Předseda: Slovo
si dále vyžádal pan ministr pro zahraniční obchod dr. Hotowetz.
Uděluji mu je.
Ministr dr. Hotowetz: Slavná sněmovno! Vzhledem na novinářské zprávy, které byly šířeny o našem cukerním hospodářství, mám za svou povinnost ihned na počátku debaty podati vysvětlení o těch věcech, aby bylo jasno.
Na základě úředních cifer podávám v této věci následující data: Z cukerní výroby 1920/21 je dosud do ciziny předprodáno na základě hotových smluv a pevně a bezpodmínečně přijatých nabídek 743 tisíc q, vesměs za dobré ceny sjednané cukerní komisí v souhlase s úřadem pro zahraniční obchod. Vedle cukru za peníze prodaného byla dosud smluvena výměna okrouhle 90 tisíc q cukru za obilí resp. mouku, z čehož je dosud uskutečněno 55 tisíc q. Dále se právě nyní vyjednává na základě určité proposice výměna dalších 250 tisíc q cukru za obilí a mouku.
Již od měsíců připravuje se další prodej velkého množství cukru na podkladě, na kterém vláda stojí od počátku pro prodeje takových velkých kvant, totiž na podkladě tom, že se cukr definitivně prodá a bude placen podle cen, které v době dodací skutečně budou. Tím zajisté je nejlépe vyloučena jakákoliv spekulace s cukrem a výtka, která vládě a cukerní komisi je činěna, že prodala lacino nebo draho. Na tomto podkladě vede se právě v těchto dnech jednání o prodej 1 mil. q a doufám pevně, že toto jednání povede k cíli.
Smlouvami, které jsme uzavřeli s Jugoslavií a Bulharskem, jsme vázáni reservovati pro prodej do těchto států ještě do určité doby 275 tisíc q cukru. Pro smlouvy s Rumunskem a Uherskem, ke kterým v nejbližší době přikročíme, musíme ovšem také těmto státům reservovati nějaké množství cukru.
Resumuji-li, tedy vidíme, že předprodeji a výměnami je vázáno 1,080.000 q cukru, že se jedná právě o prodej 1 mil. metr. centů že do Bulharska, Jihoslovanska, Rumunska, Uher atd., musíme reservovati okrouhle 400.000 q cukru, což činí celkem 2,480.000 q.
V červenci byl exportní přebytek našeho cukru odhadován v cukerní komisi na okrouhle 3 mil. q, kolik skutečně činiti bude ještě dnes, nikdo určitě neví. Odhad byl později zvýšen mezi sklizní, ale zase značně snížen.
Z nejpovolanější strany byl právě v posledních dnech vysloven odhad naší výroby rafinovaného cukru na 6,200.000 q.
Je-li tomu skutečně tak, pak exportní
přebytek našeho cukru je málem vyčerpán již udaným dříve množstvím,
předprodaným, projednávaným a reservovaným. Každým způsobem zbývá
nám však pro export již jen zcela nepatrné množství a myslím,
že dosud nikdy nebylo na počátku kampaně tolik exportu zadáno,
jako letos. Tím jest snad podán nejlepší důkaz, na jakém podkladě
spočívají zprávy, o kterých jsem se z počátku zmínil. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo prvnímu
řečníku na straně "contra" zapsanému, panu posl. Pohlovi.
Posl. Pohl (německy): Velectěné dámy a pánové! Slyšeli jsme odpověď pana ministra pro zásobování lidu na interpelaci námi podanou. Dovolte, abychom zodpověděním této interpelace nebyli v mnohém směru naprosto spokojeni. Pan ministr nám předčítal dlouhé prohlášení, co se všechno děje, co se všechno dálo. Avšak z tohoto prohlášení nemůžeme zodpověděti otázku, jež se nám každodenně klade vášnivě našimi ustaranými dělníky: "Jak se to má se zaopatřením v nejbližší době?" 8000 vagonů bylo z ciziny zakoupeno a došlo. Toto množství zdá se nám nepoměrně malým a uspokojující odpověď na svoji interpelaci mohli bychom spatřovati jen tehdy, kdyby ministr byl zjistil a zde prohlásil termín dodání nákupů z ciziny. Odpovědí pana ministra na interpelaci jsme úplně nespokojeni v tom směru, že mluví o tom, že chce ponechati politickým stranám ujasnění, zda volný obchod nebo vázané hospodářství. Myslíme, že jest největším neštěstím ve státě, musíme-li slyšeti takovou odpověď od odpovědného úředníka v této době, kdy vyživovací otázka jest tak palčivá. Co žádá úřad od takového muže? Aby měl nejprve sám pevný program a - v určité věci - aby měl železnou vůli a to na všechny strany, železnou vůli a odvahu provésti a usilovati o to, aby dodávky tuzemského kontingentu prováděly se rychleji a úplněji.
Dnes možno mluviti v různých okresích, když prohlížíme listinu okresů, skoro o dodávkové stávce agrárníků obou národů. Jest mnoho okresů takových, jež špatně odevzdávají. Nyní však potřebuje muž, který na tomto místě sedí, železné ruky a silné vůle proti snahám svých ministerských kolegů o něco jiného se snažících, vůči ministru financí, vůči ministru pro zahraniční obchod a pro mne i vůči ministru zemědělství. O této silné ruce, o tomto programu a o této vůli jsme bohužel dosud ničeho nezvěděli, a pan ministr pro výživu také dnes ve svém prohlášení se o tom tak dobře jako vůbec nijak nevyjádřil, což nás naplňuje jen velkou starostí o výživu v nejbližší době.
Dovolte, pánové, - nemá to býti hrozbou - abychom vám zcela jasně a bez vášně prohlásili: věci, jak se na nás přivalily v minulém roce, nemohou se státi po druhé, nebo celý státní život bude stržen do těžkých poruch a utrpení. My, zástupci organisovaného dělnictva, zda chceme čili nic, jest již vedlejší, nemáme dnes již možnosti, nastanou-li obtíže vyživovací, působiti upokojivě na masy, neboť protahováním, prázdnými sliby, jež nikdy se nedodržují a nedodržely, byla právě v tomto oboru, v této otázce úplně otřesena vinou vlády důvěra k nám, a tu neplatí slova, nýbrž tu měli bychom už konečně, myslím, viděti činy.
Tu bych chtěl vrátiti se k jádru vyživovací mizerie, způsobené nejprve jistou stávkou při obdělávání, neboť obdělané plochy stále ubývá, a obsahuje-li rozpočet ministerstva zemědělství veliký obnos k tomu, aby se pomohlo zemědělství nákupem hnojiv, pozdravujeme to a úplně jsme s tím srozuměni. Ale přáli bychom si, aby tato nesmírná dotace, která musí míti zvýšenou produkci nutných chlebovin za následek, byla spojena s podmínkami. (Výkřiky.) Vidíme především, že vyživovací bída vzniká z toho, že stát bez zásob žije z ruky do úst, a tu nám pan ministr nemohl naprosto dáti žádného ujištění. On se také vůbec neodvážil ani říci, jak to bude. A jak to vypadá, když stát hospodaří bez zásob? Nejmenší porucha v dopravě, málo vody v Labi, příliš mnoho vody v Labi, příliš mnoho ledu na Labi, malá stávka lodních nakladačů, a všechny možné malé náhody, jež se vždy a stále přiházívají, a o čem stát má zkušenost, že se přiházívají, vede k tomu, že se na lístky mouka a chléb vydávati nemůže. Pak se posílají deputace do Prahy a jednotliví mužové odpovědní za zásobování prohlašují vždy opět a opět: už pluje, už přijde.
V roce 1920 jsme zažili, že byly okresy po týdny bez chleba a bez mouky. Zažili jsme vyživovací skandál v západních Čechách, že 5 okresům dodávalo se po dva měsíce na místě 100 jen 12 nejvýše 20 procent. Věříte, pánové, že se věci v r. 1920 a 1921 mohou opakovati? To je zcela vyloučeno.
A tu bylo prohlášení vlády, jak jsme je právě slyšeli, ve dvou směrech, jak musíme ještě jednou zjistiti, bezpodmínečně a naprosto nezpůsobilé, aby rozptýlilo těžké obavy, jež má pracovní třída o zajištění nejbližší výživy, a já bych vám vylíčil, jak zástupci dělníků, jak zde v parlamentě, tak i mimo parlament opravdu dostatečně varovali, upozorňovali a praktické návrhy činili. Od počátku minulého roku jednali jsme měsíce a měsíce s odpovědnými činiteli, předkládali jsme jim návrhy. A zdá se, že všechny výstrahy, všechny návrhy v tomto státě mluví se do větru, a poukazuji jen na okolnost, - a to platí pánům agrárníkům z prava i z leva, - oni prohlašují, že mají nuceného, vázaného hospodářství dost. Tedy dobře, my také nejsme přáteli tohoto systému, toho byrokratického systému se všemi jeho nedostatky. Nikdy jsme ho nehájili, a není to systém náš. Proč pak také? Podali jsme 9. července návrh, který by obsahoval jisté přechodní stadium vázaného hospodářství, s nímž byste se mohli spřáteliti, kdyby vám šlo skutečně o to, aby se odstranily škody vázaného hospodářství. Návrh Seligerův obsahuje, abyste provedli s našimi výrobci a spotřebiteli celou vnucenou správu. Co chcete ještě, pak-li sami rozhodnete jako výrobci a spotřebitelé, co chcete ještě? Ze se vám však nejedná skutečně vážně o výživu obyvatelstva, dokazuje vaše zamítavé stanovisko vůči návrhu námi podanému. Návrh leží ještě dnes ve výboru iniciativním a z tohoto iniciativního výboru dosud nevyšel. Označil bych to za skandál, z něhož nutno obviniti strany většiny a vládu stejnou měrou. (Souhlas něm. poslanců.) Snad nevidíte těchto věcí s této strany, a je jistá vrstva méně velkých a malých, jež je interesována na poměru obráceném. Víme, co chcete s volným obchodem: nevázané hospodářství a nevázané ceny takové, že mohou kupovati jen lidé, jimž se nadržuje, a lidé bohatí. Pro nás znamená zrušení vázaného hospodářství nebezpečí, útok na život nejchudšího obyvatelstva, jehož výživa není zajištěna, a odpusťte, nemůžete se diviti, pak-li za těchto poměrů stanovisko dělnictva k tomuto státu určitě stává se kritičtějším, neboť poslední dělník si řekne: Všecko velmi pěkné, ale jaký mám zájem na státu, který není ani s to, zajistiti a udržeti nejprimitivnější potřeby životní?
A co sami vidíte na nepříjemných věcech, co se vám tak mnoho nelíbí, 90% příčiny toho spočívá v tom, že nemáte vyživovacího plánu, nemáte hospodářství, nemáte plánu opatřovacího, že k tomu přijde ještě úplně selhávající správní aparát, jenž není s to, věci ovládnouti. A pakliže k něčemu dojde během vyživovací krise, pakli nejste s to, opatřiti jistou zásobu aspoň na 3 měsíce, jak my si přejeme, aby se výživa obyvatelstva zajistila, pak nehledejte bolševiků, anarchistů a neškodných lidí, jež vypovídáte, a nečiňte jich odpovědnými, nýbrž hledejte vinníky v těch činitelích, kteří tuto vyživovací bídu stále a stále zase systematicky přivoďují.
Pánové levé i pravé strany sněmovny, s touto otázkou bych se obrátil zvláště ke kapitalistickým zástupcům tohoto domu: Nežasnete nad tím, že Němci a Češi, jak socialisté většiny tak i levice podali společnou interpelaci? Ano, to jest při tom potěšitelné, můžeme vám již říci, že jsme k tomu nuceni, poněvadž jedna socialistická strana jest příliš slabá, a necháte-li naše napomenutí dále zaniknouti, neslyšíce jich, vystoupí proti vám jednoho dne semknutá bojovná fronta všech hladovějících v tomto státě, a jsem zvědav, jak se vypořádáte jakožto většina, jakožto kapitalistická strana s touto bojovnou frontou, proti níž nemáte pravděpodobně co postaviti, abyste frontu prolomili. Zjišťuji: aby se to opakovalo jako v minulém roce, to jest nemožno. My, jakožto zástupci dělníků, odmítáme odpovědnost. Podali jsme včas návrhy a přednesli své proposice, varovali jsme. I dnes stojíme úplně před prázdnem, a jestliže zítra některý člun na Labi nedostihne Loubí, nebude tam na lístek chléb vydán, jak se skutečně již děje. Nenechte zaniknouti toto poslední volání neslyšeno. Je-li nějaký problém v tomto státě, jemuž nutno věnovati plnou pozornost, a kde mělo býti s české strany vše učiněno, jest jím úplné zajištění výživy.
Dovolte mi - mám jen 20 minut - avšak chci použíti příležitosti, abych i druhému důležitému odvětví našeho hospodářství věnoval několik slov. Jest to naše hospodářství uhlím. Dvě věci ohrožují existenci státu: krise vyživovací a hospodářství uhlím, a tu mne dovolte, abych učinil konec bajce, říká-li se stále, že máme málo uhlí. To přece vůbec není pravda. Máme na mnohých šachtách zásoby uhlí, jež nemohou býti odbyty. (Výkřiky.) Na mnohých šachtách je zastavena práce a propouštěni dělníci, poněvadž není odbytu. Dle údajů obchodní komory v Praze potřebuje republika s vývozem 26 milionů tun ročně. Toto množství měla v roce minulém a toto množství dostane i letos úplně, ani procento nechybí. Avšak věci mají se zcela jinak. Schází tu něco zcela jiného. A tu musím počíti s rozdělováním uhlí. To je skoro neslýchaný správní skandál. Máte aparát na rozdělování uhlí, kde obstarávají rozdělování uhlí podřízení úředníci, tipmamselky, takže je možno ochromiti životaschopné industrie tím, že nechají spisy ležeti dva měsíce a jich nevydají. Opatřování uhlím trpí ještě z druhého důvodu, to jsou dodávky drahám, a to musím uvésti na přetřes.
Dráhy obdrží, lhostejno, jaká je těžba, za den 1900 vagonů. Toto množství je větší, než bylo kdy v míru, a myslím, že by ministerstvo železnic mělo ospravedlniti, kam toto množství přijde. Jest však ještě mnohem horší činitel. Denně kupí se lidé u inspektorů pro zaopatřování uhlí s prázdnou rukou - lépe je, když něco v té ruce jest (Veselost.), člověk je dříve hotov. A stěžuje-li si někdo do nedostatečného přídělu uhlí, prohlásí inspektoři, že nemohou nic dělati, že nemohou činiti disposice, neboť ministerstvo železnic prý vydalo výnos, že, je-li potřeba režijního uhlí, mohou býti ode všech projíždějících uhelných vlaků vozy s uhlím odepnuty, a tak se vám může státi, že vám uhelný inspektor uhlí přikáže, to už se veze k nejbližšímu přednostovi stanice, který řekne, že ho potřebuje, vozy se odepnou a vy nedostanete uhlí ani dodatečně. V každém případě vymlouvají se pánové na sebe a umožňují, že tomu tak jest. Stát však také sám nic nedělá, a dovolte, abych vám uvedl jen několik příkladů.
V mosteckém revíru jest velký Škodův podnik na povrchu. Půldruhého roku chce míti společnost vlečku. Nejprve řekl ministr železnic, že společnost sama musí si opatřiti materiál ku stavbě. Po mnohých obtížích a s nesmírnými výlohami podnik si opatřil materiál. Nyní leží tam materiál tři čtvrti roku, částečně se krade, a povolení ku stavbě společnost nedostává. Podnik by mohl již po 12 měsíců naložiti 30 vagonů denně, kdyby tu byla dobrá traťová přípojka. A nyní žádá ministerstvo od podniku společnosti soukromé dráhy, aby upsal akcií za dva miliony korun, po případě aby podporoval společnost soukromé dráhy, soukromé dráhy Vrskmany-Počeradce, než se přípojka povolí, a tu ministerstvo mlčí. Jsou to metody ku zvýšení produkce? To je neslýchaný skandál. Další skandál je, že stát vybírá za uhlí zcela méněcenné, jež se má vyvézti, 2.500 Kč vývozních premií, takže v Německém Rakousku vagon prachu, méněcenného uhlí, jež u nás skoro nikdo nechce, stojí 17 až 19.000 korun a němečtí Rakušané zpečují se i při své obrovské nouzi o uhlí toto uhlí bráti. Není divu, nemohou ho skoro ani zaplatiti, a u nás se dělníci propouštějí, poněvadž pro toto uhlí není odbytu. Máme však ještě zcela jiné věci. Při posledním vyjednávání s Německem rdousil ministr Vrbenský vývoz uhlí a velmi mnoho si na tom zakládá, že vykonal čin v zájmu československé republiky. V revíru falknovském přinesl nám tento čin Vrbenského 300 nezaměstnaných a celé závody jsou před zastavením. Blízké Bavorsko, blízké Sasko byly přirozenými odbytišti. Avšak ony je dostati nesměly, a závody nám tam stojí. V přidělování uhlí není vůbec pravidla, není rozumu, není ekonomie, méněcenné uhlí, jež skoro nemá ceny, dopravuje se ze severních Čech do Slovenska. Tažte se znalce, kolik toho špatného uhlí musí se spáliti v lokomotivách, než tam uhlí dojde. A odvážíme-li se otřásti cenami uhlí, jsou-li obyvatelstvu příliš vysokými, vezměte, prosím, na vědomí, že nikoli mzdy dělníků, nýbrž zcela jiné příčiny mají vinu. Ústřední ředitel mostecké horní společnosti Blaschek jmenoval nedávno číslice své společnosti. Opakuji je veřejnosti, a to: 10 tun: výdaje na mzdu 268 korun, 10 tun: náklady na materiál 208 K, různé jiné provozovací náklady 218 K. Prodejní cena činí 910 K, k tomu 30% uhelná daň. Tak vypadají ve skutečnosti odběrní podmínky. Uhelnou daň nutno označiti národohospodářsky za nesmírný zločin na státu. Vy to máte lehké, vypočítáte 1200 milionů, avšak druhý průmysl to zabije úplně. Nedovolávejte se Německa. Německo je poražený stát, kdežto vy se nazýváte státem vítězným. Potřebuje-li Německo 20%ní daně uhelné, nemuseli byste míti ani 10% daně uhelné, takto však máte 30%ní. Ovšem jedno bych připojil: Ve zprávě státních důlních správ jest obsažena číslice, výnos uhelné šachty v Mostě. Jest vykázána více než 40 miliony korun. Tato číslice nesouhlasí. Jak pak tento čistý výnos vznikl? Tím, že za prvé náklady investiční nejsou uvedeny, nýbrž zapsány na jiném kontu, a že za druhé nesmírné vyšší příjmy státních dolů z dopravy do ciziny jsou zapsány jakožto příjmy podniku. Těchto 40 milionů nesouhlasí, avšak jsou tam k účelu zcela určitému.
Chcete dělati v tomto zákonodárném sboru náladu pro postátnění dolů. Má vzniknouti pocit, jakoby tyto 4 šachty samy vynášely 40 milionů. Co bychom mohli teprve vydělati, kdybychom měli všechny šachty. To je klamný závěr a varoval bych před tím, aby se na těchto číslicích stavělo. Předně vystavěl stát tyto závody moderně a převzal je bez břemen. To se vám u druhých podniků nepodaří a nebude to možné. Za druhé svedli jste tam styk s cizinou a uvedli v nákladech podniku. Za třetí zapsaly se investice na jiné konto.
Prohlašujeme, že musíme upříti tomuto státu více než každému jinému státu schopnost, spravovati hospodářské odvětví, jako je dolování uhlí. Ze výsledek není nepříznivý, není zásluhou této správy. Stojíte uprostřed mezi jinými a nemůžete ani jinak. Máte příznivé podmínky, příznivé navrstvení, žádné náklady umořovací, zkrátka a dobře hospodařiti špatně při tomto státním dolovaní nesvedl by vůbec ani nejšpatnější správní úředník. (Německý výkřik: Závody ty nelze vůbec zničiti!) Ano, nelze jich zničiti. Prosili bychom, abyste požadavků horníků v této oblasti dbali - nejsou to jen požadavky horníků - totiž aby se dolování na uhlí dostalo společnému hospodářství, abyste se konečně obírali blíže těmito otázkami se stanoviska vládního. Jako zástupce horníků říkám to upřímně: Nestrpíme postátnění a nejsme s tím srozuměni, ani když je postátnění zabaleno do pláštíku socialistického návrhu. Jest to jedno východisko, všeobecné hospodaření třemi činiteli, výrobci, spotřebiteli a státem. Dnes je dokázáno, že podniky neinvestují dostatečně, nýbrž že při novém otevření hor provádějí sabotáž.
Avšak to všechno dohromady neospravedlňuje dnešní nouzi o uhlí, že je tak strašná a v jednotlivostech nabývá takových rozměrů. Hlavní příčinou je, že celý rozdělovný plán a rozdělovný aparát selhává. Některé průmyslové podniky jsou uhlím přeplněny, mají skladiště, že začínají hořeti, na dolech leží skladiště, že nemohou býti odvezena. Jednou tu není vagonů, pak scházejí lokomotivy a pak schází zase odbyt. Dělníci v dolech musí býti propuštěni a na druhé straně nutno zavírati školy, vodovody, nemocnice, elektrárny atd., poněvadž nemohou dostati uhlí. Tu musí zasáhnouti všeobecná kontrola veřejnosti. Jest jedna položka aktivní, uhelná rada, jež se má zříditi, ta by mohla zjednati nápravu. Avšak co chcete s touto uhelnou radou? Nynější ministr - škoda, že tu není - vydává poukazy, aby i v německých revírech jako Karlovy Vary - Falknovský revír byli vysíláni jakožto zástupci horníků jen lidé, kteří jsou dokonale mocni českého jazyka, ač tam českých dělníků není. Co chcete s uhelnou radou? Chcete vyloučiti těch 40.000 německých horníků? Kdybyste se pokusili to provésti, učinili byste pravděpodobně špatné zkušenosti. Spatřujeme pokrok v tom, jestliže německé dělnictvo a německý průmysl se dostane do této uhelné rady a zasáhne opatřeními odbornými a obor ovládajícími, a ponenáhlu - naráz je to nemyslitelno - uvede metody rozdělování do pořádku a do správných kolejí. Ale nápravu zjedná konečně jen všeobecná socialisace uhelných dolů, a tu nám předešlá vláda slíbila, nehnula však ani prstem, a nynější vláda se vůbec ještě nevyjádřila.
Nemohu se pouštěti do jednotlivostí,
šlo mně jen o to, aby byla sprovozena se světa veliká nepravda,
že trpíme nouzí o uhlí a že nutno za ni činiti odpovědnými horníky.
Nemáme nouze o uhlí. Jen rozdělování je nedostatečné, pasivní
resistence a špatná správa jsou přirozenou a jedinou příčinou,
jež ji vyvolávají. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)
Předseda: Slovo
dále má pan posl. Srba.
Posl. Srba: Slavná sněmovno! Interpelace o stavu zásobování byla podána také českou sociální demokracií společně se sociální demokracií německou. Interpelace vyplynula z těžkých obav, které má dělnictvo obou národností co do dalšího vývoje zásobovací situace v naší republice. Jest do jisté míry zvláštností zásobování potravinami, že zde nanejméně platí veškeré výpočty, kalkulace, spoléhání a že obyvatelstvo počítá pouze a jedině s tím, co fakticky dostane, a že žádá, aby stejným způsobem v soustavě zásobovací bylo postupováno se strany státu.
Nelze upříti, že zásobování jest oříškem zvláště těžkým, když ministr zásobování má sestaviti pevný zásobovací plán, nevěda, co se zaseje, co se sklidí, co mu odvedou, co bude možné nakoupiti v cizině, za jakou valutu a kdy se to dopraví. Jedině pevná položka v zásobovacím plánu je, co si obyvatelstvo přeje, aby dostalo. Tato situace nutně vyvolává řadu poruch a ježto se jedná o otázky žaludku, kde nelze čekati nikomu ani 24 hodin, poněvadž déle o hladu stěží někdo vydrží, nedá obyvatelstvo naprosto na žádné výpočty, výmluvy a sdělování a trvá na tom, že svou dávku mu přiznanou musí dostati za každých okolností. A tu musím říci se svého stanoviska, se stanoviska strany, která bude schvalovati rozpočet, že nelze spolehnouti na cifry, přednesené zde panem ministrem zásobování potud, pokud nebudou dány záruky, že obě hlavní složky zásobovacího plánu, zachycení domácí produkce a obstarání nákupů v cizině, budou zajištěny skutečně způsobem nade všechnu pochybnost jsoucím a to v daném případě znamená, pokud budou nutné zásoby fakticky v rukou státu. Odvádění kontingentů předepsaných domácímu zemědělství děje se letos nesporně poněkud lépe než loni a to má ovšem svou příčinu v tom, že kontingenty předepsány byly podle faktického stavu loni odvedeného obilí, že následkem toho nemůže býti výmluva, že by odevzdány býti nemohly. Na druhé straně však jsme přešli do nového zásobovacího období v situaci daleko horší než loni. Loni jsme přešli téměř s 10 tisíci vagony ze staré sklizně do nové, ale letošního roku s prázdnýma rukama. Na druhé straně se praví, že jsme letos skutečně zakoupili z ciziny množství, které jest daleko větší, než ve stejné době roku loňského. Ale chyba vězí v tom, že z toho nakoupeného množství jsme dostali teprve počet naprosto nepatrný, že obyvatelstvo nemůže být živo z toho, co jsme zakoupili v cizině, nýbrž co jsme fakticky dovezli. To jest otázka zvláštní.
Pokud se týká domácího výkupu, musíme trvati za každých okolností na tom, aby mezi prostředky, které mají sloužit ku zajištění těchto výkupů, byla pojata náhrada za nedodaný kontingent v plné sumě toho, zač tento nedodaný kontingent musí býti zakoupen z ciziny. Mluví se o vlivech, které jsou zde proti dodání kontingentu; musíme říci, že zkrmování obilí nebo jeho zcenění pod rukou jest těžkou překážkou a velkou silou, která pracuje proti odvádění obilí. Mám zde na příklad zprávu okresního obilního úřadu v Novém Bydžově. Ta praví, že podepsaný obilní úřad oznamuje, že používá všech po ruce jsoucích prostředků, aby k vydatnějším dodávkám zdejší rolnictvo donutil, leč výkupy obilí setkávají se s takovými obtížemi, že má-li žádoucí zlepšení nastati, musí býti do zdejšího okresu bezodkladně vyslána expedice, pozůstávající z vojenské asistence, oddílu mužstva a alespoň 5 revidentů státní revisní kanceláře. Veškerá snaha po docílení žádoucích výsledků po dobrém selhává a jest tudíž nezbytno, aby tento krok byl učiněn dříve, nežli obilí, rovněž tak i brambory budou zašantročeny.
Naše síly na zlepšení zdejších poměrů na naprostou demoralisaci hraničící, nikterak nestačí a nebude-li nám žádaná pomoc bezodkladně poskytnuta, lze očekávati, že výkup setká se s větším nezdarem, než roku loňského.
Síly buďtež vyslány jen zdatné a spolehlivé. Jak situaci známe, rekvisice se stejně vysílají; členové rekvisičních korporací bývají velmi spokojeni s rekvisicí, ale ten, kdo je posílá, bývá spokojen méně. V této věci nepovažuji vojenskou asistenci za nejvhodnější prostředek, ale považuji za vhodný prostředek, když někdo neodvedl zcela svůj kontingent, postará se o to svým majetkem, aby státu, co mu nedodal, koupil na svůj účet z ciziny. (Posl. Rychtera: Loňského roku odvedli 460 vagonů a letos jim bylo předepsáno, aby odvedli 930 vagonů, a všecky protesty o snížení byly marné!) Já vím, že tyto věci nejsou věci všeobecného rázu, já negeneralisuji. To by bylo velmi pohodlné. Já vím, že jsou místa, kde se odvádělo slušně, a že jsou místa, kde se správně neodvádělo. Takové věci jsou také na Slovensku. Mám zde na příklad opis relace slúžnovského úřadu v Holiči, kde byly vyslány příslušné orgány na rekvisici a hlásí následovně: Byl jsem služnovským úřadem v Holiči jako kontrolor vyslán k výmlatu obilí do Petrové Vsi. Hlásil jsem se dne 7. VII. 1920 u starosty obce, který na moje legitimování se povídal mi: "To bude velký křik, raději se seberte a běžte pryč." Ptal jsem se ho na byt a stravu, a on mi řekl: "Byt vám dát nemohu a jídlo také ne, nic tady pro vás nenechali. Všecko zrekvirovali." Večer svolal obecní výbor a ti jednohlasně odhlasovali toto: "Do rána ho nechat na hůře vyspat a ráno ať se sebere a jde pryč." (Hlas: To už je rok stará historie!)
To jest letošní historie, jest to jen jeden z mnoha případů, mohl bych posloužiti celou řadou případů, ale vybral jsem jen typický případ, aby se vidělo, jakým způsobem se pracuje. Uvádím to jen proto, poněvadž chci zdůvodniti, že takovéto prostředky, jako jsou nějaké násilné rekvisice a vojáci, považuji za málo spolehlivé a vydatné. Ale považuji za správnější a vydatnější, když ten, jemuž se kontingent uloží a on ho nedodá, jest povinen zaplatiti státu tu sumu, kterou stát musí vynaložiti na to, aby to dovezl z ciziny. To je věc - abych tak řekl - čistě obchodní, a já myslím, že by to působilo lepším způsobem, nežli dosavadní opatření. Pokud se týká dovozu z ciziny, tedy pan ministr pro zahraniční obchod konstatoval tu dále potěšitelné faktum, že by tu prostředky pro nákupy z ciziny byly, ale jedná se nyní o to, aby se těch prostředků co nejlepším a nejrychlejším způsobem použilo pro ty nákupy. Chápu snahu každého resortního ministra, aby ve svém oboru učinil opatření, která mu se žádné strany nemohou býti vyčítána. Ministr pro zahraniční obchod a ministr financí chtějí prodati cukr do ciziny za nejvýhodnějších okolností, ministr pro zahraniční obchod a ministr zásobování chtějí koupiti obilí v té době, kdy je skutečně laciné. Ale, pánové, tyto všecky věci mohou se díti takovým způsobem tehdy, když máme takovou reservu, abychom mohli skutečně vyčkávati se svými nákupy do té doby, kdy se nám to nejlépe hodí. V daném případě však musí vzíti na sebe vláda, jako celek i jednotliví ministři to odium, možnost výtky, že nenakupovali snad způsobem, který mohl býti nejlepším v dané situaci, ale ze opatřili zásoby, kterých opravdu velmi nutně potřebujeme k výživě pro své obyvatelstvo, poněvadž výživa obyvatelstva a bezpečnost státu jsou nejdůležitější a nejprvnější a vše ostatní jde po tom. (Hlas: Cukr se měl včas prodávat!) Jestliže však prodáváme cukr o 100 milionů dráže, a když tu při tom musí u nás celá spousta obyvatelstva hladověti, je vydána na pospas souchotinám, nebo když nastanou sociální nepokoje, to není politika nejsprávnější a my proto musíme neochvějně trvati na tom, abychom zde měli dostatečné množství nejnutnějších potravin.
Dovolím si přednésti několik čísel o tom, do jaké míry jsme dnes odkázáni na zásobování z ciziny. Nesmí se zapomenouti, že mouka vařivá z domácí zásoby jest nepatrná a že se dostane část žita, které se letos špatně urodilo, nebo hlavně ječmen, který ovšem nemůžeme samotný dávati do chleba. V době od 1. srpna do 20. listopadu 1920 bylo přiděleno v zemích českých na vařivé mouce 9.797 vagonů, na chlebové mouce 12.944 vagonů. Z této vařivé mouky bylo z domácích výkupů celkem 3.309 vagonů a 6.488 vagonů musili jsme přivézti cizí mouky vařivé, tedy na počátku sklizně. Z těchto 8-9.000 vagonů, které byly dovezeny, musili jsme přiděliti 6.488 vagonů jako spotřebu dávky mouky vařivé. Pokud se týká chleba, přiděleno bylo z domácí výroby 10.000 vagonů a z ciziny 2.869 vagonů. Také zde jsme odkázáni na import, poněvadž, co se zrekviruje doma, jest ječmen a do jisté míry žito a jestliže nechceme, aby jeden obvod zásobovací dostával chléb ječný a druhý aby dostával chléb k požívání méně schopný, musíme přidělovati pšenici nebo žito a jsme tudíž odkázáni na import z ciziny. My jsme žili v době co do mouky vařivé z jedné třetiny z domácího výkupu a ze dvou třetin z dovozu a pokud se chleba týká, žili jsme ze 4/5 z domácího výkupu a z jedné pětiny z dovozu. Bude-li vykoupen celý kontingent, budeme míti pak v celku 2.681 vagonů mouky vařivé a 20.756 vagonů mouky chlebové ještě z domácího k disposici. Ale to znamená, že musíme stále dovážeti pravidelně, trvale značné množství mouky vařivé, jinak musili bychom vydávání její úplně zastaviti a dávati místo ní k vaření buď mouku žitnou nebo ječnou, což jest naprosto nemyslitelno.