Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Pana poslance dr. Raddu prosím, aby skončil, poněvadž půl hodiny již uplynulo. (Hluk. Předseda zvoní.)

Posl. dr. Radda (pokračuje): S touto většinou zachází se takovým způsobem, že to nelze popsati. Tak na příklad odb. přednosta Černý pokládal za nutno, aby tyto chorvatské obce...

Předseda (zvoní): Pana poslance dr. Raddu vyzývám, aby skončil. (Německé výkřiky: On nerozumí česky!)

Posl. dr. Radda (pokračuje): Nerozumím vám, pane předsedo.

Předseda: Pana posl. dr. Raddu volám za to k pořádku. (Výkřiky německých poslanců. Hluk.) Dvakráte jsem ho vyzýval, aby skončil, a on pokračuje. Upozorňuji pana poslance, že neskončí-li, musel bych ho vyloučiti ze schůze. (Hluk.)

Posl. dr. Radda (pokračuje): Pane předsedo, ještě minutu. O těžkých útiscích školských včera promluvil obšírně pan dr. Czech, není třeba o tom šíře mluviti, ač přirozeně mohlo by se vyprávěti po celé hodiny o násilnostech vlády, českého obyvatelstva a vojska. Myslím, česká vláda a česká většina že udělá dobře, jestliže v pravý čas na této dráze zastaví, neboť možno snad německý národ utiskovati, avšak potlačiti německý národ není možno nikdy. Vezmete-li nám naše právo a naši svobodu, pak si své právo vybojujeme. Jsem přesvědčen, že československý stát tento německý boj osvobozovací nepřestojí. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan dr. Nosek.

Posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Račte mně laskavě prominouti, že pro indisposici hlasovou nebudu moci posloužiti referátem poněkud obšírnějším. Ujímám-li se přes to slova, pak jsou to vážné zjevy, které v mladém našem státě strachem a úzkostí musí naplňovati každé srdce, které s láskou stálo u kolébky našeho státu a které by mu také přálo, aby se rozvíjel a dočkal jedenkráte slavné budoucnosti. Pánové! Brzy po zřízení samostatnosti našeho státu udály se zjevy veřejného násilí, ničení kulturních památek, o kterých mohli jsme snad s umírněností a se shovívavostí říci, že se tak stalo ještě v té revoluční horečce, kdy se ještě tak příliš neuvažovalo. Ale co máme říci dnes, když s plnou rozvahou a s plným klidem dějí se úžasně teroristické zjevy, přímo stigmatisující hanbou každý kulturní stát, když mohou se ještě dnes u nás roztahovati - opakuji znova - na potupu naši před celým vzdělaným světem? (Výborně!) Pánové, jedna z událostí, která právě vyvolala tuto moji řeč, jest sjezd katolické mládeže východních Čech, který se konal 4. července, tedy minulou neděli, a na který jsem byl pořadatelstvem pozván také jako referent. Sjezd katolické mládeže bez jakéhokoliv nátěru politického, čistě kulturního směru, shromažďuje tu svůj dorost v pěkné končině východních Čech, v lesnaté krajině kolem Košumberku a Luže. Sešlo se množství těch mladých lidí, přišli v národních krojích a s nimi přišlo také několik tisíc stoupenců lidové strany, aby jako rodičové a příbuzní měli účastenství na té schůzce a na zábavách své mládeže. Sjezd ten byl náležitým způsobem příslušným úřadům politickým oznámen a jimi, jakožto shromáždění na volném místě, podle práva spolkového a shromažďovacího, dosud platného, řádně povolen. Tyto právní premisy tu konstatuji. Dnem 25. června nejprve ve Vysokém Mýtě a pak v širším okolí počaly se vyskytovati letáky, z nichž jedno paré zde mám a podotýkám výslovně a důrazně, že na celém tom letáku není vůbec nikdo podepsán. Abyste mohli posouditi kvalitu těch, kdož jsou pisateli, kdož stáli za tou celou hanbou, tou vyzývavostí, dovolím si to přečísti. Leták ten má nahoře motto, které zní: "Řím Čechem musí býti souzen a odsouzen!" a k tomu je připojeno citováním jméno autora toho výroku, nynějšího našeho p. presidenta Tomáše Garrigue Masaryka. (Odpor a volání "Hanba" u strany lidové. Hlasy: To jest snižování státní autority!) A pokračuje se tam: "Po bitvě na Bílé hoře zmocnili se Jezovité Chlumku a Košumberka a vytyčili poutnický chrám, zbudovali rozsáhlou kolej Jesuitů v sousedství, aby kraj Českých bratří pokatoličtili. Zkázonosné dílo to se jim celkově zdařilo za pomoci Habsburků a dragonád. Nadešel převrat, v němž jsme súčtovali s Habsburky a měli jsme zrovna tak účtovati s Římem. Mnozí tak učinili, mnozí tak činí a ostatní, kdož dobrými vlastenci jsou, tak učiní. Kdo s Římem a s jeho služebníky jde, dopouští se zrady na naší republice, przní památku Mistra Jana Husa, kterého se jménem Krista a s křížem v ruce upálili. Teď troufalost, drzost a nestoudnost klerikálů jde tak daleko, že dne 4. července 1920 na hradě Košumberku, na místě českému národu památném, dějinami svatém, chtějí uspořádati provokační tábor s koncertem a jinými čísly reklamními. Takřka v předvečer upálení Mistra Jana Husa má Košumberk býti tak hnusným způsobem potupen. Ne - Čechové - toho nedopustíme! Své dějiny a nám svatá místa hanobiti, potupovati a nedospělým dětem zošklivovati nedovolíme, a v ten den, to jest 4. července 1920, sejdeme se všichni společně o 12. hod. polední na silnici u feriálních osad v Luži, odkudž všichni půjdeme na Košumberk, kde pravým slovem a způsoben náležitým jim odpovíme. Na shledanou a zdar!" (Výkřiky. Předseda zvoní.)

Já jsem zde na počátku zdůrazňovala konstatuji znovu, že na tom letáku není nikdo podepsán a že také není potřebí, aby kdokoliv jakýmkoliv způsobem k autorům toho letáku zde v této sněmovně se hlásil. Považuji za čest všech politických stran zde zastoupených, aby zůstaly hodně vzdáleny autorů těchto lístků. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Tam prosím o 1 1/2 hod. sestavil se průvod, který se měl dáti cestou na Chlumek, aby tam konal své slavnostní řeči. Proti přední části průvodu postavil se zástup asi 2.000 lidí, který napřed vyslal několik mužů, kteří byli ozbrojeni holemi, klacky, a zcela v předu nesli dva prapory, postavil se na vzdálenost asi 20 kroků proti připravenému průvodu našemu a nedal mu vykročit. Naše pořadatelstvo, poněvadž stálo na rozcestí, učinilo opatření, že nechalo průvod stát, někteří se postavili v levo a vedlejší ulicí chtěli se odebrati na shromáždiště. Sotva ten pohyb nastal a naše přední řady asi 200 kroků pokročily, tu odpůrci z předních zástupů obrátili se proti předním našim řadám a vrhli se na ně, ozbrojeni jsouce tasenými noži, boxerskými prsteny, rváčskými kameny, klacky a obrácenými žerdmi praporů jali se bíti násilným způsobem, jali se bíti, opakuji, do pokojně postupujících lidí, kterým přirozeně nezbylo, než proti tomu hanebnému násilnickému kousku udatným způsobem se brániti a útok na život a bezpečí každému občanu zaručené náležitým způsobem odrážeti.

Pánové, to jsou zjevy, nad kterými se musí každý občan pozastaviti. Vzpomínám ještě jiných hrozných zjevů, které se u nás povážlivou měrou rozmáhají. Jestliže každému z politických stran přiznává se plné právo volného politického i náboženského projevu, pak jistě nesmí jeho právo jíti tak daleko, aby klacky a kamením směl na své odpůrce. (Hluk.)

Já zde zdůrazňuji, že takové zjevy, když při táhne zástup ozbrojený, poštvaný před faru v Machově a tam administrátora, církevní vrchností řádně ustanoveného a vrchností světskou řádně uvedeného vyveze násilným způsobem docela svémocně, ustaví tam zvláštní výbor, ustaví tam zvláštního správce majetku a potom tento správce odebéře se do farních lesů a tam začne činiti disposice, které parcely mají býti vymýceny, když v celé řadě jiných míst - abych jmenoval jenom Jaroměř, nepočítaje ostatní - docela násilným způsobem vniká se do kostelů a když tomu všemu posadí se koruna takovým kulturním skandálem, potupou českého jména a národa v den slovanských apoštolů křesťanských Cyrilla a Methoděje, kteří nám sem přinesli kulturu skutečnou, pravou, tak jako celý kulturní západ evropský vždycky uznával, pánové, když na takové sousoší, podle kterého každý slušný člověk, i když nemůže míti citu náboženského, aspoň jako pod kulturním znakem a památkou kulturní s vážnou tváří muže jíti, když takový násilně vystoupí na horu a ještě ve jménu svobody národů a pokroků hanebným způsobem poplivá a spolíčkuje symbol křesťanské dokonalosti ženské, sochu matky boží, která v těžkých dobách (Hluk.) byla symbolem, té, která v dobách ještě barbarských u nás znamenala zjemnění myslí a působila ideálem svým na zušlechtění méně vzdělaných myslí, prosím, kde takové zjevy se vyskytují, tam již je, slavná sněmovno, věru čas, abychom zvolali se starým senátem římského státu: "Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat!" Nyní tedy jest to již věcí státní správy, aby pečlivě dbala toho, aby zkáza nepřišla na československý stát. (Hluk.)

Pánové, konstatuji, že jsou to zjevy nejvýš povážlivé, že nesmí se to nikterak považovati za zjev, který by byl namířen jen proti politickým projevů m nebo proti kulturním projevům lidové strany, resp. katolické církve. Pánové, vy víte všichni, že tyto zjevy násilnické obrací se také proti jiným formám soukromého vlastnictví, vám jsou známa přepadnutí venkovských selských dvorců a nyní zde zase musíme říci: "Videant consules, ne quid detrimenti res publica capiat!" Pánové, nyní již je věru čas, aby aspoň v tuto hodinu dvanáctou, když zevně i uvnitř již takovým způsobem tyto zjevy povážlivé, zřejmě prokazující, že již kráčíme po kráteru vulkánu, se objevují, aby tyto zjevy náležitým způsobem již byly uvedeny do kolejí právních a každý takovýto čin všemi legálními prostředky zákonnými státní správou náležitě byl trestán. Pánové, my v tyto okamžiky, v nichž každý cítí velkost blížící se budoucnosti, konáme svoji povinnost a připomínáme, že jest to zájem státu a že nejsme to jen my novodobí státníci, kteří se díváme na své státy současné, ale že velcí státníci Říma věděli dobře, že justicia est fundamentum regnorum. Pánové, jestliže u nás takovýmto způsobem dopustí legální vláda, pocházející z Národního shromáždění řádným způsobem zvoleného, aby takovým způsobem teroristické zjevy byly dále prováděny, pak nevím a žádný neví, kam vývoj tento se ponese a dějiny jedenkráte hrozným způsobem nás odsoudí, že jsme to byli my, kteří jsme ne positivní činností, ale trestuhodným opomenutím celé této věci zavinili zkázu toho státu, na jehož rozkvětu jedině má nám záležeti. Discite justitiam moniti et non laedere divos! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban: Uděluji slovo panu posl. Wenzlovi.

Posl. Wenzel (německy): Slavná sněmovno! Když v rozkošném měsíci květnu zde v tomto domě se ponejprv sešel sněm a když v parlamentě slavnostním tonem bylo prohlašováno, že československý sněm se ustavil, tehdy vládl všeobecný názor, že nyní konečně v tomto státě nastane řádné hospodářství, tehdá se věřilo, že konečně jednou vše se zlepší. Tyto naděje byly sice od různých stran pesimisticky pojímány, velká část lidí jim však věřila. Přece však v celku dalo se předvídati, že tyto naděje zřejmě jsou vybudovány na mylném názoru, ježto při vlastním budování tohoto státu, při zakládání tohoto státu přišli jsme k přesvědčení, že v tomto státě vládnou živly, které nemají naprosto žádné mravní vůle vytvořiti v tomto státě pořádek. Onen stát a oni tvůrcové tohoto státu již při samém počátku dokázali, jakým způsobem postupují. Ještě volají na nás mrtví ze 4. března, jak ukrutné zločiny tenkráte byly spáchány, a marně hledáme odčinění těchto skutků, které se udály v Kadani, v Chebu a jinde. Když jsme o tom uvažovali a když jsme věřili, že snad takové vybočení bude konečně poučením pro celek, že by mělo býti poučením zvláště pro samou vládu, museli bychom věřiti, že tato vláda konečně jednou podnikne kroky na zastavení tohoto kanibalského, surového počínání vojenské soldatesky tohoto státu. Žádali jsme tehdy odčinění a doufali jsme, že skutečně něco se stane pro zavedení pořádku v tomto směru. Přes to však místo nápravy přihodily se události litoměřické, kde starosta města v pravém slova smyslu na těle byl ztýrán, že byl takořka soustavně pronásledován a kdyby tenkráte v tom kritickém okamžiku nebylo bývalo rozvážných lidí, byl by býval starosta doslovně s okna svržen. Všeobecně také tenkráte se myslelo, že konečně jednou nastane pořádek a že snad tento stát a jeho autorita prostřednictvím ministrů bude působiti na správnou důvěru širokých vrstev českého lidu, kterým byl tento stát vybudován a že konečně jednou bude zaveden pořádek. Vše bylo marno. Případ jihlavský, krvavá slavnost slunovratu, o které bylo již dnes v celém rozsahu a téměř do nejmenších podrobností hovořeno, podává nám o tom na základě věrohodných líčení, jak se to událo, objektivní obraz. Možno snad ve veřejnosti se domnívati, že snad oni lidé, kteří národnostně jsou bezpohlavní, kteří nemají národnostního cítění ve svém nitru, snad řeknou: Nacionální bestie zde, nacionální bestie tam. Ovšem těchto řečí velmi často užívají ti, kdo nemají porozumění pro nebezpečí utlačení německého národa. Já však myslím, a je to také zcela pochopitelno, že tato vojenská diktatura, ona politika, stavící se za vojsko, jest založena nejen na opačných světových názorech národnostních, nýbrž, jak případ Munův ukázal, že rozvíjí také na druhé straně zcela bezohledným způsobem teror proti sociálnímu hnutí. Z toho stanoviska bych řekl oněm lidem, kteří se domnívají, že jsou to národnostní protivy, že také proces Munův jest takový, že každý objektivně v národnostních věcech musí dojíti k přesvědčení, že tak nelze dále pokračovati.

Příčina, jež byla původem, že události jihlavské tak se vyvinuly, jest bezpochyby hněv oné české menšiny tam se nacházející, který se již ukázal při příležitosti voleb do obce. V pravdě jest to také nenávist mezi Čechy a Slováky, a z vývodů pana předřečníka jasně a zřetelně se objevilo, že poměry jsou zcela jiné, než hlásá prolhaný český tisk a že vlastně v době sokolského sletu tisk utvořil pravý rekord ve lhaní, když chtěl svrhnouti vinu toho na Němce. Nyní ovšem vyjde pravda na světlo. Bude vrženo světlo do této záležitosti a jestliže to snad také dnes vláda a odpovědní činitelé, kteří právě bohužel svou nepřítomností se blýskají, jakmile mají zaujati stanovisko k těmto poměrům, nechtějí viděti, bude již jednou jasno, že toto utiskování Němců nemůže jíti dále. Jest všeobecně prokázáno, že tato příznivá konjunktura, tato militaristická nálada, která dnes vládne v československém státě, jest podporována zcela nejasnými živly, živly, které bezpochyby vedou v srdci dvojité účetnictví: Na jedné straně předstírají na oko, že starají se o zájmy tohoto státu, na druhé straně však mnou si ruce a jsou rádi, když tato soldateska pokračuje na této cestě.

Slavná sněmovno! To jest dávno prokázaná věc, bylo to dokázáno také tímto typickým příkladem: V místě Štoky u Jihlavy nalézalo se před trafikou velkými písmenami napsané provolání: "Čeští soukmenovci všech stran! Nezapomínejte čerstvých rovů našich bratří legionářů, kteří byli zavražděni hordami německé národní rady. Spojte se! Bartl, legionář a traťikant." Tak v tomto smyslu se agituje, tak se štve, tak se pobuřují vášně. A vláda, oni pánové, kteří mocí mohou tomu zabrániti, se nehýbají a radují se, když takový typ se dále rozvíjí. Jak má potom býti získávána láska menšin v tomto státě? Či myslíte, že bude míti někdo dobré mínění o těch pánech ministrech, kteří zdánlivě mnohdy mají dobrou vůli, avšak nejsou zde v tom okamžiku, když jim to člověk chce říci? Ne! Přirozeně přijde se i v českých kruzích k náhledu, že nelze bráti je vážně, a že legionáři při svém kanibalském počínání jako militaristé dostanou takořka svůj kousek cukru, když jsou hodní, celkem však že mají výsadu dále tak vandalsky řáditi, jak tomu bylo od počátku republiky a jak také ještě dnes tomu je ve větší míře, než by si člověk mohl mysliti.

Pan ministerský předseda Tusar ovšem odsoudil užívání vojska k účelům politickým. Myslím jenom, že toto mínění, které on otevřeně vyslovil a které také bezpochyby musí býti udržováno, nebude dosti vážně, jak je třeba, pojímáno nižšími činiteli. Mluví se o tom dokonce s posměchem a vyjadřuje se to tím, že státní popudy se jednoduše neprovádějí, a já myslím, že to takořka přímo pana ministerského předsedu vystavuje nebezpečí, když vidí, jak podřízení orgánové prostě dělají to, na co mají chuť. Dnes budujeme svůj stát. Československý stát potřebuje nutně úvěru, nutně potřebuje účty v zahraničí. Přece, slavná sněmovno, když uvážíme tyto skandální poměry, když vidíme, že ministerský předseda a vedoucí orgánové ve sněmovních lavicích zde prostě scházejí, když se uváží, že zcela ničeho se neděje, že v těchto otázkách provozuje se pravý tanec mezi vejci, pak přirozeně není možno bráti stát v této formě vážně. Když byly známy události jihlavské, český tisk štval. Překrucoval události a vyličoval pravdu zcela jinak, než se stalo. Tu nebylo však viděti žádných konfiskací českých novin, kteréhožto způsobu bylo ovšem snad přes míru při různých příležitostech užíváno. A když tenkráte soudruh Fahner podával návrh, aby byla poslána do Jihlavy vyšetřovací komise, tu nebylo ihned dosaženo shody. A dokazatelně při této události ničeho se nestalo, než že byla provedena opičí komedie, divadlo, že nikdo nechtěl uznati vážnost postavení a že ti, kteří chybili, nebyli voláni k odpovědnosti. Tyto věci ukazují právě poměry spravedlnosti v tomto státě. S tohoto místa voláme: Jen to dělejte tak dále, jednejte jen v tomto smyslu a budete viděti, že nevychováte žádné státu věrné, žádné republikánské občany, nýbrž irredentisty. Budete v tomto směru vychovávati sabotáž státu, poněvadž nemůžeme míti žádné důvěry, žádné víry k této formě vlády a k tomuto státu.

Všeobecně bylo panem předřečníkem se strany německé vylíčeno celkově, jak se vlastně události jihlavské staly. Nejdůležitější však, co mně bylo líčeno očitými svědky, bylo vynecháno. Já pak cítím se proto takořka zavázán vylíčiti zde důležité argumenty pravých událostí. První srážka v Jihlavě stala se na tržišti, když jakýsi muž vrhl se s holí na jednoho Němce provolávajícího slávu. Byli to legionáři, kteří volali: "To je naše republika!" Policie odvedla útočníka, kterému byl jeho býkovec odňat a hleděla ho uklidňovati. Bývalý starosta Inderka, který proti tvrzení českému při slavnosti slunovratu nemluvil, vyzval jasným hlasem zástupy lidu, aby se uklidnily, aby se nedaly v slavnosti vyrušovati těmito událostmi a klidně šly domů, a zakončil těmito slovy: "My zůstaneme ti staří." Ve skutečnosti rozešel se německý průvod ve skupinách, které nastoupily cestu k domovu a ještě navštívily jistý hostinec To bylo v deset hodin. Čeští vojáci, jejichž vyzývavý úmysl se nepodařil, přivedli ozbrojené druhy z blízkých kasáren. Můj svědek viděl a slyšel, jak jistý legionář s pozdviženou puškou v ruce běžel na tržiště, v běhu nabíjel a nasazoval bodlo volaje: "My jim dáme, těm psům!" Jiný legionář křičel: "Jsou tam kvery a munice, je tam všechno." To jsou vylíčení se strany očitých svědků, našich svědků průvodních. Nehledě k tomu, jak se pravda v českých novinách překrucuje, jak falešně se vyličuje, chci jen říci, jak hrubě a přímo nebezpečně s oněmi Němci bylo zacházeno, kteří byli zatčeni, ač dokázaně bylo zjištěno, že nelze se domnívati snad, že výstřely byly vypáleny se strany německé. A jest to také nemožno, když nejsou předneseny důkazy, že se někdo dopustil trestního činu, aby mohl býti takový zatčený držen ve vezení a předveden k soudnímu vyšetření. K tomu připomínám ještě tento dopis: "Velevážený pane poslanče! Ve čtvrtek ráno doposud můj muž není bohužel stále ještě doma a proto vidím se nucenou Vám oznámiti všechny své starosti a svá trápení a zároveň Vás žádati, abyste se ujal mého zcela bezdůvodně pronásledovaného muže a zasadil se o jeho propuštění. Což to nebylo bláznovství stihati mého muže pro § 63 (velezradu), když nebyl účasten ani slavnosti slunovratu, ani později při oněch výjevech?" Když tyto věci uvážíme, vmyslíme-li se do duševního položení těchto mučedníků, pak vidíme, že nepochybně jest zde páchán zločin.

Hlasitě se dožadujeme a důrazně voláme, jak hlasitě můžeme: Propusťte ony utiskované, jež nemáte práva držeti ve vazbě. Také soudruh Jung byl do této věci zatažen tím, že čeští dělníci navrhovali, či spíše na jedné schůzi se usnesli na propuštění soudruha Junga ze státních služeb. Jest prokázáno, že soudruh Jung nebyl v kritické hodině vůbec v Jihlavě přítomen a že beze vší pochyby všechny tyto věci a všechna podezření nezakládají se na pravdě. Ač vyšetřovací komise tam zasedala, ač je vidno, že poměry jsou jiné, než byly líčeny, úpí ještě dnes vážení občané ve vězení, kteří tam musejí strádati, protože čeští legionáři po sobě stříleli. Požadujeme, aby vláda potrestala vinníky a dala Němcům zadostučinění.

Týž typický případ udál se v Děčíně a Podmoklí. V Děčíně vytáhla bez jakéhokoli důvodu hrstka legionářů a odstranila tam pomník císaře Josefa. Provazy strhli jej k zemi a šli pak dále, zhyzdili další pomník, pomník císařovny Alžběty. Tak se vede v tomto státě demokracii. Nedosti na tom, oni šli dále, šli do Podmoklí a pokoušeli se stejným způsobem rozbořiti pomník Schillerův. Když starosta města a policie zakročili, také kolega Schwaichert byl při tom, nebyl tím nikdo z vojáků nadšen, že tomu chtějí zabrániti. Bylo všeobecně zjištěno, že důstojníci své mužstvo nedrží na uzdě. Bylo zjištěno, že mužstvo řádí vandalsky, jak chce, a že posměšně mluví o nařízeních důstojníků. Tážeme se proto dnes: Jest to možno, aby takové poměry dále trvaly? Jest to možno, abyste klidně přihlíželi k tomu, že jednotlivé samosprávné úřady vydány jsou v šanc nebezpečí, ježto bezpečnost není zaručena? Sociálně demokratická strana podala návrh: Zrušte militarismus a zaveďte milici. Když již páni ministři vidí, že nemohou dále udržeti na uzdě své hordy, pak laskavě pošlete je domů a dejte všem pořádným státním občanům zbraně, aby sami udržovali v tomto státě pořádek a pokoj. Tyto věci jsou přirozeně nadmíru důležité. A jest hluboce litovati, že to vše takovým způsobem se stalo a do dnes není viděti konec tohoto počínání. Městská rada z Podmokel poslala úřední přípis na rozličné kluby poslanecké. Tento zní (čte): "Městská rada v Podmoklech protestuje co nejrozhodněji proti násilnostem, kterých se 6. července t. r. dopustily v městech Děčínu a Podmoklí částice vojenských oddílů, nacházející se v Děčíně a v Podmoklech. Musí býti snad všeobecně uznáno, že do nynější doby, dík ukázněnosti obyvatelstva našeho města, nikdy nedošlo k nějakému konfliktu s vojenskou posádkou a musí býti s politováním prohlášeno, že přesazováním nových oddílů, jichž chování se velmi nepříznivě liší od chování dosavadní posádky, zvýšeno bylo pobouření obyvatelstva beztak již situací vyživovací rozhořčeného a zvláště dělnictva. Městská rada odsuzuje nekulturní obrazoborství, které dosáhlo vrcholu, jakož i podobné vystupování zpátečnických oddílů vojenských v Jihlavě, Olomouci atd., které dokonce nezastavilo se ani před pomníkem velkého básníka svobody Bedřicha Schillera.

Městská rada protestuje zvláště proti nekvalifikovanému chování vojáků proti úřadujícímu náměstku starostovu a j. orgánům obecním, kteří se namáhali zavésti klid a pořádek a při tom byli na těle ohrožováni vojáky řádícími jako divoši. Několik set návštěvníků divadla mezi nimi mnoho dam, kteří bez úmyslu byli svědky událostí v Podmoklech, byli rovněž při tom ohroženi, a jest děkovati pouze rozvaze obyvatelstva, že bylo zabráněno těžkým neblahým příhodám.

Městská rada jest přesvědčena o tom, že mluví za všechno obyvatelstvo v Podmoklech a se souhlasem pokojné české menšiny, když požaduje, aby tyto zpátečnicky smýšlející oddíly vojenské, jejichž další pobyt může zaviniti velmi neblahé události, v zájmu klidu a bezpečnosti obou sesterských měst okamžitě byly odvolány a proti nim zavedeno bylo nejpřísnější vyšetřování".

Když uvážíme, že tento militarismus stojí nás denně 10 millionů, když si ujasníme, že zvláště v krajinách německých celé továrny jsou takořka osídleny těmito oddíly, že jednotlivé obce to stojí ohromné spousty peněz vydržovati toto vojsko, klademe plným právem požadavek: odvolejte vojsko, které tak provokuje, pečujte o to, aby opět nastal pořádek. Chvíle přítomná uvrhla nás Němce do bídy a jest to všeobecně snad zamýšleno nás utlačovati a rdousiti. Těmito pokusy, ať jsou jakékoliv, nás nepodrobíte! Nebudete moci nás zotročiti, jak jste se pokoušeli doposud svými vojenskými událostmi toho druhu. Proto dnes důtklivě požaduji: Odstraňte tyto neutěšené poměry, militarismus, dejte nám naši svobodu, abychom se mohli důstojně dále rozvíjeti! (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Pittingerovi.

Posl. Pittinger (německy): Slavná sněmovno! Dnes bylo mluveno velmi mnoho o Jihlavě a přehmatech vojska v tom to státě a jmenovitě krvavé události jihlavské z posledních dnů byly blíže zkoumány. Nechci k tomu ničeho více připojovati. Zdá se mně, že veškeré záští, které v tomto státě a národě vzniklo, záští to proti starému Rakousku, přenáší se v prvé řadě proti Německému Rakousku, a v druhé řade na vše německé v tomto státě. Když jedná se o Německé Rakousko, jest přirozeně nejvíce postižen touto nenávistí a jejími důsledky jižní pohraniční kraj, totiž jižní Morava. Nechci tím říci, že ostatní německé kraje v československém státě jsou méně citelně utlačovány. Jest však známo, že jmenovitě my v jižní Moravě ztratili jsme všechno své německé úřednictvo, že naši němečtí úředníci všech kategorií byli vyhnáni, vypovězeni a znemožněni, dále že četnické stanice atd. na jižní Moravě byly dány v moc čistě českého šovinistického úřednictva, proti kterému jsme bezmocni, u kterého nikdy nedojdeme svého práva, byť bylo sebe lépe prokázáno. Zvláště pak v jižní Moravě byla počešťující politika provozována s obzvláštní bezohledností. Školské zákony jsou tam prováděny tak bezohledně, že se to vymyká veškerému líčení, a když se ptáme, kde jsou toho původci, kteří to mohou dělati, musíme říci, že je to právě to šovinistické úřednictvo, které tam na jihu máme. Jsou to právě ti nejnižší úředníci, a posledním prostředkem toho jsou legionáři.

Dovolte mně, abych toto slavné vojsko tohoto státu a zvláště legionáře podrobil hlubší úvaze. My všichni víme, z jakých podnětů legionáři vznikli a víme také, že po převratu, když vracely se jejich hrdinné šiky domů do osvobozené vlasti, že byli pozdravováni zde od pánů zástupců revolučního tribunálu jako hrdinové a byli stavěni za věhlasný příklad mužnosti na venek i uvnitř. Zvláště my pak viděli, jak to vypadá ve skutečnosti s tou jejich kázní, kteří měli jsme štěstí bydliti v krajích, které musely býti obsazeny, přirozeně však bez odporu. Tam poslali ty hrdiny, aby ukázali znovu své hrdinství a to, co prokázali za hrdinné skutky, to jest ostuda, která na tomto státním lidu ulpěla a stále bude lpěti. (Souhlas něm. poslanců.) Chci vám podati výkvět několika případů, které netoliko proti Němcům, ale i proti Čechům byly namířeny. Jednou jel zemský velitel brněnský, pan gen. Podhajský z Grussbachu do Brna; v Grussbachu byly jeho věci ve vagoně prohlíženy, zda mezi nimi nenalézají se různé věci, které nesmí se s sebou bráti. Přišel jeden, prohlížel jej a jeho zavazadla, ničeho nenalezl a šel dále. Po chvíli přišel druhý. Generálovi to bylo poněkud nepříjemné. Upozornil vojáka, že právě byl prohlížen a že ničeho u sebe nemají a že by jej měli nechati jeti dále. Na to zasadil mu český voják silný políček. Jest pochopitelno, že zemský velitel poslal z Brna podřízenému příslušnému veliteli příkaz na potrestání. A jaká byla, pánové, odpověď, co myslíte? Odpověď zněla: "Pane zemský veliteli, trest musíte provésti vy, já jsem bezmocný. Já nemohu."

Další případ: Z posádky kadetní školy v Král. Poli u Brna byl jeden muž potrestán několika dny samovazby. Celá posádka kasáren prohlásila se solidární, vzepřela se a zmařila provedení trestu. Brněnská posádka musela vyrukovati. Celá brněnská posádka musela přijíti a došlo k přestřelce mezi českými vojáky - nevím určitě, byli-li to Slováci nebo Češi - k pravidelné přestřelce.