Kam to povede? Myslíte, že z toho úspěchu z prosince budete ještě dlouho moci býti živi a dlouho dělati tuto politiku? Myslíte, že pro ten první odpor, který v našich širokých vrstvách mluví proti tomu opatření, že ten odpor tu zůstane? Nevidíte dosah toho, když se dělnictvo dává do bezesmluvních poměrů, celé velké legiony dnes vyhazují na dlažbu, státní zaměstnanci, železniční zřízenci mají trpěti. Myslíte, že odborové organisace klidně tomu přihlížejí, jak pro nic za nic se ničí existence celých tisíců lidí? Nevidíte, jak vlastně provokujete tu čin, který může pro stát opravdu znamenati veliké nebezpečí? Mám celou řadu příkladů, které bohužel nemohu přednésti a které předám ministerstvu železnic, o nichž jsme jednali. Udělali jsme určitou smlouvu, jak budou posuzovány, ale přes to, že všechny odpovídají té smlouvě, jak byla činěna, nic se nestalo a propuštění je provedeno.
Mohu jen říci, když okem klidného střízlivého posuzovatele prohlížíme věci, mohu říci, že jest nejvýš na čase, aby zde byla vyrovnána výživa, aby zde nebyl zahájen boj na poli hospodářském. Situace v našem státě není podle toho, abychom snesli nějaké vlny sociálního výbuchu, ke kterým opatření a jednání státu a zaměstnavatelů vůbec proti dělnictvu směřuje. Měl bych poukázati na jedno: Když se mluví stále o politickém pozadí tohoto boje, prosím vás na své dobré svědomí, řeknete, může-li se československému dělnictvu organisovanému vytknouti nějaké nepřátelství proti tomuto státu?! Uvědomte si, co to znamená hoditi československému dělnictvu na krk větu velezrady. Uvědomte si, jak strašlivě protismyslné je to postaviti tolik a tolik desítek legionářů před soud proti státu, pro který tito legionáři vlastně položili to největší, co v životě kdy měli! Vždyť musíte, když budete přemýšleti o těchto věcech, dojíti k přesvědčení, že to musí provokovati, že to musí míti účinky, které jsou opravdu celému zřízení našeho státu velice nebezpečny! Já se táži, jestli nebylo celé československé dělnictvo na jedné linii s těmi, kdož dnes organisují a vedou boj proti dělnictvu ve všech směrech. Táži se, jestli nebylo dělnictvo v prvních řadách! Já připomínám, že to byli železniční zřízenci v prvých řadách, kteří byli právě z těchto řad vyzváni, a byli také vyzváni a uposlechli, aby stávkou zadali poslední ránu dokonávajícímu Rakousku. A pro budování tohoto státu kdo udělal co?
Můžete říci, že československé dělnictvo brzdilo budování tohoto státu, brzdilo jeho posílení, brzdilo jeho přechod k lepším spořádaným poměrům? Ne, všecko dali, obětovali se do krajnosti. Co má dnes z toho, co udělalo pro stát? A co máte vy a ti, kdož stojí za vámi, za tímto státem? Podívejte se na ten veliký rozdíl v tom užitku tohoto státu, podívejte se na to, jak dělnictvo, které obětovalo všecko, je vlastně odstrčeno, pronásledováno, a teď, když stát jest upevněn, kdy dělnictvo věřilo ve spravedlnost, v odměnu atd., tedy ten stát obrací celou svou moc proti dělnictvu. Vy děláte z věci politickou otázku. Já bych chtěl jedním ukončiti. Při každé příležitosti se dokazuje všemu dělnictvu a všemu lidu, že se musí vžíti do výchovy, v intenci dlouholeté, osvědčené politické a národohospodářské práce našeho presidenta Masaryka. Prosím, nejvyšším cílem každého Čechoslováka má býti co možná svým myšlením a svým jednáním přiblížiti se k velikému duchu Masarykovu. A tu vzpomínám jedno: V poslanecké sněmovně rakouské roku 1909 - tuším 14. května - obhajoval profesor Masaryk záhřebské velezrádce také těmito slovy: "Prosím, proces pro velezradu! Pojem ten mezi moderně myslícími, konstitučně a parlamentně myslícími politiky vlastně vůbec neexistuje... Prohlédl jsem si schválně opět státovědeckou literaturu. O velezradě se dnes už téměř nejedná. Pánové, o velezrádě dnes mluviti je vlastně, řekl bych, anachronismem. V době absolutismu naleznete v zákonech hrdelné paragrafy o velezradě, ale nikoli v dobách a zemích, kde je už trochu svobody. Je na příklad karakteristické, že v Michler-Ulrichově rakouském "Staatswörterbuchu" nenaleznete slova velezrada, rovněž tak ne v Ulrichově učebnici atd. Ale v Uhrách, Záhřebu jest velezrada ve cti." Až sem poslanec Masaryk. Nedopouštějte, aby president Masaryk ve své důslednosti musel tuto řeč opakovati k vám, kteří usilujete o to, aby velezrada přišla ke cti v naší mladé československé republice. Prohlášením, kterým vstupoval náš klub v život, proklamovali jsme ke státu stanovisko kladné.
Budeme proto hlasovati pro dodatek
k rozpočtu, ale protestujeme právě pro své kladné stanovisko ke
státu proti zrušení porot a proti pronásledování dělnictva z třídní
zášti kapitálu. A to já zdůrazňuji, poněvadž mi není možno vysloviti,
co by vysloveno býti mělo v době tak vážné, které prožíváme. To,
co se před námi odehrává, není žádná spravedlivá odplata za nějaký
politický čin. To jest rozpoutávání třídního boje se stanoviska
kapitalismu proti dělnictvu v dobách nejtěžších, kde se myslí,
že toto dělnictvo se nebude moci brániti. Já vám zde otevřeně
prohlašuji, že se klamete naprosto, myslíte-li, že když podařilo
se vám takovým nízkým způsobem zdeptati počin, nepřipravený, neorganisovaný
počin dělnictva, prohlašuji, že se klamete, myslíte-li, že se
vám takovýmtéž způsobem podaří zdeptati organisovaný odpor dělnictva
proti nízkým metodám a způsobům boje, které vy v sociálním zápase
proti dělnictvu jste vynašli. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku p. posl. Taubovi.
Posl. Taub (německy): Dámy a pánové! Válkou staly se chudšími všechny státy, ať už náležejí k vítězům či přemoženým, chudšími na statku nejcennějším, jejž mají, na lidech. Ztráty států nejmenších jdou do statisíců. Statisíce našich nejlepších lidí byly nám vyrvány. Vzhledem k této situaci bylo by povinností každého národa a každé národnosti, aby učinil všecka účelná opatření na poli zdravotnictví.
Jak to vypadá dnes na tomto poli v Československé republice?
Před několika dny měli jsme příležitost ve zdravotním výboru slyšeti zprávu pana ministra zdravotnictví. Slyšeli jsme, že na Slovensku a v Karpatské Rusi je nedostatek lékařů, že tento nedostatek lékařů má následkem, že tam lidé umírají bez lékařského ošetřování; slyšeli jsme, že nedostatek lékařů ne v poslední řadě zaviňuje, že obvodní lékaři jsou naprosto nedostatečně placeni. Dověděli jsme se, že opatřování vody je úplně nedostatečné, kanalisace nevyhovující ještě jako v době před středověkem. Těchto poměrů, jež jsou pro nás stálým nebezpečím, nesmíme nechati bez povšimnutí. Epidemie, které jsou přirozeným následkem těchto poměrů, přejdou také na naše území, neučiníme-li všechna preventivní opatření. Bylo nám řečeno - víme to přece všichni - že všechna opatření, která máme na poli potírání tuberkulosy, jsou naprosto nedostatečná, že počet lůžek připadající u nás na tuberkulosní nemocné není v žádném poměru k počtu lůžek, jež jsou v jiných státech tuberkulosním osobám k disposici, a že musíme počítati, pokud budeme míti tato primitivní opatření, s hromadnou úmrtností, jež je tím vyvolávána. Bylo nám dále řečeno, že úbytek porodů stále roste, že je na Slovensku krajina, župa, v níž 75% nově narozených zase zemřelo, a že i v Praze byla zjištěna úmrtnost dětí dobře-li se pamatuji - 22 procenty; to jsou vždy děti v prvním roce života; bylo nám sděleno, že ministerstvo zdravotnictví učinilo opatření, která docílila, že číslice úmrtnosti byla snížena s 22 a 20% na 12%. Vidíme tedy, že jest prostředek, aby se zabránilo této úmrtnosti dětí, a tento prostředek pozůstává v tom, že se matkám, které měly kojiti tyto děti, vydávalo denně 5/4 l mléka. Kdyby si byly agrární kruhy v tomto státě plně vědomy povinnosti vůči státu a jeho obyvatelstvu, pak mohli bychom ovládnouti tuto úmrtnost dětí potud, jak to právě je možno. Potřebujeme nutně karantenních stanic, nemocnic pro nakažlivé nemoci, poradních míst pro matky, potřebujeme nalezinců; všeho se nám nedostává anebo máme z toho jen počet zcela nedostatečný.
Ministr zdravotnictví mluvil také nevypravoval nám tím nic nového o nouzi a bídě v Rudohoří, v Krkonoších, v Českomoravské vysočině a v Beskydech. Chci upozorniti na článek vyšlý v "Prager Tagblattu" a podepsaný Richardem Katzem, který nám tak jasně líčí, jakou nouzi a jakou bídu musí ještě stále trpěti chudé obyvatelstvo Rudohoří. Píše mezi jiným: "Nenašli jsme sice již lidu umírajícího, avšak přece ještě lid těžce nemocný, bídně hladovící." A dále píše, že dřívější vláda něco učinila a praví: "Co činí vláda nynější? Nic! Vzhledem ke skutečnosti, že tam sta dětí umírá, neděje se od ministerstva nic, tato bída se přechází zcela bez povšimnutí." A dále píše: "Ať zůstane stranou mínění, že by bylo možno lišiti uboze hladovícího člověka dle národnosti, může býti někomu něčím jiným než hladovým člověkem, možno se ptáti u rachitických dětí, jakou řečí mluví? Jsou to nemocní."
A dále praví se nám v článku: Již zase leží v kraslické nemocnici choří oedemem, týdně přichází pět nových případů tyfu z hladu do nemocnice. Ve Falknově zjišťuje městský lékař, že 58% dětí trpí podvýživou. Všichni lékaři si stěžují, že nemohou již nyní zmoci rachitidu. Vyskytují se ještě stále křiklavé případy. Šestiletí, kteří musí býti nošeni do školy, poněvadž nemohou ještě choditi, čtyřletí, kteří váží 12 liber a mají svraštělé obličejíčky dětí sedmiměsíčních. Nejkřiklavější případy nemohou přijíti ani do školy ani k stravování; nemají bot, ani šatů, leží doma na slámě. Kolik dětí bez rodičů je v rudohorské residenci tuberkulosy! V jediné obecné škole počítáme sedm úplných sirotků!
Měli bychom se domnívati, že řeč, jíž se tu mluví, má ihned za následek, že se všechna opatření učiní, aby se těmto dětem pomohlo. Volá se po rybím tuku. Každý laik ví, nemusí býti lékařem, že rachitickým dětem musí se dávati rybí tuk, a ministerstva měla by vše zaříditi, aby se těmto dětem rybího tuku dostalo, avšak na to není peněz.
Dovolte mi, abych v této souvislosti mluvil všeobecně o otázce vyživovací. Hlad, který je v Rudohoří, vládne i v mnohých jiných krajinách československé republiky; dovolte mně poukázati na to, že i tu, kde by přece bylo nutno, aby se vydávala nikoli jen normální dávka, nýbrž vzhledem k tomu, že se jedná o nemocné lidi, aby se vydávala dávka mnohem větší než jinak, že se na př. zde v Rudohoří dává poloviční dávka a při tom ještě a ni mouka z ušlechtilého obilí, nýbrž kukuřičná, přimíšená mouce vydávané obyvatelstvu. Myslím, že vzhledem k našim vyživovacím poměrům možno mluviti plným právem o pasivní resistenci agrárníků.
Slyšeli jsme všichni, že řečník po řečníku v každé debatě, při níž se dostali k slovu, prohlašují, jak velice československou republiku milují. Myslím, že to jsou jen slova. Tam, kde se mají slova přeměniti v skutky, kde nezáleží jen na platonickém vyznání lásky, nýbrž na tom, aby se skutečně ukázalo, jak stát milují, tam selhávají úplně. Poměry na poli výživy jsou většinou zaviněny - to možno říci plným právem - agrárníky. Upozornili jsme včas vládu a úřady na poměry vyživovací a požadovali jsme opatření. Žádali jsme o včasný nákup cizozemského obilí a rozhodně o nákup onoho množství mouky a obilí, jehož se nám nedostává. Všecky tyto návrhy námi učiněné vláda vyslechla, avšak nestalo se nic, aby se tomu odpomohlo, a tak stojíme před těžkou katastrofou vyživovací, již možno odstraniti jen tehdy, bude-li neprodleně učiněno něco se strany vlády. Podali jsme včas před týdny návrh, jímž mělo býti vyživovací hospodářství postaveno na nové základy. Podali jsme návrh Seligrův, v němž jsme jasně uvedli, jak si v příštím roce představujeme hospodářství vyživovací. Teprve nyní počal vyživovací výbor návrh Seligrův projednávati. Bylo by nejvýš na čase, abychom již nyní starali se o výživu obyvatelstva v příštím roce. Ale samozřejmě musí býti učiněna nejprve všecka opatření pro tento rok.
Při této situaci, v níž se nacházíme, přichází vláda s předlohou o dani z mouky, kterou se vzhledem ku krátké době, již mám k disposici, nemohu příliš dlouho zabývati. Chci jen výslovně zjistiti, že předloha, jak byla vládou sněmovně předložena, je pro nás nepřijatelna (Potlesk na levici) a že o ní nemůžeme jednati. Tato předloha je zlou provokací pracujícího obyvatelstva tohoto státu. (Souhlas a potlesk na levici.) Vláda měla ony důsledky vyvoditi, které učinila ze zkušeností s moučnou dávkou. Nechce-li býti skutečně stranickou, měla by vyvoditi ony důsledky, jež jí byly kategoricky diktovány výsledkem předlohy o moučné dávce. Zkušenosti s moučnou dávkou nám jasně prokázaly, že majetné vrstvy tohoto státu dělaly pasivní resistenci. Poukazuje-li se na to, že nemocenské pokladny neodváděly oněch obnosů, které byly zařazeny do výpočtu ministerstva financí, pak jest to dle mého pevného přesvědčení přičísti jedině tomu, že největší počet nemocenských pokladen měl možnost předepsati moučnou dávku jen za jeden měsíc, mnohé za dva měsíce a nejmenší počet a jen ty nejmenší nemocenské pokladny za tři měsíce. Všechny výpočty, jež nám tu finanční ministr předvádí, neodpovídají dle mého názoru skutečnostem. Avšak jedno je správné: zámožné kruhy tohoto státu, které hned platiti musejí, když odbírají chlebenku, svého obolu nezaplatily. Sáhly raději k pokusnému prostředku, opatřiti si mouku v podloudném obchodě (Výkřiky) a naše byrokracie jim to velmi ulehčila. Skoro se zdá, že naše byrokracie chce použíti moučné dávky k tomu, aby přivedla vázané hospodářství ad absurdum. Neboť okamžikem, v němž účinnou stala se předloha o moučné dávce, vydávala se obyvatelstvu mouka nejhorší jakosti, mouka, jaké se nám nedostalo ani v nejhorších dobách. Zdá se tedy skutečně, jako by byrokracie dělala pasivní resistenci. (Předseda Tomášek se ujal předsednictví.)
Dovolte mně nyní přejíti ku druhé kapitole. Jsme očitými svědky těžké krise obchodní a průmyslové, nepopíratelné krise, jež má již za následek nezaměstnanost ve všech oborech. Slyšíme, že v Mor. Ostravě, ve Vítkovicích, Bohumíně, v Kopřivnici byly tisíce dělníků propuštěny. Víme, že i v Praze bylo přikročeno k propouštění dělníků, stejně v severních Čechách, tak v Chomutově, víme, že v Berouně a Budišově jsou po měsíce lidé bez práce, kteří jsou dílem vydržováni svými ženami, víme, že v Mor. Třebové hedvábnický průmysl stojí již celý rok a že jsou tam lidé bez práce. Při této situaci měla vláda učiniti všecka opatření, aby omezila nezaměstnanost, která je produktem tohoto kapitalistického pořádku hospodářského. Stojíme nyní tváří v tvář nezaměstnanosti a musíme učiniti vše, co je způsobilé dáti nezaměstnaným možnost práce. Vláda by měla, jak se častěji stávalo ve starém Rakousku, začíti hned s pracemi nouzovými a měla by ovšem, když by nemohla nezaměstnané plně zaměstnati nebo jim vůbec dáti možnost k práci, pečovati o to, aby se nezaměstnaným dostalo oné podpory, jaké potřebují, aby mohli žíti. Předložili jsme Vám v tomto směru návrhy a uvidíme, jak se k nim sněmovna postaví. Můžeme zjistiti, že se od sejití sněmovny zabývati máme jen potřebami státu, avšak jen zcela z malé části potřebami lidu. (Souhlas na levici.) Jsme stále a stále krmeni vládními předlohami, jež mají za účel uvalení nových daní na obyvatelstvo. Projednáváme již po třetí rozpočet, jenž obyvatelstvu naprosto nic nepřináší. Má to nejvýše tu výhodu, že se otevrou obyvatelstvu oči, jakými methodami se v tomto státě vládne. Budeme žádati se vším důrazem, aby se konečně zaujalo příslušné stanovisko k socialisačním předlohám, které také sněmovně předkládáme. Prosím, my jsme pro volnost mínění co největší. Jsme také pro to, aby ministři mluvili, mnoho-li chtějí. Myslím jen, že delikátnost musí uložiti úřednickému ministerstvu, aby se nevměšovalo do sporné otázky v době, kdy to není nutno. Domnívali jsme se, že úřednické ministerstvo bude aspoň prostředkovati mezi stranami. V tomto předpokladu byli jsme hrubě zklamáni. Pan ministr veřejných prací považoval za vhodné precisovati svůj názor v otázce socialisační, domnívaje se, že úplná socialisace není možna a že je možna socialisace jen v tom směru, aby z toho přirozeně měl prospěch stát. Tak si socialisaci nepředstavujeme. A bylo by dobře, kdyby si byl pan ministr veřejných prací nejprve pohovořil s odborníky, než zaujal k otázce té stanovisko.
Budeme žádati s veškerou rozhodností, aby bylo konečně uskutečněno starobní a invalidní pojištění. Žádáme, aby se na poli bytové péče skutečně něco opravdového stalo, neboť v jediné osnově, jež dosud byla podána a určuje zabírání prázdných a zbytečných bytů, nevidíme nikterak onoho opatření, jež by bylo způsobilé skutečně vytvořiti na poli bytové péče, čeho je třeba. Jsme všichni o tom přesvědčeni, že v bytové péči může se státi něco positivního jen tehdy, bude-li vláda v první řadě pečovati o to, aby stát stavěl byty pro své úředníky, a v druhé řadě, aby byla všemi silami podporována soukromá činnost stavební.
Žádáme ochranu válečných poškozenců. Je zahanbující pro každý stát, pakli lidé, kteří byli ve válce raněni, kteří ztratili schopnost k výdělku buď zcela nebo z části, pakli jsou odkázáni choditi žebrotou. Válečným poškozencům má se dostati takové podpory, aby mohli slušně žíti. A v této souvislosti nemůžeme minouti skutečnost, že jest vrstva obyvatelstva, která žije v největší bídě: to jsou pěstounky mateřských škol. Všechny snahy, postaviti pěstounky mateřských škol na roveň druhým učitelkám, aspoň učitelkám ručních prací, byly dosud marny. A přece to není otázka národnostní, ani otázka politická, nýbrž otázka, jež by měla hnouti všemi stranami. Neboť pěstounky mateřských škol jsou jistě nejubožšími tvory, jež máme, odkázanými na platy, s nimiž by nikdo z nás žíti nemohl.
Nyní dovolte mi přijíti k problému národního hospodářství. Dle mého názoru je nutno, aby dovoz byl snížen, aby naši agrárníci si uvědomili své povinnosti vůči státu. A na druhé straně je nutno zvýšiti vývoz. Pokud tyto dva problémy nejsou rozřešeny, nebude na místě tvrzení, že jsme dosáhli v státním hospodářství rovnováhy. Výroba v zemědělství, v průmyslu a v obchodu musí býti stupňována. Zvýšení produkce jest však jen tehdy možné, půjdeme-li v obchodní politice jinými cestami, než jsme šli dosud. Hranice musí býti otevřeny, i když vím, že otevření hranic poskytne snad momentálně přesyceným dohodovým státům možnost, aby sem dostaly látky a všechny možné jiné předměty ostatní výroby.
Za války dovedli se velmi dobře postaviti dělníci k účelům neproduktivním pod zákon o válečných úkonech jen proto, aby bylo vyrobeno mnoho střel. Dnes se nedovedou ani přibližně učiniti opatření proti vrstvě obyvatelstva, od níž závisí, budeme-li moci život uržeti čili nic, která jsou nutna k zajištění našeho živobytí. (Souhlas na levici.) Víme, že trpíme tím, a také vláda by to měla přiznati - že nemáme peněz. Je nutno, abychom zvýšili schopnost úvěru tohoto státu. V této souvislosti dovolte mi přes osočování, jehož se mi s jedné strany dostalo, mluviti o válečných půjčkách. Již při poslední debatě jsem řekl, že nesmí býti na problém válečných půjček hleděno tak, jako by se při držitelích válečných půjček jednalo skutečně jen o majetné, o zámožné, nýbrž zde jde z největší části o chudáky jimž nutno pomoci. A všecky návrhy, vládou podané, i nynější návrhy nejsou způsobilé zde odpomoci a věc uspořádati. V zájmu státu je nutno, aby problém válečných půjček byl rozřešen. A pakli jste tento problém ještě do nedávné doby považovali za problém politický, pak musíte, vzpamatujete-li se, konečně dojíti k názoru, že se jedná o národohospodářský problém prvního řádu a že tento problém musí býti rozřešen. Nechte si ještě jednou říci s veškerým důrazem: to, oč tu jde, je, aby lidé, kteří se uskrovňovali a šetřili, kteří poslední svůj haléř uložili do válečné půjčky, aby ti chudáci, kteří byli k upisování válečné půjčky nuceni, nepřišli o svůj poslední groš a aby nenastalo ve veškerém obyvatelstvu zchudnutí, jež naprosto není v zájmu státu, nýbrž směřuje proti nejživotnějším zájmům jeho.
A nyní k rozpočtu samému. Rozpočet má svoji historii. Nejprve jsme dostali rozpočet číslo 1, zelený sešit, který nám byl předložen a v němž uznalo toliko ministerstvo národní obrany nutným dodati podrobné číslice a podrobný materiál. Při všech ostatních položkách myslilo se vážně, že se máme raditi o rozpočtu na základě tabulky, kterou vidíte na straně 50 a v níž je sumárně sestaven celý rozpočet, že se máme raditi zcela prostě na základě tohoto sumárního vylíčení. Konečně se podařilo učiniti pánům srozumitelným, že tento rozpočet je nemožný. Nyní nám byl předložen druhý rozpočet, proti němuž povšechně protestuji, nikoli ze stanoviska své strany, nýbrž myslím, že se stanoviska každého slušného parlamentního projednání nutno proti tomu protestovati, aby se nám podkládalo, že skutečně projednáme rozpočet ve lhůtě tak krátce vyměřené. Je naprosto nemožno, aby se tak skutečně stalo. Prokáži, jak by bylo ve vašem zájmu nutno, abyste nám dali čas, abychom se skutečně mohli důkladně o rozpočtu poraditi. Nejprve některá zjištění. Původně činil rozpočet pro rok 1920 deset a půl miliardy korun a dodatečný rozpočet dělá jen malou sumičku 4,862.251.000 K, tedy skutečně zcela pěknou sumičku. Je to 46% původního rozpočtu 1920. A nutno samozřejmě se vší rozhodností protestovati i proti tomu, aby se nám rozpočet předkládal teprve v roce 1921 k projednání. Dokáži, že v mnohých případech měla ministerstva již možnost zařaditi položky do řádného rozpočtu na 1920 a že dle mého názoru stalo se opomenutí toho jen ze zcela určitých důvodů. Nebylo by pěkné, kdybychom pro volby byli měli rozpočet, jenž by vykazoval již tehdy pro militarismus asi 2 1/4 miliardy. Myslím, že to bylo spolu pohnutkou, proč byl tehdy veřejnosti předložen tak skromný rozpočet. Dovolte mi poukázati k tomu, že zvláště při jedné kapitole je překročení rozpočtu zcela mimořádné. Ministerstvo národní obrany žádalo svého času částku 1212 milionů a ta mu byla povolena. A dodatečný požadavek, jenž je zde vykázán, činí 1.152,364.180 K, v tom však není obsažen celý obnos, jejž militarismus skutečně požaduje, nýbrž v kapitole 24 "Přechodní hospodářství" nalézáme ještě asi 60 milionů, jež slouží výlučně účelům militarismu. A kromě toho nacházíme u kapitoly "Ministerstvo veřejných prací" položku 19 1/2 milionů, které jsou výlučně určeny pro militarismus. Je tedy dodatečný požadavek pro kapitolu militarismu ve skutečnosti větší, než bylo původně rozpočteno.
A nyní k sestaveni rozpočtu. Rozpočet nemohl býti sdělán, jak jsem již posledně řekl, na základě účetní závěrky, nýbrž byl sdělán na základě rozpočtu na rok 1920 a proto je při rozpočtu 1921 vždycky vedle obnosu rozpočteného na rok 1921 také efekt roku 1920, to jest to, co v rozpočtu chybí. A nyní přicházíme k zajímavé věci. V roce 1921 - sděluji vám radostnou skutečnost, avšak ať jí věří, kdo chce budeme při mnohých kapitolách potřebovati méně, než jsme potřebovali v roce 1920. Dovolte mně, pane profesore dr. Srdínko, slyším zajisté poselství, avšak schází mi víra, a dokáži vám, že i vy dojdete k názoru, že při těchto položkách nejen nic neušetříme, nýbrž že budeme musiti počítati opět s překročením jich. Dáte mi pak za pravdu. Měli jsme při kanceláři presidentově - počněme hned, všechno jsem si napsal, avšak nechci unavovati sněmovnu a zabývati se všemi těmito položkami, avšak dávám Vám je, pane profesore, k disposici - měli jsme při kanceláři presidentově, u § 2, Vojenská kancelář, minulého roku dle původního rozpočtu potřebu 167.416 K. Nyní byl zařazen obnos 261.809 K. Připočte-li se pak dodatečný rozpočet roku 1920 k řádnému rozpočtu, přijde se nyní na obnos 252.116 K. Bude tedy v roce 1921 státi vojenská kancelář presidentova pouze o 9000 K více než v roce 1920. Jsem přesvědčený odpůrce této instituce, domnívám se vůbec, že není ani příjemna osobě presidenta Masaryka. Dali jsme tomu také výraz při projednávání v rozpočtovém výboru, aby tato vojenská kancelář u presidenta byla odstraněna. Nevíme, zda pánové tomu vyhoví, rozhodně chtěl bych konstatovati, že jest mým názorem, že se s touto částkou nemůže vyjíti. Rovněž tak, myslím, je to u druhé položky, Správa fondů. Původně stála proti této položce, jež je vyznačena částkou 12,686.561 K, položka 7,698.693 K. Nyní s rozpočtem dodatečným činí položka ta 10,315.193 K.
V této kapitole přichází také položka 500.000 K, jež má býti paušálem pro účely veřejné dobročinnosti. Touto částkou může president republiky volně disponovati. Myslím, že ani v občansko-demokratické republice nemá se tak postupovati. Každému státnímu občanu, je-li v nouzi a potřebný, má se dostati práva na podporu od státu, nemá však býti naprosto odkázán na milost. President Masaryk nepotřebuje těchto prostředků k zvýšení své popularity.
Co se týče kapitoly Národní Shromáždění, budiž zde poukázáno k tomu, že se zajisté nevyjde s částkou vyznačenou v rozpočtu pro rok 1921. V rozpočtu na rok 1920 byla částka 6,522.230 K, dodatečný požadavek pro rok 1920 činí 14,920.222 K, dohromady tedy 21,442.452 K. Pro rok 1921 bylo požadováno 24,616.509 K, tedy více o 3 miliony korun. Nyní ví každý z nás, že platy všech zaměstnanců sněmovny nutno ze základů upraviti. Zaměstnanci, tedy úředníci a podúředníci a všichni ostatní zřízenci musejí konati neobyčejně namáhavou práci, a dle mého názoru nejsou platy v žádném poměru v kterémkoli směru s výkony. Bude tedy nutno žádati pana předsedu sněmovny, aby předložil co nejdříve návrhy na úpravu platů zaměstnanců.
Vzhledem k době, již mám pro řeč k disposici, přeskočím některé kapitoly a promluvím jen o nejdůležitějším. Při kapitole "Příděly zemím" byla původně preliminována částka 124 milionů korun, naproti tomu pak byla jakožto rozpočet pro rok 1921 částka 180 milionů korun. Nyní však byly obě částky shrnuty, potřeba rozpočtu a dodatečného rozpočtu dává obnos 167 milionů. Myslím tedy, že toto rozpětí 13 milionů sotva stačí, aby se vyšlo. Právě tak bude při požitcích pensijních a zaopatřovacích. Pánové, upozorňuji, že pensijní a zaopatřovací požitky, jež byly původně preliminovány potřebou 215 milionů korun, nyní činí 232 miliony korun. S tímto rozpětím nevystačí se již proto, poněvadž jsme se teprve nyní usnesli, že se upraví požitky pensistů, kteréžto výdaje asi 210 milionů korun způsobí tato krajně nutná reforma. A nyní přicházím ku kapitole: Předsednictvo ministerské rady. Jmenovitě při této kapitole byl několikrát velmi značně překročen rozpočet a zajisté se zde nebude moci ani tvrditi, že s preliminovaným obnosem bude možno vystačiti. Na příklad pro státní tiskárnu jest vykázána částka 2,909.000 korun. K tomu přišel dodatečný požadavek 19,216.000 K, dohromady tedy 22,135.000 korun. Nyní byla položka zařazena 8,769.000 korunami. Nemohu předpokládati, že se s tím může vystačiti. Rovněž ne při úředních novinách, pro něž byla původně rozpočtena částka 1,483.000 K, nyní 6,707.000 K. Na rok 1921 je preliminován obnos 6,460.000 K. Považujeme vydání na úřední noviny, jež jsou tu jen proto, aby vykonávaly na veřejné mínění vliv ve smyslu vlády, za úplně zbytečné. Peníze celku slouží úředním novinám k tomu, aby dělaly špinavou konkurenci druhým časopisům. Všeobecně chtěl bych k tomuto bodu říci, že jest tam také uvedena částka 500.000 K na veřejné a dobročinné účely dle volného uvážení předsedy ministerstva. Působí zcela zvláštně, že se zachovává tento systém, který vedl ve starém Rakousku k oné velké korrupci, že se takové fondy tvoří i zde v Československu, v demokratické republice. Máme tam na str. 11 položku subvencí 115.000 K. Při této kapitole chtěl bych, poněvadž to sem náleží, znovu uplatniti náš nárok na zastoupení v Pozemkovém úřadě. To jsou nemožné poměry, aby velká část obyvatelstva byla úplně vyloučena z účasti na reformě pozemkové, to vám přece také nemůže býti příjemno. Pánové! Musíte hleděti, aby tyto poměry byly co nejdříve odstraněny, aby byla také Němcům dána možnost působiti v Pozemkovém úřadě. A nyní přicházím k nejzajímavější kapitole, k ministerstvu Národní obrany. Uvedu z tohoto nevyčerpatelného naleziště jen něco: 1. že se v rozpočtu přihodily chyby. Budu moci dokázati, že bylo zapsáno o 10 milionů méně, než bylo skutečně v rozpočtu na rok 1920 zařazeno. Myslím, že to jsou chyby, jež se naprosto nesmějí státi. Domníval jsem se, že to jsou chyby přihodivší se při přepisování. Našel jsem si zprávu pana profesora Srdínka z minulého roku 1920 a shledal jsem, že ty položky souhlasí s položkami řádného rozpočtu, avšak že nyní při rozpočtu na rok 1921 byly uvedeny zcela jiné položky. Nyní zpět ku kapitole ministerstva národní obrany. Zvláště při této kapitole byly těžce, jak zřejmo, překročeny položky rozpočtu na rok 1921. Dovolte mi poukázati jen na některé.