Předseda: Slovo
si vyžádal pan ministerský předseda. (Posl. dr.
Šmeral: Pane ministerský předsedo, my chceme slyšeti o střílení
v Mostě.)
Min. předseda Černý: Slavná sněmovno! K interpelaci pana poslance Surányiho, Daruly, Tausika a soudruhů o porušování asylu na území Československé republiky sděluji toto: Šetření, zahájené o předmětu interpelace, nemohlo býti, pokud jde o Slovensko, provedeno posud tak zevrubně, aby mohla býti dána konečná odpověď. Vysvětlení tohoto průtahu hledati jest v tom, že případy bezprávného vypovězení cizích státních příslušníků, které zavdaly k interpelaci podnět, nejsou v interpelaci určitě a konkretně označeny, takže při šetření předem nutno zkoumati, které případy vypovězení cizích státních příslušníků mají páni interpelanti na mysli. Patrně bude se zde jednati o vypovězení oněch cizozemců, kteří byli zadrženi při všeobecné policejní prohlídce v Bratislavě ve dnech 7. a 8. října t. r. V tyto dny vykonalo policejní ředitelství v Bratislavě policejní pátrání po osobách bez přístřeší a zaměstnání, které ohrožují veřejnou bezpečnost, klid a pořádek.
Na různých místech v Bratislavě, jmenovitě v různých noclehárnách, zadrženo 116 osob bez zaměstnání a prostředků. Zadržené osoby byly ponejvíce tuláci práce se štítící, kteří ohrožovali vážnou měrou veřejnou bezpečnost. (Zcela správně!) Někteří z nich byli již po dva- i třikráte dopraveni za hranice a vždy se vrátili. Z osob při zmíněné prohlídce zadržených bylo 46 odesláno postrkem do Maďarska a 27 do jiných států. Všechny tyto osoby byly předem uvědoměny, kam budou postrkem dopraveny, a žádná z nich nenamítala ničeho proti dopravě do svého domovského státu. Na námitku v tom směru projevenou byl by býval vzat patřičný zřetel, neboť ministerstvo vnitra několikrát (naposledy dne 5. října t. r.) udělilo úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě pokyn, že není přípustno, aby maďarští státní příslušníci, v Maďarsku politicky kompromitovaní, byli předáváni svému domovskému státu. Úřad ministra pro správu Slovenska tak dosud v žádném případě neučinil. Dle výpovědi průvodčích orgánů, kteří šli s transportem vyhoštěných na maďarské hranice, není pravdivá novinářská zpráva, že z dopravovaných osob byly dvě maďarskou stráží hned na místě utlučeny. Dle zmíněné direktivy postupovalo při vypovídání cizích státních příslušníků též policejní ředitelství v Praze. K hromadnému vypovídání maďarských státních příslušníků policejním ředitelstvím v Praze vůbec nedošlo. Pokud pak jmenované policejní ředitelství bylo nuceno přikročiti k vyhoštění jednotlivých maďarských státních příslušníků, stalo se tak po předchozím individuelním zjištění všech zákonných podmínek, bylo vždy v hoštěným osobám ponecháno na vůli, aby do určité doby, které jim bylo event. třeba k uspořádání soukromých záležitostí, opustily zdejší území kterýmkoliv směrem. Povšechná výtka činěná v interpelaci pražskému policejnímu ředitelství, že béře si záminku, by porušovalo právo asylu vůči politickým emigrantům, jest bezdůvodná.
Jest velice nesnadno tímto bodem interpelace se zabývati, ježto neudává konkrétních případů, jež by byly probrány a po př. vysvětleny. Podotýkám jen tolik, že míní-li se tím opatření proti oněm jednotlivcům, jichž zatčení, resp. zadržení bylo v souvislosti s trestním případem dr. Zikmunda Engla, mohu dáti následující vysvětlení: Jmenovaný byl zatčen na udání několika slovenských vystěhovalců do Ameriky, od nichž mimo pevný honorář 500 Kč za opatření cestovního visa vylákal na výlohy spojené s opatřením cestovního visa a výměnou cizí valuty daleko větší obnosy, než výlohy tyto skutečně činily. V jeho službách jako náhončí byli zjištěni maďarští emigranti Alexander Hermann, emerich Fekete, Geza Szandor a Pavel Miedermann; všichni byli usvědčeni ze spoluúčasti na podvodech Englových a dodáni do vazby trestního soudu. Při této příležitosti bylo zjištěno, že zatčený dr. Engel pobýval delší dobu v noclehárně Lidového domu, aniž byl policejně přihlášen. Ježto vzniklo tu odůvodněné podezření, že v noclehárně mohly by se zdržovati i jiné osoby, jež mají příčinu vyhýbati se policejnímu úřadu, byla vykonána ve zmíněné noclehárně prohlídka, při níž zadrženo 9 osob (z větší části cizích státních příslušníků), které zdržovaly se v Praze delší dobu bez jakýchkoliv osobních průkazů a nebyly policejně hlášeny. Mezi zadrženými byly i osoby stíhané soudními zatykači pro zločin a osoby právoplatně z čsl. republiky vypovězené. Ze zadržených osob bylo pět, jichž cizí státní příslušnost byla zjištěna, vyhoštěno a dopraveno do svých domovských států. Mezi těmito osobami nebylo však žádného maďarského příslušníka. ostatní z oněch 9 zadržených byli k zjištění domovské, resp. státní příslušnosti předáni magistrátu města Prahy.
Pokud se pak týče práva asylu
pro cizince na území Československé republiky, rozumí se tím ovšem,
že cizinci, kteří na území zdejší uprchli, dotud požívati mohou
pohostinství zdejšího, pokud se nezávadně chovají. Nepřípustným
ovšem jest, aby cizinci tito, jak se zhusta dálo, v činnosti své,
pro kterou byli z některého státu vyhoštěni, pokračovali, naleznuvše
útulek v republice Československé, zase proti zařízením a ústavě
republiky Československé. Proti takovému zneužívání pohostinství
musí stát, starostlivý o své bytí, zakročiti. Tak zvané právo
asylu jest pouze právem dotyčného státu, do něhož se některá osoba
utekla, nikoliv však právem dotyčného uprchlíka. Státu musí býti
ponecháno právo, aby vykázal ze svého území ony cizince, kteří
jsou pro veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek nebezpeční, anebo
z jiných důvodů obtížní Při vypovídání cizích státních občanů
postupují bezpečnostní úřady přesně dle zákonných předpisů, zjišťujíce
v každém jednotlivém případě, zda dány jsou tu zákonné podmínky
k vyhostění dotyčné osoby. Dle platných správních předpisů přikročiti
mohou bezpečnostní úřady k vyhoštění cizích státních příslušníků
samostatně, aniž by toto správní opatření bylo závislým na předchozím
nějakém trestním rozsudku soudním. Postiženým takto osobám jest
však volno dovolati se přezkoumání vyhošťujícího nálezu cestou
instanční, čímž jest dána záruka, že vyhoštění bude uvedeno ve
skutek jen v případech skutečně ospravedlněných. (Souhlas a
potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan poslanec
Hackenberg.
Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Měli jsme již příležitost při poradách o vypovídání z československého státu ve Stálém výboru říci své mínění o otázce vypovídání a vyložiti, že by to nemělo býti možným ve státě, jenž se nazývá svobodným a demokratickým, aby se prováděla vyhoštění bez soudního rozsudku a zvláště prováděla tak, jak se v mnohých případech stalo se strany československých úřadů, a nemilí cizinci bez dotazu, kam chtějí, vyhoštěni bývají do té země, jíž jsou pronásledováni. (Poslanec Sedláček: Máte na to důkazy?) Ano, máme na to důkazy v osobě Franka, redaktora z Ústí nad Labem, jenž byl vyhoštěn do Saska, bez ohledu na to, že se ho německé úřady ihned zmocnily; celé vyhoštění redaktora Franka z Ústí n./L. musilo v každém člověku vzbuditi dojem, že byl od československých úřadů přímo vydán do rukou německým úřadům. (Poslanec Sedláček: Tam je také liberální sociálně-demokratická správa!) To je zcela lhostejno, a je nedůstojno svobodného státu, vydati někoho tomu státu, který ho stíhá. Pan ministerský předseda Černý sám dnes řekl, že vláda vydala přísné předpisy úřadům, aby lidé, kteří mají býti vyhoštěni, byli tázáni, kam chtějí. Z toho vidíte, že to, co jsme žádali, jest požadavkem spravedlivým, a že váš odpor proti této žádosti působí tudíž velmi zvlášť zpátečnicky. Dokonce ministerský předseda tohoto státu musí uznati, že takový požadavek je oprávněný. A nežádáme nic jiného, než aby právě vláda nejen vydávala takové příkazy, nýbrž aby i přísně dbala, aby se všechny tyto příkazy zachovávaly. A nyní chtěl bych upozorniti, že máme nejen příčinu si stěžovati, že vyhoštění děje se do těch států, kterými jsou dotyční lidé stíháni, nýbrž, že máme i všechny příčiny zaujmouti stanovisko proti vyhoštění vůbec a proti jeho způsobu. Nelze prováděti takové vyhoštění na základě pouhé denunciace nebo na základě opatření nějakého podřízeného orgánu. Ministerský předseda nyní v odpovědi na interpelaci vyložil, že jest úmyslem zachovávati v československém státě právo asylu, že jest však samozřejmo, že i cizinec musí dbáti toho, že jest jen hostem v tomto státě. Což, když je někdo hostem, nesmí ani vysloviti svého mínění o státě? (Poslanec Sedláček: Ale štvát nesmí!) Proti čemu štvát? (Poslanec Špaček: Proti státu!) Proti státu? A můžete dokázati, že Franke v Ústí n./L. štval proti státu? Byl proto odtud vypovězen, poněvadž prý se dopustil komunistických rejdů a prý proto, poněvadž je v Německu stíhán. Avšak v Německu byl řádnými soudy ihned osvobozen. To ukazuje nejlépe, jak jste byli s vypovězením v neprávu. Byl vypovězen jako domnělý komunista. Nyní je činný v Německu v neodvislé sociální demokracii. Vidíte tedy, že to, co provedly orgány v Ústí n./L., nebylo důvodné. Nechceme, aby se taková zneužívání trpěla, nýbrž aby se skutečně zjistilo, je-li kdo vinen, zda bezpečnost státu skutečně vyžaduje, aby se k takovému vypovězení sahalo. Kdyby se měli všichni Čechové žijící v Německu, Rakousku a v Americe vypovídati, poněvadž jsou politicky činni, pak by se nesměli v cizině ani hnouti. Právě tak jako trváme na tom, a žádáme, aby směli býti činnými, právě tak musíte i cizincům přiznati, aby se nepovažovala každá politická činnost již za státu nepřátelské jednání.
A nyní, pánové, chtěl bych ještě upozorniti na tuto okolnost. Nejen při vyhošťování můžeme konstatovati, že se postupuje velmi podivně, nýbrž i tehdy pak-li lidé, kteří se z jiného státu utekli do Československa, chtějí odtud přijíti zase pryč. Na počátku převratu v Uhrách, když vláda Horthyho začala pronásledovati nejen komunisty, nýbrž i socialisty, sociální demokraty, přešla sem celá řada lidí z Uherska přes hranice Československa, v úmyslu nikoli se tu zdržovati, nýbrž v úmyslu, odtud odejíti buď do Německa nebo do Rakouska. Přišli přes hranici Československou, poněvadž bylo snáze projíti, než přímo do Rakouska. (Poslanec Pelikán: Protože se u nás nesekýrují!) Ale ne, ukáži vám hned, že se sekýrují. Měli jsme nyní v Brně v této době denně celou řadu takových uprchlíků, kteří se obraceli k nám nejen o podporu, nýbrž samozřejmě také, abychom jim pomohli dostati se do jiného území, kde by mohli najíti zaměstnání, na př. do německého Rakouska.
Chtěli jsme jim pomoci, aby zase se dostali odtud. (Výkřiky.) Když už mne výkřiky přerušujete, prosil bych, abyste dobře poslouchali, co říkám! Chtěli jsme jim pomoci z Československa do Rakouska a obrátili jsme se proto opětně na policejní ředitelství v Brně, a rovněž na místodržitelství v Brně, aby nedělalo těm lidem při odchodu z Československa obtíží. Neboť těm lidem se dělaly obtíže v Břeclavě, v Hrušovanech a jiných stanicích, nejen když sem přicházeli, nýbrž dělají se jím obtíže československými úřady, když chtějí bez papírů odjeti do Rakouska. Nemohli jsme dostati takového legálního povolení k odjezdu pro tyto osoby. Stát by přece měl býti vlastně rád, že se těch lidí zbaví, již z toho důvodu, jejž páni přerušovatelé jmenovali, poněvadž není tu pro tyto lidi zaměstnání. Člověk se musí diviti, že úřady těmto osobám odchodu neusnadňují. Nyní, když nebylo možno dostati legální cestou takových povolení k odjezdu, jsme zkusili a v nejčastějších případech i úspěšně provedli a propašovali ty lidi nelegální cestou odtud. I tu se nám dělaly obtíže. Tu se stalo jednou, že jeden z těch to uprchlíků, jenž byl v Uhrách skutečně stíhán, byl zatčen při přechodu přes hranice, načež zavedlo se velmi trapné vyšetřování o tom, jak je možno, že překročil československou hranici. Zjistilo se, že mu byl cestovní pas vydán v pohraničním místě, aby přešel do německého Rakouska. Jaký byl následek? Ten člověk byl u krajského soudu ve Znojmě držán po měsíce ve vazbě, a já sám jsem byl vyšetřován pro zločin svádění k zneužití moci úřední a nejen já, nýbrž každý jednotlivec, který při tomto jednání, jež jistě nesměřovalo proti zájmu státu, nějak spolupůsobil. Nemohli jsme ničeho dosáhnouti přes intervenci u ministerstva v Praze, kde bylo také zjištěno, že tu není naprosto nic jiného, než že jsme chtěli dostati politického uprchlíka zase z Československa do Rakouska. Má tam starou matku, sám je těžce nemocný člověk tuberkulosou plic, jenž chtěl ke své rodině. Nemohli jsme vymoci, aby ten člověk byl z krajského soudu propuštěn. Těžce jsa tuberkulosní, musel býti ten muž dopraven u krajského soudu do oddělení pro nemocné a z tohoto oddělení jako těžce chorý člověk uprostřed zimy prchl a byl stíhán, bylo naň stříleno. Nevěděl si jiné rady, než skočiti do Dyje, a jako těžce nemocný v zimě řeku přeplaval a šťastně se dostal do Vídně. S takovým nebezpečím musí politicky pronásledovaný, politický uprchlík pryč ze státu, chce-li odtud. A na druhé straně musí pryč proti své vůli. (Výkřiky.)
Vidíte tedy, že je nutno trochu podrobněji studovati, jak se nakládá s politickými uprchlíky, že jež ji nutno, aby vláda nejen vydávala rozumné příkazy, nýbrž aby se starala, aby byly také zachovávány.
Uvedl bych ještě ke konci, že
máme příčinu býti s interpelací nespokojeni, avšak ne z důvodů,
které dřívější řečníci uváděli, nýbrž poněvadž by se mohlo z otázek
velmi lehce vyčísti, že žádáme ochranu těch politických uprchlíků,
jichž nevina se v cizině prokázala. Neboť my chceme ochranu i
těch politických uprchlíků, kteří se v cizině skutečně dopustili
nějakého politického přečinu. (Souhlas na levici.) O vině
a nevině v cizině nebudiž uvažováno. Odstraňuje-li se někdo ze
státu, buď rozhodně jen směrodatným to, čeho se ve státě samém
dopustil. Nikdy však nesmí dojíti k vypovězení, aniž se zkoumala
vina nebo nevina. Ať požívají ochrany asylního práva také ti,
kdož se v cizině skutečně dopustili politických deliktů, a jen
v těch případech možno nedbati asylního práva, je-li tu vůbec
skutečně vlastní stát ohrožen a nikoli jen je-li tu úmysl pronásledovati
některou stranu. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan posl.
dr. Juriga.
Posl. dr. Juriga: Slavný snem! Iste, že právo azylu je najsvätejším právom všeľudským, lebo vieme, že vo svete vždy mocní prenásledovali utlačených a týraných, že honili svetom ľudí najšľachetnejších, ľudí najlepších úmyslov. A nebol ešte veľký človek, ktorý by bol oslobodil národ svoj, ktorý by nebol vyhlásený za vlastizradcu a nebol by musel hľadať útočište u súsedných národov a štátov.
Žiaľ Bohu, že sa ľudstvo tak vyviňuje, že mnohý šľachetný človek, zaujatý za ľud, za chudobu, za politické práva svojho národa býva vyhlásený za vlastizradcu. A potom sa národ pomaly prebúdzal, rozbíjal putá svoje, a kto bol včera vlastizradcom, vstúpí dnes v čelo svojho národa, na prvé miesto v štáte vlastnom.
Právo azylu je najšľachetnejším právom. Prakticky i teoreticky malo by byť právo azylu skutočne tak obnovené, ako bolo za dob Grékov a Rimanov, kde keď sa utiekol niekdo k oltáru chrámu - krásny to obraz - i keby býval vrahom, nikdo nesmel na neho položiť ruky, lebo je to ochrana proti omylu ľudskému, proti tyranom a katanstvu mocných na tomto svete. Ochrana týchto ľudí je iste svätým právom celého ľudstva, poneváč bohužiaľ bývajú často prenasledovaní, zrádcovaní ti našľachetnejší, ja sám na príklad - moja maličkosť, ktorý som roky sedel v žalári za svoj národ, pokuty platil a bol prenasledovaný, teraz keď bojujem za autonómiu a sebaurčenie svojho národa, som mnohými vlastencami označovaný za vlastizradcu. Kdo vie, nebudem-li tiež potrebovať právo azylu v niektorom súsednom štáte. Byrokracia a kapitalizmus nadchádzajú v každom štáte predsa nejakého protivníka. A je preto také v záujme všetkých, aby ľudia šľachetní, ideální, ktorí majú odvahu vnútornú bojovať za pravdu a právo, mali tiež právo azylu.
Ale na svete nenie nič absolutného, neohraničeného, neodvislého, a tak je tomu i pri tom práve azylu. Nielen tomu štátu má byť sväté, ale i tomu uprchlíkovi. V prvej rade ten uprchlík musí povedeť: Tu je ten oltár a keď ho obejmem, keď sa sem utečiem, nikdo sa ma nesmie dotknúť. (Výborně!)
Ale emigranti z Maďárie a boľševici alebo snáď mojševici - lebo väčšina sú mojševici, keď oni sa utečú k oltáru našej republiky, zneužívajú tohoto svätého práva. Republika sa chová vôči týmto ľuďom veľmi liberálne.
To pocítil i pán Surányi, ktorý je v Čongráde rodený, a neviem, či je občanom československej republiky, a zkúsil tiež liberálnosť našej republiky tak, že sa dostal do jej snemovny za poslanca, rodený v Maďarsku, v Congráde, čo je čin iste nesmierne liberálny.
Ale i Körmendy Ékes, ktorý sa narodil v Bakoni v Zadunajsku, a prosím pekne, stal sa maďarsko-sociálnym poslancom v našej republike, to už je skutočne veľká liberálnosť, ktorú snáď môžeme ďakovať práve súdruhom v našej československej republike, sociálnym demokratom, Dérerovi atď. sú to priateľstvá Surányiho - Markovičovi, spolu si podpisovali interpelácie atď. (Veselost.)
A zase mnohý, ktorý bol s českými kruhy v Prahe za dobre, toho tiež využil, leboť to je vec veľmi zajumavá, že ktorých my doma za najhorších považujeme, keď najdú v Prahe chodničky, sú voľní a slobodní a doma sa vysmievajú: "Ajhľa, bývalí Slováci a bojovníci, ja som dnes v Československej republike, pred tým som nebol ani Čechom ani Slovákom a predsa som teraz dobrým Čechoslovákom." (Veselost.)
Iste, že je treba, aby tí emigranti si azyl ctili a vážili. Keď my za sväté uznávame právo azylu, im má byť svätý oltár, ku ktorému sa utiekli. A na čo sa môžu ponorovať? Buď rád, že sa tu naješ, v Maďarsku nemáš toľko chleba, treba sa tam žito rodí (smích), buď rád, že máš dobré šaty, buď rád, že býváš v hotelu, buď rád, že keťasuješ (smích), buď rád, že v Prahe máš chodníčky, máš tu svojich fiškálov pravotárov, ktorí ti až k ministerským kreslám cestu najdú, dostaneš dovoz a vývoz na drevo, na niekoľko tisíc vagonov, ktorý ten pravý Slovák nedostane, pre neho nie sú vagóny a vôbec také veci.
Po Váhu z Pešti kukuricu doviezť, áno, z Juhoslávie to už sa v Pešti naučili, a Česi s tými peštskými židmi veľmi dobre sa pohybujú a veľmi dobré kšefty robia. (Smích.) Ajhľa, títo emigranti skutočne v mnohom ohľade, znám ich mnoho, sa majú lepšie, než rodení domorodci. Môžeme tedy právom požadovať, my, republika, aby politicky sa nezúčastnili práce, že by sa oni k politickej moci nedostali v našej republike. Ale prirodzene on ako cudzozemský občan, ako nie člen organizácie našej republiky, ako element cudzí, ako klín v našom organizme, železný klinec, hrebík v našom žalúdku, aspoň nech je ticho a žije svojim životom ľudským. Ale keď už nenie občanom, je to neslušnosť, ba priamo drzosť, keď si v štáte osobuje politické práva, chce prevrat robiť. (Hlas: Ale s tím úmyslem jich sem přece posílají!) Ale to je vec tých, ktorí ich posielajú. Keď s dobrým úmyslom prichodia, dobre. Tu ide o právo prirodzené, ale keď niekto chce komunistický prevrat, potom musí niesť i následky. (Výkřiky.) Nechť sa pán poslanec Surányi do toho nepletie, myslím, že je to obrana československej republiky atď., tedy nech si to vybavíme sami, my, ktorí máme právo tu hovoriť, občania československej republiky.
Slavný snem! V tomto ohľade pán minister celkom správne jednal, keď vykázal takých občanov, ktorí, hoc nie sú občanmi našej československej republiky, preto že ich svrbila koža, mrvili sa tu a boli drzí. Páni moji, keď do môjho domu prijdeš, chovaj sa ako hosť, a keď nie, vidím, že si bezotrlec, vyhodím Ťa, nemáš tu čo hovoriť, ako si mám svoje hospodárstvo a tu domácnosť zariadiť, to je právo, ktoré i v Afrike Hotentoti uznávajú, že hostia sa majú chovať ako hostia, ktorí sú od Boha poslaní, ako sa hovorí, vzácnosť. Vzácneho hosťa maniery sú, aby sa do mojho práva nemiešal. Slovensky sa hovorí: sadni si na hosťovskú stoličku a v stolku sa mi nepapri, neber mi z môjho vačku moje veci, nechci komunizovať, čo je moje. (Výborně! Potlesk.)
Iste pán minister Mičura
jednal celkom správne a oprávnene, a preto nápady posl. Surányiho
iste boly aspoň proti hosťovskej slušnosti, i on by v československej
republike mohol zachovávať spôsoby slušného hosťa.
Posl. Surányi (maďarsky):
od roku 1904 jsem košickým obyvatelem a tedy není pravda,
že nejsem státním příslušníkem zdejším!
Posl. dr. Juriga (maďarsky): To jsem nevěděl, já jsem jen věděl, že jste se narodil v Congrade. (Předseda zvoní. - Řečník pokračuje slovensky:) Pardon, ja nesmiem maďarsky hovoriť. Tak isté je, že oni oprávnene jednali, a pán Surányi iste je v Čongrade rodilý a pravý Maďar, ktorý v Maďarorságu nevyrovnal svoje účty a sám sa utiekol pod našu ochranu, a veru keby sa sem nebol utiekol, kdo vie, jestliže by bol na živu. Tak sa veci majú. Prosím pána posl. Surányiho a všetkých tých pánov by som prosil, aby zachovávali spôsoby hosťov. My si medzi sebou môžeme pohovoriť i iným tónom, my, ktorí sme občanmi a detmi jednej rodiny, obyvatelia jednoho domu, a ešte si hovoríme bratia, tým dôkladnejšie si môžeme také veci hovoriť, ale je to trapné, keď my to povedia cudzí. Svoj svojmu si môže povedeť radikálnejšie ako otec a matka, ale nech to povedá súsedova tetka, tak právom sa všetky deti sbehnú a pred súdom ju žalujú. Mičura jednal správne, keď vykázal tých, ktorí nie sú občanmi bez rozdielu. Ja s tým súhlasím, ale on bohužiaľ vykázal i mníšky kresťansko-katolícke, o ktorých sa dozvedel, že sú nie občankami, a bol presvedčený, že robia niečo, čo sa nesrovnáva s existenciou nášho štátu.
My ľudová strana jedine to uznávame v tejto interpelácii, lebo naša strana je strana právneho poriadku, že bez zákona, bez práva, samopašne absolutisticky nikto nesmie nikoho vykazovať, a to je pravda. V tom ohľade, slavná snemovňa a slavná vládo, upozorňujem na to, čo vy Česi v Prahe neviete, lebo sa dáte informovať od tých, ktorí vám lichotia, ktorí vás obcházajú, chvália vás a nepovedia vám, ako sa často na Slovensku nadužíva moc na škodu tohoto štátu.
To, čo kol. Surányi spomenul, že tá vec vykazovania, kto je vlastenec alebo nevlastenec, kto vlastizradca, je najchúlostivejšou otázkou občanskej cti, lebo nikto nesmie o mne hovoriť, že som vlastizradcom, kým to nevypovie súd, inak je to osočovateľ a mizerný na cti utrhač, ktorý by sa takého výroku odvážil. Hovoríte o niekom, že je zradca, ale na to není povolaný ani žiadny minister, alebo ministerský predseda, aby na neúradné a nesprávné udanie nejakej inštitúcie, na základe planého a ošklivého denuncianstva niekoho chytal, ako ras chytá psov, internoval a zavieral, alebo do Rakúska a Maďarska posielal. V tom ohľade má Surányi pravdu, že je t. zv. propagačná kancelária, to je cárska ochrana. (Hlasy: Črezvyčajka!) To sa sišli dedektivi, i Maďari sú tam - Gašpar sa jeden menuje - a hlavou, ako som informovaný, inšpirátorom, duchom tejto propagandy je pán bývalý minister s plnou mocou dr. Vavro Šrobár. Ten má okolo seba - on to už zariadil, keď bol ministrom, napodobujúc maďarskú mentalitu a rakúsku mentalitu, a my v Novorakúsku máme to horšie než v starom Rakúsku - ten zriadil takú propagačnú kancelár, ktorá drží detektivov, ktorá drží sluhov, a tí z čoho žijú? Že chytajú ľudí, keď by ľudí nechytali a nehovorili, že boli vlastizradci, nemali by z čoho žiť, je to ich povolanie, ich chlebíčok. Je prirodzené, že chytajú ľudí, a preto na príklad čítate každú chvíľu zprávu o vlastizrade, vzbure, revolúcii - České Slovo nedávno prinieslo takú zprávu. Tak vás osprosťujú títo informátori.
A tu dostane sa do Prahy každú chviľu zpráva, že tam bola zrada, tam vzbura, a to robí kancelária neoprávnene. Ja vám preto poviem jedon podobný prípad, snáď to bude interesovať pána ministra spravedlnosti: Chytili naposledy asi 32 alebo 40 ľudí t. zv. rudnayovskej konšpirácie a na základe toho tých, ktorí boli v jeho notese zapísaní, všetkých pochytali a potom ich dali pred súd. Sama tabula vypovedala, že na mnohých ľudoch, ktorí boli medzi nimi popísaní, nemôže podozrenie ani padnúť, že by mohli byť z takých vecí upodozrievaní a dostali výrok, že sú nevinní. Potom im tento tabulárny výrok vzali a znova ich na zakročenie propagačnej kancelárie internovali, čo je zrovna tak, ako žalár. Páni moji, slavná snemovňa! Prosím českú vládu, aby si ona bránila svoju česť, aby zaviedla na Slovensku poriadok a nie cársku ochranu ruskú. Nikto nesmie byť zatvorený a poslaný von z našej republiky bez úradneho súdneho fóra. Treba ustáliť nejaký správny orgán sudcovský, akýsi vyšetrujúci senát, alebo ustáliť súd, ale bez výroku vyšetrujúceho sudcu len v Afrike chytajú ľudí, ale v československej republike, vo XX. století, to je krivda na tej slobode republiky, to je podkopávanie republiky. Keď niektorému detektivovi propagačnej kancelárie sa ľúbi, prijde treba o pol noci. Ja by som býval už dávno, keby som nemal immunity, za to, že som napísal niekoľko článkov ostrejšími slovy, sedel v Illave.
Tak ste chytili Hlinku, Tománka, nesúdili ste ich, pustili ste ich na slobodu, ale náhradu za ich zdravie, za ich majetok a za ich česť ste im nedali. Tak veci byť nesmejú, a ja prosím všetkých, ktorí sú za konzolidáciu československej republiky, aby sa usilovali čím najrychlejšie uviesť správny poriadok. Bez súdneho, úradného vyšetrovanie také prehmaty nedovoliť v žiadnej vlasteneckej spoločnosti. Preto nenie nič nebezpečnejšieho pre republiku, ako že pod rúškou vlastenectva sprostí alebo zlí ľudia nadužívajú moci tejto republiky.
Ja myslím, že všetci, i p. Surányi,
môžeme byť spokojení, že v tomto ohľade zastaneme sa iste toho
názoru, že mal pravdu minister s plnou mocou Mičura v tomto
zachádzaní, a tá odveta pána ministra je celkom správna a odpovedajúca
stavu vecí, ale chyba je vo forme, lebo ľudia sa nechytajú jednoducho
na ulici, v čom však on nenie vinen, ale jeho predchodca dr. Šrobár.
Pán minister Dérer nehovoril o vlastizradách, o vzburách,
lebo on bol trocha slušnejší, mal sociálnejšie spôsoby a nemal
takých nespôsobov. (Tak jest!) To sa stalo na teror a na
zakročenie ministra Šrobára a na zakročenie propagačnej
kancelárie a propagandy. Preto my prijímame odpoveď pána ministra,
ale žiadame od vlády, aby zaručila bezpečnosť osoby na Slovensku
a na súkromné zakročenie, na nejaké upodozrievanie aby nezatvárala
nikoho, ani neinternovala, nekonfinovala a podobne, aby nevykázala
takýchto ľudí ani z našej Československej republiky. Týmto činom
chránime republiku, ale nie takým spôsobom starého Rakúska, nie
žalármi a detektivmi, ale pevnou a otvorenou cestou. Si vinen,
tedy ťa odsúdim do žalára, dokiaľ však si nie vinný, máš tu právo
používať v Československej republike právo azylu; dokiaľ sa chováš
a držíš ako slušný hosť našej Československej republiky, v ktorej
si našiel ochranu svojho života, pane! (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan poslanec
Špaček.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Nebyl bych se přihlásil o slovo, kdyby nebylo na mne učinkovalo několik výroků pana poslance Hackenberga. Kromě toho nutká mne, abych v této věci uvedl okolnost, že jsem jedním z těch jistě mnoha tisíců našich lidí, kteří během války požívali v jiných státech právo asylu a kteří vědí, za jakých okolností toto právo asylu se jinde poskytuje, jakým lidem se poskytuje a jakými nepříjemnými vládními opatřeními jest provázeno, a jak jen tenkráte toto právo asylu trvale někomu zůstává, když ani v nejmenším nezúčastní se bezprostředním svým zakročením na politickém životě země, ve které právo asylu požívá.
Vzácné dámy a pánové! Dovolte mně, abych právě se stanoviska účastníka tohoto práva asylu v minulosti o tom promluvil. Uvedu přímo konkretní doklady, za jakých okolností na příklad my jsme v cizině tohoto práva asylu požívali, za jakých okolností jsme ho požívali v carském Rusku - já osobně v bolševickém Rusku, Japonsku, Americe - v Anglii, Francii a Itálii. Za jakých okolností. drazí přátelé? V carském Rusku po těžkých úsilích po smrti našeho kamaráda Jiřího Klecandy byli jsme někteří z nás, přítomný kolega Markovič, Bohdan Pavlů a jiní osvobozeni a bylo nám dovoleno jíti do Petrohradu, ale na čestné slovo a na osobní záruku různých osobností, vysoké hodnosti požívajících, na příklad vyslance v Rumunsku pana Čermáka, na jejich osobní záruku bylo nám dovoleno pobývati v Petrohradě, ale bylo nám zakázáno vyjíti za jeho brány pod ztrátou práva asylu a pod trestním stíháním, po případě uvězněním těch lidí, kteří za nás ručili. Bylo dobře známo vládě, že v tomto Rusku chceme pracovati jen o svých politických úkolech, shodných s mezinárodní politikou tohoto Ruska a že žádným způsobem nechceme se míchati do vnitřních záležitostí Ruska a míti na ně vliv. Bylo ovšem samozřejmo, že tolikráte musili jsme s těžkým srdcem tohoto svého práva asylu, abych tak řekl, dotýkati se nebezpečně, poněvadž podle své výchovy politické, podle své zvyklosti z domu, mnohé a mnohé věci v tomto vnitřním životě carského Ruska nemohli jsme přijímati blahovolně, poněvadž mnohokráte na přímý dotaz třebas v soukromí musili jsme odpověděti vyhýbavě, ale bylo na nás znáti, že se nám v tom Rusku různé věci nelíbí. Ta okolnost, že jsme byli demokraty, pokrokovými lidmi, měla mnohému z nás přinésti zbavení práva asylu. Kolega Markovič a jiní, kterých se to týká, mně potvrdí, že jen proto, že jsme dělali v Rusku osvobozovací politiku nynějšího pana presidenta, ač se to třeba Rusku nelíbilo, že tato okolnost měla nám vynésti zbavení práva asylu, také na základě denunciačního zakročení bohužel některých našich lidí, kteří dnes tu jsou. Toto právo asylu mělo nám býti v Rusku odňato proto, že jsme byli lidé s vnitřním tichým přesvědčením, které jsme nedávali na jevo, jmenovitě ve spojitosti s ruským životem a nebyli jsme zrovna absolutisticky carofilští. Takovým způsobem omezovalo právo asylu Rusko carské.
A jakým způsobem na to právo asylu nahlíželo to Rusko prý demokratické, to Rusko bolševické? o tom, drazí přátelé, vy víte velmi dobře. Víte, že nám byla chystána z rozkazů tehdejších i nynějších vládců Ruska internace v táboře zajatců, že měla býti zkoušena veškerá naše akce, která přece pomáhala Rusku proti míru Brest-Litevskému. Tedy, přátelé, Rusko bolševické to právo asylu naprosto nechtělo chápati tak, jak chtějí nyní někteří pánové, aby bylo chápáno a pojímáno u nás.
A když jsem já přišel do Japonska s průvodním listem admirála Hirohorugatu, maje sebou doporučující pas generálního konsulátu v Tokiu, byl jsem ještě na lodi třikrát vyšetřován. Od doby svého narození celý život svůj jsem musil vylíčiti a druhého dne navštívili mne dva dozorci a den ze dne mne stopovali, ačkoliv jsem chodil do oficielní japonské společnosti, aby se přesvědčili, jestli nevykonávám vliv na vývoj mezinárodněpolitických a vnitropolitických poměrů Japonska. A v Americe - o které se příliš mnoho u nás mluví, jako o vzoru země demokratické a o které se praví, že tam každý může dělati, co chce, ačkoli je pravý opak pravdou - v této arcidemokratické republice šel jsem s průvodním listem od generálního konsula vladivostockého na ministra zahraničí Lansinga. Byl jsem však zadržen jako každý jiný vystěhovalec v přístavu San Francisku. Zavazadla nesměl jsem vzíti s sebou, nýbrž byla poslána zapečetěna presidentu Masarykovi do Washingtonu, a na celé cestě do Washingtonu byl jsem stále stopován detektivy a den ze dne musil jsem se hlásiti, že tam jsem a musil jsem říkati, co dělám. Kdo jste byli za války ve Francii, Anglii, Italii, nebo přišli jste tam nyní, víte, že právo asylu poskytuje se jen za nejpřísnějších kautel, směřujících k tomu, aby přesně bylo známo úřadům dotyčných zemí, co který vystěhovalec dělá, žije-li korektně ve smyslu politickém i ve smyslu osobním, pracuje-li, živí-li se řádně, zkrátka ve všech těch vzorných demokratických státech západních, ať evropských, ať amerických, poskytuje se právo asylu jen tomu, kdo ve státě, v němž chce žíti jako host, žije pořádně i co do soukromohospodářského poměru i co do politického jednání.
Všichni, jak zde jsme, nemáme jistě tužby, aby náš stát stal se státem policejním a zdá se mně, že v tom není mezi námi rozdílu, že chceme, aby byl státem opravdu demokratickým i ve své správě policejní, ale to nepředpokládá, že by se mělo z naší země státi ne nějaké nové Švýcarsko, jak se říká, ale nějaký pustý ostrov Monte Christo, na kterém by všichni lidé z celého světa, stíhaní trestním zákonem pro různé delikty, měli právo volně se pohybovati a vnitřní správu tohoto státu svým způsobem, jinde netrpěným, rozvraceti.
Drazí přátelé! Musím říci při této příležitosti, že by nebylo správné, kdybychom bez odporu ponechávali tvrzení některých pánů ať již ze sociálně-demokratické strany německé nebo jiných stran německých, jako bychom u nás právo asylu vykonávali velice skrupulosně, naopak, kdo zná poměry na Ostravsku a Těšínsku, přisvědčí mne, že v těchto krajích a na Slovensku trpíme vlídně bez těžkostí sta a tisíce cizích příslušníků přes to, že v těchto krajích na újmu domácího obyvatelstva hospodářsky se opatřují, bohatnou, přes to, že naše domácí obyvatelstvo trpí bytovou nouzí, nedostatkem potřeb životních, že nemá často co jísti, máme tam pořáde spoustu haličských uprchlíků. Přes to, že je nedostatek potravin v Praze zrovna tak jako na venkově, všechna opatření vládní, která by byla způsobilá zmenšiti počet těchto cizích příslušníků, se nevykovávají, poněvadž jest si vláda vědoma, že by mohla z toho vyvozována býti výtka nedbání asylu. Mně se zdá, že nikdo nepředpojatý nemůže tvrditi, že by právo asylu bylo u nás vykládáno špatně a nespravedlivě. Budu mluviti o této věci přímo, pokud jde o uprchlíky z Ruska, kteří nejsou zvláště bolševického přesvědčení, jest to věc veliká, která nám bude předhazována, a jest předhazována, mluvíte-li s Rusy - u nás proti těmto příslušníkům nebolševického přesvědčení vykonáváme politiku preventivní censury, než jim právo asylu popřejeme, ačkoli jsou mezi nimi velmi mnozí, kteří nás v našem boji za svobodu v Rusku poctivě a věrně podporovali, přes to, že byli jiného politického přesvědčení než my. V naší republice nebylo dovolen o na základě pokynu zahraničního úřadu projeti choti bývalého přítele našeho národa hraběte Bobriňského, který je v Srbsku, když chtěla navštíviti svého syna, který přihlásiv se dobrovolně do armády proti bolševikům, tam padl. To byl syn hraběte Bobriňského, kterého já osobně poznal na schůzi slovanské společnosti založené dr. Kramářem, která nebyla v době carské zrovna sympatickou carské vládě, poněvadž byla zřízena člověkem pokrokovým. Když nás ruská vláda chtěla pro naše pokrokové přesvědčení vyhostiti z Ruska prostřednictvím šéfa českého oddělení zahraničního ministerstva ruského pana Vilkonského, byl jsem svědkem, jak tento nyní denuncovaný reakcionář Bobriňský se vší energií tomuto carskému pochopovi odpíral, aby vykonal takový nějaký rozkaz proti redakci "Čechoslováka" a proti rozkazu vypovídacímu na Sibiř, jak tvrdil, že českoslovenští lidé žijící v Rusku jsou loyalní a i když jsou přesvědčení pokrokového, mají právo, aby ve jménu slovanství zůstali trvalými hostmi Ruska.
A naše československá republika choti tohoto hraběte odpírá vydání cestovního pasu. Po této stránce mohl bych uvésti jiný doklad, jak u nás si počínáme vůči cizím příslušníkům liberálně, ale naopak cizí úřady pasovní a konsulární počínají si vůči našim příslušníkům velmi rigorosně. Vím, drazí přátelé, že na př. konsulát německý nechtěl vydati pasu mladé dívce do Berlína a učinil tak teprve po zakročení našeho ministerstva a dal jí právo zdržeti se v Berlíně jen tři neděle. Vím o tom, jak bylo jiné mladé dívce odepřeno vydání pasu do Kodaně, třeba že tam měla místo v hospodářské instituci a teprve na zakročení a přímluvu našeho vyslance v Kodani bylo toto právo na odvolání kodaňským ministrem vnitra této dívce přiznáno. Takových věcí je více.
Jestliže jsem o tom mluvil, mluvil
jsem o tom jen proto, abych dokázal, že výtky pana poslance Surányiho
a Hackenberga, že by u nás právo asylu bylo vykonáváno
skrupulosně anebo užíváno k politické vexaci lidí, kteří nejsou
přesvědčení nejradikálnějšího. Toto tvrzení pravdě neodpovídá.
Všichni jsme za jedno, že každému pro politické delikty stíhanému
příslušníku cizímu právo asylu a útočiště naší republikou má a
musí býti popřáno, pokud se chová k této republice loyálně, nic
více a nic méně. A poněvadž odpověď pana ministerského předsedy
resp. ministerstva vnitra v této záležitosti ten základ pro poskytnutí
práva asylu opravdu zaručuje, budeme hlasovati pro to opatření
vládní a žádáme, aby vláda tímto způsobem v této otázce postupovala.
(Výborně! Potlesk.)