Třetí případ, jak jeví se vojenská kázeň na venek v kterékoliv době, jest, že v Brně za jasného dne sražené vojenské oddíly strhovaly návěstní tabule za bohopustého řevu a výskotu a za souhlasu luzy. Dále jest známo, že pohraniční prohlídka v Břeclavě je pověstná tím, že tam cestující jsou nezaviněně po celé dny zdržováni, že se jim brání v další cestě, že se jim vše odnímá a s tím, co se těmto lidem ukradne, že provozují se rozsáhlé obchody. Kdo si přeje data a jména, prosím, vždy jsem hotov je sděliti. Že také v této ukázněné armádě jsou protivy (nesrovnalosti), které by dnes měly býti odklizeny, o tom bych uvedl tento příklad: Jest zajisté známo, že při znojemských obecních volbách hlasy vojáků rozhodly. Tam volilo ne pouze 2000 vojáků, nýbrž dokonce 3800 a těchto 3800 mužů dokázalo, že německé Znojmo se na venek stalo českým Znojmem. Jest to však klamné zdání, lež. Znojmo je německé jako bylo, a německým prozatím zůstane. Tehdá ve Znojmě, když uspořádali českým vítězům z voleb pochodňový večerní průvod, došlo v horní Böhmově ulici k podobnému nepřátelství mezi českými a slovenskými legionáři, takže stáli těsně proti sobě s pistolemi v rukou a chyběl pouze první výstřel a bylo by došlo snad k horšímu boji mezi českými a slovenskými vojíny než v Jihlavě.
To s hlediska vojenského. Vedle toho budiž ještě poznamenáno, že nějaká autorita není vůbec uznávána. Mohlo by se přec mysliti, že v organisaci vojenské musí býti lidé, kteří velí a - "poslušní" není možno říci přece v demokratické republice - avšak lidé, kteří se rozkazy řídí. Toho však v našem vojsku není. Každý dělá, co chce, jak chce a tak dlouho, pokud chce. Každý dělá, co je mu příjemno. Povšimněme si tohoto vojska trochu s hlediska hospodářského; tu musíme prohlásiti, že kontingent přesahuje daleko výši tohoto vojska nad finanční síly tohoto státu. My víme, že toto vojsko není vlastně vojskem českým, že nebylo vytvořeno pro české účely, nýbrž že jest vojskem francouzským, že jsou to francouzské žoldnéřské oddíly a že jimi mají býti. To však nechtějí si Češi přiznati. Chci uvésti několik číslic, abych dokázal, jak toto vojsko převyšuje rámec tohoto státu. Jest známo, že česká republika má rozlohu 144.000 čtver. km. a třináct milionů obyvatel. Její vojsko čítá pět set tisíc mužů. Spojené státy severoamerické jsou mnohonásobně větší, mají obyvatel asi sto třicet milionů, a tyto Spojené státy vystačí s vojskem o třista tisících mužů. Dále mohu vám jmenovati několik číslic ze statistické ročenky z r. 1913 o vojenském rozpočtu starého Rakousko-Uherska. Ve starém Rakousku-Uhersku stálo v r. 1913 vojsko, společné vojsko, domobrana, honvédi a vál. námořnictvo dohromady šest set milionů. Československé vojsko stálo v r. 1919 půl druhé miliardy. To jsou však pouze radné výdaje. Mimořádné výdaje obnášely opět tolik. To jsou totiž výdaje na stavbu strategických drah, stavbu pevností, stavění nových kasáren a pod. Z těchto číslic vidíte, že vojsko v tomto státě vůbec neprávem jest udržováno, když hledíme na ne s hlediska hospodářského. Jak mnoho bylo právě od Čechů, tohoto státního lidu, voláno proti pruskému militarismu, zvláště od soc. demokratů. A tu mohl bych vám opět uvésti několik číslic. Ve starém vojenském státě, v Prusku - a to byl stát vojenský - přišel jeden voják na sto dvacet jednoho člověka, zde pak přijde jeden voják na 87 lidí. Táži se vás, kde je vojenštější stát, tam nebo zde? A se stanoviska národohospodářského musíme prohlásiti, že toto ohromné vojsko, které daleko přesahuje síly tohoto státu, jest pouze a zůstane záporným činitelem, pouhým spotřebitelem, polypem, který nás, aniž jakoukoliv kladnou práci ve státě koná, vyžírá a vyžírati musí. A svaluje-li se vyživovací krise na rozličné důvody, nezapomene se snad na tyto činitele. S morálního hlediska musíme o tomto vojsku užíti pravdivého přísloví: Zahálka jest počátkem všech nepravostí. Kdo mně může odpověděti na otázku, proč máme vlastně v tomto státě toto ohromné vojsko? A kdo za to bude odpovídati, až objeví se následky tohoto nešvaru, že v tomto vojsku vychovávají se a udržují zahaleči. Všichni tito lidé vedeni jsou k vyhýbání se práci, nikdy již nebudou chtíti konati opravdovou občanskou práci a domnívám se také s druhé strany, že výjevy opilosti, které vidíme při každém kroku, ty rvačky a pod., ta účast na veřejném drancování, která se udála v Praze, Olomouci atd., to vše naprosto nemůže posíliti mravní sílu tohoto státu. Dle mého názoru hlavní cena tohoto zařízení jest v politickém směru - v tom smyslu jest právě shora inspirováno. Toto vojsko není ovšem tím, čím má býti vojsko ve státě, ochranou občanů uvnitř, zárukou bezpečnosti a ochranou státu na venek; toto vojsko však, a jmenovitě legionáři, jsou přece pouze vykonavateli onoho šovinistického imperialismu, jak se z Prahy provádí. Žijeme ovšem v demokratické republice; dříve, aby toho cíle bylo dosaženo, kterému toto vojsko stále podle svého určení má hověti, bylo vojsko vždy vzdalováno vší politiky. Dnes toho již nezadáme, i vojíni mají míti občanská práva; není možno však, aby vojáci se zbraní v ruce uplatňovali tato státní občanská práva proti ostatním státním občanům. Děje-li se tak přes to, není to nic jiného než teror, vojenská hrůzovláda. Rád bych předložil těm pánům, z nichž bohužel nikdo zde není, otázku, co vlastně v tomto státě máme, zda vojenskou hrůzovládu, vládu vojska či demokracii.
Nelze naprosto předpokládati, že vláda to vše přehlíží. Jisto je, že vláda ničeho nepodniká. Řekl bych dokonce, že vláda dnes nemůže ničeho proti tomuto teroru podniknouti. Vláda musí dnes tancovati tak, jak tito legionáři pískají a přijde doba, kdy vy, jako my Němci to v prvé řadě cítíme, také to pocítíte. Jak daleko sahá vliv vlády, t. j. jak bezmocná jest proti této vojenské hrůzovládě, o tom mohl bych vám přečísti dopis župní tělocvičné hlídky jihomoravské o župní tělocvičné slavnosti ve Znojmě. Policejní úřad ve Znojmě schválil tuto slavnost v plném rozsahu přípisem ze dne 14. června řízeným na slavnostní výbor. Dne 28. června, tedy těsně před slavností, zakázal týž úřad tuto slavnost v celém rozsahu. Za důvod bylo udáno všeobecné rozjitření následkem událostí jihlavských. Takového pobouření v českém obyvatelstvu naprosto není. Na neděli dopoledne svolán byl tábor českých obyvatelů ve Znojmě, aby zaujalo se stanovisko k pořádání tělocvičné slavnosti a událostem jihlavským. Ten tábor se nesešel, protože české obyvatelstvo nepřišlo. Čeští Sokolové neměli z počátku žádných námitek proti této slavnosti. Dokonce se usnesli přenechati Němcům své vlastní veliké slavnostní cvičiště, které minulého roku připravili pro pořádání svého sletu ve Znojmě. Námitky učinil pouze určitý díl vojska, legionáři, kdežto druhá část vojska, mezi tím Slováci, nepřáli si, aby slavnost byla rušena. Legionáři ovšem hrozili, že násilně přeruší slavnost. Úřad podlehl tomuto nátlaku legionářů a správce policejního úřadu zakázal slavnost. Neslavně zachovali se také železničáři a část českého obyvatelstva, kteří konali ve Znojmě schůzi a hrozili zastavením práce, pokud se týče stávkou, bude-li se slavnost konati. Zde vidíme jasný příklad, jak úřady podléhají teroru legionářskému. Ten čas přece již minul, kdy jsme vedli válku. Vždyť máme dnes branný zákon, na kterém se usnesl bývalý revoluční tribunál. Dokonce několikráte byla na základě tohoto branného zákona nařízena demobilisace a co jsme viděli: Domů jde ten, kdo chce, kdo nechce, ten zůstane. Branný zákon jest pouze dárek francouzskému imperialismu, francouzskému strýčkovi a ochránci. Jestliže do dneška nebyl tento branný zákon proveden, a proveden býti nemohl, dlužno to odůvodniti tím, že není možno tyto lidi dnes vězící v uniformě poslati domů, protože prostě nejdou domů.
Ovšem může vinnou býti ta okolnost,
že vláda svého času příliš mnoho slibovala. Vzpomínám pouze na
to, že každému legionáři bylo slibováno místo ve státní službě
atd., kus pole nebo hospodářství. Kam však to vede? Vláda dnes
nemůže splniti to, co slíbila. Tento stát počal lží, totiž, že
jednotlivé národnosti, které žijí v tomto státě, se k němu
připojily. Touto lží bylo počato, a vše, co bylo počato, není
než lež, a já konstatuji a musím konstatovati, že tento stát se
touto lží zahubí a zahubiti musí. Či snad není lží, když pan ministr
financí nedávno při odůvodňování předlohy o válečné půjčce vyslovil
jako nejvyšší zákon, na němž závisí blaho státu, aby válečné půjčky
byly tak přijímány a musely býti přijímány, jak on to navrhl?
To znamená, že tím kradou se státním občanům peníze z kapes, aby
stát a legionáři mohli žíti.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka, že jest nepřípustno, aby mluvil o
výrocích ministrů jako o lži.
Posl. Pittinger (pokračuje):
Nerozumím, mluvím o válečných půjčkách.
Místopředseda dr. Hruban: Vy
jste řekl, že je to lež, kterou ministr pronesl.
Posl. Pittinger (pokračuje): Nebylo by spíše v zájmu blaha státu, kdyby pan ministr financí vše to, co v tomto státě na platech jest zbytečné a neužitečné, v první řadě vojsko, odstranil, kdyby počalo se šetřiti na této straně, ne však na druhé straně při válečných půjčkách. Zde jsou kořeny zla. Zde musí pan ministr chopiti se díla: Pryč s tímto vojskem, s těmi pěti sty tisíci muži, a vytvoříme si vojsko, když ho potřebujeme které odpovídá našim silám a které můžeme zaplatiti. Vždyť toto vojsko, jak ještě dnes stojí, jest dítětem války, dítětem revoluce a nemá dnes naprosto žádného oprávnění.
Další případ, kde by měl pan ministr
financí zakročiti, jest úřednictvo. Jest naprosto nezdravým stavem,
že máme takový štáb úřednický, rovnající se téměř úřednickému
štábu staré říše Rakousko-Uherské. Zde by byly ty kořeny, kde
by měl pan ministr financí počíti s ozdravěním státu, ne však
tím, že ubohým majitelům válečných půjček vezme z kapsy poslední
haléř, a jednoduše válečnou půjčku prohlásí neplatnou a vypíše
nucenou půjčku. A na místo toho, aby započato bylo se šetřením,
opatřují se pro toto vojsko nové věci za miliardy. Nedávno při
debatě o válečných půjčkách přinesl p. kol. dr. Baeran
velmi zajímavá data o objednávkách válečného materiálu, které
byly učiněny v posledních týdnech. Byla přednesena přesná data:
Dva hmoždíře 35˙5 po 1 1/2 milionu, 150 a ještě jednou 150 polních
děl po 250.000, 20.000 pušek, nevím kolik střeliva, automobilů
atd. To vše bylo dodáváno jistým pánem. A kdyby dnes pan ministr
financí zde byl, optal bych se ho, co se stalo s tímto pánem,
který všechny tyto nákupy a objednávky provedl. Snad příště bude
mně moci dáti odpověď. Byl propuštěn. Což si myslí někdo, že můžeme
takovým hospodařením svaliti se sebe státní dluhy, či snad, že
budeme moci zaplatiti z nové nucené půjčky, nebo zaplatí to snad
Francouzi? Myslím, že sotva. Jest svrchovaně na čase, aby se nalezl
na české straně některý muž, který by s tohoto místa, byť i ne
s hlediska nestranného a objektivního, vládě ukázal tyto poměry
a žádal rozpuštění nynějšího vojska, legionářských svazů a pod.
To připadá vám ovšem za těžko, protože takový Kramář, Masaryk
a jak se všichni ti páni jmenují, kteří povolali si tyto cizince
jako přátele a hosty, nemohou je nyní jen tak vypoklonkovati.
Za to chtějí od nás Němců, abychom to zde dělali. Posílají k nám,
ať vědomě či nevědomě, jistě však vědomě, důstojníky z ministerstva
zeměbrany v civilu a chtějí nám vsugerovati, abychom mezi přední
požadavky své pojali požadavek odstranění cizozemských důstojníků
a pak požadavek rozpuštění legionářských svazů atd. Nemáme žádného
zájmu na tom, abychom zbavili tyto lidi duchů, které si sami přivolali.
To ať si udělají sami. A také nemáme žádné příčiny k tomu, abychom
volali k nim ona slova: "Caveant consules, ne quid detrimenti
res publica capiat". Naopak: "Jen tak dále, my hledíme
na to klidně!"A ač nejsem žádným Catonem, ač jsem snad jeden
z nejmladších, přec pravím dnes: Půjde-li to tak dále, splní se
slova, která se Catonovi splnila: "Ceterum autem censeo,
Carthaginem esse delendam". (Potlesk něm. poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Ke slovu se znovu přihlásil pan posl. Stejskal, a sice
"proti". Uděluji mu slovo.
Posl. Stejskal: Vážená sněmovno! Případy, kterých se dotýká exposé pana ministerského předsedy, jsou symptomem těžké choroby naší republiky. Pan ministerský předseda má pro to snad dosti správný výklad, že jest to následek válečně rozrušených dob, že dostavila se reakce, že po značném útlaku politickém a hospodářském nastává určité uvolnění a rozpětí. Ale my se domníváme, že tento rozklad jest daleko hlubší, ne tak povrchní, jeho kořeny tkví daleko hlouběji. Jest to úpadek mravního a právního cítění, který se jeví v nerespektování vlastních zákonů, které si dáváme na podkladě demokratickém, že jeví se v aktech svémocného násilí, že jest to krátce a úhrnem špatné pochopení demokracie, která začíná násilím na jednotlivých úřednících, vykonávajících neb obstarávajících agendu státní a končící se až u těch soudů lidových, které jsou značně příbuzny s těmi středověkými soudy božími ve své ukvapenosti i ve své nekritičnosti.
Odmítá-li pan ministerský předseda volání s té či oné strany po silné vládní ruce a míní-li uklidňovat a zmírňovat tyto protivy, uklidňovati tyto vášně lidové mírnějšími prostředky, dohodováním a pod. jest to jeho princip, jeho způsob, ale my bychom byli žádostivi zvědět a cítit důsledky aspoň tohoto jeho mírného a smírného vyjednávání, když již nechce použíti té moci, kterou mu ústava do rukou dává, když nechce prostě uplatniti ona práva, která mu náš zákon dal. Praví, že nutno čeliti každému teroru. Podpisuji plně tento výrok. Teror stal se součástí našeho inventáře republikánského a jest jistě nutno tento teror také odpolitisovat jako celou řadu jiných věcí, kterým by toto odpolitisování neškodilo a energicky jej potírat, ať již se objeví kdekoliv a v jakékoliv formě. (Tak jest!) Pak bychom s tím souhlasili. Potírat teror, ať vychází odkudkoliv! Nejde, vážené dámy a pánové, jenom o výstřelky teroru, které byly vždy a vyskytují se ve všech státech a formách a třídách společenských, o výstřelky teroru individuelního, jež vyskytují se všude tam, kde atavistické sklony jednotlivců dávají přednost působnosti pěsti před argumenty rozumu a zbraní ducha, my však zde u nás v republice máme co činiti s terorem, řekl bych společenským, sociálním, který stíhá protivníka ku př. pro odchylné jeho smýšlení politické a náboženské a trestá jej formou hospodářskou, ohrožuje jeho existenci, zbavuje ho práce a ohrožuje také jeho osobní svobodu. A tu, jestliže pan min. předseda doporučoval všem stranníkům a politickým činitelům, aby také oni řekli, "mea culpa", domnívám se, že snad strana, k níž má čest se hlásiti pan ministerský předseda, by to "mea culpa" měla opakovati stokrát za den nejméně. Aspoň máme zde celou řadu podání, kdy byl pan ministerský předseda žádán, aby opravdu tomuto teroru čelil. On slíbil dokonce vydání zákona na ochranu svobody koaliční, onoho velkého statku dělnického hnutí, za nějž bylo tak dlouho a vehementně bojováno. Toho jsme se však dodnes ještě nedočkali a zůstalo při prvotním tehdejším nařízení, jež vyvoláno bylo okamžitou potřebou denní a dále v tom systematickém potírání teroru jsme se nedostali.
Já chci se maličko obrátiti k pánům z německých lavic. Řečník se strany německé stěžoval si, že v oněch případech jihlavských nebyl též slyšen žádný Němec, žádný německý svědek. Vážení kolegové! Krev rozlitá na dláždění jihlavském, utracené životy českých a slovenských vojáků to jest svědectví příliš výmluvné a příliš křiklavé, než abychom se ještě museli dotazovat na nějaké polehčující okolnosti u německých straníků. Jest smutným zjevem, že účastníci národní slavnosti slunovratu vrací se odtud ozbrojeni revolvery. Jsme v Abruzzách nebo v nějaké centrální Africe, kde občané nemohou bez zbraně snad ani vycházet, kde i na běžné slavnosti je nutno bráti s sebou zbraně, které hlavně v rukou lidí horkokrevných, mladých mohou se pak státi příčinou oněch nešťastných zjevů, jaké jsme viděli v Jihlavě? Ale nejen to, pánové. Když dovoláváte se svědectví, jest třeba doplniti ještě exposé pana ministerského předsedy po této stránce. Tam byli ještě jiní svědci záludného a republice nepřátelského počínání v Jihlavě. Byly tam ku příkladu nalezeny celé sklady zbraní v německých rodinách. (Německý výkřik: To byly staré pušky!) Ať byly staré či nové, pak patřily do nějaké garderoby divadelní, ale nemusily býti schovávány u exponentů německých. (Odpor na levici.) A konečně smýšlení vaše, pánové, dotvrzuje výrok onoho pana kolegy, za nějž byl volán k pořádku, že přijdete s revolvery i sem do tohoto Národního shromáždění. Ne, pánové, z takových strašáků nemáme opravdu žádného strachu. Jest to neparlamentní výrok, ale kvalifikuje to velice dobře vaše smýšlení. Mluví-li takto politický výkvět německého národa, jak pak to vypadá v těch nekontrolovaných vašich shromážděních, jak to vypadá na těch vašich meetingách a schůzích, kde jste sami mezi sebou a kde můžete opravdu nejnižší vášně lidu stále rozplameňovati. Jestliže si stěžujete na případ znojemský na zákaz "Turnfestu", řeknu vám, že to Znojmo jest takovou horkou půdou a z vlastní zkušenosti vám mohu připomenouti, že jest tam mnoho ještě právě z té atmosféry z režimu pověstného pana Teufla, když jste měli vládu na radnici a nad celým okresem. Tam nebyli ani němečtí sociální demokraté před vámi jisti. I tam jste demolovali jejich německý dělnický dům, Jak se potom dařilo teprve Čechům, víte dobře sami. Nesměli jsme ve Znojmě pořádati schůze, museli jsme odcházeti do vesnic, nesměla se ani v národních krojích vraceti děvčata a mládež, pokud jste měli vládu na radnici. Jestliže republika činí opatření nutná v tak kritické a rozechvělé době, že vám zakáže nějakou tu letní parádu, nelze mluviti o nějakém utlačování, což jest ovšem nezbytný rejstřík celého vašeho programu.
Nás zajímá jistě daleko více ono sdělení, v jaké čisté společnosti se sešli někteří pánové, kteří chtějí vykonávati vliv na politiku republiky, pod tím společným titulem společnosti "Phönix" haličtí a bukovinští židé a podplacení redaktoři - tak lacino podplacení pěti stovkami pan Karásek brněnský, známý vydavatel "Mladého Rakouska" a válečný denunciant s nímž nebylo radno sejíti se v jedné místnosti, celá společnost tato se sešla a utvořila politický seminář k obhájení německých zájmů. Ty řeči, jež vedete v parlamentě a jak se píše ve vašem tisku, to vše musí nalézti nutnou resonanci v lidu venku a pak případy jihlavské jsou nutným toho důsledkem. Jestliže si stěžujete že ponechává se vojsko v německém území, v německých městech, to jest přece tak nutný a logický důsledek sebeochrany. Nebudeme přece posílati vojsko někam hlídat třešně nebo švestky. Pošleme je do takové Jihlavy, do takového Znojma, kde jsou prostě ohroženy nejen zájmy českého obyvatelstva, nýbrž zájem celé republiky, zájem celého státu. To jsou preventivní opatření, kterým jsme se naučili od vás, z doby vašeho režimu, a jestliže jich dnes používáme, jistě to činíme z morálnějších, řekl bych, motivů, než se to dříve činilo proti nám.
Pan ministerský předseda bral zde v ochranu legionáře, ale já pravím: to je málo. Legionáři musí býti dnes uklidněni. Legionáři po svém návratu z ciziny jsou roztrpčeni nad našimi poměry vnitřními. To jest věc nesporná a já se domnívám, že mají také plný důvod a oprávnění k této své nespokojenosti. Vždyť ani my, kteří jsme zde celá ta leta byli a vývoj poměrů jsme spolu prodělávali, nejsme s těmito poměry nijak spokojeni. Ale, vážené shromáždění, jistě není zde nikoho, kdo by chtěl schvalovati případ olomoucký. Odsuzujeme násilí v malé či větší míre, ať jest pácháno kdekoliv. Stejně jistě nikdo z české politické veřejnosti nežádal, aby snad jenom 3 vlasy byly vytrženy z horké hlavy pana Muny, naplněné megalomanií a chorobnou ctižádostí, ale jistě celá česká veřejnost měla a má dnes právo, zvěděti pravdu o jeho vině, či nevině, veřejnost česká i ta veřejnost legionářská. (Tak jest!) A této pravdy, tohoto objasnění se nám dosud nedostalo. Legionáři vydali na něho zatykač. Známe dnes články v časopisech, podepsané jeho jménem, nebo jeho redakční zodpovědností kryté. On byl obviněn, že utratil mnoho životů českých legionářů přímo, či nepřímo. On byl obviněn, že za maďarského vpádu stál zde ve spojení s nepřítelem. To jsou všechno věci, které nelze klidně přehlížeti, zvláště zůstanou-li nevyjasněny a z vládních lavic nezodpověděny. I když nelze schvalovat čin olomouckých legionářů, lze jej aspoň vysvětlit. Když státní zločinci a podrývači republiky zůstávají beztrestní, ba nalézají dokonce ochrany u vládních stran, pak je snadno vysvětlitelno, že legionáři chtějí souditi sami, tak jako kdysi soudil lid na pokyn bývalého funkcionáře státního, aby, když se nemůže dovolat práva cestou legální, je dělal a provozoval na ulicích sám. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Ale, vážené shromáždění, i když se stal ten případ v Olomouci, ať už se kvalifikuje jakkoli, já se ptám, proč z takového konfliktu malého hloučku jest třeba činiti hned státní událost, vyvolávati stávku post festum, když se tou stávkou nic odčiniti nedá? Pohlavky zůstanou lpět, ale stávka znamená mstíti se na celém ostatním obyvatelstvu, na celé republice, v době, kdy právě z těch ministerských lavic se volá po intensivní práci, po využití každé hodiny, kdy to znamená ztrátu národního jmění, když se vyvolává stávka i proti vůli politické strany, kdy je terorisována republika pro docela lokální případ. Jak přijdeme k tomu my, aby se za to mstila určitá strana veškerému obyvatelstvu a dělala z toho případu státní aféru? Žádá se rozpuštění pluku, a je velmi příznačno, že se v této žádosti oni páni, kteří tak psali a křičeli, fakticky scházejí na jedné frontě s pány kolegy s německé strany, kteří také žádají rozpuštění pluků legionářských, rozdělení jejich atd. (Hlas: Bylo by jistě správno, polovinu toho poslat domů!) Já bych úplně s tím souhlasil polovinu poslat domů. (Hluk. Různé výkřiky.)
Pánové, vaše stanovisko k legionářům ovšem jest zde nápadné. Pokud vám posloužili ve volbách svými hlasy, vychvalovali jste je do nebe, v tom okamžiku však, jak sáhli na jeho veličenstvo Munu, upadli také legionáři v nemilost a volá se na ně nejpřísnější soud a nejpřísnější opatření. Pánové, vy jste se také tím zavázali, že se nebude zatahovati politika mezi vojsko. Docela správný a zdravý závazek. Ale kdo to byl, kdo tento závazek porušil? Právě na té olomoucké půdě to bylo, že legionáři byli skutečně lákáni do těch sekretariátů a schůzí sociálně-demokratických, tehdá tam byli vítanými hosty, když přinášeli hlasovací lístky. Teď ovšem, když se tam vyrovnali s Munou, již se to nehodí do krámu a volá se zase: Nezatahovati politiku mezi vojsko!
V těchto případech můžeme zachovávati jediné určité zásadní hledisko jak na poslání vojska, tak i na ty případy násilí. Jest jistě si přáti, aby naše armáda byla armádou republikánskou, aby se jí dostalo jiné, odlišné výchovy od bývalé výchovy rakouského vojska a aby s republikou cítila, aby znala i určité politické rozvrstvení naše a aby byla opravdovou oporou a ochránkyní republiky. Pak ovšem musí také armáda býti vybavena ze všech sfér politických a vykonávání jejího hlasovacího práva musí býti ovšem obstaráno tak, aby tyto základní principy, na nichž má armáda státi, ta morálka její, aby nebyly tím ohrožovány. Pak ovšem to musí býti závazno pro veškeré strany a musí to býti také dodržováno.
Pokud se týče případu teroru,
poukázal jsem již v předchozím na to, že není dvojí morálky. Nemůže
býti jednou teror nesprávným a odsouzení hodným, vykonáván-li
jest vůči určité straně, a na druhé straně, aby se aboloval, aby
se přehlížel anebo aspoň potlačil buď takový teror, resp. důsledky
z něho nebo stíhání, pakliže provádí se od strany toho času mocné.
Kdybychom otevřeli rejstříky, jen takový volební rejstřík u různých
soudů v Praze, bude jistě tentýž o všech těch případech, které
spáchány byly jen proto, že někdo projevil úmysl voliti tak či
onak, že hlásil se k jiné politické straně, pak by to byla jistě
velmi smutná kapitola a já bych skoro vítal, když ona strana,
která jest zde nejčastěji obviňována, jak bylo řečeno také ve
schůzi předsednictva sněmovny, a jest obviňována z nejčastějšího
teroru, sem přichází často s iniciativou a žádá určité opatření
proti šířícímu se teroru. Dobře, snad na tomto poli se můžeme
shodnouti, ale pak bude věcí vlády samotné, aby vyvodila z toho
určité důsledky. Stává-li se dnes teror politickým programem,
je-li teror jednou prostředkem taktiky naproti úředníkům, po druhé
proti spoludělníkům v dílně, po třetí opět proti spoluobčanům
jiného politického smýšlení, pak jistě mohou se shodnouti veškeré
strany na vypracování určitého ochranného zákona a pokud tohoto
zákona zde nebude, žádáme jen od pana ministerského předsedy jediné
věci. (Hlas: Aby udělal to, co dnes prohlásil!) Ano! Na
místě, na které jest posazen vůlí většiny národa, vůlí většiny
politických stran, aby uplatnil s vehemencí a také s bezohledností
a nestranností tu hezkou zásadu, potírati teror všude proti všem,
a bezohledně, ať přichází s té či oné strany, ale také nejen jej
potírati, nýbrž i zameziti. Pak se sejdeme jistě na té krásné
cestě demokracie, kterou on nám zde označoval. "Demokracie,
toť diskuse", jak kdesi napsal náš president Masaryk.
Doufejme, že se to vžije a že to bude diskuse rozumovými zbraněmi
duševními vedená a nikoliv silou ani paží ani silou početní. (Výborně.
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášen kolega Hackenberg. Udílím mu
slovo.
Posl. Hackenberg (německy): Slavná sněmovno! Pan ministerský předseda prohlásil ve své dopolední řeči, že nepomýšlí na to, aby se zabýval detaily uvedenými v interpelacích, nýbrž, že má v úmyslu posouditi ty věci s vyššího stanoviska. Bylo by si vskutku přáti, aby pan ministerský předseda to, co oznámil, také skutečně provedl, neboť jeho projevy - jimiž snažil se vůbec v tomto státě dokázati nepřátelské počínání Němců, směřující k tomu, že Němci zaujímají posici nepřátelskou ku předloze o válečné půjčce a k tomuto nepřátelství že jsou vedeni zahraničními agenty - nesvědčí zrovna o nějakém úmyslu, záležitost, o niž se právě jedná, posuzovati s vyššího hlediska... (Souhlas na levici. - Posl. Seliger [německy]: Tuto insinuaci co nejrozhodněji odmítáme!) Samozřejmě!... posuzovati věc s vyššího hlediska a působiti mezi národními kmeny této země jako sprostředkovatel tak, jak by bylo jeho první úlohou a povinností. Také já nemám v úmyslu zabývati se podrobnostmi, tím méně, kdyžtě v otázce jihlavských událostí již od prvního řečníka se strany německo-občanské dosti velké množství detailů bylo uvedeno. Pan ministerský předseda se dopoledne vyjádřil, že Němci v tomto státě mohou být spokojeni a pražádné příčiny nemají k tomu, aby při každé příležitosti dávali na jevo svoji nespokojenost. Demokratické právo volební, jako v žádném jiném státě, jsme v tomto státě dostali, a to značí, že většina ve státě je svolna, učiniti vše, aby byla vzbuzena spokojenost také u národů menšinových.
Uznáváme, že volební řád je demokratický, uznáváme, že v tomto směru strany starého parlamentu učinily vše, aby svoji povinnost vyplnily. (Německý výkřik: Až na Slovensko!) Až na Slovensko a na mnohé nedostatky, které má i demokratický zákon volební, o nichž promluviti se naskytne příležitost někdy jindy. Ale to, co se jednou rukou dalo, bylo druhou rukou opět vzato. (Souhlas na levici.) Demokratickým volebním právem měl býti všemu obyvatelstvu vliv na správu v obcích zaručen, ale několik týdnů po té přišel zákon, jsoucí naprosto v rozporu s tímto demokratickým volebním řádem do obcí, jímž jednak přivoděno bylo, že usedlé obyvatelstvo bylo zbaveno svého vlivu a na druhé straně, že mezi obyvatelstvo bylo vrženo símě sporu. Vojáci mají mít volební právo. To je samozřejmé a bylo by nesmyslné, abych já, jako sociální demokrat, jen jediné slovo vypustil proti volebnímu právu vojáků. Nechť mají právo volební, nechť je jim možno voliti za těchže podmínek jako volí ostatní státní občané, a na tom už něco bylo, že staré revoluční Národní shromáždění jasně a zřetelně vyslovilo, kde mají vojáci volit. Na tom nezáleží, je-li to při volbách do senátu nebo do Národního shromáždění, kde volič použije svého práva volebního, to je jedno, poněvadž toto těleso je zástupcem všeho voličstva celé říše a poněvadž toto těleso má o záležitostech celé říše rozhodovati. Není ale jedno, v které obci se volí a není to tak úplně lhostejné, kdo je v nějaké obci oprávněn k volbě. My jsme zásadně odpůrci omezování volebního práva a jsme a budeme vždy odpůrci zjišťování doby stálého pobytu jako omezovacího nařízení pro volební právo. Avšak to je samozřejmé, poněvadž na správě obce, nebo na správě nějaké určité obce, pouze ti mají zájem, kdož mají úmysl v obci se zdržovati, ti, kdož zamýšlejí se v obci pevně usídliti a kteří se nezdržují v obcích pouze přechodně a jinak nemají pražádného zájmu na obci. Jestliže tedy byla pro všechny civilisty stanovena určitá lhůta stálého pobytu, tím již bylo naznačeno, že nijak není zamýšleno, aby volební svoje právo vykonal každý, kdo projíždí obcí, každý, kdo náhodou do obce přišel v den voleb a na správě její zájmu nemá, nýbrž pouze ten, kdo skutečně má o správu obce zájem. Avšak všichni ti vojáci, jimž bylo dáno volební právo do obcí na základě zákona o stálých voličských seznamech, v odporu k volebnímu řádu do obcí v oněch obcích, v nichž jsou posádkou, tito vojáci nemají pražádného zájmu na správě obce a nejdou k volbě proto, poněvadž chtějí, aby tyto či jiné osoby, které by byly lepší pro řízení obce než ostatní, byly zvoleny, nýbrž oni jdou k obecním volbám bez hospodářského zájmu, oni jdou volit do obcí pouze proto, aby přivodili posunutí mocenských poměrů mezi obyvatelstvem odevzdáním hlasovacího lístku. Nuž pan ministerský předseda řekl, že se vládě... (Posl. Pik: Vojáci volili s námi, volili sociální demokraty!) Ale to není jedno, zda-li s vámi volili sociální demokraty... Avšak to není jedno, poněvadž my chceme znáti jasně a přehledně složení obyvatelstva v každém městě a nechceme ničeho věděti o svévolných přesunech. Míní-li pan kolega Pik: volili s námi, tu bych již mohl říci, že může také přijít jiná doba. Nemáte přece jistoty, že budou vojáci na tom či onom místě z většiny voliti sociálně demokraticky. Nevím, zda naši čeští soudruzi zůstanou stále seděti v koaliční vládě. Snad to bude trvati i ještě delší čas, než my socialisté sami se ujmeme vlády ve státě a na nějakou koalici s ostatními stranami nebudeme více odkázáni. A tu se může státi, že nějaká vláda, jež není sociálně demokratickou, nebo v níž nemají sociální demokraté rozhodného vlivu, přesune agrární vojenská tělesa do míst průmyslných, aby trochu zdusila vliv sociálních demokratů. (Posl. Pik: Vojáci jsou dělníci!) Vojáci nejsou z většiny z dělného lidu, ovšem tam, kde se rekrutují z průmyslových obvodů, ano, ale tam, kde jsou odváděni z okresů zemědělských, bude to jistě ještě dlouho trvat, než se stanou z většiny sociálními demokraty. Ale ať je to tak či onak, to nerozhoduje, budiž tomu tak vždy, vojáci nechť nejsou a nesmějí býti nikdy používáni k tomu, aby se jimi v obci samovolně měnily mocenské poměry té či oné strany toho neb onoho národa. (Potlesk na levici.) Volby nechť jsou jasným obrazem poměrů v každé obci a nechť je skutečně ve volbách takové zastupitelstvo zvoleno, jak je zvolí obyvatelstvo onoho místa a ne vojáci, neinteresovaní, sem nakomandovaní. Jen se podívejte na zákon o stálých voličských seznamech. Stálé voličské seznamy budou sestavovány dvakrát ročně. Vojáci nezůstanou tam přirozeně tak dlouho, ale kdo může kontrolovati, kdo s oněmi legitimacemi, které byly doručeny vojínům, zapsaným ve voličských seznamech, kdo s nimi bude voliti? Tím právě se otevře podvodu brána do kořán, dá-li se lidem, kteří nejsou v obvodu obce známi, kteří nejsou známi žádnému z členů komise, poněvadž jsou v obci cizí, dá-li se jim vliv na osudy určité obce. Slyšeli jste dnes již, jak bylo Znojmo počeštěno, a právě tak jako se Znojmem, bylo tomu s Pohořelicemi. Jděte do té nebo oné obce! (Posl. dr. Juriga: [německy:] Znojemské okurky přece zůstaly německými!) Pane kolego, o takových vážných věcech se nevtipkuje, je to příliš vážná otázka, než abych se obíral při ní znojemskými okurkami. To přenechám vaší chuti, mé to nekonvenuje. Konečně Znojmo německé zůstalo a také Pohořelice. Ale jak roztrpčen musí být lid takového místa, jestliže je většina obyvatelstva takovýmto přesunem mocenských poměrů připravena o vliv jí náležející. A jestliže nyní roztrpčení a trpkost národnostní vypukne navzájem při náladě obyvatelstva proti těmto vojákům-voličům, pak se tomu nesmíte nijak diviti.