Šel jsem osobně s tímto přípisem k referentu ministerstva veřejných prací a ten mi vyprávěl, když byl konflikt s Polskem, že se musel nakupovati drahý americký benzin a že jest potřeba ceny zakalkulovati, aby stát neměl ztrát, že se z toho nyní dělá benzolová směs a tato směs bude se přidělovati výrobcům, takže budou skutečně i uspokojeni cenou, neb tato benzinová směs bude nyní státi něco přes 12 Kč.
Velectěné shromáždění! Mnoho takových stesků máme na toto ministerstvo. Je mnohé omluvitelné, ale žádáme, aby již jedenkráte se začalo s nápravou.
Ministerstvo sociální péče má též dbáti toho, aby stav malých a středních výrobců byl chráněn, a ne, aby se ještě dnes jednostranně postupovalo. My víme velmi dobře, že svého času po jistou dobu bylo nadržováno jenom jedné vrstvě společenské, jen jedné třídě výrobní, a že byl i tímto ministerstvem přehlížen důležitý stav středních výrobců a žádáme, aby byla jednou už zjednána náprava.
Připravuje se úprava nemocenského pojišťování. Nemohu to ze široka rozváděti, poněvadž pan předseda mne upozorňuje, že moje doba uplynula. Velectění pánové a dámy! Ten návrh jest zase nespravedlivý a jednostranný v tom, že se nadržuje jedné třídě, a není upraven tak, aby chránil i malého samostatného výrobce. Budeme žádati důrazně, aby se nestalo skutkem to, co jest jednostranně navrhováno, nýbrž aby se dalo do světa něco úplně spravedlivého.
§ 1154, po jehož odstranění volá již po dvě léta naše živnostnictvo, stále se neodstraňuje a ví se přece velmi dobře, že tento paragraf jest nespravedlivý. Byl vyvolán ještě v dobách válečných. Rakouský stát potřeboval válečné půjčky, rakouská vláda musela vymámit tyto válečné půjčky od nemocenských pokladen, proto jim dala úlevu, aby zaměstnavatel prvních šest dnů onemocnění platil sám za svého dělníka. Toto nařízení platí dodnes a víme, že jest velmi zneužíváno třídou dělnickou. Stále voláme po odstranění tohoto nespravedlivého paragrafu. Jest nám stále slibováno, že bude odstraněn, ale dosud se to nestalo.
Máme mnoho stížností, že tento stav drobných výrobců jest přehlížen, že není dostatečně hájen ve státě našem a přece každý musí uznati, že stav tento jest stavem státotvorným, který koná veškeré povinnosti své vůči státu, ať už daňové, pracovní nebo jakékoliv jiné. Jest na činitelích státních, aby obrátili a začali si všímati tohoto velmi důležitého činitele státotvorného, poněvadž víme dobře, že my v našem státě nemůžeme zavésti výrobu jednostrannou, abychom jedné třídě prospěli a druhý stav zničili.
My jdeme s dobou. Víme, že jest třeba otázku sociální luštiti řádně, opravdově a střízlivě. My jsme s díkem přijali návrh, že se má věnovati jistý obnos, případně dáti jakási státní garancie na podniky družstevní, které začnou opravdově luštiti otázku socialisační. S díkem jsme to přijali a budeme též k tomu napomáhati, aby se to co nejdříve stalo skutkem. Ti podnikaví lidé, kteří o své újmě bez prostředků řeší otázku socialisační svépomocí, ve prospěch chudých a utiskovaných, musí býti také podporováni státem.
Končím, velectěné shromáždění,
přáním, aby po této stránce již jedenkrát se obrátilo, a aby se
pro všechny občany spravedlivé zákony a nařízení v republice vydávaly.
(Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Než udělím slovo dalšímu řečníku, prohlašuji:
Pan poslanec Knirsch podal návrh na ukončení schůze. Dal jsem o návrhu tomto hlasovati bez každé prejudice pro budoucnost a konstatuji na podkladě jednacího řádu, že návrh ten neodpovídá jednacímu řádu. Podle § 39 jedn. řádu jest výhradným právem předsedy schůzi zahájiti a schůzi ukončiti.
Dávám slovo dalšímu řečníku p.
posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Je mně líto, že tak důležité kapitoly, jako je právě hospodářská část rozpočtu a oddělení o sociální politice, musí zde býti v tak krátké době projednány. Přirozeně muselo by právě při této kapitole na velmi mnohých místech dojíti ke kritice a bylo by obzvláštního významu, kdyby se to zde mohlo státi obšírnějším způsobem. Musíme proto mluviti více v heslech a nezbývá nic jiného, než i zde dotknouti se pouze nejdůležitějších věcí.
Ministr financí mluví o rovnováze ve státním hospodářství; to je tenor, jenž táhne se do jisté míry celým naším rozpočtem. To formálně podařilo se tím, že jak právě několikrát bylo řečeno, rozpočet investiční projednává, se odděleně, že 20%, tudíž 3.052 miliony K zařazeno je jako rozpočet zařizovací. Ve starém Rakousku řekl jednou jeden velmi význačný finančník, starý Plener: Pod tlakem všeobecných přání, pod tlakem správních potřeb nalezl se příliš nepatrný prostor, než aby mohly býti potřeby kryty z běžných příjmů, a aby brána také hezky široce byla otevřena, založena byla veliká dlužní kniha státu. Z této dlužní knihy mají býti uspokojeny veškeré žádosti a mimořádné potřeby správy, a jak již leží v podstatě věci, - tak řeč pokračuje - vplynou, jestliže jsou vrata otevřena, mnohé dovnitř. Proto nutno učiniti rychle konec výpůjčkové politice. Je otázkou, zda je našemu státu skutečně možno takový zařizovací rozpočet míti. Základní požadavek pro takové investice musí bezpochyby spočívati v tom, aby tvořena byla produktivní zařízení, která přispívají k oživení hospodářství anebo pozdvižení kultury; železnice, školy, kanály a pod. Nacházím však také číslici 120 milionů korun na stavbu kasáren a zdá se mi, že to neodpovídá bytové péči, když se z jedné strany zařazuje na kasárna 120 mil., na druhé straně však na péči bytovou, nejdůležitější sociální potřebu vedle výživy zbývá pouze 33.6 mil. Stát musí také dovésti opatřiti výpůjčky a poukázal bych na to, že právě v tomto směru při posledních výpůjčkách neosvědčil šťastnou ruku. Cituji zde úsudek jistého českého průmyslníka, ne průmyslníka německého, neboť s německé strany možno o tom slyšeti množství posudků; ten český průmyslník pravil: "Bylo ode mne žádáno, abych upsal na premiovou půjčku 300.000 K; v téže době musel jsem však na směnku za suroviny, kterou musím zúročiti osmi a půl procent několik milionů svým jménem zaručiti."
Zmíněný průmyslník pravil, že je nemožno pracovati při půjčce s tak nízkou mírou úrokovou, neboť v zúčastněném občanstvu nemůže tím býti vzbuzen zájem. Neúspěch ukázal se také při této čtyř a půl procentní půjčce. Tehdá bylo upsáno 540 milionů. Další nezbytnou podmínkou pro každou výpůjčku musí býti přirozeně důvěra všeho občanstva ke státu a také k finančnictví státnímu. Tu přicházíme přirozeně zase ke kamenu úrazu, který nám každým krokem, při všech záležitostech finančních bude ležeti v cestě a který zůstane celému státu ležeti v cestě tak dlouho, dokud sám se nezmůže a nepřijde k náhledu, že nutno tento kámen úrazu odstraniti: t. j. válečná půjčka. V tomto státě nemůžeme dojíti k nějaké půjčce ve velkých rozměrech dříve, nežli se znovu ujmeme tohoto projektu. Ještě se k tomu vrátíme. A zdůraznil bych zde pouze, že se nesmírně divím, že pan finanční ministr má tolik optimismu vzhledem k půjčce, jež je upisována jako půjčka nucená ve spojení s půjčkou válečnou, a zařazuje z ní 7.500 milionů do rozpočtu. Zdá se mi ovšem, že zde asi připsal o nulu příliš mnoho (Veselost na levici.), a sice v nejbližší době budeme se touto nulou ještě obšírněji musiti zabývati. Ve státě musí býti přirozeně po ruce i hotové peníze, aby vůbec mohlo se počítati s nějakým rozpočtem zařizovacím. Je-li dnešní stav našeho celého finančního hospodářství k tomu vhodný, nevím. Pronesl bych však toto všeobecné pozorování: Mluví-li pan ministerský předseda o rovnováze ve státním hospodářství, nesmí se zapomenouti na jedno: stát není ničím jiným než lidmi, kteří v něm žijí a rovnováha v celku, v nadřízeném tělese, může býti dosažena jenom tehdy, je-li docíleno rovnováhy v životě soukromohospodářském. Dnes však víme zcela dobře, že tato rovnováha v soukromém hospodářství je od základu rozvrácená. Dnes nemáme rovnováhy v soukromém hospodářství, a právě náš státní rozpočet, jak nám zde byl předložen, poruší ještě více tuto rovnováhu v soukromém hospodářství. Několik málo číslic musí to každému zřetelně objasniti.
Celkové příjmy tohoto státu musí zajisté býti vybrány od občanů. Potřebujeme pouze učiniti si průměrný rozpočet na hlavu a dostaneme na hlavu obyvatelstva, tudíž i na každého kojence, na každého starce, na každého, kdo nemůže pracovati, na každého nezaměstnaného částku příspěvku na stát K 1085 v roce. Jak možno takové státní příjmy sehnati, to nevím. Prosím však, aby byl vzat zřetel také na toto: budeme-li postupovati touto cestou zařizovací, máme ovšem v prvém roce 19 K na každou hlavu obyvatel. Ale otevřenými dveřmi vejdou velmi mnozí, a také v nejbližším, druhém, třetím, desátém atd. roce budou klásti tytéž požadavky. A tím dojdeme, ježto stále opět musíme platiti a umořovati, v desátém roce k další dávce na hlavu v částce 190 K, a ve 20 roce na další 380 K, takže každý kojenec, který zde v Československé republice přijde na svět, byl by již předem v krátké době zatížen ročně 2.000 korunami. To bude přirozeně zvláště malým dítkám velmi obtížným a staří nebudou to moci za ně také zaplatiti.
Podívejme se na jiné číslice na osobu, jak jeví se z tohoto rozpočtu, tak máme daně, které nepochybně mají býti zaplaceny na osobu 546 K, vojenská břemena 182 K, železnice 282 K, při sociální péči, kterou zajisté každý z nás velmi rád bude platiti, tato částka na osobu scvrkla se pojednou na 56 K a u škol a kultury dojdeme pravděpodobně, půjdeme-li tak dále, brzy k příspěvkům haléřovým. Dnes je tu ještě 46 K.
Mysleme si nyní, že to bezpochyby záleží také především na schopnosti řemesla, průmyslu a obchodu, aby taková břemena mohla býti snášena. Vedle všeobecných státních daní máme daň z válečných zisků, moučnou dávku, dávku ze jmění, která dnes vyskytuje se ve všech státech, zkrátka nesmírnou řadu takových dávek; jednoho však bylo v tomto státě velmi málo dbáno a podle mého názoru byl na to brán nedostatečný zřetel, t. j. další přirážka, jež dnes každého živnostníka, každého obchodníka, a průmyslníka postihuje prostřednictvím obecních přirážek. Máme v našich průmyslových severních Čechách prostřední obce, které pravděpodobně budou musiti v nejbližších letech přikročiti k obecním přirážkám ve výši dvanáct set proc. Člověk se ptá, zda je to vůbec možné vésti dále takové finanční hospodářství. Člověk se ptá, zda-li je to možné, aby dnes průmyslníci mohli ihned platiti částky daní, jež jim každodenně v jednotlivých podnicích jsou předpisovány od 50 do 60 tisíc K jako daň výdělková a přirážky. Přicházím tedy k nutné poznámce, že podle mého mínění nejkrásnější vyrovnaný státní stav hospodářský s nejkrásnější rovnováhou nic není platen, jestliže soukromníci, živnosti a průmysl pod ukládanými břemeny se hroutí a nejsou s to tyto daně platiti. Bylo by třeba zasaditi se právě při zdravém finančním hospodářství o reformu v tomto směru.
Obracím se tím k hospodářství vyživovacímu, neboť zde zdá se mi, že v tomto státě potřebujeme nesmírně mnoho reformy. Z prohlášení ministra výživy jsme slyšeli, že celkem jest dovézti 47.700 vagonů mouky a že zemědělství dnes nevyplnilo své závazky až na 35 tisíc vagonů, takže, počítáme-li s cenou mouky v cizině 10 K za kg, nepochybně budeme musiti dojíti k částce pěti miliard korun, o kterých se v poslední době opět mluví, na opatření této mouky nebo obilí. Dnes máme moučnou dávku, jež má poskytnouti část z toho, hlavní část ceny však má býti získána nepochybně z obchodu cukrem. Nyní jsme ovšem při svých cukerních obchodech schopni dodávati. Máme zde pouze krátké, avšak jistě velmi nedostatečné prohlášení ministra, že produkce činila 6˙2 milionu q - to jsme před tím také věděli, to bylo napsáno v novinách - a že budeme míti k použití pro cizinu snad 3 miliony q. Zdá se mi však jen, že právě v poslední době byla učiněna hlavní chyba naší finanční politiky, neboť při všeobecně klesající ceně stále se na směrodatných místech spekulovalo. Nechci rozhodovati, jaká směrodatná to místa asi jsou, zda ministerstvo obchodu, či jiné poradní sbory. Stále se spekulovalo na stoupání cen. Čtěte dnešní zprávy v novinách a shledáte, že nastala na cukerním trhu přímo deruta, a že v poslední době klesli jsme netoliko s 35 dolarů na 15, nýbrž ještě značně hlouběji. Při 40 dolarech byl by výtěžek činil 2100 milionů.
A nyní dospěli jsme při dnešních cenách k výtěžku státnímu 500 milionů korun! Kdo to zavinil? V odpovědi, jež zde byla dána, postrádám právě tento bod. Počítejme tak dále a nechme ceny tak klesati na cizím cukerním trhu, tu nebudeme již vůbec ničeho prodávati, nýbrž pouze hromaditi ztráty na ztráty. Jde o 3 miliony q. Počítáme-li pouze nynější ztráty, je to částka 4800 mil. korun. Bylo by bývalo nepochybně možno, kdyby bylo přání průmyslu včas vyhověno, kdyby bylo vyhověno přání cukerního syndikátu, cukerní komise, odbýti do dnešního dne půl milionu, snad milion q. Avšak my jsme s cukrem spekulovali; dnes jsme zemí na cukr bohatou, jsme však zemí, jež cukrovkou trpí, mohl bych tvrditi a bude to státi notnou karlovarskou kuru, nežli se toho cukru zbavíme v této zemi. (Veselost na levici.) Zaplatiti zahraniční mouku nebude tedy jen tak jednoduché. 5 miliard bude pravděpodobně nutno sehnati jiným způsobem. Nyní mluví ovšem resoluce, jež je nesmírně důležitá, respektive interpelace, jež podána byla se strany sociálně-demokratické o finančních transakcích. Prosím, co je to za finanční transakce? Řekněte mi, v čem mají záležeti, jestliže se dělají s nejdůležitějším zbožím tohoto státu takové finanční umělecké kousky.
Bylo ovšem s jiné strany a včera také panem ministrem orby obšírně vylíčeno, že nutno chopiti se toho v nejdůležitějším bodě. Zemědělství má býti provozováno intensivněji dovozem levnějšího umělého hnojiva a pak tímto způsobem má býti zvýšeno v tuzemsku naše bohatství potravin. S velmi odborné strany byly již činěny výpočty různé a já poukázal již s tohoto místa na to, že pouze osevná plocha z roku 1913, kdyby ji bylo možno opět získati v tomto státě k pěstění obilnin, stačila by k uživení Čech, Moravy a Slezska. Kdybychom mohli se vrátiti k výši výrobní z r. 1913, mohli bychom dokonce vyvážeti 3 miliony q obilí. A je to zcela správné a velmi vážím si odborných znalostí pana ministra orby, že se zde zasazuje při dovozu potravin o půdu, jež také je vyhladovělá jako lidé a nejprve musí míti něco k jídlu, nežli něco může ze sebe vydati. Avšak nyní přichází čertovo kopýtko. Tato miliarda korun, jež na to má býti vynaložena, sjednotí se v jakýsi státní fond, jenž je právnickou osobou. Jen probůh žádné ústředny! Vidíme již strach i ve vládních kruzích, slovo ústředna pouze vysloviti. Jmenuje se to tedy fond. Avšak konečně bude tento fond přes všechny dobré úmysly míti týž osud, jako měly ústředny, totiž že bude snad moci dovézti z Francie fosfáty a pyrity, superfosfáty zakoupiti, bude míti v rukou dosti prostředků k zlepšení výroby, ale zdá se mí již dnes velmi pochybným, zda bude tyto látky prodávati zemědělství za ceny, kterými musíte vy kalkulovati. Neboť co se děje v tomto případě ve prospěch zemědělců? Ono pracuje dnes podle názoru ministra orby bez výtěžku a podíváme-li se na kalkulaci zemědělskou a zkoumáme-li ji, musíme také se stanoviska živností a průmyslu to uznati. Hospodář nemá zájmu na tom, aby pěstoval obilí, zemědělství prostě mu toho nevynáší, přechází k věcem nesoucím větší výtěžek. Nyní se mu praví: Dostaneš tytéž ceny za toto obilí, musíš však za to ještě více pracovati, dám ti také k tomu hnojivo, musíš však za to ještě více síly pracovní věnovati výrobě. On řekne: "Děkuji, nechte si své hnojivo sami, hnojte si s tím své pozemky státní; případně, když je již odeberu, prodám je zase dále někomu jinému, já sám však nechci ho použíti." Vlastní účel je tím přirozeně zničen. Stát stojí tedy v pozadí a praví: "Zaručuji, nastanou-li ztráty, za produkci až 600 milionů korun." Nemáme žádné důvěry k takovým zárukám. Bylo již zde jednou o těchto zárukách mluveno. Pan ministr obchodu ví, že mu právě tato otázka záruky působí dnes největší potíže.
Má to vztah na jinou skupinu, a sice na průmysl bavlnický. Tam bylo také hovořeno o zárukách, avšak na konec objevila se tato záruka pouze jako tak zvaná garancie morální. Co si koupím v tomto státě za mravní záruku? Chci vám o tom blíže vyprávěti, co si za to mohu koupiti: Ani košili a pár kalhot. Ty stojí dnes na kg o 70 K více, než by stály bez této záruky. S bavlnou má se věc takto: Šťastně dostali jsme do tohoto státu 65.000 balíků bavlny a myslím, že to byla zcela dobrá bavlna; avšak v době mezi tím klesla cena bavlny, nakoupili jsme draze. Německo pracovalo dále v bavlněném průmyslu normálním způsobem, vyrábělo bavlněnou přízi a může - zatím co my za přízi žádáme 150, 160 až 170 K, jak mi bylo řečeno - prodávati za 90 K. A předseda dotyčného syndikátu bavlněného byl první, jenž řekl: "Ten obchod již spolu nevedu, skládám svůj úřad a odstupuji". Dnes však leží tu miliony kilogramů příze neprodány a 40% z toho je přiděleno spotřebitelům příze. A při tom jde se až k nejmenším domácím průmyslníkům a tito zatěžují se tímto přebytečným konsumem bavlny. Jeden kolega mně dnes takový lístek ukázal. Velké továrny mají zřejmě milionové ztráty a snaží se přirozeně tyto milionové ztráty přesunouti na odběratele, pokud je to možno. A řekněme, že průměrně potřebuje člověk za rok 5 kg bavlněných látek; my jsme však těmi čtyřmi roky vyhladovělí, potřebovali bychom vlastně ročně 20 až 30 kg; musíme tedy za každý kilogram přiraziti 70 K na každou hlavu obyvatelstva. Nebudeme míti tedy žádného prádla, žádných šatů a dělnictvo nebude míti žádných kalhot, jež by obléklo, následkem umění naší finanční a obchodní politiky.
Mohl bych tento příklad samozřejmě rozvésti, mohl bych mluviti o ústředně kožní, tukové, jež nás pouze tím, že nechala ležeti jeden akt, stála 15 milionů korun.
To byla jenom nepatrná maličkost. Mohl bych také uvésti jednotlivosti o ústředně ovocné, lihové a devisové. Tyto ústředny mají již býti rozpuštěny, avšak na všech vázne, netoliko na ústředně cukerní, cosi lepkavého. Nemohou se rozpustiti. Stále se tážeme, proč vlastně není tato ústředna ještě rozpuštěna, a když se dobře podíváme, nestalo se nic jiného, než že úřednictvo z budovy ministerstva pro zahraniční obchod převedeno bylo do budovy ministerstva obchodu a udílí se vývozní povolení s touže přísností a tímže způsobem, jako dosud dále. Byly mně totiž předloženy přečetné stížnosti téhož druhu, které dnes zde již byly předneseny ohledně kávy a soli, i z jiných německých měst. Nesluší se, abychom ty všechny ústředny takovým způsobem do jisté míry upevnili. A nyní stavíme zde vedle také ještě dům k těmto účelům, kde se snad pod naším dozorem budou shromažďovati, a zatím co my budeme zde promlouvati ohnivé řeči pro zavedení kontroly, budou tam odpírati vývozní povolení.
Proč to zde vypravuji? Nerad bych zde vůbec budil závist a nepřízeň. Poukázal bych na něco jiného, co se mi zdá důležitějším, na obavy rázu čistě hospodářského. Jádro celého hospodaření ústředen podrobil bych zde kritice a to spočívá podle mého názoru v tomto: Jednotlivec může v bavlně prospekulovati, může se mu také jednou státi, že mu zkysá sud malinové šťávy - jisté ústředně prý, jak známo, zkazila se celá loď malinové šťávy - tak jsem to slyšel, nemohu za to položiti ruku do ohně, avšak vyprávělo se, že slanečci ještě nyní chutnají po malinové šťávě, kde ji museli vypustiti do moře (Veselost na levici.) jednotlivec může se zmýliti ve spekulaci, může upadnouti v konkurs, může jednoho krásného dne dokonce prohlásiti úpadek. Avšak nyní jde o to: Co se stane, zmýlí-li se ve spekulaci ústředna? Na čí straně je pak zodpovědnost? Nikdo pak nechce zodpovědnost nésti. Stát ustoupí stranou, jednotlivci ustoupí a tak jde to dále, a kdybychom chtěli vážené ministerstvo nebo ministra podle zákona o zodpovědnosti ministrů činiti zodpovědným, museli bychom býti staří jako Methusalém, nežli by jen část této částky jednou opět mohla býti lidu splacena. Avšak nejnebezpečnější je, že průmysl a dělnictvo při tomto hospodaření upadá, a že národ musí zaplatiti náklady těchto ústředen. Zde máme hlavní příčinu celého vázaného hospodaření, zde vidíme, že není ve spořádaném státě možno takovým způsobem hospodařiti a že musíme odvážně a odhodlaně vystupovati proti tomuto hospodaření ústředen ve všech oborech. Nejsme to pouze my sami, kteří máme tyto bolesti. Tak na příklad nedávno usnesl se sjezd pro volný obchod ve Westmünstru na projevu, kde praví, že je dosti surovin na světě, že jsou pouze špatně rozděleny, že politika je ruinuje, a sjezd bavlnářský v Curychu vyslovil se podobně: Pokud se vlády budou míchati do obchodu, neustálí se obchody a valuta vůbec a obchody se nebudou rozvíjeti. Proto přestat s tímto hospodařením ústředen! Potom bude míti zemědělec zájem na výrobě, živnostník a obchodník bude míti zájem a opět půjde se obvyklými cestami, bez kterých stát vůbec nemůže v hospodářském životě existovati.
Nyní přicházíme ke příjmové stránce rozpočtu, které bych rád věnoval něnoval několik poznámek. Mnoho bylo mluveno o dani z uhlí, která ovšem v rozpočtu prý zmizí. Za to má na druhé straně vystoupiti ve zvýšené míře daň z obratu. Je to podle úsudku jistých kruhů velmi dobrá daň. Neboť tato daň z obratu je ona daň, kterou možno nejsnáze obejíti. Nemohl bych souhlasiti s tímto úsudkem velmi zkušené strany. Neboť já pokládám právě tuto daň za nejhorší daň, nehledě úplně k tomu, že nečiní 2%, nýbrž ve skutečnosti mnohem více, ježto jde mnoha kanály a u mnohých musí býti zvyšována, kde pak nejsou přirážena 2%, nýbrž, kde to jakž takž jde, 3 až 5%; vždy se zaokrouhluje. Tak na konec docházíme k částkám mnohem vyšším a dostáváme zde nový důvod k zdražování nejdůležitějších předmětů spotřeby, jež nezbytně musí stoupati, započítáváme-li tuto daň. Není zde možno hovořiti vůbec o příjmu a o systémech daňových. Poukázal bych jen na nejnaléhavější potřebu, což jsem již na počátku své řeči prohlásil, že totiž musíme obrátiti svůj zvláštní zřetel hospodaření přirážkovému a že musíme zde následovati příkladu Německa, neboť Německo značně v tomto směru již přispělo zemím a obcím z daně příjmové, společenstevní, daně výdělkové a daně z převodu. U nás musí se postupovati podobným způsobem, jinak nastane všude krise, u všech obcí, okresů a jiných samosprávných těles.
Musíme také mysliti na to - a to se mně zdá býti hlavní chybou našeho rozpočtu - aby byly odstraněny dle možnosti dávky státní, brzdící produkci. Tak to nejde dále, abychom šli do výšky s dopravným takovým způsobem, jako se to děje u naší železniční správy. Mám po ruce zde příklad z jedné továrny na kůže v Německu a z továrny na kůže, jež pracuje u nás. Obě mají 50 vagonů kůže k zpracování a ukazuje se, že rozdíl v dopravném u těchto dvou podniků činí 165.000 K. Můžeme-li učiniti vůbec naše podniky výnosnými, můžeme-li vůbec dojíti k nějakému vzrůstu výroby, k vývozu, jestliže připouštíme takové rozdíly? To je zcela a úplně vyloučeno. Schopnost soutěže našeho průmyslu musí býti od základu zvýšena. Je bezpochyby nutno, aby této věci věnovala naše obchodní politika zvýšenou pozornost. Aby učinila vše, aby ony státy, s nimiž nás pojí staré styky, i nadále udržela jako hospodářské přátele. Velmi bych vítal, že v projevech, které v poslední době vydalo ministerstvo obchodu, projevuje se v některých řádkách do jisté míry svítání nové doby. Praví se tam: "Při postupném uvolnění zahraničního obchodu, ke kterému musí se časem a jmenovitě obchodními smlouvami dojíti atd., navrhuje se toto atd." Rád bych však viděl, aby toto "postupně" se příliš neprotahovalo na dlouhou dobu, neboť mohlo by se jinak státi, že by nám sebe lepší obchodní smlouva nebyla nic platna, je-li to s námi již tak daleko, že naše produkce není schopna již na světovém trhu soutěže. Musíme také mysliti na to, abychom v této obchodní politice zavedli nějaký systém a právě se zřetelem na francouzskou smlouvu, o které v poslední době konána byla porada, se ukazuje, že je nesmírně obtížno pracovati s takovými číslicemi kompensačními a kontingentními. Vždyť vlastní průmysl, tak průmysl automobilový, zasadil se ihned v okamžiku, když viděl zde značnou číslici kontingentu, o to, a požadoval zvýšení cla na 40% z ceny, a my máme v nejbližších dnech ve sněmovně o tom učiniti usnesení. Jest pouze otázkou, co v takových případech říká tomu dotyčný francouzský průmysl, zda je s takovými věcmi srozuměn. Má tam totéž clo, avšak tato smlouva je samozřejmě učiněna k tomu, aby Francouzi dodávali své luxusní zboží z největší části do Československé republiky; takovou obchodní smlouvou stěží pozdvihneme své národní hospodářství a všeobecně svůj národ. Musíme se dotknouti ještě jednoho, totiž rdoušení kapitálu průmyslového.
Podali jsme k rozpočtu návrh, na který musím obrátiti zvláštní pozornost vážené protistrany. Když jsem dnes zde vstoupil do své kanceláře, přišla ke mně jedna strana, jež mi vyslovovala dík za to, že byl podán návrh o starých pohledávkách vojenských. Dotyčný mi pravil, že nenáleží k mé straně, nýbrž že je Čech, že však nenachází u svých poslanců v těchto otázkách porozumění. Prosím vás, abyste to laskavě vzali na vědomí a věnovali tomuto bodu svou zvláštní pozornost, neboť v rozpočtu nacházím pouze 10 milionů pro drobné živnosti, avšak pohledávky průmyslu činí přes 800 milionů. Vidíte - to je statisticky dokázáno - že zde v tomto bodu musíme se zasaditi o to, společně se zasaditi, pak spíše něčeho docílíme. Podali jsme návrh, aby bylo zařazeno prozatím 300 milionů. Přijměte tento návrh a uvidíte, že průmysl to bude považovati za nesmírně důležité, neboť bylo již prohlášeno 65% těchto pohledávek za likvidní.
Při této kapitole o rdoušení přicházíme nyní k nesmírně důležité otázce, o které musí býti promluveno: k válečným půjčkám. Průmysl nemůže dále pracovati a nebude se rozvíjeti, nepodíváme-li se na tuto otázku z blízka. Hleďme v nejbližší době pomýšleti na to abychom zakopali válečnou sekyru a pohovořili si o této otázce jinak než posud bylo obvyklo! Úmyslně mluvím o válečné sekyře. Zajisté bude možno, najdou se plány, najde se zvláštní spojení s dávkou ze jmění i v německých kruzích, a když již takové návrhy byly průmyslem, živností a jinými kruhy podány, bude to nepochybně velmi odbornicky posuzováno. Muselo by se věnovati mnoho pozornosti také projektu, který uvádí válečné půjčky v souvislost s projekty stavebními tím způsobem, že ten, kdo provádí stavby, stejným způsobem dostává zaplacenu válečnou půjčku. Tím by nedělalo ministerstvo ničeho jiného, než že by zvýšilo položku, jež zde zařazena je na podporu bytových staveb.
Tímto způsobem pravděpodobně vyjdete z toho levněji, a při tom užijete na to válečné půjčky. Nesmíme však důvěřovati projektům, jež se vztahují na stavební diktaturu. Dnes možno čísti v novinách, že jistý stavební diktátor, ač takový ještě ustanoven není, totiž vláda sama, zabavila jednomu velkému průmyslovému podniku domy, jež vystavěl pro své dělnictvo v Krásném Březně. Každý průmyslník si řekne: v budoucnosti již v takovém případě vůbec nestavím a nebudou moci mě k tomu donutiti celá sta diktátorů.
Mohl bych mluviti ještě celé hodiny
o těchto rozpočtových otázkách. Avšak vrátil bych se k počátkům
a řekl bych: hledejte, pánové z protistrany, naléhavě nutnou rovnováhu
v soukromém hospodaření, v živnostenském hospodářství, budujte
ji u obchodníka, průmyslníka co možno nejrychlejším zavedením
volného, nevázaného a vůči Němcům spravedlivého hospodářství v
tomto státě. Teprve pak budeme moci vyjíti z tohoto mámení, zatajování
a klamného zdání našeho rozpočtu a budeme se moci snad přiblížiti
k opravdové rovnováze v rozpočtu československého státu. (Potlesk
německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban: Uděluji
slovo dalšímu řečníku "pro", panu posl. Pastyříkovi.
Posl. Pastyřík: Vážené dámy a vážení pánové! Ačkoliv jsem se chtěl obírati pouze rozpočtovými položkami, jest přece jen třeba, abych pánům kolegům z německé strany několik slov promluvil. Pan kol. Kostka zde právě řekl, že to byl český živnostník, který ho vyhledal, aby se ho p. kol. Kostka zastal v záležitosti úhrady, které má za starým Rakouskem, jelikož prý to čeští poslanci nedělají. Pan kol. Kostka dle toho asi neprohlížel a nečetl zde podané návrhy, jinak by byl viděl, že návrh náš na úpravu toho jest již dávno podán. (Posl. dr. Kafka: Ale vaši živnostníci to nevědí!) Ale vědí a vaši to také vědí, pane kol. Kafko, poněvadž chodí také za námi vaši němečtí živnostníci a žádají, abychom je zastupovali, poněvadž vy je nezastupujete.