Jsme vážené předchozí řečnici velmi vděčni za tato objasnění a přáli bychom si, aby se podařilo v nejbližší době uvésti také zde jednou v činnost to železné koště, o kterém mluvila, a doufám, že všechny německé hlasy připojí se k tomu, abychom paní Zeminovou ustanovili za předsedkyni této vymetací ústředny. (Veselost.) Ona nechť tím železným koštětem všechno to vymete, co v tomto státě jest skutečně špatným a podplatným Bohužel, musím říci, že na druhé straně ovšem divím se optimismu vážené předchozí řečnice. Vždyť ona na druhé straně mluvila také o tom, že je nutno, že národ musí pracovati. Zajisté - to víme všichni - protože národ chce existovati a nechce se propůjčiti k tomu, aby pracoval za bohaté. Ovšem, to zdůrazňujeme a právě naše strana to zajisté také zdůrazňuje, že nelze srovnávati práci se zbožím. Ona jest však příliš optimistickou, když se domnívá, že cely svět by se mohl na tento stát dívati, kdybychom se jednou zde chtěli zabývati otázkami socialisování. Myslím, že už svět se na nás dívá, ovšem však proto, aby druhého dne snížil opět valutu o několik bodů, neboť vidí, že v tomto státě jest tak mnoho shnilého. A není to v prvé řadě problém pracovní, je to celá řada problémů, které stále a stále, více a více vyssávají morek státu.
Vážená předchozí řečnice nám také přibližně vylíčila, jaká tato vláda bude v budoucnosti. Mínila, nepodaří-li se vytvořiti na jedné straně socialistický blok, že v budoucnosti židé, Němci a agrárníci se spojí. Jaká hrozná to kombinace! A myslím, kdyby se uskutečnila, že by dovedla stát úplně zničiti. Nevěřím však tomu. Takové kombinace, taková spojení jsou na trvalou dobu nemožnými. Ukázalo se, že v tomto státě ještě dnes musíme se zabývati obtížemi dočista jiných, důležitějších věcí. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) vracíme-li se k těmto základním otázkám, jest to snad více méně opakovací hodinou, když dnes posuzujeme, avšak toto opakování nemůže škoditi, neboť vracíme se k otázce, proč vlastně úřednická vláda jest v tomto státě nutností. Bylo to několikráte zdůrazněno, ale ukazuje se, že tato opakovací hodina je dobrá. V gymnasiu to musíme dělati také tak, že to, čemu v nižších třídách bylo učeno, opakuje se ve třídách vyšších. Zdá se, že ještě neproniklo poznání, proč my zde nutně musili dojíti k úřednické vládě. Několikráte jsme řekli, že Češi v tomto státě nemají většinu. Nemají jí, ježto mají z 13 milionů obyvatelů tohoto státu pouze 6.2 milionů obyvatel, tedy žádnou většinu, a musí si vypůjčiti něco a to u svých blízkých příbuzných Slováků, kteří však v zásadních otázkách s nimi se neshodují. Tito žádají, jak bylo možno čísti v novinách, snad později to páni potvrdí, neznám totiž slovensky, abych se mohl orientovati, znám jen československy, ale ne pouze slovensky.... (Hluk.) že v budoucnosti zde z otázky samosprávy vynajdou se možná styčné body s ostatními částmi tohoto státu, kterých do dneška ještě nebylo. Musíme tedy prohlásiti - jakožto opakování - že je nesprávno, co ministr Beneš vlastním jménem podepsal, že zde jde o stát národní, jest to spíše stát národnostní, ve kterém Češi nemají většiny. To budiž jako opakovací cvičení opět jednou veřejně prohlášeno.
Musíme však zde také říci, že ústavní listina nesouhlasí s pojmem, který je vytčen v úvodu ústavné listiny. Možno tam čísti krásná slova, že máme v tomto státě svobodu, demokracii a právo sebeurčeni. A díváme-li se krok za krokem na naši ústavu, jest to opak svobody, protiva demokracie, opak sebeurčení. Jak může tedy muž, vědomý zodpovědnosti, takovou listinu podepsati?! Vážená předchozí řečnice nazvala to "nemocí demokracie"; opravil bych tento výraz a nazývám to "lžidemokracií". Jest to demokratická lež, jest to výsměch myšlence demokratické, co se zde provádí, a my Němci jsme bohužel k tomu nuceni v tomto shromáždění, které vlastně mluví pro časopisy a na druhé straně u vzácných členů vlády nemá sluchu, přednášíme-li své argumenty o těchto otázkách. Měli byste si však tuto kritiku poslechnouti, měli byste si ji alespoň dodatečně přečísti v těsnopisných protokolech sněmovních a pak poznáte - právě jsem to prohlásil - jak také vážená předřečnice něco podobného tvrdila, že se najdou styčné body a že ona sama se domnívá, že myšlenka demokratická v tomto státě není provedena.
Vedlo by příliš daleko, kdybych zde snad chtěl uvésti nejprve dějiny a zabývati se memoirem III. Rád bych zde jen jedno řekl: V těchto pamětech je napsáno - nevím kdo je napsal, doufáme, že v nejbližší době se to dozvíme, -: "Němci nejsou žádným živlem schopným, organisovaným, vedeným k určitému cíli. Dále tam stojí: "Němci nemají národního hnutí spočívajícího na věcných základech, jež by mohlo vyvolati právní zásadu, aby si mohli sami určiti svůj osud." Musím otevřeně doznati, že neuznávám, že pan ministr Beneš má právo takovým způsobem souditi o jiném národu. Napsal pod to své jméno, ať již věděl, co v té listině stojí, nebo nevěděl. Takového něco nesmí svým jménem podepsati, ježto nemá práva o tom mluviti, zda můžeme sami určiti svůj osud, zda k tomu máme právo dovolávati se tohoto právního principu. Odkud však béřete právo to žádati? Což není úřednická vláda pravým důkazem opaku toho? Jak můžete dnes rozhodovati o svých právech, když nedovedete dnes utvořiti vládu? Stojíte znovu před obnoveným Rakouskem, staré Rakousko to je v nové formě. Sáhne se po starém pravidle: V nouzi vyberu vyzkoušené úředníky a nechám je klidně dále vládnouti, až se opět něco nového najde." Jest to demokratické? Může ten, kdo druhému odpírá právo zříditi si samostatně vládu, což může ještě dále nechati platiti tuto zásadu, když nedovede ve svém vlastním národě utvořiti takovou vládu, když vidí sám, že takové zjevy v demokracii v nejkratší době v této zemi nastanou? Číselné dějiny jistě by nás vedly příliš daleko, není zajisté správným jest to opět jen opakovací cvičení - že v německých krajích jsou 30 až 35%ní české menšiny. Podívejte se na volební čísla z voleb do obcí, podívejte se na číslice, které byly vyhotoveny pro Národní shromáždění volební statistikou, pak uvidíte, že jest to pouhá hra s číslicemi. To musí býti zde ještě jednou zdůrazněno a také sčítání lidu přinese potřebné důkazy. Můžeme nyní samozřejmě dále ničiti ten demokratický nátěr, kterým byla tato republika dosud obklopována, když provádíme zákony, které poslední vládou byly navrženy a sněmovnou nebo dřívějším revolučním shromážděním byly stanoveny. Nechci zde sám o tom vésti kritiku, poukazuji jen na jedno slovo, jež zde včera jedním zástupcem jisté, nikterak chauvinistické strany bylo řečeno. Jmenoval to "klamem domnělého vítězství". Mějte toto slovo na paměti a právě český lid a veliké obecné zástupy nechť si to stále více připomínají, že v německém národě je všeobecné mínění, že tyto zákony mohly býti vytvořeny pouze v omámení klamného vítězství. Období úřednické vlády dá snad k tomu čas, aby část českého národa procitla z tohoto omámení, ve kterém beze vší pochyby není soustavy. V to doufáme.
A tím obracím se k zásadám, které tato úřednická vláda v tomto státě vytvořila jako své vlastní a kterých v budoucnosti v tomto státě bude hájiti. Chce hájiti autoritu zákonů; to jest jistě něco, co z plna srdce vítáme, podaří-li se jí jako vládě úřednické zachovati a zastávati úctu k zákonům.
Právě bylo promluveno zde o ostudných příhodách, které udály se při slavnosti 28. října v Liberci. Bylo zde promluveno o ostudných událostech, přihodivších se v poslední době v Teplicích a ve všech novinách lze čísti, jaké další skutky kulturní v podobném smyslu, jímž jedině autoritou vlády možno učiniti přítrž tu a tam v německých krajích se přihodily. Věříme ovšem, že vláda bude míti tuto autoritu, ale nemáme v to obzvláštní víry, neboť dnes jsme všichni přesvědčeni že v tomto státu je ne jedna, nýbrž více, mnohem více vedlejších vlád. Dr. Kramář mínil, že spor a boj stran nese na tom viny, že dnes nemůžeme v tomto státě dojíti k urovnaným poměrům. Tomu nevěřím. Jest jisto, že válka podkopala mravní vědomí netoliko v českém a německém lidu, nýbrž na celém světě. Ale mravní vědomí může se nově vyvíjeti jen ze státního uvědomění a jest to již kletbou zlého činu, že stále musí ploditi zlo. A v tomto státě bude stále více a více, 10, 20 vedlejších vlád, pokud nezavedete zde v tomto státě spravedlnost, pokud v tomto státě budete autoritu tak podkopávati, že více než 3 miliony lidí a ještě více zkracujete v právech. Tak nebude míti v tomto státě vláda autoritu, to vám pravím dnes předem. Dojdete snad až k jakési vládě silné ruky, chopíte se nových násilných opatření, nebudete však míti demokratické republiky. To jest nemožno. Nyní praví vláda určitě, že chce spořádané poměry, pořádek, účinnou práci k blahu všech, zvláště k blahu hospodářsky slabých. To prý bylo zásadou také dřívější vlády a velmi rádi slyšíme, že dostává se nám bezpečného ujištění, že základní pojmy spolužití ve státě, totiž spořádané poměry se strany této vlády vůči Němcům mají býti splněny. V tomto státě máme, také i veškeré obyvatelstvo přirozeně má si učiniti zásadou, nekrásti, nedati se podpláceti, neloupiti. Já bych zde pojem spořádaných poměrů poněkud rozšířil. Včera v jedné řeči, kterou promluvil jeden význačný politik vašeho národa, bylo hovořeno o tom, že v tomto státě jsou vítězové přemoženi. Nevím, znám také jistou politickou slušnost. Mluvím-li na druhé straně o spolupracovnících, pak nemohu dobře tyto osoby nazývati nejprve přemoženými a pak k nim volati, že chci pracovati pod národní vlajkou spolu s nimi. Jak vidíte, je třeba politickou slušnost v tom směru ještě poněkud uvésti do pořádku.
Bylo již mnoho o tom mluveno, že nelze při politické slušnosti užívati sekery. Velmi hodí se k vykopávání bramborů, také k zabití člověka, ale není mezi ní a válečnou půjčkou žádného vztahu, a proto musím také říci, že i tu vidím, že by vláda měla si pěkně pozorně pročísti svůj vlastní program.
Bude míti zajisté na mnoho stranách s tím práci, aby na tento pořádek stále více a více lid zvykala, neboť není pochyby, že snad je nutno dnes z důvodů nenávisti v hlavním městě říše s takovými menšinami napadnouti některého Němce, naprosto však není třeba, aby na ulicích byli napadáni také Angličané, kteří v tomto státě mluví rovněž německy. Vidíte, také zde potřebujeme zajisté mnoho lidových knih a tyto lidové čítanky musí býti také skutečně mezi lidem šířeny. Bude dobře, když zde se uplatní dobrý příklad této vlády i u českého národa.
Vážená předchozí řečnice zde hovořila o tom, že nesouhlasí s cenami cukru a vyprávěla nám zde historii vzniku tohoto zákona. Byl jsem sám v cukerní komisi. Pokládáte vůbec za politicky důstojno a vhodno, když tam zástupce druhého národa žádá, jako jsem to já udělal, aby mu bylo dáno alespoň české písemné vysvětlení, že se přes takový návrh přejde k dennímu pořádku? Můžete mi věřiti, nemohu za to nésti zodpovědnost podati posudek o zprávě podané pouze v českém jazyku zda ceny cukru byly stanoveny v zájmu spotřebitelstva příliš nízko. Předřečnice žádala, aby tato otázka byla projednána ve sněmovně. Jest tak vysoké důležitosti pro tento stát, že musí být alespoň zde předložen zákon a že nemožno o tom rozhodovati v nepřipraveném zasedání. Také zde vidíte, že musíte mésti před vlastním prahem a užíti železného koštěte, což jest velmi důležitou věcí v celém československém státě.
Také hospodářská slušnost musí býti v tomto státě ve všech směrech zachována, a vítám v tom směru prohlášení vlády, neboť pokládám za nutnost, aby v hospodářském životě placeny byly dluhy které byly učiněny, a aby bylo dodrženo co bylo slíbeno. Bylo slíbeno invalidům, těm nejubožejším obětem války, že dostanou přiměřené platy. Byl vydán zákon až dodnes však nebyl proveden. Lidé stále ještě na to čekají. Soukromou pomoc mezitím jste rozbili - nemohu to jinak nazvati, po dlouhá léta jsem v tom oboru pracoval - nebylo možno dnes udržeti soukromé pomocné podniky, protože stát se jich zmocnil, aniž však plnil to, co dříve konaly pomocné spolky soukromé.
Je také třeba splniti sliby dané úřednictvu a učitelstvu. Není možno na jedné straně říci, že učitel má stejná práva se státním úředníkem a vydati k tomu zákon a hned na to opět hlásati, že učitelé budou míti jinou úpravu platů než státní úředníci. To podle mého názoru nikterak neodpovídá hospodářské politické slušnosti, která zde měla býti zachována.
Jest konečně také třeba, aby stát zaplatil své dluhy. Podal jsem dotaz, ve kterém jde o dluh státu proti komisi pro obchod vlnou, jenž trvá půl druhého roku - jde o 2 miliony korun, tudíž o nepříliš velikou částku pro tento stát - za zboží státu dodané. Dotaz tento nebyl zde ve sněmovně zodpověděn a komise také peněz nedostala. Zdá se mi, jako bychom v tomto domě nebyli jisti, že jednoho krásného dne příjde majitel domu a řekne: Zaplatili jste nájemné z tohoto domu? Nemohl bych na to s určitostí z tohoto místa odpověděti. Vidíte, že ve všech těchto směrech konečně tak hluboko klesneme, že nám bude vzat úvěr nejen v zemi, nýbrž i za hranicemi. A jestliže dnes díváme se na celý náš poměr našeho státu k cizině, vidíme, že náš úvěr ustavičně upadá.
Úřednická vláda ujistila nás, že chce úsilně pracovati zvláště ve prospěch hospodářsky slabých. To jest zajisté úkol, který je nesmírné důležitosti, jen kdyby bývala nepřipojila hned ten nepříjemný dodatek, že přidrží se vázaného hospodaření, jež předešlá vláda učinila si pravidlem pro svá hospodářská opatření. Zdá se, že zde máme skutečně strach před otázkou, jíž musíme se stále blíže zabývati, a vyzval bych váženou protistranu kdyby zde jen byla, aby se snad snažila více se zabývati našimi vývody, jež jsou skutečně praktického rázu a luští tyto zásadní otázky, aby v budoucnosti nedala se již vésti při řešení otázky vyživovací hesly. Také vážená předchozí řečnice přednesla zde ve své řeči o této otázce pouhá hesla. Měli byste přece toho problému se houževnatě chopiti, neměli byste probůh tuto obavu před nuceným hospodařením nechati vystupňovati v představy násilí. Vždyť dnes žijeme v samých představách násilí. Chci několika ciframi, které jsem již také uveřejnil, poněkud naznačiti problém, jak si věc představuji a jak si ji představují také význačné hospodářské jednotky, jako obchodní a živnostenská komora v Liberci a jiné korporace.
Dnes uhradili jsme domácím nákupem našich chlebovin 31.000 vagonů. To je hrozně málo. Musíme uhraditi z ciziny podle zprávy pana ministra výživy, kterou podal ve vyživovacím výboru ještě 22.000 vagonů a celkem musíme v cizině opatřiti 36.000 vagonů. To je hrozně mnoho. Což je to nutno? Nevím, zda vážení pánové protivných stran a také Němci znají výkazy, které vydal státní statistický úřad. Mají tam vypočteny pro rok 1919 číslice produkce pro ony plochy osevné, pokud se týče žita, ječmene a pšenice a tu vychází na jevo, že z ní - prosil bych pana ministra výživy, aby tomu věnoval zvláštní pozornost - můžeme míti celkovou sklizeň 10.5 milionů metr. centů. Nyní vychází, že rozdíl mezi osevnou plochou v tomto roce a v letech 1904 až 1910 činí 268.000 ha. Kdybychom mohli na těchto 268.000 ha opět pěstovati žito, ječmen a pšenici, měli bychom v Čechách, na Moravě a ve Slezsku číslici výrobků 12,731.000 q mouky, to jest žita, pšenice a ječmene přepočteno na mouku. Potřeba v tomto státě činí 12,750.000 q. Měli bychom tedy jen o 183 vagonů méně, než potřebujeme, kdybychom mohli opět zdělati osevné plochy z let 1904 až 1910. Je vlastně zbytečno tyto číslice zde uváděti, ježto nejlépe je takového něco rozšířiti písemně, a velmi bych všechny prosil, aby věnovali ve vyživovacím výboru této otázce zvláštní pozornost. Ukazuje se tedy, že v té chvíli, kdy budeme moci obdělávati tutéž osevnou plochu, jako v letech 1904 až 1913, že budeme moci uživiti Čechy, Moravu a Slezsko. Ministr výživy nám řekl, že Slovensko se uživí samo, rovněž tak Podkarpatská Rus. Přes to musíme kupovati v cizině 40.000 vagonů. V tu chvíli se člověk ptá: Jsou zde opravdu muži, kteří nás mohou z této vyživovací bídy vyvésti? Jsou to skutečně osoby, které se úsilně zabývaly touto otázkou? Řekl bych, že ne.
Jde také o to, aby i této otázce byla věnována pozornost, jak může půda intensivněji býti obdělávána. Máme zde v Praze velmi mnoho odborníků, kteří vyznají se na příklad v průmyslu výroby superfosfátu, drasla, ve výrobě dusíkatých hnojiv velmi dobře, a tito nebyli dodnes přibráni k podání dobrozdání v této otázce. Kdo jest přibrán? Snad některý velký mlýn, který snad má sídlo zde blízko Prahy a který pochopitelně najde ve vázaném hospodaření svůj prospěch. Avšak skuteční praktikové života hospodářského nejsou v dostatečné míře v této otázce přizváni a proto nutno co nejostřeji proti tomu protestovati, aby tato otázka byla jednostranně projednávána. Snad vás bude zajímati, a kdyby to byli jen 3 neb 4 pánové kteří na druhé straně poslouchají, že bychom potřebovali na umělá hnojiva jen částku 729 milionů korun, kdybychom chtěli vypěstiti u nás těch 30.000 vagonů které dnes béřeme z ciziny.
Zabývejte se jen trochu touto otázkou a dojdete k lepším výsledkům než dosud. Dojdete také blíže k vlastnímu problému vyživovací otázky a tím problémem jest a zůstane otázka cen. Zůstane problém cen a také pracující lid bude se musiti zabývati tím, aby tento problém byl vůbec klidněji a věcněji posuzován. Podle mého mínění přiblížíme se k tomuto problému jen tehdy, přiblížíme-li se k volnému hospodaření, když dovolíme co možno nejdříve volný dovoz potravin z ciziny, když učiníme konec hospodaření brambory, zrušíme-li hospodaření masem, uvolníme-li luštěniny. Vždyť jinak budeme míti pravděpodobně po vánocích ještě horší vyživovací tíseň a ani velevážená úřednická vláda nebude moci ovládnouti tento problém právě tak, jako nezmohla jej poslední vláda. V tomto okamžiku blížíme se k té nebezpečné chvíli, kdy zástupy lidu pomstí se těm, kteří nedovedli v tomto státě, v této prajednoduché a přímo na dlani ležící otázce ani ukázati cestu, kudy možno vyjíti z této bídy.
A v tom spočívá největší nebezpečí a proto není v tomto státě důležitější otázky než problém vyživovací. Stále a stále musí se o něm jednati a v této sněmovně o něm mluviti a musíme dojíti k tomu, abychom to bezpodmínečně uznali. Jsem přesvědčen, že musíme se přiblížiti k volnému hospodaření. Tím dostane rolník zvýšenou cenu za chleba. O tom není pochyby, že cena chleba stoupne. (Německý výkřik: Kdo kupuje chleba?) Mám za to, že rolník vytěží úpravou cen o 3 miliardy korun více. To souhlasí, když se to propočítá. Dnes musíme zaplatiti v cizině 40.000 vagonů. V okamžiku postaví se rolník na jiné stanovisko. Řekne: Rád dám z těchto 3 miliard ještě část náhradou za to. (Hluk.) Myslím, že všechen lid bude tak musiti mluviti a agrárníci sami nebudou o tom rozhodovati. Ptal jsem se na to celé řady rolníků a ti mi řekli: Můžeme to učiniti v té chvíli, poněvadž v té chvíli budeme to moci učiniti. Nechci jich hájiti, to učiní jednoho dne agrárníci sami. Jak se dnes věci mají? Daň z mouky je u nás tak vyšroubována, že rolník zaplatí 150 milionů, průmysl, obchod a živnosti 770 milionů, zbytek pak ostatní obyvatelstvo. Koho to postihne? Těchto 770 milionů konečně postihne dělnictvo. Jsem plně přesvědčen, že průmysl na každý způsob i živnostníci a každý jiný, bude-li moci, přesune daň z mouky; jednak nebude bráti lístků na chleba, neboť již dnes se tak děje, že máme překrásný obchod s chlebenkami, i když není v těch místech obchod s moukou. Daň z chleba přesunuje se tedy na cenu a v té chvíli přistupuje sám sebou šroub a otáčí se, a kdo pod ním trpí, jest úřednictvo, jest to většina národa; a pak přijde k tomu přirozeně dělník a stupňuje svou mzdu. To přivodí nejtěžší mzdové boje. Proč? Protože ve mnohých oborech, jako ve sklářství, v průmyslu tkalcovském stali jsme se velmi bezvýznamnou zemí, jež nemůže své výrobky za těchto vysokých cen již do ciziny vyvážeti. Podívejte se nyní jen na obchod sklem v okresu Jabloneckém, znám jej velmi dobře. Stal se z něho valutový obchod. Spekuluje se na stoupání a klesání valuty, avšak rozpočty jsou nemožny. Podívejte se dnes na textilní výrobu! Skladiště jsou přeplněna až do vrchu, zboží je zde, ale výrobce musí na konec přece jen nakupovati drahou vlnu, protože jej vláda svým podivuhodným pokusem, který dříve provedla, zatížila na půl roku drahými surovinami, aby zatím Italové a Angličané mohli se v Rumunsku, ve Vídni a všude pěkně usaditi, a jednoho krásného dne aby prostě naše vývozní potřeby nemohly býti již uspokojeny. V tom stadiu jsme dnes a jest snad lépe hovořiti o tom na tomto místě, neboť pak musí se dojíti k názoru, že v tomto státě trpíme velikášstvím.
Nejsme žádným velkým státem, jsme nepatrným státečkem, jenž si i smlouvy obchodní musí nechati diktovati cizinou. Podívejme se jen poněkud blíže na obchodní smlouvu, kterou úřednická vláda uzavřela s Francií. Nalezneme tam voňavky, hedvábí, šampaňské, cylindry, samé věci, bez kterých v tomto státě nemůžeme žíti. Musíme je koupiti, neboť Francouzi řeknou: Jinak nedostanete od nás superfosfát, kterého potřebujete na výrobu umělých hnojiv a ostatně snad dokonce odvoláme i jenerála Pellé. (Veselost.) Vidíte, velevážené shromáždění, kam vede velikášství, také i velikášství národní. Vždy vede blíže a blíže k propasti, vede stále k tomu, že v tomto státě budou zničeni nejen ti, kteří jej prý vybudovali, nýbrž i ti, kteří v tomto státě byli spolupřibráni k otrocké práci. Proto panují v celém německém národě vážné obavy.
Budete-li míti při hlasování většinu,
jsme to my, kolonisté kteří máme většinu, v produktivní práci
v tomto státě, a to jen tak lehce nemůžete popříti. Budete musiti
velmi opatrně vydávati svá nařízení. Dne 3. září 1920 obdrželi
jsme nařízení, jež prohlašuje svobodu živnostenského a průmyslového
majetku. Možná že toho ani nevíte, poněvadž toto nařízení nejeví
na české straně důsledků. Avšak my Němci hledíme na taková nařízení
s velikou obavou a říkáme si: Co nastane jednou, přijde-li jednou
vláda a prostě nás při měje vydati naše podniky do rukou státu?
Vidíte, že zde máme nad míru veliké obtíže. Pracovati, pracovati,
pracovati! - bylo hlásáno včera na tomto místě jedním řečníkem,
pracovati pro cely národ, pracovati pro všechny, jak pravil, ne
pouze pro jednu část. S tím souhlasím, musím však také říci, že
v tom má pravdu, že právě český národ příliš si zvykl považovati
popírání státu za věc vnitřní, za vlastnost, jež jest mu vrozena,
zatím co my, ubozí Němci máme tu chybu, že uznáváme stát. A vidíte,
že přes to vše, přes to, že v tomto státě ještě dnes jsme rdoušeni,
ač se na nás hledí v otázce jazykové, školské a osvětové jako
na občany druhého, třetího, čtvrtého a pátého stupně, nemůžeme
ustáti v tvůrčí práci pro svůj národ; konečně však přece musí
to míti také dobré výsledky pro celou republiku. Nesluší se, aby
zároveň někdo zval k spolupráci pod československým praporem a
zároveň, jak onen řečník to učinil, řekl: Utvoříme přes Podkarpatskou
Rus most k Rusku a zřídíme společnou frontu proti všemu německému.
Tak, pánové, spolupráce není možná. Vybudujte zde volnou republiku,
zaveďte svobodu a spravedlnost a pak budete moci počítati se spoluprací
Němců, jinak nikoliv. (Potlesk na levici.)