Pánové! My nesouhlasíme a naše strana to jasně pověděla, že nesouhlasíme s ničím, co by bylo odvetou na provokace měšťanských stran německých, že s tím nesouhlasíme z toho důvodu, že máme dosti moci v tomto státě, abychom mohli učiniti spravedlnosti zadost. My v Rakousku nikdy jsme se spravedlnosti nedovolali. Dělala-li se nám někde křivda, pak obyčejně jsme si tu křivdu tím způsobem hleděli napraviti, že na ulicích českých měst se proti tomu demonstrovalo, volalo, křičelo atd. Dnes, když máme stát, když máme svou administrativu, která ovšem dokonalá není a která leckdy udělá nějaké chyby, dnes není potřeba řešiti nějakými demonstracemi přehmaty našich spoluobčanů, ať se to stane kdekoliv. Dnes je to český sever, zítra to může býti Liberecko. Všude tam čeští lidé trpěli za války a před válkou úžasně, dnes trpěti nesmějí. Je samozřejmo, jestliže jsme trpěli dříve, poněvadž jsme neměli moci zabrániti, aby Rakousko zbavovalo dělnictvo toho dobrodiní, aby jeho děti mohly vyrůstati ve vlastních českých školách, že dnes máme svatou povinnost, abychom zřizovali všude tam, kde českých škol dosud není, české školy, aby člověk mohl dáti své děti do české školy, aby vývoj dětí jeho nebyl nijakým způsobem zdržován, a zvláště musíme za tím státi my socialisté, poněvadž jsou to většinou děti našich lidí socialistických. Němci v té věci jistě nejsou nijak poškozováni. U nás jejich nářek na školství je docela neoprávněný. Slyšeli jsme v rozpočtovém výboru, jakým způsobem jest německé školství dotováno. V některých oborech je neobyčejně lépe dotováno než-li školství naše. (Tak jest!) My nijak se tomu nevzpíráme, my vidíme, že národ německý za určitých poměrů, když byl v Rakousku, si vymohl těchto vymožeností kulturních, a naší snahou bude, nebrániti jim, aby si jich ponechali. Ale musíme dohoniti sami, co ke svému vývoji potřebujeme a v čem nám dříve bylo bráněno.
Těch událostí v Teplicích a v Chebu je zneužíváno proti našemu národu. U nás v Praze vznikly demonstrace. Nesouhlasíme s nimi, naprosto nesouhlasíme s těmi demonstracemi a nepřejeme si, aby takové věci se opakovaly, poněvadž poškozují hluboce interes naší republiky, poněvadž takové věci, i když jsou naprosto nevinné, stávají se zahraničním argumentem štvaní proti naší republice a proti celému jejímu vývoji. (Tak jest! Správně!)
Já, pánové, ještě na konec přečtu, jakým způsobem se pracovalo dříve, aby si páni uvědomili, jaký jest rozdíl mezitím, jak my se chováme po vítězné revoluci československé, a mezi tím, jak se chovávali oni, dokud měli za sebou rakouskou ochrannou ruku.
Pánové, v době, kdy se zřizovaly na českém severu školy, byly rozesílány Volksratem dopisy na jednotlivé podnikatele. Tehdy nešlo jen o to zabrániti zřizování škol v obcích, šlo o poškození pracujícího člověka v jeho existenci, který tam stvořil statky pro Němce. A tu byly rozesílány takové dopisy (čte):
"Sehr geehrter Herr Direktor! Wir gestatten uns Ihnen in der Beilage ein Verzeichnis aller jener Parteien, die in den Häusern der Dreieinigkeitswerke wohnen und ihre Kinder in die čechische Schule schicken, mit der Bitte zu übermitteln, Ihren geschätzten Einfluß dahin geltend zu machen, daß die Zahl derselben nach Möglichkeit verringert wird. Diese unsere Bitte ist wohl in dem gewaltigen Anwachsen der čechischen Schule und in der schweren nationalen und wirtschaftlichen Gefahr, die dieses Anwachsen mit sich bringt, begründet, sodaß wir wohl mit Recht auf Ihre gültige Unterstützung rechnen zu können glauben. Wir gestatten uns noch, Sie auf unsere Stellenwermittlung aufmerksam zu machen, durch welche wir Ihnen bei Bedarf nach Möglichkeit deutsche Arbeiter überweisen. Des weiteren bitten wir noch bei eventuell notwendig werdenden Kündigungen nur Čechen in Betracht zu ziehen und nach Tunlichkeit für zugewiesen deutsche Arbeiter Čechen zu entlassen. Wir geben uns der Hoffnung hin, daß unserer Bitte Beachtung geschenkt und die Abwehrbewegung auch durch Sie, sehr geehrter Herr Direktor, eine wertvolle Unterstützung erfährt. Mit treudeutschem Gruß für den Bezirksrat Dux des deutschen Volksrates in Böhmen der Vorsitzende dr. Weidel m. p." Takové věci byly tehdy podnikány proti českým lidem pracujícím tam na českém severu. A proto by bylo třeba, aby již jednou přestalo se povídati o tom, že my zde v Československé republice nějakým způsobem znásilňujeme německé občanstvo. Tedy tím bych chtěl tuto věc uzavříti a myslím, že jest správné, co řekl referent kolega Aster, že jest nutno, aby byl již jednou vydán zákon, který by se postaral o to, aby všeliké památky na Rakousko byly zákonitou cestou odstraněny, aby měšťanské strany neměly příležitosti stále a stále jeden národ proti druhému posílati a drážditi.
Nyní mně dovolte, abych pověděl
něco o rozpočtu samém. Řekl jsem, že rozpočet jest úplně měšťanský,
že na něm socialistického není nic. Kdo přinesl tento rozpočet?
Byla to tato vláda úřednická, či vláda předešlá, ve které jsme
seděli my? Ani první, ani druhá. To jest právě to, co příště býti
nemůže. Zde na lavicích uprostřed sedí zástupci víc než poloviny
československého lidu, českého i německého a musí si uvědomiti
do budoucnosti, že až dosud jsme skutečně měšťanským státem, že
my socialisticky jsme opravdu dosud nemohli nic velkého vykonati,
a to z té jednoduché příčiny, že revoluční Národní shromáždění
mělo dvoutřetinovou většinu měšťanských stran a jednu třetinu
socialistů. A domohli-li jsme se určitých věcí, určitých ústupků,
jako osmihodinové doby pracovní, závodních rad v hornictví pak
jsou to nepatrné, malinkaté splátky na program socialistický.
A i o to jsme velice těžce bojovali. Tedy poněvadž právě situace
naše v parlamentě byla taková, že byli jsme minoritou, nemůžeme
se vykázati nějakými velikými věcmi. A to, co až dosud bylo stvořeno,
bylo stvořeno úplně v měšťanském duchu. První rozpočet byl dělán
úplně podle rozpočtu rakouského, druhý rovněž. Třetí dělali úředníci.
Nám, kteří jsme odešli nedávno z vlády, nebylo dopřáno toho štěstí,
abychom rozpočet viděli, a myslím, že ani pánům úředníkům, kteří
sedí dnes na ministerských lavicích, nedostalo se štěstí viděti
rozpočet. Tak se dělal rozpočet v duchu měšťanském ve všech státech
a podle toho ony rozpočty vypadají. Jsme si však vědomi, že až
do této doby přinášeli jsme tomuto státu všechny oběti, že socialisté
byli v tomto státě tou nejtrpělivější vrstvou a že socialisté
nesou na svých zádech celou tíhu tohoto státu. A v tento rozpočet,
jak ho pánové máte, jest vtělena krev mass dělnických. Není to
nic jiného. Beřte jednu položku za druhou, jak ministerstvo financí
vykazuje příjmové položky, a uvidíte, že všechno je hrazeno dělnickou
prací, že všechno jest slovo konsumní daň, a pokud tomu tak není,
uvidíte, že ještě jiné věci nepřímým způsobem právě takto jsou
organisovány. Celý ohromný příjem železnictví, celý příjem různých
centrál, to pánové jsou nepřímé konsumní daně a nejsou ani v rozpočtu
zařazeny. Z těchto centrál ve velké míře stát žije. Měli-li jsme
v loňském rozpočtu 5 miliard dluhů, prosím, uvědomme si, jak ten
stát žil, kde sehnala vláda na to, aby zaplatila tyto miliardy
a aby nám ještě mohla předložiti rozpočet v úplné rovnováze? Nedělali
jsme žádné velké státní půjčky, to všecko bylo našetřeno na konsumentech
prostřednictvím velkých centrál, ať je to uhelná centrála, ať
je to lihová centrála, cukrová centrála, (Hlas: Tuková!), ať
je to tuková centrála, která odevzdala státu 150 milionů korun.
Tak to dále jíti nemůže. Dnes zde musíme mluvit o některých problémech,
které se dotýkají našeho lidu a našeho státu, o problémech, které
lid nejvíce cítí. Nebudu živými barvami líčiti bídu lidu. Kdo
máte trochu srdce, běžte jen mezi lid a uslyšíte, jak náš lid
úžasně trpí, poněvadž veškerou existenci státu jsme převalili
na bedra jeho. Lid trpí daněmi, ale přece existenci této republiky
platí od začátku. (Výborně!) Majetkové vrstvy na tento
stát nedaly ničeho a udělali-li jsme dávku z majetku, my jsme
ji zaklausulovali, že nesmí býti z toho nic dáno na běžné výlohy.
To znamená všecko to nynější strádání přímo kritické, které bylo
způsobeno u nás nejen vnitřními poměry, nýbrž krisí mezinárodní,
krisí celého světa, všecky ty věci jsme naložili na bedra lidu
a ten lid po dvě léta to nese; my za to zodpovídáme, my socialisté
a jsme štváni se všech stran, že provádíme teror za uhnětením
majetkových vrstev, že držíme vázány obchod. Pánové, my ho déle
držeti nebudeme, my nemůžeme dělat takovou politiku (Výborně!)
s vámi, jako se dělala dosud. Jest-li zákon jest nám svatým,
má nám býti svatou také každá úmluva, která se mezi námi děje
v parlamentě, aby se lid dovedl správně dívati na věc. To nejde,
abychom s vámi seděli v koalici doma a uzavřeli pevnou úmluvu
za všenárodní radu, že zachováme vázaný obchod. Ten není v zájmu
socialistů, my centrál nepotřebujeme, (Hlas: Měli jste tam
lidi!) nýbrž v zájmu státu je, aby prošel krisí, aby mohl
existovati průmysl, abychom mohli vyvážet. (Hluk. - Místopředseda
Buříval zvoní.) Pánové, my máme... (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid! (Hlas: Pan Najman tam ještě jest! Veselost.)
Poslanec dr. Vrbenský (pokračuje): ... s vámi a s republikánskou stranou uzavírat ty úmluvy a vy jdete mezi lid a svými časopisy, orgány, organisacemi bouříte proti nám, že jsme pro vázaný obchod, že ochromili jsme stát. Tož prosím vás, to my dělat nebudeme a nechceme. Uvolněte všechno a odstraňte ministerstvo zásobování, odstraňte Obilní ústav, odstraňte všecky centrály, ale domyslete...
My vám to dáváme a my se dnes před lidem nebudeme už špinit jako až dosud, že my jsme pro vázaný obchod. Hospodářské centrály, ty máte vy a my neseme zodpovědnost za to, že není národ živen tak, jak by potřeboval, aby mohl vyrábět, aby mohl národohospodářsky udržet tento stát. To my dělat nebudeme. Prosím, uvolněte to. Jest nedostatek potravin, prodává se lichvářům pod rukou a náš havíř minulý týden dostával půl bochníčku chleba; myslíte, že za těch okolností může pracovat? Když nás Rakousko v roce 1918 3 měsíce vybíralo a pak jsme dělali revoluci, ani kilogram mouky do tohoto státu nebyl dovezen, až po prvním dubnu, my do dubna vydrželi s vlastními potravinami a teď máme krisi již dnes, ač úroda byla dobrá. Jak jest možné, že po takové úrodě najednou nemáme nic? Jak jest to možné? Myslíte, že toto budeme dále držet a nésti? Vy budete míti potraviny, my budeme říkat dělníkům: "Pracujte, abyste udrželi výrobu, aby se zrestauroval stát!", a na druhé straně myslíte, že my budeme trpět, aby ten člověk neměl co jísti? Takové poměry dále možny nejsou. A já s tohoto místa prohlašuji, že my zodpovědnost za to neponeseme. Uvědoměme si, co při uvolnění nastane. Cena mouky dostoupí 9-10-·Kč, možná i výše, na světovou výši.
Dnes se hospodaří i v jiných odborech docela po měšťansku. Zisk, to jest idol, za ziskem se jde, ne za tím, co národ potřebuje. Není nějakého plánu, aby se vyrábělo, co skutečně národ musí míti ke své existenci, ale na zřeteli jest jen zisk. Dělají se společnosti na vývoz dřeva a pod., kšeft, zisk, to jest láska ke státu, získati si ohromné kapitály. My tvoříme ministerstvo zahraničního obchodu, aby tyto kapitály dovedlo zachytiti, ty čisté exportní zisky. My nyní vidíme, že to ministerstvo v tom směru neudělalo nic, takže z těchto věcí nemáme naprosto nic, naopak, klidně se povoluje, aby ti lidé provozovali to dále a při tom bohatli @a conto národa a z národa. Tak to trpět dále nemůžeme a také nebudeme. Když volný obchod, a jste proň a hlásáte ho, my ho nedržíme. Stoupne-li cena mouky a všech ostatních produktů na 14-15 Kč, znamená to úplnou nezaměstnanost našeho průmyslu a i s tím se snad jednou sejdeme. My musíme k vůli tomu nyní provádět agrární reformu trochu rychleji, aby národ náš, ten pracující lid náš uchoval se při životě, aby měl z čeho žíti. Krise je tu v průmyslu a bude stoupat a vy jí svým volným obchodem ještě zveličujete. Dnes jest volný obchod krytím pro to, aby lidé nekonali svou povinnost, aby pod rukou draho prodávali své produkty, a ne proto, aby loyálně konali své povinnosti vůči státu. Takovýto vázaný obchod nepotřebujeme, i ten jest nám proti mysli a také na škodu nám i státu.
To jest jedna věc. Druhá věc, o které jest potřebí mluviti v této době, jest krise bytová. Tady pánové volají po volném obchodu a říkají: "Dejte prostě volnost iniciativy osobní, ať se ukáže, co každý jednotlivec dovede, co doveze, co vytvoří ta iniciativní prý měšťanská síla!" My jí nevěříme. Podívejte se na otázku bytovou. Ta dnes se svádí docela v měšťanských řadách na ministerstvo veřejných prací. Ale to jakživo nemělo se stavbami pro soukromé bydlení co dělat. To se staralo pouze o veřejné stavebnictví. Pánové, zde jste měli dokázati, co dovede soukromá iniciativa. Loni jsme vám dali do rozpočtu 150 mil. Kč na podporu soukromého stavebnictví a nikdo nehnul ani prstem. Proč? Jen takové kšefty se provádějí, kde jest možno zakrýti zisk, kde stát nevidí, co se vydělá, ale postaviti dům, kde jest vidět, co stojí, když stát naprosto ani nebránil, aby se brala činže taková, mnoho-li podnikatele stojí náklad, to se neděje. Krise stavební je nepochybnou průvodkyní krise soukromokapitalistického řádu. Nebylo odvahy stavěti, poněvadž nebylo odvahy ukázati majetek. Proto se nestavělo a náš lid trpí v Praze i jinde. Jest prostě těžko vypověděti, jaké jsou hygienické poměry, mnoho-li lidí je dnes na klinikách a v nemocnicích s tuberkulosou. Běžte se podívati, jak ti lidé dostávají ráno při své tuberkulose černou kávu. To jsou poměry přímo nemožné, čistě měšťanské. Chudoba tvoří, pracuje a ty ostatní z existence tohoto stavu klidně žijí svojí pohodlnou a bezstarostlivou existenci. (Hlas: Seděli jste ve vládě! Posl. Bechyně: Vláda nedojí mléko!) Neklamte se, že vláda má všechno v prstech, aby mohla všecko dělati.
Tedy po té stránce žaluji na české měšťanstvo, že nemá lásky ke svému národu, že vůbec nekoná své povinnosti v této republice, že chce jen práci na našem pracujícím člověku a že mu nedá ani najíst. Na to žaluji, že každý z toho měšťanstva prostě hledí jen na svoji kapsu a při tom mluví o lásce k národu. (Potlesk.) Láska k národu není žádný fantom, to jest láska k lidu. Podíváme-li se pak, jaké jest roztříštění kompetence různých těch ministerstev, týkajících se stavebnictví, tedy musíme pomýšleti pro budoucí rok na to, abychom prostě upravili tyto věci jinak. Víte, že dnes, pokud se týkalo veřejných prací, stavebnictví družstevního, kompetence ministerstva veřejných prací sahala potud, že se v něm vyřizovaly plány a konstrukce domů. Ministerstvo sociální péče mělo peníze, ministerstvo zemědělství mělo své dříví a obchodu stavební hmoty. Já jsem přesvědčen, že kdybychom neměli na každém stromu napsáno, komu patří, že bychom těch dřevených domů měli dosti, že by si dělnictvo dovedlo pomoci. Ale při té roztříštěnosti kompetence majetkových poměrů nemůžeme se hnouti kupředu. Bylo by naším přáním - a my to říkáme při rozpočtové debatě - aby kompetence, týkající se stavebnictví u jednotlivých ministerstev, byly sloučeny v ministerstvu jednom, ať veřejných prací, zemědělství nebo sociální péče a aby prostě toto ministerstvo staralo se nejen o finanční prostředky, ale také o materie, o cihly, o vápno, aby v tom směru také zavedlo řádné hospodářství s těmito produkty.
A nyní, pánové, rozpočet ministerstva školství a osvěty, jak jest po stránce kulturní docela měšťanský. Má dvojí oddíl: Kultus a potom osvětu. I v té osvětě jest to typické a my to nebudeme nadále trpěti. Trpěli jsme to loni, když jsme byli menšinou socialistickou, ale na příště, kdy podle mého názoru po volbách mezi legionáři a po volbách na Těšínsku budeme míti většinu a také zodpovědnost, budeme se starati o to, aby takto poměry nevypadaly. Podívejte se, jak jest dotováno střední školství gymnasiální, kolik jest na něj dáno milionů, a jak jest dotováno školství obecné. Téměř stejným obnosem. Jak jest toto školství obecné primitivní, nejsou tam zařízeny věci nejnutnější. Nemáme školské hygieny, žádné prohlídky dětí lékařem, žádné třídění dětí, žádné učebny pro manuelní výchovu. Pro školství družstevní není v rozpočtu téměř ničeho. Pokračovací školství dělnické jest tak uboze obstaráno, že my, socialisté, musíme se do hloubi srdce styděti, jak jest postaráno o náš dělnický a učňovský řemeslný dorost. A jak jest postaráno o to, aby těmto lidem bylo pomáháno pomůckami, jaké jsou tam v rozpočtu směšné sumy? (Předseda Tomášek ujal se opět předsednictví.)
A hlavní věc, která nám socialistům překáží v rozpočtu a co dále trpěti nemůžeme a nebudeme, je kultus. Pánové, revoluce zahraniční i domácí postavila si jasný cíl, že odčiníme křivdy bělohorské, že odčiníme dobu 300letého utrpení českého národa, kterou zavinili Habsburkové a kterou zavinil také Řím. Domácí i naše zahraniční revoluce jasně prohlásila odluku církve od státu. Co vidíme v rozpočtu dnešní doby, s tím souhlasiti nebudeme a také uděláme určité kroky, aby toto slavné Národní shromáždění jednou rozhodlo, že kultus nemá se státním rozpočtem vůbec co dělati. V prvním rozpočtu jsme měli 20 milionů, v druhém 26 a ve třetím 54 miliony, to znamená stoupání od roku k roku. (Hlas: Tak nám vraťte, co jste nám vzali!) Přijdu k tomu.
Podle ústavy všechny církve jsou si před zákonem rovny. Pánové, my jich už máme 13, v letošním rozpočtu máme více o židovskou církev a o různá náboženství. Na druhý rok mohli bychom tam míti všech těch 13 církví. Ale jakým právem ze státních prostředků a nota bene z rozpočtu, jaký vidíme, který je de facto zatížením dělnických vrstev, žádáte, abychom vám platili vaše agitátory? Platí nám je někdo? (Hluk. Různé výkřiky.)
O tom není, pánové, sporu, že jsme ve svém světovém názoru hotovi s církvemi, že stát je s nimi naprosto hotov, a nebudeme dále trpěti, aby se platili agitátoři, kteří pracují proti naší republice. Je to z vašich řad, pánové, odkud se posílali lidé do Varšavy a do Paříže, a byl to kol. Hlinka, který tam šel intrikovat proti státu. Je to z vašich řad, kde se každý den káže proti státu. (Posl. Myslivec: Co pak jsou v Paříži nějací lotři? Jsou tam naši přátelé!) Ano, dobře. Ale za jakým účelem se tam šlo?! Pánové, my si dále rozhodně nedáme líbit, abyste svými kněžími otravovali naši mládež. Chceme, aby stát již v tomto roce provedl rozluku církve od státu. (Hlasy: Ale honem, dokud zde ještě sedíte! Ze Slovenska vás vyženou!) Byl jsem letos na tom Slovensku a nikdo mě nevyhnal. My, pánové, nechceme, abychom se dostali do takových poměrů, jaké jsou v Maďarii. My vidíme, co to je křesťanství v praksi, co to je maďarský stát svatoštěpánský, ve kterém rozhoduje církev. My vidíme, jaké jest to krvavé, krvežíznivé panstvo, které vraždí každého demokrata, nejen socialistu, jak toto křesťanské panstvo nám posílá irredentu na Slovensko, aby rozbila náš stát. (Hluk. Různé výkřiky.) My si to od vás nedáme žádným způsobem líbit! (Nepokoj a výkřiky.) Zajímavo jest, pánové, jak se vás to citelně dotýká, když my ze státních prostředků máme vydržovat nepřátele svého vlastního státu. Jak my bychom k tomu přišli? Ani nám to nenapadne, abychom si to dali líbit. (Posl. Myslivec: Důkazy chceme, důkazy! Vám scházejí fakta!) Pane kolego, my od vás ve vašich časopisech jsme líčeni den ze dne jako zločinci.
A nyní dovolte, abych přešel k jiné věci. Pan kolega Čermak řekl jasně, že řád v tomto státě je dosud kapitalistický. Já jistě miluji tento stát a vím, co dělnictvo pro ten stát učinilo, a říkám totéž. Ano, dosud máme kapitalistické řády! My jsme nemohli vytvořiti jiné, poněvadž jsme neměli dosud parlamentu, ve kterém bychom měli rozhodující moc, abychom mohli tvořiti nové společenské řády. My jsme aspoň připravili politicky demokracii, volební řád do obcí a do sněmovny a dnes stojíme, my socialisté před úkolem, abychom počali tyto řády tvořiti a nenecháme si v tom nikým a žádným způsobem zabraňovati. Považuji za neštěstí to, co se stalo u nás ve vnitropolitické situaci, že rozbita byla naše největší strana socialistická, poněvadž o idiomy, je-li někdo komunistou nebo socialistou, dnes není času se příti. Dnes je třeba stavěti socialistický řád bez ohledu na buržoasii, která, zdá se, nemá smyslu pro to, aby chápala a aby se s dobou vyrovnala. Všechno, co vidíme, jakým způsobem se pracuje v měšťanských řadách, by pak ovšem mohlo náš stát záhy velice poškoditi. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Vnitropoliticky, řekl jsem, považují to za neštěstí, co se u nás stalo, a nevím, ve které hlavě se zrodila ta myšlenka, aby byly rozbíjeny socialistické strany pro nějaké odchylky názorové. Vím, že je to náramně milé na té i na oné straně, my to velmi dobře vidíme, ale myslím, že nepozorujete jednu věc, že se klamete, že nevidíte, že ta massa, která stojí za těmito lidmi, jest náramně jednotná a že ta massa ví velmi dobře, co chce a kam se směřuje; a ta massa také poručí těmto lidem, kteří zastupují proletariát, aby dělali společnou politiku. A já po tom, co řekl kolega Čermak ze sociální demokracie německé o československém státu, věřím, že sociální demokracie německá uvědomí si historický úkol. Pánové! Máme-li hranice naší republiky, máme-li tento stát, to není konečný vývoj světa. Stojíme před problémem socialismu, který nebude tak přesně dbáti na hranice a který... (Odpor. Výkřiky: Aha! To jste národní socialista? To jsou ti vlastenci! Vy jste komunista!) Pánové, křesťané, vy nenávidíte a to je právě váš charakter. Což myslíte, že lidstvo se stále bude mezi sebou rváti a pobíjeti jako dosud? Ani pomyšlení, pánové, ta doba je už pryč. Nám nejde o žádné koncepce, které by rušily tento stát. Naopak, dokud máme nebezpečenství reakce z křesťansko-sociální Maďarie a z křesťansko-sociálního Rakouska a dokud máme nebezpečenství z reakčního Německa, dotud vynaložíme všechno, abychom odrazili každý výpad, který by se proti státu stal. (Potlesk.) Ale to neznamená, že bychom si neuvědomili, jaký je tento světový vývoj. Pánové, jde jen o to, že si musíme, třebas budeme hlasovati pro ten rozpočet, který je buržoasní, uvědomiti a uvědomujeme si, že nyní teprve přišla naše doba, kdy byl zvolen tento parlament, který má téměř většinu a který bude mít, po volbách legionářů a po volbách na Těšínsku většinu ve svém středu.
My tuto politiku vidíme v jasných
věcech. Nám nemůže jíti o nic jiného, než by základní požadavky
socialistické byly uskutečněny v nejbližší době. Vidíme, že socialisovati
u nás můžeme jen tam dokonale a úplně, kde máme skutečně dostatečnou
produkci, kde máme vlastní prostředky, a to je v půdě a v dolech.
(Hlas: Mluví o půdě a neví, co to je!) Já jsem z rolnictva.
(Posl. Dyk: Svozil to vytrhne!)