Slavná sněmovno! Myslemi našimi po dobu naší samostatnosti hýbe ta velká otázka reformy pozemkové. A zase jenom konstatuji s radostí zde, že možno říci, že bylo jednomyslným přesvědčením všech členů rozpočtového výboru všech stran, že tato otázka, která bohužel byla zatažena více než bylo potřebí na pole politické agitace, musí býti z tohoto prostředí odvedena a že jest čas, aby se k ní přistoupilo skutečně, s vážným úmyslem, aby zde celek neutrpěl nijaké škody. Ale já, slavná sněmovno, mám tu ještě jiné hledisko, které odpovídá stanovisku mojí strany a dovoluji si pronésti své mínění a odůvodniti, že ne vždycky s plnou spravedlností jsme si počínali a že jaksi z těch ohledů na časný prospěch používali jsme i toho, že půda přidělovaná nebyla směnována za plnou protihodnotu a já zde mám průkaz, jak tato nespravedlnost hned na státu samotném se mstí. Nemáme účetní závěrky za rok 1919 a 1 920, abychom mohli posouditi, kolik již bylo věnováno na provedení pozemkové reformy. Poněvadž také nemohou údaje mé činiti nároku na úplnou ciferní přesnost, mohu jen aproximativně naznačiti, co jsem zde tvrdil. Dovoluji si upozorniti, že jest preliminováno na budoucí rok celkem na provedení reformy pozemkové 125 milionů 750 tisíc. A přijímáme-li bezvýhradně údaje p. referenta rozpočtového výboru, že v minulém roce bylo přiděleno celkem 250 tisíc ha půdy, můžeme míti za to, že tento postup bude v nastávajícím roce podobný. A tu dojdeme k překvapujícímu výsledku, že režie na přidělení 1 ha zabrané půdy činí 503 koruny. Slavná sněmovno, pohybují-li se ty ceny přidělené půdy asi v obnosu od 1200-2000 korun, vidíme, že v některém případě to činí více než 1/4 prodejní ceny této přidělené půdy a musíme se tedy nad tím pozastaviti, že zde jest jistý nepoměr mezi cenou zcizovaného, přiděleného pozemku a nákladem na provedení přídělu půdy, aby se půda dostala z rukou dosavadních vlastníků do rukou těch, jimž sociální politika našeho státu půdu tu chce přiřknouti. Jestliže ráčíte uvažovati ještě dále, že to jsou jen přímé výlohy, které stát zaplatí, a nemáte zřetele k tomu, co ještě soukromé strany musí na to věnovat, a uvážíte-li, že tento celkový náklad musí býti konec konců hrazen z daní, které nepoměrně větší kvotou spočívají na bedrech méně způsobilých, pak vidíte, že tyto nepoměrné režijní náklady konec konců vracejí se na bedra drobného lidu, který v této formě platí více na půdu sobě přidělenou než zaplatil v ustanovené ceně.
Ještě jeden moment nutno zde zdůrazniti. Bývají přednášeny stesky z různých stran, že naše státní správa není dosti lehkého chodu a jistě nepřednáším zde nic nového, tvrdím-li věc známou všem pánům a dámám, že u nás velmi dlouho různá podání u některého úřadu správního a bohužel nyní i u soudů leží, než se přistoupí k jejich rozhodnutí. Jsem dalek toho, abych zodpovědnost za tento zjev chtěl svalovati snad na osoby súčastněné při rozhodování dotyčných záležitostí.
Jestli kdo, jsem to zrovna já, jenž měl také příležitost poznati způsob práce v oněch kancelářích, ale já se domnívám, že tu zase z jenerálního vyššího hlediska na tu naši státní správu možno uvésti, že v tom celém systému jest vina toho těžkopádného vyřizování. Abych nemluvil tak příliš abstraktně, dovolil bych si konstatovati, že vedle odborů a jednotlivých oddělení našich úřadů, zejména centrálních, docela moderním duchem již vedených, jsou jistá oddělení, kde ještě stále lpíme na těch starých formách vyřizování, kde ještě stále domnívají se, že nejlepším způsobem úřadování jest hojné, nekonečné písaření. (Tak jest!) Abych zde ukázal, jakým způsobem se to projevuje, abych mohl pronésti tuto myšlenku, že máme zde trochu zmodernisovat tu svoji správu, dovolím si uvésti případ, který může každý po mně dobře kontrolovat na příslušných místech: Na př. v r. 1919 došlo do ministerstva financí podání občana, jenž byl nespokojen s uložením zemské dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Domnívali bychom se, že takovéto podání, které omylem zaběhlo k úřadu, jemuž nepříslušelo, prostě již snad manipulačním úředníkem ministerstva financí odesláno bude s nepatrnou poznámkou, na Zemský inspektorát zemské dávky. Ale prosím, toto podání proběhlo protokolem podacím, přiděleno bylo konceptnímu úředníku a on nesměl naň prostě čistopisem provésti poukaz, aby bylo toto podání odesláno příslušnému úřadu. Než konceptní úředník na to musí vzíti referátník, vypsati na vrch jeho skutkovou podstatu z tohoto podání a pak v konceptu vypracovati vyhotovení, jímž zase musí se výpravna zabývati. Prosím, když tyto případy nejdou do desítek, ani set, nýbrž do tisíců, račte uvážiti ten nesmírný balast toho písaření, které zcela zbytečně zatěžuje zejména naše centrální úřady do té míry, že nemohou prostě i při té nejlepší snaze všech povolaných činitelů splniti úkoly, které v této těžké době na ně doléhají. Tedy, prosím, dokládaje tuto věc, dovolím si pronésti jménem strany přání, aby všeobecně bylo zavedeno zmodernisování v těchto úřadech. Abych ukázal proti tomu prvnímu obrázku, jak si tu věc představujeme, ukáži zase něco jiného, ovšem ne ze života úřadů státních, nýbrž z praxe peněžních ústavů, kde jsem měl příležitost viděti, jak konceptní úředník, rozhodující celou řadu věcí, povolal k sobě stenotypistku, které přímo nadiktoval v největším chvatu několik dopisů. Ona na stroji je napsala a za malou chvíli dostal již hotové čistopisy k podpisu. Jest nesporno, kdybychom podobným způsobem v úřadech státních postupovali, že nastalo by zde mnohem rychlejší a úspěšnější vyřizování těch věcí a veškeré ty stesky, které dnes zcela oprávněně do celého aparátu úředního se pronášejí, musily by buď dříve či později určitě pominout.
Ale, slavná sněmovno, není to jen jediná příčina tohoto těžkopádného vyřizování. Dovoluji si upozorni ti ještě na jinou věc. A zase, aby bylo jasno, kam mířím, dovolím si uvésti konkretní případ těžkopádnosti vyřizování, abych mohl zdůvodniti tu větu, kterou si dovolím pronésti, že bychom si přáli, aby místo toho systému aprobací, kde od jednoho koncipienta musí věc k revisi, po případě k superrevisi, aby zavedeno bylo po příkladu různých moderních institucí, řekněme více obchodnické rozhodování, aby to šlo hladčeji a rychleji ku prospěchu státu a také přirozeně ku prospěchu celku. Ráčíte se všichni rozpomenouti a představiti si, jak v ústavech peněžních strana, která přijde zrovna k pokladně a počká tam chvíli, za čtvrt, půl hodiny může obdržeti několik tisíc. Obnos ten jest jí vyplacen na zodpovědnost dvou úředníků. Měl jsem příležitost pozorovat ve velkých peněžních ústavech, že tak učinil jeden úředník a druhý prostě musil věnovati důvěru tomu svému kolegovi v úřadě. Tedy prosím, zde jest v tak důležitých odborech možno, že tisícové obraty, tisícová vydání na zodpovědnost jednoho nebo dvou úředníků jsou konány. Ve státě, slavná sněmovno, dosud se to neprovádí. Račte uvážiti, žádá-li někdo na příklad vrácení daňového přeplatku, musí oň podati žádost k příslušné berní správě. Berní správa tu žádost pošle bernímu úřadu, který potom tabelární návrh, dvojmo vyhotovený pošle zpět berní správě a berní správa se zvláštním návrhem předloží to zemskému finančnímu ředitelství. Tam to dostane koncipient, který věc přezkoumá a odevzdá k aprobaci a od tohoto konceptního oddělení jde věc do účtárny, kde od mladého nějakého účetního úředníka jest účetně zaznamenána, načež jde odtud k revisi a zpravidla k superrevisi. A odtamtud zpět k prvé instanci, jež vyhotoví písemné vyrozumění dotyčnému poplatníku, aby si přišel na berní úřad.
Slavná sněmovno, dovoluji si upozorniti
na zajímavý zjev, že na příklad v Praze při vrácení přeplatku
od městského berního úřadu, který v tom směru funguje jako státní
pokladna - aby mně bylo rozuměno správně - jest potřebí vyžádati
si úředního potvrzení všech ostatních státních pokladen v Praze
existujících, tedy všech ostatních městských berních úřadů, hlavního
celního úřadu, úřadu důchodkového a úřadu pro vyměřování poplatků.
Sedm různých státních
pokladen musí se vyjádřiti o tom, jestli dotyčný poplatník, jenž
má nárok na vrácení na př. 16 K, nevázne nějakým dluhem u jiné
státní pokladny. A nejzajímavějším při tom jest, že vyskytl se
v praxi případ, kdy nechtěl si poplatník dáti tuto kompensaci
od jedné pokladny ke druhé líbiti; vždyť ono vůbec celé toto nařízení
finanční státní správy odporuje ustanovení práva civilního, jež
připouští kompensaci soukromé pohledávky proti státu jen u téže
státní pokladny, kdežto zde se výslovně nařizují proti zákonu,
contra legem, že se má prováděti kompensace pohledávek u různých
dvou pokladen. Když jeden poplatník nedal si to líbit a provedl
věc u říšského soudu, který byl tenkrát za doby Rakouska v těchto
věcech příslušný, prohrál státní erár a byl odsouzen k náhradě
265 K soudních útrat, ale poukazy přeplatků ze státních pokladen
konaly a konají se tím způsobem až do dnes. (Slyšte!)
Jestliže však již mladého úředníka vychováváte v duchu samostatnosti v bance, uvědomujete-li mu jeho velkou zodpovědnost za peněžní obraty, jestliže v něm pěstujete smysl pro pořádek, právě naopak jest tomu u státních úřadů, kde i muži 30letí a starší jsou ještě odkázáni na ten systém aprobací a kde to dochází tak daleko, že přidělení vrchní radové v letech 50. a 55. svého věku nemají práva nějaký kus prostě uložiti ke spisům, ale musí to dáti schváliti svým představeným v úřadě. V takovém prostředí jistě nemůže růsti smysl pro samostatnost a neračte se diviti, že v celku - chápu to psychologicky docela dobře - navykli jsme si - a bohužel počínáme si podle toho ještě dnes, ne samostatně rozhodovati, nýbrž abych trochu triviálně řekl, obracíme se ve všech věcech o rozum vyšším instancím. Že to není na prospěch rychlého vyřízení věci je zajisté nesporné.
A ještě jednu věc, na kterou jsem nucen ukázati a o níž bych se nezmiňoval, kdyby nebylo něco, co by mohlo způsobiti nedosti správný názor o celé věci.
Bylo zde poukazováno na to, že rozpočet našeho státu vykazuje také jisté položky pro potřeby kultusové. Nemám příčiny, abych se zabýval rozpočtem kultusovým jiných náboženských společností, mne může zajímat v prvé řadě zajisté jen kultusový rozpočet církve římsko-katolické. Dovoluji si upozorniti na jednu věc, že v prelimináři jest vytčena částka 40,223.115 korun; mezi státními příjmy z náboženské Matice uvedena částka 22,638.669 K, takže skutečný výdaj efektivní, který stát platí, jest 37,584.446 K.
Slavná sněmovno, předkládám k vážnému a klidnému uvážení, že za úkony církevních hodnostářů, za vystavení křestních listů, listů oddávacích a úmrtních platí se kolkovné a že tyto kolky resp. příjem za ně plyne do státní pokladny, a ježto tento specielní příjem nemáme přirozeně z důvodů technických nikde zvláště vykázán, nemůžeme mluviti o tom, kolik milionů z tohoto zdroje přichází, které přicházejí k dobru státu a snižují číslici státem věnovanou.
Ještě další věc je tady. Neračte zapomenouti, že funkcionáři církve římskokatolické podobně jako jiných společností náboženských vykonávají pro stát v oboru přeneseném celou řadu funkcí, kterou byste musili svěřit samostatným státním matrikářům. Počítáme-li docela mírně sami hned posoudíte, jak mírné jsou moje odhady - když bychom dali jednoho státního matrikáře jen do sídel okresních soudů, že by tam bral plat vyžadující celkem malý náklad 12 tisíc korun ročně, počítáme-li jen 250 okresů v Čechách, máte další tři miliony. Nikdo nemůže vytknout, že moje odhady jsou velké. Prosím, abyste ráčili vážně, klidně a z objektivního hlediska tyto otázky uvážit, abyste neráčili pouštět se zřetele, že jistě náklady na státní matrikáře by byly nepoměrně vyšší než obnos, který věnujete na doplnění kongruy zřízenců různých náboženských společností, že jistě tedy v dohledné době nemáme příčiny z důvodů rozpočtových, abychom jakýmkoliv způsobem zvyšovali rozpočet tam kde toho není potřebí, a zajisté není správné všeobecně vytýkat takovým způsobem, jako se zde dálo, že by byli funkcionáři náboženských společností placenými agitátory, když spravedlivě nemůže nikdo vytýkat, že by se zde byly dály jakékoliv věci proti státu směřující, že každý, kdo má jen trochu smyslu a opravdu objektivní spravedlnosti, musí uznat, že ti, jimž namnoze vyčítají se různé věci proti státu směřující, jsou ony osoby, které dovedly za těžkých okolností státi při tomto našem státě a že dovedly ten lid konejšit a mírnit i tenkráte, když těžké poměry na ten lid doléhaly a kdy bylo dosti příčin, které lid, nepronikaje všecky obtížné problémy státní správy, nesl těžce a roztrpčeně. (Výborně!)
Slavný sněme! Čas mně vyměřený
chýlí se ke konci. Snažil jsem se v této dnešní debatě o rozpočtu
vytknouti všeobecná hlediska naší strany, pokud toho stručně vyměřená
doba dovolila, a odcházeje z této tribuny opakuji zase jen znovu,
že, dotýkám-li se některých bolestných aneb méně vítaných zjevů
v našem státě, jak jsem učinil i zde při tomto rozpočtu, snažím
se tak učiniti rukou lékaře, jenž rukou opatrnou a šetrnou dotýká
se ran toho, který mu jest drahý, nemá úmyslu je drásat, nýbrž
má úmysl nejlepší, aby se pozvolna léčily, aby byly zlepšeny,
aby ten dotyčný nejen nezahynul, ale aby se pozdravil, aby se
vyvíjel v budoucnosti dál, a naše jediná snaha může býti při všem
tom, abychom pozvolným způsobem, poněvadž víme, že ve vývoji organických
celků zdravý pokrok může se díti jen pozvolna a nikdy kvapem,
pozvolným odstraňováním závad a shovívavým posuzováním různých
neblahých zjevů, které tu jsou, přispívali nejen k ozdravení našeho
státu, jenž vyšel z těžké revoluční doby a nesmírně těžké poválečné
doby, nýbrž abychom my byli těmi, kteří spolu pomáhají provésti
ho všemi těmi soutěskami trudných poválečných dob na slavná místa
samostatného státu, na místa, o nichž věříme, že Boží prozřetelnost
jako řiditelka světových dějin přikázala národu sv. Václava a
národu velikého krále našeho Karla IV. (Výborně! Potlesk.)