Předseda (zvoní): Bylo mně sděleno a zvěděl jsem to také z právě pronesené řeči pana kol. Simma, že pan poslanec dr. Rašín za řeči pana poslance dra. Lukavského v kontroversi s německými poslanci vyplázl jazyk. Nemohl jsem sám tuto věc vyšetřiti, ale pokládám takovýto způsob chování, který je naprosto v rozporu s tím, jak se poslanec chovati má, za naprosto nepřípustný a volám pana poslance dr. Rašína k pořádku. (Potlesk na levici.)
Slovo dále má kolegyně Sychravová.
Posl. Sychravová: Slavná snemovno! Rozpočet ministerstva školstva a národnej osvety je najlepším dôkazom, ako ďaleko sine v našej republike správy vecí v duchu socialistickom, ktorý je dnes ideálom všetkých nás, ktorí zastupujeme najširšie vrstvy národa československého, to jest proletariát.
Ministerstvo školstva a národnej osvety zariaďuje do svojho rozpočtu 54 mil. na veci cirkví a náboženských kultov. Nemám nič proti náboženstvu a som naopak hlboko presvedčená, že náboženstvo je v ľudstve nevyhladiteľné, že každé ustupuje vždy jen novému, ale cirkvi a oficiálné náboženské kulty majú málo alebo nič spoločného s náboženstvom.
Tie ztratily už dávno všetkú súvislosť s živou potrebou náboženstva v ľudstve; ba naopak svojím dogmatizmom, ktorý bráni vývoju náboženstva, zapríčiňujú pre nábožensky cítiacieho človeka boľastné konflikty medzi postulátmi náboženskými a postulátmi skutočného, stále sa vyvíjajúceho života. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Tak na pr. kresťanstvo, pokiaľ je reprezentované cirkvou rímsko-katolíckou. Treba doznať, že hlboko a plodne zasiahlo kedysi vo vývoj ľudstva. Nastúpiac antický názor svetový, stvorilo kultúru, ktorá je karakterizovaná dušou. Áno, teprve kresťanstvo objavilo skutočne v človeku dušu, oduševnilo ľudstvo. To je jeho veliká zásluha vo vývoji ľudstva. Ale táto veliká prednosť náboženstva kresťanského, učenie o nekonečnej cene každej ľudskej duše, stala sa skoro nebezpečnou cirkvi, ktorá temer od samého počiatku sledovala ciele svetského panstva a moci. Stala sa nebezpečnou tým, že temer už pred dvatisíc rokami žiadalo zdemokratizovanie spoločenských riadov, ktoré dodnes je nie prevedené, žiadalo socialistické sriadenie spoločnosti, ktoré dnes je ešte ideálom.
Cirkev si pomohla snadno: sfalšovala učenie zakladateľa náboženstva kresťanského, tak sladko ľudského a pozemského Krista. Ideál jeho kráľovstva odcudzila zemi, našej rodnej materi a vlasti, pohanila a potupila ju a uskutočnenie najkrásnejšieho ľudského sna, sna Kristovho odkázala na večnosť. Ale tým vyniesla aj vlastný ortel. Nechcejúc slúžiť cieľom ľudstva a ľudskosti, skôr neskôr bude smetená a prinútená ustúpiť a uvolniť cestu novému náboženstvu, náboženstvu, ktoré smelo odmietne všetko, čo v cirkvách kresťanských je ľudskej prirodzenosti nepriateľské, čo zavadzá jej rozvoju a uskutočneniu ideálov blaženého ľudského života tu na zemi, ale aj smelo prevezme všetky ideály kresťanstva, ktoré cirkvi nevedely alebo nechcely uskutočňovať, ideály rovnosti, bratstva a všeľudskej solidarity. Čím skorej splodí ten ktorý národ toto nové náboženstvo, tým lepšie preň, lebo tým skorej oslobodí sa zo zajatia fantómu, ktorý nemôže už a nevie nič dať, ale predsa rôznymi poverami a predsudkami zavadzá mu na ceste pokroku.
A tomuto fantómu, tejto velikej, priam strašidelnej prekážke na ceste pokroku a vývoja nášho národa, tomuto nepriateľovi nášho štátu, cirkvám a kultom, pridelilo minister. školstva a národnej osvety 11% celého svojho rozpočtu, 54 miliony korún, len o 2 miliony menej než na všetky vysoké školy a vedecké potreby v celej ríši, a o 14 milionov viacej než na všetko národné školstvo v štáte! To je kritika zhruba.
Neúčelnosť tohoto rozpočtu ohľadom sociálnych a socialistických ideálov vyniká však ešte o mnoho zretelnejšie, keď zabývame sa rozpočtom podrobne.
Včera koj. Špatný dôrazne vytkol všetky nedostatky rozpočtu ministerstva školstva a národnej osvety a poukázal na naprosté neporozumenie potrebám ľudového vzdelania a ľudovej výchovy. Ztotožňujem sa úplne s jeho výtkami, najmä s odsudením naprosto nedostatočnej dotácie školstvu pokračujúcemu, ktorému pridelené bolo 7 mil., ačkolvek deväť desatín nášho obyteľstva je naň odkázané ako na jedinú možnost ďalšieho vzdelávania po odbytej povinnosti školskej. Naproti tomu školstvo stredné, ktorého používa ostatná desatina ľudu, vyzbrojené bolo 130 milionmi!
Tato kriklavá nespravodlivosť a naprostá netečnost ku skutočným potrebám ľudovým nesmie sa viacej opakovať a v budúcom rozpočte musí sa dostať predovšetkým tomuto školstvu, čo mu náleží.
Neprimeranosť jednotlivých položiek a úplné neporozumenie vlastnému účelu a úkolu ešte zrejmejšie je však, keď porovnávame položky a dotácie pridelené rôznym ústavom univerzitných fakult. Tak na "vedeckú" výzbroj seminára teolog. fakulty pražskej venované je 10.000 K, naproti tomu pre stolicu a seminár sociálneho lekárstva 1000 K!
Ako sa podporuje chuť k práci na našich vedeckých ústavoch, vidno z odmien a výpomocí; na pr. za praktické cvičenie v hygiene prelimirované je 1000 K, za vedenie ústavu orthopedického 2000 K, za prednášky o zdravotníctve školnom pre kandidátov filozofie (predmet tak dôležitý) 2000 K atď.
Na mnohých fakultách nutne je treba sriadiť laboratória; tak na príklad na detskej klinike prof. Peřiny treba by bolo k tomuto účelu najmenej 120.000 korún, na ktorýžto rozpočet fakulty povolilo ministerstvo školstva a národnej osvety minulého roku 20.000 K mimoriadne, v tomto rozpočte (na r. 1921) není preliminované nič. Podobne by bolo treba pre kliniku nemocí duševných a nervových najmenej 120.000 K na zakúpení roentgenového aparátu, kinematografu, diktafonu atď., ale v rozpočte na tieto účely nebolo pamatované ani v riadnych, ani v mimoriadnych výdajoch.
Kliniky a vedecké ústavy lekárskej fakulty sú vôbec boľastnou stránkou našej republiky, lebo pod režimom rakúským táto fakulta priam zločinne bola zanedbávaná, a teraz ešte počet posluchačov československých a národov spriatelených abnormne vzrástol. Je predovšetkým veliký nedostatok kliník a vedeckých ústavov, takže je nebezpečenstvo, že poslucháčstvo nebude mať za týchto pomerov dostatočnej príležitosti k praktickému štúdiu a cvičeniu a odíde z fakulty nedostatočne pripravené. Okrem toho, ako už bolo ukázané, sú tieto ústavy nedostatočne vybavené a vyzbrojené, nemajú vyhovujúcich miestností atď.
Tak na príklad na očnej klinike profesora Deyla neni operačného sálu a i čisté operácie prevádzajú sa v ambulatórnych miestnostiach, ktoré sa len zametú. Tiež klinika profesora Gutwirta nemá dostatočných miestností a čaká ako na spasenie, až zariadená bude nová gynekologická klinika, pre ktorú budova už dva roky stojí, ale dosiaľ nebolo prostriedkov k jej zariadeniu. Dostatočných miestností nemá tiež kožná klinika prof. Šambergra; nemá vôbec oddelenia ženského, a preto riadné ženy, ktoré sú nútené na tuto kliniku sa odobrať, sú dávané na oddelenie C, ktoré je vyhradené prostitutkám. Netreba dovozovať, že odstranenie týchto nedostatkov, ktorého dovoláva sa úsilovne učiteľský sbor fakulty lekárskej a za ktoré jednomyseľne stavia sa veškeré poslucháčstvo tejto fakulty, má byť priamo príkazom pre vládu a ministerstvo školstva a národnej osvety. Mám tu ešte poznámku, že na celej klinike prof. Šambergra není kúpelne pre lekárov, není knihovne, není vôbec inspekčnej izby a ničoho podobného.
Vybrala som si z univerzitných fakúlt fakultu lekársku, poneváč so stanoviska sociálneho a socialistického, áno aj národného a národohospodárskeho považujem tento obor vysokého školstva za najdôležitejší.
Ale aj iné fakulty majú dalekosiahle požiadavky, ktoré by so stanoviska sociálneho a socialistického maly byť rešpektované.
Tolik o rozpočtu pre vysoké školstvo.
So stanoviska slovenského len ešte poznamenávam, že v rozpočte pre budúci rok, úplne bol pominutý požiadavok nás slovenských poslancov, na ktorom sme sa usniesli v ankete svolanej v lete ministerstvom školstva a národnej osvety, ktoré malo rozhodnúť o náhrade za vysoké školy lesnícke a banské v Banskej Štiavnici. Na tejto ankete smo sa usniesli, že má byť v následujúcom roku zriadená na Slovensku nová vysoká škola technická, o tomto požiadavku v rozpočte ministerstva školstva není zmienky a ovšem rovnež nie o stredných školách odborných, ktoré maly byť zriadené v počtu 4-5 v Štiavnici, neviem sa práve pamatovať, na místo zaniklých škôl lesníckych a banských.
Tedy prosím, pánovia a paní, aby ste ráčili venovať tiež trochu pozornosti školstvu národnému. V tomto obore nemôžem sa predovšetkým ubrániť tej výtke ministerstvu školstva a národnej osvety, že za dvojročného trvania nevypracovalo dosiaľ základného zákona školského a že bratislavský školsky referát nevedel najsť cesty, na ktorej by sa dalo previesť poštátnenie škôl cirkevných. Na Slovensku je zhruba jedna štvrtina škôl štátnych, na ktoré náklad činí 18 miliónov a tri štvrtiny škôl cirkevných, na ktoré štát dopláca 11 miliónov. Nechcem hovoriť nič proti kolegom z týchto škôl, ale poneváč mnohé z týchto škôl sú v rukách príslušníkov strany ľudovej a tiež učiteľstvo týchto škôl je z veľkej časti príslušníkom tejto strany, platí štát pri známom smýšlaní strany ľudovej, vlastným nepriateľóm a dáva si za vlastné peniaze vychovávať nepriateľský dorost. Bratislavský školský referát má naliehavý úkol najsť spôsob, akým by čo najrýchlejšie bolo prevedené poštátnenie škôl církevných, aby boly odstranené tieto neprirodzené pomery.
Čo sa týka ostatných otázok národného školstva v ostatných zemiach československej republiky, neukladá temer žiadnych hmotných povinností štátu. Preto pociťuje každý, komu leží prospech jeho na srdci, úplnú netečnosť k otázkam, ktoré nie sú výslovne uložené k rešeniu autonomných činiteľov ako je na príklad školná slúžba lekárska. Pre všetky národné štátne školy na Slovensku počtom 821 a 68 v Podkarpatskej Rusi venované je 10.000 korún na lekárskú službu školnú, teda priemerne asi 11 K na jednu školu. Učitelia vedia ako je dôležitá služba lekárska v školách. Mnohému zlu a priamo ohrozeniu detských životov bolo by zabránené, keby pravidelne lekár prichádzal do školy, aby zistil, či sú skutočne všetky deti, ktoré do školy prišly, zdravé, aby neohrožovaly zdravie iných, a či môžu byť s prospechom prítomné v škole. Ako táto dôležitá služba môže byť prevádzaná, keď v Čechách, na Morave a v Sliezsku nenie štátom venované na túto službu nič a na Slovensku 11 K na jednu školu? Podobnej podpory dostáva sa ovšem tejto službe aj na stredných školách. Dovoľte, aby sa aj o tom zmienila.
Na príklad pre všetky učiteľské ústavy je preliminované k tomuto cieľu 10.000 korún, pre všetky stredné školy v československej republike 30.000 korún.
Čo sa nás však najboľastnejšie a najhlbšie dotýka, je nepatrná pozornosť a nedostatočná dotácia skoro celkom súkromnému školstvu pre nedomyseľné deti. Pre všetky slabomyseľné deti vo všetkých krajinách celej republiky je preliminované 20.000 K, pre slepých 10.000 K, pre neduživých 5.000 K. Pre neduživé deti bolo by nutné sriaďovať zvláštne školy, kde by pri najväčšej pohodlnosti a šetreniu ich telesného stavu stále bolo možné predsa len sa venovať čiastočne ich výučbe. Nebýva vždy, že také neduživé dieťa, ktoré nenie schopné temer žiadneho telesného vývoja, nebolo by skutočne schopné ani duševného pokroku. Poznala som za svojej činnosti učiteľskej často deti, ktoré velice trpely tým, že žiadnej výučby nebolo im možné poskytnúť.
O slepé deti je postarané pomerne najhoršie. Tak na Slovensku není vôbec školy pre tieto deti, a prirodzene ani internátu, ktorý je nutnou podmienkou, aby týmto deťom bola akákoľvek výchova a výučba poskytnutá. Prihodilo sa o týchto prázdninách, že bolo na Slovensko dopravené 14 slepých detí z Maďárie, príslušníkov československej republiky. Pre tieto deti nebolo možné najsť útočišťa. Ústavy české sú úplne preplnené, okrem toho sú všetky ústavmi súkromnými. Ministerstvo sociálnej pečlivosti, ktorému pripadlo o tieto deti sa postarať, bolo nútené uchádzať sa o pomoc u zemského výboru moravského, ktorý také skutočne pomohol. Vyhradil ministerstvu sociálnej pečlivosti 10 miest ovšem za ohromný poplatok, dieťa 8.200 K ročne za jedno, takže týchto 10 slepých detí stojí 82 tisíc korún ročne. Toho by nebolo treba, kebysme mali vlastné ústavy a internáty pre tieto deti.
Z týchto pomerov vyplýva, že je treba, aby vláda čo najrýchlejšie sa pričinila o to, aby odpomožené bolo týmto pomerom na Slovensku, a aby v najkratšej dobe sriadená bola škola pre slepých, čo by bolo úkolom ministerstva školstva a národnej osvety a pri nej internát, čo bolo úkolom min. sociálnej pečlivosti. K tomu účelu bolo by treba zariadiť ešte do rozpočtu prísl. ministerstva najmenej 250 tisíc K. To tiež vrele doporučujem a žiadam slavnú snemovňu, aby o to sa zasadila.
Pri tejto príležitosti opäť zdôrazňujem potrebu zákonného rozrešenia kompetencie ministerstiev a som tej mienky, že všetky opatrenia pre výchovu takýchto nedomyseľných detí, majú byť pridelené jednak ministerstvu školstva, jednak ministerstvu soc. pečlivosti, a celkom vyňaté z kompetencie ministerstva zdravotníctva, lebo neide tu viacej o otázky zdravotné, ale o otázky výučby a zaopatrenie týchto nešťastlivcov.
Ďalej by mohla učiniť ešte niektoré poznámky, na pr. o školách t. zv. občianskych alebo do tej doby v Čechách nazývaných meštianskymi školami. Pri sriaďovaní škôl občianskych nenie premysleného plánu. V Čechách bolo sriadené asi 200 škôl, ale dislokácia ich nenie dosť cieľuvedome prevedená tak, aby návšteva ich mohla byť povinná.
Táž ľudovýchova, v ktorej zahrnutá je občianska výchova a ľudové knihovníctvo, je priam macošsky odbytá, necelými 3 mil. korún, ačkoľvek práve tejto veci, najmä na Slovensku mala by byť venovaná najväčšia pozornosť a podpora. Najmä ľudové publikácie maly by ohromný význam medzi slovenským ľudom, ktorý prez svoju nezavinenú zaostalost v najširších vrstvách ľudových, túži po osvete a vzdelávaní podávanými mu ovšem spôsobom jemu a jeho pomerom primeraným a prístupným. Týmto všetkým požiadavkom bude možné ovšem vyhoveť teprve vtedy, až republika naša bude mať nielen možnosť, ale aj vôľu a odvahu slúžiť skutočne len skutočným, životným a zdravým záujmom ľudovým a odmietnúť všetko, čo im sa protiví a im vadí.
Na koniec ešte niekoľko slov žaloby na nedostatočnú pečlivost o menšinové školstvo české. Z radu nášho ľudu, ktorý žije v nemeckom území, dochádzajú stále sťažnosti na nedostatočné miestnosti, nedostatok učiteľských síl a p. Mimo to menšinoví učitelia trpia nedostatkom bytov, aniž by štátna správa venovala tejto veci pozornosť. Sú prípady, že učiteľ po celé mesiace nenašiel bytu a bol nútený bydleť v podnájme, ba nocovať v školných miestnostiach na lavici. V podobných pomeroch žijú ovšem exponovaní učitelia na Slovensku.
Predovšetkým chcem poukázať na prípad v Chabařovicích a Chřibské, kde českí učitelia po celé mesiace marne sa domáhajú bytov. Také pokiaľ sa týka výplaty pôžitkov učiteľských, bolo by treba zjednať nápravu a práve v týchto 2 miestach, aby českí učitelia po celé mesiace marne nemuseli čakať na svoje, beztak nedostatočné platy. Je doista jednou z predných povinností štátnej správy, starať sa o kultúrne potreby práve českých menšín, ktoré za rakúskeho režimu trpely toľko krivdami, a pres to, delníci, ktorí tvoria hlavný káder našich menšín, prejavovali a prejavujú vždy neochvejnú vernosť národu a vlasti.
Cez uvedené výtky, navrhujem, aby rozpočet ministerstva školstva a národnej osvety bol schválený s jednou podmienkou, že pokiaľ bude ešte možné, zariadené ešte bude do rozpočtu k položke v kap. XIII., titul 7., § 11 najmenej 250.000 K na sriadenie školy pre slepý na Slovensku a vláda sa vynasnaží splniť požiadavky predložené v tejto resolúcii (čte):
"Ukládá se vládě, aby v nejkratší době opatřila místo pro III. kliniku interní, II. a III. kliniku chirurgickou, aby bezodkladně zřízena byla z nynější školy babické II. universitní klinika porodnická, dále, aby zřízena byla klinika neurologická, laryngologická a propaedentická, a aby rozšířeny byly ústavy poliklinické. Dále, aby nově postavené budovy lékařské fakulty byly zařízeny, aby v nejkratší době mohly býti věnovány svému účelu a ihned, aby vypsána byla krátkodobá soutěž na plány pro další novostavby lékařské fakulty, pro něž stavební místo jest již určeno a v rozpočtu na r. 1920 povolena částka 800.000 K.
Dále budiž v nejbližší době přikročeno
k důstojnému vybudování ústavu pro lékařskou biologii při lékařské
fakultě university Karlovy, a budiž plánovitě uskutečňována resoluce
odhlasovaná revolučním Národním shromážděním dne 9. října 1919,
týkající se uspořádání a vypravení university Karlovy, zejména
lékařské fakulty, odpovídající representaci hlavní university
české." (Výborně! Potlesk).
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo panu kol. Jos. Fischerovi.
Posl. Josef Fischer (německy): Slavná sněmovno! Když se zřizovala tato domněle vzorná republika, věděli jsme my Chebané a všichni Němci v tomto státě, jaký osud nás čeká a kolik uhodilo. Komu nebylo to ještě jasno, tomu snad vtrhnutí okupačního vojska otevřelo úplně oči. Komu ještě to nepostačovalo, tu pak dojista při označení firmy tohoto státu nadpisem "Československá republika", nahlédl, že pro nás Němce není tu místečka a že nelze na trvalo očekávati žádné budoucnosti. Ve státě opravdu demokratickém, jenž jest plně spravedlivý ke svým národům, byli bychom jistě spolupůsobili, ale jak vidíme, nelze hledati ideálu za vaším státem. Němci jsou ustavičně znásilňováni. Chci se omeziti na suchá data, poněvadž se plně připojuji k vývodům ctěného předřečníka o školství. Dověděl jsem se, že jistě pomýšlí se na to, aby se od 1. ledna 1921 úřadovalo česky v německém odboru zemské školní rady a týž osud čeká také německý odbor zemědělské rady. Jak se utváří úřední styk zemské školní rady s okresními školními výbory, jež mají býti zřízeny od 1. ledna, o tom lze si učiniti představu, uvědomíme-li si, že nejméně čtyři pětiny okresních školních inspektorů neumí česky. Tyto překlady, toto nutné pobíhání sem a tam bude ještě více zdržovati vyřizování věcí v úřadě, než doposud se dělo a naše školství bude trpěti ještě více, než trpělo dosavadním utiskováním.
Nejbližším následkem bude, že ti němečtí okresní školní inspektoři, kteří nejsou mocni českého jazyka, budou propuštěni a jejich místa obsadí se německy mluvícími Čechy. Postupuje-li se tak v okresní školní radě, jest jisto, že tytéž změny provedou se v zemské školní radě. Ba, lze v nejbližší době očekávati, že úředník německé sekce, příslušný do Litoměřic, musí opustiti proto svůj úřad, poněvadž dosáhl 60. roku svého věku. Jak jinak má se to naproti tomu s panem dr. Metelkou, který, jak jsem se dověděl, jest až 72 let stár a jemuž se dále ponechává klidně rdoušení škol v rukou. Tento pán zařídil svoje návštěvní hodiny nebo audience, mohlo by se u něho říci, tak, že jest možno mluviti s ním jen v sobotu nebo v pondělí, čímž němečtí poslanci nemají skoro nikdy možnosti intervenovati tam v zájmu svých školních obcí. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Němečtí úředníci v německém odboru zemské školní rady pracují s neobyčejnou pílí, ale nedostává se tam sil a proto není jim možno, aby přiměřeně vyřizovali kolosální množství došlých spisů. A podaří-li se jim přece včas vyříditi akt, putuje na stůl pana Metelky a podrobuje se tam revisi. Tomuto muži, nejhoršímu nepříteli německého školství, patří už dávno modrý arch. Herodes německé školní politiky dočká se ještě od nás přiměřené odpovědi. Rdoušení německého školství stalo se soustavou, aby bylo rozmnoženo velikášství Čechů. Po stech, ba více než po tisících zavírají se německé školní třídy a v dějinách tohoto vítězného státu bude skvrnou, že ničí se tu německá učeliště, která byla zřízena velkými prostředky často v pohorských vesničkách. Katovská práce dr. Metelky ve školách přispěla k tomu, že poslední německá ves se národně posiluje a na příště nepřijmeme tak klidně znásilňování německého národa a uchopíme se zcela jiných prostředků než doposud. Nemůžete očekávati, že po těchto znásilňováních nadchneme se pro vaši státní ideu. Podstatně k tomu přispívá také brutální jednací řád a jazykový zákon, jež znemožňují, abychom se dostali ke spolupráci v této sněmovně. Jest to přímo pekelná trýzeň, neumí-li člověk česky, býti zde přítomen celé hodiny a nemoci sledovati řeči. Nemůžete vůbec popírati, že my Němci jsme zde odsouzeni k postavení zcela podřízenému přes vaše ujišťování, že se nám dostane národní spravedlnosti. I na vašich státovkách, jež putují také do ciziny, dokumentujete, že my Němci jsme zařaděni teprve na čtvrtém místě. Nevím právě, zda-li jsme také na čtvrtém místě při placení daní, při dodávkách a v našem hospodářském životě. Při nejbližším zhotovení státovek vynechejte snad vůbec německé označení. Bylo by přáním našeho srdce, kdybyste od nás vůbec upustili. Jsme s to a náš národ má dost síly, aby vzal sám do svých rukou svoji budoucnost.
Nejtěžšímu osudu jde náš národ vstříc tím, že, jak už bylo řečeno, przníte náš klenot, německou školu a že toto zotročení stalo se takřka soustavou. Tato politika násilí musí vyvolali na naší straně nejostřejší odpor a rozhořčení, jež nemá sobě rovného. Mělo-li by se míti za to, že člověk jako dr. Metelka chce své bližní donutiti takovým způsobem do jha a otroctví, lze se pak diviti, že německý národ je setřese, jestliže vláda, od níž neočekávám zhola ničeho, nezasáhne, a nelze tedy také se strany státu očekávati žádné pomoci? Se školním legionářem Metelkou se dojista také vypořádáme, jako jsme se vypořádali také s legionáři bořiči pomníků. S německým školstvím se v tomto státě nenakládá jako s Popelkou, ono se přímo sprovozuje se světa, neboť víte, že v tom případě, sešroubuje-li se výchova a vyučování našich dětí na nejnižší úroveň, poklesne tím také kulturní stav národa a vy pak máte před sebou národ, který byste mohli snáze odnárodniti, snáze počeštiti. Poněvadž obecná škola není ve státním rozpočtu, nechci se dále zabývati finanční stránkou, nýbrž zmíniti se trochu o provádění, používání a výkladu nynějších školních zákonů.
Jako obecné a měšťanské školství má pro náš národ nejvyšší kulturní význam, má i pokračovací a odborná škola zcela zvláštní hodnotu, a aby se dosáhlo, této vysoké vzdělávací hodnoty, musí se samozřejmě učitelé a učitelky vycvičiti ve vlastních příslušných kursech. Ale jest poskytováno tak málo příležitosti a v německém území zřizuje se tak málo kursů, že i pokračovací školství může býti udržováno jen ze soukromých prostředků a z peněz obcí. Tak v r. 1919 bylo na př. uspořádáno 200 kursů pro vyučování zručnostem, ale ne pro Němce, nýbrž pro české učitele. Pro Němce nekonal se ani jediný, vlastně jeden, který uspořádal z idealismu kolega Trausel v Mimoni. Na subvenci na takové kursy jistě počkáme ještě dlouho. Jsou známy případy, že takové žádosti leží 1 1/2 až 2 léta v zemském výboru. V Táboře konal se pro učitelky hospodářský kurs pro hospodyňské vyučování. Četné účastnice dostaly subvenci po 450 K a celé zaopatření, kdežto pro Němce nekonal se ani jediný takový kurs. S jakou nadějí byly uvítány obvodní měšťanské školy a jak to vypadá s nimi v německém území? Nelze ovšem dostati o tom žádné statistiky, ale opatřil jsem si přece nutná data z okresu mosteckého. Tam bylo v poslední době zřízeno 7 českých měšťanských škol, zatím co pro 42 německých obcí nebyla do dneška povolena ani jediná, třebaže tyto obce projevily ochotu postarati se o věcné náležitosti. Zemská školní rada se ovšem přimlouvala za tyto žádosti, ale ty leží snad ještě na revisním stole pana Metelky nebo u pana Sokola v zemském výboru a nelze je dostati ven. Jiný případ jest mi znám ze vzkvétajících lázní Kynžvartu. Toto městečko leží úplně stranou od ostatních studijních mest a poněvadž v celém soudním okresu není jediné měšťanské školy, podalo žádost, aby tam byla zřízena měšťanská obvodní škola.
Nedostalo na svou žádost vůbec žádné odpovědi a když jsem své doby zakročil v této věci u ministra Habrmana, pravil mi: To jest už vyřízeno, to leží už v zemském výboru. A když se člověk poptává v zemském výboru, nenajde se tam akt vůbec. Jak se tu má vytvořiti německé školství v zájmu německého národa? Také německé živnostenské pokračovací školy nemohou se vyvíjeti dle našeho přání. Nepořádají se rovněž žádné kursy, aby se učitelé mohli připraviti na toto vyučování, nebo musí to dělati z idealismu, poněvadž nemají nyní vyhlídky na peněžitou podporu. Proto prostředky na vývoj našeho živnostenského pokračovacího školství musí poskytnouti sám národ. Při tom nemohu se nezmíniti, že také inspekce na těchto živnostenských pokračovacích školách potřebuje naléhavě reformy a že inspektoři pro tyto školy berou se z řad učitelů na průmyslových a pokračovacích školách. Na těchto školách nesmí se však vyučovati ryze odborně v zájmu výcviku učňů, nýbrž jest se také starati o to, aby se tam pěstovalo přiměřené vzdělání ducha i mysli, aby se mohl rozšířiti duševní obzor žáků. Němečtí učitelé podali žádost, aby byly uspořádány kursy českého jazyka a žáci mohli pak vyhověti požadavkům se strany nynější vlády. Tyto kursy nebyly však v německých obcích do dneška většinou zahájeny, ba na dotaz, proč se v jednom místě nevyřizují tyto kursy, byla dána odpověď, že tím by mohlo býti ohroženo trvání české školy.
V zemské školní radě nemají času, aby usilovali o nutné rozdělení spojených obecných a měšťanských škol. V zemské školní radě není na to času pro nedostatek sil a v zemském výboru není také přiměřeného porozumění, aby posléze bylo zjednáno definitivum učitelek ručních prací. Tato věc zůstává pořád nevyřízena. Stejně neni vyřizováno, jak dnes se už stala zmínka, aby pěstounky na mateřských školách byly co nejdříve postaveny na roveň učitelkám ručních prací. K zákonu ze dne 9. dubna 1919 byl podán pozměňovací návrh, aby o místa na dívčích měšťanských školách mohli se volně ucházeti učitelé i učitelky. Neboť učitelé jsou tím velmi poškozováni, když místa na dívčích měšťanských školách jsou vypisována stále jen pro uchazečky. Tak na př. v mosteckém okresu připadají na 25 zkoušených odborných učitelů jen 3 měšťanské školy, takže postup trvá déle a mnohdy nemá žádné vyhlídky, kdežto na 8 zkoušených učitelek pro měšťanské školy připadají 3 měšťanské školy. Mají proto mnohem snazší příležitost státi se ředitelkami než jejich mužští kolegové. Jenom o jedno se ministerstvo školství staralo, totiž o to, aby obecní knihovny byly co nejdříve zřizovány na útraty obcí. Ministr myslí vážně, že si necháme vnutiti knihovny, kterých vůbec nechceme, poněvadž máme svoje knihovny "Schulvereinu" a spolkové! Tomuto nátlaku hned nevyhovíme.
Nejneutěšeněji vypadá naše předběžné
vzdělání děvčat. Zde musíte poskytnouti dostatečnou měrou subvence,
neboť jsme všichni přesvědčeni, že budoucí matky stanou se zcela
jiným výchovným činitelem, dostane-li se jim v mládí přiměřeného
vzdělání. Patří k nejdůležitějším úkolům státu a vlády podporovati
školství, ne však nutiti je k úplnému úpadku, jak se to dosud
děje s německým školstvím. Nechce-li, nebo nemůže-li to vláda
dělati, musíme si to vybojovati svou samosprávou a v boji o naše
školy sáhneme ke každému prostředku. Pro státní rozpočet, který
dává na vojsko 2 1/2 miliardy a na školství jen almužnu, nebude
naše strana hlasovati potud, pokud jest tato republika prodchnuta
nenávistným duchem Husovým. Jenom úplnou autonomií německého národa
může býti zaplašena příšera trvalé krise tohoto státu. (Souhlas
a potlesk na levici.)