Apeluji na konec na pp. poslance všech stran, aby každý jednotlivě a všichni vespolek působili k tomu, aby jednání sněmovny naší vedeno bylo duchem a způsobem, který by odpovídal velikým úkolům a poslání tohoto shromáždění. (Výborně!)
Uděluji teď slovo p. kol. dr.
Rašínovi, aby pokračoval ve své řeči.
Posl. dr. Rašín: Slavná sněmovno! Jisto jest, že již v době před válkou, když jednalo se o finanční záležitosti, nic jiného naši krajané němečtí nečinili, nežli že i při těchto finančních věcech hleděli zpolitisovat správu i takových institucí, jimž bylo svěřeno lidové peněžnictví a které braly svěřené peníze od nejširších vrstev obyvatelstva. To jest, prosím, historický fakt, ať je to komu milé či ne, že to byly německé spořitelny v Čechách i na Moravě, které přímo bojkotovaly papíry Zemské banky a nejoblíbenější papíry nejen u nás, nýbrž i za hranicemi, papíry Hypoteční banky, a ukládaly svoje přebytky do Štýrsko-hradecké, Dolnorakouské banky a jiných a jiných hodnot. Jestliže ovšem dnes tyto hodnoty budou jim vypláceny v německo-rakouských korunách a utrpí-li ztráty, snad také potom ještě přijdou, abychom jim tyto ztráty nahradili.
Naši němečtí krajané byli daleko skromnější ještě před nějakým časem. U obchodní komory pražské byla svolána anketa o hrazení válečných půjček a tam německý expert pan Weider říkal, že by se dalo řešiti individuelní honorování válečných půjček tím způsobem, že by ten, kdo upsal do 10.000 K, dostal 4%, kdo upsal od 10.000 do 100.000 K, že by dostal 3%, a ten, kdo upsal více než 100.000 K, že by dostal 2 1/2%ní rentu a to že by se rovnalo 50%ní náhradě z válečných půjček. (Slyšte!)
Já tuto zprávu beru jistě z listu, který nemůže býti viněn od nikoho, že by nestál na stanovisku německé strany. Ale jestliže nyní vláda přichází s tím, že bude dávat 75%, že to bude úrokovat 5%, po pěti letech 4 1/2%, po dalších 10 letech 4% a jestliže dává 75 a bude to každému obchodníkovi skoro bez rozdílu, chudému i bohatému, úrokovati 4%, to jest podle mého názoru takový nezasloužený dar, že by mohli pánové, kteří proti tomu mluví, jíti a té republice a té vládě na kolenou poděkovati. (Tak jest!)
Já, velectěné shromáždění, bych k této věci řekl ještě jedno. To, co navrhoval p. Weider, to konec konců znamenalo řešení podle objektivních známek, zdali někdo je více nebo méně majetný. Ale jestliže, velectění pánové, Pražská železářská společnost upsala 78 mil. K válečných půjček - 40 mil. sama, 30 mil. ze svých reservních fondů a 8 mil K za bratrské pokladny - a už v dnešní bilanci si je účtuje za 50 mil. a vy přicházíte s předlohou, kterou jí dáte více než ona ve skutečnosti má, jestliže vy všecky ty půjčky, které byly dávno odepsány, budete 75% honorovati, pak neříkejte, že ta předloha není kapitalistická, že vy nerestaurujete ty největší válečné zbohatlíky, nýbrž vy restaurujete všecky ty, kteří si své půjčky dávno splatili svými zisky, které měli v době, kdy dodávali Rakousku munici a zbraně. (Výkřiky.)
Já myslím, velectění pánové, že všecky důvody, které pro tuto půjčku byly zde uváděny - důvody ne finančního rázu, nýbrž důvody sociální, důvody jisté spravedlnosti - ze všechny ty důvody jsou uváděny v niveč tím, že honorování těchto půjček není individualisováno. (Výborně!) Dovedl bych pochopiti, že by přišel stát a řekl: Dobře, ti kteří utrpěli velikou škodu touto válkou, upsáním těchto válečných půjček, ty chceme jistým způsobem odškodniti." Tak také zněla první předloha, jenže měla tu ohromnou chybu, že to měla sice v titulu, ale neprováděla to potom v těch dotyčných paragrafech. Druhá předloha p. referenta již o tom nemluví. Tedy zde nejde o to, abychom odškodnili. A tu prosím, račte jenom uvážiti: Jest spravedlivé, abychom odškodnili majitele válečných půjček 75 proc., když současně neodškodňujeme všechny ty, kteří jiným způsobem utrpěli škodu za války, když neodškodňujeme všechny ty massy těch, kterým byla zničena veškerá jejich živnost proto, že neupsali půjčku ať z jakýchkoliv důvodů, všechny ty spousty těch, kteří byli v zajetí a při tom byla zde zničena jejich živnost, všechny ty, kteří byli živi z ubohých kapitálů a při hrozné drahotě musili sáhnout na těžce uspořené své jmění? Ty všechny, prosím, neodškodňujeme a ty všechny necháváme býti, to jest, my staráme se jen o ty, kteří upisovali válečné půjčky a kteří nyní je mají. To jsou ti první, ke kterým přistupujeme a kterým to dáváme. (Souhlas.)
Já, vážené shromáždění, jsem neupsal žádnou půjčku. Já napsal jenom v Národních Listech článek, ve kterém jsem průhledným způsobem radil, aby lidé válečnou půjčku neupisovali. Za tento článek jsem byl odsouzen k trestu smrti. Já to neříkám pro svoji osobu, ale jsem přesvědčen, že zde byla celá spousta těch, kteří se bránili upisování válečných půjček (Tak jest!), kteří následkem toho byli pronásledováni, ale nepovolili. Ti byli pronásledování na svém majetku a na všem ostatním, byli dáváni do internačních táborů, ti dostávali to známé "p. v.", politisch verdächtig, do své konduity. Ale o ty se nestaráme, nýbrž staráme se o ty, kteří upsali válečnou půjčku, aby zůstali v kancelářích, nebo aby dostali dovolenou (Výborně! Potlesk), o všechny, kteří z toho dělali kšeft a nic jiného než kšeft a kteří dostali své zisky dávno již zpět. To jest, prosím, ten morální základ toho, o čem se zde mluví. Já myslím, že by mohla takováto předloha, která odměňuje všecky ty, kteří podléhali teroru a násilí, kteří podléhali nátlaku anebo, kteří z toho dělali skutečný obchod, že by taková předloha mohla teprve tenkráte míti jistý morální smysl, kdyby byli odškodněni i všichni ti, kteří touto válkou a svým odporem proti válečným půjčkám byli poškozeni dříve.
Ovšem rozdíl mezi těmi, kteří byli poškozeni odporem proti válce, odporem proti všemu upisovaní válečných půjček a mezi tě mí, kteří tuto půjčku upsali a ji mají, spočívá v jednom, že všichni tito věrní nežádají od republiky, aby jim nahradila škody. (Výborně!) Ale tihleti běhají, píší - ti, kteří byli jednou z příčin celého prodlužování války. (Výborně!) Proto přece a přes všechno ostatní zůstanou v Československé republice daleko výše státi ti, kteří všechno byli hotovi obětovati za války a nepřicházejí k republice pro náhradu po válce, nežli ti, kteří nebyli ochotni nic obětovati, kteří se vykupovali a vkupovali v přízeň Rakouska válečnými půjčkami a nyní ještě přicházejí na republiku, na tu chudou republiku, aby jim to zaplatila. (Výborně!)
Ti ovšem, velectěné shromáždění, kteří stojí na tomto vysokém stanovisku, že je nutno přinášeti oběti a že bylo nutno, abychom dosáhli svobody, přinésti tyto oběti, ti všichni jsou přede dveřmi republiky (Výborně!) a proto je možna tato předloha. (Tak jest!) Jinak by, prosím, nebyla možna, poněvadž kdyby byla úcta a vážnost k tomu, co se zde za války stalo, co se zde za války dělo, tedy by nemohla vláda přijíti s takovouto předlohou. (Výborně!)
Já, velectěné shromáždění, konstatuji, že všecko to, co jsme dělali ve válce a za války, všecko to, co jsme dělali bezprostředně před válkou, všechno to bylo vedeno jedním, že nemáme vůbec přijímati žádnou zodpovědnost za válečné půjčky. Nynější náš president napsal venku za hranicemi knížku "Nová Evropa", kterou v době, kdy již byl presidentem, 5. ledna 1920 vydal také v českém překladu. A v této knížce, vydané před převratem v roce 1917 jako rukopis anglický a francouzský, stojí: "Čechy převezmou část dluhu státního rakouského, předválečného, ale odmítnou odpovědnost za dluh válečný". (Slyšte! Poslanec dr. Kramář: To se řeklo také v Ženevě!) To není prosím linie jenom snad naší strany, to není, jak by se rádo namluvilo, jenom linie moje, tuto linii, prosím, dřív než bylo rozhodnuto o samostatnosti našeho státu, zaujal ten, kdo má tak ohromné zásluhy o jeho stvoření, zaujal ji otevřeně v knížce, kterou dal všem evropským diplomatům. A na tomto stanovisku presidenta Masaryka stáli také naši vyjednavači míroví (Tak jest!) a na tomto stanovisku stálo také celé revoluční Národní shromáždění. (Tak jest!). Na tomto stanovisku stálo Národní shromáždění ještě 15. dubna 1920, kdy usnášelo zákon o soupisu válečných půjček (Výborně!) a prosím, nyní se všechno to zapírá, ode všeho toho se utíká a není pro to žádného jiného důvodu, nežli že si musíme říci: My jsme to svým hospodářstvím přivedli tak daleko, že nemůžeme dále a musíme si bankrotářsky vypůjčovati! (Tak jest!)
Velectěné shromáždění! Já se nebudu pouštěti do kritiky toho, proč jsme tak hluboko klesli, ale je velmi smutné, jestliže vláda nemá pro odůvodnění takovéto předlohy, pro odůvodnění předlohy, která láme s celou minulostí válečnou a bezprostřední minulostí poválečnou, s celým názorem revolučního shromáždění, že nemá jiného důvodu, nežli že by nemohla prvního vyplatiti úředníkům platy.
Jestliže, prosím, uvádí se jako sociální a národohospodářský důvod, že musíme sanovat spořitelny, že musíme sanovat jiné důležité podniky sociální, tomu nikdo se nevzpírá. Nikdy nikdo z nás nevzpíral se tomu, že budeme museti v zájmu národohospodářském a v zájmu širokých vrstev, které nemohou vykonávat vliv na různé tyto podniky, zde vyjíti vstříc, a že je budeme muset sanovat, ale o to snad běží, aby tato věc byla provedena individuelně, abychom zkoumali také výši té viny, která zde jest. Neboť jestliže v našem procesu byl onen pověstný Chlupp von Chlonau, dvorní rada z místodržitelství, slyšen jako svědek pod přísahou, a jestliže ten řekne, že tenkráte všechny německé spořitelny upisovaly válečné půjčky proti zřejmému znění zákona, že to bylo porušení zákona, co ony dělaly, tu, velectění pánové, máme přece jen právo, abychom dříve, než počneme někoho sanovat, se také podívali na ty, kteří stáli v čele těchto spořitelen, zdali za to nekupovali si řády, zdali se nevykupovali, aby nemuseli jíti na frontu, zdali tímto způsobem nebyla placena láska k jejich synům a všemu, co za nimi bylo. Chápal bych, kdyby vláda k nám přistoupila s takovýmto zákonem, ale jestliže vláda prostě vezme od každého (Posl. dr. Kramář: Kdo má peníze!) - to je to strašné - kdo má peníze. Jestliže chce tímto způsobem postupovat, pak právě porušuje základní princip, když dává premie těm, kteří si jich nezaslouží, kteří byli největšími štvanci v této válce. (Výborně!) A jestliže, prosím, Němci nejsou s touto předlohou spokojeni, tedy vláda může udělat velmi jednoduchou věc, může přijíti a vzíti tuto předlohu zpátky (Výborně! Potlesk!) a předložiti jednoparagrafovou předlohu, že příští čtvrtá státní půjčka bude napřed vyložena dobrovolně se 6% úrokem a jestliže do dvou měsíců občané neupíší, že bude vyložena půjčka nucená podle velikosti majetku (Posl. Modráček: Za 2%!), ovšem se sníženou sazbou procentní. Tento pokus vláda neudělala, o to se nestarala a já myslím, že Němci do celého světa budou vykřikovat, že tohle jest znásilnění, že tato půjčka jest nucená, poněvadž kdyby neupsali, ztratí. Tedy oni stejně budou po celém světě mluvit o nucenosti této půjčky, tento ráz tato předloha bude mít a ten ráz oni celému světu dokáží. Má-li se již k tomu sáhnout, bylo by tisíckráte rozumnější, abychom to udělali tak, jak jsem před tím řekl. My, prosím, nestojíme na stanovisku, že by neměly bohaté vrstvy povinnost státu přispět, (Posl. Zeminová: Ale nepřispívají!), ale prosím, také ty ostatní nešetří. Jak vypadá náš rozpočet, není jistě něco, zač bychom se nemuseli před veřejností stydět. Tedy prosím (Posl. Landová-Štychová: Šetří se na učitelkách mateřských škol, mají 150 K měsíčně!), ať se nešetří na učitelkách mateřských škol, ale ať se šetří na vojáčcích, na bobečkách a podobných věcech.
Tedy, velectěné shromáždění, my nemůžeme býti pro tuto půjčku, my budeme hlasovati proti ní a setrváme věrni na té linii, kterou jsme zaujímali již v době války, kterou zaujímal president Masaryk za doby války a kterou my zaujímáme po válce. Neboť buďte ubezpečeni, že my ve všech těchto věcech máme úplně čisté svědomí.
Bylo zde vyvoláváno, že Národní Listy psaly za války pro tuto válečnou půjčku Ale ti pánové, kteří to dělali, ti, prosím, jakmile my jsme přišli z vězení ven, byli okamžitě odstraněni. Ale sebrala je potom Československá republika a dala jim vysoká místa hodnostní. U nás se nemůže říci, že bychom nebyli provedli důsledky proti všem těm osobám, které porušily zásadu, že světová válka jest válkou za svobodu našeho národa. (Výborně!) A proto my až dosud jsme takto stáli a nevidíme žádné příčiny, proč bychom své stanovisko měnili. My jsme nadále proti honorování válečných půjček, leč ovšem v těch případech, ve kterých, jak jsme výslovně řekli ve svém usnesení (Posl. dr. Feyerfeil něm.: To je chauvin nejčistšího chovu!), že jen u nadačního jmění, sloužícího kulturním a humanním účelům, pokud byly nadace spravovány státem, u jmění sirotčího spravovaného státem, u spořitelen, pojišťoven, živnostenských společenstev, může stát provésti do jisté míry sanaci potřebnou k zabezpečení jejich úkolů. Na tomto stanovisku stojíme dále a nemůžeme proto pro tuto předlohu hlasovati.
Jestliže se, prosím, tímto výkřikem
na mě volalo, že jest to "ein reiner Chauvinismus",
já konstatuji, že my na německou stranu se nepůjdeme učiti ani
násilí, ale také ne spravedlnosti. (Tak jest! Výborně!) Násilí
ne proto, poněvadž nevěříme, že by mohla se udržeti společnost,
která by spočívala na násilí, nýbrž že náš stát může býti jenom
tenkráte silný, jestliže bude spočívati na zákonech, na právu
a na úctě k těmto zákonům a k těmto právům. (Výborně!) To
ovšem ti, kteří hlásají "Herrenmoral", ti tomuhle nerozumí.
Co se týče spravedlnosti, nemůžeme se jíti učiti k našim německým
krajanům, poněvadž za tu celou dobu, co s nimi společně žijeme,
neviděli jsme nikdy, že by dovedli býti spravedliví. (Výborně!)
Já myslím, že naše stanovisko, které zaujímáme vůči této předloze
a vůči válečným půjčkám, není stanoviskem nespravedlivým, poněvadž
chceme zachrániti ty, kteří by nevinně upadli do škody, ale bráníme
se tomu, abychom platili tam, kde ti lidé zúmyslně nebo ze spekulace
z přebytků prováděli upisování válečných půjček Proto náš klub
bude hlasovati proti této předloze. (Posl. Haken: Celý, pane
doktore?) Celý, prosím, celý náš klub bude hlasovat proti
této předloze. (Hlasy: Celý?) Celý náš klub. (Výborně!
Potlesk národních demokratů.)