Velevážení, já pravím pánům kolegům z německého tábora, že jsme se nikdy nestarali o ně, jestli oni pořádali své "Turnfesty", "Sommerfesty" a jiné. A my jsme toho pamětníci, že v době války, zatím co nejenom naši příslušníci, příslušníci českého národa, umírali, aniž věděli proč umírají, ale umírali i jejich příslušníci na frontách, pánové se klidně bavili a veselili na různých slavnostech a festech. Velevážení, já (obrácen k levici) vám musím jenom tolik říci: Nevíte-li, co to vlastně je sokolský slet, pak bude lépe, když se napřed informujete, než se budete otírat. To není žádná knejpa buršácká, kde se závodí o to, kdo více vypije Sokolský slet jest sletem práce, je ukázkou výborné kázně, která je naší mládeži vštěpována hned od prvních začátků až do těch šedin. Velevážení, radím vám, abyste se sami přesvědčili, že tam nebude hýřeno, že tam nebudou žádné slavnosti. Tam bude práce od rána až do večera. A proto protestuji s tohoto místa ještě jednou, a to důrazně, aby nebylo se více otíráno o náš sokolský slet, o naši slavnost, která není zábavou, nýbrž přehlídkou práce vykonané na vzdělání a zlepšení našeho národa. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví)
Velevážení, my máme smutné zkušenosti - a zvláště my, kteří jsme z Moravy. My známe již naše pány kolegy z německého tábora. Ti nám dali dobře cítit, jak si váži našeho kulturního a organisačního života. Bylo to v roce 1914, právě při posledním sokolském sletě v Brně, kdy v důsledcích atentátu proti tehdejšímu arciknížeti musil slet býti ukončen, aniž byl dokonán. A když jsme se vraceli z tohoto sletu, co jsme slyšeli, jak nás vítali naši páni kolegové z německého tábora? Slyšeli jsme stále jen od německého domu: "Nieder mit den Czechen!" a slyšeli jsme pouze řev jedné písně: "Wacht am Rhein". Bylo to snad kolegiální, anebo bylo to snad rakouské? Ani to ne! Velevážení přátelé, tenkrát jsme byli my ohrožováni, a to nejen slovy, nýbrž i zbraní na životě z kruhů vašich. (Posl. dr. Radda [německy]: Sokolové byli velmi dobří Rakušané!) Ano, právě ti Sokolové, kteří byli v Rakousku a kteří vykonali kus práce při osvobozovací práci za naši republiku, to byli, kteří vám byli stále a stále v očích, jako krocanu červený hadr. Pánové, my jsme se nikdy neptali, jak jsem již řekl, po vašich "Sommerfestech," my jsme nikdy nehleděli na to, jakým způsobem se bavíte a jaké "Hetze" máte. My jsme museli v té době, kdy vy jste se bavili, upisovat nuceným způsobem válečné půjčky. Naší lidé museli válčit na cizích frontách a za cizí zájmy. My jsme neměli žádného zájmu na tom, abychom udrželi němectví v Rakousku, my jsme neměli žádného zájmu na tom, zdali se Franz Josefovi nebo Vilémovi zalíbilo podniknouti kárnou loupežnou výpravu proti našim bratřím Srbům. Velevážení, tenkrát, kdy my jsme na životech byli zkracováni a museli válečné půjčky upisovat, tenkrát neměli jste žádného srdce, po kterém zde stále voláte a stále nás vyzýváte, abychom jednali dle svého dobrého českého srdce.
Velevážení přátelé, musím vám poukázat ještě na to, že nestačilo ani to, že jsme museli upisovat válečné půjčky, že náš lid musel klásti životy za cizí nám úplně věc, nýbrž přičiněním žíznivého Bedřicha Habsburského byl nám odevzdán náš stát, naše mladá Československá republika vydrancovaná jako vyhořelý statek mladému rolníku, který se má ujmouti jeho obdělávání. Velevážení, ten prohlásil, když viděl, že to již dále nejde s tím starým spuchřelým Rakouskem a prohlásil to za vašeho souhlasu, velevážení - že musí tu Svatováclavskou korunu oloupiti o všecky drahokamy. A to se mu podařilo tím způsobem, že vydrancoval nejen naše komory, nejen naše chlévy, nýbrž i naše zásobiště všude, ačkoliv jsme viděli v Dolních Rakousích, ve Štýrsku a jinde i v Uhrách stáda dobytka se pásti. O ten se nestarali, aby tam jej zrekvirovali, ale z našich korunních zemí sebrali, kde co bylo a kde co mohli nám ukrást.
A vy, velevážení přátelé, chcete dnes poukazovati na to, že vám chceme něco bráti a vás trestati? Vždyť vy tomu sami nerozumíte a nevěříte, neboť jaký pak to trest, když sami pravíte, že 52% válečných půjček jest v rukou německých a 48% v rukou českých. Velevážení, tím bychom trestali my sami sebe a své občany, a jak vy jste nám vytýkali, právě takovým způsobem byli bychom smeteni našimi občany. My děláme to jen z povinnosti ke státu, abychom udrželi stát, my přicházíme vám - totiž naše vláda a pan ministr dr. Engliš - takovým způsobem vstříc, jakým by k vám nikdo ani ve starém Rakousku nepřišel. Velectění pánové, vy jste to necekali a děláte to jen proto, abyste docílili snad ještě více. Myslím, že v duchu máte obavu, abychom neřekli: My tomu dnes uděláme konec a ty válečné půjčky smeteme s povrchu. Velevážení, my nechceme nikoho trestat, naopak předloženou osnovou zákona tohoto dáváme veliký present a to v prvé řadě vám. Vy to musíte jednou uznati. Vy stále tvrdíte, že hájíte malé a střední lidi a že vám na tom záleží, aby ti nebyli zkráceni, aby dostali plnou dávku a mimo to ještě hodné zúročení, ač víte dobře, že dnes dávno nemáte žádný úrok a naopak, jak zde bylo několikráte opakováno, že vaši vlastní lidé na žádné zaplacení této válečné půjčky již ani nepočítali. Chci jen na to poukázati: Pan dr. Baeran v rozpočtovém výboru prohlásil, nebude-li osnova zákona přijata takovým způsobem, jak vy si ji představujete, totiž, aby naše Československá republika vzala pouze povinnost, ale vzdala se úplně práva požadovati od vás také půjčku druhou, že upozorníte své voliče a své majetníky válečných půjček, aby si s ní vylepovali "besídky" - já totiž nechci použíti toho slova, které padlo v rozpočtovém výboru, neboť se divím, že vůbec inteligent může takového výrazu při debatách použíti. Velevážení, jakým způsobem můžete říci, že zastupujete tyto chudé a ty, kteří potřebují podpory, když chcete jim raditi, aby si svými válečnými půjčkami vylepovali tyto místnosti.
Tuto osnovu, o níž jednáme, zpracoval pan zpravodaj a řádně projednal rozpočtový výbor. Není tedy správno, jak kol. Kostka zde prohlásil, že je to nová "Regierungsvorlage". Pánové, není to pravda. To je řádně propracovaná osnova panem referentem Černým a odhlasovaná řádně v rozpočtovém výboru a proto máme plné právo, abychom tuto osnovu a tuto předlohu v zákon uvedli. Pravíte-li, velevážení pánové, že měla jíti ještě jednou do sněmu, že měla býti ještě jednou předložena, já bych s tím plně souhlasil, ovšem z následujících důvodů: Kdyby jste vy pánové na německé straně zaručili, že do týdne upíšete novou půjčku a sice do tohoto týdne nejméně za jednu miliardu korun, pak nemáme nic proti tomu, aby byla osnova ještě jednou vrácena výboru a aby se ještě jednou o ní jednalo, neboť, pánové, my jsme na československé straně upsali 3 miliardy našemu státu. Je tedy povinností vaší ukázati také dobrou vůli, o které stále a stále mluvíte, kterou nám stále předhazujete, a my pak jistě s vámi budeme souhlasiti a jistě milerádi přistoupíme k řešení dalšímu, ovšem že to řešení po mém soudu dopadne pak hůře než dnes. (Německý výkřik: Spatné příklady kazí dobré mravy!) Myslíte?
S díky kvituji upozornění pana kolegy a jenom mohu tolik říci: Jestli náš pan ministr financí dr. Engliš měl tolik odvahy, aby s touto osnovou zákona sem přišel, jestli měl tolik odvahy pan zpravodaj za součinnosti rozpočtového výboru, aby na původní jeho osnově bylo tak mnoho měněno, že místo 50% nabídnul 75%, pak, velevážení pánové, máte nejmenší příčinu, abyste si stěžovali. Pan dr. Baeran při poslední schůzi rozpočtového výboru, kde byla osnova projednávána paragraf za paragrafem, prohlásil při zkoumání, když se jednalo o paragrafu 9. až 12., že, nebude-li jeho návrh, aby §§ 9. až 12. byly úplně škrtnuty, přijat, že opustí okamžitě místnost a všichni páni kolegové němečtí že z toho vyvodí důsledky. Také v "Bohemii" jsem to, velevážení pánové, četl, že to také učinili, ale referent, který to do "Bohemie" psal, zapomněl napsat, že zůstali páni i po odhlasování tohoto návrhu tak dlouho na stráži, až § 12. byl pod kloboukem, totiž až se nemusili obávat, že by se zhoršila jejich situace a že by dostali méně neb vůbec nic. Velectění pánové! Tam také stála docela správně poznámka, že je to konec té tragikomedie. Ano, pánové, já pravím také, že je to konec té tragikomedie, ale je to konec pro ni radostný a jistě že ti pánové docela jinak ve svých srdcích myslí, než nám zde z oken parlamentu ke svým voličům mluví. Velevážení pánové, zde kolega řekl, že prý může mluviti jménem svých 42 českých voličů také proti této osnově o válečných půjčkách. Nevím, jak to zjistil p. kolega, že měl 42 českých voličů, ale tvrdím, že i my jsme měli německé voliče, že máme právo také za ně mluviti již i z toho důvodu, že nás tyto dny vyhledali - zejména naše členy rozpočtového výboru - a přáli si, aby osnova byla co nejdříve schválena v tom znění, ve kterém byla opravena, a to z toho důvodu, že je přijatelna a že jsou úplně spokojeni (Slyšte!), že budou sanovány nejenom ústavy, banky a spořitelny, nýbrž že budou sanováni i jednotlivci a, velevážení pánové, ti vaši jednotliví kolegové nebudou raditi žádnému z těch majitelů válečných půjček, aby použili tento papír jako papír tapetový na vylepování. Buďte rádi, velevážení pánové, že dostanete za zcela bezcenný tapetový papír řádně státem zaručenou půjčku a ze dostanete také úrok, takže úplně budete kryti a úplně bude o vás postaráno. Pánové apelovali na naše české srdce, protože vědí, že my Češí skutečně máme měkké srdce a když se s námi pěkně jedná, že dovedeme také opravdu pro své bližní něco učiniti. A tu apelovali na nás, abychom pamatovali na ty vdovy a sirotky. Velevážení! My jsme docela pamatovali nejen na naše české, nýbrž i na vaše německé vdovy a sirotky, kteří jsou snad majiteli válečných půjček. Já myslím, že se nenajde žádné vdovy a sirotka, kteří by si nemohly opatřiti aspoň 19 korun na 100 korun, aby mohly si opatřiti řádnou půjčku, aby nemusily stále ještě schovávat ten tapetový papír, ke kterému žádné důvěry nemají. Můžete býti, velevážení pánové, úplně spokojeni a můžete s klidem odtud odcházeti ke svým voličům. Lépe byste byli udělali, kdybyste to hned prohlásili a kdybyste nebyli dělali takové těžkosti, jaké jste zde činili.
Lituji, velevážení, že také se strany naší, české, takovým způsobem bylo mluveno proti této osnově zákona. Tím více lituji, že se to stalo příslušníku klubu, ke kterému, doufám, dosud přináleží sám pan ministr financí dr. Engliš. Dle mého náhledu bylo by lépe, kdybychom se byli postarali hned tenkráte o úhradu válečných půjček a nebyli to nechávali až do této doby, kdybyste se raději byli tenkráte postarali, když jsme měli otěže vlády ve svých rukou, abyste kryli tuto položku, která kryta dosud není. Tím byste jistě byli upevnili finanční stav naší republiky, kdybyste uspokojili nejen majitele válečných půjček, a zvedli byste důvěru nejen k německým, nýbrž i k našim českým ústavům, spořitelnám a záložnám. Jestli v jste dali do světa ten výraz, že válečné půjčky nebudou honorovány, vyhodili jste miliony našich českých peněz a tyto miliony přišly do německých a jiných bank, ovšem do bank, které byly tak chytré, aby zavčas za vyšší kurs se těchto válečných půjček zbavily.
Velevážení! Chci vás ke konci jen o něco požádati. My jménem našeho klubu, jménem středního a živnostenského stavu nejsme nadšeni touto osnovou zákona a máme také z našich kruhů zde dopisy odporu, a to, vážení pánové, ne proto, že ten kurs je snad malý, nýbrž naopak. Opačně proti německým pánům, kteří zde žádají více; naši páni nám stále a stále dopisují, aby se pro ústavy dalo pouze 50% a pro jednotlivce pouze 40%.
Tedy, pánové, buďte s tím opatrní
a s vaší strany je potřebí, abyste hleděli k tomu, aby osnova
byla přijata, abyste přišli domů a uspokojili váš lid. Neboť se
obávám, kdyby osnova nebyla přijata, že byste se nesměli ukázati
před svými voliči, a my budeme z důvodů těchto, abychom skutečně
finanční stav naší milé republiky Československé podpořili, hlasovati
pro. Já bych si přál jen tolik, abychom po těch bouřlivých scénách,
které zde byly, jedenkráte už také přišli k hospodářské práci,
nechali planého frázovitého mluvení a přistoupili k tomu, - abychom
skutečně podali si ruce k plodné hospodářské práci, k tomu účelu,
aby zde v naší Československé republice byl zřízen ten ráj, o
kterém mluvil také pan dr. Baeran v rozpočtovém výboru. Ano, přátelé,
náš stát, naše Československá republika má jistou polohu a má
všechno to, co může skutečně vytvořiti u nás ráj pro naše národy,
ale jest potřebí spolupráce, jest potřebí také vzájemně se podporovati
a tu, pánové, my jsme pro tu republiku vykonali dosti. Je na vás,
abyste ukázali, chcete-li také podati ruku, kterou jste v rozpočtovém
výboru od nás žádali, ukažte tu dobrou vůli, to dobré německé
srdce a přičiňte se, aby naše republika byla silná a pak zajisté
si utvoříme ten ráj, který vy si chcete v naší republice zasloužiti.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Modráčkovi.
Posl. Modráček: Velectěné shromáždění! Především připojuji se k protestu z různých stran, i českých, zde pronášenému, že tato předloha jest projednávána ukvapeně. Jest třeba si jen vše dobře uvážiti, abychom pochopili její nesmírný finanční a politický dosah. Předlohou touto přejímá republika na sebe ohromné finanční závazky, které snad budou činiti 12 a snad ještě více miliard. Předlohou touto ustupujeme, jak o tom není pochyby, od stanoviska naší delegace, které zaujala při sdělávání mírové smlouvy st. germainské. My přejímáme na se vlastně závazek platiti válečné půjčky. To znamená, že přejmeme 6 a snad ještě více miliard nových státních dluhů, za něž nedostaneme ničeho, než potištěný papír. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Uvážíme-li toto, vážení pánové a dámy, a uvážíme-li při tom, jakým způsobem se tato předloha projednávala v rozpočtovém výboru, že celá specielní debata o ní byla provedena během čtyř hodin při zkrácené době mluvení na deset minut, že tato sněmovna v plenu o ní jedná hned po podání tištěné zprávy, již málokterý z pánů poslanců, který nebyl v rozpočtovém výboru, si mohl rádně přečísti, natož prostudovati, tu opravdu musím říci, že nemáme dosti pojmu o vážnosti parlamentární práce. (Výborně!)
Kdyby se jednalo, řeknu, o nějaký zákon, kterým se upravuje vydávání dobytčích pasů, nebo přejmutí nějaké školy, pak bych se tomu nedivil a nenamítal ničeho proti tomu, že se předloha tak rychle projednává, ale tuto předlohu bylo Národnímu shromáždění povinno uvážiti do všech podrobností, bylo povinno vyslechnouti znalce a odborníky a pak teprve o ní rozhodnouti. Jsem přesvědčen, že kdyby se tak bylo stalo, mnohé, co v předloze jest slabinou a co je v ní chybno, dalo by se odstraniti neb zlepšiti a předloha ta, aniž na zásadě se musilo něco měniti, vykonala by daleko lépe svůj úkol pro republiku, než vykoná tak, jak ji projednáváme a jak bude odhlasována. Já, pánové a dámy, musím konstatovati, že nesvědčí to o velkém smyslu pro zodpovědnost, když předlohu tak ohromné důležitosti projednáváme takovýmto způsobem a promiňte, když připojím poněkud drastičtěji, že zdá se mi to jako hazardování s důvěrou veřejnosti v parlamentarism a demokracii. A toho se nejvíce bojím, když veřejnost si utvoří mínění, že my takovéto vážné předlohy projednáváme jako předlohy, které jsou podřadného významu. Opravdu tím nezískává naše ústava, nezískává tím náš parlament. Tyto věci, úcta k parlamentarismu, úcta k demokracii, jsou pro mne tak svaté, že všechny politické i finanční důvody, jež uvádí pan ministerský předseda pro urychlení této předlohy, musí jíti stranou před tím, co nazývám udržením úcty před parlamentarismem a zejména před naším mladým parlamentarismem. Ohražuji se předem proti tomu, aby každá oposice proti této předloze byla vykládána jako nedostatek smyslu pro zájmy republiky, nebo dokonce jako nepřátelství vůči republice. O mně a o straně, kterou mám cest zastupovati, to jistě nelze říci. Já pochybuji, pánové a dámy, že touto předlohou, kterou stát bude dlužen 150 K tomu, kdo dal 75 K, podle níž bude dlužen 2,000.000 K tomu, kdo dal 1,000.000 K, že touto předlohou se nějak finančně státu bude pomáhat.
S německé strany ovšem byly činěny útoky proti této předloze, že prý chce, nevím jakým způsobem, dokonce ničit majitele válečných výpůjček atd. Zdá se mi, že na jejich hlasy se jak při sdělávání i při oprave původní vládní předlohy příliš mnoho dbalo a že opravou, kterou jsme obdrželi v rozpočtovém výboru, se předloha nezlepšila, nýbrž zhoršila právě v sociálním směru. Pánové s německé strany jistě nemyslí to tak upřímně a nemusíme dbáti jejich rozčilení. Jim nejedná se o 75%, jim jde o něco jiného. Celý jejich odpor směřuje k tomu, aby nebyli občané němečtí vázáni v republice majetkově, finančně. Oni vědí dobře, že dostávají dosti, že 75% jest opravdu skvělý dar, který dává majitelům válečných půjček republika. Ale co nechtějí, proti čemu se vzpouzejí, jest to, aby obyvatelstvo německé půjčovalo republice, aby vznikly závazky majetkové Němců vůči republice. Sledoval jsem řeč pana dr. Baerana v rozpočtovém výboru. Tam to bylo přímo naivně jasně vyznačeno. Pan dr. Baeran jest toho mínění, že přijde k nějakému převratu, že Německo se vzchopí, že provede pořádek v Evropě a ovšem i u nás, že tento stát prý není schopen existence, že nemá žádných strategických hranic, abychom se mohli bránit, že zde nastane rozdělení, které přirozeně spojí všechny Němce v jedinou velikou říši německou. To jest ten vlastní důvod. Oni spekulují na tyto budoucí události a proto chtějí, aby obyvatelstvo německé od republiky sice bralo, co jim republika chce dáti, ale aby republice nic nedávali. Já vůči tomu připomínám jen tolik, aniž se chci šířit o té věci: Kdyby pánové nám chtěli kresliti tyto perspektivy, kdyby nám chtěli kresliti perspektivy nějakého rozkladu této republiky, perspektivy hrozeb německou říší, pak by nás jenom nutili, abychom my také podle toho zaujali svoje stanovisko mezinárodní a abychom jim opět kreslili perspektivy velké slovanské říše. Ano, ano, ono to dlouho s těmi zmatky na východě také trvat nebude a pak není pochyby, že budeme-li cítit, že nám hrozí nebezpečí, že budeme hleděti se tomu nebezpečí ubrániti a hledati ochranu tam, kde ji najdeme. Druhou Bílou Horu prožíti nechceme a chyby, které dělala česká politika před Bílou Horou, také, doufám, opakovati nebudeme.
O tom dnes se nebudu šířit, o tom až někdy jindy. Já zde připomínám, že od počátku bylo mi jasno - a myslím, každému rozumnému člověku - že válečné půjčky absolutně zamítnouti nemůžeme. Od počátku bylo mně jasno, že nemůžeme vystaviti katastrofě ústavy obecně prospěšné, obce, které musily upsati velmi značné obnosy válečné půjčky a ještě je mají, že nemůžeme vystaviti katastrofě úrazové a životní pojišťovny, že nemůžeme vystaviti úpadku úrazovou pojišťovnu, která upsala 75 mil. válečných půjček. Také mne bylo jasno, že nemůžeme prostě nechati bez odškodnění lidí, kteří byli nuceni válečné půjčky upsati a kteří, kdyby válečné půjčky byly anulovány, byli by těžce na své existenci poškozeni. V těchto případech není mezi námi žádného rozporu. O tom není pochyby, že kdybychom byli stokráte si řekli, že válečné půjčky honorovati nebudeme, že v těchto případech museli bychom dříve nebo později přikročiti k tomu, abychom zabránili zničení hospodářských existencí, ale že se někdy budeme usnášeti o tom, aby byly hrazeny válečné půjčky válečným a poválečným zbohatlíkům a všemožným keťasům - to jsem si opravdu nikdy nepomyslil. Byl jsem vždycky toho mínění, že v této věci budeme dělat rozdíl a že dáme odškodnění jen těm, kteří toho zasluhují, a jen tam, kde je to z důvodů hospodářských naprosto nezbytno a nevyhnutelno. Pánové, kdo upisoval nejvíce válečné půjčky? to jest přece všeobecně známo. Byli to podnikatelé, kteří upsali 1 milion a vydělávali na válečných dodávkách 5 milionů, kteří si výpůjčky dávno odepsali nebo uhradili. (Hlas: Tak se jich to netýká!) Také se jich to týká. Byli to váleční dodavatelé, kteří dodávali na frontu kořalku, pivo a různé jiné zboží, musili za to upsati značnou sumu válečné půjčky, ale při tom desetkrát tolik vydělali. Byli to různí zemané, kteří, aby nemusili na vojnu, upsali 50-100.000 K na válečnou půjčku, a za ně musili tam jiní krváceti. Těm všem musíme my dávati podle předlohy náhradu. To přece jenom jsme měli rozlišovati. Jsem toho mínění, kdyby rozpočtový výbor byl mohl jen o dva dny déle zasedati, že tyto věci nemusely býti v předloze obsaženy a že jsme se mohli aspoň těchto mravních nepříjemností zbaviti a mohli jsme předlohu upraviti tak, aby neměla těchto zvláštních pobuřovacích ustanovení. Mně se namítlo v rozpočtovém výboru, když jsem na to poukázal, že prý lidé, o nichž jsem mluvil, svých válečných půjček dávno se zbavili, že je přepustili jiným. Komu je přepustili? Myslíte, že je koupili chudí lidé, že je kupovaly široké massy lidu? To není pravda! Kupovali je zase bohatí lidé a spekulanti za 60. A víte, jak se kupovaly válečné půjčky po 28. říjnu? Prosím, za 20 a 30. A teď ti lidé, kteří tak lacino nakoupili, dostanou 75 K. Nemáme sice statistiky - to jest také jedna vada této předlohy - ve válečných půjčkách, ale já nevěřím tomu, že by byly tak ohromné obnosy válečných půjček v některých obecně prospěšných institucích, jak se tvrdí. Pokud v rozpočtovém výboru byla jmenována data a pak podle toho, jak se válečné půjčky upisovaly, z jakých vrstev a v jakých obnosech, poznávám, že z 10 miliard válečných půjček, které existují v naší republice, sotva tři miliardy nacházejí se v rukou širokých vrstev lidu a obecně prospěšných institucí. Dobrých 6 až 7 miliard nachází se v rukou majetných tříd, abych tak řekl zbohatlíků. A těmto vlastně nejvíce přichází tato předloha k dobru.
Kol. Remeš napsal článek do plzeňské "Nové Doby", kde ukazoval na obec plzeňskou. Ta má za 11 milionů válečných půjček. (Hlas: Nemá! Ani za krejcar!) Ne? Tak měla! (Hlas: Není to pravda!) Tak jest to chyba v plzeňských novinách! (Hlas: Není to pravda!) Tak dobře! Dejme to jako příklad! Tyto válečné půjčky byly lombardovány a vyplaceny při poklesu rakouské měny vůči naší, takže stojí těch 11 mil. korun nom. 4 mil. Podle této předlohy by ovšem musely pak státi ty 4,000.000 aspoň 8,250.000 K. Pánové! Dejme tomu, že toto jest obec a že konečně jest to - jak se říká - jedna kapsa. Proti tomu by se snad nedalo nic tak vážného namítati. Jest to také instituce veřejná. Ale totéž, co učinila obec plzeňská nebo jiná, totéž učinilo tisíce soukromníků; tisíce soukromníků využitkovavše poklesu rakouské valuty vyplatilo lombard u rakousko-uherské banky a mají válečné půjčky za třetinu nebo za čtvrtinu původní hodnoty. Ti všichni obdrží dnes za ni od republiky 75%, čili tři čtvrtiny. To přece po mém soudě jest příliš štědrý dar. A tento dar dávati nemusíme! Nedovedu pochopiti, že vedle skutečné náhrady, již jsme povinni dávati těm institucím, ústavům a lidem, kteří by byli existenčně ohroženi, máme platiti ještě nějaký zisk spekulantům. Z této příčiny podal jsem v rozpočtovém výboru návrh a sice k § 4., který zněl, že i od ostatních osob fysických či nefysických přijímají se dluhopisy válečných půjček toliko do výše 10.000 K, vyšší obnosy jen tenkráte, je-li to nutným z důvodů existenčních. Tento návrh vylučoval z honorování válečných půjček veškeré spekulanty a zbohatlíky, ale byl pohříchu všemi stranami zamítnut, a sice byl zamítnut stranami nejen kapitalistickými, nýbrž i nekapitalistickými, nejen nesocialistickými, nýbrž i socialistickými. Já tento návrh nemohu podati v plenu, poněvadž bych pro něj nesehnal potřebných 21 podpisů. Proto jej mohu jen takto přednésti a lituji toho velice, že není možné, aby o této zásadě, kterouž jsem navrhoval v rozpočtovém výboru, bylo provedeno také hlasování v plenu.
Vážení pánové a dámy! Rozpočtový výbor však dopustil se něčeho, co mu ještě dále nemohu prominouti. Původní vládní předloha dávala soukromníkům a neprivilegovaným ústavům odškodnění 50%. Nám byl předložen v rozpočtovém výboru nový návrh, zpracovaný referentem za součinnosti finančního ministerstva, a tento návrh zvýšil náhradu z 50% na 75%. Tedy místo, aby se hledělo odstraniti to, co je v předloze nesociálního a nemorálního, ještě se těm kategoriím majitelů válečných půjček, které jsem si přál, aby byly vůbec vyloučeny z odškodnění, přidalo 25%. Je-li, pánové a dámy, tohle demokratické jednání, ponechávám vašemu úsudku. Pamatuji se dobře na to, když bylo jednáno o zabrání velkostatků, co sporů a co hluku vyvolala otázka náhrady. Já nevím, kolik táborů se odbývalo, na nichž byly přijaty resoluce, že se mají vyvlastniti velkostatky bez náhrady. Nevím, kolik článků jsem četl v časopisech socialistických, že se nemá dáti vlastníkům ani haléře, že vše to beztak uloupili nebo všelijakým způsobem nabyli a dávno že si z toho již dosti nahrabali, takže nyní republika to může přejmouti prostě bez jakéhokoliv odškodného. Dostával jsem dopisy, kde mi bylo přímo vytýkáno, proč se vyslovuji pro to, aby za pole, louky a lesy byla dána aspoň mírná náhrada. A nyní, pánové a dámy, co jest tato předloha? Tato předloha dává 70%ní náhradu ne za majetek, ne za továrny, ne za pole, luka a lesy a za dvory, nýbrž za kus potištěného papíru, za bezcennou věc a převaluje několik miliard na bedra republiky. To jest, co musím vytýkati. (Německý výkřik: Obraťte se tedy na pokrokáře!) To je pěkný pokrok. Za takový pokrok děkuji.
Slyšel jsem v rozpočtovém výboru uváděti důvody pro nutnost vypláceti náhradu bez rozdílu všem majitelům válečných půjček a bez jakéhokoliv závazku, a sice ten důvod, že prý není možné, aby zákon trestal soukromé osoby úplně nevinné na válce za to, že válka byla a ze byla Rakouskem a Německem prohrána, tedy že prý tyto osoby nejsou mravně vázány nésti nějaké risiko a že je to násilí vůči nim, že se jim má platiti místo nominale 100% jen 75%. Já se vás ptám, pánové a dámy: Což pak nenesl a neodnesl každý z nás risiko válečné, netrpěl každý z nás pod účinky války? A jak trpěl! Což pak netrpěli ti lidé, kteří na frontách v tisících padali, krváceli a dnes jsou tu jako mrzáci? Netrpěly ty vdovy po padlých vojínech, které mají několik dětí a nevědí, jak je mají uživiti? A kde mluví se o nějaké náhradě těmto lidem? Vdovám vyměřuje se pense, která by nestačila dnes uživiti ani kanára? A tu najednou je tvrdé srdce. Měkké srdce jest, jakmile se jedná o to, že by se snad neměla dáti náhrada za válečné půjčky bohatým třídám, majitelům nevím jakých realit, majitelům nevím jakého jmění, kteří tyto válečné půjčky již dávno ze svého jmění si odepsali. Zde se vyhazují miliardy ve prospěch válečných a poválečných zbohatlíků a spekulantů a na druhé straně nechávají se statisíce mrzáků, statisíce pozůstalých v největším strádání a v největší bídě. Což kdyby se těch 5 miliard, které takovým způsobem vydáme těm lidem, kteří nezasluhují, aby se jim vydaly, použilo na zmírnění jejich bídy, což kdyby se jich použilo vůbec na zlepšení hospodářského a sociálního života, na stavbu levných bytů atd.? Nebylo by tím vykonáno desetkrát více prospěšnějšího, nežli když učiníme present, který činí této kategorií lidí tato předloha?
Mně se zdá, že při této předloze
a při tom úžasném spěchu, s jakým jest projednávána a odhlasována,
zapomíná se na jedno. Zapomíná se na to, v jaké situaci se nacházíme,
zapomíná se na to, že jsme před finanční propastí. Pánové a dámy!
Když spočteme naše dluhy státní, které budeme vykazovati snad
za rok nebo ještě dříve, když spočteme všecko to, co máme přejmouti
od bývalého Rakouska, co musíme přejmouti z toho dluhu od věřitelů
zahraničních atd. atd., co musíme platiti na základě mírové smlouvy,
tu vidíme, že se nám kreslí před očima obraz dluhů 50 miliard
korun československých a při tom ještě aspoň 3 miliardy franků
ve zlatě. A když převezmeme ještě válečné půjčky, můžeme směle
mluviti o tom, až uděláme konečnou bilanci našeho dluhu, že to
přijde na 80 miliard, čili že každým rokem budeme platiti na úrocích
okrouhle 3 miliardy Já se vás ptám, kdo to bude hradit, jak se
to bude hradit? To bude znamenati, že musíme uvažovati o nových
daních a není pochybností, že to budou většinou daně nepřímé,
daně na konsumenty, na široké vrstvy. Tu nesmíte se tomu diviti,
jestliže tyto vrstvy budou nám vytýkati: "My vlastně máme
platiti z našich kapes, z našich mozolů, z našeho potu to, co
jste dali majitelům válečných půjček". Já nevím, pánové a
dámy, zda-li na tuto výtku dá se odpověděti, nebo dobře ji odraziti
a odbýti. Nemůžeme po svědomité úvaze s tímto finančním hospodářstvím
souhlasiti a ponecháme, pánové a dámy, vám, abyste tento způsob
finančního hospodářství prováděli sami na vlastní zodpovědnost.
Tím končím. (Výborně! Potlesk.)