Jestliže jsem promluvil o tomto prováděcím nařízení, jest to příznačným pro celé československé zákonodárství, pro celou správu, že do dnes toto prováděcí nařízení nebylo ještě přeloženo do němčiny a vydáno. Kdyby se však jednalo o to, aby bylo vydáno nařízení, ze kterého stát něco má, řekněme nařízení o upisování státní půjčky nebo o prodeji losů třídní loterie, pak jest již od prvého dne hotov německý překlad zákona. Ti páni ve vládní lavici dovedou nás nalézti jen tehdy, jestliže ta věc je jim k užitku; pak neznají ani české řeči jednací.
Ještě o jedné otázce bych promluvil, jež je značného významu. Jde o to, zda vůbec může prováděcí nařízení měniti podstatná ustanovení zákona. Podle všech právních pojmů jsou zde prováděcí nařízení pouze k tomu, aby zákon vysvětlovala, úřadům, jež mají zákon prováděti, dala směrnice, nikdy však nesmí prováděcí nařízení přímo měniti ustanovení zákona. První instancí pro vyměření moučné dávky jsou naše úřady obecní. S tohoto místa, odkud moje slova se ozývají, rád bych všem našim obecním úřadům vložil na srdce, aby se stavěly na půdu zákona, t. j. aby rozhodovaly o tom, kdo povinen je platiti moučnou dávku, tak, aby ukládaly tuto daň pouze oněm, kteří mají majetek přes 30.000 K a zároveň příjmy 15.000 K. Obé musí býti spojeno, netoliko jenom příjmy nebo pouze jmění. K tomu přistupuje, že podle ustanovení tohoto nařízení Stálého výboru bylo uloženo berním úřadům československým, aby zvýšily čistý katastrální výnos z lesů a zahrad na 200%, pro ostatní pozemky na výši 1 1/2násobnou. Tato ustanovení zákona směřují pouze k tomu, že má býti zapravován čistý katastrální výnos od oněch, kdo jsou zemědělci z povolání. Berní úřady dostaly však pokyn, aby dokonce i při drobných majitelích zahrad atd. tento katastrální výnos zvýšily, a přirozeně dojde k tomu, že dokonce i malí majitelé, snad podle svého osobního stavu, budou musiti tuto dávku platiti a za druhé ve formě zvýšení čistého výnosu katastrálního o 150 nebo 200%. A to provede se beze všeho hluku, postižení snad ani to nebudou věděti, budou se jen diviti, že platí již zase zvýšené daně pozemkové. Právě s tohoto místa bych na to upozornil, že toto zvýšení čistého výnosu katastrálního může nastati pouze tehdy, když dotyčný je zemědělcem z povolání a jedná-li se o přiměřený větší majetek pozemkový.
A pak třetí tísnící ustanovení tohoto zákona, t. j. ono, které přidržuje samostatné podnikatele, aby platili na své dělníky, za každého povinného nemocenským pojištěním za den 1 K bez ohledu na příjem. A tu upozornil bych obzvláště ony kruhy, které nacházejí se také v této sněmovně, kteří jsou pro tuto dávku, že kruhy samostatných podnikatelů i živnostníků - to se často namítá - nemohou tuto dávku moučnou přenésti na cenu svých výrobků. To však nejde vždy. Ty doby jsou pryč, žijeme v době hospodářského úpadku, a obchodník, živnostník může ceny zvýšiti pouze tehdy, zůstane-li skutečně schopným soutěže, to jest, jestliže přes zvýšení ceny může ještě zboží dáti na trh, v opačném případě to nejde, ježto by ztratil své zákaznictvo, a následkem toho není přesun v tomto případě možný. V usnesení, které jsme právě podali předsednictvu, chceme při hlasování projeviti svou vůli, aby bylo zrušeno toto opatření Stálého výboru. Vláda má krýti diferenci mezi nákupní cenou mlýnských produktů a mezi cenou prodejní, jež zde skutečně je a nemůže býti shlazena se světa nějakým jiným, sociálně spravedlivějším způsobem.
Nyní bych přešel ke druhému dílu svých výkladů, k zásobování potravinami našich německých okresů. Již za války byly německé okresy v Krkonoších až k Chebu na jedné straně, německé okresy na Moravě a ve Slezsku na druhé straně pastorky v otázce výživy. A je příznačné, že právě onen muž, který měl za války vésti dodávání obilí v Čechách, dnes stojí v čele ministerstva výživy. Jest to příznačným pro vážné pojímání, jež tento úřednický kabinet přináší vstříc hospodářským otázkám, že při poradě o státním rozpočtu je celá ministerská lavice až na jednoho pana prázdná. Jiná sněmovna světa nedala by si nikdy líbiti takového přehlížení. Podle všech práv - znám sice pouze německé kraje Čech, z nichž část zastupuji - došlo již k vyživovací katastrofě, na příklad od Trutnova až na nejzazší západ, až k Chebu a Aši. V okresu trutnovském je několik obcí po celé týdny bez mouky, a jiné okresy, Ústí, Lípa, Děčín, Mimoň, Litoměřice a jiné okresy pohraniční, zvláště výše položené okresy Rudohoří, dostaly dodávky opožděně nebo vůbec ne.
Nejhůře je tomu však v českém nizozemí, jemuž se již za války špatně dařilo a jež dnes je na tom právě tak. Šluknov, nejsevernější okres Čech s 60.000 obyvatelů, průmyslový okres, mimo to ležící v drsné horské poloze - i ministerstvo výživy musí věděti, že v lesích neroste nikdy žito - tento okres dostává jako příděl stále jeden vagon mouky a tento jeden vagon má snad dostačiti na dlouhou dobu pro 60.000 obyvatel. Na druhé straně vidíme, že dodávky z produktivních okresů této země a říše značně váznou. Vidíme také opět poctivost německého rolníka vůči vládě a státu. Do 15. června t. r. dodaly tyto německé okresy, okresy Ašský a Litoměřický, okres Bilinský o 16%, okres Dubský o 10%, Frýdland o 11%, Most o 29%, Rumburk dokonce o 32%, Německé Jablonné o 11%, Liberec asi o 19% více. V roce 1918 mohli jsme poukázati na to ve staré rakouské říšské radě, že pouze tři české okresy dodaly více než musily, 7 smíšených a 6 německých okresů.
Vážení přítomní! Byli jsme svědky, my, kteří jsme patřili ke staré poslanecké sněmovně rakouské, že čeští zemědělci se tenkráte vyjádřili, že nemají naprosto žádného zájmu na tomto Rakousku, že nemají také naprosto žádného zájmu na dobrém, šťastném výsledku války. Dnes však, vážení pánové, jest to přece váš stát, stát československý, my jsme pouze přistěhovalci a kolonisté a proto by právě čeští rolníci měli v zájmu svého státu, své republiky plně a zcela dostáti své dodávkové povinnosti. Jak to však ve skutečnosti vypadá? Až do 16. června a v následujícím hospodářském roce 1920 nezměnily se poměry dodávací značnou měrou. Až do té doby odvedly okres Benešov o 8%, Čáslav o 18%, Mělník o 9%, Turnov, jenž stále dodával méně, o 21%, Roudnice 15. srpna o 17% méně než podle předepsaného kontingentu měly odvésti. A nyní slyším již pány z české strany této sněmovny, jak praví: "Ano, ty kontingenty pro německé okresy jsou vyměřeny příliš nízko." Znáte-li však svědomitost německých úředníků, kteří jsou mnohdy vůči nám až příliš svědomitými, kteří jsou císařštějšími ve svém počínání než císař, nebo není-li výraz císař v demokratické republice na místě, kteří jsou papežštějšími než papež, pak budete musiti říci, že je nemožno v našich německých okresích Čech, aby ti úředníci byli snad stanovili kontingenty, jež mají býti odvedeny, příliš nízko.
Promluvil bych několik slov o úřadu pro zahraniční obchod v souvislosti s otázkami, o nichž jsem právě mluvil. Kupci v Lípě zažádali o povolení k dovozu kávy. Rozpočet na tuto kávu, jež měla býti dovezena, ukázal, že by přišla asi na 42 K. Úřad pro zahraniční obchod - obyčejně uděluje nebo neuděluje dovozní povolení mladé děvčátko nebo nějaký asi 20tiletý mladík - povolení k dovozu nedal. Ovšem udělil však toto povolení kupcům pražským a několik dnů po povolení tohoto dovozu nabídli pražští kupci družstvu v Lípě tutéž kávu za 62 K, t. j. o 20 K dráže. To bylo příčinou, proč německému družstvu nebylo dovozní povolení dáno.
Slavná sněmovno! V poslední době bylo mně dodáno psaní od jisté americké rodiny, jež psala svým příbuzným v německém kraji Čech, že Američané se radují, že se Němcům v této republice tak dobře daří a že zvláště je to těší, protože Češi zacházejí s německým lidem v tomto státě způsobem opravdu demokratickým. (Veselost německých poslanců.) Pánové, to jsou ty lživé zprávy oficielní tiskové kanceláře, na kterou užívá se i německých daní. Bude naším úkolem, abychom poučili Američany o našich poměrech. Budou-li Američané věděti, jak naše děti v této proslulé republice musí hladověti, jak dochází k celé řadě násilností, pak rozhodně bude posudek o českých poměrech značně jiný, než je tomu v nynější době.
Potíže vyživovací rostou den ode dne. Ministr výživy rád by od sebe odsunul tu celou otázku vyživovací. Dává obcím pokyn, aby si zakoupily obilí z ciziny. Nyní však naše obce skutečně nemohou vzíti na sebe takové veliké finanční závazky. Zahraniční, americké mouky stál by 1 kg 12-14 K a také i více, a tyto obce, které mají prodávati mouku za maximální cenu dvou nebo nevím ani kolika korun, musily by podstoupiti veliké finanční zatížení, které by tyto obce naprosto nemohly nésti. Zástupce slezského města Krnova sděloval mi teprve včera, že všechny daně, určené k rozvržení na toto město, činí 500.000 K, a že pouze vydání na personál v Krnově činí 3,000.000 K. Jak mají býti hrazeny ostatní výdaje těchto měst? Přihlédnete-li ke všem těmto poměrům, má se věc takto: Ježto udržovací náklady na státní budovy značně vzrostly, ježto příjmy zaměstnanců, jejichž zvýšení bylo nutno, jež však nesmírně zatížily ve skutečnosti finance měst, silně stouply, musí přec také jednou konečně zasáhnouti vláda a zvláště také chrániti městské podniky, plynárny atd. tím a učiniti je tak schopnými k výrobě, aby těmto městským podnikům prominuta byla daň výdělková a aby zároveň v těchto podnicích byla odepsána daň uhelná.
Všimneme-li si nejnovějšího návrhu sociálně-demokratické strany, budeme úplně souhlasiti s tím, aby konsumní spolky byly přiměřeně podporovány. Avšak tato podpora nesmí jíti tak daleko, aby ostatní část obyvatelstva právě tím snad trpěla škodu. Přiznáváme zajisté našemu dělnictvu právo na život, musíme však toto právo žádati i pro ostatní kruhy našeho lidu. (Výkřiky.) Projděte tento návrh a všimněte si bodu - myslím - 6, tu uvidíte, že tam se praví, že přede všemi jinými mají býti zaopatřeni členové těchto konsumních spolků plnými dávkami. (Výkřiky.) Se zmíněnou podporou městských ústavů jedině není však možno, aby tyto finance měst se pozdvihly, aby tato města mohla dostáti svým závazkům, jež mají více nežli jindy plniti. Zároveň musí také vláda, ministerstvo financí, přikázati obcím nové výpomoci, a sice přikázáním daní reálných, přikázáním daně činžovní, ne však pouze v místech podléhajících dani činžovní, nýbrž ve všech místech, přikázáním části daně z obratu a části dávky ze jmění, dále však také tím, že převodní poplatky nebo alespoň 30% těchto převodních poplatků z domů a pozemků by připadalo obcím. Neboť přehlížíte-li poměry, pak se přec mají věci takto: opatří-li obec zvláštní zařízení, která všemu obyvatelstvu jsou na prospěch, ať se jmenují jakkoliv, stoupá cena domů, stát získává na převodních poplatcích, na zvýšených poplatcích z převodu a samozřejmě má pak také povinnost oněm kruhům a obcím, které na tom mají účast a při tom spolupůsobí, poskytnouti také část převodních poplatků.
Myslím, že dnes je snad míněním větší části kruhů obyvatelstva a snad také českého lidu, že bychom musili přihlížeti na všechny okolnosti, abychom tomuto hospodaření ústředen učinili konec. S tímto míněním neshledáváme se pouze v našich kruzích, tento názor je často zastáván i v sociálně demokratických kruzích; může býti, to přiznávám panu řečníku, jenž bezprostředně přede mnou mluvil, že po zrušení ústředen nastane snad na nějakou dobu zvýšení cen rozličných výrobků zemědělských. Avšak toto zvýšení cen nepotrvá, nastoupí-li volný obchod, nastane-li volná soutěž, pak přirozeně dojde k snížení těchto cen. Na místo těchto ústředen má československá republika hleděti k tomu, aby uzavřela příznivé obchodní smlouvy, především s Rumunskem a také s jinými státy, aby také vybudovala vývozní schopnost a vývozní cesty, aby toto zboží zároveň také mohlo býti vyváženo. Otevřte hranice, provádějte takovou politiku a zajisté budete moci postaviti na místo těchto ústředen něco zdárného.
Bylo by pro mne lákavé pohovořiti také o dodávkách uhlí. Toto úplně selhává. Dnes byli zde opět někteří zástupci severočeských okresů, především z Rumburku; to je známá věc, že tyto deputace vracejí se domů s množstvím slibů, jež však nikdy nedojdou splnění. Jistý výnos ministra veřejných prací nařídil v říjnu t. r., aby pekařské závody od nynějška byly zásobovány přímo ministerstvem, že se vyjímají ze zásobování okresního. Dnes máme 3. prosince a o zásobování pekařských podniků uhlím není ani řeči. Což myslí pan ministr veřejných prací, že možno opravdu topiti tímto výnosem, že tímto výnosem možno docíliti žáru, aby se upekl chléb? To jest otázka hospodářsky na snadě jsoucí, bezprostředně palčivá, kterou musí ministerstvo veřejných prací ihned rozřešiti. A naše obce, ležící v kraji, na výšinách, musí přirozeně nejvíce trpěti tímto selháváním dodávek uhelných.
Bylo by pro mne také lákavým promluviti o bytové nouzi a o povzbuzení činnosti stavební, jež s tím je v bezprostřední souvislosti. Avšak bytovou nouzi chtíti odstraniti tím, že stát dává na bytové účely 100,000.000 K, těmito malými prostředky se stavební činnost nepozdvihne, nebude moci býti odstraněna bytová nouze. A především jiným nebudete moci ani s bezplatným a bezúročným přikazováním úvěru k účelům bytové pece nikdy moci vystavěti skutečně byty, ježto dnes stavba těchto bytů je velmi drahá a nájemné z bytů se nesmírně v důsledku zvýšených nákladů na stavbu domu zdražuje. Nemáme na tomto státu zvláštního zájmu, nepřišli jsme sem dobrovolně, můžeme však alespoň v hospodářsky důležitých otázkách projeviti své mínění a otázka podpory stavební činnosti dala by se snad nejlépe řešiti tím, že ony kapitály, kterých by bylo použito až do roku 1923 na stavby bytů, na domy, budou osvobozeny od dávky ze jmění. Musíte dát pobídku k zvýšení stavební činnosti. Jak můžete od někoho žádati, aby použil těchto peněz na stavbu domů, když tento kapitál se vůbec nezúročí, když úplně leží ladem?
Rovněž bylo by pro mne lákavým promluviti o otázkách živnostenských, musím však si to odepříti. Poukazuji však na dva jiné řečníky naší strany, parlamentního svazu, kteří ještě zaujmou stanovisko k této otázce. Poukázal bych jen na nákup strojů pro živnostenská družstva. Ve státním rozpočtu je k tomu účelu zařazena částka 380.000 K, pravím třistaosmdesát tisíc korun. Rád bych se zeptal, kolik strojů pro živnostenské účely může býti za tuto částku zakoupeno a jak můžete zakoupením čtyř až pěti strojů povznésti řemeslný stav v celé československé republice? Poukázal bych na návrh kolegy Kostky, který navrhuje zvýšení této částky o 1 milion K. Ovšem pak není nikdy pro ministra financí těžkým docíliti ve státním rozpočtu rovnováhy, když škrtí vydání a příjmy šroubuje do výše. Pak možno ovšem snadno dojíti k rovnováze ve státním hospodářství.
Byla doba, doba jediná svého druhu,
shrnu-li všechny naše vyživovací poměry, jedinečná doba, kdy okresy
německé v Čechách byly dobře zásobeny, kdy výživa byla na čtvrt
roku předem zajištěna. To byla ta doba, kdy vládl v zemi pořádek,
doba, kdy vládla důvěra ke státní správě, to byla doba, kdy jsme
sami řídili své osudy, v době, kdy úřadovala zemská vláda v Liberci.
(Souhlas německých poslanců.) My, a tím míním všechny německé
strany, my jsme tenkráte ukázali, že to jde, že německé okresy
v Čechách dovedou se samy zásobiti obilím a moukou; avšak musí
tu býti vůle, aby nám bylo skutečně dáno to, co německému lidu
patří, právo na život, právo na rovnoměrné a spravedlivé zásobení
potravinami. (Potlesk něm. poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udeľujem ďalšiemu rečnikovi pánu posl. Votrubovi.
Posl. Votruba: Slavná sněmovno! Z této celé skupiny, která v podrobné debatě rozpočtové se projednává, největší zájem u nás vzbuzuje otázka zásobovací. Zcela přirozeně podle mého názoru, a jak viděti, podle názoru celé řady řečníků, kteří se přihlásili, poněvadž jest to životní otázkou, od které závisí i u nás udržování vnitřního pořádku v republice, od které u nás závisí, myslím, i budoucnost prvých kroků naší republiky.
Otázka zásobovací svěřena je u nás ministerstvu zásobování, jehož rozpočet se projednává. Podědili jsme po Rakousku toto ministerstvo, tak jako ústředny, a proto jest zcela přirozeno, že nemůžeme odloučiti tyto otázky ve svých úvahách. Na ministerstvo zásobování nemůžeme se jinak dívati, než jako na ministerstvo přechodné, přechodné proto, poněvadž bylo vyvoláno přechodnými poměry válečnými. Je tedy zcela přirozeno, až u nás následky války pominou, přestane i působnost ministerstva zásobování.
Konečně také poznáváme, jak se mu ubírá kompetence kousek po kousku, určité předměty denní potřeby a našeho hospodářského života se vymaňují úplně z hospodářství ministerstva zásobování. Proto díváme se na ně jako na ministerstvo, jemuž přejeme v nejbližší době klidné odpočinutí, aby se nemohlo vícekráte vrátiti. Ono jest autorem dnešního systému zásobovacího, který je naprosto nepodařeným kompromisem mezi hospodářstvím volným a vázaným. Hospodářství volné máme s určitými potřebami denními, hospodářství vázané s jinými, a co u nás se nazývá systémem zásobovacím, to je jen nepodařený kompromis mezi hospodářstvím volným a vázaným. Podle názoru mého a celé řady lidí, kteří takto na otázku zásobovací se dívají, příslušelo by ministerstvu zásobování vlastně opatřovati předměty denní spotřeby, tedy v souvislosti s tím podporovati produkci, výrobu těchto předmětů. Místo toho ministerstvo zásobování omezuje svou činnost naprosto jednostranně na rozdělování a mohu říci, že nejen nedělá nic pro zvýšení produkce, ale celý dnešní zásobovací systém zaviňuje to, že výroba u nás klesla a statků nejen nepřibývá, naopak ubývá. Ministerstvo zásobování jest si této nedostatečnosti vědomo, že systém zásobovací je na jedné straně nedostatečný, na druhé nestejný. V Rakousku se hlásalo, že se to zřizuje proto, aby všechny předměty byl zachyceny cestou nejkratší a nejlacinější, ale my víme, že se dělo všechno možné, jen to ne. Nezachytily se nejen všechny předměty denní spotřeby, ba můžeme říci, že se nezachytila ani většina, že se zachytila sotva jedna třetina všech předmětů denní spotřeby a dvě třetiny unikly do postranního obchodu. Za druhé nedostalo se to cestou nejkratší. Ukázalo se, že činnost tisíců a tisíců mozků, jejímž popudem jest snaha po výdělku a zisku, nelze nahraditi byrokratickým aparátem. Chci uvésti příklad z naší obce. Měli jsme domácí obilí z obecních polí a žádali jsme, abychom mohli dáti obilí do mlýna a vzíti na srážku kvotu mouky, která na nás připadá. Naše obilí došlo až do Břeclavy a my musili až do Rosic. Vagony, kterých bylo třeba k jiným účelům, se bez ladu a skladu vozily sem a tam.
Je to nedostatečnost a nestejnost v zásobování. Tato nestejnost přes opačné tvrzení je zde. Kde je třídní zásobování, tam je nestejně zásobování. Konstatuji, že třídní zásobování zde jest. Stalo se nám v poslední době, že celá řada obcí přišla se stížností, že konsumy dostaly mouku v čas a dostaly ji na několik neděl, a to bílou mouku, kdežto aprovisace obcí dostala mouku trojího druhu a z toho si měla něco vybrati. Když z této mouky hospodyně udělala doma chléb, pak se jí v peci roztekl. Toto třídní zásobování tu je, toho nikdo nepopře. Znamená to nedostatek celého našeho zásobovacího systému, kteréhož ministerstvo je si vědomo, a proto zřizuje kontrolu; na jedné straně kontrolu hospodaření, na druhé straně tresty na lichvu. Víme, že v revolučním Národním shromáždění jsme se usnesli na zákoně, který měl učiniti konec lichvě, ale bohužel dodnes konec jí neučinil.
Máme sbor občanské kontroly. Co je to ta občanská kontrola? Jest to dědictví starých hospodářských rad, které byly usneseny ministerskou radou 11. ledna 1919. A na jakém podkladě? Na podkladě zmocňovacího zákona z roku 1920, čís. 337 Sb. z. a n. Tento zmocňovací zákon dává velikou moc vládě, aby pro úpravu mimořádných hospodářských a zdravotních poměrů, způsobených válkou, použila cesty nařizovací, kde by jinak bylo nebezpečí z prodlení. Teď jest otázka, zda je tu nebezpečí z prodlení. Byly tu nějaké poměry mimořádné vyvolané válkou? To jsou latentní poměry, které jsou tu šest roků a ještě se lepší. Zde nebylo potřeba používati zmocňovacího zákona a dělati nařizovacím způsobem to, nač jest u nás potřebí zákona.
Na základě tohoto zmocňovacího zákona vydalo se nařízení ze dne 2. září letošního roku o úpravě spotřeby mlýnských výrobků, luštěnin a mouky, a v tom se praví, že ministerstvo jest oprávněno "s důvěrníky vybranými z nejlepších znalců poměrů a otázky zásobovací" prováděti prohlídky v místnostech, kde se uschovávají mlýnské výrobky, nahlížeti do záznamů a vzíti je s sebou k prohlídce. Nemůžeme říci, že tento sbor občanské kontroly je sestaven z nejlepších znalců otázky zásobovací. Myslím, že i ministerstvo zásobování ze své prakse by přisvědčilo, že složení jeho v první řadě odpovídá politickému klíči a že sbor svou moc si vykládá namnoze tak, že to nemá býti na podporu skutečné kontroly, nýbrž že se tu dá vybíjeti osobní a politická nevraživost. To nejsou žádní znalci a přece dává se jim taková veliká pravomoc! Pro Velkou Prahu byl již vydán také zvláštní návod, co všechno mohou dělati. Oni mohou dělati věci, které naprosto nesouhlasí s našimi zákony. Na př. staví na hlavu neporušitelnost domovního práva, co v § 112 naší ústavní listiny jest vytčeno. Tento sbor občanské kontroly jest nadán rozsáhlou pravomocí a rozsáhlými výsostními právy. Podle § 90 naší ústavní listiny patří do oboru moci nařizovací zřizovati a organisovati státní úřady, obstarávající jen správu hospodářskou bez jakékoli výsostné pravomoci. Zde však máme jistou pravomoc, že do domu může se bez jakéhokoliv ohlášení, ačkoliv podle naší ústavní listiny musí tu býti písemný příkaz soudu; jinak, stanoví-li to zákon. Jestliže není možno podle § 90 ústavní listiny zříditi sbor, který má výsostné právo cestou nařizovací, pak se ptám, podle čeho byla tato tato občanská kontrola zřízena? V celé sbírce listin a zákonů není zákona, který by mluvil o zřejmé občanské kontrole. Máme jen cestu nařizovací, která jest tedy protiústavní. Potom toto nařízení jest protiústavní, ale zdá se, že naše vláda v těchto nařízeních protiústavních si náramně libovala. V době, kdy voláme, že máme nedostatek zboží a produktů, kterých potřebujeme, že tu není dostatek statků, po kterých toužíme, vydá nařízení ze dne 3. září - před tím, jež jsem četl, bylo z 2. září letošního roku - číslo 516, které vlastně klade velké meze rozvoji našeho hospodářského života. Řekl bych, že v tomto nařízení... jest kus hospodářského bolševismu, který spáchala naše vláda. Místo, aby podporovala výrobu, vydává proti ní nařízení a zas řeknu, protiústavní, poněvadž od 3. září nebyla zde nutnost cesty nařizovací, naopak věc ta se mohla projednati v plénu sněmovním a v senátě.
Interval od 3. září jest příliš nepatrný, než aby se dělaly věci tak důležité a dalekosáhlé cestou nařizovací.
Uvedu stručně obsah toho nařízení. To jest vlastně zhoršené čís. nařízení ze dne 24. března 1917 z býv. Rakouska, zhoršené proto, že ač poměry hospodářské u nás doznaly přece jen jistého, třeba nepatrného zlepšení, předpisy tohoto nařízení naopak proti starému rakouskému nařízení z roku 1917 jsou nepoměrně zostřeny. Dle tohoto nařízení má státní správa právo zabaviti všechny možné statky a předměty, nejen předměty denní potřeby. Má právo zabaviti i jiné předměty, které potřebuje, na př. ministerstvo pošt a zvláště ministerstvo obchodu, a když nic podobného nespadá pod tato ministerstva, to ostatní si může zabavit také nejen u výrobce a obchodníka, ale i soukromníka, když vidí, že takového zboží má nadbytek.
Teď jest otázka, jak se bude vykládat to, co jest nadbytek. Mohu míti na 14 dní mouky a mohou přijíti lidé a říci: "Ty máš míti mouky jenom na týden, poněvadž se vydává mouka jen na týden."
Podle toho nařízení může vláda i živnostníku sebrat jednoduše jeho živnost a dáti ji provozovati jinému, továrníku sebrat továrnu a dáti ji jinému. Při tom se tam praví, že se může uložiti jak živnostníku, tak továrníku, že musí s touže pílí, vehemencí a láskou věnovati se dále závodu, jako když byl tento závod jeho. Divím se, že mohl býti ten, kdo toto nařízení dělal, tak naivní, a předpokládati, že může míti někdo takovou lásku k tomu závodu, aby ho mohl spravovat jako dříve, když mu ho někdo vezme. Donutiti mne mohou, abych tam byl, ale jaká bude moje práce a starost, to je ovšem jiná otázka. A když se jedná o náhradu takových zabavených předmětů, jest tam ustanovení, že výrobní náklad nerozhoduje o tom, v jaké ceně má vláda náhradu poskytnouti. Staví se na hlavu nařízení, která byla dříve vydána a která stanovila, v jakém procentu může býti občanský zisk každého jednotlivého podnikatele. V tomto případě se na ten zisk nebéře zřetele, nýbrž se stanoví, že se zejména živnostníkům může zboží zabavovat a dáti tohoto občanského zisku jen polovina. Jakým právem? To nařízení vydalo ministerstvo zásobováni s ostatními ministerstvy tohoto roku. Toto nařízení musilo by jinak vyvolati elementární odpor ve všech kruzích lidí, kteří mají jen trochu právnického smyslu a citu. Ale když při rekursu o otázce náhrady má rozhodovati opět ta instance, která dotyčné předměty zabavila, pak jest tu poručena základní zásada právního života, totiž zásada ekvity. Když nemám dále žádných opravných prostředků, pak jest to prostě monstrum. Proto myslím, až dojde k projednávání tohoto nařízení u nás, že se zvedne proti němu odpor přímo elementární.
Chci ukázati ještě na některé praktické případy prakse zásobovací: Nařízení o maximálních cenách. U nás byly stanoveny maximální ceny na zvěř. Ministerstvo zásobování vydalo nařízení, kterým stanoví maximální ceny na zvěř a určuje, že 50% zvěře se má dáti ve prospěch všeobecného zásobování. Jeden kilogram červené zvěře má státi 4 K, dančí 4 K, srnčí 3 K 50 h černé 2 K 50 h, zajíců 3 K 80 h a králičí 3 K 80 h. To se děje u nás, kdežto v sousedním Rakousku, v Bavořích a Prusku, jest odstřel zvěře docela volný. A nyní učiňme porovnání těchto cen s cenami jiného masa. Tak divoký králík ve váze asi 2 kg má se platiti 3˙80 K za kus, ale domácí králík v téže váze stojí 20-30 K. Divoká kachna, jež váží 1-1 1/2 kg, stanovena jest cenou 5 K, kdežto domácí holub ve váze sotva 1/4 kg platí se po 6-8 K za kus. Domácí kuře asi 1 kg těžké, prodává se 30 K za kus, ale bažant, který je těžký 1-1 1/2 kg, má se platiti za 9 K 60 h za kus. (Souhlas.) Že ovšem ministerstvo zásobování nedostává žádnou zvěřinu za těchto okolností plně chápu. Každý list má 2 stránky a ministerstvo zásobování proti svým zásadám porušilo toto ustanovení. Když hrabě Karólyi v Uhrách řekl, že nestřílí za těchto cen, ministerstvo zásobování na každý kus zajíce přidalo 12 K, ale aby se neřeklo, že je to cena za zajíce, řeklo se, že je to za jeho odstřel. Já se ptá m, od kdy se zajíc střílel bez patron? (Hlas: Motykou!) Motykou to nejde. Bylo by zajímavo věděti, kolik z té zvěře dostalo ministerstvo zásobování sem do Prahy za tyto směrné ceny a mnoho-li vlastně přidělilo té zvěře na Moravu českým obchodníkům v Brně. Tu je ten systém vázaného hospodářství, že totiž v první řadě zásobuje se nedostatečně a že velké škody působí se tím, že mnoho statků uchází, které se kazí. Těch 2500 vagonů zmrzlých bramborů jest zde těžkou obžalobou vázaného hospodářství. (Souhlas. Posl. dr. Kramář: Článek dr. Urbánka v Národní Politice o zdejším trhu jest úžasný!) Za volného hospodářství by se to jistě vůbec nestalo. Zemědělci by se postarali, aby brambory nezmrzly, obchodník by se postaral o to, by je zase včas dostal. Ale budou vyhovovat lihovarům, škrobárnám atd., když již pro konsum jsou ztraceny. Snad to bylo přáním těch závodů, by ty brambory zmrzly. Proč nemohly býti uvolněny, to nechápu. Když obchodovalo se s rannými brambory, loni u nás v Brně se prodávaly za polovičku maximálních cen. A na tom je nejlépe vidět, co udělá volný obchod. Proč pak hrách a ostatní luštěniny by měly býti zabaveny? Ty jsou náhradou za mouku. Jaký je rozum v tom, uvolnit obchod s dobytkem, když se zároveň dají maximální ceny na maso? Nechápu také, proč se nemohl uvolnit oves, když cena jeho pro výživu lidí není tak velikou, proč je vázaným ovoce, proč zelenina?
Přicházím k závěru. Byly příčiny pro vázané hospodářství, ale tyto příčiny pomalu mizí. Cíle vázaného hospodářství byly celkem tytéž po válce, jako před válkou, totiž ochrana konsumentů proti lichvě a rovnoměrné rozdílení potravin. K tomu přistupují nyní nové cíle valutové a účast státu na konečných ziscích. Tedy myslím, že můžeme se shodnouti na tom, že vázané hospodářství musíme kousek po kousku uvolňovati. Po mém názoru ministerstvo zásobování, které zde jest, objeví se zbytečným. Zajisté, že ty příčiny jsou i jinde. Špatný systém zásobovací je na příklad v tom, když stlačují se ceny domácí produkce, a pak se chce, aby se všechno odvádělo. Proto je rozšířen dále pokoutní obchod. Uvedu některé příklady: Hovězí maso prima jakosti stálo v Curychu 6˙50 fr., vepřové maso 6 fr., pšeničná mouka 1˙51 fr., čajové máslo 8˙30 fr. Převeďte to na naši cenu a vidíte, že ta cena jest několikráte vyšší, než cena našich produktů. Světová cena obilí činí 350 K v době, kdy u nás platí se 80 K za 1 q. Světová cena cukrovky jest 170 K, u nás 15 K za 1 q. Proto u nás produkce klesá, proto klesá nejen po hektaru, nýbrž i po osevné ploše. U brambor to klesání dělá 44%, u obilí přes 30%. Následkem toho také výnos po jednom hektaru je daleko menší. Je to přirozeno.