Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Uděluji slovo nejprve p. posl. Biňovcovi.

Posl. Biňovec: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dále p. posl. Tausikovi.

(Hlas: Není zde.) Pan posl. Tausik není přítomen.

Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Jest nám hlasovati o návrhu výboru imunitního na udělení důtky posl. Tausikovi. Kdo s tímto návrhem na udělení důtky souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se).

To jest většina. Návrh na udělení důtky p. posl. Tausikovi jest přijat.

Přistoupíme k odstavci druhému, totiž ke

2. druhému čtení osnovy zákona o obchodu cennými papíry (tisk 1026).

Zpravodajem jest p. posl. Jan Černý. Uděluji mu slovo. Jsou nějaké opravy?

Zpravodaj posl. Jan Černý: Nejsou.

Předseda: Pan zpravodaj nemá žádných návrhů, týkajících se korektur a tiskových změn.

Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Jest nám hlasovati ve druhém čtení o osnově zákona o dani z obchodu cennými papíry.

Kdo souhlasí s osnovou tak, jak byla přijata v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém. Tím jest druhý odstavec denního pořádku dnešní schůze vyřízen.

Přistoupíme k odstavci třetímu, jímž jest

3. pokračování v rozpravě o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 1191).

K této věci byly podány některé návrhy. Žádám, aby byly dříve sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Resoluční návrh posl. dr. Czecha, Čermaka a druhů: "Vláda se vyzývá, aby neprodleně zase zavedla porotní soudy v oněch územích, v nichž vládním nařízením ze dne 3. ledna 1921 byla jejich činnost zastavena."

Resoluční návrh posl. dr. Lodgmana, Böhra, Křepka, inž. Junga, dr. Kafky a druhů: Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti: "Vláda se vyzývá, aby ihned zrušila vládní nařízení, jímž zastaveny byly porotní soudy."

Resoluční návrh posl. Schälzkyho, dr. E. Feyerfeila a druhů: "Vláda se vyzývá, aby válečným obětem, které na to mají nárok, dodatečně se dostalo 521 mil. korun, které v kapitole "Váleční poškozenci" v roce 1920 uspořeny byly tím, že tyto zaopatřovací požitky vstoupily v platnost nikoli již od 1. února, nýbrž teprve od 1. května 1920."

Předseda: Tyto resoluční návrhy jsou vesměs dostatečně podporovány, jsou opatřeny dostatečným počtem podpisů a jsou předmětem jednání.

Uděluji slovo k pokračování v rozpravě o dodatku k rozpočtu p. posl. Malypetrovi.

Posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Ve zprávě rozpočtového výboru o dodatku ke státnímu rozpočtu je uvedeno a bylo také panem zpravodajem v ústní jeho zprávě zdůrazněno, že předkládání dodatečných státních rozpočtů během správního roku nebo k jeho konci stalo se obvyklým ve všech téměř evropských státech. Povšechně odůvodňuje se zjev ten neurovnanými hospodářskými a finančními poměry poválečnými. Že i v našem státě je tento důvod hlavní příčinou tak obsáhlého dodatečného rozpočtu, je nepochybno. Není však příčinou jedinou, neboť mnohé, co uvedeno jest v položkách výdajových, mohlo býti při sestavování řádného rozpočtu z valné části předvídáno a do něho vřazeno. Nemohou proto jednotlivá ministerstva býti ušetřena výtek. Dnes bylo by ovšem pozdě, pátrati po tom, proč se tak nestalo, a nezbývá nám než varovati pro budoucnost před podobným postupem a prohlásiti, že zákonodárné sbory nemohly by v budoucnosti takovému postupu dáti své schválení.

Myslím, že kromě těchto neurovnaných poměrů hospodářských jest zde ještě jedna vážná vada ve státním finačním hospodářství, která zavinila tak značný schodek, jak v řádném tak i dodatečném rozpočtu na rok 1920. Tato vada jest v položce příjmů ministerstva financí. Je nesporno, že naše berní administrace v předpisování a vybírání daní jest značně opožděna a neodstranila dosud následky posledních let státní správy rakouské, která úředníky berních úřadů i berních správ, zejména v posledních dvou letech války, upotřebovala ke všemu jinému, než k jejich vlastní práci. O tom zejména my zemědělci máme své zkušenosti z dob všech možných rekvisic. Je pochopitelno, že z této činnosti dostavily se důsledky a zanedbávání berní administrace přivodilo téměř úplné zastavení placení daní a nahromadění ohromných nedoplatků. Že nebyla tím posílena berní morálka obyvatelstva, jest samozřejmo. Po státním převratu trvalo dosti dlouho, než bylo přikročeno u těchto úřadů k vlastní práci. Také soupisová akce z počátku roku 1919, o níž nechci tuto pronášeti soud, byla vážnou překážkou činnosti berních úřadů a správ. K tomu všemu přišly nové daně a změny daní dosavadních a dovršily nemohoucnost berních správ. Jest proto odůvodněna domněnka, že položky příjmů na daních reálních a osobních, ano i nepřímých, vykazují značný aktivní nedoplatek, který by zajisté valnou měrou ulehčil tísni situace finanční, která jest u nás skoro trvalá.

Tu je třeba starati se o rychlou nápravu. Vítáme proto úmysl pana ministra financí, který ohlásil pronikavé plány reformní. My tuto nutnou nápravu požadujeme také proto, aby mohla býti docílena dokonalejší spravedlnost k ukládání osobních daní. S nynějším stavem po této stránce nejsme a nemůžeme býti spokojeni, neboť mnoho případů nasvědčuje k tomu, že ukládání daně z příjmů a daní z výdělků děje se často na základě paušálného posuzování bez náležitého zřetele ke skutečným poměrům poplatníků. Snažíme se vysvětliti tento zjev spěšnou prací dotyčných orgánů a snahou dohoniti v brzku to, co bylo zameškáno. Nemůžeme při tom připustiti, aby tím obyvatelstvo trpělo újmu. Jsem sice přesvědčen, že válka zanechala nám dědictví, jímž bude těžce strádati celá nynější i budoucí generace. Jsme ochotni nésti všechna břemena, ovšem s jednou podmínkou, a sice, že rozdělována budou spravedlivě a úměrně k hospodářské síle všech vrstev obyvatelstva. S tohoto hlediska budeme posuzovati všechny nové daňové předlohy a všecky opravy nynější berní soustavy a budeme žádati podstatné její zjednodušení. Jsme si plně vědomi odpovědnosti celého československého národa za svůj stát, který vznikl z krvavé světové války, a chceme ve svých vrstvách prohlubovati cit a smysl pro rovnoprávné povinnosti všech občanů k tomuto státu. Stojíme cele a neochvějně na jeho demokratických základech a odmítáme všechny pokusy o rozvrácení demokratických zřízení v naší republice.

Události posledního měsíce minulého roku velí nám přímo, abychom prohlásili, že jsme odhodláni rázně překaziti všecky choutky po násilném převratu a diktatuře. Nás nemůže zmýliti snaha vůdců komunistického hnutí v republice, která projevována byla i s tohoto místa, zapříti cíl, k němuž směřovala část dělnických mass svým hnutím v měsíci prosinci. Pan dr. Šmeral ve své řeči zdůrazňoval velmi silně, že nebylo v tom nic protistátního a že republika Československá je právě tak jeho státem, jako všech ostatních, a pravil doslovně: "My uznáváme existenci samostatné Československé republiky nejenom jako prostou skutečnost, nýbrž jako veliký dějinný pokrok proti dřívějšímu stavu."

Bylo by jistě velmi zajímavo, kdyby bylo možno věděti, vzpomněl-li si pan dr. Šmeral při tom na svůj článek, uveřejněný v "Právu Lidu" ne příliš dlouho před převratem, v němž dokazoval nemožnost existence samostatného státu československého, který nazval státem nárazníkovým. Hromadu důvodů snesl tehdy proti státní samostatnosti českého národa, upozorňoval na stálé nebezpečí, v němž by se v poměru k státům sousedním nalézal. A dnes vítá s radostí tuto samostatnost, ale nebojí se při tom doporučovati části jeho obyvatelstva násilné zavedení diktatury proletariátu, která z ohromné říše ruské - svou velikostí ovšem nezničitelné - udělala hřbitov a hladomornu.

Jen bezohledný cynismus může vkládati do úst muže takové inteligence, muže, který z vlastního názoru mohl se přesvědčiti o strašných důsledcích komunistické revoluce ruské, doporučování tohoto systému diktatury menšiny nad většinou i v našem státě, jehož vznik i budoucnost spočívá na demokracii a který svým položením zeměpisným, politickým i hospodářským odkázán je na spořádaný hospodářský styk s celým světem. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)

Dr. Šmeral prohlašuje dále, že nechce on a s ním stejně smýšlející rozvrátiti tento stát, nýbrž ho dobýti, ale doba k tomu že ještě nepřišla a prosincové hnutí dělnické že nemělo ten cíl. A dokazuje nevinnost prosincových událostí tím, že nedošlo nikde k případům násilností, ublížení na těle nebo snad ohrožení života, které by spáchali dělníci. Poukazuje při tom na události v okresu kladenském a slánském.

Mám za povinnost svoji i své strany opraviti tato tvrzení a skutečnými případy dokázati jejich neudržitelnost.

Přípravy, které v organisacích sociálně - demokratických byly pro prosincové hnutí vykonány, a zjevy, jež měly v zápětí, dokazují jasně, že šlo o pokus uchvátiti těmito organisace mi výkon veřejné správy a organisovati ji na základě sovětového zřízení. Přiznávám, že přípravy ty nebyly toho času ještě dokonalé, ale ve svých hlavních rysech byly soustavné. Svolání táboru lidu do okresních měst vykonáno bylo pomocí tajných instrukcí, dodaných důvěrníkům zvláštními posly.

Řeči pronesené na táborech vyznívaly v tento stejný konečný tón, zbarvený ovšem temperamentem toho kterého řečníka: "Jest nutno provésti rychlou změnu stávajícího právního řádu v republice a není třeba ohlížeti se na zákony." Mnohde bylo dělnictvo upozorňováno, že bude snad i třeba, aby nasadilo životy pro uskutečnění programu komunistického. Po táborech byly schůze důvěrníků, jimž byly dány další a podrobnější pokyny.

Podle těch postupováno bylo pak v jednotlivých obcích, zřizovány revoluční výbory, někde zvoleny byly revoluční rady a tyto souhlasně ve všech obcích prohlašovaly, že přestaly platiti zákony republiky a nastupuje platnost řádů revolučních. Ve většině obcí těchto okresů vykonány přípravy k ozbrojení dělnictva tím, že nařízeno bylo rolníkům, aby odevzdali zbraně revolučním výborům, a učiněny pokusy o odzbrojení četnictva. Ve dvou obcích okresu slánského vyhlášen byl dokonce odvod k rudé armádě a proveden soupis mužů stáří od 17-60 roků. Jednalo se o seznamech občanů, kteří mají býti potrestáni smrtí, a vyhrožováno těm dělníkům, kteří se odvážili projeviti nesouhlas s revolucí.

Nikdo z pánů vůdců komunistického hnutí nemůže se odvážiti tvrzení, že jest jeho zásluhou, že události zůstaly státi ve stavu těchto příprav a že nedošlo k provádění ruských způsobů převratu a k násilnostem. Myslím, že jest potřeba veliké smělosti k prohlášení, že šlo ne o uchvácení státní moci, nýbrž o spontánní projevy nespokojenosti davu.

Dalším důkazem toho jest propuknutí stejných událostí a zjevů i v jiných částech republiky, zejména na Moravě, v Brně, v Oslavanech, Hodoníně i na Slovensku. Ale i to, co objevuje se místy po úspěšném zasažení státní moci, je důkazem, že máme před sebou důsledky propagace ne třídního boje, nýbrž příkré třídní nenávisti.

Mám tu na mysli případy, jež staly se v okresu slánském. Dne 7. ledna večer vybuchla v hostinci Marie Hornové ve Smečně dynamitová patrona, čímž byla způsobena značná škoda. Jen čiré náhodě jest děkovati, že nepřišla Marie Hornová, která právě chystala se k úklidu schodů, pod nimiž patrona vybuchla, o život. Příznačno jest, že druhý den měla se v hostinci tom konati zábava železničních zřízenců, organisovaných v československé straně socialistické. Kromě toho vybuchla téhož večera dynamitová patrona ve hřbitovní zdi. Dne 8. t. m. byla neznámým pachatelem hozena puma do statku rolníka Brože v Kačicích. Výbuchem jejím způsobena byla náhodou jen malá škoda. (Slyšte!) Dne 14. t. m. nalezena byla pod vraty statku rolníka Josefa Jelínka v Kačicích plechová krabice se 4 vtěsnanými patronami, obsahující množství šroubů a železných odpadků. Kdyby bylo došlo k výbuchu, mohly povstati značné škody na životech i na majetku. Konečně dne 15. t. m. ráno v 6 hodin nalezen byl na okně obchodníka Ludvíka Poláčka v Libušíně jeden granát z rychlopalného děla a jedna raketová patrona.

Jest, slavné shromáždění, pochopitelno, že obyvatelstva tamějšího kraje zmocnily se vážné obavy o budoucnost a že dožaduje se zvýšené ochrany státní. Ze všeho toho jest zřejmo, že věci nevypadaly a nevypadají tak nevinně, jak líčil je pan dr. Šmeral. (Tak jest!) Nelze tedy pokládati, abych se mírně vyjádřil, za mužné, když utíká od důsledků soustavné propagace revolučního hnutí proletariátu a od přehnaného vychvalování ruské sovětové komunistické soustavy.

Ještě jednoho odstavce řeči pana dr. Šmerala jest třeba si povšimnouti. Pravil totiž velmi rozhořčeně: "Vždyť nemohli jsme předem počítati s tím, že republika, která sama se zrodila z revoluce a ve které jest presidentem Masaryk, jednala by tak urážlivě a brutálně k politicky poraženým, jako se jedná nyní na př. na Špilberku ve vašich žalářích, že by tak jednala se stoupenci jiné politické soustavy, kterým přece ani státní moc nemůže upírati ideových pohnutek, třeba že je porazila."

Myslím, slavná sněmovno, že posluchačům, kteří slyšeli tato slova, nechtělo se věřiti ani vlastnímu sluchu, že totiž toto praví nekompromisní přívrženec III. moskevské internacionály, který podrobně zná a ví, anebo by znáti a věděti měl, jak jedná se stoupenci jiné politické soustavy, dokonce třeba i velmi blízké, socialistické, anebo socialisticko-revolucionářské, ruská republika sovětová, jím tak obdivovaná. Není proto, slavná sněmovno, divu, že nechce se nám věřiti ještě i tak mnohému jinému, co bylo prohlášeno řečníky sociálně-demokratické levice. Ale jednomu věříme, totiž tomu, že jim jaksi nechce se do toho při všech těch nekompromisnostech, přiznati jasně svoji komunistickou barvu III. ruské internacionály a vyvoditi z toho i na tomto místě při negaci parlamentárního systému své důsledky.

My jsme povinni používati této příležitosti k tomu, abychom jasně vyslovili se o svém poměru ke komunismu a socialismu. Jsme nepřáteli komunismu, jsouce přesvědčeni, že jest pobloudilou naukou, jejíž životnost je nemožná a trvale neudržitelná v kulturní společnosti lidské. Komunismus je nám primérní soustavou společenského řádu z dávno překonaných dob předkulturních. My nepřipustíme, aby prováděny byly pokusy o násilné jeho uplatnění. V důsledku svého poměru k životnímu svému základu, kterým jest půda, na níž stojíme, trváme na odlišném světovém názoru vůči socialismu a trváme neochvějně na právu k soukromému vlastnictví, získanému na základě platných právních řádů; odmítáme však a chceme potírati bezohledný egoismus velkokapitalistického systému.

V důsledku toho nejsme nepřáteli reforem, které směřují k hospodářskému posílení a osamostatnění slabých v duchu sociální spravedlnosti s ohledem k zájmu státu jako souhrnu všeho občanstva, a jsme na tomto poli ochotni ke spolupráci, která nemůže a nesmí býti překotnou a nerozvážnou.

V řešení tří otázek, které od šerého dávnověku vyplňují střídavě myšlenky a city lidstva - totiž v otázce národnostní, sociální a náboženské - které v důsledku rychlého života nynější doby objevují se a dožadují se svého řešení téměř současně, chceme státi uprostřed jejich příboje opřeni pevně o půdu, která je nejpevnější podstatou státu a vlasti a naučila nás chápati zákony přírodní a jejich platnost i pro tvorstvo tak vyspělé, jako je člověk.

Vážená sněmovno! Procítění toho vtisklo povaze naší ráz zdravého konservatismu, který bychom si přáli uplatňovati tak, jako naše učitelka - příroda: udržovati totiž vše, co je zdravé a dobré, ale nebrániti ničemu, co je lepší. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Botto (zvoní): Slovo udeľujem dalšímu rečníkovi pánu posl. Zárubovi.

Posl. Záruba: Slavná sněmovno! Kolega Malypetr poukázal již v počátku své řeči na to, že nás nemůže uspokojiti způsob projednávání rozpočtu tak, jak se to dělo způsobem posavadním, neboť projednávání předlohy tak veliké, projednávání státního rozpočtu, v němž se zračí veškeré celoroční hospodářství státní, zajisté vyžaduje, aby poslancům, kteří na prvním místě jsou k tomu povoláni, poskytnuta byla potřebná doba, aby mohli tento rozpočet radně prohlédnouti, prostudovati a posouditi.

Ale, velectění pánové, tento požadavek netýká se jen sněmovny poslanecké, rozpočet náš, předloha rozpočtová, má býti školou celé veřejnosti, aby celý stát a každý jednotlivec mohl posouditi, jak nejen byrokracie, nýbrž i sněmovny hospodařily s penězi, jež poplatnictvo přináší, a proto zajisté pro příště žádáme právem, aby předloha rozpočtová byla podána sněmovně včas, abychom ji mohli řádně a dokonale posouditi.

Jestli jsme, slavné Národní shromáždění, mile byli překvapeni tím, že rozpočet na rok 1921 skončil rovnováhou, a jestliže jsme v této radosti byli utvrzeni tvrzením pana ministra dr. Engliše, že položky v našem rozpočtu nejsou položkami fiktivními, pak tím více nás bolí, když vláda přichází ještě dnes s rozpočtem dodatkovým na rok 1920, kde se objevuje 5miliardový deficit.

Slavné Národní shromáždění! Zajisté pan referent omluvil tento deficit a udal zdroje, z nichž bylo možno nedostávající se miliardy našeho hospodářství krýti, ale přes to všechno jest tento fakt pro nás všechny, pro vás i pro nás, napomenutím, aby se v budoucnosti s takovými dodatečnými rozpočty nepřicházelo.

Víme, vážené shromáždění, kde jdou ty hlavní prameny deficitu našeho státního rozpočtu. Je to na prvém místě rozpočet ministerstva národní obrany. Víme, že dosahuje tento rozpočet úžasných miliard a také my, československá strana lidová, stojíme na stanovisku antimilitarismu, které chce budoucnost této republiky stavěti na kultuře a ne na dělech a bodácích. Velectění, jestliže dnes ozývá se z řad nejen tisku, nýbrž i z řad poslanců české delegace napomenutí, abychom byli opatrni, jako to učinil dr. Šmeral ve své řeči, že na jaře nám nastává nová válka, pak tento fakt nejen připouští, nýbrž přímo káže, abychom byli připraveni, abychom v tom okamžiku, kdy se na severu i na jihu naší říše haraší palašem, dovedli uchrániti tuto vlast naši a tuto republiku naši ode všech pohrom vnějších, abychom dovedli zachovati naši vlast, republiku, klid a pokoj od nepřátel zevnějších.

Vážení! Máme zajisté i k naší armádě leckteré, a dosti mnohé, požadavky. Byly s jiné strany předneseny důvody k tomu, aby se na poli vojenském u nás hojně a vydatně šetřilo. Ale také my, československá strana lidová, máme své požadavky vůči armádní správě, které bychom mohli tlumočiti dvěma slovy, totiž: Správo armády, zachovávej nestrannost politickou i náboženskou ku všem vrstvám, stranám i třídám tohoto státu! Ale, vážené Národní shromáždění, vidíme, že v naší armádě se až příliš mnoho zahostila politika. A byl zde vysloven z úst povolanějších, než jsou ústa moje, požadavek, aby naše armáda byla odpolitisována. Jestliže se klade tento požadavek, aby naše armáda byla odpolitisována, pak také my žádáme a prosíme armádní správu, aby nepřipouštěla, aby náboženské spory byly zatahovány do našeho armádního života. (Výborně! Potlesk.) Neboť jestliže vidíme a jestliže pozorujeme, že na přiklad oslavy Husovy - my proti tomu nic nemáme, zajisté je dobrou povinností i opravdového lidovce uctívati skvělou památku našeho mistra Husa - jestliže této památky Husovy se zneužívá k tomu, aby se štvalo proti církvi, náboženství a kněžím, pak, pánové, tento způsob rozšiřování kultury musíme co nejostřeji odsouditi a proti němu co nejdůrazněji protestovati. (Tak jest!) Já bych mohl ze své zkušenosti vyprávěti celou řadu věcí, jimiž byste byli překvapeni.

Přišel jsem do své farní školy, kde jsem četl na tabuli napsány posměšné veršíky na lidovou stranu, které jsem kdysi četl v nějakém týdenním listě venkovském. Ptal jsem se toho vedoucího učitele, proč to nezakázal psáti, on odpověděl: "Oni to napsali, rozkázal jsem, aby to smazali, ale oni to neudělali." (Výkřiky.)

Vážené Národní shromáždění! Každý pravý učitel a vychovatel hledí na všecky složky, které mohou vésti k dobré výchove naší mládeže a k nápravě člověka, a je lhostejno, zdali sedí na této či na oné straně sněmovny. Že jednou z nejdůležitějších složek paedagogie je náboženství, že jest víra v Boha, jest nesporno (Tak jest!), a proto nás mrzí, že do nadaných osob našeho venkova je zanášen způsob občanského boje, který neodpovídá opravdovosti a který jemnějšímu smýšlení nebude sloužiti.

Byl jsem tuto neděli v jedné obci na Polensku. Tamní celá škola stávkuje proto, že učitel v této škole, kde není nekatolických dětí, rozkázal, aby kříž byl stržen. Já mám za to, že kdybyste i v tom Kristu nechtěli viděti Boha, musíte viděti v něm největšího učitele a paedagoga a nemůže vám překážeti, abyste viděli viseti Krista nad hlavami svých dítek!

Ukázalo se to na Žižkově - kolega Roudnický to může dosvědčiti - kde je většina stran, které nehlásí se k lidovému směru. Když tam byl plebiscit, zda si přejí náboženskou výchovu, přes 80% rodičů hlásilo se o to, že žádali, aby dítky jejich ve škole nábožensky vychovány byly. (Tak jest!)

U nás se, pánové, příliš útočí na školy klášterní. Kdo zná výchovu a vzdělání v našich klášterních školách, nemůže se chovati tak upiatě vůči nim, jako někteří, kteří již na počátku debaty rozpočtové tak činili, zvláště kolega Toužil. Kdo slyšel učitelky na těchto ústavech, kdo zná úkoly a horlivost dětí a mládeže vychované v klášterních ústavech, přizná, že jejich výchova a vzdělání stojí nejen na té výši dítek a mládeže ve školách státních, nýbrž že, slavné Národní shromáždění, ještě často věrností, pilností a horlivostí ostatní děti předčí.

U nás se tvrdí, že není kulturního boje, ale my jsme přesvědčeni o tom a víme, že u nás kulturní boj vystupuje daleko horším způsobem do popředí než v jiných zemích a daleko horším způsobem, než to bylo ve Francii, neboť u nás propaguje se kulturní boj způsobem latentním, aby veřejnost katolická, ale nejen katolická, nýbrž všichni lidé byli uspáni v bezstarostnost, aby mohli činiti v tomto směru, co by jim bylo libo. (Posl. Hlinka: Berou nám kostely!)

Chci se zmíniti o tom, kol. Hlinka praví, že nám berou kostely. Já srdečně přeji pánům, když po právu se stalo, oněm institucím a korporacím, které se hlásily k Lidovému domu v Hybernské ulici, ale nyní v uvedeném případě jste neviděli, aby se naše státní úřady tím způsobem ujaly porušování držby a disposičního práva, pokud náleží katolické církvi. Chceme-li býti, velectění přátelé, spravedliví na levo, musíme býti, chceme-li báti spravedliví, také spravedliví na pravo. (Výkřiky.)

Slavné Národní shromáždění! Co se zase dělo v poslední době v Praze, kdo jste v to zasvěceni, s našemi kláštery, to bylo opravdu trapné. Máme celou řadu bytových zákonů. Slavné shromáždění! Chceme stvořiti několik generálních úřadů a komisařů nebo ministra pro bytový úřad, ale když páni potřebují nějaké budovy, nemají recept a neznají jiného mínění, než zaběhnouti na Malou Stranu nebo jinam a zkonfiskovati nějaký katolický klášter. Tedy prosím, abyste jako zdrojům vzdělání a umění přáli života našim školám a zajisté každého z vás připustíme, abyste nahlédli, jaká jest výchova v našich klášterních školách. My vás prosíme, abyste nám dopřáli té svobody, které přejete jiným. Po Praze chodí pan Keprta, který to má od někoho poukázáno, s metrem v ruce po katolických klášterech a školách a měří, kde schází nějaký metr. Vážené Národní shromážděni! Dívejte se na naše katolické kláštery se stanoviska poněkud vyššího. Kdo v katolických klášteřích žil a kdo ten život tam pozná, řekne, že jsou to ústavy, které mají ohromný sociální význam, zvláště v dnešní době, kdy chcete luštiti otázku sociální. Znemožnili jste umělecký život v Emauzích, kde, pánové, takovým způsobem bylo vyhovováno a pracováno pro umění křesťanské a stejně také v jiných domech.

Kolega Toužil zde v poslední rozpočtové debatě příliš krutě napadl kláštery. Já jsem se mu o tom zmínil v soukromém rozhovoru a řekl jsem, že snad nejste všichni stejní. Neříkám ad captandam benevolentiam pro svou osobu, neříkám to ad captandam benevolentiam pro dům řeholní, ze kterého jsem vyšel, v němž jsem žil a byl vychován. Za války se tolik konalo pro okolní obyvatelstvo i pro veřejnost! Pod hrozbou velkých trestů prodávali jsme obyvatelstvu okresu mouku z našich klášterních zásob, ne za keťasské ceny, nýbrž za maximální ceny. V našem klášterním domě denně se shromaždovalo přes 90 lidí a ani jeden neodešel s prázdnou U nás se přechovávalo se svolením hejtmanství pro okres, až bude trpěti nouzi, několik vagonů obilí a stejně jiné věci, abychom mohli vydržovati příslušníky okresu doma, abychom je zachránili od lítice válečné. Pokládám si to za čest, že po válce, když jsem mluvil o poměrech okresu s představitelem sociální demokracie, řekl tento: "Pro nás byl váš klášterní dům v letech války požehnáním, neboť, kdyby vás tu nebylo, celý okres by byl pomřel hlady." (Potlesk.)

Vážené shromáždění! Naše zásobování vykazuje zajisté různé nedostatky a ukazuje nám trapnou budoucnost. Ale nespraví se toto zásobování tím způsobem, když budeme dělati zákony, kde se bude hroziti tresty a kriminály našim sedlákům a zemědělcům. Pánové! S čím většími hrozbami přicházíme, tím se poddajnost lidu stává menší. Mám za to, že dobrou vůlí vykonáme stejný úkol, když s domluvou, přímluvou a s pozváním přijdeme k našemu lidu a budeme prositi, aby nám dal, co může a čeho k výživě nepotřebuje. Ale zatím vidíme, přátelé, jak na Moravě v Ježově u Kyjova přijde do kaplanky revident z obilního ústavu v Brně pan Jan Kulhánek se strážmistrem panem J. Liebigrem z Chelčan a výpomocným četníkem Sukopem Štěpánem ze Žadovic a starostou Štěpánem Manšíkem z Ježova a panem Žitným, správcem rolnického družstva v Kyjově, a řekne: "Přicházím, abych si s vámi promluvil ohledně dodávek obilí v okolí. Jest dokázáno, že chodíte po vesnicích a štvete rolníky, specielně klerikální, aby nedodávali obilí. Já vás dám zavřít. Stížnost a žaloba jest poslána k místodržitelství.!