Tvrdím zde, že tento zákon byl vhodně stvořen jen za účelem, aby naše německé školství, zvláště nižšího řádu potlačil, rdousil a v dalších důsledcích dokonce zničil. § 9. tohoto zákona ze dne 3. dubna 1919 dává předsedovi zemské školní rady, jest to dr. Jindřich Metelka, o němž se stala za debaty o školství často zmínka, přímo nesmírnou moc, moc, rozhodovati o veškerém školství a vzdělávání v tomto státě, při čemž není zodpovědným nějakému jinému činiteli. A my víme, my jsme to časem pocítili, že tato moc v ruce tohoto muže prováděla se zcela násilnickým způsobem vůči našemu školství a vzdělávání, způsobem, který sám dr. Jindřich Metelka v sezení dne 30. října 1920 přiznal.
Počet škol a tříd, zardoušených dosud na základě tohoto zákona, činí víc než 30 německých škol a daleko víc než 500 tříd. Není nám samozřejmě možno, abychom brali tuto úřední zprávu za pravdivou, neboť kdo měl příležitost zasedati v politickém školním výboru německého svazu samosprávných sborů a viděl spousty spisů, jež tam přijdou, slyšel hlasy o pomoc německých obcí na severu, jihu, východě a západě, přesvědčí se, že činnost, vedená proti našemu německému školství a vzdělávání jest ještě mnohem větší, než jak se vyjadřujete v číslech, Metelkou přiznaných. Víme, že dosud na základě zákona ze dne 3. dubna 1919 bylo zničeno daleko více než 1000 škol a tříd a to jest, počítáme-li s tím, že máme 10.000 německých tříd, něco víc než 1/10 naší državy kulturních míst vůbec. A tu se odvažujete tvrditi s tohoto místa, že se nám neděje bezpráví, že všechny naše žaloby, jež v tomto domě vznášíme, jsou takořka svévolností a nesmyslem! Snažím se dnes, abych zůstal ve svých líčeních zcela objektivním, chci zapuditi každou vášeň, ačkoliv jest mi to velmi za těžko, když zaznamenávám činy spáchané v tomto oboru. Odůvodňujete kroky činěné proti našemu školství a vzdělávání úsporou. Pravíte, že úspora nutí ku zmenšení našich škol a tříd, právě jako vašich. Nechci opakovati slovo obyčejně užívané, že úspory mohly by se prováděti ve všech jiných oborech, jenom ne v oboru kultury a vzdělání. Budu však zcela věcně a objektivně uvažovati o právních a neprávních důvodech vaší činnosti.
Přiznávám se zcela otevřeně, že jsou naše školy dnes částečně vylidněny, prosím však, pánové, s druhé strany, abyste se mnou šli po příčinách, jak povstal tento stav jistě ne latentní. Když nastala válka a byly znáti všude její následky, nepociťovaly se zajisté nikde pádněji a tvrději než v německém uzavřeném území, v německém průmyslovém území, v německých průmyslových okresích. Klesl počet porodů, nastala veliká úmrtnost dětí a to byly úkazy, jež trvaly po celou válku v roce 1915, 16, 17 a 18 a částečně i 19 a následky jevily se ve vylidnění škol a tříd v německém uzavřeném území v menších počtech žáků. Čísla, která se ukáží i v letech 20, 21, 22 a 23 a snad i 24 a 25.
Tato skutečnost béře se za příčinu, aby se zmenšovaly naše školy. Jak jsem se již zmínil, jest při tom i morální důvod ohled na finance. Příčina našeho úbytku žactva pomine, když v roce 1920 atd. nastane logicky opětné přibývání porodů a poklesne úmrtnost dětí. Následkem toho skončí se v roce 1930 zase zcela naplnění našich škol a tříd. Počítáme dokonce na rychlejší naplnění našich škol a tříd, jelikož s přibývajícím hospodářským upevněním - a doufáme v ně - nastane příliv do našich průmyslových území, který, jak samo sebou se rozumí, přispěje k naplnění našich škol a tříd. Co si přejeme, co jsem již na počátku zasedání této sněmovny znázornil v rozmluvě tehdejšímu ministru vyučování Habrmanovi, jest, aby za doby přechodné, v níž se v našich školách a třídách jeví následky války, bylo zastaveno používání zákona ze dne 3. dubna 1919, až nastane naplnění škol a tříd, což by se mohlo státi, jak jsme již uvedli, v roce 1930 aneb ještě dříve. Pak se již nebojíme tohoto zákona ze dne 3. dubna 1919.
Nebylo-li dříve možné skutečné zastavení tohoto zákona, bylo by přece šlo, aby byl proti našemu školství mírně prováděn. Ale o tom není ani zdání a zákon tento prováděl se právě příliš podle vzorce. S touže chladnokrevností, s jakou snad byla zrušena jedna třída školy výše organisované, zavřela se škola vysoko v horách, ačkoliv se to rovná loupeži možnosti vzdělání dětí těchto míst. Právě tento zákon nesnese šablony a jest nutno počínati si tu individuelně, leč nebude-li vyřízeno úplné zadržení tohoto zákona do naznačené doby. Jako příklad bezohledného počínání uvádím případ školy v Šumperku n. N. v politickém okrese jabloneckém.
Na počátku letošního školního roku neměla tato škola jistě 40 žáků, jak by bylo nutno dle zákona, aby se udržovala, ale bylo tam jistě 30 dětí a se zřetelem na místní poměry bylo dosti důvodů, aby se škola udržela. Neudržela se však, nýbrž byla zavřena a děti tohoto místa musejí konati na hodiny cestu do sousedních obcí Příchovic, Tanvaldu atd.
A pánové neohlíželi se při tom ani na sociální stránku, uváží-li se, že děti trpěly válkou a jejími vlivy, podvýživou, že byly špatně oblečeny a mají v tomto stavu býti nuceny k cestě do sousedních osad na hodiny vzdálených. Když zakročí náš školní spolek, náš kulturní svaz v tomto směru, není jak se zmínil pan dr. Horák, bojovným spolkem, nýbrž spolkem na ochranu našich školních zájmů. Zavírání některých jednotřídních škol v horských místech jest pro děti těch míst nesnesitelné. Zdůrazňuji, že však i zrušení třídy ve škole výše organisované jest nám škodlivým, protože tím naše školy výše organisované povlovně se ve svém celku snižují na typy škol nižší organisace a pak školy nižší organisace nejsou s to, aby poskytly předběžné vzdělání pro vyšší školy. Jest mi promluviti ještě o jednom zákonu, který ovšem ještě nevstoupil v život, ale který jest nutno posouditi s tohoto místa. Jest to zákon o školním dozoru, který byl ustanoven v prvním revolučním shromáždění a má býti proveden, až bude uskutečněno župní zřízení.
Tento zákon přizpůsobuje se rozdělení státu v župy. Ustanovuje zrušení školních rad okresních a zemských a ponechává pouze místní školní radu a ministerstvo vyučování a jakožto jedinou instanci mezi nimi župní školní radu. Nehledě k nezdravému centralismu, který se projevuje v tomto zákoně, musíte pochopiti, že se musíme již z národnostních ohledů opříti ze všech sil přijetí tohoto zákona. Kdyby území župní bylo jazykově jednotné, neměli bychom konečně, ačkoliv odpíráme centralismu, tak příliš mnoho namítati proti tomuto zákonu. My však víme, že jest stát rozdělen v župy a kraje, jež představují vyjímaje oba německé kraje Karlovy Vary a C. Lípu správní jednotky jazykově smíšené. I Češi musí to chápati, vystupujeme-li proti všem zákonům, které vzniknou na základě tohoto župního rozdělení po 28. únoru 1920.
Na tomto podkladě byla by župní zastupitelstva sama sebou skoro ve všech případech úřady s neomezenou českou většinou, přirozeně právě tak i župní školní rady. Těmto župním školním radám, vysloveně českým většinám byla by svěřena péče o naše německé školství, poněvadž dle snahy tohoto zákona o dozoru na školy vyřizování hlavní části práce bude přikázáno těmto župním školním radám.
Jest zcela nemožným, abychom dopustili, by se tento zákon uplatnil, tento zákon, jenž ovšem slibuje zastoupení občanstvu a učitelstvu, ale slibuje také nepoměrně velké zastoupení státním úředníkům. Zmíním se jen o tom, že vedle předsedy aneb jeho zástupce jde o tyto státní orgány v budoucích župních radách: referenta pro školy, referenta pro sociální péči, referenta pro zdravotnictví a právního referenta. Nejhorší jest, že bychom jako menšina dostali přímo bezmocné zastoupení. Neboť tento zákon předpokládá v župní radě zastoupení jen pro menšiny, činící uvnitř župy nebo kraje více než 20%. Pak nastal by případ, neb nastalo by spíše mnoho případů, že bychom v župách neb krajích, v nichž nemáme menšiny nad 20%, neměli zástupce pro naše školství, jak tomu asi bylo v Praze neb v pardubickém kraji, kde poměr Čechů k Němcům jest 7 : 1. Právě tak jako protestujeme proti tomu zákonu o dozoru nad školami, protestujeme i proti nařízení ministerstva školství a vyučování ze dne 6. listopadu č. 608 již vydanému, jímž se nařizuje, aby byly zrušeny místní a okresní školní rady a na místě nich, jak známo, ustanovují se místní a okresní vzdělávací výbory. Ustanovení, obsažená v tomto nařízení, příčí se přímo demokracii a požadavku po ní. Dle § 3. tohoto nařízení ze dne 6. listopadu se stanoví, že předsedou okresních školních výborů, jež se mají zříditi, má býti okresní hejtman. U místních školních výborů může býti předseda volen. To, že jest u okresních školních výborů okresní hejtman jako politický úředník předsedou, jest opakem našeho požadavku, aby se naše škola odtrhla od politické správy. Uvádím dále § 6 tohoto nařízení, který opět dává do rukou předsedovi zemské školní rady ohromnou moc, ustanovuje, že jmenování člena okresních školních výborů jest závislé na vůli předsedy zemské školní rady. To jsou věci, jež prostě nelze nám přijmouti. Povážíme-li ještě dále, že tyto okresní školní rady nebudou míti národnostních sekcí, že v obvodu jedné okresní školní rady budou zastoupeny zájmy nejen jedné, ale i druhé národnosti, pochopíte, že samo sebou musíme býti proti tomuto nařízení.
Dovolte, abych promluvil také
o sociální stránce našeho stanoviska k celku školství. Nemohu
opominouti zmíniti se o tom, že musí býti nejdůležitější úlohou
státu a společnosti, aby veškeří občané a občanky tohoto státu
měli volnou cestu ke školám a to ke všem školám bez rozdílu, jakého
jsou původu a bez ohledu na jmění a že následkem tohoto požadavku
musí býti nutno, aby stát zavedl pomoc ve velkém slohu. Dámy a
pánové s protější strany, neslyšeli jste teprve ve slovech školní
debaty, že my, jako národ lneme celým srdcem a celou duší ke svým
školám a že samozřejmě podnikneme vše, abychom v mezích tohoto
státu své školy udrželi a přivedli k rozkvětu? Nedíváme se na
boj, který vedeme o své školy, jako na národnostní sport, abychom
otřásli vaším státem, díváme se na tento boj, který podstupujeme
za své školy, jako na boj, jehož výsledek znamená udržení naší
nynější kulturní ústavy anebo její zánik. A z toho můžete vyrozuměti:
Nepodněcujte ještě více náš lid, který, jsa rozrušen právě vaší
školní politikou, podobá se mnohdy rozbouřenému moři, zakročte
tu smířlivě a dejte místa našim školním požadavkům. Upusťte od
vysokomyslného opovrhování kulturními právy našeho národa a snažte
se, aby vaše jméno nebylo ještě více zakaleno činy, jako jest
vaše školní politika. Šetřte ustanovení mírové smlouvy v St. Germainu,
která zaručuje našemu národu, jako každému menžinovému národu,
rovnoprávnost a rovnocennost také v kulturním oboru. (Souhlas
a potlesk na levici.)