Místopředseda Buříval: Ke
slovu jest dále přihlášen kol. Feldössy. Uděluji mu slovo,
(Po přestávce.) Poněvadž není přítomen, ztrácí slovo. Přichází
k slovu další řečník přihlášený kol. Böhr. Uděluji mu slovo.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Věci, které nás nyní zaměstnávají, jsou válečné půjčky samy o sobě a nynější předloha. Nechci odbočovati, nýbrž zabývati se jen předmětem. Velectění! Mám úlohu, kterou bych si vlastně měl proměniti s někým, kdo by měl nejzuřivěji hájiti všecky zájmy Československé republiky. Mám úlohu, kterou by vlastně měli provozovati všichni ti, kdož s největším enthusiasmem činí si nárok na jméno českého vlastence. Neboť zaplacení válečných půjček jest eminentní věcí vážnosti, spravedlnosti a důstojnosti československého státu a jeho veškeré vážnosti uvnitř i na venek. Pro válečné půjčky padá na váhu především stanovisko právní. Československý stát jakožto stát sukcesivní (stát následnický) po starém Rakousku převzal právně závazně všechny po vinnosti a práva ze starého Rakousko-Uherska. Převzal i všechna práva v ohledu peněžním a daňově politickém, docela a úplně se ztotožnil se všemi požadavky dřívějšího státu. Přiznal se ke všem nedoplatkům daní, vybral je; dokonce se přiznal ke klíčícím, neprovedeným posud zákonům daňovým starého Rakouska a také je provedl na př. pokud se týká daně z válečných zisků, a všechny podněty, které tehdy ve starém Rakousku ještě nebyly provedeny. Právní situace o sobě jest tudíž dána úplně a docela. Není tomu tak, jak jeden ctěný pan řečník strany nár. demokratické se zmínil v rozpočtovém výboru a tuším, také zde, že na celé válečné půjčky jest pohlížeti s hlediska: pro jednoho obchod, pro druhého hra v loterii. Tedy obchod u velkých upisovatelů, milionářů a miliardářů, kteří válečnými zisky a jinými okolnostmi opět získali peníze. Vůči těm nebylo by tedy vůbec dalšího závazku. A pro druhé, kteří upisovali válečné půjčky menší, malé lidi, byla to prý hra v loterii. Vyhráti válku, či prohráti válku, na to prý bylo vsazeno; to by tedy bylo, když válka byla pro nás Němce prohrána, právě tak jako ve hře v loterii, ti by nedostali nic. Za toho, kdo prohrál ve hře v loterii všecko, za toho nepotřebuje nikdo ručiti.
Nuže, pánové, této hry v loterii dá se použíti spíše snad na lidi nebo kruhy blízké onomu řečníku. Neboť tito lidé zbavili se válečných půjček, které sami upisovali, k nimž dříve sami vybízeli prospekty, inseráty atd., když viděli, jak věc dopadne, snad se jich zbavili za méně než 75, snad i za méně než 70% atd. Avšak také kruhy, které stojí blízko tomuto pánu a Živnostenské bance, je proměnily, přeměnily ve velmi dobré holandské zlaté. Tam lze snad spíše užíti výrazu obchod a loterie.
Ale u válečných půjček o sobě má se věc přece docela jinak. Za prvé upisoval je jeden ve vlasteneckém nadšení, ve vlastenecké obětavosti a lásce ke státu, k záchraně vlasti, k ušetření našich vojínů atd., jiní zase upisovali pod tlakem, který byl vykonáván na upisovatele shora, ať jemně či nejemně, u vojínů na dovolené a pod., úředníků atd., u pokladen a ústavů. Věc má se ve svém vzniku docela jinak, obchod a hra v loterii nemají tu při vzniku válečných půjček co činiti.
Jsou státní záležitostí v nejvýznačnějším slova smyslu, neboť máme přes milion malých upisovatelů. A zasahují nejen snad nás Němce, zasahují hluboko i do českého národa, do slovenského a maďarského národa. Zasahují do všech kruhů českých sirotčích pokladen, které jsou na této věci interesovány miliony a sty miliony, tudíž nesmírně. Podle toho jest i otázka zaplacení záležitostí, která zajímá celý stát, všechny části národa a politické strany a jich se týká. Stát jest s právního stanoviska mravně povinen zaplatiti a to uznati zaplacení celé válečné půjčky.
Vážení! Obnos válečných půjček o sobě snad 8 miliard jest pro celý stát ohromně důležitým politickým a finančním momentem, na němž se shora až dolů jsou interesovány všechny kruhy, vláda, daňová soustava, průmysl, obchod, živnosti, zkrátka všichni.
Jak pak to dopadá, když se opravdu provede otázka zaplacení? Velectění! Vždyť nikdo nepomýšlí na zaplacení válečných půjček v hotovosti. Prakticky je problém rozřešen uznáním válečných půjček nejméně za emisní kurs - to jest tedy skutečná cena - a za druhé tím, že se budou platiti kupony, úroky. Co vyplývá z toho pro stát, co vyplývá pro každého ministra financí na účtu aktiv a účtu pasiv této položky? Na účtu pasiv má při uznání půjček zaúčtovati kuponování. Mějme za to, že veškeré válečné půjčky činí asi 8 miliard - je to snad odhadnuto příliš vysoko. V tomto případě činí zúrokování ročně asi 440 milionů. Tento peníz nepadal by v miliardovém rozpočtu tak příliš na váhu, v rozpočtu a ve státě, který podle prohlášení v dřívějším Národním shromáždění na příklad ve vyživování a zásobování nezapočetl částky jdoucí do set milionů (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) a kde i podle prohlášení, které jsme slyšeli rovněž tam, v ústředně pro tuky ještě dnes nepostupuje se přesně účetnicky. To nejsou tvrzení nás Němců, nýbrž byla pronesena tam, odkud jsme byli vyloučeni Jak tedy padá tu na váhu peníz 440 milionů?
Avšak tato položka 440 milionů zmenší se ve skutečnosti zcela značně. Neboť těchto 440 nebo 420 milionů proudí opět do hospodářských žil těla národního, vrátí se opět k ministru financí, a to většina v podobě zdanění těchto vydaných úroků ve dvou nebo třech různých druzích daní, především však jako daně nepřímé. Také, velectění, byly by tím znova oživeny obchod, živnosti i průmysl. Velká část zúročení přišla by jako hospodářský statek, jako krev zase do žil hospodářského těla. To vše by bylo odečísti od těch 440 milionů. Co pak tu ještě zbývá?
Avšak na druhé straně při nezaplacení válečných půjček jest ministru financí a tím celému státu a jeho správě a vládě v passivní položce Československé republiky zaúčtovati nekonečnou nenávist, kletbu milionnásobnou, tisíce hospodářských a fysických mrtvol. Neboť nelze dohlédnouti, jak mnoho neštěstí bude způsobeno přijetím této předlohy a odpůrci úplného zaplacení válečných půjček nechť se třesou před spravedlivým záštím, které sami proti sobě vyvolávají. Neboť tisíce hospodářských existencí, přes které směle přecházejí z politického či národního záští, jsou rovněž tolika žalobci v dějinách světových proti lidem, kteří nedbají zásady práva. (Bravo!)
Velectění! Republice bude dále zaúčtovati na účtu passiv, nebudou-li válečné půjčky zaplaceny, rekord sebevražd, rekord choromyslnosti a šílenství. A dále: Žádnou důvěru! Tato položka je také závažná pro vnitrozemí i cizinu. Bylo by vám zaúčtovati do passiv ztrátu vašich spořitelen, vašich záložen, vašich raiffeisenek, vašich fondů, fondů sirotčích, obecních a chudinských, úrazového pojištění atd. Dále bylo by vám zaúčtovati do passiv, abyste vůbec mohli hospodářsky žíti, vše, co byste musili učiniti, abyste opět zřídili sta hroutících se pokladen a fondů, abyste jim, jakožto korporacím pro stát nepostradatelným, dali nový hospodářský život a učinili je opět schopnými výkonnosti. Dále bylo by vám účtovati všechno to zlo, kterým by byli postiženi všichni ti, kdo sice neupsali válečných půjček, ale ukládali ve spořitelnách, dále by vám bylo účtovati do passiv neštěstí nezaměstnaných a vše, co jest platiti na podporu nezaměstnaných. Co jest tedy těch 420 milionů proti všem těmto passivním položkám, které přirozeně a nutně by se musily objeviti, kdyby právě válečné půjčky nebyly honorovány? To platí také pro obor obchodně politický.
Jen jeden příklad, který se přihodil před krátkým časem: Pražská obchodní společnost vyšla do Holandska - víte to snad z listů a jiných zpráv - měla tam provésti obchod. Ona holandská banka, ke které se přišlo, chovala se však upjatě Zástupce oné obchodní společnosti ukázal pražský garanční list a víte, co udělal bankovní ředitel? otevřel svůj tresor a pravil: Tu máte cenu záruky. Leží tu však kupony vaší vlastní válečné půjčky, které v posledních dvou letech vůbec nebyly honorovány. Obchod nebyl proveden. Ředitel banky v Holandsku požadoval záruku Německé banky v Berlíně. Pán ten se odebral do Berlína, musil za bankovní žiro zaplatiti půl druha milionu marek a teprve pak mohl býti obchod proveden. To jsou vesměs věci, které mají přijíti na účet passiv. Neboť, pánové, "úvěr" se odvozuje od "credere", to jest důvěřovati. A není-li tu důvěry, přestává právě schopnost úvěru i doma i v cizině. Vždyť jste to poznali při posledních půjčkách, o které byl učiněn pokus, na vlastním těle. Důvěra může se vrátiti jen tehdy, jestliže jest skutečně dána i záruka zaplacení závazků. A tato záruka jest dána jen tehdy, budou-li také skutečně honorovány válečné půjčky, které byly upisovány ve věrnosti a víře v nejvznešenější pupilárně jisté sliby. Proč by nebylo možno v československém státě, co se stalo jinde?
Avšak, velectění, musilo by se hleděti také k aktivní položce ministra financí. Řekl jsem již, že zúročení proudí z části zpět ve zdanění, refunduje, zmenšuje se tím. Veřejná důvěra, rozkvět obchodu a živnosti, stoupání úvěru, ale to není imponderabile, to jest největší ponderabile pro ministra financí, ať se jmenuje tak či onak, ať přísluší k té či oné straně. Vidíte, že účet aktiv jest při zaplacení válečných půjček značně vyšší pro státní zájem než celý, téměř mizivý účet passiv.
Velectění pánové! Přicházím nyní k předloze, kterou se máme positivně zabývati. Nový ministr financí měl aspoň odvahu problém rozvinouti. Jeho předchůdci posud přecházeli přes ten problém, snad že neměli dosti odvahy nebo smyslu pro spravedlnost, aby se jím zabývali. Avšak i tato předloha jest ve skutečnosti jen pokusem, neboť její obsah, nebude-li zlepšen v bodech zcela podstatných, není záchranou, nýbrž jest veskrze protisociální, nepřijatelná pro všechny ty, kteří nemohou sehnati dvojnásobný nebo trojnásobný doplatek. Vždyť většina mezi milionem malých upisovatelů se vyčerpala, nejen dali své poslední, nýbrž i lombardovali a mnozí si vzali hypotéky. Jak vůbec postižení mají moci se rozhodnouti sehnat ještě dvojnásob nebo trojnásob, jsou-li postaveni před otázku, zda-li tento příští papír se nepotká s podobným smyslem pro spravedlnost s vaší strany, jako papíry minulých osmi půjček válečných?
Ať se tu mluví jakkoli mnoho slov a vydává paragrafů, myslící malý člověk prakticky přece pozná, jak se věc má v pravdě, třebas se nasype na vějičku sebe více cukru pro třepetavé ptáče. Co prakticky vzejde z nezlepšené předlohy, po drobněji dovodili předcházející řečníci číslicemi a daty. Po nepatrných opravách předlohy v rozpočtovém výboru neměli bychom počítati snad se 75% jako se skutečnou cenou papíru, nýbrž počítáme-li vysoko, asi se 17 1/2 nebo 18%. Jestliže dnes ráno na tomto místě řečník národnědemokratické strany mínil, že předloha jest něco neslýchaného a tvrdil, že jmenovitě Němci přinášejí tím domů svým voličům asi 5 - 6 miliard, pravím: Ne, z celých 8 miliard bylo by touto předlohou, jen zúrokují-li se na 17 až 18%, skutečně realisováno 680 milionů. Co jest to proti příšernému součtu bídy, hospodářského shroucení atd., s nimiž by tu bylo počítati. Tu jest jen jediné řešení otázky: Dáti průchod spravedlnosti! A to znamená: Plné uznání válečných půjček aspoň za emisní kursy. Na nejméně jest odstraniti celý protisociální a zničující paragraf 12. Neboť jestliže ten, kdo svého času učinil vše v zájmu státu - kdy jsme přece všichni byli občany téhož státu - za to, že půjčil, lombardoval a zatížil se hypotékami, nyní, kdy nemůže již nabrati nového jmění, má býti ještě potrestán tím, že všechno ztratí, pak jistě připadají mi všechny ostatní paragrafy předlohy tak, jakoby se vyjednávalo, když má býti někdo oběšen, přeje-li si, aby mu byl provaz položen kolem krku o centimetr výše nebo níže. Je to docela jedno.
Nežádáme darů, nežádáme milosti. Jde nejen o zájem Němců, nýbrž i zájem samotného československého státu, vyžadujeme-li úplné zaplacení válečných půjček Kdo myslí, že tomu všemu netřeba přikládati váhu, nechť aspoň přiloží váhu tomu, co mluví k srdci, vděčnosti. Kdybychom v letech 1915 a 1916 byli neměli válečných půjček, nebylo by dnes zlaté Prahy neporušené a kvetoucí, nebylo by široko daleko kvetoucích českých měst a vsí. Tehdáž pomáhaly válečné půjčky udržovati frontu, tehdáž byla ohrožena Vratislav, tehdáž byla děla namířena na Krakov, a kdyby se fronta byla prolomila, kdybychom byli nešatili vojáků, kdybychom jich byli neopatřovali střelivem, kdybychom se byli nestarali o důstojníky a byli nevyhověli všem těm tisícerým požadavkům, kdybychom byli ve vnitrozemí nezaměstnali továren, kdybychom byli neměli podpory nezaměstnaných, podpory příbuzných povolaných ke službě vojenské, byla by se bývala shroutila fronta vnitřní i vnější a tato Praha a rozkošné české nivy sdílely by dnes osud Haliče, Polska. Vaše zeme byla by se stala bojištěm. Zde v Praze byla by se bývala vyzuřila litice války, snad hůře než v Gorici. (Souhlas.) Nemůžete-li v tomto okamžiku míti smysl pro spravedlnost, apeluji na česká srdce, pokud jsou vlastenecká, tím spíše, že jste se stali nejchráněnějšími, nejvíce výhodami obdařenými poživateli válečných půjček, ať už jsme je upisovali my, či vy, či kdokoli. Splňte s povinností vděčnosti...
Co levou rukou dáte těm, kteří
nejvíce potřebují, dostanete desateronásobně zpět do ruky druhé,
zachráníte vážnost státu, jeho úvěr. Pak budujete, a my Němci,
kteří bez rozdílu stran zasazujeme se o spravedlivou předlohu,
jsme vlastně ti, kdož daleko více hájí zájem státu v této věci.
Povzneste se ke splnění povinnosti spravedlivé a tím prokážete
největší službu méně nám než svému státu. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Další řečník je pan posl. Ulrich, udílím mu slovo.
Poslanec Ulrich: Vážená sněmovno! Pan kolega dr. Rašín ve své řeči podrobil přítomnou předlohu, jíž má se použíti válečných půjček k upisování čtvrté státní půjčky, zdrcující kritice. Já, který si kolegy dr. Rašína neobyčejně vážím a který mám k jeho dojista vynikajícím schopnostem finančním a právnickým veškerý respekt, mám dojem, že ta rána, která byla vedena kol. dr. Rašínem na hlavu jeho klubovního kolegy ministra financí dr. Engliše, šla mimo a že to byla proto rána do vzduchu. Kdo slyšel pana kolegu dr. Rašína mluviti v bývalém Národním shromáždění po té, kdy přestal býti ministrem financí, kdo slyšel ho mluviti v plenu a kdo slyšel ho mluviti při různých příležitostech ve výboru, zejména ve výboru rozpočtovém v této sněmovně, ten má jeden a jediný ustálený názor, že pan kolega dr. Rašín od té doby, co přestal říditi finanční záležitosti tohoto státu, nemá žádného jiného úkolu, nežli řezati a zase jen řezati do všeho toho, co dělá druhý ministr financí a co nedělá on. (Tak jest!)
V tomto směru jest pan kolega dr. Rašín úctyhodně důsledný. Jde-li tak daleko, že podrobuje zákonnou předlohu svého klubovního kolegy tak zdrcující kritice, jsem přesvědčen, že by pan kolega dr. Rašín v tomto svém politickém a finančním i státním extempore šel tak daleko, i kdyby věděl, že to může do značné míry ohroziti a poškoditi samotnou existenci tohoto státu.
Já mám dojem, pánové, že zde nejde o vážné politické ani finanční námitky, nýbrž že motivace jeho řeči prýští z pohnutek poněkud jiných, z pohnutek, které by se při otázkách tak vážných neměly přece jen uplatňovati. Ostatně jest jisto, že dojem, jaký vzbudila řeč páně Rašínova v této sněmovně, mohl ho dostatečně poučiti o tom, že valná část sněmovny duši pana dr. Rašína dávno již prohlédla, že jeho argumentaci nebéře tak příliš na těžkou váhu, poněvadž chlad, s jakým se jeho řeč setkala v lavicích největší části této sněmovny, i u jeho vlastních klubovních kolegů, jest samo o sobě tak zdrcující kritikou jeho řeči, že se toho pan kol. Rašín dojista nenadál, a jsem přesvědčen o tom, že nebýti toho intermezza, které zde bylo vyvoláno z řad německo-nacionálního Verbandu a které vyvoláno bylo úplně zbytečně, byla by celá jeho řeč úplně zapadla a že by nebyla postačila ani jakákoliv typografická úprava Národních Listů, aby z ní byla něco udělala a aby se o ní svět vůbec mohl něco dovědět.
Tedy, pánové, nás kritika předlohy, kterou provedl zde p. dr. Rašín, nechala přirozeně naprosto chladnými. Mohu říci, byl-li u nás vyvolán nějaký dojem - a nejen u naší strany, nýbrž v lavicích české delegace vůbec, že to byl dojem, který vedl jen k jednomu závěru, že by za těchto dojista komplikovaných poměrů a za této dojista komplikované situace měl český poslanec vyjadřovati se v této sněmovně způsobem takovým, aby to vyvolalo méně souhlasu na straně německého Verbandu a že by si měl býti vědom toho, jestli on ocitá se bezděky a třeba proti své vlastní vůli na jedné plattformě s dr. Lodgmanem, že jest to situace proň velmi fatální, situace, kterou objektivní historik, když bude psáti jednou dějiny této sněmovny, těžko bude chápati a kterou chápati vůbec nelze. Opakuji: v řadách našich řeč p. Rašína nevzbudila toho nejmenšího dojmu, my jsme se z ní bohužel ničemu nenaučili, on nás také o ničem nepřesvědčil a nemůžeme proto také jinak, nežli setrvati na tom, co již mými kolegy bylo zde prohlášeno.
Pan dr. Rašín naladil svou řeč do určité toniny sociální. Když jsem ho slyšel takto mluviti a uvědomil si, že mluví to representant těžkého kapitálu průmyslového a finančního, tu, třeba že uvádí silné akcenty sociální, uvědomil jsem si, že řeč jeho nutno bráti s největší reservovaností a že zejména v řadách socialistických musí býti přijata s naprostým chladem proto, poněvadž my jsme na takovéto sociální akcenty představitelů jak české, tak ovšem i německé buržoasie dávno již zvyklí. My jich vážně nebereme a vážně jich bráti ani nemůžeme. Měli jsme při tom leda ten dojem, že mluvil to zde vlk zašitý do kůže beránčí a že ty jeho sociální akcenty zastíraly jenom jinou část a jen jinou tvářnost duse páně Rašínovy.
Pan kolega dr. Rašín prohlásil, že mluví proti formě, jíž mají býti uhrazeny válečné půjčky, z důvodů sociálních. Uvedl, že je sociálně nespravedlivé, když bohatým majitelům titrů válečných půjček dává se dnes 75% úhrady a ze tato úhrada neměla by se vztahovati zejména na ty, kdož upisujíce válečné půjčky, dávno na nich vydělali, učinili je předmětem svého obchodního kalkulu nebo nanejvýše považovali je jako výpalné od konání vojenské povinnosti v rakouském státu, a že tedy po této stránce republika Československá nemá vůči těmto upisovatelům žádného právního, ale ani morálního anebo snad hospodářského závazku. To jest do jisté míry správné. Dovolávati se však § 25. saint. germainské smlouvy považuji u příležitosti této debaty za poněkud zbytečné. Ani vládní předloha a ani předloha, která vyšla z usnesení rozpočtového výboru, neprohlásily, že uznáváme nějaký právní nárok na úhradu válečných půjček. Tedy dovolávati se tohoto ustanovení - opakuji - považuji za úplně zbytečné. Bylo to dostatečně zdůrazněno a já to zdůrazňuji znovu a podtrhuji, že provádí-li se částečná úhrada válečných půjček, není tu důvod právní, nýbrž důvod jednak sociální a jednak hospodářský, který vede státní správu a který vede také rozpočtový výbor k tomu, aby částečnou úhradu válečných půjček provedl. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Mně by dojista imponovalo a nám socialistům všem, kdybychom, provádějíce úhradu válečné půjčky, mohli zaříditi to tak, abychom tyto půjčky uhradili v první řadě jen korporacím a institucím, které mají charakter veřejné prospěšnosti, sociálně humanním ústavům, obcím atd. a abychom, uhrazujíce část titrů válečných půjček soukromníkům, přistoupili na ten způsob řešení, že bychom je uhradili nanejvýše upisovatelům nemajetným nebo málo majetným. Ale my jsme si vědomi také toho, že chtějíce prováděti takovéto řešení této tak nadmíru komplikované otázky, musili bychom míti pro to určitý předpoklad, to jest řádný soupis majetku. A tu musím zde prohlásiti, že jednak návrh podávaný p. kol. dr. Rašínem ve výboru, jednak názor jeho uplatňovaný zde v tomto shromáždění, jest přece jen nutno považovati za ránu do vody. Chceme-li prováděti úhradu válečných půjček dle určité sociální spravedlnosti, chceme-li úhradu odstupňovati dle sociálního postavení upisovatelova a chceme-li ji zejména odstupňovati dle jeho hospodářské síly, pak jest nutno, abychom ve směru tomto měli řádný soupis majetku v naší Československé republice. A to jest právě Achillova pata tohoto řešení, které nadhodil pan dr. Rašín, to jest Achillova pata celé finanční politiky našeho státu, že celý ten veliký experiment pana ministra Rašína, jehož se dnes mimoděk a zastřeně dotknul poslanec Rašín, strašlivě zkrachoval. Ukázalo se totiž, že celý tento soupis byl přece jen poněkud nepromyšlený a dojista nedokonalý, jak dosvědčí všichni ti, kdo soupis ten sledovali a jak dosvědčí to zejména praktikové z berní správy. Celý ten ohromný soupis, který stál strašlivé peníze, zatížil naši berní správu do té míry, že jest dnes neschopna, aby se věnovala pracem, pro něž jest určena, a vede ve svých důsledcích k tomu, že na jedné straně státní pokladny zejí prázdnotou, že vypisujeme čtvrtou státní půjčku, ale ze na druhé straně náš berní aparát není s to, aby předpisoval daně za válečná léta a tak máme miliony a snad desítky milionů nezaplacených daní jen vinou toho, že celý náš berní aparát zaplaven tou strašlivou papírovou pyramidou, která nám zbyla po tom, jak jsem řekl, poněkud nepromyšleném a odvážném experimentu ministra Rašína, a o němž by neměl mluviti dnes posl. Rašín. Proto ač neradi, nemůžeme akceptovati stanovisko, na němž stojí dnes p. kol. dr. Rašín.
Myslím však, kdyby pan ministr financí přišel opravdu s formou nucené půjčky, o níž mluví p. kol. Rašína která přirozeně souvisí opětně s nemožností provedení proto, poněvadž nemáme proveden řádný soupis majetku, že nenašel by odporu v řadách socialistů. A nebyl bych to já, který by mluvil proti, ale já i moji kolegové z řad soc. dem. a dojista také z řad českých socialistů a věřím také z řad německých sociálních demokratů, bychom pro každou nucenou půjčku odstupňovanou podle velikosti majetku hlasovali. Ale, pánové, mám vnitřní přesvědčení, že by to nebyl potom dr. Rašín, který by se exponoval pro tuto nucenou půjčku, nýbrž že bychom zase našli dr. Rašína na opačném pólu a že by mluvil argumentací stejně tak tvrdou a stejně tak rozhodnou a stejně na srdce reagující, jako mluvil zde proti této nucené půjčce. Pak bych snad řekl: "Pane doktore Rašíne, teď mluví Vaše srdce, teď nezapíráte sebe, teď mluvíte otevřeně a poctivě!" Přišel bych, podal bych mu ruku a řekl bych mu: "Pane kolego, já Vám, vycházeje ovšem s Vašeho stanoviska, gratuluji, poněvadž to, co jste zde řekl, pryští Vám ze srdce, z Vašeho nitra. Ale to, co zde dnes řekl, to nejde z jeho nitra, poněvadž on a jeho kolegové jsou na úhradě válečných půjček interesováni zrovna tak, jako tam ti, kteří zde kravalují. Pan dr. Rašín prohlásil zde, že těch 75 proc. dostane také řada takových lidí, kteří válečné půjčky dostali velmi lacino do vínku. To je jistě pravda a když toto prohlásil, vzpomněl jsem si, že okamžik před tím mluvil o tom svém prohlášení, že válečné půjčky nebudou hrazeny, o němž domnívá se, že působilo tak hlubokým dojmem v řadách české veřejnosti. Mám dojem, že toto prohlášení, které učinil ministr financí dr. Rašína o němž mluvil posl. dr. Rašín, bylo poněkud přenáhlené a nepromyšlené a že toto prohlášení vyvolalo účinky, které nám přijdou poněkud draho. Jedno jest pravda, že malý člověk český - a pánové, já mám dojem, že také malý člověk německý - po tom prohlášení svého ministra dra Rašína válečných půjček se zbavoval. Zbavoval se jich malý člověk a zbavovaly se jich obce. Malý člověk tomu věřil, ale byly kruhy, které tomu nevěřily. Věřil-li tomu malý český člověk, nevěřila tomu Živnostenská banka, která při stlačeném kursu titry válečných půjček kupovala. A pro kupování jich vyvolala v život celý aparát agentů a subagentů. Naše banky, které ve věcech finančních mají tak jemný čich a cítí také ostře do dálky, když pan ministr Rašín prohlásil, že válečné půjčky nebudou uhrazeny, byly přesvědčeny o pravém opaku a na prohlášení jeho hodně vydělaly, což stát doplatí.
Pánové, kdybych byl jízlivým a kdybych zejména chtěl vycházeti z takových pohnutek a nechal se vésti takovými city, jimiž se nechá vésti při svém jednání a počínání p. kol. dr. Rašín, musel bych se dotázati, zdali snad z ministerstva financí nebyl nějaký tajný styk mezi redakcí "Národních Listů" a Živnostenskou bankou a tím ostatním finančním světem a zdali toto nepromyšlené ohlášení nebylo přece jen na konec důkladně a velmi dobře promyšleno. (Tak jest!) Řekl bych, že není radno a není zdrávo, abychom s činy, které patří minulosti, které jsou odsouzeny k zapomenutí, se chlubili a vyvolávali tak snad zbytečné rekriminace. Panu kolegovi dr. Rašínovi by slušelo, kdyby řekl: "Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa". To by bylo přiléhavější, poněvadž dojista velmi mnoho v tomto směru zavinil.
Pánové! Já mám dojem, že tato předloha má jedno nepříjemné a to nepříjemné jest cítit z řad německo-nacionálního Verbandu, a sice to, že s úhradou válečných půjček spřáhli jsme povinnost nového upsání. To jest dojista nepříjemná věc a, pánové, bylo by dobře, kdyby všichni vyložili karty a řekli otevřeně: Tohle je to nejnepříjemnější, co na té předloze jest. Pravda, jest jedno, že náš finanční svět - a já chci v prvé řadě se obrátiti do českých lavic - a svět hospodářsky silných vůči tomuto státu povinnosti své nekoná, že je nekonal a že bude trvati velmi dlouho, než povinnosti tyto si uzřejmí a uvědomí a bude je loyálně i konati. Chápu, jestliže pasivní resistence byla prováděna z řad německého kapitálu a hospodářsky silných lidí na straně německé. Ale jestliže je to prováděno z řad českých lidí a argumentuje-li se při tom o povinnosti ke státu, o lásce k vlasti, pak to ovšem zní poněkud divně a mně potom v tom směru nepostačí ani poděkovací přípis, který poslal ministr financí Sonntág "Národním Listům" za to, že tak výborně agitovaly pro upisování na státní půjčku, poněvadž, pánové, to agitování byl polibek jidášský. "Národní Listy" dělaly přece jen to, co bylo jejich zatracenou povinností, a bylo by se divně vyjímalo, kdyby vedoucí orgán, vedoucí žurnál české buržoasie, otevřeně a přímo proti upisování státní půjčky byl se postavil. To byla agitace, ale agitace otrávená. To byla agitace, za níž se kryla jen ta protiagitace, která byla prováděna z řad českého kapitalismu, z rad českého finančního světa, z řad všech těch, kdož ty pro mne samozřejmé povinnosti vůči státu konati měli, ale nekonali. Já bych tu řekl jako socialista: Nikoliv my, nýbrž vy máte povinnost, abyste učinili všecko, aby tento stát ve svém vlastním složení se udržel, aby žil. My stojíme přece jen na poněkud jiném myšlenkovém základě a, třeba že nechci zde tento rozpor, který jest mezi námi, naším životním a hospodářským názorem a názorem vaším rozváděti, ale myslím, že právě české buržoasii by mělo záležeti na tom, aby v konání povinností vůči státu šla ku předu, aby mohli ostatní následovati. (Obrácen k poslancům na pravici.) Jest to přímo historickou hanbou a historik to jednou připíše mezi vaše pasiva, že v dobách, kdy jsme budovali svůj vlastní stát, v dobách historicky velikých, kdy bylo vaší povinností dělati nejméně tolik, kolik jste dělali tomu starému Rakousku, které jsme měli všichni odvahu rozbít, abyste tuto povinnost při nejmenším dělali a vykonávali také vůči svému vlastnímu státu. (Výborně! Potlesk.) Já opakuji, pánové, až jednou historik bude psáti dějiny našeho osvobozeného státu, před tím se pozastaví, toho nepochopí, ale to také odsoudí. Dějiny vás odsoudí a není zapotřebí, abychom rozsudek tento vyřkli již dnes. (Hlas: To jest vlastenectví s podmínkou!) velmi dobře řečeno! Ano, to jest vlastenectví s podmínkou a my tomu říkáme vlastenectví až do těch kapes.
Pan dr. Rašín zde uvedl ty různé bobečky v ministerských kancelářích. Mám dojem, že to patřilo spíše na volební schůzi někam do Vršovic, ale ne do sněmovny. Že to politické reputaci p. dr. Rašína mezi vážnými lidmi nikterak neposlouží, jest jisto. To jest snad výborná lokálka do "Národních Listů", ale má jen tu vadu, že ani to není původní, poněvadž jsme to četli již před rokem v "Národních Listech", a jestliže to opakuje dnes pan poslanec a bývalý ministr dr. Rašín, od něhož jsme očekávali odborný výklad i contra, to p. dr. Rašínovi, politikovi, právníkovi a finančníkovi nijak ke cti neposlouží. Ale, pánové, když již o tom bylo mluveno, řeknu k tomu také své slovo. Já jsem měl příležitost za ministrování pana dr. Rašína přijíti do jeho resortních kanceláří a já jsem tam také ty různé bobečky viděl. Tak se mi zdá, že pan ministr dr. Rašín, jestliže mluvil specielně o tom resortu, jejž zakládal a zavedl, tam ty bobečky také zavedl a že tam ti bobečkové automaticky již zůstali. Tím nechci říci, že bych to akceptoval. Jsem jeden z těch lidí, který ví, že žena má se uplatnit (Hlas: Bobeček jest mužského rodu!) - já k tomu dojdu - ve všech úřadech v každém povolání, že však jest k tomu zapotřebí, aby měla schopnost a pracovitost. Ale, pánové, tu schopnost a pracovitost žádáme nejen u všech bobečků, které nosí sukně, nýbrž také u těch, kteří nosí kalhoty. V tom směru bych prohlásil jedno: záleží-li někomu na tom, aby ve státní správě byl pořádek, pak záleží v prvé řadě nám na tom, a my se také svědomitě o to budeme starati, aby pořádek v každém směru zaveden byl. (Výborně! Tak jest!)