A naše ženy se ptají znova a znova a táží se po tisících: proč se neděje nic k vyrovnání těchto nesnesitelných protiv, když se stále mluví o dobré vůli k tomu? Žehrají-li všecky strany a všecky listy proti válečným zbohatlíkům, proč se nenajde nikdo, kdo by těmto lidem vzal jejich miliony a vrátil je zpět chudým masám, z jejichž práce vzešly a které o ně byly vyssavači oloupeny. A nazývají-li všechny strany a sama vláda lichváře zločinci, podrývajícími základy našeho státu, proč se nenašla ještě v celém státě veřejná moc, která by aspoň s největšími milionářskými lichváři a keťasy opravdu jako se zločinci zatočila? Tak se ptají naše ženy, pánové a paní, a nedostávají odnikud prosté odpovědi na svoji prostou otázku. A tyto ženy vidí správně; jejich oči jsou jasnější, než vaše oči, zahalené brýlemi mámení. Tak daleko jsme zašli do svých představ o vysoké politice, že už nedovedete postřehnouti pravé příčiny hospodářského a finančního úpadku, a že se domníváte, že složitou situaci napravíte tím, když ji uděláte ještě složitější. Učené výpočty vašeho profesora kapitalistické vědy finanční a ministra kapitalismem zajaté vlády Engliše, stejně jako všechno to, co zde mluvil váš referent pan posl. Sonntág i s jeho útoky na domnělé vysoké mzdy a nízký pracovní výkon dělníků, zůstane úplně bez účinku. Vy nejste schopni vyvést stát ze slepé uličky finanční zkázy, poněvadž nemáte vůli vazně sáhnout na majetek veliký, milionářských boháčů, kapitalistů, velkostatkářů a keťasů. Mluvíte stále o zájmech republiky, ale tyto zájmy okamžitě nejsou pro vás ničím, jakmile by se mělo jednat o kapsu bohatých. Byli byste ochotni sanovati státní hospodářství jen tím, že byste brali tam, kde již nic není, a přidávali tam, kde jsou již hromady. A přece prostředek, jak zachrániti tento stát, jest právě opačný.
Jednu dobrou stránku má váš nespravedlivý
a nemožný rozpočet. Přivádíte jeho sestavením do krajního vyvrcholení
napětí mezi třídou vykořisťovatelů a vykořisťovaných a tím uspišujete
vývoj a tento vývoj se jmenuje: úplné zhroucení se dnešní soukromokapitalistické,
hospodářské soustavy, revoluční pád principu soukromého vlastnictví
a znovuvybudování celé společenské organisace na nových zásadách
socialismu a komunismu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Jako
další řečník je přihlášen kolega dr. Hajn. Udílím mu slovo.
(Hlasy: Není přítomen!) Posl. Hajn není přítomen.
Poněvadž není přítomen, ztrácí slovo. Uděluji slovo dalšímu řečníku
kolegovi dr. Hausmannovi.
Posl. Hausmann (německy): Dámy a pánové! Pan ministerský předseda pronesl před několika dny v senátě výrok: "Lidská krev jest nejdrahocennější statek světa." V logické konsekvenci a v uznání skutečnosti tohoto výroku, skutečnosti zajisté nikým nepopírané, musil by by pan ministerský předseda státi na stanovisku, že tomuto nejdrahocennějšímu statku světa, který vedle toho jest také největším bohatstvím každého státu, že tomuto statku, člověku, dostává se největší ochrany v každém státě, zvláště lidem, tvořícím produktivní hodnoty, netoliko lidem schopným práce, zdravým, zvláště i nemocným, invalidům, starým lidem, postiženým neštěstím, zvláště člověku, jenž se má naroditi. Je tu jistě na místě otázka:
Co tento státu dělal posud, aby splnil tento první a nejvznešenější úkol každého státu a aby dostál této povinnosti? Co zamýšlí činiti zvláště nynější vláda, aby zařídila tuto ochranu? Odpověď na tuto otázku podává nám jasně a nedvojsmyslně rozpočet, který byl předložen, abychom se o něm poradili. V rozpočtu vyhazuje se ohromná částka ne na ochranu člověka, nýbrž pro molocha militarismu, na militarismus, který není tu k tomu, nikdy ještě tu nebyl k tomu a nikdy tu nebude k tomu, aby člověka chránil, nýbrž aby statky a lidi ničil, aby olupoval ženy o chotě, děti o otce, nebo aby tyto otce dělal bezmocnými mrzáky. Naproti tomu částky, které vykazuje rozpočet, které mají zaříditi ochranu pracujícího člověka, jest nazvati směšně nepatrnými. Neshledáváme v něm ani slova a ani číslice o starobním a invalidním pojišťování, nalézáme sice částky, určené na podporu v nezaměstnanosti, na mládež, na válečné poškozence, na péči o byty, na živnostenskou inspekci, na ochranu matek a kojenců a na sprostředkování práce; avšak porovnáme-li je se sumou, která má býti vydána na zničení lidstva, jsou tyto částky nedostatečnými a směšnými. Je to skutečnost, že jistě v žádném státě neprojevuje se třídní charakter tak, jako v rozpočtu, který byl nám tu předložen k projednáni. Je to důkazem, že tento stát je státem darmochlebů, státem příživníků lidské společnosti, státem těch, kdož nechávají za sebe pracovati jiné. Celá výstavba rozpočtu to ukazuje. Ale rozpočet má nejen tento nedostatek, nýbrž ještě nedostatek další, že i ty částky, které byly zařazeny, aby tvořily produktivní národo-hospodářské hodnoty, rovněž jsou nepostačitelnými. Ty zákony, které buď byly převzaty ze starého Rakouska nebo již za trvání tohoto státu nově utvořeny, ony zákony, kterým se říká zákony na ochranu dělníků, - a o tom může každý, kdo je činným v dělnickém hnutí, tisíckrát podati důkaz tato skrovná dobrodiní zákonů jsou buď byrokraty tohoto státu sabotována (Souhlas německých poslanců.), anebo výnosy ministerskými zhoršována a kažena. Obdrželi jsme na prvním místě, co každý stát po shroucení musil učiniti, proti čemu se bránila každá vláda v době předválečné, ačkoliv to bylo dlouholetým požadavkem dělnictva, obdrželi jsme v tomto státě také podpory v nezaměstnanosti zákonem z 10. prosince 1918.
Tento zákon přes to, že hospodářské poměry se od té doby velmi změnily, nejen nebyl zlepšen, nýbrž značně zhoršen. Je tu množství zákonných změn, na kterých se usnesla tato sněmovna, je tu však i bezpočet výnosů ministerstva sociální péče, a teď je věc taková, že se v zákoně nevyzná již ani ministerstvo sociální péče, ani političtí úředníci, ani vůbec nikdo. Tím vším vznikl takový stav, že v jednom okrese platí něco, co je v druhém okrese zakázáno. Poslední změnu tohoto zákona dostali jsme opatřením, které jest náhražkou parlamentu, prostřednictvím Stálého výboru, novou změnou, která byla usnesena dne 1. září t. r. Touto změnou není však zvýšena podpora, není zlepšen tento zákon, jak dělnictvo všeobecně doufalo, jak každý rozumný člověk musí prohlásiti za nezbytně nutné, nýbrž zůstává vše při starém. Nejvyšší mez denní podpory, která svého času v r. 1918 při tvoření zákona byla stanovena na 10 K pro 6člennou rodinu, nebyla posunuta výše. I dnes ještě musí nezaměstnaný dělník se svou rodinou o 6 členech vystačiti se 60 K týdně, nebo spíše má hledět vystačiti. Ve skutečnosti nevystačí a je proto pochopitelno, že všichni tito dělníci, kteří pro nedostatek zaměstnání konečně jednou přijdou k tomu, aby dostali státní podporu v nezaměstnanosti, musí si opatřiti vedlejší zaměstnání. Jestliže toto vedlejší zaměstnání nelze vždy uvésti ve shodu se zákonnými ustanoveními, nemůže ty dělníky, o něž jde, činiti za to zodpovědným nikdo, kdo má ještě sociální cit, kdo má ještě porozumění pro skutečné věci. Vinni jsou ti, kdož posud nebyli s to, ať úmyslně ať z neschopnosti, aby zlepšili národohospodářské poměry tohoto státu tak, aby všichni ti, kdo chtějí pracovati, také vskutku našli zaměstnání. Nesmí se však míti za to, že při této podpoře, která při nejvyšší výměře dělá celkem 10 K, že při tom ta podpora 1 K denně se vztahuje jenom na ony členy rodiny, kteří buď jsou povinni k docházce do školy, nebo ještě nepodléhají povinnosti docházky do školy. Nikoliv, s touto 1 K musí vzíti za vděk i dospělí členové rodiny, přes to že opět každý ví, že ve velmi mnoha dělnických rodinách dospělé děti pro hospodářskou bídu nemohou si založiti vlastní domov, nemohou vstoupiti v manželství pro nouzi o byty a pro hospodářskou bídu vůbec. A tito lidé dostávají 1 K na den.
Podle opatření Stálého výboru nastalo zdánlivě zlepšení tím, že se tam prohlašuje, že vedle přednosty domácnosti mohou obdržeti úplnou podporu ještě dva jiní dospělí členové rodiny, patří-li mezi členy rodiny a byla-li domácnost posud spoluzávislá na jejich výdělku. Toto ustanovení sabotuje se úplně ministerstvem, politickými úředníky. Přes toto zákonné ustanovení vůbec nikdo nedostává této podpory. Jestliže přednosta domácnosti náhodou má ještě práci a dospělí příslušníci rodiny jsou bez práce, nedostanou rovněž ničeho, přes to, že dle občanského zákonníka vlastně vůbec neexistuje v právním smyslu souvislost s rodinou. Vždyť přece otec nemůže býti povinen, aby živil 24 nebo 30tiletého syna nebo dospělou dceru. Ministerstvu sociální péče, byla zákonnými ustanoveními vyhražena zvláštní moc a to po stránce, že ministerstvo má právo pro určité okresy, pro určitá povolání buď docela nebo z části zastaviti podporu v nezaměstnanosti. Nuže, to se stalo hojnou měrou, a je to cesta bolestná pro dělnictvo, které se musí pro nezaměstnanost ucházeti o podporu, než vůbec té skrovné podpory dojde. Na př. byli vyloučeni všichni dělníci, zaměstnaní v domácnosti, v zemědělském a lesním hospodářství, byli prostě vyloučeni přes to, že je pravdou, že zvláště dělníci lesní po týdny, ba po měsíce ve svém povolání jsou bez zaměstnání. (Výkřik německý: Také ve státních lesích!) Také ve státních lesích, přes to, že každý ví, že už tomu není tak jako v době předválečné, že tito sezonní dělníci v době, kdy není sezona, mohli si hledat zaměstnání v jiných povoláních. Ale není to jenom tato skupina dělníků. Vláda vydala pro dělníky, zaměstnané v živnostech stavebních výnos, a to 15. října t. r. pod čís. 15.754. Věděli jsme o tom již dříve. Ministerstvo ovšem nemohlo říci, že dělníci, zaměstnaní v podnicích stavebních podle zákona vůbec nemohou obdržeti podpory, to ministerstvo milostivě dovolilo, svolilo a prohlásilo, že neexistuje nařízení, kterým by mohli býti tito dělníci připravení o podporu. V přípise, který jsme obdrželi, prohlásilo však ministerstvo sociální péče, jestliže dělníci zaměstnaní při živnostech stavebních byli zaměstnáni po celou sezonu, jestliže měli výdělek a při tom příležitost uskládati si úspory, že tito dělníci rovněž jsou vyloučeni z podpory. To praví ministerstvo sociální péče v době, kdy dělnictvo se nemůže ani uživiti ano ošatiti, ani není s to, aby si opatřilo přiměřený byt.
Ptali jsme se ministerstva sociální péče a mysleli jsme, že jest nutno, když už by bylo bývalo ve státním zájmu zjednati rovnováhu ve státním hospodaření na útraty nezaměstnaných, aby ministerstvo sociální péče aspoň vydalo pokyn, kolik podle jeho názoru vlastně musí dělník vydělati, aby mohl ukládati úspory. Ptali jsme se u ministerstva, aby udalo mzdu, kterou pokládá za dostatečnou, aby tyto úspory byly činěny. Ministerstvo neodpovědělo. Bylo nám však umožněno dověděti se o tomto výnosu, a chci vám, velectěné dámy a pánové, jednou vylíčiti, co by byl musil nejlépe kvalifikovaný dělník v nejvyšší třídě mzdové vydělati za tuto dobu, kdyby byl po celou tu dobu každý den našel vskutku zaměstnání 8hodinné. Jak ví cely svět, není to ve stavebním povolání možné, protože toto povolání závisí na povětrnosti, a protože ve veškeré stavební činnosti také častěji jest podmíněna změna práce a tím částečná nezaměstnanost na kratší dobu.
Dělníci, o kterých mluvím, dělníci nejlépe kvalifikovaní, byli by v této době vydělali celkovou částku 7656 K 64 h, předpokládáme-li, že vskutku mohou od 15. března do 15. října pracovati každý den 8 hodin. Důkaz, že je to beze všeho možno, bude pravděpodobně musit ministerstvo zůstati dlužno, a není příliš mnoho řečeno, prohlásím-li, že provádění zákona o nezaměstnaných v tomto státě jest hanbou pro stát, že jsou to zrovna ostudné poměry, které tu vypukly, a že by to byl velmi potěšitelný okamžik nynější nadmíru smutné a truchlivé doby, kdyby se většina sněmovny mohla prohlásiti a vzchopiti k tomu, aby tyto rejdy v ministerstvu sociální péče byly zastaveny.
Nevím ovšem, zdali ti, kteří nepotřebují pracovati, kteří mohou dáti za sebe pracovati, kteří činí si nárok na výtěžek práce jiných, mají porozumění pro takové nicotné věci. Jestli třídní zášť u měšťanských stran nesetřela všecko myšlení a všecko porozumění pro sociální povinnosti státu, pak lze očekávati, že skutečně se zasadí o to, aby se konečně dostalo nezaměstnaným jejich zákonné podpory. Přikročilo-li by ministerstvo sociální péče k tomu - a podle mého názoru bylo by jeho povinností zkoumati, zda-li dělník doma může vyjíti s touto částkou - doporučil bych panu ministrovi, aby vzal si k ruce výpočet svého pana kolegy, a to ministra pro zásobování lidu. Ministerstvo pro zásobování lidu podvolilo se tu jistě nutné a chvalitebné úloze a jednou zdůraznilo indexními číslicemi, jaké změny cen nastaly od roku 1914 v nejnutnějších předmětech potřeby.
Ministerstvo zásobování praví, že nastalo zvýšení cen pšeničné mouky o 1440, chlebové mouky o 1417, bramborů o 1619, hrachu o 2633, čočky o 1997, máku o 1710, vajec o 1875, mléka o 1481, syrového vepřového sádla o 1923, másla o 1929, hovězího masa o 1368, vepřového masa 2033, skopového masa o 2105, cukru do září o 425, cikorky o 1107, obyčejného piva o 750, u sody o 4000, soli o 692, cibule o 1772, kysaného zelí o 666, petroleje o 1785, zápalek o 2526, palivového dříví o 1704, hnědého uhlí o 1602, černého uhlí o 1986 a textilního zboží a obuvi o 1918%. Přikročí-li ministerstvo sociální péče k tomu - a já opakuji, že by bylo jeho povinností, aby si o tom jednou opatřilo cistou pravdu a aby také jednou odporovalo heslu o tak zvaných vysokých mzdách - ať jednou zjistí, co na základě těchto číslic, na základě posud předložených úředních číslic, dělník skutečně k životu nutně potřebuje.
A ministerstvo sociální péče musí dojíti k poznání, že nejenom podpora v nezaměstnanosti velmi záhy musí býti podrobena revisi, nýbrž ministerstvo sociální péče mohlo by tím dáti velmi chvalitebné poučení celému obyvatelstvu. Neboť ti, kdož tak velice horlí na vysoké mzdy, jsou zpravidla ti, kdo vůbec sami nepracují (Souhlas něm. poslanců.), kteří činí si nárok na výdělek jiných a jsou rozhořčeni, že dělníci rovněž se pokoušejí přizpůsobiti svůj mzdový příjem přibližně životním potřebám. Myslím však, že bude vůbec velmi těžko nějakou skupinu dělníků nebo nějakou část dělníků zjistiti, která mohla zvýšiti své mzdy podle tohoto výpočtu z roku 1914. Vezmeme-li průměr těchto úředních číslic, vyplyne zvýšení všech spotřeb. předmětů o 1710%, a nevím, kolik je skupin dělníků, které mohly své mzdy zvýšiti o tento peníz proti roku 1914. A jestliže mají přibližně takové mzdy, nedostaly je proto, že na druhé straně bylo nutné porozumění, nýbrž musily si tuto mzdu, která nedosáhla ještě této výše, velmi často teprve vydobýti trpkým, týdny trvajícím bojem. Ale nejen že ministerstvo sociální péče se o tyto věci nestará tak, jak jest vlastně jeho povinností, jak praví již jméno tohoto ministerstva. (Výkřik německý: Toto ministerstvo bude musiti změniti své jméno, je to nesprávné hlášení. Ministerstvo sociální nespravedlnosti!) Velmi správně! Kdyby ministerstvo sociální péče se obmezilo jenom na tento obor, musili bychom se s tím konečně smířiti. Ale oni nezůstávají při tom.
A netoliko ministerstvo sociální péče, nýbrž i ministerstvo veřejných prací ovládlo v poslední době pole, kde není zákonných ustanovení, kde se může říci, že obě ministerstva předcházela dobrým příkladem, jak se nedbá zákonných předpisů. Obě ministerstva osobila si právo prohlašovati, že tarifní smlouvy, které se uzavírají, nemají platnosti na stavbách, které stát sám započal nebo na stavbách, kterým stát dává subvenci. To je zasaženi do mzdového práva dělníků, zaručeného zákonem. Dále stanovila zásadu, že na venkově nesmějí býti mzdy vyšší než v Praze, při tom však daleko ještě nemyslila na to, aby podala důkaz, zdali mzdy pražského dělnictva odpovídají skutečným poměrům, zdali pražské dělnictvo má skutečně tak vysoký příjem mezdní, že může žíti lidsky.
Podle názoru těchto obou ministerstev zdá se že tomu tak jest. Odpověď na to nemohu dáti. Odpověď na tuto otázku bude musiti dáti pražské dělnictvo. Když obě ministerstva jala se do toho vměšovati, bylo mzdové hnutí v oblasti liberecké obchodní komory, které bylo zahájeno na docela novém základě, a to na základě, že bylo ve vzájemné dohodě vypočteno existenční minimum, podle kterého byly ujednány mzdové sazby. Byli bychom s to, abychom oznámili ona malá kvanta, jež byla vzata za základ, aby byla sjednána tato základna výpočtu. Nevím, zdali by některé z těchto obou ministerstev se spokojilo tímto výpočtem. V první řadě přijali jsme jen ta kvanta, která podle státní moudrosti mají dostačiti, aby dodala pracujícímu člověku dostatečnou potravu, která by opět nahradila spotřebované síly. Při tom nebylo naprosto dbáno, že je mnoho týdnů v roce, kdy tyto státní dávky vůbec nejsou vydávány, a kdy dělníci musí se pokoušeti nahraditi si to, co schází, v pokoutním obchodě. Ministerstvo sociální péče prohlašuje, že taková přísná opatření jsou nutna, aby nedostávali podporu v nezaměstnanosti nehodní, a aby tak nebyla poškozována státní pokladna. My jsme rovněž pro velmi přísná opatření, ale opatření nesmí býti taková, aby tisíce dělníků bylo jimi připraveno o své zákonité právo. Také se říká, že podpora v nezaměstnanosti jest znemravňující, že podporou v nezaměstnanosti podporuje se a vychovává nechuť k práci. Tu jest jistě na pravém místě otázka: Jest dělnictvo tohoto státu vůbec neochotno pracovati? A tu může se jistě říci právem a s veškerým přesvědčením: Ne, tisíckrát ne! Opatřte práci a shledáte, že počet nezaměstnaných se velmi záhy zmenší.
Dělnictvo jistě nechce již dále putovati po oněch cestách, jako posud. Chce pracovati, chce míti výdělek, ale dělnictvo praví, že nynější stav nemůže trvati na věky, má už toho dosyta, aby musilo strádati za jiné, má už toho dost, aby za nynější soukromokapitalistické soustavy ještě nadále dělalo pariu a popelku, a jest velmi příznačným, že v celém rozpočtu nelze najíti ani jediné číslice ani jediného slova o tom, jaké stanovisko zaujímá vlastně vláda k velké myšlence socialisace, k oné myšlence, která se zakotvila v mozcích milionů dělníků, k oné myšlence, která se uskuteční i proti nejsilnějšímu odporu vlády. Přejete-li si a domníváte-li se, že můžete brániti pokojnému rozvoji, přeměně nynější soukromokapitalistické soustavy v nový společenský řád, je to vaší věcí. Dělnictvo nedá se svésti z cesty a bude kráčeti dále svou drahou a dojde tam, že bude dosaženo cíle. Opatřiti práci bylo by povinností vlády. Přes jiné starosti, které vláda má, - a to v této sněmovně dovodili řečníci nejrůznějších stran - mohla by opatřiti práci, kdyby tu byli lidé, kteří by pro to měli přiměřené porozumění a přiměřenou obratnost. Nechci mluviti o tom, což již tak často bylo mluveno, jak se v tomto státě podporuje obchod, živnosti a průmysl. Nechci mluviti o tom, jak právě státní orgány brání osobní individuelní iniciativě k povznesení národohospodářství. Zvláště poučnou kapitolu o tom může si každý přečísti v "Reichenberger Zeitungu", který před 8 nebo 14 dny dal k lepšímu příhodu o proslulém sudu ricinového oleje, který po týdny byl uložen v Děčíně a dnes pravděpodobně ještě nebyl dodán adresátovi. Jestliže však v tomto oboru nejsou s to, aby lidem tvořícím dali možnost k výdělku a práci, byl by tu prostředek velmi jednoduchý a to, že by se byl investiční program býval vybavil jinými číslicemi. Potřebujeme tak ohromně mnoho bytů, potřebujeme silnic, kanalisací, a bylo by jisto, že povznesením stavební činnosti byla by nezaměstnanost, byť ne úplně odstraněna, přece podstatnou měrou zmírněna. Peníze, které jsou na to určeny, rovněž neodpovídají skutečným poměrům. Mluví-li se o demoralisaci, udělují-li se podpory v nezaměstnanosti, jest snad méně demoralisující, existuje-li fakt, který posud nikdo ještě nedovedl sprovoditi se světa, že tisíce občanů tohoto státu nemohou najíti byt? Jest méně demoralisující, jestliže tisíce musí si hledati přístřeší v obydlích, která jsou na posměch všem hygienickým předpisům, kde obyvatelé jsou namačkáni jako slanečci? Jest méně demoralisující, jestliže muž a žena jsou odloučeni jen z jednoduché příčiny, že nemohou najíti společného obydlí a žádného přístřeší? Jest méně demoralisující, musí-li býti i děti odloučeny od rodiny jen z toho důvodu, že není bytů? (Předseda Tomášek ujal se opět předsednictví.) Jistě chopila se vláda po dobu trvání této republiky celého množství opatření, aby zmírnila bytovou nouzi, ale dnes může každý člověk, který se o to zajímá, konstatovati, že, ač předpokládáme nejlepší úmysly, všecka opatření zůstala na poloviční cestě a zůstanou na poloviční cestě. Na prvním místě byl vydán zákon na ochranu nájemníků, aby - což jistě se stalo s nejlepším úmyslem - byla potlačena lichva s nájemným. Avšak toto zákonné nájemné, jak má býti podle smyslu a podle slov zákona, patří do říše bájek. Není nájemného, které by odpovídalo zákonu o ochraně nájemníků. Za to páni majitelé domů již si našetřili trošku chytrosti, aby našli známá zadní dvířka v zákoně, která lze v naší republice najíti právě tak jako ve starém Rakousku, aby tento zákon obešli. Zákon na ochranu nájemníků nezmírnil nouze o byty, a také zabírání bytů, na které pamatuje týž zákon, mělo na nouzi bytovou jenom nepatrný vliv. Ještě dnes je tisíce neobydlených bytů, které však nemohou býti zabrány, protože staví se proti tomu tolik praktických obtíží, že vůbec není možno provésti zabrání.
Podle § 3 téhož zákona netýká se zabírání bytů oněch staveb, kterým se dostalo stavebního povolení teprve po 27. lednu 1917. Tím jistě chtěli nepřímo podporovati stavbu bytů. Statistika o tom, zda bylo toto zákonné ustanovení s to, aby mělo nějaký podstatný vliv, chybí. Myslím však, že se nemýlím, tvrdím-li, že toto ustanovení zůstalo ilusorním. Totéž platí o zákonu z 30. října 1919, kde pozbývá právo na zabrání platnosti, jestliže majitel bytu prohlásí, že jest ochoten do jisté lhůty obstarati náhradní byty, nebo vystavěti nové. Toto ustanovení obchází se ve velmi mnoha místech v tom smyslu, že vyrovnali se určitou sumou, že dali obci určitou sumu k disposici, aby byli ušetřeni tohoto zabrání. V kolika obcích těmito penězi bylo umožněno stavěti obytné domy, rovněž jest mi neznámo. Vzpomínám-li si dobře, začalo se s tím v Jablonci.
I jiná zákonná ustanovení, tak zákon z 23. února 1920, který měl obnoviti souvislost s fondem bytové péče z Rakouska, ani tento zákon nezpůsobil zmírnění, které by bývalo bylo žádoucí. Nic neprospívá obyvatelstvu, nic neprospívá obcím, a nic neprospívá všeobecně prospěšným družstvům stavebním, jestliže mohou dostati pouze záruku, ale nejsou s to, aby někde našly stavební kapitál. Když nastoupila tato vláda, převzala záruku za více než 300 milionů. Jsem přesvědčen, že za těchto 300 milionů nemohlo býti uděláno jedno rýpnutí rýčem ani na stavbě obytných domů, protože nikdo nebyl s to, aby si opatřil přiměřený stavební kapitál. Počítáme-li na jedno obydlí 100 tisíc korun stavebních nákladů, byla by se těmito penězi jistě nerozřešila bytová otázka, ale bylo by bývalo možno opatřiti obydlí pro 3 tisíce rodin a bylo by se opatřilo zaměstnání velkému počtu lidí.
Jest možno zmírniti bytovou nouzi jen tím, že se umožní přímé opatření kapitálu. Prohlašuje se, jako při tak mnoha podnětech, že na tyto úkoly stát nemá peněz. Jest zajisté jisto, že sumy, které jsou nutné, aby mohla býti bytová nouze přiměřeně zmírněna, nemohou býti najednou opatřeny daňovým zákonodárstvím. Proč však stát, proč však vláda nečiní kroků k veliké úvěrní operaci na tyto účely, která by podle mého názoru došla nejméně tolik souhlasu, jako státní půjčka, protože nejenom jest tu záruka státu, na kterou ovšem nikdo příliš mnoho nedá, nýbrž protože tato záruka mohla by býti dosažena také tím, že by se provedlo hypotekární zajištění na vystavěných domech.
Jest množství zákonů, které byly vydány rovněž za tím účelem, aby byla zmírněna bytová nouze. Zákon o ulehčení daňovém, zákon z 30. března 1919, kterým bylo povoleno 250 milionů korun, ze kteréhožto fondu pro stavební rozpočet mohlo býti dáno až do 40% přímé subvence. Je tu další zákon, který opatřil pro celé množství míst, jako Prahu, Olomouc, Plzeň, Jihlavu a Brno ulehčení při stavbách. To jest rovněž všeobecná podpora, a myslí se, že se tím může umožniti, aby bylo opatřeno několik bytů v domech již hotových. Ve velké nouzi budeme se musiti s tím spokojiti, a bylo by výhodou, bylo by štěstím, kdyby se rozšířila tato ulehčení stavební také na jiná území. Při tom však vyjde na jevo něco, co se může přijmouti jenom s trvající nouzí. Tím nedostaneme přirozeně takových bytů, jakých si přejeme pro každého a také pro dělnictvo, nedostaneme bytů v moderním smyslu, v zdravotním směru, protože všechna tato zařízení, kterých si přejeme pro byty, koupelna, prádelna atd., nemohou býti spolu provedena, protože by to již odporovalo zákonu o ulehčení při stavbách.
Oznamuje se, že stát, že vláda zamýšlí podporovati novou osnovou stavbu bytů. Odpovídá-li zpráva novinářská pravdě, může se již dnes říci, že i tato nová osnova zůstane polovičním dílem. Což věříte - na to čeká vláda, jak se zdá že akciové společnosti vyhodí své tiché kapitály, své tiché reservy na ulici, aby podnikaly stavby obytných domů? Já tomu nevěřím. A věříte, že bude možno, jak rovněž oznamují zprávy časopisecké, jen jediného dělníka podříditi ještě jednou zákonu o válečných úkonech? Kdyby již tyto skupiny, tyto jednotlivé skupiny dělnictva byly příliš slabé, aby tomu zabránily, bude tomu uměti zabrániti veškeré dělnictvo. Není nutno zákonem o válečných úkonech a jinými obdobnými nařízeními nutiti dělníky ku práci. Vždyť chtějí pracovati, ale chtějí, aby z výdělku za svoji vykonanou práci měli možnost žíti. Myslíte-li však, že se může vrátiti doba, aby se ještě po několik let zacházelo s dělnictvem, jak tomu bylo ve válce, jako s otroky, jako s heloty, pak se hrozně zklamete. To si dělnictvo tohoto státu a to dělnictvo žádné národnosti nedá líbiti.
Ministerstvo sociální péče uložilo svého času obcím a okresům - ano, existují dokonce zákonná ustanovení, nevyhoví-li obce a okresy tomuto rozkazu, že může to naříditi okresní politická správa - aby byly opatřeny nouzové práce. Vyskytlo se velice mnoho obcí a okresů, které to udělaly přes finanční nouzi v dobré víře, že se smí věřiti vládě. Dopadlo to s nimi velmi špatně. Ministerstvo veřejných prací slíbilo na tyto nouzové práce statisíce a snad miliony subvencí. Ptejte se venku obcí, na kolik posud již se dostálo slibu. Největší část těchto subvencí ještě nebyla vyplacena. A přicházejí celá procesí do Prahy, aby urgovala tyto subvence. Dostávají opětné sliby. A jistě není příliš mnoho řečeno, prohlásím-li, má-li býti kdo jednou pořádně voděn za nos, ať jde k pražskému ministerstvu, tam dostane, co mu patří. (Veselost na levici.) Jak mají obce pokračovati v těchto pracích?
Znám obce a okresy, které by i nyní zase podnikaly takovou nouzovou práci, přes finanční nouzi, kdyby dostaly nezaplacenou subvenci za předešlý rok. Bude-li možno dopomoci obcím a okresům k jejich právu, jest velmi pochybno.
Ale jestliže vláda skutečně chce šetřiti na podpoře v nezaměstnanosti, musí opatřiti subvence, a vláda chce šetřiti, neboť snížila více než o polovičku sumu, kterou zařadila loňského roku; čím to vlastně může odůvodniti, jest mi neznámo, pravděpodobně z prostého důvodu, že myslí, že se jí přece podaří znovu oživiti obchod, živnosti a průmysl. Pochybuji o tom.
Jest ještě docela jiné množství možností k práci. Položka ta - a je zvláště nápadno, že chybí - jest lidovou a státní nutností. Již jednou se mluvilo o tom, jak velice jsme závislí na dopravě po Labi. Jestliže tam není přiměřený stav vody, jestliže tam labští plavci jsou dohnáni ke stávce, závisí na tom celá výživa státu. Povznesení lodní dopravy jest věcí zvláštního národohospodářského zájmu a velkého významu. Nejenom nedostatek vagonů, nýbrž i větší dovozné útraty na železnici nutí ku podpoře této vodní cesty. Mírovou smlouvou dostane Československá republika od Německa 700 člunů, nebo spíše má je dostati. Tím jest jistě podán důkaz, že nebude nedostatek lodního prostoru, naproti tomu však nedostatek přístavních zařízení. Máme překladiště v Mělníku, Lovosicích, Ústí, v Březnici, Rozbělesích, v Děčíně a v Loubí. Žádné z nich není takové, aby odpovídalo skutečným poměrům. Mimo to máme 3 přístavy, které jsou zařízeny pro specielní poměry, Březnice pro cukr, Rozbělesy a Ústí pro uhlí, Lovosice a Mělník pro nepatrný stav vody nepřicházejí vůbec v úvahu, zvláště když se tam otevrou stavidla. Nejcennějším překladištěm jest Loubí u Děčína. Není jenom vývozním místem pro zboží na vývoz, nýbrž i pro dovoz, což jest zvláště důležité, poněvadž tam dostáváme teď k překládání obilí a mouku. Ale přicházejí tam v úvahu také suroviny pro průmysl, bavlna, rudy, kovy, sůl atd., kdežto na vývoz se překládají slad, sklo, ovoce atd. Pracuje tam 20 jeřábů. Může tam býti přeloženo 160 vagonů, leží tam pravidlem 60 a ještě více člunů, takže často dochází k zácpám a zboží nemůže býti vypraveno. Za to musí býti opět placeno skladné, což opět znamená národohospodářskou škodu. Od 28. prosince 1919 do 10. ledna 1920 bylo tam přeloženo neméně než 1615 vagonů různého zboží, z toho 835 vagonů cizozemské mouky. V té době byl po několik dní nával zboží tak velký, že olejový člun Vacuum oil Company po kolik dnů tam musel ležeti a bylo nebezpečí, že mohlo dojíti k omezení provozu pro kovoprůmysl a průmysl hutní.
Vybudování Loubí a stavba přístavu v sousedním Rasseln jest proto národní nutností. Zvláště zajímavým jest na této věci, že tento projekt není docela nový. Důvody pro tuto přístavní stavbu uznalo již staré Rakousko. Státní technikové pro vodní stavby se vyslovili pro tuto stavbu. Místodržitelství udělilo již 24. června 1914 vodoprávní souhlas. Dřívější ministerstvo veřejných prací nařídilo téhož dne, že místodržitelství se severozápadní drahou má vypracovati detailní projekt. To se stalo. Generální projekt jest rovněž hotov a schválen. 8. října 1917 na místě samém byl projekt opětně zkoumán a rovněž schválen. Místodržitelství, jak jsem se již zmínil, z rozkazu vlády provedlo již výkup pozemků, také již bylo vyjednáváno se správou Thunova velkostatku o dodávce stavebního materiálu.
Nalézáme v tomto rozpočtu sice sumu pro Loubí, vzpomínám-li si správně 500.000 K (Výkřik: 50.000!) nebo 50.000 K. Zač to chcete v Loubí vydati, nevím. Tato stavba přístavu byla svého času rozpočtena na 10 milionů, rozpočet dělal okrouhle 10 milionů korun. Že tento přístav stojí nyní značně více, jest samozřejmo. Ale myslím, jsou-li peníze na to, aby se vřadila položka na stavbu kasáren v Podmoklí, mohl by se, i když není možno celý obnos zařaditi aspoň přiměřený peníz, jako první splátku na stavbu tohoto tak nutného přístavu. To docela schází, a opět se tu projevuje, že při sestavování tohoto rozpočtu nejen nebylo dbáno toho, aby dělnictvu všech národností tohoto státu se ukázalo, že československá republika je státem třídním, nýbrž se ukázalo ať úmyslně či z jiných důvodů, celým sestavením rozpočtu, že není tu porozumění pro sociální a národohospodářské nutnosti.
Totéž by se mohlo říci o zákonu vydaném dřívější sněmovnou pro válečné poškozence, totéž mohlo by se říci o částkách, které jsou zařazeny na péči o mládež, na ochranu matek a kojenců, na zprostředkování práce a na živnostenskou inspekci. Každý, kdo jest činným venku v praktickém životě, ví, že reforma a vybudování živnostenské inspekce rovněž znamená kus ochrany pracujícího lidu. Živnostenská inspekce jest na témž stanovisku. Nemáme ženských inspektorek, nemáme odborných inspektorů, nemáme ani kontrolorů ustanovených z dělnictva. Namítne se, že stát ukázal proto porozumění, a to proto, že máme v Praze již jednu inspektorku. Je to jistě krásné, že se udělal začátek. Přijde jen na to, zda-li tato inspektorka již aspoň jedinkrát mohla vyjeti, aby se v závodech obhlédla, či není-li nucena pracovati v kanceláři. Inspektoři nebo inspektorky, kteří nevyjdou za práh kanceláře nebo úřadovny, nemají pro dělnictvo pražádné ceny. Pan ministr zahraničních věcí prohlásil při zasedání Svazu národů v Ženevě, že v československém státě bylo zvláště dbáno sociálního zákonodárství. Nevím, má-li pan dr. Beneš skutečně vědomost a tušení o faktických poměrech, či zda-li si dovolil přednésti to tam zástupcům států z jiných důvodů. Skutečnost v tomto oboru vypadá v každém případě podstatně jinak.
Naše frakce podala v rozpočtovém výboru ku všem těmto věcem návrhy. Ukáže se, najde-li se v této sněmovně u většiny její členů porozumění, aby se hlasovalo pro tyto návrhy. Návrhy neobsahují jistě nebetyčných novot. Je to etapová politika, kterou pravděpodobně, budou-li všechny tyto návrhy schváleny, by se docela nespokojila velká část našeho dělnictva, protože ještě daleko neobsahují toho, co jest nutno. Budou-li však návrhy ty zamítnuty, dělnictvo z vlastní síly bez této sněmovny bude musiti o to se pokoušeti, a dělnictvo tohoto státu, které ve starém Rakousku dokázalo již docela jiné věci, bude uměti dobýti si i těchto práv, ochrany svého života, ochrany svého zdraví.
My nemáme ani možnosti ani nějaké
jiné příčiny, abychom hlasovali pro rozpočet. Pokud nebudou uskutečněna
práva dělnictva, pokud v tomto státě vedle politické svobody,
která nám byla zaručena, nebude dána také svoboda hospodářská,
potud bude naše strana v oposici proti tomuto státu a proti každé
vládě. Z těchto důvodů, protože tento stát je vysloveným státem
třídním, budeme také hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas a potlesk
německých poslanců.)