Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Než udělím slovo dalšímu řečníku, žádám, aby byly přečteny došlé návrhy. Žádám pana sekretáře, aby je přečetl.

Zástupce sněmovního tajemníka Mikyška. (čte):

K § 1. došel pozměňovací návrh poslance dr. Haase a soudr. (návrh I.): Mezi slova "na kterém se" a "súčastniti" budiž vsunuto slovo "mohou".

K § 3. došly návrhy:

Posl. dr. Czecha a soudr.: Mezi privilegovanými osobami buďtež dále uvedeny: Zemské komise pro ochranu dítěte a peci o mládež, dále veškerá zařízení pro péči o děti (opatrovny, dětské domoviny, stravovny dětí atd.), jakož i všechny vzdělávací a dobročinné ústavy veřejného a soukromého rázu.

Posl. Tauba a soudr. (návrh III.): V prvním odstavci dole buďtež místo slov "složí a připlatí" dána slova "mohou složiti a připlatiti".

Posl. Dietla a soudr.: V odstavci 3. a) budiž místo K 75˙- uvedeno K 92˙-.

Posl. dr. Hahna a soudr.: Poslední odstavec § 3. budiž škrtnut.

K § 4. došly návrhy:

Posl. Hackenberga a soudruhů (návrh VI.): V odstavci 1. buďtež místo slov "složí a připlatí" uvedena slova "mohou složiti a připlatiti".

Posl. dr. Haase a soudr.: V odst. 4. a) budiž místo K 75˙- dáno K 85 a místo 3 1/2%ního zúrokování uvedeno 4%.

Posl. dr. Haase a soudr.: Poslední odstavec tohoto paragrafu budiž škrtnut.

K § 7. návrh posl. dr. Czecha a soudr.: Do odstavce 1. buďte vsunuta slova: "nebo že před 28. říjnem 1918 v Československé republice bydlel, jestliže se během 3 měsíců po vyhlášení zákona o ratifikaci mírové smlouvy ucházel o přiznání státní příslušnosti, po případě o zajištění, aby byl do domovského svazu některé československé obce přijat."

K § 9. došly tyto návrhy:

Návrh posl. dr. Haase a soudruhů k §§ 9. a 12. (návrh X.): Třetí a čtvrtý odstavec § 9. budiž škrtnut.

Eventuální návrh posl. Čermáka a soudr. (pro případ zamítnutí návrhů I., III., VI. a X. k §§ 1., 3., 4., 9. a 12.) k § 9.: Ve 3. odstavci buďtež provedeny změny:

a) Místo slov "ve lhůtě, stanovené nařízením", buďtež dána slova: "ve lhůtě stanovené v § 10. odst. 1."

b) Poslední část odst. 3. začínající slovy: "nejméně však v kursu" až do konce tohoto odstavce budiž škrtnuta a nahražena těmito slovy: "nejméně však za kurs 75% telquel; při upsání válečných půjček lombardovaných právními subjekty v § 3. uvedenými budiž přijímáno vždy za kurs 92% telquel a upisovací právo vykonáváno podle § 4. po případě 3. na vlastní účet."

Eventuální návrh posl. Schäfra a soudr. pro případ zamítnutí návrhu X. k §§ 9. a 12.

K § 9. budiž jako 4. odstavec připojeno: "Peněžní ústavy mohou použíti práva, uvedeného v předcházejícím odstavci toliko na základě potvrzení příslušné berní správy, že dotyčný zástavní dlužník podléhá dávce z majetku, a to jměním nejméně K 40.000˙-. Berní správy vydávají taková potvrzení na žádost dotyčných peněžních ústavů."

K § 12. došly návrhy:

Návrh posl. dr. Haase a soudr.: § 12. ve znění předlohy budiž škrtnut a na jeho místo dáno: "Kdyby pozdějším zákonem, upravujícím definitivně honorování rakouských a uherských válečných půjček, bylo stanoveno zaplacení válečných půjček příznivějším kursem nežli v tomto zákone, budiž upisovatelům státní půjčky podle tohoto zákona vyplacen rozdíl mezi přijímacím kursem podle pozdějšího zákona a kursem podle tohoto zákona".

Eventuální návrh poslance Dietla a soudr. pro případ zamítnutí návrhu X. k §§ 9. a 12.

K § 12. V odstavci 1. budiž místo částky K 25.000 dána částka K 40.000.

Eventuální návrh posl. dr. Hahna a soudr. pro případ zamítnutí návrhu X. k §§ 9. a 12.

K § 12. Jako poslední odstavec budiž připojeno: "Všem ostatním osobám, vyhovujícím podmínkám § 6. a 7., vymění se rakouské a uherské válečné půjčky za dlužní úpisy státní půjčky, a to za kurs, jenž bude pozdějším zákonem stanoven, aniž by tyto osoby byly" povinny upisovati další státní půjčku.

Předseda (zvoní): Všecky tyto návrhy nesou dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.

Slovo dále má p. posl. Kostka.

Posl. Kostka (německy): Velevážené shromáždění! Právě slyšeli jsme, s málo příjemnými přerušeními, přednášku o povinnostech a právech státních občanů. Může být, že tyto rozklady nebudou všechny doslovně uveřejněny v německých časopisech československého státu a proto pokládám za nutnost opakovati ještě jednou poslední slova. Vážený pan předřečník řekl, že nemáte úmyslu jednati s Němci násilně, ale také ne rovnoprávně. Myslím, že jsem to asi správně přeložil, alespoň mně to tak se zdálo. "Ne rovnoprávně." Těchto slov bylo zde užito. To chci zde jen prohlásiti; vrátím se později ještě jednou k těmto vývodům, pokud jsem si je mohl ujasniti. Nevidím rád ani Němce ve lví kůži, jak dr. Rašín poznamenal, ani dr. Rašína ve lví kůži, zvláště ne na tomto místě; právě však posledními svými slovy oblékl na sebe lví kůži, při čemž však objevilo se něco jiného. Velmi zřetelně objevilo se nitro tohoto člověka a ukázalo se zřetelně, že jeho nitro naplněno je nenávistí proti všemu, co v tomto státě zve se německým, a Němci budou si musiti velmi dobře zapamatovati, že zde, v tak zvaném zlepšeném Švýcarsku, jest taková strana, která stále ještě v sobě chová tuto zášť. Za důsledky toho nemohou přirozeně Němci býti činěni zodpovědnými, nýbrž celá zodpovědnost musí se svaliti na tuto zkamenělou stranu.

Přejděme však nyní k věci. Představoval jsem si, že stát, zvláště po hrozném neštěstí, jež nás válkou postihlo, jest strážcem, nejvyšším strážcem veškerých práv, že zde chráněna jsou veškerá občanská práva a že je nemožno činiti nějakého rozdílu mezi jednotlivými státními občany, jmenovitě když to bylo v ústavní listině, právě na počátku zdůrazněno. A jest to hned první důležitější předloha zákona nám předkládaná, která stojí v nejkřiklavějším odporu s citem občanským pro rovnoprávnost. Tato předloha zákona má ovšem svou historii a jest pro jistou velkou část tohoto shromáždění charakteristická, že chci několika slovy tuto historii zopakovati. Prvá část těchto dějin odbývá se v oné době, kdy vítězné postavení mělo v sebevědomí ještě převahu, nebo, jak jeden z pánů z české strany kdysi řekl: "My nejsme sice vítězi, ale alespoň vítězové jsou našimi strýci". Dobře. Tehdy bylo v českém nebi plno jásotu, spojenci o překot slibovali a všude byla snaha, pan dr. Rašín byl jí v čele, uspořádati novými geniálními konstrukcemi finance tohoto státu. Následky toho pociťujeme ještě dnes ve svém národním hospodářství a naše valuta rovněž o tom může ještě dnes vyprávěti, jak s ní byly tehdy všemožné operace prováděny. Úvěr! V cizině nezaznamenali jsme vlivem těchto operací úvěrových žádného úspěchu. Němci říkali s počátku: "Snad to tak musí býti". Několikráte přišli skromně, zvláště jejich hospodářské korporace, k ministru finančnímu a dostali za odpověď: "Nemáme chuti platiti válečné půjčky". To bylo prvé stadium.

Pak do jisté míry pominuly líbánky mezi Národnostním Shromážděním a novou republikou. Dostavila se v tomto státě malá kocovina, ceny stoupaly stále a na druhé straně valuta rovněž ustavičně klesala. A opět přišli Němci a sice tenkráte šli k jistému pánovi, který vybízel k upisování válečných půjček, který spolupodpisoval také provolání pro vál. půjčku. A tento pán řekl: "Inu, vál. půjčku můžeme snad plně zaplatiti, ale úroky můžeme dáti nejvýše 2 1/2 nebo 3%". Obrátili se také na ministerstvo financí. Tam vládlo však ještě zastaralé, zkostnatělé stanovisko: "Nikdo nepomýšlí na to platiti válečné půjčky". To byla odpověď Horáčkova.

Němci šli opět domů a nastává nyní třetí stadium. Třetí stadium označil bych jako stadium pathologické. V té době jsme ovšem všichni vystřízlivěli. My Němci víme velmi dobře, že nenapravíme škody válečné ani řečmi v tomto shromáždění ani činěním podobných rozdílů mezi státními občany, jak zde s tohoto místa vážený pan předřečník si předsevzal, nýbrž že musíme pracovati, pracovati a zase pracovati. A na druhé straně vystřízlivěly, jak myslím, poněkud i české kruhy, Viděly, že zahraniční úvěr nedá se udržeti všemi těmito opatřeními.

Viděly, že stát potřebuje peněz, peněz a zase peněz, tedy hospodářské práce, práce produktivní. Také v poslední době viděly, že státu je třeba, má-li obstáti, důvěry jeho občanů a to všech. Byla vytčena váženým panem předřečníkem slova: "Váš stát, náš stát". Já vytýkám je také. Vytýkám je proto, protože on jich sám užil. Což nevracejí se ta slova, když praví: Nemohu proti jedné části občanů stejně postupovati jako proti druhé? Což zde není vytvořena znovu ona přísná hranice: váš stát, náš stát? Vidíte, nemá tak vyčítati člověk, který sám ve svých prsou chová takové rozlišovací cítění a ti, jichž se týče, nechť si to rozváží.

Jsme tedy ve třetím stadiu válečné půjčky, podle mého mínění pathologickém. Němci žádali opět své právo vlastnické, své právo na vykonanou práci a uznání této práce. A dostalo se jim ve vládní osnově - a sice v první předloze - za to výsměchu. Jest totiž snad každému dnes jasno, také i váženým pánům z protivné strany, že tato první předloha vládní byla výsměškem. Není potřeba, abych vám vypočítával číslice. Ale o 85%, o kterých zde dřív bylo mluveno, v prvé předloze nestojí ničeho, stojí však tam početně, že za 100 korun vál. půjčky budou placeny 2 K, že tedy má býti dán za ně žebrácký peníz.

Toto stadium mezitím bylo také překonáno. Zdá se však přece, že by mela býti položena otázka, zda váženi pánové z protivné strany mají vůbec o tom úplné jasno, co dlužno rozuměti vál. půjčkou. Myslím, že vládne zde ještě mínění, které nemůžete ospravedlniti ani před českým ani před německým národem. Myslím, že vál. půjčka není nic jiného, než národem vykonaná práce, která byla státu ve zboží nebo v penězích zapůjčena. Řeknete: Starému Rakousku. Ovšem stále slyším slovo: "Staré Rakousko". Já pravím: "Ano, starému Rakousku a ne starému Rakousku". Pravím, že tato vykonaná práce byla půjčena státu. Když pak se otážete někdy všech těch, kdo upisovali vál. půjčku, otážete-li se těch ubohých vdov po vojínech - mohu vám na sta takových případů vypočísti - otážete-li se chudých učitelů a chudých úředníků a jestliže konečně otážete se těch, kteří dokonce byli donuceni vyšší státní mocí k upsání této vál. půjčky, tu nenaleznete u nich, že neupisovali vál. půjčku nebo státu svou práci nepůjčovali proto, že měli imperialistické choutky mocenské, ne, ti byli daleci toho. Jejich snahou bylo udržeti své syny ve válce, udržeti veškeré vyšší společné svazky, ve které věřili. Vždyť zajisté tenkráte velká část lidí také v českých kruzích a mezi těmi, kdo dnes to chtějí zapírati, věřila tomuto státu. Bohužel, dnes vidíme, že poněkud všichni musíme věřiti, protože nám za to nikdo ničeho nedá. Do dnešního dne nebyli jsme schopni vytvořiti z tohoto zmatku, z tohoto chaosu nějakou novou autoritu, nějaký nový státní útvar, a tomuto státu, této znova uspořádané autoritě byla na úvěr dána vál. půjčka jako práce, jako zapůjčená práce. Samozřejmě chtěl každý majitel vál. půjček, aby tento stát se udržel. Veliká většina těchto lidí byla dokonce v tomto státě spokojena, přála si, aby také zvítězil, a proto upisovala vál. půjčky, tedy za tím účelem, aby stát byl trvale udržen.

Nyní vidíte, že vítězný stát, který se udržel, jest stát československý, a prvním činem tohoto státu má býti, že jednoduše vlastním svým občanům odejme válečnou půjčku, zapůjčenou práci. Zde nemohu, upřímně řečeno, sledovati pochod myšlenek vašich a svého pana předřečníka, já totiž nepokládám tuto věc za něco takového, přes co by mohlo se přejíti několika slovy nebo úsměvem, ani posměškem, nýbrž za věc, která je hluboce morální, a podkopávají se základy tohoto státu, když se prohlašuje, že práce, kterou občan státu zapůjčil, nebude jeho nástupcem uznána.

Jistě, že o okamžiku uznání možno vésti spor. Víme dnes zcela dobře, že snad tento okamžik jest nejméně výhodným k tomu, aby bylo žádáno celé, plné uznání těchto válečných půjček se strany československého státu. Dnes nemá stát možnosti, nemá prostě prostředků k použití. A v tuzemsku nedostane úvěru; dřívější státní půjčky, které byly vypsány a které mají tak žalostný výsledek, tomu dosvědčují. Muselo by se především řádně a od základu uvážiti: "Mohu v takovém okamžiku vystoupiti a tento ohromný problém válečné půjčky spojiti s vydáním nové státní půjčky? Myslím, že jest k tomu nyní nejméně vhodný okamžik. A jestliže se to stane nesmí se to všechno státi tím způsobem, jako se to dálo zde, a musí se s naší strany také formálně proti tomu protestovati, aby tímto způsobem byl prováděn a používán jednací řád. Dovolili jsme si za tím účelem také přednésti návrh na jednací řád. Neboť na prvou předlohu, o které nyní má se konati porada, nesmíme pohlížeti jako na předlohu vládní a musíme proto bezpodmínečně žádati, aby nebyl vytvořen právní předpoklad, že tato předloha byla nejprve předána sněmovně a sněmovnou teprv dále postoupena k poradě. (Souhlas na levici.) Tato nová vládní předloha nenazývá se již "odškodnění majitelů válečných půjček", nýbrž "Účast majitelů rakouských a uherských válečných půjček na státní půjčce." O toto účastenství právě jde a jistě státní občané ničeho by proti tomu nenamítali, kdyby toto účastenství bylo fakultativním. Nyní promluvil pan předřečník dlouhou řeč pro novou nucenou půjčku, kterou si přeje. Vláda ovšem již touto vládní předlohou stanovila, že to je nucená půjčka, ba šla v tom ještě dále. Tuto půjčku označují nejen jako půjčku nucenou, nýbrž jako půjčku pod nátlakem, půjčku porušující práva. (Souhlas německých poslanců.) V tom spočívá podle našeho názoru to nesociální a nedemokratické této nové předlohy. Není ničím jiným než ohlášením státního bankrotu zcela jasným způsobem. Mluvíme-li proti tomu, jsme opravdu lepšími ochránci státu, než ti, kdo bezpodmínečně chtějí voliti takovou formu státní půjčky. V tom spočívá podle mého názoru právě to pathologické. Nemohu si totiž představiti, jak některý dobrý Čech, který pro tuto vlast má býti za všech okolností nadšen, může takovou předlohu sněmovně předložiti. Vždyť porušuje zásady každé psychologie, porozumění pro sebevědomí celku nelze v tom naprosto nalézti, a je velmi zvláštní, musí však býti prohlášeno, že musíme vystoupiti my Němci a prohlašovati takové primitivní státovědecké pravdy obyvatelstva.

Prvním požadavkem pro státní půjčku musí býti bez pochyby, aby byla odpovídající přítomné hodnotě peněz a pro upisujícího co možná výhodnou, aby tedy, jak několikráte bylo řečeno, vylákala peníze ze všech skrýší. Za druhé vždy užito bylo té dobré techniky, že všem státním půjčkám, pokud státu stojí, byl dán nějaký hezký politický pláštík, aby bylo vzbuzeno nadšení, aby lid rád spěchal k pokladnám a upisoval své peníze. Položme si předně otázku: Je tato půjčka finančně výhodnou? Musil bych zde opakovati číslice uveřejněné již ve všech časopisech, a o kterých jste několikráte, ba stokráte četli. Mohl bych vám však jmenovati ještě tři hlupáky, kteří by snad za těchto podmínek státní půjčku upsali.

První by byl soukromý upisovatel, který by si válečnou půjčku, a sice řekněme na příklad částku 1000 Kč, nechal účetně za 145 Kč vylouditi. Nechci prováděti zúčtování do podrobnosti, mám je po ruce, nechci však vás tím unavovati. Musil by to být příliš veliký optimista, těžko mohu však věřiti, že by se nějaký takový našel, který by za těchto podmínek upisoval. Byla právě zde učiněna zmínka, a myslím že s české strany, že v celém návrhu o státní půjčce úplně zapomenuto na možnost, že by se mohl skutečně nalézti nějaký občan, který nemá žádných válečných půjček a vypomohl by státu hotovými penězi Či myslíte, že tatových lidí již není? Tím hůře pro vás, neboť tím jasněji vynikne charakter nové předlohy jako státní půjčky z nátlaku, půjčky zkracující občany v právech.

Nyní rád bych se podíval poněkud blíže na onoho hlupáka, který lombarduje. Má doplatiti opět na 1.000 Kč, ještě nad to 187˙50 Kč. Dostane tedy za investovaný kapitál K 1187˙- zúročení Kč 2˙65. Při tom není započítána 25% ztráta kapitálu.

Opět myslím, že naleznete málo lidí, kteří by to pokládali za zvláštní výhodu a že proto státní půjčka v tomto směru neskončí s nějakým zvláštním úspěchem. Mohu přejíti mlčením třetího hlupáka, který právě má v rukou nějakou lombardovanou válečnou půjčku, který kdysi splatil na příklad na K 5000˙- 850˙- K. Ten má dnes doplatiti 7.500 Kč. Tedy čtyř až pětinásobně více, než zaplatil dříve. Lombardním úvěrem dostane za ně 2812˙50 Kč, hotově platiti má 4687˙50 Kč, počítaje stále s 5000 Kč. Zde vidíte, že vlastně u tohoto třetího máme dokonce jakousi zvláštní dávku ze jmění a že ten třetí se jistě nenajde.

Nyní přijde politický pláštík, kterým ověsili jsme tuto předlohu a který zřetelně je vyjádřen v §§ 9. a 12. tohoto návrhu. Promiňte toto tvrdé slovo, ale jest to ďábelský pláštík, kterým jste tuto předlohu ověsili. Dlužno jej nazvati skrz na skrz nesociálním. Nazval bych jej nemorálním, když sahá se k takovým prostředkům, které jsou vytčeny v §§ 9. a 12. tohoto nařízení o válečné půjčce, jak bych to nazval. Myslím, že docílíte tím pouze jediné věci, jestliže tyto oba §§, zvláště § 12, v nynějším znění zůstanou, že způsobíte ve všech kruzích, které mají Válečné půjčky a které nemohou druhou částku hotove zaplatiti, které tedy musí ztratiti vše, takové rozhořčení, že zabijete úplně u těchto lidí také státní cítění. Pánové! Nejedná se o malé skupiny osob, které možno jen tak podceňovati. Když nahlédneme do starých účtů o výsledcích rakouských válečných půjček, máte na př. při prvé půjčce mezi soukromými upisovateli do výše 10.000 K 93% všech upisovatelů, při čtvrté opět 93%, a tito malí upisovatelé upsali při prvé půjčce z 1˙2 miliardy třetinu a při čtvrté půjčce čtvrtinu z 2˙3 miliardy.

Když už rozpočítáte to na československý stát - a nezapomínejte, prosím, také na druhý díl státní, Slovensko, zdá se, že v předloze se to stalo - prosil bych také dotyčné pány kolegy, aby při hlasování A) podle jmen o § 12. nezapomněli, že jsou též zástupci Slovenska, které z velké části bude při této půjčce zavázáno: když přepočtete si to na československý stát, tu musím říci, že jde tu o zkrácení v právech státních občanů a ti, kteří tak jednají, nejednají jistě z pohnutek státně-občanských, nýbrž, jak to jasně řekl pan předřečník, z pouhých pohnutek nenávisti. On chce se pomstíti na Němcích a zapomíná při tom, že tím strhuje do záhuby velmi mnoho Čechů a Slováků i celý stát. Věřte mně, že nejdůležitější pro vybudování státu - a to můžete nám Němcům především věřiti - jest důvěra k tomuto státu, a šel bych tak daleko, že bych obvinil z velezrády ty, kteří takové počínání zastávají, že bych řekl, že ti, kdo této sněmovně takovou předlohu předkládají, jednají velezrádně proti tomuto státu, ne však ti, kdo na příště nebudou míti důvěry a zařídí podle toho své celé chování vůči tomuto státu.

Jest to však věcí finanční, a promluvil bych rád ještě chvíli o tak zvaných ústavech, kterým přiznány byly výhody, o kterých také v předloze je mluveno. Upozornil bych na tomto místě velevážené předsednictvo této sněmovny, že by bylo účelným, vyloučiti ze schůze veřejnost, neboť se obávám, když se zde mluví o pravdě, když uvádějí se číslice, že jest to velmi nebezpečné pro celé národní hospodářství státu, že může býti důvěra k velmi mnohým ústavům otřesena do té míry, že vlastně nelze dobře mluviti ve veřejném shromáždění o takové vládní předloze. Nezbývá nám však nic jiného, musíme, pokud to jde, zde to přednésti. Uvedl bych o výhodách těchto ústavů jen několik holých číselných skutečností.

Dal jsem si předložiti výkazy od tří peněžních ústavů, které mají vkladů asi 212 milionů. V jejich vlastním majetku jest válečné půjčky za 80 milionů, obstaveno a v lombard vzato 99 milionů. Jeví se při zaplacení 75 procent u jedné z bank již ztráta 13,250.000 K. Přistoupí k tomu zadržené úroky, ty obnášejí také 6,000.000, takže jeví se ztráta okrouhle 19,000.000. K tomu přistupuje ještě ztráta na válečné půjčce v zástavu dané, která obnáší, mírně počítáno, 20 procent, takže jeví se ztráta asi 20,000.000. Také zde obnášejí nezaplacené a jako zadržené zaúčtované kupony asi 5,600.000 K, což dělá celkovou ztrátu 44˙6 mil. Nyní představte si ústav, který v budoucnosti má počítati s takovou ztrátou. Vážený pan předřečník poznamenal: "Pražský železářský průmysl již dávno tuto částku odepsal". Vezmeme-li ještě některou velikou společnost, jistě že do dneška to odepsala, a bude mnoho podniků, které mohou průmyslně pracovati, které se snad poněkud sanovaly, ale svědčí o finančním neporozumění, jestliže se spořitelny staví do jedné řady s těmito podniky. To jsou pouhé ústavy důchodové a spořitelní a proto nemůžete je ani s bankami srovnávati. Neboť i banky mohou zcela jinak pracovati než spořitelny, které právě byly úvěrním ústavem malého člověka, které v budoucnosti, jestliže vůbec chceme vylézti z doupat a sídleti v bytech, musejí udržeti trh hypotekární, aby se nezhroutil, a musejí jej nově podepříti. Tyto spořitelny mají býti touto předlohou jednoduše přivedeny na mizinu, zbaveny krve a odsouzeny býti na 50-60 roků k nečinnosti.

Řekne snad někdo, že dlužno činiti snad zde nějaký rozdíl. Ano, je třeba činiti rozdíl. Myslím, že v tomto okamžiku by se mělo k práci přistoupiti s plnou svědomitostí, že by předloha měla býti znovu přezkoumána, že by mělo se zde činiti vše možné, aby se přišlo na zdravé základy a že by mělo se znovu uvažovati o návrhu a protinávrhu, a ne kvapně pracovati ve 24 hod. a že by proto neměla se - tento závěr je nejdůležitější - spojovati tato státní půjčka s touto vynucenou půjčkou. V tom totiž právě spočívá chyba předlohy a přímo vzrůstá to na poškození, záhubu státu, provádíme-li tuto předlohu tímto způsobem.

Bylo poukázáno nyní se strany zastanců této předlohy, s české strany na to, že český stát podle mírové smlouvy, hlavně podle § 205 mírové smlouvy, není zavázán platiti válečné půjčky. Nevím, zda dotyční pánové, kteří něco takového veřejně zastávají, skutečně četli mírovou smlouvu. Neboť v mírové smlouvě naprosto nestojí, zvláště pak ne v uvedeném paragrafu, že vlastní stát může takovým způsobem zkracovati své vlastní občany. Stojí tam pouze, že není zavázán platiti beze všeho dluhy starého Rakouska. Válečné půjčky pak nejsou beze vší pochyby dluhem starého Rakouska. Vždyť převzali jste - a bylo to několikráte zdůrazněno - také aktiva zdejší, která byla vytvořena válečnými půjčkami. Či snad tato oděvní skladiště, ty strojní pušky, rozličné automobily zde se projíždějící byly vybudovány z jiných prostředků než z válečné půjčky a byly snad z něčeho jiného zaplaceny než z válečné půjčky?

Byly převzaty jako aktiva, jako passiva chcete těm, kteří dali na to peníze a práci - jmenuji to stále vykonanou prací - ze mzdy za práci strhovat. Nechápu, jak to možno odůvodňovati, nesporně nestojí ničeho o tom ani ve smlouvě mírové; jinak nebylo by se rozhodlo Polsko, Jugoslavie a zvláště pak ubohá republika Rakouská jinak v té věci postupovati. Připadá mi to tak, jako bychom chtěli zde vytvořiti státní morálku podle zcela odlišných zásad, a dlužno to ovšem velmi přísně odsouditi. Vždyť nepřihází se, promiňte mi tento ostrý výraz, ani u divokých národů východní Afriky, aby se lidé navzájem požírali. A zde děje se to tak, že chcete vésti občany vlastního státu na porážku. Bylo dále rečeno, že stát to nemůže dáti. Jest mi velikým potěšením, že mohu prohlásiti, že vážený pan předřečník nedávno na to odpověděl. Dr. Rašín prohlásil, že dlužno především zavésti ve státě pořádek a že by bylo dále velmi potřeba vojsko do jisté míry zdecimovati a poslati domů k produktivní práci. Vypočtěte si jen úroky, lombardní úroky a daně, které platí se z 8 miliard válečné půjčky. A přijdete k vydání ročně - půjde-li to vysoko 100-150 milionů; pošlete-li však domů třetinu stálého vojska, máte tuto částku úplně v rukou a nepotřebujete již přistupovati k nucené půjčce, nýbrž můžete skutečně jako - ve smyslu dra Rašína spořádaná státní správa splniti i své závazky proti vlastnímu státnímu občanovi.

Bylo by snad velmi dobře o tom uvažovat. Nyní chtěl bych zde ještě jednou opakovati několik slov dr. Rašína. Řekl, že Němci mohou býti velmi rádi, že mohou jíti z tohoto shromáždění s 5 miliardami. O to v této chvíli nejde. My sice pravíme, že přítomná doba není naprosto k tomu vhodná, aby stát vyslovil konečný rozsudek nad válečnou půjčkou, protože je v úzkých. Naopak však chce stát dnes peníze míti a sahá k tomuto prostředku, aby vylákal peníze od lidu, přichází však na neštěstí na ty nejchudší. A právě tento největší chudák, který nemá hotových peněz, má býti §§ 9. a 12. této předlohy zkrácen ve svých právech. Není správno, že zde musí býti dnes bezpodmínečně otázka válečných půjček rozřešena. Otázka státního úvěru měla by býti řešena rozumněji a půjde to rozhodně lépe. Vážený p. předřečník uvedl také jedno slovo presidenta republiky. I já mohu takový výrok citovati, a sice napsal president této republiky jednou v r. 1900 německy v jistém německém časopise, že by bylo velmi dobře, kdyby národnostní otázky ve starém Rakousku byly řešeny samosprávně. Řekl, že vláda musí si bezpodmínečně přesně uvážiti, zda všechny díly tohoto státu, všichni občané mají zájem na trvání tohoto státu. Zničte úvěr státu, zničíte vnitřní důvěru občanů, zničte domácí úvěr, uveďte svůj stát, dávku z majetku, touto předlohou do nepořádku, a můžete býti ujištěni, že žádný člověk, ani vaši slovenští spoluobčané ne, a Němci tím méně, nebudou moci míti zájmu na takovém státě. V tom smyslu bych vás prosil, byste tato slova svého váženého pana presidenta, - a zvláště váženého p. předřečníka prosím, abyste si tato slova znovu připomněli. Naše strana v prvé řadě odmítne spojení v této formě mezi státní půjčkou a půjčkou válečnou, za druhé pak bude požadovati, aby bezpodmínečně byla nalezena cesta, kterou by docíleno bylo nezkráceného zaplacení válečných půjček státním občanům. Neboť zde jedná se o vykonanou práci, tedy o to nejlepší, co může občan státu dáti. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. Pastyřík.

Posl. Pastyřík: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno po řeči pana kol. Kostky, abych upozornil na to, jak se strany německých pánů kolegů jest poukazováno, že maříme zbytečně čas, že sedíme zde již 4 neděle a nic jsme neudělali, ale oni sami nedávají nejmenší příčiny a nejmenší příležitosti, abychom ku práci přikročili. Byl to pan kolega dr. Baeran, který v rozpočtovém výboru zahájil obstrukci tříhodinovou řečí. Pan dr. Baeran tam poukázal v prvé řadě k tomu, že v době tak vážné, kdy jest i aprovisační otázka těžká, prý pořádáme sokolské slavnosti a nestaráme se o vážnější věci.