Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Lukavský.

Posl. dr. Lukavský: Vážená sněmovno! Politický život našeho státu nese na sobě význačnou pečeť nacionálních bojů o školu. Ne naší vinou. My vždy za Rakouska jsme odsuzovali zpolitisování snah školských, ale jak viděti, duše našich Němců se nezměnila. Nechci líčiti, jak jsme trpěli za Rakouska v ohledu školském. Je to kapitola příliš obsáhlá a bolestná. Je však přece jen nutno, chceme-li správně pochopiti podstatu dnešního boje o školu, uvésti si na pamět některé momenty z minulosti. Ovšem připomínám docela otevřeně, že jsme si nikdy nepředstavovali, že budeme ve svém vlastním státě prožívati boje za českou školu jako dříve. (Tak jest!) Školské zákony rakouské z r. 1869 a 1870 neupravovaly poměrů národnostních menšin. Mezer těchto bylo využíváno z důvodů nacionálně politických proti nám. Teprve zákonem z r. 1890 rozhodnuto, jak zemská školní rada rozhoduje o zřízení menšinových škol. I toto řešení však, jak vývoj dalších desetiletí jasně ukázal, především praxe podle různých rozhodnutí vídeňského správního soudu, bylo nedostatečné a nás v důsledcích silně poškozující. Uvedu k ilustraci několik cifer. Roku 1910 bylo v Čechách 6190 veřejných škol, z nich 610 měšťanských (9˙85%), z toho českých škol obecných a měšťanských 58˙7%, německých 41˙3%. (Tak jest!) Českého žactva bylo 62˙35%, německého 37˙65%. Již z toho je viděti, jak jsme byli zkráceni. Mnoho českých dětí musilo choditi do škol německých a pomáhaly tvořiti Němcům nejen větší počet těchto skol, nýbrž i školy vícetřídní, tedy lepší jejich organisaci. Roku 1918 bylo pak v Čechách všech škol národních 6357 s 21.823 třídami. Z toho bylo českých škol obecných 3378 (50˙03%), německých 2.345 (40˙97%). Měšťanských škol bylo 634, z toho českých 390 (61˙51%), německých 244 (38˙49%). Žactva české národnosti bylo 711.657 (65˙34%), německé 377.433 (34˙66%). Z tohoto počtu musilo choditi do škol německých, poněvadž v území národnostně smíšeném nebylo potřebných škol českých, 15.780 dětí! Na jednu českou třídu připadlo 53 dětí, na německou jen 45.

Po politickém převratu bylo naší přední povinností odčiniti bezpráví, jež na nás ve školství v území národnostně smíšeném po tolik desetiletí byla páchána. Národní shromáždění usneslo se proto na zákonu ze dne 3. dubna 1919 o zřizování škol menšinových. Zákon tento má z pochopitelných důvodů význam především pro Čechy.

Jaký je dnes - v září t. r. - stav národního školství v Čechách? Veřejných národních škol jest 6884 (tříd jest 22.453), z nich je českých škol 4347 (63·15%) o 14.742 třídách (65˙66%), německých škol 2537 (36˙85%) o 7711 třídách (34˙34%). Do škol českých chodí 748.614 (66˙97% dětí, do škol německých 369.282 (33˙3%).

Přihlédneme-li blíže k těmto datům, vidíme, že jedna obecná česká škola připadá na 167˙8 dítek, jedna německá pouze na 142. Jedna česká měšťanská škola na 200 dětí, jedna německá měšťanská škola pouze na 170˙9%. Kdežto pak jedna česká škola v tak zv. německém okrese školním připadá na 128 dětí, připadá jedna škola německá v českém okrese školním již na 119. Na jednu třídu obecných škol českých připadá 50˙6 dětí, na jednu třídu obecných škol německých jen 48˙2 dětí, na jednu třídu měšťanských škol českých připadá 51˙3 dětí, na jednu třídu měšť. škol německých 45˙5%.

Tak vypadá skutečnost! Ještě zřejměji nepoměr českého a německého školství se jeví, srovnáme-li průměry tříd českých v tak zv. německých okresech školních s průměry tříd německých v českých okresech školních: na jednu třídu českých obecných škol připadá tu 47˙5 dětí, na jednu třídu českých měšť. škol 50˙3 dětí, na jednu třídu německých obecných škol 49˙7% na jednu třídu něm. měšť. škol pouze 32˙4 dětí. Nebo-li, aby byl odstraněn tento nepoměr, bylo by třeba ještě dále buď zříditi 886 českých tříd, nebo zrušiti 428 tříd německých. Bereme-li pak za základ počet žactva, je naše školství v nevýhodě proti školství německému o 263 škol, a o 294 tříd! Je známo, že Němci především z důvodů politických zřizovali hojně školy jednotřídní, zvláště na jazykovém rozhraní. V četných případech tak činili pomocí svých nacionálních spolků a německých marek. V osadách dosti blízko u sebe stojících založili takové školy a sehnavše do nich i české děti, dosáhli toho svou politickou mocí, že školy byly záhy zveřejněny. Německých jednotřídek, nepočítaje v to expositury, je dnes 625, z toho v českých školních okresech pouze 5. Jednotřídek českých je pak 689 a z toho připadá na české školní okresy 516 a na okresy tak zv. německé 173.

Přihlédneme-li k počtu žactva chodícího do těchto jednotřídek, vidíme, že do 15 dětí má 8 českých škol a 9 německých škol, do 20 dětí má 12 českých škol a 11 německých, do 25 dětí 37 českých škol a 20 německých. Německých škol slabších je 41, českých 57.

Letos jsou nejslabší německé školy v Neustücku (Jablonec n. N.) s 12 dětmi, Lohäusern (Karl. Vary) s 13 dětmi, v Pohledu (Něm. Brod) se 14 dětmi, Grafensteinu (Liberec) se 14 dětmi (Odpor německých poslanců. Různé výkřiky.) Pro pravdu se lidé nejvíce hněvají. Číslice mluví. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Lukavský (pokračuje): Statistika tato nejkrásněji ilustruje podstatu německých žalob a německého boje proti zřizování našich škol ve zněmčeném území. Nemáme důvodu se brániti, nýbrž chceme jen ciferně veřejnosti ukázati, na jakých základech německá vzpoura proti novým českým školám se zakládá. Ukazují-li Němci, že zřizujeme někde své školy pro menší počet českých dětí, ukázal jsem, že i zde jsou Němci proti nám ve výhodě. Zřizujeme-li školy pro své děti, konáme svou národní a lidskou povinnost, umožňujíce českým dětem, aby byly vzdělávány na základě jazyka mateřského. Nikdy nenutíme německých dětí, aby chodily do českých škol a nikdo jim neznemožňuje, aby nemohly choditi do škol svého mateřského jazyka. I malý počet českých dětí je nám drahý. Přiznávají-li toto právo Němci pro sebe, očekávalo by se, že je přiznají i nám. Kdybychom nekonali tuto svou základní národní a občanskou povinnost, svědčilo by to jen o tom, že nejsme hodni svobody, již si národ vytrpěl a vybojoval. Je zajímavo, jak Němci by si rádi přisvojili všechny děti národnostně smíšených manželství. Známe velice dobře poměry ve zněmčeném území, jakých všech nejhrubších zbraní Němci proti nám užívali v boji o českou školu a specielně, jak dovedli působiti na rozhodování rodičů různé národnosti.

Němci zorganisovali proti zřizování českých škol v pravém slova smyslu vzpouru. Na zvláštních schůzích za účasti poslanců dávají se pokyny zástupcům obcí, jak mají znemožniti české školy. Redukce německých škol děje se podle platných norem a redukují se nejen školy německé, nýbrž i české. Němci však vystupují proti českým školám nejen tehdy, kdy zřízení jich je spojeno s umístěním v budově školy německé, nýbrž i tehdy, má-li býti škola umístěna jinde. Znemožňují školy naše také tím způsobem, že odpírají bytů pro české učitele, při čemž ostentativně se vzpírají i nařízením politických úřadů. Poměry, jaké zavládly poslední dobou v českém školství ve zněmčeném území, jsou naprosto neudržitelny. Podal jsem v té věci, pokud se týká českého západu, obsáhlou interpelaci, žádaje vládu, aby zde učinila pořádek. Prohlašujeme, že nikdy neustoupíme před revoltou Němců proti našemu právu ve vlastním našem státu. Praví se, že tato vláda chce býti vládou pořádku. Pak však musí zjednati jej především ve zněmčeném území. Nám nemůže býti nikdy lhostejno, aby české děti nemohly choditi do škol již povolených jen proto, že Němci ve zřízení jich vidí porušení své "državy". Takových případů je dnes 45, pravíme pětačtyřicet.

Děti nechodí v oněch místech buď vůbec do školy a to již od začátku školního roku, nebo musejí choditi do škol německých. To je stav pro nás, jako obnovitele a držitele našeho státu, strašně zahanbující. Český lid ve zněmčeném území také tento režim naprosto nemůže pochopiti. Ministerstvo školství, jakož i naše politická správa má zde ohromnou zodpovědnost, chce-li a dovede-li zjednati právu českého lidu ve zněmčeném území zadost. (Poslanec dr. Rašín: Skandál! Poslanec dr. Petersilka: 2 1/2 českých dětí! Poslanec dr. Schollich [německy]: Bývalý ministr vyplazuje jazyk!Poslanec dr. Rašín: Vyplazuji ho, abych vám ho ukázal! - Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)

Jaké povahy jsou stížnosti německých poslanců, vysvítá na př. z přípisu, jejž jsem dostal dnes od Čechů v Českém Dubě. V přípise tom se praví: Senátor Hartl a soudruzi podali interpelaci o protiprávních a násilných opatřeních v Českém Dubě.

Česká občanská škola v Českém Dubě jest dítko zrozené teprve v době převratu říjnového, jelikož za byrokratického a Čechům nepřátelského školského režimu rakouského jedině soustavnými intrikami Němců nemohlo k jejímu zřízení dojíti, ačkoliv městu Českému Dubu a celému okresu českodubskému, který čítá na 17.000 duší, po právu patřila, tím spíše, že pro 1.500 německého obyvatelstva v Českém Dubě po celá desetiletí již škola toho druhu stává.

Ve školním roce 1920/1911 zapsáno bylo do české školy občanské celkem 256 žáků, kteří jsou ve třech ročnících a dvou pobočkách, tedy v 5 třídách, z nichž čtyři nacházejí se v přízemí budovy a jedna v místnosti sklepní.

V tomtéž školním roce 1920/21 zapsáno bylo do dvoutřídní německé obecné školy 78 a do trojtřídní německé školy občanské řádně do soupisu pojatých žáků jen 54, tedy celkem 132 žáci, kteří jsou v prvním poschodí v pěti třídách.

Poněvadž německá obecná škola jest dvojtřídní, mají jen 78 žáků, poněvadž trojtřídní německá škola má řádně do soupisu zapsaných žáků jen 54, což obé neodpovídá školnímu zákonu ze dne 9. dubna 1920 a jelikož okres, vyjma 1500 Němců v Českém Dubě, je úplně český, nestává zde možnost dalšího trvání německé občanské školy a v důsledcích toho na základě usnesení obecní správní komise ze dne 2. července 1920, č. 961., podána zemské školní radě žádost za zrušení školy této.

Dále chci též několik slov říci o našem středním školství. Především s hlediska národnostního. I zde cifry jsou nejlepším svědectvím, jak se měří různým národnostem. Všech českých středních škol (gymnasia, reálky, lycea, učitelské ústavy) je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 189, německých 112, polská 1. Vyjádřeno v procentech činí to u Čechů 62˙5%, u Němců 34˙9%, u Poláků 2˙5%. Na Slovensku z 56 středních škol je slovenských 49, rusínská 1, německé 4 a maďarsky se vyučuje na 14 ústavech (pobočky při ústavech). Vezmeme-li v úvahu zápis letošního školního roku, vidíme, že připadá na jednu třídu v Čechách, na Moravě a Slezsku 33 žáků, na českých školách však je průměr 35, na německých pouze 28. Němci mají proti nám téměř vesměs samostatné ústavy s poměrně nízkým počtem poboček, ústavy jejich vykazují průměrně 200 žáků. Všech poboček mají Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 94, kdežto my 469. Z těchto dat je nejlépe viděti, kolik vlastně nových ústavů bychom ještě potřebovali, aby tento nepoměr byl vyrovnán. Obzvláště frekvence na našich reálkách je takového rázu, že tu je kategorický příkaz naší vyučovací správě, aby pobočky, po velkou řadu let trvající, byly osamostatněny ve zvláštní ústavy. U nás je zvláštností reálka, jež by měla v prvé třídě méně než 100 žáků. V Prostějove (reálka o 12 pobočkách) na př. je v I. třídě 201 žák, ta třída má více žáků než celé ústavy německé, v Brně reálka má 11 poboček, v Budějovicích 10, v Písku 10 atd. To je zjev s hlediska paedagogického naprosto nezdravý. Školská správa povoluje benevolentně zápis příslušníků cizích států. Je důležito i zde přihlédnouti k cifrám. Letos na př. je na českých středních školách pouze 74 cizích příslušníků, ale na německých 1396! Uvážíme-li, že každý německý střední ústav má průměrně 200 žáků, vidíme, že náš stát vydržuje pro cizí příslušníky celých šest středních německých škol. Jsou to hlavně Rakušané a potom Němci z říše. V Praze na př. jest 151 cizích příslušníků a poněvadž vinohradské německé gymnasium má 169 žáků, znamená to, že v Praze vydržujeme jednu německou střední školu pro cizí příslušníky. V Chebu na německých středních školách je 103 cizích příslušníků, v Teplicích 83, v Liberci 74, v Brně 121, v Mor. Ostravě 129, ve Znojmě 41 atd. Avšak nejen příslušníci cizích států pomáhají udržovati nadbytečný počet středních škol Němcům, nýbrž i my sami. Na německých středních školách studuje ještě dnes 414 Čechů, nejvíce jich jest v Praze, 125. Němci mají v Praze sedm středních škol, jednu jim udržují cizí příslušníci, jednu my sami. Zajímavá jsou také data ze Slovenska. Na Slovensku je všech studentů 13.387. Z toho je Čechoslováků 6.797, Němců 1.055, Rusů 108 a Maďarů - 5.420! Se zvláštním zjevem se setkáváme na Slovensku s úžasným počtem privatistů 579 a z nich v maďarských třídách 429! Na gymnasiu v Nových Zámcích je na př. 297 privatistů. Tohoto zjevu by si měla náležitě všimnouti naše správa vyučovací, ježto to je zjev abnormální. Tak jako u škol obecných spustili Němci křik, byly-li školy ty následkem nedostatečného počtu žactva redukovány, učinili tak i při školách středních. Připomínám však na př. jen, že v Olomouci letos sehnali do prvé třídy gymnasia 33 žáků a z toho je polovice dívek, cvičná škola u německého učitelského ústavu ve Stříbře má ve 4 třídách pouze 48 dětí.

Nemůžeme pochopiti, proč má býti na př. vydržováno vinohradské německé gymnasium se 169 žáky vedle gymnasia ve Štěpánské ulici se 212 žáky, nebo, proč má cvičná škola při německém dívčím učitelském ústavu devět tříd se 154 dětmi nebo proč je v Brně II. německá reálka se 207 žáky (do I. třídy jich bylo zapsáno 23!) atd. Takových případů bychom mohli uvésti velkou řadu a ty nejlépe objasňují důvodnost stesků a žalob do macešského odbývání jejich školství se strany naší státní správy a korigují řeč, jakou měl zde na př. včera poslanec dr. Schollich. Podíváme-li se na školy obchodní, vidíme, že připadá na českých obchodních akademiích na jednu třídu 45 žáků, u Němců však pouze 35, u dvojtřídek obchodních u nás 44, u Němců 34. Naše školy obchodní jsou přeplněny, mnoho žáků musí býti odmítáno a vstupují pak do německých škol obchodních. Němci mají 10 obchodních akademií, my 18, v čemž jsou 3 slovenské. Měli bychom podle toho míti o 12 obchodních akademií více. Na německých školách obchodních je přes půl šesta sta Čechů! Sestátňovací akce obchodních škol, bohužel, nepokračuje s žádoucí rychlostí pro nedostatek poskytovaných finančních prostředků. Následkem zvýšených platů a jiných zvýšených nákladů octly se korporace, vydržující obchodní školy, v povážlivé situaci. Vzdělání stává se tu privilegiem vrstev, jež mohou náklady studijní unésti.

Uvažme jen, že školné na abiturientních kursech činí 800 K, na akademiích 600 K, na dvoutřídních školách obchodních 400 K. Naše správa vyučovací musí přihlížeti k těmto nezdravým poměrům a také k tomu, že u nás dosud jsou širé kraje, kde vůbec není obchodních škol. Na př. v uhelném revíru severočeském není žádné obchodní školy. Němci mají obchodní akademii v Teplicích. Vhodným místem pro dvoutřídní školu obchodní je Most. Též je nezbytno zříditi obchodní akademii v Jablonci n. N. Pokud se týká škol průmyslových a odborných, činí 58% všech nákladů náklad na české školy a 42% na školy německé.

Nezatajujeme si, že zřizování nových ústavů naráží dnes na překážky nebývalé. Je to nejen otázka nákladů, otázka umístění, nýbrž i otázka náležitých sil učitelských. V celku dnes schází na českých středních školách (gymnasiích, reálkách, lyceích, učitelských ústavech) na půl druhého sta profesorů. Vyučovací hodiny musejí býti rozděleny mezi ostatní učitele, na mnohých ústavech se některým předmětům nemohlo vůbec dlouho učiti, než se podařilo sehnati odborného profesora. Zjev ten souvisí nejen s rozmnožením ústavů, nýbrž i s těžkým postavením státních úředníků vůbec. Kdo může, volí raději životní dráhu jinou, při níž se mu dostane vzhledem k nynějším drahotním poměrům větší odměny za jeho práci. To však zvláště platí o školách obchodních a průmyslových a odborných, kde je větší možnost odejíti do života praktického. Naše školy, zvláště obchodní a průmyslové, jsou v nebezpečí, že budou trpěti nedostatkem kvalifikovaných sil, nebo že se musí redukovati počet vyučovacích hodin, jako se to již dnes děje na školách průmyslových, kde se vyučuje týdně místo 8 hodin pouze 6 hodin a pod. Je to též vážné memento pro ty, kdož by při různých výpomocech pro státní zaměstnance rádi co nejvíce nivelisovali.

Při této příležitosti musím důrazně připomenouti našemu ministerstvu školství, zvláště jeho legislativnímu oddělení, že to, co zamýšlí pro prováděcí nařízení o propočítání let profesorů, je naprosto nesprávné a odporuje zákonu. Je tu totiž úmysl odpočítati učitelům středoškolským ze započítatelné služební doby čtyři roky podle zákona ze dne 7. října 1919 jako dobu, již podle tohoto zákona je třeba ztráviti ve třídě X. Toto ustanovení by směřovalo zřejmě proti nabytému právu. Všichni profesoři, jmenovaní před platností zákona ze dne 7. října 1919, byli jmenováni vždy a hned do IX. hodn. třídy a všechna započítatelná doba byla jim započtena do kvikvenálek jako doba ztrávená v IX. hodn. třídě. I nařízení vlády republiky československé ze dne 4. března 1920 uznává tuto zásadu. Je neuvěřitelno, že může ministerstvo školství s takovýmto návrhem přijíti a tím ještě v nynější době zvyšovati roztrpčení učitelů středoškolských.

Ve vymezeném mi čase nemohu se zmíniti ještě o některých jiných stránkách našeho středního školství a učitelstva středoškolského a chci ještě říci několik slov o školství pokračovacím. Pokračovací škola prožívá těžké doby poválečné. Uvážíme-li, jak se mohlo vyučovati za války na našich obecných školách, jistě bychom si všichni vřele přáli, aby se mohlo dnes v pokračovacích školách vyučovati co možná nejintensivněji, aby se jednak nahradilo, co těžká doba způsobila, jednak aby náš živnostenský a obchodní dorost byl připraven do hospodářské soutěže co nejdokonaleji. Nechci mluviti o starých stescích, o tom, že nemáme dosud náležitých budov a zařízení pro školy pokračovací, ale musím upozorniti, že je v zájmu zdravého rozvoje našich pokračovacích škol, aby měly učitele nejen kvalifikované, nýbrž též spravedlivě za jejich práci odměňované. Remunerace 5 K za hodinu, resp. 6 K za hodinu u učitele kvalifikovaného málo koho dnes vábí, aby se této těžké práci s chutí a láskou věnoval. Otázka vyučovací doby musí se rozřešiti v dohodě s učiteli a zároveň s kruhy živnostenskými. Učeň je pravou rukou mistra nebo pomocníka. Je spravedlivo přihlédnouti též k vážným hlasům našeho živnostnictva, aby jednostranným opatřením netrpěl zvláště dnes živnostník a živnostenská výroba. Nemůže nám býti lhostejno, jsou-li nuceni v jednom okrese živnostníci propouštěti učně pro zavedenou dávku moučnou a na druhé straně proto, že několik půldnů v týdnu jest učeň mimo dílnu. Doporučovalo by se zajisté především uvážiti otázku prodloužení vyučování na školách pokračovacích na 10 měsíců, čímž by se zajisté získalo více času pro hodiny vyučovací, nehledě k tomu, že by i větší kontinuita ve vyučování byla vyučování více ku prospěchu. Dnešní pokračovací školy trpí povážlivě nedostatkem školních potřeb. Je známo, jak úžasně stouply ceny školních potřeb. Stačí si jen všimnouti, co stojí dnes na př. kreslicí papír, obchodní tiskopisy, rýsovací potřeby atd. Jsou školy, kde je pouze pro třetinu žactva kružítek, rýsuje se na balicí papír po obou stranách atd. Potřeby tyto se nerozmnožují, nedoplňují pro naprostý nedostatek peněžních prostředků. Všecko vyučování se musí díti čím dál primitivněji, jistě k veliké škodě vyučování, ale jak bude příští leta, když se na zlepšení tohoto inventáře nevěnují už leta náležité obnosy? Položka na školství pokračovací je v rozpočtu nedostatečná. Jest toho vskutku v zájmu našeho živnostenského a obchodního dorostu v dnešní době co nejvíce litovati. Naše správa vyučovací musí se co nejdříve ujmouti důkladného řešení pokračovacího školství. Školství to není méněcenné než ostatní druhy našich škol. Zdráhají-li se země, obce hraditi zvýšené náklady na toto školství, především z důvodů kritické jejich situace finanční, nesmí jich následovati státní správa, už z toho důvodu, že na kvalitě našeho živnostenského a obchodního dorostu závisí především náš příští hospodářský život.

Když se jednalo v revolučním Národním shromáždění o novele k obecnímu zřízení, poukázal jsem k tomu, že nevěřím, že do konce roku 1919 budou vydány specielně zákony, jimiž se zbavují obce různých úkolů, spojených s velkými náklady, mezi jinými věcmi též nákladů na stavbu a udržování školních budov. Zákon takový také vydán nebyl. V obcích vyvolány naděje, že povinnost tuto na sebe vezme stát, a proto také se žádnými projekty takovými vůbec nezabývají. Jsme si vědomi toho, že stavební poměry jsou dnes těžké, ale na druhé straně nesmí se přehlížeti, v jakých místech jsou dnes četné naše školy a jaké neodčinitelné škody tím na nejcennějším, co národ má, vznikají. Zde nejde snad pouze o školní budovy pro naše školy minoritní ve zněmčeném území, nýbrž i o školy v krajích ryze českých. Naše školy jsou bohužel v četných případech umístěny v místnostech hostinců, provisorium stalo se tu definitivem. Na četných místech byly před válkou vykonány přípravy k stavbě budovy školní, válka to překazila, a dnes obce, i když by snad někde mohly, neujímají se té akce, ježto čekají, že to vykoná stát. Říká se, že podle školství se ukazuje především kultura národa. Musíme si však doznati, že na mnohých místech vypadá vysvědčení pro nás velice nepříznivě. Učitelé zoufale volají o nápravu, ale nikdo se na jejich volání neozývá.

Pokud se týká vyřizování agendy, musíme opakovati výtky, jež jsme přednášeli vůči týmž úřadům na bývalé říšské radě. Týká se to především aktů, jež musejí projíti účetním oddělením zem. škol. rad, zemské správy politické a ministerstva. To není jen ta stará bolest vyřizování pensí, kde by se už z důvodu lidskosti mělo postupovati co nejrychleji, ale mnoho jiných věcí. Otevře se nový ústav, ale tomu správci ústavu se po několik měsíců nevyřídí t. zv. paušál na běžné potřeby, ač přece zvláště dnes každý ví, že na dluh se neprodává, že těm, kdož čistí místnosti školní, se musí hned zaplatiti, stát se dává několikráte upomínati za dodané uhlí, když se neplatí, nechce už nikdo uhlí škole dodávati atd. Jde na př. o pořízeni nábytku školního, jsou podány oferty. Ty oferty mají však dnes význam pro krátkou dobu. Nevyřídí-li se však za několik měsíců, pak je samozřejmo, že nejen nevyřízením trpí velice škola, nýbrž i zaplatí tytéž věci stát mnohem dráže. Sledujeme-li, jak se některé věci u nás vyřizují a to zrovna ty, jež by se nejen z důvodů věcných, nýbrž i s hlediska finančního měly vyřizovati co nejkratčeji, krátkým řízením, musíme si říci s politováním, že snad pro takové rychlé a krátké vyřizování nemáme smyslu, neboť není vždy jen nedostatek úřednických sil, jenž by tomu bránil.

Ke konci pak chci se stručně dotknouti ještě jedné věci. V revolučním Národním shromáždění jsme si odhlasovali zákon o obecních knihovnách a zákon o kursech občanské výchovy. Obé jsme odhlasovali v přesvědčení, že je třeba, aby v nejkratší době bylo uvedeno v celé republice v život. Nutily k tomu také stinné stránky života poválečného. Dnes však musíme si říci, že mnoho zůstalo pouze jako naše usnesení. Musíme především vytknouti, že naše politické úřady neprokázaly pro tuto věc dostatek žádoucího porozumění. Němci proti oběma usnesením zahájili odpor. Do obecních rozpočtů nevkládají položky na knihovny hlavně z důvodů, aby nemusili vkládati také položku podle zákona pro knihovny našich universit. Protesty zástupců českého obyvatelstva ignorují a okresní politické správy si toho vůbec nevšímají. Podobně tomu jest při kursech občanské výchovy. Dosud nejsou všude ustaveny okresní vzdělávací sbory, jak žádá zákon o organisaci lidových kursů občanské výchovy, a kde jsou, jest otázka, zda a jak budou moci rozvinouti činnost, ježto pořádání těchto kursů se má hraditi z příspěvků měst, obcí, okresní a župní samosprávy, a ze subvencí státních, ale nikde není ustanoveno, jakým způsobem se mají tyto příspěvky sehnati. Zákon se již jeví kusým, neúplným a nestane-li se náprava, jsou odsouzeny i ty vzdělávací sbory, jež byly ustaveny, k nečinnosti. Žádáme důrazně naši správu školskou, aby věnovala co největší péči v obou zmíněných směrech zněmčenému území, neboť zde je kulturního posílení našich lidí nejvíce zapotřebí. Bylo by pro nás velice smutným svědectvím, kdyby přes to, že jsme osvětovou prací mimoškolní se rozhodli regulovati zákony, vyznívalo volání Čechů ve zněmčeném území po kulturní pomoci bez ohlasu.

Žijeme v době velkých otázek hospodářských a sociálních. Jsou mnozí, kteří soudí, že dnes vše ostatní se musí odsunouti stranou. Naprostý omyl! Úspěšné řešení otázek hospodářských a sociálních podmínečně souvisí s intelektuálním a mravním povznesením člověka. Nejlepší zákony, nejlepší nařízení a opatření nejsou nic platny, nebudou-li lidé co nejvíce vzdělaní a mravně lepší. A i kdybychom byli národem hospodářsky slabým, budeme-li kulturně silni, budeme záhy silni i hospodářsky a pak i politicky. Z té příčiny nemůže býti našemu ministerstvu národní osvěty též lhostejným ono úžasné zdražování kulturních prostředků, jehož jsme dnes svědky. Nejde jen o školní potřeby, nýbrž i knihu vůbec. V době, jež se zove tak demokratickou, je jistě výsměchem této demokratičnosti, stávají-li se zdroje vzdělání a zkrášlení života velké řadě občanstva nedostupnými. Soudíme, že i touto vážnou otázkou se má zabývati naše správa vyučovací. Nezapomínejme nikdy i při velkých hospodářských a sociálních starostech dneška slov našeho velikého Palackého, že kdykoli jsme vítězili, duchem, kulturou jsme vítězili. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má další řečník pan posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Velectěné dámy a pánové! Řekl jsem vám již často - a tu se obracím k pánům a dámám z české strany, že to není jednání a počínání sloužící ku cti, když se vyvyšuje vlastní kulturní úroveň na úkor jiného lidu, jiné národnosti. Dnes však vám velmi mnoho odpouštíme. Neboť, dějí-li se věci, jaké před nedávnem předcházely, že pán z vašich řad, šedivých vlasů, bývalý ministr, jako dr. Rašín, nemá za vážného jednání nic jiného na práci, než vyplazovati na nás jazyk, kdy jest nám vznésti těžké obžaloby na školní politiku, jakou provozujete od roku a ode dne, pak připouštíme, že máte příliš mnoho práce, abyste pozdvihli svou kulturní výši. (Souhlas německých poslanců. Různé výkřiky. Předseda zvoní.) U nás si odvykáme vyplazovati jazyk již od 10. roku. (Souhlas na levici.)

Na počátku svých výkladů považuji za dosti neužitečné počínání pouštěti se do tak vysoce důležitého materiálu, jenž jest dnes předmětem podrobné debaty při tak krátkém čase jaký jest určen na řeč. Právě pro krátkost času na řeč nebudou mé výklady ničím jiným, než výkladem pohybujícím se ve formě, která již tak často byla v této sněmovně odsuzována a která opanovala zde řečnickou tribunu, forma politické dialektiky. Mé vylíčení nebude ničím jiným, než obrazem, kresleným v hrubých rysech našeho názoru na školu a způsobu, jakým bychom si přáli, aby se nakládalo s naši mi školami, s našimi kulturními místy v tomto státě. Každému kulturnímu národu jest škola pokladem a spatřují-li kulturní národové všeobecně hlavní práci v činnosti pro své školy a ve snaze, aby své školy vybudovali, aby je pozdvihli na nejvyšší stupeň, pak jest tomu tak zvláště u německého národa, jenž jest si vědom toho, že má za svou velikost, jež se vyjadřuje ne naposledy v jeho vyvinutém hospodářství, děkovati právě své škole. Škola, naše škola, jest předpokladem naší zdatnosti, která plní dnes celý svět svou slávou, naše škola, naše německá škola jest předpokladem naší duševní sily, z níž tráví dnes země ve všech svých dílech. (Souhlas na levici.) Z těchto důvodů jest pochopitelno, že my jako Němci nejen nechceme viděti, aby naše škola byla v rámci tohoto státu zkracována a aby zakrňovala, nýbrž, že si přejeme, aby se škola i v rámci tohoto státu rozvíjela, když jsme se již řízením dějin do tohoto státu dostali. Státní rozpočet nepodává nám ovšem záruku toho. Ukazuje nám nepoměrně větší podporu českého školství u porovnání s německým a to nevyvrátí ani úřední pokusy o popření toho. Sestavím-li veškeré stížnosti o tom, jak se dává přednost českému školství proti německému ve státním rozpočtu, jest dosti lhostejno, sáhnu-li po důkazech tohoto svého tvrzení ke školství nižšímu, ke střednímu školství neb ke školství vysokému, pokud jde o způsob ohledu na tyto kategorie ve státním rozpočtu. Naproti tomu staráte se s české strany nejvydatněji o své české školy. Zmíním se jen krátce, nemoha se pouštěti do dlouhých podrobností, o titulu 7. státního rozpočtu ministerstva vyučování, který v § 1 preliminuje na menšinové školy příspěvek 50 milionů Kč, na výlohy za přesídlení učitelů těchto menšinových škol 600.000 Kč, na diety učitelským osobám těchto ústavů 15 1/2 milionu Kč. Při těchto kromobyčejně bohatých podporách nejde vždy o školy, jež byly zřízeny z důvodů nutnosti v obcích a místech uzavřeného německého území, ale o školy, které byly zřízeny všude ve všech místech a obcích uzavřeného území Němci obydleného jen z toho důvodu, aby skutečnost a faktum uzavřeného území Němci obydleného takořka formálně byla sprovozena se světa, alespoň ve statistikách a na mapách. Jednáte podle zásady, že musí býti v každé německé vesnici, byť i v sebe menší česká škola. Nesmírné dotace na menšinové školy vzbuzují u nás domněnku, že jde zde nezbytně o zcela zvláštní, zcela jedinečné placení učitelů, působících na těchto školách. Bylo by daleko rozumnější, kdybyste se starali o úpravu právních o platových poměrů učitelek mateřských škol, těchto nejnešťastnějších obětí doby. To, že tato tvrzení, jež uvádějí s tohoto místa němečtí řečníci, jsou pravdivá, nevyvrátí, velectěné dámy a pánové, úřední pokusy o popření, jak byl jeden otištěn v čísle "Gazette de Prague" ze dne 1. prosince 1919. V tomto čísle "Gazette de Prague" čte se ve článku nazvaném "Les ecoles allemands en Tchécoslovaquie", že počet československých škol, vyjádřený v procentech jest 62, počet německých v obvodu státu vyjádřený v procentech 38 a poukazuje se na to v tomto článku, že tento poměr neodpovídá klíči při volbách nedávno konaných, při nichž my Němci představujeme jen 30%ní menšinu. Jest tomu vskutku tak, že relativně máme snad více škol, zapomínáte však docela, že jste v tomto percentuálním obraze uvedli školy právě jen jako jednotky škol a nedělali jste rozdílu mezi méně organisovanými jednotřídními školami a školami několikatřídními. My Němci máme relativně více škol, poněvadž máme školy relativně méně organisované. Pro zvláštní ráz námi obydlených území, našich horských vesnic, našich okresů pohraničních a okrajových, vykazujeme množství jednotřídních škol a expositur, jez v úřední statistice ve článku "Gazette de Prague" kladete na roveň školám výše organisovaným, snad v Praze atd., počítáte jen, že školy jsou, nehledíc ku jich organisaci. Jsem nucen přestati jen na skutečnostech a nemohu se dále zabývati touto věcí, nedivte se však, že právě vaše politika na poli školství a vzdělávání budí v nás neomezenou nedůvěru, zvláště od zákona z 3. dubna 1919.