečně stát poškodil, rozehřáti, neboť, slavné Národní shromáždění, nezáleží na tom, aby každý dostal kousek té půdy, a dnes se hlásí lidé o půdu agitací, agitací všech stran sehnaní, kteří jak živi na půdě nepracovali rukama a měli jenom ten zájem, aby z ní jedli. Nevykonali bychom úkol pozemkové reformy, kdybychom však velkostatky rozdělovali a rozkouskovali, kdyby to neznamenalo zvýšení výnosu a zvýšenou produkci půdy, kdybychom pozemkovou reformou nezvýšili produkci půdy, pak bychom si musili říci, že jsme pozemkovou reformu prohráli a že ji prohrál nejen zemědělský stav, ale také moc, blahobyt, síla, a bohatství státu.
Proto nás vždycky najdete připraveny a proto nás vždycky najdete ochotny tam, kde se jedná o rozumné zužitkování půdy a systém, jak to již pravil p. kolega Sonntág z agrárního tábora: reforma půdy patřila na první místo na stůl vědy, zabývejme se tou věcí, abychom nezabloudili do slepé uličky a nezničili nejen reformu, ale i dobro a sílu státu.
V posledních dobách se začíná dosti mnoho mluviti o kooperaci s Němci. Naše stanovisko křesťanské zajisté záleží v tom, abychom nikoho od vlády neodháněli. Demokracie neznamená vládu jedné strany, anebo jedné třídy, demokracie znamená vládu všech. A proto jsme si řekli: zřídíme demokratický stát, protože v tomto státě všichni, ať jsme z té anebo oné strany, chceme pracovati. My ani v době, kdy jsme od Němců trpěli veliké pokoření, v době, kdy jsme od Němců trpěli veliké utiskování, my jsme se nevyhýbali tomu, tady v Čechách a v říši habsburské, abychom nějakým způsobem s nimi pracovali. Ale dokud pánové s levé strany této sněmovny nepostaví se na faktickou půdu vlasti naší a na faktickou půdu naší republiky, promiňte, do této chvíle není možná, abychom s nimi spolupracovali; do této chvíle je povinností všech českých stran této sněmovny, nechci říci této vlády, pro budoucno myšlenka samostatnosti, svobody a síly československé vlasti a naší československé republiky.
Pánové, my víme, že žijeme v poměrech neklidných. Kol. Malypetr a jiní pánové naznačili to, co řekl p. dr. Šmeral o této věci, že jest potřebí, abychom hledali jednotící vodítka, která nám umožní, abychom spolupracovali nejen na vybudování tohoto státu, ale také na tom, abychom mu získali mír a pokoj.
A k tomu, promiňte, volám vás všecky, opravdové a věrně syny této vlasti, a prosím, abyste s námi hledali ne to, co nás dělí, ale to, co nás spojuje, abychom v tom srdci Evropy zřídili stát života schopný, který, velectění, bude státi jako hradba proti všem nepřátelům, kteří se na nás chystají a kteří by jej rádi rozbili.
Budeme-li hledati tato jednotící
hlediska, a to jsou hlediska pravé svobody - pak se nám podaří
v srdci Evropy vystavěti stát, který bude trvati tak dlouho, pokud
svět bude trvati, a který bude záštitou všem nám i budoucím a
nastane okamžik, o němž praví písmo svaté, že: "Pax et justitia
osculatae sunt." Pak zavládne pravá svoboda a pravý mír,
který z této země a naší vlasti učiní ne na pohled ráj, ale ve
skutečnosti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo udeľujem pánu posl. dr. Kafkovi.
Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové! Nepřihlásil jsem se ke slovu, abych učinil po stránce obsahové poznámky k dodatečnému rozpočtu, neboť myslím, že řečníci skupin mně blízkých řekli již vše podstatné. Nepřihlásil jsem se ke slovu ani proto, abych se vyslovil o vlastním hlavním tematu této veliké politické debaty, totiž o opatření vlády, týkajícím se zastavení porot, neboť za prvé po té stránce již různé strany svazu, ke kterému patří také má skupina, řekly, co bylo podstatné, a mimo to má strana hned po uveřejnění toho opaření nejostřejším způsobem zaujala své stanovisko. Nenechali jsme pochyby o tom, že co nejrozhodněji odsuzujeme nejenom toto opatření, nýbrž vůbec tuto docela středoevropskou persekuční metodu, které bylo použito, a že docela zvláště odsuzujeme neupřímný způsob, jakým vláda odůvodnila toto opatření. Doufali jsme, že tato rozprava skončí praktickým výsledkem v této otázce. Avšak hlasováním o pilnosti interpelací, které tu byly podány, a tím, že veškeré strany všenárodní české vládní koalice odepřely nám podpisy pod náš návrh o pilnosti, byli jsme poučeni, že tato rozprava nevydá praktického resultátu a nepochybujeme, že i resoluční návrhy, které zde byly podány se strany německých sociálních demokratů a stranou naší, budou míti stejný resultát. Musíme se tudíž spokojiti s tím, že své stanovisko ještě jednou s veškerou danou rozhodností vyložíme v právním výboru a později v plenu, až bude projednávána vlastní vládní zpráva. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Přihlásil-li jsem se ke slovu, děje se to proto, abych pronesl dvě věcné poznámky. Jedna se týká zprávy rozpočtového výboru, která nám byla předložena, a to onoho místa zprávy rozpočtového výboru, na kterém se oznamuje a odůvodňuje, že mohlo býti docíleno úspory v roce 1920 v částce 810 milionů Kč, protože proti očekávání vlády při vypracování státního rozpočtu nemusely býti zaplaceny ani úroky, ani splátky na t. zv. předválečný dluh. Je-li to skutečně úspora, která může býti rozpočtově zaúčtována jako úspora, o tom nechci se vyjádřiti. (Posl. Böllmann [německy]: Odloženo není se světa sprovozeno!) Zajisté, odloženo není se světa sprovozeno! To je stanovisko, kterého jistě musí býti dbáno, avšak nechci se pouštěti do této dosti choulostivé otázky o oprávněnosti se stanoviska rozpočtově právního. Avšak rozpočtový výbor pokládal za nutné, odůvodniti tyto škrty, po případě úspory, a činí to asi tímto způsobem, pravě: "Nemáme toho času ještě právního závazku platiti úroky a kapitál z onoho předválečného dluhu. Mírová smlouva st. germainská stanoví sice, že Československá republika má převzíti určitou část předválečných dluhů, to jest však závazek vůči státům, s nimiž byla smlouva uzavřena, a to závazek po té stránce, že každý stát uvnitř učiní ústavní opatření, podle kterého vyhovuje závazkům mezinárodního rázu, jež přijal. Právní titul pro majitele předválečných úpisů utvoří tudíž teprve toto ústavní opatření, zákon, který bude vydán na základě mírové smlouvy. Ježto takový zákon posud nebyl vydán, nemůže se mluviti o tom, že úroky předválečných dluhů patří k oněm platům, které se zakládají na právním titulu a které tudíž i po uplynutí roku 1920 by mohly býti vyplaceny z povolených úvěru."
Pánové, to jest odůvodnění většiny rozpočtového výboru. Tu musím tedy nejprve říci, že toto odůvodnění jest právnicky docela pochybeno, praví-li se, že mezinárodní smlouva, která obsahuje oprávnění a závazky pro státní občany stran uzavírajících smlouvu, netvoří právní titul a titul povinnosti pro státní občany těchto států, nýbrž znamená jen mezinárodní závazek, k jehož prosazení v jednotlivostech a u vnitru státu jest nutný teprve vlastní vnitřně státní zákon, pak odporuje to všemu, čemu učila povšechně nauka o státním právu a co jsme zavázáni a oprávněni říci na základě naší ústavy. Proti tak přísnému formulování, jak jest obsaženo v příloze ke článku 203 mírové smlouvy st.-germainské, a ve kterém se praví, že majitelé titrů, které jsou na území států povinných ke kolkování, stávají se věřiteli oněch států, jichž se to týká, částkou rovnající se ceně titrů, dnem, kdy vstoupí v platnost tato smlouva proti tak exaktnímu prohlášení závazku, který přímo dává státním občanům právo - těžko obstojí dovolávati se stanoviska, že tohoto práva se nenabylo smlouvou, nýbrž že teprve zákonem by se muselo státi závazkem, po případě oprávněním. To jest podle mého názoru dosti nepopřeno. Vím, že ve státoprávní literatuře tu a tam byly učiněny pokusy hájiti stanovisko opačné, avšak převážná většina učitelů státního práva zamítla toto stanovisko důvody veskrze přesvědčivými a toto stanovisko ani teoreticky ani prakticky nijak neprorazilo. Avšak jen tuto juristickou otázku nechci stavěti do popředí, nýbrž když jsem toto stanovisko precisoval, chci se ptáti, k čemu vůbec rozpočtový výbor přišel k této pochybené, podle mého názoru pochybené, juristické formulaci, k čemu podává důkazový aparát, kterého podle mého názoru by ani v nejmenším nepotřeboval. Neboť chce-li rozpočtový výbor v tomto odstavci jen říci, že v roce 1920 nebylo závazku k vyplacení jistých částek, nepotřebuje tohoto důkazu nikterak; nikdo z nás ani z jiného kruhu, nebude popírati, že pokud nepromluvila reparační komise, pokud ještě nebylo provedeno okolkování, že potud také po rozumu tohoto článku atd. neexistuje závazek předsevzíti platy. Zdá se mi však - a to zdá se mi býti povážlivým a nebezpečným - že by touto formulací mohlo se pracovati ke stanovisku, jako by bylo možno vyhnouti se povinnosti ke skutečnému placení úroků kdykoliv, úroků, které v roce 1920 byly splatny, zdá se, jako by měl býti učiněn pokus, ponechati si aspoň otevřená dvířka k takovému názoru pomocí vyumělkované juristické formulace. To je ovšem úplná nemožnost, podíváme-li se na mírovou smlouvu st.-germainskou a najdeme tam ustanovení, že povinnost k placení úroků a kvot kapitálů počíná dnem ratifikace mírové smlouvy. Jestliže Československo vyhoví teprve v roce 1930 svému mezinárodnímu závazku vydati v tom směru zákon, není přes to Československá republika sproštěna toho, aby zaplatila úroky a kapitály splatné ode dne ratifikace mírové smlouvy st.-germainské.
Považoval jsem za nutno co nejrozhodněji hned předem se postaviti proti takovému možnému pokusu o nějaký jiný názor. Bylo by mi bývalo milejší, kdyby byl býval přítomen ministr financí a kdyby byl měl možnost se svého stanoviska jež, jak jsem přesvědčen, neliší se od stanoviska mého - projeviti souhlas s názorem mým, a kdybychom snad při této příležitosti byli zvěděli k upokojení majitelů úpisů předválečných dluhů, kteří opravdu dosti dlouho jsou ponecháváni v nejistotě a v starosti, jak to je s oněmi závazky úrokovými, které se staly splatnými v době mezi okamžikem, kdy přestalo normální placení úroků, a mezi dnem ratifikace mírové smlouvy. Ježto však ministr financí nám neprokázal čest objeviti se v našem středu a jistě nám tu cest neprokáže, musíme nastoupiti právem tak oblíbenou cestu interpelace, abychom po té stránce od něho obdrželi přiměřený výklad, a to také uděláme. Ale i přes to bylo nutno, i když si zde vyhražujeme tento krok - co se při debatě nestalo konstatovati, že nechceme v tomto odůvodnění rozpočtového výboru spatřovati otevřený ventil, jímž bychom se vykličkovali z mezinárodních závazků, které byly převzaty vzhledem k dluhům předválečným.
To jest jedna poznámka. Druhá jest více povšechná a, pánové, prosím, abyste se nehoršili, dovolím-li si zde poznámku, že tuto celou debatu, která zde byla provedena, t. j. možnost této debaty prohlašuji za nemožnost a protismyslnost, neboť my mluvíme v lednu 1921 o dodatkovém rozpočtu, t. j. my povolujeme - nepochybuji, že to bude povoleno - já ovšem ne, ale vy povolujete slavné vládě - aby vykonala platy, aby provedla výdaje ve správní periodě, která skončila 31. prosincem 1920. Pánové, vláda učinila již všechny výdaje, které vy jí nyní zde povolujete, snad i výdaje jiné, ale jistě tyto, a jestliže by je byla vláda ještě neučinila a zmocňuje se k tomu, zmocňujete ji k něčemu, co není s to provésti, neboť ve správní periodě 1920 nemůže vláda použíti tohoto zmocnění.
Jak k tomu došlo? Protože vláda podala dodatečný rozpočet mimořádně pozdě v roce 1920, ten rozpočet potřeboval mnoho času, než přišel do rozpočtového výboru, tam se vyskytly obtíže a na základě jistého momentu setrvačnosti uplynul 31. prosinec 1920, ale dodatečný rozpočet jest ještě jako předmět projednávání na denním pořadu. Ze vláda pozdě, pro mne třeba 30. prosince 1920, předkládá dodatečný rozpočet na rok 1920, není sice zrovna správné, ale myslíme-li formálně, je to vždycky možné. Ale že vláda dodatečný rozpočet neodvolá v témž okamžiku, kdy uplynulo správní období, to pokládám za vrchol nemožnosti. A že předsednictvo sněmovny připustí, aby tento dodatečný rozpočet byl projednáván, aby tedy bylo učiněno protismyslné usnesení, to bych zvláště rád konstatoval jakožto neoprávněné a povážlivé. Vláda měla povinnost odvolati dodatečný rozpočet a opatřiti si potřebnou indemnitu cestou, kterou si vlády mají opatřovati indemnitu pro překročení rozpočtových výdajů, totiž cestou normálního nebo zvlášť předloženého státního účtu. To by byla bývala správná cesta, povolení státního účtu bylo by vládě poskytlo ulehčení a bylo by samozřejmě sněmovně zaručilo právo, aby k překročení výdajů podle svého názoru zaujala stanovisko.
Prosím, aby tato poznámka nebyla považována za formalitu; rozpočtové právo státu patří k nejchoulostivějším oborům veškerého ústavního práva a my bychom neměli přispívati k tomu, aby se sem vplížily nějaké nesprávnosti a protismyslnosti a aby tím snad byla přivoděna prakse, které se může zneužívati po nějaké stránce proti podstatnosti rozpočtového práva a proti podstatným právům parlamentu a parlamentně řízených států.
Pokládal jsem tudíž za nutno,
aby tato rozpočtová debata nebyla dokončena, aniž bylo upozorněno
na chybnost této celé debaty. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu zapsanému řečníku pro p. kol. Brodeckému.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Byl jsem pověřen svým klubem prohlásiti, že budeme hlasovati pro dodatek rozpočtu. Tím ovšem není řečeno, že bychom mohli schvalovati způsob, jakým u nás se opatřují potřeby státu. O demokratickém a sociálním rázu rozpočtu není ani památky. Potřeby státu opatřují se způsobem pro stát demokratický, který mluví o silném sklonu k socialismu, nepřípustným, totiž nepřímými daněmi. Ale vedle toho jsou vyhledávány úhrady, které neplynou do pokladny státu, ale o které se dělí určitá třída obyvatelstva. Daň z obratu, na kterou jste tolik hrdi, znamená, že zvýší se ceny ne o 1% či nyní 2%, ale o 10 až 20%. Stát sám neobdrží pak ani to 1%, poněvadž nemůže prováděti přesnou kontrolu. To jsou věci, které musí býti projednány v rozpočtovém výboru.
Při té příležitosti chci se obírati usnesením této sněmovny ohledně zrušení porot a zřízení vazby pro demonstranty z prosince. Dnes, kdy máme větší odstup a kdy sledujeme celou tu událost klidněji, vidíme, že se takřka násilím vytahuje argument velezrady, a srovnáme-li to s tím, jak byla tato akce se strany dělnictva vedena, pak vidíme, jak nesmyslně se strany státu se postupuje.
Jenom si střízlivě uvědomte chod událostí. Mluvíte-li o generální stávce, pak pravím, že to nebyla žádná generální stávka, nejméně to ale byla politická stávka proti státu! Kdo tak stávku označoval, byl buď ignorant nebo zlý člověk. Tomu se nejednalo o stát, ale o vlastní a stranické cíle, pro které hnal státní moc do nejčernější reakce politické i sociální. Stávkové hnutí proklamováno bylo v noci pod bezprostředním dojmem brutálního zakročení státní moci proti důvěrníkům dělnictva.
Zakročení bylo tak stranické a předem tak organisováno, že se účastníků musilo zmocniti rozčilení a že pak jednali pod vlivem vášně. Generální stávka, ať hospodářská nebo politická, musí býti velice důkladně diskutována, uvážena a připravena. Musí v prvé řadě býti projednána v odborových svazech. To vše zde nebylo!
Bez přípravy a bez organisace vybuchlo roztrpčení nad nenadálým útokem pomocí ozbrojené moci proti bezbrannému dělnictvu. Stávku na venek pak rozšířila vlastně ona neslýchaná a neodpovědná brutalita, s jakou se vystoupilo proti shromážděním lidu. Střílelo se - byli ranění byli mrtví - tekla krev. Jenom nemyslící může zde neviděti důvodné příčiny k nejvyššímu rozvášnění duše davu.
A přece lid téměř bez výjimky choval se všude klidně, přednášeje své sociální požadavky, které - až na 30% přídavku, velice mírně formulovaného - naleznete v každém předcházejícím vládním programu daleko přesněji a šířeji vysloveny a jejichž provádění slibováno každou ze čtyř našich vlád. A provádění záboru velkostatků atd. dělo se tak skoro naivním a dobromyslným způsobem, že byly buržoasní listy plny humoristického líčení provádění těchto akcí.
Ale na druhé straně tytéž listy líčily v hrůzostrašných barvách toto "vzbouření" lidu, ač nikde ani tabulka v okně nepraskla.
Mluví se nám o tom, jak škodil tento t. zv. "puč" v cizině. Prosím vás, kdo rozšířil do ciziny zprávy o něm, kdo vykládal tuto akci jako revoluci, nebyla to fantasie měšťáckých listů?
Kde zde byl boj proti stá tu? Neukáže se ani v těch soudních líčeních, k vůli nimž provedeno bylo zrušení porot. Proč mají býti zrušeny poroty? Vládní nařízení upírá jim nestrannost. Dobře. Pak ale jsou věci takové: Po měsíce jste štvali proti socialismu, holedbali se ozbrojením Sokolů, sedláků atd., dráždili proletariát, a teď v tomto okamžiku snažíte se vsugerovati světu, že se jedná o revoluci se strany dělnictva. A nyní předáte odpovědnost soudcům z povolání, když situace je připravena tiskem a schůze ni do té míry, že se soudce musí obávati rozhodnouti neodvisle podle práva. Vy jste mu napřed vsugerovali, jak má souditi, aby soudil velezradu, a nyní se stavíte stranou. Proč stavíte soudce do velmi nepříjemné situace, aby uznal ty delikty, kterých tu není? Já mám za to, že i když soudcové nenaleznou u obžalovaných ty delikty, které jim byly předem signovány, budou i potom v rozpacích v této rozbouřené době, jak rozhodnouti.
Při nejmenším jest pro střízlivého pozorovatele věci jasno, že v masách lidových může býti v tomto podivném pochodu věcí viděna nařízená zkouška způsobilosti pro soudce z povolání, aby osvědčili zde svoji silnou ruku na ochranu buržoasní koncepce boje proti požadavkům dělného lidu - ovšem pod heslem ochrany státu před podvratnými živly těmi prostředky absolutismu a nejčernějšího zpátečnictví, které jsme při objevení se v míře daleko nepatrnější, za starého zločinného režimu, na výsost proklínali.
A to vše děje se za jásotného souhlasu našich demokratů a republikánů. Nevnucuje se tu myšlenka, že tato práce není opravdu schopna v lidových vrstvách povznésti důvěru v demokracii, v sociální cítění, v rozum, spravedlnost, v opravdovost našich buržoasních stran?
Nevtírají se tu samočinně vzpomínky na zcela jiné posuzování věci tam, kde se nejedná o dělný lid?
Když se v naší republice jen slabě ozve ta sociální vlna světem běžící, používá se u nás všech po ruce jsoucích prostředků brutálního násilí ku zdolání hnutí, o kterém vy mluvíte na schůzích a jehož požadavky vkládáte do vládního prohlášení. Snad se řekne, to my ne, to vláda.
Kdo tu však hlasoval proti návrhu na zrušení porot, na zrušení vyšetřovací vazby? Když pak dodatečně takové vládě dáte schválením prostředky toho, co žádá, není to stejný zločin na demokracii a socialismu, jako kdyby se to udělalo předem? Myslím, že není to docela jasně viděti, nemůže-li se zde jednati o předem smluvenou hru. Nejdříve dostane vláda prostředky, dělej, co chceš, pak ti schválíme všechno. Tak hluboko neměla demokracie upadnouti, jako upadla v tomto parlamentě.
Divte se potom, když v masách zraje myšlenka, jak je to vlastně u nás rozděleno, že ta silná ruka, po níž kde kdo volá, dovede býti silnou dolů, ale nahoru má jenom krčení ramen a rozpačitý úsměv. Což nemáme vedle této akce dělnické ozbrojené vzbouření sedláků proti výměře kontingentu? Nemáme přesouvání risika spekulace milionářů na bedra státu? Nevíme nic o bavlně, kterou koupili textilníci a garantovaly banky a kterou na konec má zaplatiti stát? Kde je silná ruka tenkrát, když textilníci, o nichž se mluví, že budou musiti pro akci ošacovací dávati zboží za přiměřené ceny, prohlásí prostě, že se postaví pod ochranu dohodových států? To není velezrada? My máme dále případy, že právě v místech, se kterých se nejvíce mluví o velezradě dělnictva, smlouvalo se proti zřejmému usnesení vlády a parlamentu o mobilisaci proti Rusku, smlouval se společný postup na Krym. To všecko nebyla velezrada?
Řeknete mi: Ty máš nejméně práva mluviti. My jsme státním zaměstnancům povolili miliardy za ty dva roky. Právem, ale právě tito státní zaměstnanci jsou typickým příkladem toho, jak se u nás v republice hospodaří, a jsou typickým příkladem toho, kam se hrnou všecky ty peníze, o něž je náš stát ožebračen, ochuzován. Snad čtyry miliardy ročně, snad více je potřeba na platy státních zaměstnanců, a řekněte mně laskavě, oč se zvýšila životní úroveň sociální těchto zaměstnanců. Státu není pomoženo, státním zaměstnancům nebylo pomoženo, ale podívejte se, jak bylo pomoženo těm lidem, kteří jsou dodavateli a kteří jsou bezprostředními obchodníky s těmi státními zaměstnanci. Všechny ty peníze, které na sociální reformu v sociální politice povolíte, všechny ty peníze tím způsobem, který se u nás provádí, vlastně převedete do kapes našich lichvářů, přímo do kapes těch, kteří stát za každou cenu ženou do katastrofy a při tom mají plná ústa státu a lásky k národu. A nakonec vidíte, že pod vším tím voláním není nic jiného, než obstarávání soukromých vlastních zájmů.
A nyní jiná kapitola smutná - byrokratická zvůle. Kapitalism si usmyslil dělnické hnutí prosincové použíti k propouštění dělnictva. Rozumí se, začal u nepohodlných důvěrníků. To jest docela jasné, a stát, aby nezůstal pozadu, vyhoupl se nám najednou příkladem napřed. Mám celou řadu případů, kde byli lidé propuštění pro nic a za nic, pravím, jen proto, že nebyli dosti pohodlní svým představeným. A ten způsob, jak se to dělo! Zde se jedná o velice delikátní politickou otázku celkem. V této době drážditi masy v organisované akci jest jistě nebezpečná věc pro tento stát. Služební přednosta propouští s plnou mocí. Ředitelství propuštění potvrzuje bez kontroly, bez vyšetřování jsou vyhazováni na dlažbu lidé, kteří mají 25 až 30 roků služby, lidé ženatí. Na buštěhradské železnici se propouštělo, totiž ne tak rychle, jak by se pánům zdálo. Přišel rozkaz, že ministerstvo železnic propouští, trestá atd. Jak to nazvati?