Známé slovenské železářské podniky jsou před úpadkem. Výtěžek rožnovských dolů leží již půldruhého roku, aniž by byl někam dopraven. A blíží se doba, kdy další produkce bude zastavena a horníci budou propuštěni. Doly v Mecenzénu, továrny na nože v Stooszi byly již zastaveny, jelikož ztratily odbytiště. Totéž platí o továrnách na nábytek. Hospodářské zbídačení způsobilo na Slovensku samozřejmě vulkanický stav.
V této situaci přišla vláda, která byla vedena základní myšlenkou, že není možno a přiměřeno pokračovati ve válce se zrodivší a uplatnivší politice povolování tlaku dělnictva a jeho požadavkům. Jasněji, znamená to sankci bezmezného vykořisťování zaměstnavatelského. S touto myšlenkou klesla vláda na poli sociálním níže, než byla autokratická monarchie. Je samozřejmé, že slovenská buržoasie dostala od tohoto prohlášení krvavé oči, a že používá všech prostředků k potlačení proletariátu. Bylo by možno vypočítati tisíce příkladů, kdy maďarští statkáři-buržoisté propustili maďarské a slovenské zemědělské dělnictvo a vydali je uprostřed zimy nejkrutější bídě.
S takovým protidělnickým smýšlením nastoupil svůj úřad ministr pro Slovensko, Martin Mičura. V době, kdy jeho slovenští "bratři" opouštěli v desetitisících svoji "osvobozenou" vlast, kdy chléb chudých peče se na Slovensku z mouky smíšené s kaštany, v době, kdy každý kout volá po socialistické pomoci, navlékl tento muž hábit Tiszův. Své "silné ruky" nepoužívá však proti zločincům, nýbrž proti proletariátu. A jestliže v popředí správního ústředí stojí takovýto muž, nemohou býti jeho podřízené síly lepší. Tak se mohlo státi, že se v Lučenci našel místní bůh, z agenta vylíhlý kapitán, který vojskem rozehnal přednášku, na které já, jako poslanec přednášel jsem o marxismu, a tuto okolnost považoval tento muž mělké inteligence za dostatečný důvod k vojenskému zakročení.
Ještě více zdrcujícími jsou následky stanného práva. Tím, že se ustálil na Slovensku výjimečný stav, je znemožněno, aby se zemědělské dělnictvo mohlo organisovati. Tento stav znamená nejen ohromnou škodu pro dělnictvo, ale jest nebezpečný i s hlediska státního. Dlužno věděti, že na otevřených jižních hranicích jest to právě organisace proletariátu, která udržuje v rovnováze iredentu bílých. Když na maďarské straně župy Abaujské uslyšeli chudí zemědělci, že v slovenské části bydlící bratři proletáři docílili cestou kolektivní smlouvy značného zvýšení služného, vyjádřili se, že na místě bílých viděli by raději Čechy. Naopak, jestliže svoboda proletářského dělnictva bude i zde znemožněna a tím buržoasií zabezpečena možnost neobmezeného vykořisťování, pak maďarští zemědělští proletáři nebudou míti zájem na trvání tohoto státu, a má-li již voliti mezi dvěma zly, sympatisuje s tím, kdo alespoň neuráží jeho jazyk.
Krátkozrakost vlády křiklavě projevila se při hnutí zaměstnanců košické továrny na tabáky. 1100 dělníků jmenované továrny usneslo se totiž, že nechtějí pracovati spolu se 200 křesťanských sociálů, poněvadž nemohou trpěti, aby zde svedení proletářští bratři připravovali první půdu bílým. (Různé výkřiky.) Dělnictvo netrvalo na tom, aby se křesťanští sociálové připojili do jeho organisace, nýbrž chtělo spokojiti s tím, připojí-li se na př. k národním socialistům.
V tomto boji stal se ten div, že tyto křížácké zaměstnance, kteří se dostali do sítě bílého iredentismu, podporoval mimo Horthyho i ministerský předseda Černý. Od bílých dostávali totiž 20 K denně a vláda nařídila, aby vyloučeným byla vyplácena na dále ještě i denní mzda. K tomu ještě vydala rozkaz, aby továrna byla zavřena, nepodaří-li se spor v brzku urovnati. Jest samozřejmé, že po takové politické slepotě vlády vyvíjí křesťanští stupňovanou působnost. (Výkřiky.)
vládní duch působí vůbec dojmem, jakoby zde bylo všechno v pořádku, jakoby sousední státy jen proto nechávaly otevřenými své chrámy, aby se tam dle své chuti vymodlily za zájmy udržení Československého státu.
Ale není tomu tak.
Bílé Maďarsko čeká stále na okamžik, kdy bude moci napadnouti Československou republiku. Jejich rozkladná vůle došla výrazu v létě, kdy chtěli bílí agenti pohnouti rolnictvo k otevřené revoltě. A musíte věděti i to, že bílí nepoužívají jen těchto agentů, nýbrž že v diplomacii používají též modrokrevných bílých žen, které rádi kladou k vůli dosažení svých cílů do lůžek francouzských diplomatů, aby tito změkli a ponechali maďarským teroristům volné ruce.
V případě, že by se bílé sny splnily, přišel by do sedla ten Vilém, který jen nedávno prohlásil, že po jeho návratu budou padati hlavy na pravo i na levo. A to není fráze. Strašlivé příklady finského a maďarského bílého teroru dokazují, že protirevoluce se neštítí lidské krve. Vítězství monarchistické reakce proměnilo by tuto zemi v les šibenic, a paláce i chýše poskytovaly by stejnoměrně své martýry. A právě proto jest životním zájmem československého lidu, aby bílý teror byl zničen. Jdu dokonce dále a pravím, že jest to nejen životním zájmem, nýbrž i povinností. Dle mého náhledu bílý teror prostřednictvím říjnového převratu způsobil rozdělení více méně již demokratické monarchie, následkem čehož padla maďarská revoluce a hrozí nebezpečím i do těsné plochy vtlačenému Rakousku. Beneš sice praví, že se nemůžeme vměšovati do vnitřních záležitostí Maďarska. Tento důvod však není správný, neboť, jak jsem již tyto dny v "Rudém Právu" napsal, Československo vmísilo se již jednou při rozdělování Maďarska nejen do vnitřních, ale i do jeho zahraničních záležitostí. A zasáhnutí jest i nyní nezbytné. Věnujme jen pohled dnešní situaci Maďarska. Téměř celá část jest agrárním územím. Oproti tomu zemědělců jest jen 1/3, takže tato 1/3 musí živiti 2/3 jiných obyvatel, ponejvíce nezaměstnaných nebo improduktního zaměstnání. Za těchto okolností mohli bychom býti připraveni i tehdy na zoufaly výpad, kdyby se byly v Maďarsku neshromáždily nezaměstnané důstojnické a poddůstojnické sbory monarchie. Mysle na aktualitu, předkládám rozhodnou otázku a přál bych si odpověď na to: jaká opatření učinila vláda k skutečnému uplatnění smlouvy ratifikované na papíře a v prvé radě k odzbrojení, jak všeobecně známo 200.000členné armády.
Přeji si, aby cestou povolaných úřadů bylo neprodleně působeno k skutečnému provedení této odzbrojovací akce. Varuji Národní shromáždění, aby zde ponechalo vládě i jen okamžik průtahu. Život a hypotekární jistota obyvatelstva Československé republiky jsou vydány nebezpečí, dokud nám zde neoznámí, že důstojnické pluky jsou rozpuštěny.
Tuto šílenou situaci, kterou přivodil neúprosný kapitalistický imperialism, vyléčí důkladně samozřejmě jen úplná moc proletariátu až již nebudeme znáti žádných hranic. Aby se toto uskutečnilo a pokud možno bez prolévání krve, jest nutno maďarskou otázku rozřešiti co nejdříve a sice tak, že dělnictvo převezme vládu z rukou bílých a tím bude umožněno nerušené hospodářské spojení s Maďarskem, kteréžto spojení přispělo by oboum národům ke zlepšení situace, a na druhé straně potlačil by i hnutí monarchistických legitimistů. V tom případě bylo by možno redukovati též ohromná břemena válečného rozpočtu československého, který rdousí celý stát. Vždyť maličká, ze dvou set mužů sestávající francouzská misse, pohltí do roka 13 milionů korun. A jeden vynikající člen této misse, generál Hennoque, který mně svého času jako tygr vytrhl červeny karafiát z knoflíkové dirky, jelikož dle jeho názoru jest to symbol brigantiky, zabýval se ještě mimo to řetězovým obchodem.
Dobrý poměr s pracujícím Maďarskem zlepšil by utěšenou měrou i vnitřní správu, která právě nyní v rozpočtu vykazuje překvapující data, to jest zvyšuje trojnásobně letošní rozpočtový obnos. Nejznačnější obnos ministerstva vnitra pohltí četnictvo: 228,800.857 K (v letošním roce 75,004.526 K), t. j. 53% celého rozpočtu. Počet četnictva obnáší 25.000 mužů. Největší položky v celkovém rozpočtu jsou věnovány armádě, četnictvu a policii, jsou to tedy obnosy určené pro ochranu "jmění a osobní bezpečnosti". K illustraci, jak tato ochrana "jmění a osobní bezpečnosti" vypadá v praxi na příklad na Slovensku, připomínám jen to, že v okolí Čapu používají bílí důstojníci pohraniční čáru za korso, během července odvážili se až k Velkému Cejovci, který leží 6 km. Od Užhorodu a zde zabili 2 československé četníky a oloupili šestičlennou společnost. V polovině října poblíže Mezökaszoně, tedy na československém území, zastřelili bílí důstojníci, kteří často popíjí v Mezökaszoni s československými důstojníky, detektiva pohraniční policie.
Jediná skromná položka rozpočtu, který jen hází miliony, jest obnos na podporu československých chudých vystěhovalců. Čítá 50.000 K a tato jediná položka svědčí o té spořivosti, kterou ministr financí Engliš stále zdůrazňuje a na základě čehož byly obmezeny příjmy státních zaměstnanců.
Rozpočet ministerstva vnitra vykazuje četnou byrokracii. Personál ministerstva vnitra jest i jinak četný (6018). Ještě zajímavější jest, že politickému úřadu ministerstva vnitra na Slovensku podléhá 3303 lidí. Byrokracie pro vnitřní politickou správu Slovenska jest tedy mnohem početnější než veškerý personál byrokratický v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyšší úřady nejsou na Slovensku. Tato okolnost dokazuje ještě jasněji kolonistický ráz Slovenska.
Tento poměr jest ještě zostřen v Karpatské Rusi, kde počet politických úředníků obnáší 553, to jest tedy tolik, jako na Moravě, která má nepochybně větší území. Výlohy byrokracie jsou taktéž ohromné. Výlohy slovenské byrokracie činí 18,061.740 K oproti byrokracii české, moravské a slezské, jejichž výlohy činí 20,211.940 K.
Následující nespadá sice do rozpočtu ministerstva vnitra, ale chci jménem východoslovenských poslanců upozorniti ctěné Národní shromáždění na některé údaje celkového rozpočtu.
Mezi přírodními poklady stojí na prvém místě pěstování dříví. Stoleté bohaté lesy mohl by stát užitečně zúrokovati, tím by počet nezaměstnaných klesl a poskytnutím nepatrného výdělku osvobodil by alespoň částečně malé existence od daňových břemen. V rozpočtu stanovená suma na vypěstování lesů na Slovensku činí pouze 5,000.000 K, to jest půl procenta válečného rozpočtu.
Stát ani jinak nepečuje o zužitkování přírodních pokladů. Exportní příjem státu stráví úplně dovoz těch druhů zboží z ciziny, kterými Československá republika buď vůbec nebo jen částečně disponuje. Takovýmto produktem jest i sůl, která se musí dovážeti z Německa nebo ze zemí s ještě dražší valutou.
Slatinské doly na sůl činí sice v poslední době dovoz jedné části soli zbytečným, ale dovoz přece jen jest nutným. Za těchto okolností jest nepochopitelno, že rozpočet vykazuje jen 5,000.000 K na vybudování šóvárských solných závodů, což dle úsudků odborníků nemůže býti počítáno za vážnou položku. (Souhlas maďarských poslanců.)
Na dokončení nemocniční budovy v Košicích určuje rozpočet 8,000.000 K. Každý laik může konstatovati, že tento obnos jest i pro stavbu soukromé budovy malý a ke stavbě a úpravě nemocnice vůbec nepostačitelný. (Souhlas maďarských poslanců.)
Vracím se opět k zahraniční politice a uznávám, že zničení bílého teroru není maličkostí, neboť jest známo, že Francie ještě stále podporuje bílé Maďarsko, ba dokonce, že francouzský imperialism míní Maďarsko společně s Československou republikou použíti k útoku proti Rusku. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
oprávnění tohoto zdání potvrzuje prohlášení ministra Beneše, že ani v tom případě, bude-li v Maďarsku obnovena monarchie, nebude důvodů pro Československo, aby zakročilo do vnitřních záležitostí Maďarska. Vím, že mnozí v tomto státě přejí si války s Ruskem. Tito pánové však neznají náladu lidu. Uznávám, že jeden Beneš nebo Kramář znají lépe diplomatické zákulisí než my, ale my vidíme lépe do duše pracujícího lidu, a na základě toho mohu ministru Benešovi raditi jen jedno: aby oznámil v Paříži, že lid československého státu není ochoten bojovati s ruskými bratry.
Lid poznal již imperialismus v celé jeho podstatě. Byl čas, kdy jsme se domnívali, že mezi imperialismem a inperualismem jest rozdíl. Byl čas, kdy jsme nenáviděli pouze německy imperialismus a sympatisovali jsme s dohodou, poněvadž jsme se domnívali, že skutečně vykoná to, co hlásá. Dnes ale vidíme jasně, že imperialismus jest všude stejný, že jeho účelem jest zajistiti na věčné časy bezmezné vykořisťování pracujících, a veselý, bezstarostný život od kolébky až k hrobu malé vrstvě lidí.
Kam vede politika, která stojí ve službách imperialismu, dokazuje překvapující příklad osudu Polska. Tato země vrhla se slepě do služeb francouzského imperialismu a následkem toho stojí dnes před zkázou.
"Od doby, kdy jsme znovu nabyli své svobody" - píše "Rzecz pospolita" dějí se věci, které uvrhnou lid bezpodmínečně do katastrofy. U nás spokojí se vláda při statistice, že má 400 tisíc úředníků a že chaos, obtíže, finanční hýření jsou na denním pořádku, jen mírným povzdechem. Hrajeme si s miliardami jako s jáhlovými zrnky. Jestliže nenastane změna v anarchii Polska, dostaneme se do otroctví. Budeme okovy spoutaní otroci Angličanů, Francouzů, Američanů a židů, kteří nám vezmou naše železnice, doly, továrny a ponechají nám je tu svobodu, že dovolí nám všude vymalovati polskou orlici a můžeme zpívati: Ještě Polsko nezhynulo. A při tom platí se za kontingentovanou pšenici, která loni stála jen 80 marek - 700 marek.
Podobný osud očekává každý národ,
kterého nesvědomití vůdcové donutí do boje proti novému světu,
za nějž bojuje revoluční Rusko. Právě proto nemohu nijak podporovati
politiku, která se úplně nevymanila z imperialistických snah,
která jen hubí lid.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu "pro" zapsanému řečníkovi poslanci
Myslivcovi.
Posl. Myslivec: Slavná poslanecká sněmovno! Dovolte mi, abych úvodem několika ze svých stručných slov, jež v debatě o projednávaných resortech pronésti chci, vyslovil se své strany politování nad tím, že v debatě zde vedené jedním z řečníků přede mnou mluvících dotčena byla francouzská vojenská misse v našem státě působící.
Slavná sněmovno! Mám za to, že pro nás je otázkou, zdali tu francouzskou missi v našem státě potřebujeme, či je-li zbytečná. Jestliže náš stát vysílá důstojníky naše do francouzských škol, pak zajisté již tím doznává, že důstojníci francouzští jsou dobrými učiteli a pokud nebudeme mít samostatně tak dokonale vycvičených důstojníků pro armádu naši, potud myslím, že francouzská misse v našem státě bude nutností.
Specielně bylo zde konstatováno o náčelníku našeho generálního štábu generálu Pellé - činil tak kol. Merta - že není dostatek jasno, je-li ho zde potřebí či ne. Vážená sněmovno! Když bylo našemu státu krátce po jeho zrození a uskutečnění prodělati prvou těžkou zkoušku, když bolševická armáda maďarská vtrhla na Slovensko, tam vraždila a rabovala a urvat nám chtěla tuto část našeho státu, tu jmenován byl vrchním velitelem vojsk na Slovensko vyslaných generál Pellé a my všichni zajisté jsme přesvědčeni, že úkolu dostál, bolševické hordy ze Slovenska vypudil a tím v prvé, pro náš stát těžké zkoušce k ochránění jeho území přispěl. (Výborně! Potlesk.) A když gen. Pellé na svou žádost vrchního velení armády opět byl zproštěn, tu president naší republiky v děkovném přípisu, který mu zaslal, této vděčnosti, již ke gen. Pellé chová celá československá republika, dal výraz a proto mám za to, že i z této poslanecké sněmovny by to bylo nevděčné, abychom my tomuto muži, gen. Pellé a jeho pomocníkům francouzské misse, nebyli s dostatek vděčni (Výborně! Potlesk.), neboť jestli jest vděčnost u jednotlivce ctností, krásnou občanskou vlastností, tak jest jí také zajisté u národa a nezapomínejme, že jsme vděčni Francii za více ještě. Výborně!) Nezapomínejme, že kdyby nebylo vítězství dohodových vojsk, s vrchním velitelem maršálem Fochem v čele, že jest otázkou, jestli by československý stát byl vznikl. (Výborně!) Ti synové francouzští - také angličtí a američtí - kteří u Verdunu, Chateau-Thiery, Soissonu, Remeše a na jiných bojištích francouzských bojovali, krváceli a umírali, také za samostatnost našeho státu bojovali, krváceli a umírali, a bylo by od nás nevděčné, kdybychom vůči tomuto národu, který největší oběti přinesl, který vrchní velení v rukou měl, zde osvědčili vlastnost, kterou si nedovolím ani kvalifikovati, tím, že na francouzskou missi podniknut zde byl takový nekvalifikovaný útok. (Výborně! Potlesk.)
Velevážené shromáždění! V branném výboru této poslanecké sněmovny ministr Národní obrany gen. Husák ve svém exposé dotknul se otázky odpolitisování armády a zejména otevřeně, loyálně vyslovil své přesvědčení v tom směru, že aktivní volební právo aktivně sloužícím vojínům má býti odňato. Musíme přijmouti otevřenost, s jakou to učinil. Já zde nechci zaujmouti stanovisko naší strany v této otázce, poněvadž tak učiníme, až vláda s příslušnou předlohou do této sněmovny přijde. Poněvadž ale dnes jeden z řečníků, a opět to byl kol. Merta, velice se rozhorlil nad tím, že takový impuls z ministerstva Národní obrany vyšel, a prohlašoval, že nedovolí, aby vojíni volebního práva byli zbaveni, chtěl bych mu připomenouti jenom tolik: Naše ministerstvo N. O. by potřebovalo se prostě říditi podle vzoru armády, která kol. zajisté je nejbližší, armády, jejímž vrchním generalisimem, nemýlím-li se, je Chaim Trockij, dříve Bronstein. Má v Rusku vojín volební právo, volí ruský vojín do Národního shromáždění? Velevážené shromáždění, nejen to, že ho nemá vojín, v Rusku nemá vůbec nikdo volebního práva, poněvadž v Rusku nemají Národního shromáždění, a to, které bylo, poněvadž 2/3 většinou proti bolševikům se vyslovilo, bylo rozehnáno a diktatura proletariátu, vláda menšiny nad většinou, byla nastolena. (Výborně! Potlesk.)
Vezme-li si tudíž ministerstvo Národní obrany příklad z jiných států na západě, pak bude moci přikročiti k tomu, aby zde takový návrh podalo, a vůči námitkám se strany komunistické levice může snadno poukázati na armádu bolševickou v Rusku, kde vojín volebního práva rovněž nepožívá. Já jsem ale již včera v branném výboru a také dnes vyslovil souhlas s tím, aby odpolitisování armády provedeno bylo dříve ještě, než s příslušnou předlohou ministerstvo N. O. a vláda sem přijdou, v tom směru, ve kterém to jest dnes již možno. Ukázal jsem na to, že zejména způsob, jakým na Slovensku vojsko účastní se politických schůzí, schůze různých stran, zejména strany ludové ruší, že takovéto politické uplatňování se vojska mohlo by vésti - a namestovský případ, o kterém zde zvláště bude hovořeno, ukazuje, že již také došlo - k smutným koncům, ke krveprolití, ke ztrátám lidských životů. (Tak jest!) Proto by ministerstvo N. O. vykonalo odpolitisováním armády velmi mnoho, kdyby dnes již se postaralo o to, aby vojsko, zejména také ozbrojené vojsko, do schůzí nevnikalo, schůze ty nerušilo a politický rozvrat do schůzí nevnášelo. Odpolitisování armády možno je dále v tom směru, aby nebyly ve vojsku trpěny protináboženské a protikatolické - promiňte mi to slovo - štvanice. Nebudu se o tom šířeji zmiňovati, poněvadž několik takových případů již zde můj klubovní kolega dr. Mazanec ve své řeči v generální debatě předvedl, ale jestliže z ministerstva Národní obrany, z druhého jeho oddělení, vyzýváni jsou důstojníci, aby rozšiřovali ve vojsku časopisy, ve kterých se nechutným, nehezkým a nepravým způsobem útočí proti katolické církvi, pak jest to cesta, která armádě k duhu nepůjde. Jestliže - to se stalo v Terezíně - důstojníci rozšiřovali časopis Čechy a Řím, jestliže v Benešově důstojník ve své přednášce mluvil a nazval řád tovaryšstva Ježíšova pacholky a jinými jmény, takovým způsobem vzdělanostní úroveň v armádě se nepozvedne a nepovznese a takový způsob armádě ani ke cti, ani ku prospěchu odbornému sloužiti nebude. A musíme také žádati, aby příkladem vpřed kráčeli i vysocí funkcionáři vojenští, zejména i gen. inspektor naší armády pan Machar, který v přípise k teplickým legionářům vyslovil se o zázracích způsobem takovým, že to muselo uraziti věřící křesťany vůbec. Spisovatel, básník Machar může si psáti jakkoliv, v tom směru máme svobodu tisku úplnou, ale generální inspektor armády naší republiky má ve svých projevech dbáti, aby neurážel náboženské přesvědčení veliké části obyvatelstva tohoto státu.
Vážené shromáždění! Slavná sněmovno! Když se konala letošního roku první finanční mezinárodní konference v Bruselu, která měla řešiti otázku, jakým způsobem lze zahájiti sanaci financí jednotlivých států, tu na prvním místě již tato konference označila úspory na vojsku a zbrojení jakožto nejdůležitější a nejúčinnější prostředek k této sanaci financí. Tyto dny zasedá v Ženevě Svaz národů a právě v jedné z posledních schůzí, předvčerejší, švýcarský president Ador učinil návrh, aby roku 1921, tedy nastávajícího roku, sešla se v Ženevě druhá konference mezinárodní a jako jeden z předních bodů, který má býti projednán na konferenci, opět označil šetření na vojsku. Jestliže je to mezinárodně uznávanou nutností, pak mám za to, že také naše republika musí se touto zásadou říditi: kde se šetřiti dá, šetřiti. Ovšem prohlásil, že to šetření nikdy nesmí býti na úkor bezpečnosti republiky, že to šetření nesmí nikterak ohroziti zájem životní našeho státu. Ale, vážené shromáždění! Šetřiti by se přece jenom dalo. Já zde mám výpis poměrů armády rakouské z r. 1914 a porovnání s armádou naší republiky Československé.
Vážené shromáždění! Roku 1914 mělo Rakousko ve sborových velitelstvích: Praha-Litoměřice, část Vídně, část Krakova v těch územích, které náležejí do oblasti naší republiky, Bratislava a Košice 35 generálů; dnes jich máme 31. Důstojníků, plukovníků, podplukovníků a majorů mělo Rakousko 82, my jich máme 318. (Slyšte!) Důstojníků IX., X. a XI. hodnostní třídy mělo Rakousko v této oblasti 94, my jich máme 553. (Slyšte!) U pěchoty měla rakouská armáda 468 praporů, naše armáda má jich 166. Neračte ten poměr 468 a 166 zapomenout! A tu měla rakouská armáda 171 plukovníků, my jich máme 117, podplukovníků 367, my jich máme 347, majorů měla rakouská armáda 630, my jich máme 785. Tady jest viděti, že naše armáda trpí zbytečným nadbytkem a sice nadbytkem důstojnictva. Kolik důstojníků jest nutno k vedení armády? K zdatnému vedení armády nebudeme jich odpírati nikdy, to schválíme vždycky, ale aby byl takový úžasný nepoměr a tím obyvatelstvo na vydání ve prospěch vojska bylo tak utahováno, to nemůžeme shledávati správným, proti tomu musíme se vysloviti.
Já bych mohl pokračovati ještě dále. U pionérů a sapérů bylo v Rakousku 6 plukovníků, v naší armádě 64. Podplukovníků bylo v rakouské armádě 19, v naší armádě také 64, majorů 30, u nás 48. A tak bych mohl pokračovat u železničních, telegrafních, létacích, automobilových pluků, u dělostřelectva, jízdectva, vozatajstva, u lékařů a sanitního vojska, u zásobáren, auditorů atd. Rakousko mělo 33 divisí, my jich máme 12. Mohli bychom vystačiti asi třetinou důstojnictva, které mělo Rakousko, máme však nepoměrně více důstojníků relativně všude, absolutně na mnoha místech. Tedy jestliže jsme tím povinni také vůči svým spojencům, ale hlavně vůči poplatně silnému obyvatelstvu, jest především příkazem našeho ministerstva Národní obrany, aby šetřilo tam, kde jest možno šetřit. Tyto dny dostali jsme na své lavice návrh, aby žold mužstva snížen byl z 1 K 10 hal, na 50 hal. Kdyby bylo provedeno dosti možných, pravím, se zdatností a pohotovostí armády slučitelných škrtů v rozpočtu ministerstva Národní obrany, ušetřili bychom podle toho, jak bychom škrtali od 250-750 mil. Kč, tedy téměř 3/4 miliardy Kč. (Tak jest!) V takové chvíli přicházeti s předlohou o snížení žoldu mužstva z 1·10 Kč na 50 hal, myslím, že by duchu armády, spokojenosti v armádě valně nepřispělo. (Tak jest!) Má-li se šetřiti, ať se šetří tam, kde se šetřiti může a má.
Tolik, vážené shromáždění, chtěl jsem poznamenat k resortu ministerstva N. O. A poněvadž je v projednávání také resort ministerstva zahraničních věcí, chci jenom o jedné - po mém soudu však důležité věci - i k tomuto resortu učiniti zmínku. Celou řadou časopisů našich i jinostátních proběhla zpráva, že mírová konference resp. zástupci dohodových států usnesli se na tom, aby nebylo připuštěno navrácení habsburské dynastie na trůn rakouský nebo maďarský. A my nemůžeme jinak, než vysloviti nad tím své potěšení a s tím usnesením - stalo-li se skutečně - svůj souhlas, neboť pro nás jistě bude platit vždy to, co již v první zahajovací schůzi starého t. zv. revolučního národního shromáždění tehdejší ministerský předseda slavnostně prohlásil: "S dynastií habsburskou jsme pro všecku budoucnost hotovi! (Tak jest!)
Slavná poslanecká sněmovno, já bych však s tohoto místa vyslovil přání, aby zahraniční ministr u státníků dohodových velmocí působil ještě dále a sice v tom smyslu, by k tomu usnesení, že se nesmí dynastie habsburská navrátiti na trůn rakouský nebo maďarský, připojilo se ještě usnesení, aby také dynastie Hohenzollernů nesměla se vrátiti na trůn německé říše. (Výborně!) Činím tento podnět proto, poněvadž myslím, že kdo sledoval události předválečné, nabyl přesvědčení, že ne ve Vídni, nýbrž v Berlíně bylo ohnisko příprav pro světovou válku. Ne ve Vídni, nýbrž v Postupimi konala se ona památná schůze, na které započetí světové války bylo usneseno. Rakouští generálové a náčelníci generálního štábu chodili si do Berlína pro instrukce, jak si mají počínat, co mají dělat. Ve Vídni byli ochotni služebníci Berlína a oni za to vzali také svou odměnu. Ale jestliže již dynastie habsburská je tak nebezpečná a já připouštím, že je nebezpečná kdyby se měla navrátiti, zejména v souvislosti s událostmi v Řecku, kde se usiluje o to, aby švakr německé císařovny Konstantin znovu zasedl na řecký trůn, pak tím nebezpečnější bylo by obnovení panství Hohenzollernů a jejich vlády v Německu, poněvadž by znamenalo nebezpečí pro bezpečný a klidný rozvoj v Evropě i celém světě. (Výborně! Potlesk.) Proto jsem s tohoto místa pokládal za vhodno tlumočiti přání, aby náš ministr zahraniční v uvedeném směru u dohodových států působil, poněvadž vezmeme-li naší mapu a podíváme-li se, na jaké čáře sousedíme s německou říší, vidíme, jakým proto i pro nás nebezpečím by bylo, kdyby panství Hohenzollernů v Německu mělo býti obnoveno.
Tolik chtěl jsem jen poznamenati
k projednávanému resortu a tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu "proti" zapsanému řečníku
panu dr. Haasovi.
Posl. dr. Haas (německy): Slavná sněmovno! Na četných budovách soudních najdeme nadpisy, pocházející ještě ze starého Rakouska, "Justitia regnorum fundamentum." Právní péče, spravedlnost jest základem států. Co platí pro monarchii, platí ve zvýšené míře pro republiku. Právní péče, dobrá právní péče je základem státu. Ještě ve starém Rakousku stěžoval si bývalý ministr spravedlnosti dr. František Klein, který jest všeobecně uznán za vynikajícího právnického vědce, ž ač je právo jedním z nejdůležitějších prostředků k dosažení účelů společnosti v určitém daném státě, přes to potkává se právní péče, způsob uplatňování práva, s pramalým porozuměním. Na tomto rozpočtu ministerstva spravedlnosti možno viděti, jak málo porozumění měli všichni ti, kdož o rozpočtu spolupracovali, pro to, že právní, péče skutečně je základem státu, že právní péče je jedním z nejdůležitějších prostředků aby bylo ve státě dosaženo účelů společnosti.
Pozorujeme-li hrubé číslice, shledáme, že pro justici byl původně praeliminován obnos 223·6 milionů, který se zdál rozpočtovému výboru ještě příliš vysokým, byl totiž ještě snížen o 9 milionů na 214·6 milionů. Naproti němu stojí rozpočet vojenský se 2 1/2 miliardami; v investicích 14 milionů pro justici, avšak 120 milionů pro vojsko. Srovnání těchto obou číslic samo o sobě musí zajisté v obyvatelstvu otřásti přesvědčením, že jde státu o to, aby právní péči vybudoval; neboť dle těchto číslic jedná se státu o to, aby svůj apparát moci velmi dobře vybudoval, (Souhlas na levici.) a aby právní péči, jakož i apparát školský a vyučovací zanedbával.