Vážené shromáždění, když odsuzuji jednu stranu, mám také odvahu odsouditi druhou stranu. Jakým právem 1/2 tuctu diktátorů vládne jako samoděržavní carové v Rusku? Házejí věc proletariátu na poslední kartu, nestarajíce se o to, jaké to bude mít strašné důsledky. My dnes poukazujeme na takovou babušku ruské revoluce Berežkovskou a starého Lazareva, kteří celý život svůj strávili v boji a v zápase za svobodu ruského národa, za jeho lepší život a dnes jako psanci štváni jsou světem a musí putovati za hranice své vlasti. To zůstává skvrnou moskevské internacionály, která není demokratickou, ale usurpatorskou. (Výkřik: A co jest při tom hlavní, teroristickou! Potlesk.)
Snad by mohl někdo podotknouti, že se neprávem mísím do vnitřních záležitostí ruského národa. Avšak co se odehrává na východě Evropy, má vliv na nás všecky. Pokud půl Evropy bude válčiti, není možná obnova řádného hospodářského života také u nás ve střední Evropě. Evropa potřebuje míru a ne války, vám všem je zapotřebí, aby lidstvo pustilo z rukou meč, bombu a vražedné nástroje a chopilo se pluhu, kladiva a péra, aby obnovilo to, co 5-6letá válka ztroskotala. (Výborně!) Budoucnost lidstva nespočívá na vyhraných bitvách. To vidí Německo nyní také velmi dobře, ale budoucnost lidstva spočívá na sociální spravedlnosti, na houževnatosti národů k tvorbě a v první řadě na mravní očistě všech národů a každého jednotlivého člověka. Nemluvím proti opodstatnění revoluce, ale obávám se, jako starý revolucionář Viktor Hugo, že vždycky doposud v dějinách lidstva vyvolávaly revoluce dva proudy mocné jako příliv a odliv moře. Na těchto proudech nesou se věky, znamenajíce buď pokrok nebo reakci. Po době kvašení a květů přicházívá mráz a dlouhé zatemnění.
Ale my nechceme ze světové bouře válečné, když jsme přece tolik vytrpěli, náš život úplně rozvrátiti až do základů, aby nebyla možna obnova a nové tvoření. Obrátila bych se proto také z tohoto parlamentu k širší veřejnosti evropské, chtěla bych, aby moje slova slyšeli socialisté franzouzští, angličtí a američtí, aby je slyšely ženy těchto velikých národů, jako nositelky života v těchto státech, aby je slyšely ženy všech národů evropských a aby se mnou protestovaly proti pokračování ve válce evropské, poněvadž znamená zkázu a neštěstí pro nás pro všecky. (Výborně!)
Ale dnešním moskevským vládcům chtěla bych připomenouti jedno: jest dosud čas, aby se smířili a sjednotili s ostatními pokrokovými a socialistickými elementy, kteří by mohli vytvořiti nové veliké, slavné a svobodné Rusko. Diktatura minority může trvati rok, může trvati i 5 let, ale, jak pravil již Aristoteles: "Násilí a nerovnost jsou příčinou každé revoluce a odboje". To byly příčiny odboje proti carismu a budou také nekonečnou příčinou odboje proti moskevským vládcům, poněvadž opakují taktiku svých předchůdců.
My, českoslovenští socialisté, nezavíráme očí před sociálními problémy, naopak my přicházíme jim vstříc, abychom je správně chápali a se ujali práce. Avšak nejsme naivní děti, abychom počítali, že na ráz změníme vše, co tisíciletí vybudovala. Vždyť za 5-6 let dá se sice převrátiti svět v základech, ale nedá se od základu znovuzřídit, znovuzbudovat a změnit, poněvadž za těch pár let nemůžeme změniti duši národů, ani povahu jedné a půl milliardy lidí na zeměkouli. Tu si musí socialisté uvědomiti, že kapitál má ohromnou moc a že pouhými slovy revolučními nezlomíme jeho moc a v tom okamžiku, jak bude ohrožen - a bude to v našem státě následkem praktických návrhů, které budeme podávati, - nasadí všecko, aby socialistické útoky odrazil. Ohrožen jsa, bude kupovati duše necharakterní, bude zastrašovati duše slabé, ubíjeti v zápasech duše ideální a pronásledovati duše odvážné. Zničí nás a odstraší tato perspektiva? Nikoliv. Zvýší naši odvahu a soustředí, poněvadž z nebezpečí a přesily roste odvaha a nadšení.
Zápasy socialistů vstupují do stadia zodpovědnosti za budoucnost. Prohlašuji všem politickým stranám: i kdyby ruská revoluce prohrála svoji věc, i kdyby socialisté se rozdrobili ještě na více stran, nežli jsou, socialismus nezmizí s povrchu, poněvadž socialismus jest věčný, bude žíti a klepati na dveře národův a srdce každého člověka do té doby, pokud poslední živoucí tvor bude obývat zemi. Svět vystupuje s tisíciletých vyježděných kolejí a hledá úsilovně nové dráhy.
Jak se obrací všechno pod rukama těm, kdož mysleli, že dospějí ve světové válce k svetovo vládě! Před 6 lety zahájily dvě dynastie boj o světovládu a skončilo to osvobozením ujařmených národů. Před 6 lety začala válka zmilitarisováním všech občanů, otroctvím dělníků, zřízenců a sedláků a skončí rozdílením panských pozemků, nezadržitelnou socialisací dolů, velkého průmyslu a bank a všeho toho, co dnes považujeme za zřídlo nerovnosti sociální. Obracíme se k zástupcům stran měšťanských a prohlašuji: Pánové, ať chcete, nebo nechcete, ať se bráníte, nevím jak, socialisace přijde, protože přijíti musí, poněvadž socialisace jest železným důsledkem vývoje dějin. (Výborně!)
Člověk, který dosáhl rovnoprávnosti politické, sáhne také smělou rnkou po demokracii hospodářské. Dosáhl práva hlasovacího, dosáhne také práva spoluvlastnického na tom, co svojí spoluprací pomáhal vytvořit.
Nejdůležitější problémy po světové válce jsou: "Bohatství vytvořiti a bohatství spravedlivě rozdělovati." Doposud byla morálka ve výrobě zvrácena. Dle Stuarta Milla "největší podíly z práce béřou ti, kteří nikdy nepracovali." Proto povstává dělnická třída a námezdní pracující inteligence, aby výrobní řády postavila na nové základy. Lidstvo musí najíti opět mravní vztah a lásku k práci. Musí se vyráběti proto, že výrobky ty potřebuje lidstvo, proto, že to existence národů vyžaduje, a ne proto, aby se jednotlivci obohacovali.
K socialisaci továren, dolů a bank dojde tak jistě, jako došlo k socialisaci půdy. Ve středověku také urození pánové se posmívali sedlákům, když žádali uvolnění roboty a se zbraní v ruce vystupovali proti svému otroctví, za což byli pronásledování ovšem nejhroznějším způsobem. A přece tento boj mezi šlechtou a sedláky skončil naprostým osvobozením selského stavu, zrušením roboty a svobodou půdy pro ty, kdož ji vzdělávají. Smích proto přejde veškeré továrníky, veškeré ty majetníky dolů a bank i akcionáře, protože v otázkách hospodářských zrovna tak, jako v otázkách zemědělských bude vývoj dějin stejný.
Dnes i nesocialisté chápou neudržitelnost dosavadních ideí. Sám odstupující president Severoamerické Unie Wilson napsal ve své knize "Nová svoboda": "Na čem mi záleží, jest, aby vláda Spojených Států více se zabývala právy člověka, než právy majetku. Majetek budiž nástrojem lidstva, nikoliv lidstvo pouhým nástrojem majetku. Jest již nanejvýš na čase, aby lidstvo zaujalo v životě místo první a všecko ostatní, aby teprve v pořadí za lidstvem následovalo."
Dnes mezi námi socialisty není ani tak rozdílů v názorech na konečné naše cíle, jako jsou rozdílny naše názory na taktiku a vědecké methody našeho postupu. Našim komunistům - mám mezi nimi již z dřívější doby osobní přátele vytýkám církevnickou nesnášenlivost, dogmatičnost a řekla bych také politickou nestatečnost, s jakou skrývají své pravé pojmenování, nazývajíce se stranou sociálně demokratické levice a zakrývajíce při tom svoji pravou barvu: komunismus. Tím se socialismus zbytečně jen znehodnocuje. Pro nás problém správné lidské kultury a zušlechtění jsou nezbytnými předpoklady založení lepších řádů politických a hospodářských. Vedle výchovy člověka klademe také velký důraz na solidaritu proletariátu a statečnost jeho vůdců. Přiznejme si dnes otevřeně, jaká vlastně jest situace socialistů v našem státě. Rok 1918 nebyl jen rokem všeobecného posvátného nadšení národního, ale byl ve skutečnosti také rokem obrovského kvasu sociálního i živelní touhy proletariátu československého po sjednocení. My, všecky socialistické skupiny, doufali jsme tehdy pevně v příchod nových řádů společenských a počítali jsme se vší rozhodností s tím, že to obrovské utrpení, které jsme prožívali bude dostatečným podkladem toho snažení po radikální nápravě, jaké jsme všude viděli. Bohužel nebyli jsme tehdy sjednoceni v pravý okamžik. My českoslovenští socialisté již roku 1918 na podzim - právě jsou tomu 2 roky všickni hleděli jsme za každou cenu umožniti, aby společný postup všech socialistických stran našich stal se skutkem. My věřili tenkráte v to, co se všeobecně říkalo na straně Habrmanově a Bechyňově, že totiž na sjezdu sociálně demokratickém, který se konati měl o Vánocích v roce 1918, dojde k vyjasnění v sociálně demokratické straně potud, že živly skompromitované, ve válce se provinivší, budou z vedení odstraněny a že náležitým způsobem bude s námi společně postupováno tak, jak toho konečně také situace státu a socialismu vyžadovala. Ale, bohužel, nedošlo k tomu následkem zakročení skupiny brněnských centralistů, která položila podmínku, že nesmí dojíti k žádnému společnému postupu s českými socialisty, poněvadž my jsme byli pro ně pouze "sociál-patrioty" a nezdáli jsme se dnešním komunistům dostatečně radikálními. Pánové a paní! Vy jste na nás vrhli to odium "sociál-patriotů" s určitou příhanou, ale my se k tomu titulu skutečně také hlásíme. Hlásíme se k němu s velkou hrdostí a řekla bych dokonce i s pýchou celého svého života. Byli jsme nacionální proto, že 80% českého lidu bylo ochuzeno a že politika národní jest také politikou sociální v našem státě. My nemáme naprosto žádných příčin zapírati svůj nacionalismus, poněvadž vidíme, že byl vzpruhou k nejušlechtilejším zápasům o svobodu lidstva. Místo soustředění socialistů způsobila skupina dra Šmerala rozkol strany sociálně demokratické, takže po odchodu Modráčka rozbila se strana na 3 skupiny. Aby však bylo jasno na všech stranách, prohlašuji, že naše strana do žádné koalice a do žádné vlády bez druhých socialistických českých stran nikdy nevstoupí a rozkolu tím nezneužije. (Výborně!) Náš program jest pevně vyhraněn, my můžeme postupovat buď jen ve všeobecné koalici neb v koalici, kde budou současně druhé socialistické strany.
Jako žena chtěla bych říci - a přítel Teska mi to promine, my vždycky spolu dobře vycházeli. Jeden člověk u nich myslí hodně a hodně daleko, až na ta místa, která souvisí ne s revolucí, ale s ministerskými křesly. Je to dr. Šmeral. Proto ten radikalismus a rozhánění, aby se utvořila situace jiná, příznivější, kde by také on na vedení mohl býti spolusúčastněn. Ale to, co se děje, ačkoliv nejsem přítelem pravice, nemohu schvalovat, že na př. lidé, kteří stranu sociálně demokratickou spolubudovali a vytvořili, jsou vyhazováni ze strany a zmocňují se vedení lidé, kteří teprve včera nebo předevčírem k socialismu se přihlásili. (Souhlas.) Zdá se mi, že nešlo v Hybernské ulici tolik o nekompromisní revoluční program marxismu, jako o obsazení tiskárny a redakce Práva Lidu. Obávám se, aby zbytečně mezi socialisty se spory nepřiostřovaly. Máme možnost říci si pravdu do očí před forem celého národa, mezi námi nebylo a není tajných paktů, ale ukazujeme na to, co by nás mohlo brzy sraziti dohromady. Reakce vchází otevřenými branami do našich měst i venkova. Jeden z našich poslanců to byl, který slyšel hovor svých kolegů, - byli to páni kolegové se strany ľudové, - že čekají velmi dychtivě na volby v tomto státě, aby se mohli státi první stranou v národě a aby vedle presidenta Masaryka mohli postaviti monsignora Šrámka nebo pátera Hlinku. (Odpor u strany ľudové.) Pánové, vaše stromy neporostou do nebe, naše strana má ohromný zájem na tom a slavnostně to zde prohlašuji, že nasadíme všechno, abychom co možno nejdříve vyřídili odluku církve od státu a byli s touto otázkou u nás již jednou hotovi. (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
My nenecháme parlament odsouvati v této otázce na kolej zbytečnosti. Návrh dr. Bartoška prošel iniciativním výborem. Všechny strany, vyjma lidové, schválily, aby tento návrh byl předmětem jednání ve výboru ustavujícím a právním. Proto také parlament má právo, aby otázku odluky církve od státu vyřídil sám a ne jedinci, kteří by chránili církevní velkostatky a žádné náboženství. (Výborně!)
Zrovna jako v otázkách kulturních, tak také v otázkách hospodářských neustoupíme nikdy s válečného jeviště. Bez velké poruchy hospodářské, bez zbytečného mluvení o revolucích, bez krveprolití občanské války chceme provésti čin, který bude aktem pravé sociální revoluce v našem státě. My dáme svojí odvahou příklad ostatním velkým národům. V ten den, když parlament tohoto státu projedná otázku znacionalisování dolů, v ten okamžik povstanou horníci angličtí, francouzští a američtí, aby následovali příkladu, který jim dala malá, ale vytrvalá republika Československá. My si musíme býti vědomi toho, co se zde odehrává. Vy jste, pánové (obrácena k zástupcům lidové strany), ve starém Národním Shromáždění, když se o té věci mluvilo, prohlásili, že i vaše strana bude hlasovati. (Hlasy: Proti uhlobaronům!) Bereme vás za slovo a uvidíme, jak se zachováte. Dosud přece doly jsou v rukou ohromných miliardářů židovských a německých. A když vy chováte nenávist vůči židům, tím spíše máte hlasovati pro tuto předlohu, jestli ovšem váš zájem na soukromém vlastnictví nebude u vás rozhodovati více, než ta rivalita a nechuť proti židům. (Hlas: To u vás neexistuje!) My jsme vlastnictví vytvořili a nemáme právo o něm spolurozhodovati. Proto povstává socialismus, aby udělal náležitý korrektiv, aby dále patřilo vlastnictví těm, kteří ho vytvořili, nevylenošili. (Výborně!)
Vzácné shromáždění! Otázka znárodnění dolů bude brzy nejdůležitějším problémem tohoto parlamentu. Kdyby bylo dosti času, velmi ráda zmínila bych se o celé řadě důležitých věcí, vztahujících se k této otázce. Dr. Engliš zmínil se včera, že těžba uhelná klesla o 50%. Já bych řekla, co jest toho příčinou. Když přijedeme do uhelných revírů, co nám říkají horníci? Dva roky máte republiku, ale za ty dva roky nedovedli jste státu dáti náležité právo. Po dva roky svobody národní musíme pod zem, dávati život v šanc, aby se hromadily miliony v rukou nepřátel našeho národu a státu. Až bude pořádek, budeme pracovati pro republiku, budeme pracovati třeba o hodinu déle, zvýšíme svou výkonnost, poněvadž budeme věděti, že pomáháme sobě. To bude ohromný mravní moment pro povznesení těžby uhelné.
Prosím, dostali jsme ze severočeských revírů výzvu, že životy horníků jsou přímo ohroženy, že ani haléř se nedá do investic: Síta rozbita v nejhorším stavu. Na všechny stroje teče, střechy rozbité, takže příchod mrazů ohrožuje chod strojů. Řemeny spuchřelé, vůbec k nepotřebě. Kompresní stroje nestačí všude, takže ve zdůlu se jeví nedostatek vzduchu. Přejezdné mosty rozbité, že je nebezpečno jich používat. Vozíky na polovic rozbité, nové se však neřídí. Klece ke sjíždění rozbité, že je nebezpečno sjížděti do dolů. Lanové dráhy v nepořádku; ohrožen jest tak lid tam pracující. Všude na chodbách nečistota, že nemožno procházet, což jest nebezpečno při tak těžké práci hornické. Pořádku není možno se dovolati, ježto kapitalisté ze strachu před socialisací nechtí ničeho zřizovati. Tento nepořádek jeví se na všech dolech Lomské uhelné společnosti.
Upravte tyto poměry, potom chuť k práci se zvýší a náležitým způsobem bude stupňována. (Hlas: Měli jste socialistického ministra!) Socialistický ministr vykonal více, než kdyby vás tam bylo 50 po 10 roků. Vrbenský vstoupil do vlády a za ty tři měsíce vykonal mnoho. Vrbenský svedl ohromnou válku uhelnou s Německem, snížil vývoz o 6000 vagonů měsíčně, zkoumal zisky uhlobaronů a mzdy dělníků na těchto dolech. Vy stále na měšťanských stranách nám vyčítáte, že mají horníci veliké mzdy, čímž zdražuje se uhlí. Vrbenský, prosím, to byl, který zjistil, že mzdy horníků činí pouze 10% dnešních cen uhlí, ale zisk uhlobaronů že činí mnohdy 40-60% dnešních cen. Dr. Vrbenský připravil předlohy o znárodnění dolů a ty dáváme na program parlamentu. Na vás ostatních stranách bude, abyste s námi pracovaly, aby znárodnění dolů se uskutečnilo v zájmu nás všech co nejdříve. (Hlas: To je trochu pozdě!) Neměli jsme dříve ministerstvo veřejných prací v rukou my, ale agrárníci a sociální demokraté.
Z programu vlády vypadlo také starobní a invalidní pojišťování vůbec, jeden z nejkardinálnějších a hlavních požadavků našeho parlamentu a našich širokých vrstev lidových.
Také služební pragmatika ve vládním programu není nijakým způsobem vytčena a dále odsunuto projednávání účasti na správě a podílu na čistém zisku zaměstnanců. Měli bychom těch stížností mnohem více, ale dovolte mně, vzácné shromáždění, abych ještě některými aktuelními věcmi drahotními se zabývala.
Vy plným právem říkáte o Englišovi, že je jeden ze vzácných ministrů, ale přiznejte upřímně, kolik takových neoceněných a neznámých Englišů musí se skrývat v ochuzených domácnostech našeho státu. Každá taková hospodyně je věčně takovým Englišem, který stále shání, aby tu rovnováhu v rozpočtu vytvořila. Příjem se nezvětšuje, drahota roste týden od týdne jako lavina... (Veselost u poslanců lidové strany.) Pánům je to k smíchu, poněvadž ještě bídu nezažili, vy máte ještě mnoho blahobytu, než abyste věděli, co je zlo. Možná, že až přijdete mezi ženy voličky, že vám také na to poukáží. (Hlas: My se tomu nesmějeme!)
Každý groš, který dnes je získán lichvou, je grošem jidášským a prokletým, protože se jím utlouká láska k národu a život i zdraví ožebračeného lidu. Chodí se po sopce, jako se po ní chodilo roku 1914. Tenkráte to byla sopka politická a nacionální, dnes je to sopka sociální. Tenkráte se propadla v jícnu trestající Nemesis dynastie a šlechta, dnes chodí kolem pracháren s rozžatými světly váleční zbohatlíci a tupá byrokracie.
Drahota a lichva, toť jsou zločiny, které rostou až na kořen státu. My jsme podávali návrh na srážení drahoty. To je dnes nejdůležitější otázka. Sestátněte doly a budete moci zrušit celou daň uhelnou, která jest ohromným zatížením pro průmysl, dopravu i domácnost. V tom okamžiku, jakmile bude zrušena strašlivá tato daň, když stát převezme zisky, které dnes jednotlivci - uhlobaroni shrabují, v tom okamžiku bude moci také ministerstvo železnic snížiti ceny dopravy. Také průmysl a zemědělství bude vázáno, aby na svých cenách snížily. (Hlas: A proč jste tu daň zavedli?) Tato daň byla zavedena vašimi hlasy. My jsme prosadili, že byla zavedena původně na tři měsíce, a my dáváme návrh, aby tato daň byla odstraněna. Stále se nyní vytýká, že dělnictvo a úřednictvo způsobují drahotu. Upozorňuji pouze na několik příkladů. Loni stál 1 q surové litiny 70 K, letos stojí 320 K- Mzda dělníka v této ceně obnáší 5 K 20 h. Ceny látek neklesají, ačkoliv cena bavlny letí ve všech státech dolů. A proč? Poněvadž páni textiláci hlásají, že dělníci málo pracují a že jim mnoho platí. Ministerstvo zásobování zjistilo zvláštní kontrolou, že v metru látky je mzda textilního dělníka obsažena pouze obnosem 40 až 50 h. A takové by to bylo také i u jiných odvětví. Vždyť to vidíte denně, pánové a paní! Ještě se neodhlasoval přídavek úředníkům a zřízencům státním a již se všude chystají na zdražení, takže se obáváme, nežli tito zoufalci dostanou pár krejcarů do rukou, že budou musiti na své přídavky ještě dopláceti. Není zde náležité ochrany. My jsme se jí dovolávali a žádali jsme, aby byla zavedena odborná kontrola veškeré výroby ve státě a určena výše dovoleného zisku. Dále, aby zrušeno bylo podmínečné odsouzení, pro lichvu a zavedeny trestní pracovní kolony na lichváře a vývozce podvodné.
Nedávno z ministerstva národní obrany přišla zpráva, kdo nám infikuje bolševictví. Ministerstvo N. O. vypsalo dodávku 600.000 metrů látek. Soukromou cestou vyžádalo si kalkulaci, a poněvadž dodalo část neprané bavlny, zjistilo, že by 1 m této látky pro vojsko potřebné stál 170 K. Avšak sdružení továrníci, kteří o tuto dodávku se hlásili, žádali 356 K za 1 m, takže by byli vydělali 186 K na 1 m. To bylo přece jen trochu příliš křiklavé, proto byla jistá oposice, která nabídla mírnější ceny a sice snížila cenu na 270 K, takže zisk na 1 m obnášel by pouze 84 K. A nyní řekne někdo: Byli tím vinni také hlavně úředníci a dělníci. Mzda textilních dělníků obnáší 120 K týdně, takže sotva holý život uhájí. A továrníci, kteří ani nesáhnou na práci, vydělávají obratem ruky 60 milionů, strčí je klidně do kapes a nikdo proti tomu nevystoupí.
Mám ještě příliš mnoho materiálu, který není možno již probrati a budeme musiti toho použíti až v debatách rozpočtových. Chtěla bych jen ještě na adresu pánů ze strany agrární něco říci. (Veselost u poslanců republikánské strany čes. venkova.) Vy jste na to čekali již dlouho, že ano? Uznávám, že práce zemědělská je těžká a že před lety se utíkalo ze statků, poněvadž práce zemědělská nedovedla člověka uživiti. Uznávám, že ještě v roce 1903 za jediný rok bylo v Čechách na 3000 exekucí rolnických usedlostí, že vázlo na nich za 2 miliardy dluhů knihovních a za 100 milionů jich ročně přibývalo. To bylo tenkráte před 15-20 lety, ale podívejte se dnes! Dluhy máte zaplaceny. (Hlas: To je štěstí!) Ano, chápeme, že je to štěstí, jen ze to štěstí jsme museli zaplatiti my. Dnes vaše statky jsou čisté a bez dluhů, máte zakoupeny drahé stroje, mlátičky, dobytek v předválečné výši atd.
Nechci, vážené shromáždění, říkati, že to byl váš stav jediný, který takovým způsobem bohatl, ale vy dnes ve vašich časopisech velice útočíte na židy, Němce atd., že zdražují. Tito lidé však nestavěli naši republiku, nejsou příslušníky našeho národa, oni nás nenávidí a odírají, poněvadž je to jejich životní povolání. Ale, jak nám má býti, když český člověk, který má plná ústa vlastenectví a republikánského povídání, dře nás často horším způsobem než žid. Vy, páni agrárníci a fabrikanti na českých i německých lavicích, vy jste zrodili Šmerala, Lenina, Kreibicha atd. Jejich nauky by neměly přístupu k nám, kdyby nebylo tolik sobectví u nás, které se stále stupňuje. My jsme si selské práce vážili a viděli jsme na celé naší národní minulosti, že za Žižky český sedlák bojoval za svobodu státu a národa. Po válce třicetileté, když přišla nejkrutější doba a tíseň na náš národ, jazyk zachoval nám český sedlák, ale na prahu 20. století, v těch dobách, kdy mělo dojíti k smíru mezi námi, stali jste se metlou národa a postrachem ochuzených jeho příslušníků.
Vy tvrdíte, že zachraňujete stát, ale dr. Engliš má jednu stížnost na vás, a to, že jste za Rakouska velmi mnoho upisovali na válečné půjčky rakouské, ale dnes na půjčku svobody, na půjčku práce atd., nedáte ani haléře.
Podali jsme naléhavou interpelaci k otázce stanovení cen cukru. Pánové a paní, znovu tuto otázku v parlamentě předvádíme, protože doposud ani pan ministr zásobování ani p. ministr financí neuznal za vhodné na ni odpověděti. Nebude-li odpověděno na tuto interpelaci způsobem takovým, aby to skutečně znamenalo umožnění parlamentu o této otázce ihned jednati a snížené ceny stanovití, nezbude nic jiného, než při hlasování vyvoditi z toho také důsledky.
Proč se otázky cukerní tolik ujímáme? Poněvadž okamžik někdy rozhoduje o velikých důsledcích. Otázka cukerní znamená vydráždění všech vrstev našeho národa. Nejsou to jen socialistické vrstvy, nýbrž jsou to také městské rady, korporace úřednické, jsou to korporace zemědělské, které ukazují na to, že je tu nesrovnalost a že není absolutně zdůvodněno cukr zdražovati o 200 procent.
Obracíme se na vládu a žádáme, aby celý elaborát předala hned parlamentu. Parlament musí kalkulace cukrovarníků prozkoumati a hledati cestu, jak by náležitým způsobem se nechaly ceny cukru upraviti na přijatelnější výši. My proti ceně cukru, jak byla stanovena, veřejně protestujeme. Cukr je artikl vývozní, je to artikl, kterého máme nadbytek, a jest prostě neslýcháno, aby právě toho nadbytečného produktu bylo zneužíváno ke zdražování.
Chtěla bych mluviti ještě o celé řadě jiných otázek, ale vidím, že v několika minutách vyprší moje lhůta řečnická. Proto ještě několik slov o otázce, která by vás snad všechny ostatní interesovala. První naše Národní shromáždění bylo neobyčejně pilné, vypracovalo neobyčejnou spoustu zákonů, ale my zde v nově zvoleném parlamentu nemůžeme se již dostati k žádné aktivní práci. Já bych tuto věc odůvodňovala tím, že příliš jsme se odchýlili od parlamentarismu, který se osvědčil v životě národa. Podívejte se na parlament anglický, belgický atd. V Anglii tři strany v národě vystupují, aby bojovaly o formu kulturního a hospodářského života. U nás nemáme tři strany ve sněmovně, ale máme tu 15 stran a je proto velice těžko z těchto 15 stran udělati kloudnou majoritu, která by se navzájem nepotírala jako voda s ohněm, poněvadž je třeba celé řady klubů při té rozdrobenosti, aby také vláda z nich mohla býti sestavena. Je to nemoc demokracie. Chtěli jsme míti republiku nejspravedlivější v celé Evropě, proto jsme dali právo minoritám, tím zrodili rozdrobení, a důsledek jest, že tápeme a budeme ještě dlouho tápati v těchto úzkostech.
Také bych ještě jednu dedukci vyvodila ze současné krise parlamentarismu. Do našeho senátu všecky strany tohoto státu vyslaly, řekla bych, kulturní smetánku našich politických stran. Avšak senát jest pouhou kopií poslanecké sněmovny. Velmi vřele bych prosila, aby v myslích všech politicky zralých lidí uvažovalo se o tom, neměl-li by se případně senát zrušiti a neměla-li by se vytvořiti zde nová sněmovna hospodářská vedle parlamentu politického, který by něco podstatnějšího mohl vykonati. Všechny veky měly podobnou dobu kvašení jako my. Podívejte se na velký francouzský konvent. Během několika málo let vydal 1200 dekretů a z těchto dekretů pouhá jedna třetina zabývala se otázkami politickými. Přes dvě třetiny bylo rázu sociálního, kulturního a hospodářského, důkaz to, že hlavně po velkých válkách a v době velkých převratů sociálních jest třeba, aby se našlo těleso, které by poměrně klidně mohlo uvažovati o aktuelních hospodářských otázkách. V politických otázkách bude vždy mezi námi mnoho velkých rozdílů. V sociálních otázkách sice také, ale otázka výživy, úpravy platů státních zaměstnanců atd., spousta těchto otázek by nás všechny sjednotila. Mohli bychom všichni klidně a vážně pracovati, nemusili bychom se rváti a dělati 4- až 10denní debaty, nýbrž klidně jíti do výboru a tam potřebné projednati, aby národ z práce té něco měl.
Když již těchto otázek jsem se dotkla, dovolte mně, abych promluvila několik slov jako zástupkyně žen. Nás povolala do tohoto parlamentu veliká naše národní revoluce, povolala nás do něho ta demokratičnost, která jest jádru československého národa vrozena. Podívejte se na Ameriku, Francii, Jugoslavii atd. Ženy musí tam probojovati otázku rovnoprávnosti velmi těžce. My jsme tolik nebojovaly. Přihlásily jsme se a dostaly jsme svou rovnoprávnost. Ale tato rovnoprávnost jest jen na papíře. Ve skutečnosti vyrovnali jste se, pánové, s námi v této sněmovně na 5 procent. Ze dvou set osmdesáti je nás zde 13. (Veselost. - Různé výkřiky.)
Je vám to nepohodlné, když sem
přijde žena a prostě si nenechá od vás všechno líbiti? Musíte
tomu zvykat, že tu rovnoprávnost budeme také bráti do důsledků.
Vy vytýkáte ženě nepřipravenost politickou. Prosím všechny kolegyně,
aby energií, prací a schopností svou dokázaly, že se muži mýlí,
když nás takovým způsobem chtějí odsuzovati. Přiznejte, že v té
době, kdy se mužům otevíraly dvéře universit, že ženám se ještě
zavíraly dvéře obecných škol. Nemůžeme míti tu průpravu staletou
ve svých duších a ve svém vývoji jako vy. Ale, co máme, je upřímnost,
nekompromisnost a touha prospěti státu a lidu. Tím končím. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku při hlášenému "proti"
panu posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Když jsme se v létě rozcházeli, bylo na tomto místě viděti ještě červenolící vládu v plném květu života a my Němci netušili jsme, že ukazovaly se vlastně i zde známky politických nesnází (Nepokoj. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) a že bude nemožno, aby tato vláda, jež nám tak dlouho panovala, přes léto vydržela. Nezdařilo se jí to. Dotyčné pány vidím zde ovšem v plném zdraví, výsledkem jest vláda úřednická. Samozřejmě, že my jako Němci, kteří nevnikli jsme úplně do tajností českého života rodinného, lámali jsme si nad tím hlavu a úsilovně jsme přemítali, co jen jest důvodem tohoto náhlého zániku sdružené koaliční vlády. Již velmi dlouho jsme věděli, že bylo velmi nutno provozovati prazvláštní kejklířskou politiku a svého času sdělil nám zástupce této vlády, že snad v budoucnosti bude mnohá z těchto zákonodárných prací zajímati dějepisce a národní hospodáře, jak tak zvláštní útvar povstal. Ještě dnes, myslím, mohu mluviti o takovém útvaru. Viděli jsme, že politika českých stran spočívá na politice na vratkém základě. Musíte povoliti jednou agrárnickému křídlu, podruhé zase sociálnědemokratickému a jeho choutkám. Vážená předcházející řečnice byla tak laskava, že náš zrak v tom směru ještě o něco zbystřila. Velmi zřetelně nám vyprávěla, proč včera dr. Kramář se vyslovil pochvalně jednou o agrárnících a podruhé také pochvalně o nyní vytvořené vládě. Vidíme tedy dnes o něco jasněji a jsme vážené předchozí řečnici velmi vděčni, že nám to také řekla, že národní demokraté zaujímají velmi mnoho z míst, jež nám sice v tomto státě již ode dávna jevila se jako zbytečná, od kterých však velká část národa nechce upustiti, to jest celý úřednický aparát.