Předseda (zvoní): Řečnický seznam jest vyčerpán, debata jest skončena, budeme hlasovati. Prosím pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Podle § 69 jednacího řádu našeho je rozpravu o naléhavé interpelaci ukončiti hlasováním, zdali sněmovna schvaluje prohlášení vlády, učiněné v rozpravě, po případě učiniti návrh na odložení.
Návrh na odložení hlasování nebyl mi podán. Budeme tedy hlasovati o prohlášení, učiněném panem ministerským předsedou.
Kdo schvaluje toto prohlášení, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Prohlášení jest schváleno a tím naléhavá tato interpelace je vyřízena.
Přistoupíme k projednání další
naléhavé interpelace, jíž jest
súrna interpelácia poslanca dr. Labaya a spoločníkov na ministra národnej obrany v záležitosti námestovskej vraždy.
Interpelace tato byla rozdána tiskem a je tudíž známa. Jest to tisk 630.
Kdo souhlasí s tím, aby této interpelaci přiznána byla pilnost, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Pilnost je přiznána.
Přistoupíme k debatě a já navrhuji, tak jako při předešlé interpelaci, aby byla vymezena řečnická lhůta na 30 minut. Je snad proti tomu námitka? (Námitek nebylo.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
K slovu je přihlášen pan posl. dr. Labay, dr. Vanovič, Hrušovský, dr. Markovič a Vrabec.
Slovo si nejprve vyžádal pan ministr
národní obrany Husák. Uděluji mu je.
Ministr gen. Husák: Slavná sněmovno! Události v Námestově na Slovensku, jež jsou předmětem interpelace pp. posl. dr. Labaye a druhů dal jsem ihned, jakmile mne došly první zprávy o ní, zvláštní komisí na místě samém podrobně vyšetřiti. Zpráva o výsledcích šetření této komise doložena jest netoliko protokoly se zúčastněnými úředními osobnostmi a řadou zúčastněných vojínů, nýbrž i protokoly s váženými příslušníky námestovské organisace strany lidové. Obsažný onen materiál dává mi možnost orientovati se v politováníhodném případu námestovském co nejpodrobněji. Ze souhlasných výpovědí celé řady svědků je patrno, že až do 10. října žilo československé vojsko v nejlepší shodě s občanstvem Námestova i okolních obcí, že nikdy nebylo slyšeti nějakých stížností a že došlo též k četným manželstvím mezi vojíny českého původu a tamními dívkami. Snad právě tato velmi dobrá shoda mezi občanstvem a vojskem v Námestově, která nedávala tušiti, že by mohlo dojíti k jakékoliv srážce, svedla některé vojíny v Námestově dislokované, že hrubě porušili zákaz účasti členů branné moci na politických projevech a schůzích jakéhokoli druhu. Dlužno tím spíše litovati, že podle několika vojínů, kteří opodál poslouchali vývody jednotlivých řečníků tábora slovenské strany lidové, přítomen byl v blízkosti i velitel těchto vojínů, čímž jejich přestupkům dával sankci. Neváhám prohlásiti, že řádné plnění rozkazů se strany celé námestovské posádky v této příčině bylo by jistě zamezilo želanému nyní krveprolití. Na den 10. října měly ohlášeny do Námestova veřejné schůze dvě politické strany, čímž vzniklo mezi lidem určité rozvětvení. V 10 hod. dopoledne konána byla před budovou Ľudové banky na náměstí schůze slovenské strany ľudové, jíž se zúčastnilo asi 2000 lidí. Dlužno zvláště konstatovati, že několik svědků souhlasně vypovídá, že této schůze účastnily se také pochybné polské živly z Jabluňky a Lipnice, známé našim orgánům z doby plebiscitu. Pak hlavní služný v Námestově zaručoval za úplný klid při schůzi, pročež nebyla učiněna žádná mimořádná opatření bezpečnostní. Schůze účastnilo se vedle několika demobilisovaných legionářů a pohraničních strážníků, kteří měli volno, také několik vojínů. Tito vojíni, kteří se do schůze dostavili, měli opasky a bodla v pochvách. Jeden rotmistr měl při sobě na opasku služební revolver v tašce. Vojáci nacházeli se většinou stranou, mimo dav účastníků schůze. Osudná chyba stala se tedy již před samým zahájením schůze, neboť právě tak jako velitel námestovské posádky, když viděl, že mezi posluchačstvem jsou vojáci, měl je přiměti k odchodu do ubikací, tak také hlavní služný, schůzi přítomný, neměl dovoliti konání schůze, když konstatoval přítomnost vojáků. Schůze byla s počátku naprosto klidná, dav přítomných úplně pokojný, rovněž tak vojíni. Brzy však počali řečníci kritisovati vládu, úředníky, vojáky a poměry na Slovensku. Tak na př. nadporučík Daněk, velitel četnické stanice v Námestově, byl prvním řečníkem označen za nebezpečného nepřítele církve a to plným jménem. Současně množily se ze shromáždění výkřiky, namířené proti Čechům, na něž přítomní demobilisovaní legionáři odpovídali. Asi k 11. hod. při řeči druhého řečníka vykřikla v opět vzniklé kontroversi mezi přítomnými jedna osoba, nalézající se na řečnické tribuně, směrem k vojákům: "Čušte, vy Rakušáci!" V tomtéž okamžiku jali se někteří vojíni prodírati se k tribuně volajíce: "Ať nám poví, kdo z nás je tím Rakušákem!"
Tu musím konstatovati, že sice hlavní služný tvrdí, že vojáci měli ve zdvižených rukou vytasená bodla, proti tomu však místní farář pan Vendelín Schwarz a místní advokát pan dr. Štefan Hojo vedle řady jiných svědků souhlasně vypovídají, že vojáci, kteří se drali ke tribune, zbraní neměli, jen jeden z nich že mával holí. Tuto okolnost musím zdůrazniti zvláště proto, že původ později se zběhlých okolností byl hledán v tom, že vojáci se zbraní v ruce šli úmyslně schůzi slovenské strany ľudové rozbít. Účastníci schůze se vrhli na tyto vojíny, srazili je k zemi, vyrvali jim zbraně, roztrhali na nich oděv a ztýrali je do krve. Vojíni byli pobodáni jim odňatými vojenskými bodly nebo noži, stlučeni holemi a kameny. Celkem zraněno bylo 7 vojínů, z nichž 3 těžce. Vojíni zbroceni krví vyprostili se s námahou z davu a utíkali do svých ubikací. Z účastníků schůze nebyl při této šarvátce zraněn nikdo. Dav obrátil se však ihned na jiné vojíny a důstojníky, kteří stáli úplně stranou pod stromy poblíže potoka a zasypal je deštěm kamení. Současně vypálil jakýsi civilista směrem za vzdalujícími se vojáky rány z revolveru. Místní poštmistr chtěl tohoto civilistu zadržeti, což se mu však nepodařilo; soud po něm pátrá. Současně pak padly i jiné rány z revolveru z davu proti vojákům, jež nyní dav přímo ohrožoval. Poručík Steinbach zasažen několikráte kamenem a ohrožen účastníky schůze, vystřelil na poplach do vzduchu. Krátce na to přišla vojenská pohotovost promísená jinými vojíny a ve chvíli, když přicházeli vojáci na náměstí, vypálili několik ran do vzduchu. Že rány tyto byly vypáleny na poplach a do vzduchu, potvrzuje řada svědků, zvláště námestovský farář pan Vendelín Schwarz. Mezitím uprchli pořadatelé schůze a řečníci z tribuny a rozrušený dav byl bez vůdců. Za souhlasu hlavního služného bylo pomalu náměstí vyklizováno. Velitel roty snažil se všemožně udržeti rozrušené své mužstvo v klidu a zakročil neprodleně, když se dověděl, že mužstvo samovolně bez rozkazu přineslo na náměstí kulomet. Kulomet byl také na jeho rozkaz okamžitě odnesen do ubikace. Mezitím vytlačila část pohotovosti účastníky schůze směrem severovýchodním až k místu, kde se dělí silnice do Knína a silnice do Slanice. V tomto místě silnice ke Knínu značně stoupá, zatím co slanická silnice mírně klesá. Na zvýšené knínské silnici shromáždil se dav, který popuzován zvláště jedním člověkem, spílal vojínům. Když velitel tohoto oddílu po povinném hlášení u velitele roty a s jeho souhlasem chtěl dáti provokatéra zatknouti, zasypáni byli vojíni prškou kameni a kdosi z davu vypálil proti nim ránu z revolveru. Tu zbití a poděšení vojíni bez jakéhokoliv rozkazu vystřelili do vzduchu. Ze situace jest patrno, že jistě stříleli do vzduchu, neboť kdyby byli mířili do davu, byli by způsobili strašné krveprolití, neboť každý z vojáků, jichž bylo 11 či 12, vystřelili 2 až 3 rány. Potom dal se dav na útěk, zanechav na místě dvě mrtvoly. Z vyšetřování jest patrno, že rolník Fenik z Knína zabitý, na silnici knínské v místech, kde se tato zvedá asi 6 až 7 metrů nad niveau silnice slaninské, zasažen byl kulí vypálenou některým vojákem, který v rychlosti a v rozčilení nezvedl pušku dosti vysoko. Naproti tomu rolník Jackulík ze Slanice, zabitý na silnici slanické zasažen byl kulí shora šikmo dolů, takže jest jisto, že rána byla vypálena s vyšší silnice knínské; je velmi pochybno, že by to byli učinili vojáci. Po tomto politováníhodném krveprolití nastal v Námestově úplný klid. Vojenská správa želí, že při střetnutí vojska s občanstvem v Námestově padly v oběť dva životy československých občanů právě tak, jako že zraněno bylo několik československých vojínů. Na základě vzpomenutého již vyšetření potrestán byl velitel vojska dislokovaného v Námestově nadporučík Theimer 30denním domácím vězením za přestupky proti předpisům vojenským. Nespokojil jsem se s tímto řešením záležitosti námestovské a nařídil jsem ještě, aby celou věc prozkoumal vojenský prokurátor a pohnal k odpovědnosti před soudem všecky ty, jimž možno cokoliv klásti za vinu při událostech v Námestově dne 10. října. Vedle zvláštního soudního prozkoumání viny a odpovědnosti nadporučíka Theimera bude soud zvláště hledati ty, jimž za vinu možno klásti zastřelení obou slovenských rolníků. Neopomenu podati pánům interpelantům zprávu o tom, jak vyšetřování soudní bude pokračovati a jaké budou jeho výsledky. Vláda současně uvažuje již o způsobu, jakým zabezpečeny budou rodiny obou obětí námestovského případu, aby alespoň po hmotné stránce nahražena jim byla těžká ztráta živitele. Vojsko, které se súčastnilo vylíčené události, bylo ihned z Námestova odvoláno. Nyní tam není vůbec garnisony až na jednu rotu nováčků. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Případ námestovský jest jen novým
důkazem, jak též se nadržuje povaze rozvášněných lidí upřílišněnými
řečmi a agitacemi. Zvláště v Námestově nebylo třeba dožiti se
tak krutých konců, kdyby zášť slovenského lidu proti čsl. vojsku
nebyla vědomě a uměle konstruována a živena. Máme celou řadu dokladů
o tom, že čsl. vojsko chová se od jisté doby vzorně a že ze Slovenska
docházejí jen zcela ojedinělé případy stížností. Vojenská správa
snaží se vší mocí, aby si vojsko získalo vši důvěru občanstva
svou korektností a naprostou neutrálností vůči všem. Jest však
naléhavě potřebí, aby stejným způsobem byl svými vůdci poučován
slovenský lid. Prosím, aby bylo vždy pamatováno na to, že tentýž
čsl. voják, proti němuž nejednou bývá bezdůvodně štváno, jest
ochoten vždy položiti svůj život za ochranu Slovenska, jest ochoten
svým tělem ochrániti Slovensko proti nepřátelům, jehož krutost
a tíhu poznalo Slovensko loňského roku, jest ochoten v každé době
a za poměrů často velmi nepříznivých konati obtížnou službu ve
prospěch země. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): K slovu sa prihlásil pán dr. Labay. Udeľujem
mu slovo.
Posl. dr. Labay: Vážená snemovňa! Než pristúpím k meritornému pojednávaniu odpovedi pána ministra, mal by som jednu prosbu k pánu predsedovi, aby v dobe rečnenia slovenských rečníkov v parlamente bolo postarané o slovenských stenografov. Sme v československej republike a predsa, keď slovenský rečník hovorí, český stenograf to odstenografuje, často nám však nerozumie a naše reči často úplne vyvrátí. Keď hovorí Čech, má svojho českého stenografa, keď hovorí Nemec, má nemeckého stenografa, a keď Maďar, maďarského stenografa, a len Slováci, treba že sme v československej republike, slovenského stenografa nemajú. (Hlas: Vychovejte si je!)
A teraz k veci.
Vážená snemovňa! Je nám veľmi nepríjemné, že musíme s tohoto miesta prednášať krivdy slovenského národa. Ťažko mi to padne preto, že sme si vedomí, že tieto slabosti našej vnútornej konštelácie, našeho vnútorného štátu sa pretriasajú pred verejnosťou a že to nemálo škodí našej republike. Zvlášť ťažko je tu prednášať záležitosť námestovskú, lebo hrot tých výčitok je namierený proti jednotlivým českým vojakom, ktorí sú súčasťou našej armády, ktorá, priznávame úprimne, má veľké, neoceniteľné zásluhy pri tvorbe a obrane našej republiky. (Tak jest!) Ale vážení pánovia, tieto zásluhy neoprávňujú k tomu, aby sa mohlo bez príčiny strieľať na nevinný slovenský ľud.
A preto musím túto krivdu tu predniesť. Slovenskému národu sa stala veľká krivda a tú nemôžeme zatajiť v záujme slovenského národa i v záujme republiky. To zdôrazňujem, že naša interpelácia nenie namierená proti českému vojakovi, ale proti škodlivému systému, ktorý sa javí vo výchove našeho vojska, a síce preto, že sa našemu vojsku dovoľuje politizovať. Tedy interpeláciou nechceme škodiť republike, ale chceme znemožniť, aby sa v budúcnosti takéto prípady, ako je namestovský, opakovaly, lebo takéto události by boly veľmi schopné, aby podkopávaly bratskú lásku medzi českým a slovenským národom, aby podkopávaly československú vzájomnosť a samu republiku.
Čo sa vlastne stalo v Námestove? Ja som tam bol, som očitým svedkom, všetko sa dialo pred očima. Nehovorím ako straník, ako príslušník ľudovej strany, ale ako človek, tak ako som to videl, nič nepripojujem ani nezatajujem. Naša ľudová strana v septembri svolala shromaždenie na 10. októbra do Námestova. Národná roľnícka strana náhodou alebo úmyselne oznámila tiež shromaždenie. A pán hlavný slúžny, neviem z akých príčin, shromaždenie toto povolil. Keď som ho na to upozornil, že dve politické strany budú mať shromaždenie súčasne, vyriešil to tak, že ľudovej strane povolil shromaždenie dopoludňa a národnej strane roľníckej odpoludňa.
Naše shromaždenie bolo dopoludňa a sišlo sa tam 2 až 3 tisíce ľudí. Shromaždenie zahájil p. posl. Klimka, ktorý kritizoval pomery na Slovensku. Po čas jeho reči na shromaždení prítomní vojaci sa začali do veci miešať, rečníkovi do reči skákať, nadávať klerikálov a maďarónov.
Potom sa stalo, že jeden vojak vytrhol z ruky bajonet, podal ho Klimkovi so slovami: To je ten, ktorým Vás chceli zabíť.
Osem vojakov sa presvedčilo, že neodolajú a preto utíchli. Ostatní vojaci, ač im nebezpečie nehrozilo, utekali domov, doniesli pušky a začali strieľať, strielali do vzduchu. Po pol hodine, keď ľud utekal, vojaci predsa strieľali za ľudom. (Výkřik: To jste viděl?) Áno, ja mám zápisky. Pan minister vo svojej odpovedi uznal, že vojaci zapríčinili túto strelbu a vraždu, ale usiluje poľahčiť túto vinu tým, že ľud vojakov napadol. Ja mám zápisky. Z týchto zápiskov vysvíta, že títo vojaci bez každej príčiny sa zamiešali medzi ľud. Áno, i sám hlavný slúžny vo svojom osvedčení píše, že asi 8 vojakov sa zamiešalo bez každej príčiny medzi ľud. (Výkřik: Kdo je to ten Jurenka?) Agrárny agitátor, to bol ten, čo najviac kričal. Z týchto zápiskov vysvíta, že 8 vojakov, keď sa dostali z davu a tých ostatných asi 20 vojakov, utekalo domov, doniesli pušky a začali strieľať medzi ľud. Najväčšou nespravedlivosťou je, že ľud utekal domov a tito vojaci strieľali za ním.
Mám tu zápisky, z ktorých vysvitá, že vojaci do utekajícich ľudí dali strieľať. Jozef Práva svedčí vo svojom osvedčení - nechcem prečítať celé -, že v tom okamžení dostal kulku z manlicherovky do ľavého oka, rana bola dosť veľká, takže bol neschopný práce na dlhý čas.
Ďalej svedčí istý svedok, že vojaci, keď sa publikum rozutekalo, strieľali do utekajúceho ľudu.
Mám viac tých zápiskov, ale čas nedovolí, aby som ich všetky prečítal. Musím však vyzdvihnúť jednu okolnosť. Keď títo vojaci niekoľko ľudí poranili a medzi nimi 2 zastrelili, tu jednotliví ľudia chceli ranených obviazať, vojaci však to nedovolili hovoriac, že keď sú ranení nech ležia. Ale to nenie ľudské.
Pán minister v odpovedi hľadí túto okolnost okrášliť, že vraj vojaci vlastne len náhodou zastrelili týchto 2, a síce odvolávali sa na to, že sú tam 2 cesty, jedna do Kubína, ktorá leží vyše a druhá cesta do Slánice, ktorá leží niže, a vojaci s tej cesty, ktorá leží niže, strieľali do vzduchu a náhodou vraj 2 zastrelili. Mám to v protokoloch. Sú pánom k dišpozícii, ako i vôbec všetky protokoly, v ktorých stojí, že vojaci utekali do Kubína a do Slánice, a že strieľali. Nevzali si na mušku jed noho človeka, ale už to bolo nesprávné, že za tými ľudmi, ktorí v mase utekali, strieľali. Mali si byť hned vedomí toho, že keď strieľajú do masy, predsa musia niekoho zasiahnuť.
Z toho je vidno, že celú túto vraždu vlastne spôsobili vojaci. Niektorí sa odvolávajú na to, že vojaci preto sa vrhli do obecenstva, lebo im vraj nadali do rakušákov. Mám tu zápisky, dľa ktorých jednotliví svedkovia dosvedčia, že vojaci rozprávali, že shromaždenie rozoženú a ďalej zápisky, a sám som svedok, že nie hneď po tomto slove "Vy rakušáci" vrhli sa medzi obecenstvo, ale 10 minút alebo 1/4 hodiny neskôv. Keď by tie slová boly príčinou, neboli by čakali 10 minút. To tedy príčinou nebolo. Oni to hovoria len preto, aby svoju vinu obľahčili, a toto použili ako príčinu.
Na mňa tam kričali maďarón, a ja si to môžem vziať tiež za urážku ako ten vojak, keď sa mu nadá do rakušákov. Ďalej, pánovia, i keď nemienili to shromáždenie rozbiť a chceli len zadostiučinenie od toho, ktorý im nadal rakušákov, nemali sa vrhnúť do ľudu, ale žiadať vysvetlenie. Im šlo o to, aby to shromaždenie rozbili. Tedy vážení pánovia! Celé to krvipreliatie zavinilo vojsko, menovite jednotliví vojaci. Odvoláva-li sa pán minister na to, že civili strieľali na ľud, ba že roľník Fenik padol od civilného revolveru, mám tu zápisky od úradného lekára, ktorý zistil to, že tieto rany dostal mrtvý do chrbta z manlicherovky. Tedy je vylúčené, aby to dostal od civila. Všetky tieto zápisy to dokazujú, a ani z jednoho nevysvitá, že by bol len jeden výstrel vyšiel od civila, a to svedčí i hlavný slúžny, ktorý tam bol na tribúne, a ja. Videli sme všetko. Tedy vina leží tu na vojsku.
Vážení pánovia! Ale ja túto vinu vlastne ani nepripisujem tomu vojakovi. Kto ten vojak je? Je práve taký človek ako my. Ja túto vinu pripisujem tomu nášmu systému, menovite bývalým vládam, ktoré dovolily, aby sa vojsko spolitizovalo a aby sa vojsko do politiky miešalo. Mám dôkazy na to, že pred poslaneckými voľbami voličskí korteši sociálne-demokratickej strany šli medzi vojakov a tam otvorene hlásali: Hlasujte pre nás a pôjdete domov! A Tusarova vláda sa z toho tešila a nepočítala s tým, čo to môže mať za následky. V tomto ohľade musíme stáť na tom, aby naša armáda byla úplne odpolitizovaná. (Tak jest!) Pán ministerský predseda, ktorý dal o stave našej armády vysvedčenie, hovoril, že chceme úplne odrakúštiť armádu a nechceme nič prevziať z rakúskej armády.
Ja doporučujem pánu ministrovi národnej obrany to, že v odpolitizovaní vojska mali by sme si vziať za príklad bývalú rakúsko-uhorskú monarchiu. Rakúsko-uhorská monarchia sa skladala z mnoho národov, ichž zeme sa jedna druhú veľmi potieraly, ale predsa vedeli monarchiu udržať jednotnú, preto že vedeli udržať vojsko, aby bolo bezpolitické. Nebolo slobodno ani jednomu národu politizovať, a policiou a četníkmi hladeli tieto národy udržovať spolu. Naša republika, kde nenie jeden národ, máme tu Čechov, Nemcov, Maďarov, by sa mala učiť tiež od Rakúsko-Uhorska, armádu a vojsko od politiky úplne odtrhnúť, aby sme toto vojsko mohli použiť proti akémukoľvek nepriateľovi našej republiky. A nech je to treba doma, je povinnosťou vojaka, republiku brániť, nech je to proti Čechom, proti Nemcom, proti Maďarom, proti komunistom a proti komukoľvek.
A menovite dnešné pomery sú velice odpovedné na tom, abysme túto otázku veľmi uvážili. Predstavte si, že keď dovolíme, aby vojsko politizovalo, že budú tam sociálne demokratickí pravičiaci, budú tam ľavičiaci, národní socialisti, ľudovci, agrárnici, tedy vojsko bude rozdelené a nebude tam jednotnosti. Keď potom prijdú také pomery, ako sú dnešné, že komunisti urobia všeobecnú stávku, myslíte, že potom s tým vojskom, ktoré je rozdelené na rôzne politické strany, budete vedeť v takých pomeroch udržať poriadok? Nikdy nie! Ale i inak škodí vojsku, keď politizuje. Predstavujem si vojaka ako obrancu republiky, štátu a ctím ho, ale keď politizuje, keď prijde na politické shromaždenie a tam protireční, už ztráca úctu, ktorú máme proti nemu, vidíme v ňom politického protivníka. Ztratí, keď politizuje, nielen tú úctu, ale škodí a trpí týmto jednotnosť a disciplina našeho vojska. Preto v prvej rade stojíme na tom, aby sa vojsko odpolitizovalo.
Ďalej, vážení pánovia, chybné je pri našom vojsku, že je dovolené, aby vojsko chodilo so zbraňou i mimo službu. Keďby vojaci, ktorí boli v Námestove na shromaždení, boli nemali zbraní v rukách, nebolo by sa to stalo. Ten vojak nemá nosiť zbraň mimo službu, a keď to zavedieme, usporíme štátu mnohé nepríjemnosti, lebo vidíme, že pri zábavách, v hostincoch pri tanečných zábavách vojaci trošku sa opijú a hneď vznikne hádka medzi nimi, a hneď sa pobijú a zbrane sa chytajú. Keď nebudú mať zbrane v rukách, v tom prípade sa prípady usmrtenia nestanú.
Chybou je ďalej, že naša armáda nenie dosť v náboženskom duchu vychovávaná. U nás na Slovensku vojak kdekoľvek vidí kňaza alebo cirkevné výkony, zo všetkého si robí posmech. Na príklad bol prípad v Černovej, že šiel dedinou pohreb a vojaci, totíž jeden z nich zvolal: "Frantíku, jak to ti klerikálové zpívají?" A teď začal spievať a ostatní sa hlasite pri tom smiali, takže sa celý zástup pohoršil a keby neboli v zástupe chladnokrevní ľudia, prípad námestovký bol by sa opakoval. Nech už neverí, nech nectí - kňaza, ale nech ctí toho mrtvého na poslednej ceste, ktorého všetky národy sprevádzajú s istou úctou, len český vojak si z toho robí posmech. Ďalej, by naša vláda si pokládala za povinnosť, aby sa vojsku dovolilo účastniť sa (Hlas: Nariadilo!) ano, vlastne, aby sa nariadilo účastniť sa náboženských obradov. Nemyslím, aby naše vojsko zbigotnelo alebo sa zfanatizovalo, som len tej mienky, aby to, čo vojakom bolo povedané, že je jeden Boh, ktorý existuje a ktorý bude trestať na onom svete, nebolo podkopávané, lebo pánovia keď mi dnes podkopávame toto vedomie v našom vojsku, nikdy disciplinovaného vojska nevychováme.
Nech bude to vojsko národnostne
prebudené akokoľvek, keď bude vedeť, že nebude nikde na celom
svete trestané, bude vždy páchať zlo. 1 turecké národy hlásaly,
že keď v tureckom vojsku zomre vojak, že na druhom svete prijde
do tureckého raja. I turecká armáda dávala v tomto ohľade mnoho
na to, aby vojsko náboženských výkonov sa zúčastňovalo. Nechceme
fanatizovať vojsko, ale chceme, aby malo vedomie, že je Boh, ktorý
trestá zlo na tomto svete, aby toto vedomie sa v našom vojsku
nepodkopávalo. Ja vlastne týmto by som skončil a mám len tú žiadosť
k vláde, aby naše vojsko v tomto smysle bolo vychovávané. Keď
budeme mať také vojsko, ktoré bude od politiky úplne slobodné,
potom sa nám námestovské veci opakovať nebudú, a keď sa nebudú
opakovať námestovské, nebudú sa opakovať ani černovské a nebude
sa ani podkopávať československá vzájomnosť, lebo takéto prípady
sú veľmi schopné, aby dobrý pomer medzi českým a slovenským národom
podkopávaly. Preto nech vláda na tom trvá, aby sa vojsko úplne
odpolitizovalo. Bude to v záujme našej československej republiky.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi pánu posl. dr.
Vanovičovi.
Poslanec dr. Vanovič: Slávny snem! Ťažkou a nevďačnou úlohou je hovoriť k interpelácii, ktorá súvisí s krvipreliatím, zvlásť ťažkou úlohou je to dnes, keď sú tak napnuté pomery a keď sme na príklad včerajšieho dňa museli hovoriť o samom krvipreliatí. Ale keď sa mi táto ťažká úloha dostala, budem hovoriť o veci objektivne. Dňa 10. októbra 1920 svolala slovenská národná roľnícka strana ľudové shromaždenie do Námestova. Na tomto ľudovom shromaždení mal som prehovoriť ja a senátor pán Jan Duchaj. Ja som sa vybral v ten istý deň zavčas z domu, a mal som prijsť v určený čas do Námestova. Cestou som stretol vozík, na ktorom som poznal pána Anreja Hlinku a pána senátora Klimku. Bol tam ešte tretí pán, ktorého som nepoznal. Keď ten vozík prechádzal mimo mňa, títo páni iste ma poznali, lebo na mňa niečo kričali, ale nerozumel som im. Keď som bol medzi Slanicou a Námestovom, potkal som zástupy, ktoré šly z Námestova a ktoré mňa upozorňovaly, že sa tam bijú, že tam strieľajú. Keď som prišiel do Námestova, bolo tam ticho a všetko bolo v poriadku.
Tam som sa pýtal po stave vecí a hodnoverní ľudia mi povedeli toto: O 10. hod. bolo zahájené shromaždenie. Na tomto shromaždení hovoril pán Andrej Hlinka. (Hlas: A dobre hovoril!) Čo hovoril, to neviem, ale povedali mi len, že to, čo hovoril, bolo na dosť nízkom niveau. (Hluk. Výkřiky: Nesnižujte!) Ja sám som tam nebol. A opakujem len to, čo som počul. Už po čas jeho reči sa zjavovaly isté nepokoje. Po ňom, prosím, hovoril senátor Klimko a po čas jeho reči sa vrenie stupňovalo. (Hluk. Výkřiky.) Hovorím len toľko, že za reči senátora Klimku sa vrenie stupňovalo. S tribúny bolo na vojakov, ktorí boli bez zbrane - to konštatovali všetci prítomní, že vojaci boli bez zbrane - (Hlas: Pan minister hovoril, že vojaci mali zbraň!) Prosím, ja som vás nevytrhoval, neračte mi skákať do reči, vec sa vyšetrí.
Konštatujem nie dľa toho, čo je v zápise dr. Labaya, ale čo sa fakticky konštatuje. Prosím, tedy som povedel, že po čas Klimkovej reči, sa vrenie stupňovalo a bolo na prítomných tam vojakov s tribuny volané "vy rakušáci". Vojaci sa cítili tým urazenými, chceli vraj isť na tribúnu a robili si cestu, aby sa mohli dostať bližej. Boli to zvlášť vojaci, ktorí po čas plebiscitu chránili s nasadením vlastného života záujmy tamojšieho obyvateľstva, keď toto bolo poľskými vojakmi napadené. V tej dobe konečne sa stalo to, že keď vojaci si robili cestu, že obecenstvo týchto vojákov ranilo, a síce boli ranení 2 ľahšie a 2 ťažšie. Títo ranení vojáci ukazovali tam rany a keď ostatní vojaci videli, že tečie krv, rozbehli sa do svojich ubikacií, vzali tam zbrane, šli zpät a strieľali do povetria, aby sa občianstvo rozišlo. Občianstvo sa tiež rozchádzalo. Medzi tým ale našli sa tam ľudia, ktorí strieľali z revolverov. To je stav vecí, ako mi bol hodnovernými svedkami sdelený. Hovorili to hodnoverní ľudia a musí to byť faktum.
A ten fakt, prosím, že z obecenstva ani jediného človeka nebolo raneného, dokazuje, že vojaci neútočili, ale boli napadení a ranení. Bolo tam asi 2000 ľudí a 20-30 vojakov, preto útok vojakov bol nemožný, ľud by sa bol na nich vrhol.
Faktum je toľko, že tamojší slúžny dva dny pred shromáždením 8. októbra sa osvedčil pred hodnovernými svedkami že ľudová strana oznámenie neurobila, že tá oznámená nenie. Bolo konštatované, že to slúžny uznal, tedy faktum je, že slovenská ľudová strana v poslednom okamžiku chcela prekaziť shromaždenie slovenskej národnej roľníckej strany a preto vyvolala túto roztržku. (Výkřik: Tam slovenskej roľníckej a národnej strany není.) Prosím, keď tam slovenskej a národnej roľníckej strany není, nemali ste sa čoho báť, nemali ste sa snažiť, aby shromaždenie bolo prekazené. To je faktum. Tedy o skutkovom stavu veci hovoriť nebudem, to je povinnosťou príslušných vrchností, aby všetko vyšetrily nestranne. Ja som sa len zo zásadného stanoviska hlásil k slovu. Totiž v interpelácii sa hovorí medzi iným, či parlamentná komisia vec vyšetrí a či vinníci budú prísne potrestaní. Ja som zásadným protivníkom toho, aby jednotlivé trestné skutky a nahodilé nešťastia vyšetrovala komisia poslaneckej snemovne. Nenie našou povinnosťou vykonávať moc, my ani výkonnej moci nemáme. Neráčte zákonodárnu moc miešať s výkonnou. Jednotlivé počiny alebo zločiny vyšetriť je povinnosťou vrchnosti. Pán minister hovorí, že vec dá dôkladne vyšetriť, čo odpovedá celkom našej žiadosti. (Výkřik: To vyšetria Česi!) Nech to vyšetria Slováci alebo Česi, vyšetria vec povolanou vrchnosťou.