Zemědělec náš je neustále týrán a šikanován všemožnými nařízeními a cena jeho produkce jest uměle stlačována. Cena, kterou platíme na př. za mouku, je nejlacinější ze všeho, co vůbec máme. A stejně šikanován jest obchodník a živnostník.
Když to se děje, pochopíte, že
postranní obchod je zde, že zemědělec nerad odevzdává to, co má,
a někdy ostatně ani odevzdati nemůže. Návrat k volnému hospodářství
je nejen možný, ale je naprosto nevyhnutelný. I v oborech, ve
kterých jest prozatím nutno zachovati vázané hospodářství, jest
konečné uvolnění tohoto hospodářství cílem, který musí sledovati
hospodářská politika. Nezapomínejte, že vládnouti znamená býti
prozíravý m. Nelze neviděti, že jen cestou volného hospodářství
lze dospěti k zvýšení výroby, která je předpokladem ozdravění
hospodářského života naší republiky. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Schälzkymu.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Téměř všichni němečtí řečníci podali na počátku svých řečí ohražení proti jedinečnému způsobu projednávání rozpočtu v této sněmovně. My Němci jsme vyloučeni z opravdové a hlubší spolupráce již tím, že nám byl předložen rozpočet výhradně v české řeči. Osmnáctiminutové doby k řeči, jež mi byla dána, chci použíti k tomu, abych poukázal na několik našich nejdůležitějších požadavků v kapitole "sociální péče". (Místopředseda dr. Hruban přejal předsednictví.)
Jedním z nejtísnivějších následků války je přímo nesnesitelná nouze bytová v městech. Výkřik o pomoc, který ze všech stran proniká k vládě, dal podnět k mnohým opatřením, tato však ukázala se úplně nedostatečnými, namnoze dokonce škodlivými. Nedostatečné jsou pohotové státní prostředky k tomuto účelu, nedostatečné bytové oddělení v ministerstvu soc. péče. Těch několik málo odborných sil, jež v tomto oddělení mám radost, že pan ministr sociální péče je přítomen - a v ministerstvu práce jsou k disposici, v prvém tři, v druhém čtyři, naprosto nemohou zmoci svou agendu. Víme, takové zařízení již vícekráte zde bylo, aby z lidí tropeni si blázni, ne však, aby žádosti byly rychle a příznivě vyřizovány. Chci otevřeně přiznati, že ti páni úředníci jsou odborníky, kteří s uznání hodnou horlivostí a porozuměním věnují se tomuto tak důležitému odvětví státní péče, avšak oni sami musí říci, že dosavadní byrokratický a rozvláčný vyřizovací postup neumožňoval rychlé vyřizování žádostí. Především žádáme, aby pokud možno nejdříve byla tato agenda soustředěna na jednom místě a aby docházející žádosti byly pokud možno rychle vyřizovány. Tomuto oddělení ministerstva sociální péče buďtež především přiděleny vyškolené odborné síly, při čemž zdůrazňujeme požadavek, aby byl vzat zřetel i na německé úředníky v poměru počtu obyvatelstva. Až dosud byly marny veškeré pokusy, aby třeba jen jeden německý úředník na toto místo v ministerstvu byl dosazen, a sice úředník, který je velmi dobře obeznámen v agendě stavebních a bytových družstev. Bylo by zajímavým zjistiti, kolik peněz muselo býti vydáno jednotlivými městy a stavebními družstvy za deputace, aby jely do Prahy urgovat zde vyřízení žádosti, uložené snad někde ve skříni, kolik žádostí, intervencí, návštěv, proseb bylo třeba, aby stavební úvěr byl třeba jen připraven, nechci říci, aby konečně byl povolen a vyplacen. Tomuto rozvláčnému úřednímu postupu a ještě jedné jiné okolnosti dlužno přičítati, že mnohá německá města ztratila bez využití cenný stavební rok a bytová nouze vzrostla nesnesitelně, protože nebylo možno prostě dostati vyřízení slíbené subvence nebo státního úvěru. Jak mnoho peněz bývalo by se dalo ušetřiti včasným stavěním! Vždyť každým stavebním rokem rostou velmi značně náklady. Řekne-li se, že dosud bylo vybudováno s pomocí státního úvěru 2.300 bytů, tu ptám se: co je to vůči skutečné potřebě? Chci obrátiti se na ministerstvo s prosbou, aby nám sdělilo, kolik z těchto bytů vypadá na německé obyvatelstvo. A když se nám sděluje, že ministerstvo veřejných prací prozkoumalo již 361 stavební projekt, bylo by jistě zajímavo zvěděti, kolik jest mezi těmito prozkoumanými návrhů německých. Jest velmi smutno, že nařízení vládní a její opatření na podporu bytových staveb došla příliš pozdě na vědomí německého lidu, ba dokonce i stavebních a bytových družstev, než aby jich mohlo býti použito včas, aby byla pobídkou k stavební činnosti. Žádáme zde důkladnou odpomoc. Mnohé město a stavební a bytové družstvo bylo by této úvěrové pomoci státní použilo, kdyby se mu o tom dostalo včas a patřičné jasné zprávy.
V podpoře stavební činnosti mohla všeobecně užitečná stavební družstva, soustřeďující se v říšském svazu - česká stejně jako německá - vykonati vynikající služby. Musíme proto žádati, aby jim byly přiznány přiměřeně v poměru počtu obyvatelstva zvýšené subvence.
Vláda zamýšlí nyní ustanovením bytového diktátora uvésti v běh stavební činnost. Chceme věřiti, že toto zařízení nebude opětně důvodem Němcům pro stížnosti. Podle našeho mínění musí vláda poskytnouti zcela jiné stavební kredity, aby uspokojivě rozřešena byla jedna pro národní život tak důležitá otázka, jako je otázka bytová. Finanční politika tohoto státu, zvláště neblahé a nespravedlivé řešení otázky válečných půjček, o kterých ještě nesmí býti promluveno poslední slovo, jest také jednou z příčin, že stavební družstva nedostanou u peněžních ústavů potřebných půjček a proto nemohou se ucházeti ani o státní úvěr.
Jest to naléhavou úlohou státu, aby stavebním společnostem umožnila také potřebné půjčky. Víme, že tato otázka musí býti řešena netoliko pouze státem, nýbrž také za účasti všech zúčastněných činitelů, aby vybudován byl potřebný počet novostaveb. Neboť pouze novostavbami možno čeliti bytové nouzi. Především musí stát sám předcházeti dobrým příkladem a budovati pro své úřady a úředníky potřebné místnosti. (Německý výkřik: Ne však stavěti kasárna!) ovšem, proti tomu musíme se obzvláště ohraditi, aby byty a místnosti v jednotlivých městech - zvláště u nás v německém kraji se tak děje - zabírány byly pro vojenské účely. Tak stalo se ve Frývaldě a Bruntále atd., ba dokonce i v malých vesnicích. Je velmi zarmucujícím, že militarismem ještě bída bytové nouze se rozmnožuje a zvětšuje. Nestačí-li stávající kasárna, pak mají býti právě vojáci klidně ponecháni doma u své práce. (Německé hlasy: Zcela správně!) Nutno ovšem žádati, aby k tomu byli přidrženi podnikatelé, kteří to mohou dělati, aby stavěli pro své dělníky a zaměstnance byty.
K povzbuzení soukromé stavební činnosti jest nezbytně nutno zvýšiti procentovou sazbu státní výpomoci ze 40 na 60% a proto žádáme, aby do rozpočtu pro rok 1921 zařazena byla značně vyšší částka na bytovou péči.
Ale i v jiném směru má ministerstvo podporovati soukromou činnost stavební. Co se však děje? V nejbližší době má býti opět změněn zákon o zabírání bytů v neprospěch majitelů domů. Novým tímto zákonem má býti vzato majiteli domu všechno právo nakládati ve svém vlastním dome s prázdnými byty a má býti přikazování prázdných bytů přenecháno výhradně obcím.
Na místo, aby tato ustanovení, jež omezují majitele domů v jeho svobodě, byla zmírněna, zamýšlejí se opatření, jež stále více a více vylučují svobodné nakládací právo s domovním majetkem; odnětí svobodného disposičního práva není přece ničím jiným než částečným vyvlastněním domovního majetku, a to bez náhrady. To není žádnou pobídkou k podporování soukromé stavební činnosti. Velká část majetku domovního nachází se přece v rukou živnostenského středního stavu, dělníků, zaměstnanců s pevným platem, pensistů a pod., kteří nemohou ze svých jiných příjmů obětovati něco na udržování domu, ba dokonce kteří v mnohých případech závisí svou výživou na výtěžku domu. Jestliže pak nyní výnos činže sníží se na poměry předválečné a bude na té výši udržován, a nebudou-li proto žádné prostředky pohotově k udržování domu v příznivém stavu, nesmí se nikdo diviti, jestliže není u soukromníků žádné nálady k budování nových staveb. A tak chce se čeliti naléhavé nouzi bytové!
Jiná, velmi smutná a zahanbující kapitola pro stát je kapitola o invalidech a válečných obětech. S důchody, které stanovil zákon ze dne 20. února 1920 o zaopatření invalidů a sirotků, nemohou tyto ubohé oběti války při dnešní drahotě vyjíti a je proto samozřejmo, že ihned po vyhlášení tohoto zákona žádal spolek invalidů novelisaci tohoto zákona. A tu stojíme zcela na straně spolků válečných poškozenců a žádáme rovněž od vlády, aby co možno nejdříve provedla tuto novelisaci zákona o zaopatření válečných poškozenců, a to na podkladě oněch požadavků, které tyto organisace invalidů právě podaly na příslušná místa, k ministerstvům. Jménem své strany a jménem parlamentárního svazu, jehož jsem referentem v těchto otázkách, mohu prohlásiti, že všechny strany zde stojí na straně válečných obětí v jich boji o existenci jich a jejich příslušníků. (Potlesk německých poslanců.)
Jménem lidskosti musíme se ohraditi proti takovému nakládání s obětmi války co nejrozhodněji a připomenouti vládě a národům tohoto státu jejich povinnost chrániti tyto invalidy a vdovy po padlých před bídou a zoufalstvím a nevydávati ty ubohé sirotky na pospas podvýživě a plížící se mezi lidem chorobě, tuberkulose, nýbrž pečovati o to, aby z nich vy rostli zdraví a zdatní členové lidské společnosti. Zde musí mluviti srdce. Nechceme-li těmto ubohým obětem války vytrhnouti ze srdce víru v lidskost a spravedlnost, pak nutno pomoci rychle. Bis dat, qui cito dat. Dvakrát dává, kdo rychle dává. Jestliže tím je pan ministr financí snad přiveden ze své věhlasné rovnováhy, o které se mnoho mluví, není to důvodem, aby tyto ubohé oběti války byly ponechány dále o hladu a v bídě. Již nespravedlivým splacením válečné půjčky velmi mnohé z těchto vdov po padlých ztratily svůj poslední namáhavé ušetřený groš, byl jim totiž tímto nespravedlivým zákonem uloupen. Jest hluboce zarmucujícím zjevem, že právě se chce započíti se šetřením na zaopatření těchto největších ubožáků, kdežto jinak při ostatních kapitolách, jako na př. při militarismu se blýská miliardami. Kapitál, který národ a stát investuje pro oběti války, jest jistě nejlépe uložen a položka "váleční poškozenci a oběti války" bude stálou pobídkou, aby militarismus ve státě byl odbouráván a konečně odstraněn. Mám-li ještě několik minut času, rád bych poukázal pouze na několik číslic v rozpočtu této věcí se týkajících. V roce 1920 bylo zařazeno na zákonné požitky pro válečné poškozence 561,600.000 K, roce 1921 nacházíme na této položce pouze 366,000.000 K, což znamená snížení o 195,600.000 K. (Německý výkřik: To je odbourávání cen v republice!) Tak tomu jest! Také státní rozpočet ohledně zákonitých požitků pro pozůstalé po padlých vykazuje velmi značné snížení. V roce 1920 bylo zařazeno pro zákonité požitky pro pozůstalé po padlých 388,400.000 K, v roce 1921 naproti tomu pouze 202,500.000 K, tudíž opět o 185,900.000 korun méně. Je nevysvětlitelno, na co se může zde ministerstvo odvolávati, ježto jistě všechny tyto sociálně lékařské prohlídky, jež měly tvořiti podklad pro vyměření, ještě nejsou docela ukončeny. V kapitole "váleční slepci" jest pozorovati snížení o 1,600.000 K; to jsou ty nejubožejší oběti války a právě péče o slepce je v našem státě daleko pozadu.
Položka "půjčky pro invalidy a invalidní družstva" vykazuje pro rok 1921 snížení o 3,800.000 K a při tom nemáme v našem státě ještě nuceného přijímání do služeb, jako jest pro invalidy v Rakousku a Německu. Položka "mimořádná péče pro válečné invalidy při nákupu a získávání trafik a pod." jest rovněž snížena o 720.000 korun. Tyto číslice mluví samy.
Čas vyměřený k mé řeči téměř uplynul, musím proto kvapem končiti, rád bych však ještě poukázal na jedno. Především jest zde péče o nezaměstnané. V této neobyčejně těžké době má stát povinnost pečovati o nezaměstnané ochotné k práci a nesmí dáti dojíti k tomu, aby si musili snad vyžebrávati těch několik korun podpory v nezaměstnanosti. Žádáme, aby provedeno bylo době přiměřené zvýšení této podpory v nezaměstnanosti, avšak pouze pro nezaměstnané o práci se hlásící, a zvláště podáváme na vládu požadavek, aby vyplaceny byly konečně jednou náhrady podnikatelům, které jsou již dva roky splatné. Tu bylo třeba také mnoho set urgencí a, pokud vím, bylo v poslední době v několika málo případech teprve něčeho docíleno.
V kapitole "péče o mládež" nacházíme ve státním rozpočtu zařazenou položku 15,784.879 K. Člověk by se divil, avšak hned najdeme při tom, že z toho vypadá na státní ústavy na Slovensku 5,784.879 korun. K tomuto bodu bych poznamenal: Na poli péče o mládež má účast vynikající, uznání hodnou měrou veliký počet soukromých organisací. Poukazuji zde na okresní a zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež v německých městech. Smíme snad očekávati že těmto okresním úřadovnám, které větším dílem nacházejí se v těžkém finančním postavení, bude zajištěna přiměřená státní subvence, že však tato státní subvence bude přidělována podle poměru obyvatelstva v tomto státě. Vůbec bychom požadovali, aby v příštím státním rozpočtu při všech takových podporách v rozpočtu přesně bylo udáno, kterým národnostem má se dostati těchto podpor.
Končím. Pokud v tomto státě bude
s německým lidem v ohledu hospodářském a kulturním tak nespravedlivě
zacházeno, pokud není zavedena plná rovnost a rovnoprávnost, nemůžeme
pro státní rozpočet hlasovati. (Potlesk německých poslanců.
Posl. dr. Brunar [německy]: Prosím za přerušení schůze, dokud
ministři nebudou přítomni.)
Místopředseda dr. Hruban: Prosím, pan ministr, o jehož resortu se právě jedná, zde jest.
Pan poslanec Knirsch, Kallina a soudr. podali návrh na konec schůze. Dám o něm hlasovati. Prosím, pánové, račte zaujmouti svá místa. (Děje se.)
Prosím, kdo je pro návrh pánů poslanců Kalliny a Knirsche, aby byla schůze skončena, račte povstati. (Děje se.)
To jest menšina, návrh jest zamítnut. (Odpor německých poslanců. Výkřiky německé Hluk.)
Prosím, pánové, návrh jest zamítnut,
já jsem to prohlásil a tak tomu je. Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku p. posl. Sedláčkovi. (Výkřiky německé.) Pan
poslanec Sedláček má slovo.
Poslanec Sedláček: Slavná sněmovno! Velectěné dámy a pánové! Promluvím stručně k některým resortům v této čtvrté skupině o otázkách jednoho stavu, důležitého v tomto státě, o otázkách řemeslnických a živnostenských.
Velectěné shromáždění! O stavu tomto se ve shromáždění našem Národním velmi málo mluví, stav tento jest přehlížen, ačkoliv každý musí přiznati, že jest velmi důležitým činitelem (Výborně!) ve státě našem. Stav tento jest stavem státotvorným a všem nám musí záležeti na tom, aby stav těchto středních výrobců byl chráněn a podporován z prostředků státních.
Velectěné shromáždění! o těch jednotlivcích, o kterých jest ustálený úsudek, že snad velmi mnoho těží z výroby, nemluvím, budu mluviti jen o výrobcích drobných, poctivých a svědomitých, kteří ochrany potřebují. V této čtvrté skupině ve všech skoro resortech o malovýrobcích se jedná a rozhoduje jak v ministerstvu obchodu, tak v ministerstvu pro obchod zahraniční, tak také v ministerstvu zásobovacím, v ministerstvu veřejných prací, sociální péče atd., ve všech těchto ministerstvech má býti tento stav hájen, má býti chráněn. My však máme ustálené vědomí, že tomu tak není, ba právě naopak, že zde je systém docela jiný, čistě jednostranný, který nadržuje jedné vrstvě společenské, jedné třídě výrobní a přehlíží tohoto důležitého činitele státního.
Všimněme si, velectěné Národní shromáždění, blíže otázek našich jednotlivých těchto resortů, jednotlivých těchto ministerstev.
Vezměme si ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. To slovo "živností" je na místě posledním a také skutečně se jedná s nimi jako s posledními, jako s něčím méně cenným. Všimněte si položky, která je v rozpočtu našem stanovena pro podporu tohoto stavu středního, jak nepatrná je to položka a co se s ní může učiniti pro záchranu tohoto důležitého stavu. Máme různé ochranné instituce, různé ústavy, úřady pro chránění živnostnictva, ale, velectěné shromáždění, ty nejsou dobře vybaveny, aby úkolu svému dostály.
Doposud se nepřizpůsobily nové době, modernímu tvoření, nýbrž lpí na převzatých zvycích ze starého Rakouska. Je to omluvitelné, neb stát na to velmi málo věnuje, velmi málo dává. Jest ale skutečně zapotřebí, aby ústavy a úřady tyto, které si živnostnictvo pracně vydobylo, byly vládou lépe financovány.
Naše zvelebovací úřady, naše živnostenské rady - pánové, kdo zná celou činnost úřadů těchto, dá mně skutečně za pravdu - nevyhovují dnešní době. V dobách, kdy heslo socialisace stále více a více se uplatňuje, kdy mnohé politické strany ze svých vlastních prostředků, svou vlastní silou veliký kus práce učinily pro celek, pro společnost, pro stát a pro záchranu svého vlastního stavu, naše ústavy zvelebovací, naše rady živnostenské nepochopily ještě dobu a pracuje se tam jen cistě na nějakých statistikách, nanejvýše pořádáním odborných kursů a přednášek. Nepracuje se však tak, aby skutečně pomáhaly těm, pro které ústavy a úřady tyto založeny byly. Jest potřeba ústavy tyto lépe vybaviti a zreorganisovati celou správu těchto našich záchranných institucí hospodářských.
Velice těžce neseme, jakým způsobem jsou voleni činovníci v ústavech a úřadech těchto. My dávno již voláme po tom, aby i tam se volilo na základech jiných, modernějších, aby i tam měly menšiny právo zastoupení, ale jistí činitelé, kterým asi celé toto staré zařízení jde k duhu, nespěchají s nějakou nápravou, ba právě naopak stále myslí, že se udrží, co bylo vyvoláno v létech dřívějších pro jisté činitele, ne pro ochranu stavu řemeslnického a živnostenského. Po stránce této musí se jedenkráte státi náprava, aby ústavy skutečně vyhovovaly době, aby prospěly celku.
Máme stížnosti další, co se týče resortů ministerstva obchodu, vezměme na příklad otázku našich pohledávek, které máme ještě od dob válečných, od starého rakouského státu. Již v roce minulém na jaře byla povolena kvota 10 milionů, aby aspoň těm nejchudším, nejpotřebnějším živnostníkům byly vypláceny ty účty, které mají již od roku 1917-18 u státu. Obnos povolen byl, ale, velectěné dámy a pánové, vyplácí se takovým způsobem, že teprve něco okolo 2 milionů se vyplatilo, kdežto ještě velká částka z tohoto povoleného obnosu vázne, a když jdete k ministerstvu obchodu, aby již konečně alespoň těm nejpotřebnějším účty zaplaceny byly, neb ztrácí úroky a nemají peněz do své výroby, řekne se, že to vázne u ministerstva národní obrany, že ono není hotovo s vylikvidováním a vyúčtováním. Prosím, přes dva roky se to táhne, za dva roky mohl by býti takový malý obnos proúčtován, za dva roky by mohl býti malý obnos vylikvidován pro ty nejpotřebnější, pro ty, kteří toho skutečně potřebují pro svoji výrobu.
V poslední době zřídilo se nové ministerstvo pro obchod zahraniční. Je zde veliká otázka, zda-li skutečně tohoto ministerstva bylo potřeba, zda-li se obchodní oddělení u ministerstva obchodu nemělo lépe vybaviti, lépe vypraviti? Nač potřebujeme zřizovati stále nové úřady, nová ministerstva? My úplně uznáváme, že dřívější obchodní oddělení u ministerstva obchodu, kde bylo 17 úředníků zaměstnáno, nemohlo vyhovovat, ale nevíme, proč byl vyvolán v poslední době v život nový úřad - nové ministerstvo. Snad proto, aby vázl zahraniční obchod pro spory o kompetenci, anebo snad proto, že byli proň kandidáti? Dnes velice dobře víme, ačkoliv jest to úřad, který má již přes 700 úředníků a tito úředníci jsou daleko lépe placeni, než úředníci v oboru obchodním v ministerstvu obchodu, poněvadž jsou to úředníci většinou smluvní, kteří mají příjmů od 20 do 40 tisíc korun, tedy daleko více, než úředníci státní, že nám ještě doposud tento ústav nevyhovuje, ačkoliv stojí velmi mnoho. Všimněme si některých položek v rozpočtu pro toto ministerstvo, kde se jen na cestovné a diety určuje obnos 32 milionů korun, každý se nad tou cifrou musí pozastavit. Vyvolalo se ministerstvo a takové obnosy se mu věnují, a maloživnostnictvo zase trpce si stěžuje, že se zde zase, jak z mnohých případů dokázáno, přehlíží člověk s malým provozovacím kapitálem a že se v mnohém nadržuje silným jedincům nebo silným společnostem. (Hlas: Ať řeknou, kolik vyvezli z republiky!) Máme zde skutečné doklady, že toto ministerstvo nadržuje právě silným činitelům a nevyhovuje v mnohých spravedlivých věcech malému výrobci. Mám několik případů, že si stěžují různí obchodníci, že již před 3 měsíci žádali u dovozní a vývozní komise o dopravní osvědčení pro dovoz citronů. Já jsem jeden případ vyšetřoval, kde to vězí, že dotyční nedostanou ani odpovědi, nemohli to však ani v úřadě najíti. Možná, že dotyčný žadatel nevyhověl všem předpisům v žádosti o povolení. Ale tu jest svatou povinností takového úřadu, který zaměstnává celé spousty zřízenců, když něco nesprávně jest vyplněno, aby alespoň dal odpověď, nebo poslal žádost zpět, ale tu se žádost prostě dala ad acta a dotyčný činitel myslil, že dostane povolení, a mezi tou dobou ztratí ten předmět. Máme důkazy, že se pašuje do našeho státu z cizích států nábytek. Mám zde jeden přípis truhlářského zemského svazu moravského, kde píší:
"Při stávající nezaměstnanosti v oboru truhlářském jest nezbytně třeba, aby dovoz nábytku najmě vídeňského byl přísně zakázán. V té věci intervenoval Svaz truhlářů moravských společně se Svazem dělnickým u ministerstva pro zahraniční obchod, kde jednati se mělo o povolení družstvu truhlářů vídeňských na vývoz nábytku do naší republiky. Přes výslovný zákaz bohužel naše vyslanectví ve Vídni všemožně chce vývoz nábytku do naší republiky podporovati. Nemá-li nastati naprostá stagnace v oboru našem, jest nevyhnutelně třeba, by zákaz dovozu byl také do všech důsledků dodržován.
Poukazujeme tu ještě na jinou okolnost, které zhusta používá se na ubíjení našeho nábytkářství. Začasté bývá povolován dovoz nábytku starého, tento pak bývá prohlížen komisí, pozůstávající z příslušníků finanční stráže, a jak dokázáno jest, velmi zhusta pod pláštíkem starého nábytku bývá dovážen k nám nábytek zcela nový. Stává se, že při přesídlení zřízence neb úředníka z Vídně k nám bývá dováženo 2 i více vagonů nábytku, jako příslušenství dotyčného zřízence neb úředníka. V těchto případech, jež zhusta se opakují, žádáme, aby při každém přesídlení a povolování dovozu nábytku starého bylo povolanými odborníky zjištěno, zda skutečně o příslušenství žadatele se jedná a zda se posléze jedná o nábytek starý.
Otevřeně prohlašujeme, bude-li i nadále trpěno, že v pohraničních místech jako Břeclava, Bratislava a Znojmo, bude dovoz nábytku pašován, a vedle toho pod rouškou přesídlování celé vagony nábytku nového k nám dováženy, jsou nuceni příslušníci našeho odboru zastaviti svou výrobu vůbec a dělnictvo propustiti. Žádáme, aby povolování dělo se povolanou komisí, v níž i odbor náš by měl svého zástupce".
Takových přípisů jest zde celá spousta. V době, kdy u nás začíná krise nezaměstnanostní, kdy živnostníci jsou nuceni propouštěti dělnictvo, pašují se k nám cizí výrobky.
O ministerstvu zásobování s ohledem na živnostnictvo hovořil zde posl. Votruba, já jen doplňuji následující: To, co bylo učiněno Stálým výborem letos v létě proti malým výrobcům, proti malým zaměstnavatelům, velectěné shromáždění, jest nesociální, jest nejvýš nespravedlivé. Ona náhrada na lacinou mouku, která byla nadiktována malým výrobcům, malým zaměstnavatelům, nese již skutečně ovoce. Máme celou spoustu případů, že mistr, mistrová propouští svého dělníka, svého učně, aby se vyhnuli placení této moučné dávky. Jest spravedlivo, aby i za samozásobitele dělníka, který jest zaměstnán v některém závodě, a který tedy mouku nekupuje, musil odváděti zaměstnavatel jednu korunu? Aneb za učně neb dělníka, kterého má ve stravě? Pravda, za tyto jednu korunu platiti nemusí, poněvadž je živí, avšak zrovna jako pro sebe i svou rodinu musí pro ne kupovati mouku drahou. To není sociální, to není spravedlivé. Nedivím se, že malý zaměstnavatel raději pracuje sám se svou rodinou a že propouští učně nebo dělníka. Následky budou velké, poněvadž v malých dílnách se vyučuje živnostenský dorost a nám musí záležeti na tom, abychom živnostenský dorost měli.
Ministerstvo veřejných prací má též chrániti a pomáhati stavu střednímu, malým výrobcům. My stále mluvíme o velkém stavebním problému. Již mnoho anket se pořádalo, již mnoho řečí bylo promluveno o této otázce stavební, o velké bytové nouzi zvláště v městech. Ale, velectěné dámy a pánové, my zase máme obavy, až přejde doba mrtvé sezony a zima pomine, když přijde doba, kdy se skutečně bude moci stavěti, že práce přípravné nebudou vykonány a že nezačneme ani v roce 1921 skutečně účelně řešiti otázku bytovou. Nám všem velmi na tom musí záležeti, aby již jednou otázka bytová byla rozřešena a aby byl ve státě pořádek. Tím příštipkářstvím, tím zabíráním různých komůrek nerozřeší se tato otázka sociální, tento veliký problém jest třeba řešiti důkladně. Některá města začala pracovati již svépomocí, začala řešiti tuto otázku tím způsobem, že chtěla donutiti jisté boháče, aby věnovali ze svého kapitálu i z provozovacích prostředků ve svém podniku, kde bylo zjištěno, že mají dosti provozovacích prostředků, aby sami začali stavěti aspoň svoje vlastní dílny a kanceláře aneb byty pro své úředníky a dělníky. Já mám však obavu, pak-li se nebude shora působiti, pak-li zde nepřijde nařízení přísné právě proti těm, kteří mohou stavěti, poněvadž mají prostředky, že ani tato svépomoc nepotká se se zdarem. Na tuto věc čistě sociální a společenskou jest skutečně potřeba, aby se věnoval jistý obnos a aby ministerstvo veřejných prací houževnatěji otázku tuto řešilo. Vždyť když budeme stavěti, budeme též zaměstnávati naše výrobce, náš střední stav. Když nezaměstnanost velká nám hrozí, musí nám velice záležeti na tom, aby stavební ruch jedenkráte začal, poněvadž potom budou zaměstnána naše řemesla dřevoobráběcí a kovoobráběcí a i jiná řemesla, a tím také bude zaměstnáno dělnictvo. Tím rozřešíme velikou krisi bytovou a otázku sociální - nezaměstnanost.
Od ministerstva veřejných prací žádá také naše živnostnictvo různé potřeby výrobní, různé suroviny, různé polotovary.
Mám zde několik přípisů, že právě zde se přehlíží výrobce malý a že se nadržuje výrobcům silným, kteří by mohli více platiti než výrobci malí. Mám zde přípis jednoho mlynáře, v němž se praví: "Podal jsem na ministerstvo žádost o příděl benzolu z továrny A. Formandl, Brodek u Přerova. Ministerstvo poukázalo mi 10 sudů benzinu z ostravské rafinerie. Rafinerie tato chtěla mi benzin expedovati předem proti zaplacení a žádala obnos 38.000 Kč; v tom započtena je také kauce za sudy. Počítá-li se však dovoz benzinu, půjčovné za sudy, ztráta benzinu a dovozné prázdných sudů zpět, přijde 1 kg benzinu na 25 Kč. Chtěl-li bych benzinem tímto mlýn poháněti, musel bych si dát platiti od semletí 100 kg aspoň 100 Kč, abych jen trochu vycházel. A kdo zaplatí tolik od mletí? Nikdo. S benzinem tímto není vůbec možno pracovati. Firma A. Formandl nabízela mi benzol proti ministerskému povolení za cenu docela přiměřenou. Psal jsem tedy na ministerstvo, že benzin, který mi přidělili, nemohu pro jeho přemrštěnou cenu potřebovati, s prosbou, by mi poukázali benzol od fy A. Formandl. Za týden dostal jsem vyřízení, že benzol potřebují výhradně pro ministerstvo národní obrany a abonentům, že ho přidělovati nemohou. Podal jsem znovu žádost o benzol a byl mi zase přidělen benzin z Ostravy za cenu jako dříve."