To jest ta otázka, která do značné míry naléhá zde, aby za každých okolností bylo dostatečné množství obilí z ciziny zakoupeno v čas. To není problém, který by bylo lze podceňovati. V tom jest otázka dopravní a valutní. Valuta se neopatřuje ze vzduchoprázdných prostor, ta se opatřuje právě z exportu, a kdybychom mohli vyráběti na př. dostatečné množství skla v té době, kdy byla sezona, mohli jsme si opatřiti stejne prostředky, jako prodejem cukru, ale za každých okolností nepovažuji za možné, abychom měli v republice reservu pouze jednoměsíční. Naše zásobování se dosud dále nedostalo. Ty nesnáze, které dnes máme, nevznikají z toho, že bychom nesehnali v dané chvíli tolik, kolik potřebujeme pro denní potřebu, ale že nemáme žádné reservy. Nedostatek působí pak, že nemůžeme vyměňovati oves a ječmen za pšenici a že nemůžeme udělati distribuci takovou, aby každý dostal tu mouku a obilí v příslušném podílu.
Kdybychom měli v republice nejméně tříměsíční zálohu, pak budou vypadati veškeré ty věci docela jinak, pak se vyhoví nejen tomu holému zásobení, ale i všem požadavkům, týkajícím se jakosti chleba, jakož i mouky. Ale k tomu právě, abychom si mohli zaopatřiti náležitou reservu, jest třeba mimořádného úsilí, jakož i napětí sil, pokud se týká nákupu i dopravy. Dnes ocitáme se v situaci takové - předchozí německý kol. řečník velice správně to řekl - když zamrzne Labe, jsme v krisi, když nějaký člun nepřipluje, jsme v krisi, když naše obilí nakoupené v Bělehradě zůstane ležeti, jsme v krisi, když se na dráze něco přihodí, jsme v krisi, zkrátka každá sebe menší maličkost pro nás znamená, že jsme v krisi, a to neustále vyvolává jenom obtíže zásobovací, nedůvěru a nespokojenost v obyvatelstvu k celému našemu zásobování, že je opravdu těžko, aby příslušní orgánové to snesli.
Dovolím si upozorniti ještě na jednu věc, která je silně naléhavá a kterou je nutno zde říci. Veškeré orgány zásobovací služby mají živobytí jako v očistci, poněvadž se všecko všude žádá nejnaléhavějším způsobem, ba často i dokonce různými násilnými prostředky. Přicházejí různí lidé a pláčí, přicházejí různí ti representanti jednotlivých zásobovacích korporací a pláčí na tom ministerstvu nebo v centrálách, že nemají našemu lidu co dáti. Ta služba zásobovací jest svrchovaně obtížnou a celý náš zásobovací aparát jest již do velké míry enervován, jest vysílen, ale nemůže již zachycovati neustálé ty nárazy a nátlak, který se tu děje se strany obyvatelstva. Může se státi státu, že tento aparát z těchto vnitřních důvodů vypoví službu.
Není možno, aby ti lidé stáli na odpovědných místech v těch ústředních orgánech zásobovacích a neustále a neustále byli pod tlakem vyhrůžek a byli odpovědni za tuto situaci. Moučná reserva musí přestoupiti reservu jednoměsíční také proto, že dnes mezi zrnem vykoupeným u zemědělce a mezi moukou dodanou konsumentům uplyne více než 40 až 50 dnů, než-li se to semele a doveze. Nemluvím při tom o situaci zahraniční. Loni jsme prodělali stávku na Labi, byla to stávka dělníků, kde jsme řekli těm stávkujícím: My vám dáme všecko, čeho vy si v Německu dobudete stávkou, dáme vám za všecko, co jsme dovezli. Ale přes to přese všecko - a zrovna německé kraje severo-české marně svými zástupci dělnictva intervenovali - byla doprava zastavena. My nevíme, co se v mezinárodním životě stane a jaké následky mohou po každém takovém zastavení dopravy v této situaci postihnouti katastrofálním způsobem všechno naše zásobování a jaké politické důsledky z toho mohou se vyvinouti. Jsme v situaci pevnosti, které hrozí obležení a to pojištění, které bylo by v tom, že ty reservy v republice máme, to je tak nesmírného politického dosahu, že vláda je povinna všechny možné své finanční síly a všechny prostředky dopravní dáti na to, aby dostala tu tříměsíční zásobu do státu. Teprve pak si oddychneme a můžeme se zase s klidnou myslí věnovati záležitostem jiným. Ale takto máme pod sebou podkop, který může každé chvíle vybuchnouti. S tím souvisí skutečnost, že my nemůžeme domácímu zemědělství ničeho sleviti z kontingentů, které byly předepsány - možná, že v jednotlivých okresích nejsou správné repartice vůči jednotlivým producentům - ale z celkového kontingentu nelze ničeho odepsati, poněvadž jinak by se to musilo dovážeti z ciziny. Pan ministr pro zahraniční obchod může říci, do jaké míry ho zatěžuje dovoz potravin a co to znamená pro ostatní kalkulaci. Při té příležitosti chci říci, že v interpelaci se žádá jistá podpora dělnického družstevnictví. Já podotýkám, že se to týká všeho družstevnictví i takového, které by si zřídila snad organisace živnostenská nebo jakákoliv jiná.
Chci tím říci tolik: Neustále mluvíme o tom, že je potřebí přechodu k mírovému hospodářství. Otázka státního zásobování je otázkou pro sebe a kdo proti němu bojuje, bojuje proti bezpečnosti státu. Ale já upozorňuji, že se může státi, že vypoví službu právě ty orgány, na nichž dnes závisí to zásobování. Mírové zásobování nemůžeme udělati tím, že bychom uvolnili na ráz situaci a ponechali celé veřejné zásobování "dobrodiní" volného obchodu, čili těch lidí, kteří mají dostatečný kapitál a spojení, aby mohli tu situaci ovládnouti. A to je právě obtíž toho celého "volného" hospodářství, že nemáme na vybranou mezi hospodářstvím volným a mezi hospodářstvím státním. Když uvolní se produkt, zmocní se ho skupina kapitalisticky silných osob. Kdybychom měli neobmezené množství zahraničních valut, abychom je mohli dáti pak na světový trh, mohli bychom říci, že mají na naše ceny vliv světové ceny a světový trh. Ale dnes je toto Uvolníme-li něco, tedy ti, kdož ty devisy mají, mají ty styky a spojení, mohou z ciziny nakupovati a mají faktický monopol. Tento monopol nám žene doma ceny daleko nad ceny světové a my se ocitáme v situaci, že jsme dovezli americké sádlo za 26 K do Československé republiky, ale neměli jsme ho dosti, že se potom domácí sádlo prodávalo za 45 K.
Ocitáme se velmi často také v tom, že nemůže soukromý obchodník převzíti valutní risiko, neboť dnes nakupuje třeba při nižším kursu a platí také o 100% vyšším, tedy připočítává to risiko hned k cenám, a následkem toho i věci při levném nákupu se stávají příliš vysokými. To jest otázka, která nás nutí postupovati co nejopatrněji. Zde by mohlo při tomto přechodu družstevnictví prokázati největší služby. Dnes máme ve velkých organisacích přes polovinu všech konsumentů Československé republiky.
Jenom ty dvě sociálně-demokratické representují na 4 mil. zásobených osob a to znamená, bude-li se prováděti přechodné hospodářství, že tito organisovaní konsumenti, většinou průmysloví dělníci, kteří jsou odkázáni celkem nejvíce na organisovanou distribuci, mohou za pomoci a jisté kontroly státu býti zásobeni dále svými velkými korporacemi. Tím způsobem můžeme přejíti ze státního hospodářství do hospodářství volnějšího, při čemž věc bude míti tu výhodu, že se zbavíme té organisace byrokratické a předáme zásobování samosprávě konsumentské. Družstevnictví samo ve svém jádru a ve své myšlence je svépomocí konsumentskou, je socialisací konsumu. A my stejně dobře musíme chápati ten vývoj věci, jako jej chápeme při produkci. Já stojím na stanovisku, že je v zájmu státu nutno, aby družstevnictví bylo podepřeno. (Posl. Sonntág: Také producentské družstevnictví!) Pro nás je to věc nesporná.
Chceme z celého hospodářského procesu odstraniti zbytečné mezičleny, kteří zdržují, a tu je nutno, aby družstva producentů a konsumentů vstoupila navzájem do spojení a styků.
Jedním z požadavků, jakého se dožadují ve zmíněné interpelaci, je, že se nesmí státi žádné zkrácení dávky pro průmyslové dělnictvo. Ale ve skutečnosti děje se toto zkrácení dávky. Vláda může lehce říci: "Já jsem ji nesnížila." Ale via facti se stalo, že příděly konsumentských organisací poklesly až na 51% žádaného příslušejícího přídělu. Zde vzniká pak to proslulé "třídní zásobování", o kterém se tak často mluví. Vyvine se taková situace: Velkonákupní společnost svůj necelý příděl rozdělí rovnoměrně konsumům, které mají své filiálky ve městech, po vsích i jinde. Co z toho vzniká? Dají poloviční dávku do všech míst, dají poloviční dávku do měst i do vsí. Politické správy okresní jsou na jiném stanovisku. To jest také pochopitelné. Ty si řeknou: menší místa si spíše pomohou. A tak zásobují celou dávkou místa průmyslová a vsím nic. Konsumy však dají všude stejně po polovici. Následkem toho na vsích křičí o třídním zásobování konsumů, poněvadž ty členům dávají aspoň polovičku a obec nedává nic; ale ve městech větších křičí konsumy, poněvadž obec dává všecko a ony dávají jen polovičku. V celku však přiděluje se rovnoměrně, a ve Státním obilním ústavě a kdekoliv jinde lze to kontrolovati. Já vím, že leckdes v podrobnostech se hřeší, obecní správa se neopovažuje kontrolovati dvojnásobně přihlášené, poněvadž má také máslo na hlavě. Kde není žalobníka, není také soudce.
Pokud se týče ceny cukru, jest to věc, která se dostane ještě na program jednání Národního shromáždění, ale musíme trvati na tom, že nelze připustiti, aby cukr stoupl o 200%, poněvadž to zatěžuje rozpočet těch vrstev, které jsou na výživu cukrem odkázány, a že stát musí nalézti nějaký způsob úhrady. Jedná se nyní o povznesení produkce tím, že my přiznáme značný státní příspěvek na umělá hnojiva. To jest věc pro každého konsumenta nesporná, že si přejeme používání hnojiv a že stát musí nějakým způsobem za určitých okolností do věci zasáhnouti. Jestliže zemědělstvu, které za války nejméně trpělo a které má thesaurovány značné obnosy finanční, na jeho vlastní produkci, která mu přinese zisk, má se dostati nějakým způsobem státní pomoci, pak může se to žádati při nejmenším stejně pro konsumenta, který se octl válkou v situaci daleko horší, kdy se mohou nalézti prostředky, aby se mu jeho živobytí umožnilo. Musím zde říci, že cena cukru, jak byla stanovena všeobecně, jest nesnesitelná.
Musíme dále říci, že stojíme plně za požadavkem našich německých dělníků, aby ve všech zásobovacích korporacích dostalo se jim zastoupení takového, jak jim podle síly přísluší. Jistě nanejméně aspoň věci žaludku jsou všemu obyvatelstvu tohoto státu společné. Všichni máme právo, aby se s námi v těchto věcech nakládalo stejně, a tu předpokládám, že všichni mají právo, aby se o tom stejném nákladu mohli fakticky přesvědčiti.
Jsem si jist, že mnoho z toho, co se domnívá německé obyvatelstvo o horším nakládání s německými kraji, ukáže se jako přirozený výsledek té situace, že v jejich obvodu jest stlačena spousta průmyslového dělnictva bez zemědělského zázemí, které jim znemožňuje vypomoci přirozeným pramenem, jež má dělnictvo v kraji českém. Ale přes to je možno, že mnohé věci a zlořády se dějí, které by mohly býti napraveny zasáhnutím přímým. Jest požadavkem nejprimitivnější spravedlnosti, aby německé dělnictvo bylo zastoupeno ve všech zásobovacích korporacích stejně.
Ministerstvo zásobování v této věci provozovalo politiku věcnou. Zavedlo německé vydání svého "Věstníku" pro německé kraje, aby mohly býti o všem informovány, zřídilo hospodářské rady v německých krajích, zařídilo jim v jejich ústředí německého úředníka a zastoupení v hospodářské radě, takže v zásobovacích věcech, mohu říci, od prvopočátku republiky postupovalo se zcela jednotně a společně. Tato věc musí býti přirozeně doplněna úplným zastoupením ve všech korporacích.
Chtěl bych ještě poznamenati jednu věc, která jest často velice sporná, a sice je to otázka občanské kontroly ve věcech zásobovacích. Ve svém velkém celku se osvědčila a stát, chce-li v těchto věcech proti lichvě s úspěchem pracovati, nemůže se za žádných okolností obejíti bez spoluúčasti orgánů, vyšlých z řad obyvatelstva. Lichva není dnes zjevem, který by byl vlastností pouze určité skupiny obyvatelstva nebo určitého druhu některé třídy, ačkoli se v jednotlivých vrstvách vzhledem k jich povolání a příležitosti vyskytuje zvláště vynikajícím způsobem. Lichva je nemoc, která se rozlezla dnes do nejširších vrstev obyvatelstva, takže státní prostředky ji nemohou postihnouti ve všech jejích změnách a obratech a v celé její působnosti. Ale zde musí skutečně z občanstva samého vzejíti jisté jádro té nápravy, zde musí býti za každých okolností korporace, vyšlé z obyvatelstva, jež tvoří tu kontrolu a přehlídku. V ministerstvu zásobování stáli na stanovisku, že se tato kontrola má skládati ze všech vrstev obyvatelstva. To se také stalo. Hospodářské rady nejsou složeny z jedné politické strany nebo jedné vrstvy. Ony působí způsobem, který má velkou cenu pro povznesení morálky uvnitř našeho hospodářského života.
Když bych měl mluvit o peněžních výsledcích jejich činnosti, mohu říci, že právě v posledních dnech dva členové kontrolní služby v Plzni získali státu přes dva miliony korun zjistivše u měšťanského pivovaru spoustu obilí nakoupeného pod rukou, z kterého mělo býti vařeno pivo.
Ostatně nejen v tom, co se chytí, ale to, čemu se zabrání a priori, jest cena této korporace. Celá řada nedostatků vzniká z toho, že se na ministerstvo zásobování pohlíží jako na ministerstvo přechodné a tudíž vedlejší, ačkoliv je vedle ministerstva financí nejdůležitější, poněvadž celý vývin státu a chod událostí veřejných závisí od jeho činnosti.
Strana naše bude hlasovati pro rozpočet ministerstva zásobování, ale ovšem schopnost a dobrá vůle vlády budou posuzovány podle toho, jaká bude péče ve věcech zásobovacích.
Cifry, výklady a sdělení a všecky kombinace nemají žádné váhy, když nejsou bezprostředně následovány činy a když obyvatelstvo na svých žaludcích necítí to, co ministerstvo slíbilo.
Můžeme hlasovat pro rozpočet ministerstva
zásobování s předpokladem, že to, co slíbilo, také splní. Ale
můžeme ujistiti, že ministerstvo zásobování a i všecka ministerstva
neudržela by se ani den na svém místě, kdyby se ukázalo, že není
si vědomo vážné zásobovací situace a že nečinilo vše, aby obyvatelstvu
dostalo se toho nejnutnějšího - potravy. (Potlesk.)