Nyní máme býti ovšem opětně trestáni, my, kteří za války hladověli, obětovali a upisovali. Náš lid, náš lid má však býti trestán jen v celku, venku, vznešení i nízcí, všichni lidé mají býti potrestáni návrhem, kterýž zde vláda podala. Nyní mají býti i kořeny našeho hospodářského žití podťaty. A nyní se táži Čechů: Nedovedete ještě chápati, s jakou láskou bychom objímali váš stát, jak jsme formálně nadšeni, a nedovedeme si radostí pomoci, že jsme na př. zde s vámi uzavřeni v této kleci? Kdybyste si vůbec rozvážili myšlenkový běh druhého, pak bych řekl, že nás s obdivuhodnou důsledností vedete ke stále větší lásce, ke stále většímu nadšení pro tento stát.
Když válka skončila a následoval
rozklad Rakouska, když čeští vojáci vtáhli do našich krajů, prostých
všech válečníků, tu zakusili jsme hned z počátku sladkosti, které
na nás v hojné míře čekaly. Všichni jsme byli volni jako ptáci.
Více volnosti si v pravdě nelze ani přáti. Byli jsme svobodni
na své vlastní půdě, již jsme po staletí obývali. Tu však byli
jsme náhle na místě zatčeni, vytahováni ze železničních vozů,
když se někdy zachtělo některému z vašich hrdinů, který s koženými
kamašemi na nohou, které ještě pocházely z dob Rakouska, chtěl
si nyní ještě dodatečně dobýti nějakých zásluh o vaše vítězství,
jichž snad nedobyl si v poli. Byli jsme od vašich hrdinných synů
zavíráni, vyslýcháni, anebo také nevyslýcháni, obžalováni anebo
také neobžalováni odsouzeni anebo neodsouzeni, to podle jejich
nálady a libovůle. A proč jste to mohli tak snadno prováděti?
Poněvadž jste nám odebrali zbraně, když jsme se vraceli z jižní
fronty, avšak nejen zbraně a náboje, nýbrž i vlastní oděvy a občanské
oděvy. Tu jste měli přirozeně vždy velikou radost, když našinci
vkročili na svoji domácí českou půdu. Co jim ponechali Jihoslované,
Italové a Rakušané, to jim zde bylo odňato, neboť zde to bylo
to pravé místo, kde mohli býti volní, voní ode všeho - ode všeho.
Vy jste pak zakázali pod pokutou naše barvy. Dobře, jest to jen
zevnější věc, ale jaký výsledek měl pak tento zákaz barev? Kdo
nosil barvy ponejvíce? Děti nosí nejraději barvy, to je u vás
jako u nás. A jak se právě zde snažili zase vaši hrdinové, aby
dosáhli dodatečného vítězství proti nám. Mé dítky do krve zbili.
Nechci o tom vyprávěti, že jsem byl dvakráte zatčen a jednou odsouzen
na dva dny do žaláře. (Německý výkřik: Všichni jsme byli odsouzeni!)
To jest totiž nyní ctí, něco docela jiného než dříve. Co by
dříve bylo platilo za hanbu, platí dnes za čest. Sta dětí do krve
zbili a co se stalo ve Znojmě, to ještě uslyšíte, neboť my jsme
si předsevzali, že vám jednou budeme předříkávati v litaniích
seznam vašich hříchů.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám pana řečníka, aby se držel věci, o níž jednáme.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
Mluvím k věci. Chci podati důkaz, že jsme zde povinni zakročiti
pro stát, ježto musím přece odůvodniti, proč jsem se hlásil pro
předlohu. Zajisté, že není to nic příjemného pro pana presidenta,
nemohu však za to, my jsme to nedělali, vaši lidé to prováděli
a jestliže to již vyprávíme, musím...
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám pana řečníka, aby nepolemisoval s předsednictvem.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): Já nekritisuji pana presidenta, já jen připomínám, že za to nemohu, když to zde musím vyprávěti. Spatné zacházení s dětmi a to, co se událo ve Znojmě, bude vám ještě později vyprávěno.
Nyní jste tak daleko, že chcete pokračovati ve všem, co jste tenkráte započali, když jste se ujali vlády a za vašeho panství po dobu půldruhého bezparlamentního roku, v zabíjení, jež máte na svědomí, které se událo na konto vaší vlády v mém domově, v mém rodišti v Cinnvaldě - nemyslím tím 4. březen - kde bylo na čtyry osoby od pohraniční hlídky vystřeleno a z nich dvě zastřeleny. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) A tak se dělo podél celých hranic. Až jednou tento materiál vydáme, bude Evropa žasnouti, nad tím, jaký zde máme pěkný balkánský stát v srdci samé střední Evropy. Nu ovšem, my máme veškery důvody, abychom byli se státem spokojeni a abychom mu ve všem vycházeli vstříc. Myslím, že toto zatím stačí, aby bylo odůvodněno, proč je potřebí, aby bylo s naší strany mluveno pro předlohu.
Stát pravděpodobně zbankrotuje. Nevím, bude-li to zaznamenáno ve stenografickém protokolu, anebo bude-li to škoditi interesům státním, v důsledku čehož by to musilo býti dle proslaveného jednacího řádu, který jste zpracovali, presidentem censurováno a vyškrtnuto. Kdyby se tak stalo, pak se již o to postaráme, aby naši kolegové venku věc již ústně sdělili. Ostatně není ani potřebí toho oznamovati, neboť jest to všeobecně známá skutečnost, kterou prostě konstatuji, a kdybyste neměli strachu, že stát přijde k úpadku, nepodali byste půjčkovou předlohu! Potřebujete peněz, nemůžete již dále a musíte si peněz vypůjčiti.
Stát si tedy musí vypůjčiti, jinak by dospěl k úpadku, neboť s daněmi nemůže pravděpodobně již vyjíti, jinak by si nevypůjčoval peněz, jinak by se vůbec nebralo zřetele ke státní půjčce. Stát stojí před úpadkem, nevypůjčí-li si peněz. Já však myslím, že dospěje k úpadku i s novou půjčkou. (Veselost na levici.) Myslím jen, že s touto půjčkou, jak je uvedena ve vládní předloze, dospěje k úpadku ještě dříve. Dospěje k úpadku, Bože, vždyť jiné státy dospěly k němu snad již také. Náš soused, Německé Rakousko jest pod kuratelou. (Posl. dr. Rašín: Když zaplatíme válečné půjčky, mohlo by se to státi!)
Dobře tedy, také neudržíte tento stát, my za to nemůžeme, my ho nevedeme, ani nepodporujeme, veškeru odpovědnost za vše, co se děje, máte vy. (Posl. Koudelka: Protože jsme před bankrotem, máme vám dáti 150 za válečné půjčky? Proto chcete, abychom vám je zaplatili, aby to bylo dřív!) My jsme menšina a vy jste většina.
Nuže, my za to nemůžeme. Když my něco navrhujeme, tu jsme vždy "menšina" a když vy něco konáte, to jste vždy "většina". (Výkřiky.) Vy máte odpovědnost za vše, co se děje a proto mluvím pro, abyste na sebe vzali tuto půjčku a sice v té formě, jak jste jí předložili, a proto to pokládám za prospěšné.
Jsem toho mínění, že má-li někdo nevyléčitelnou nemoc a vidíme zřejmě, že chce spáchati sebevraždu, pak se mu v tom nemá zabraňovati. Bylo by to surovostí, ponechávati ho dále mukám, které s sebou přináší pomalá smrt. Chce-li spěti ke zkáze, není mu pomoci a nemá se mu zbraňovati. Páni kolegové s německé strany! Snažili jste se velmi, abyste kolegům s české strany namluvili trochu rozumu. Říkáte jim: "To jest špatné, tím si sami uškodíte", ale oni nechtějí slyšeti a kdo nechce slyšeti, ten bude pykati. To sami ihned ucítíte, kam to spěje.
Že stát dospěje k úpadku, má též své příčiny. Proč? Poněvadž více vydává nežli přijímá. Také jste se stali na několik dní jednou králi, řekl bych šťastnou náhodou, jako Honza v pohádce. (Německý výkřik: Váleční zbohatlíci!) To také, ale ne příliš. To bylo náhodou. Válečný zbohatlík dovede své peníze podržeti, on je dovede promrhati, dovede je však též uschovati a později z nich též něco míti, ale Honza v pohádce se nevyzná. On má vojska více než Rakousko, platí okázalým způsobem cizím generálům, nepotřebuji vám jména uváděti. Pohleďte jen na ta mnohá auta, která se po Praze projíždějí, na ta státní auta - to vše stojí peníze anebo pohleďte na onu armádu úřednictva. Byla u nás taková nadprodukce inteligentního proletariátu, který hrnul se hladov ke žlabu, máte celou armádu úředníků, z níž později na vás přijde hrůza.
A potom konečně ona stará, milá, známá z Ruska a z Rakouska: korrupce.
Jakmile jsem spatřil dnes vcházeti pana Beneše, tu jsem myslil hned na Jiráka. Myslím, že právě Jirák není jedincem u vás a že je v tomto státě ještě více Jiráků, kteří však právě netrefí na Beneše.
Nevím, zdali mi rozumíte. U nás je všeobecně rozšířeno mínění, že takových Jiráků jest více. Jest to již povaha povýšencova, to mu nesmíme zazlívati. Povšimněme si jen blíže jednacího řádu! Jest to čistá komornická morálka, která z něho jest zjevna: Zastrašiti! - Jestliže nejsme vhod, pak nás vyloučí. To ale nestačí, nevyplatí nám peněz. Ale proto budeme, uvažujte jen, klidni a dáme si všechno líbiti, neboť jinak byste nám peníze zastavili. To je vskutku komornická, řekl bych, ještě nižší, než komornická morálka, jež mluví z určitých paragrafů jednacího řádu. Jest zkrátka směšno s našeho stanoviska, kdybychom si měli mysliti, že jsme vytvořili takový jednací řád, nechápali bychom jednoduše, jak bychom mohli takové paragrafy vzíti do jednacího řádu a věřiti, že čestní lidé se jich budou držeti. Jest to již ona česká mentalita a způsob uvažování, kterýž nyní ovládá ducha národa. Jestliže tento návrh projde, pak doufejme, chtěl jsem říci, obávejme se státního úpadku o něco dříve. A je to docela pěkné, že jsme připoutáni, na vůz uvrženi, jehož vozkové český národ anebo ještě více česká vláda, neboť můžeme se vzteklou, řekl bych, fatální odevzdaností přihlížeti k tomu, jak se vozka blíží k propasti, kde on sám, koně a snad i my se zabijeme. To ukáže budoucnost, kdo se z této propasti ještě zachrání. Kdyby se nám podařilo pouta svá zlámati a přetrhati, pak bychom samozřejmě před tím seskočili.
Vidíte, ctěné shromáždění, vy jste spojili v této předloze válečnou půjčku se státní půjčkou. Válečná půjčka jest dluh, který československý stát převzal jako nástupce starého Rakouska. Převzali jste všechna aktiva, učinili jste se samí dědici. Vaši vojáci pobíhají ještě dnes ve stejnokroji rakouském, který byl placen z našich válečných půjček. Vy jste převzali veškerá aktiva. Mohl bych vám zde přečísti dopis, jehož obsah je venku každému obyčejnému občanu tohoto státu znám.
Kdosi píše: Ctěný pane doktore! Dostávaje svému slibu z neděle, sděluji vám několik dat, týkajících se oděvního skladiště v B. V říjnu 1918 mohlo míti cenu sedmi až osmi miliard korun: Boty samy v ceně 1 1/2 miliardy korun. 2 1/2 milionu metrů čistého plátna - počítejte metr jenom po 20 korunách - kůže, prádlo, látky, celé postroje, sanitní materiál, výzbroj, stejnokroje atd. Pak hlavní budova v ceně pěti až šesti milionů bez strojů, kompletní zařízení továren na obuv, jakož i krejčovny, celá kasárna osmého pluku, 12 budov, 36 baráků po 50.000 a 60.000 K, všechno přeplněné materiálem a to je pouze jen jediný objekt, který by sám o sobě již mohl krýti celou válečnou půjčku. A tu nám nechcete platiti válečnou půjčku! To je jen jeden dopis. Takových dostáváme každý den dosti.
Vláda ví, že více tento stát přijal, než by musil zaplatiti za válečné půjčky. (Souhlas na levici.) A přece stát neplatí, přes to se staví tento stát proti všeobecné morálce, považuje svoji morálku za správnou a chce tak přejímati aktiva, ale ničeho neplatiti. (Německé výkřiky: Jak se to jmenuje? Zlodějská morálka! Podvodný bankrot!)
Nechci užíti žádného výrazu, abych zbytečně nejitřil. Já jsem si předsevzal klidně a věcně mluviti, aby též žádný Čech nemohl proti tomu ničeho namítati. Ale bude-li zákon přijat, jaké to bude míti následky. Na př. u soukromých bez lombardu. Řekněme, že by měl soukromník na německém území 16.900 K. Z těchto peněz by 9.400 K přeměnil ve válečnou půjčku a koupil za ně 10.000 K válečné půjčky. Zbývá mu tedy čistého jmění 7.500 K. Nyní má válečnou půjčku zaměniti ve státní půjčku. Dostane tedy za oněch 10.000 K válečné půjčky při 75% 7.500 K státní půjčky československého státu; vezme tedy své poslední jmění a upíše za 7.500 K ještě státní půjčku. Má tedy za 15.000 K státní půjčky.
Tato státní půjčka při tomto zúročení bude míti effektivní ceny ne 100 nýbrž 80, bude tedy effektivně cenná na 12.000 K, t. j. naproti předešlému jmění 16.900 K, ztráta 4900 K. K tomu přijdou nyní ještě úroky, které však od českoslov. státu posud nejsou ještě placeny a které také platiti nechcete. Ztrácí tedy dotyčný ještě 800 K, tedy ztráta kapitálu 5.700 K. A počítáme-li nyní zúročení! Dříve dostával na 5% 845 K, nyní má 7.500 K státní půjčky na 3 1/2%, což činí 262˙5 K úroků. Druhá polovice válečné půjčky, kterou zaplatil penězi, nese 5˙5%, což činí 412˙5 K úroků. Dostane tedy úhrnem 675 K, kdežto dříve měl 845 K. Nyní činí jeho úroková ztráta ročně 170 K, bude tedy s ohromným nadšením tam letěti a upisovati státní půjčku.
Spořitelna měla by obnos 19˙4 milionů a za 9˙4 milionů by koupila válečnou půjčku; měla by tedy nyní 10 milionů hotového jmění a 10 milionů válečné půjčky. Za to je svým dlužníkům, svým vkladatelům 9˙4 milionů dlužna, jez musí zúročiti. Dle vládního návrhu, jak jest předložen, bude míti nyní toto:
Vezme za těch 10 milionů K válečné půjčky 7˙5 milionů státní půjčky, pak vezme dále ze svých peněz, jež ještě má, 7˙5 milionů doplatek a koupí státní půjčku, a má nyní úhrnem 15 milionů státní půjčky. Z použitelných vkladů, jež tedy měla, z těch 10 milionů má ještě 2˙5 milionů. Opatřená státní půjčka, nominale K 15 milionů, má effektivní cenu nejvíce 12 milionů K. Jest její stav jmění tento: 15 milionů státní půjčky, skutečná cena 12 milionů, za to užité vklady - tedy dluhy starých vkladatelů, jichž užila dříve ku válečné půjčce a nyní je vzala k tomu pro novou půjčku - 6,000.000 K. Zbývá jí tedy nekrytý dluh 4,900.000 K. K tomu přichází ještě 800.000 K ztráta úroková, takže má ztrátu 5,700.000 K. Nyní bychom přišli k zúročení. Spořitelna má 7˙5 milionů státní půjčky na 4˙5%, to jest první polovice, z čehož dostává 337.500 K. 7˙5 milionů na 6% vynášejí jí 450.000 K. Má tedy úhrnem ze státní půjčky 787.000 K. Nyní jest výnos úrokový na 1/2% ze zbylého vkladu 2˙5 milionu K 12.500 K. Dostane tedy úhrnem 800.000 K úroků. Pro své vkladatele musí počítati 5% patřičný úrok s režií, což činí z 16,900.000 K, jichž užila, 845.000 K. Bude míti tedy roční schodek úrokový 45.000 K. Musí tedy dospěti k bankrotu. Proto nebude nijak uvažovati, nýbrž převezme ihned veškeré své vklady a koupí státní půjčku, aby co možná rychle mohla dospěti k bankrotu.
S lombardovanými válečnými půjčkami jest to vlastně ještě horší, k tomu se pojí ještě, že byla půjčka lombardovaná zastavena, k tomu přichází, že místo jmění, které ztrácí při tomto způsobu postupu, jak jej vláda proponuje a jak bude nepochybně přijat, že nejen žádného jmění nemá, nýbrž že zůstane věčným dlužníkem - služebníkem. To jest ta láska, kterou lidu očkujete, a my jsme přesvědčeni, že tato státní půjčka, kterou nyní tak promrskáváte, přispěje, že příští státní půjčka bude míti úspěch v našem smyslu.
A poněvadž jsme přesvědčeni, že
vy způsobem svého postupu k úspěchu této půjčky, jehož vám přejeme,
tak význačně přispíváte, proto mluvím též pro tuto předlohu. Přijměte
ji! Jest nejlepším prostředkem k dosažení cíle, jaký chceme. Shledáte,
že německý národ jest trpělivý, myslící objektivně, že jest to
klidný národ. Vy víte, že dovedeme velmi mnoho zapomenouti a poněvadž
to víte, musíte se starati o to, abyste stále měli po ruce nějaké
dráždidlo, aby každý malý muž, každý dělník, měšťan a sedlák,
když ráno vstává a o věci uvažuje, aby ihned byl naplněn láskou
k českému státu, jenž mu vzal i poslední a pro nějž nyní po celá
léta se musí lopotiti bez vyhlídky, že by se z tohoto poddanství
vyprostil. Každá vdova, která bude plakati, že jste jí vzali poslední,
bude prolévati slzy radosti pro váš stát a dítky, otázavší se
matky: "Máti, proč pláčeš?" budou si v budoucnosti pamatovati
slova matčina: "Poněvadž mi český stát vzal mé poslední uspořené
peníze, poněvadž nás všechny ožebračil." Toho docílíte touto
zákonnou předlohou. Proto vám radím: Přijměte ji, učiňte tak,
přijměte ji bez pozměněných návrhů německých, bude to k vašemu
prospěchu. A já vám chci říci, co si myslíme. Nezatajujeme ničeho,
jsme snad až příliš poctiví, ale máme ve své mluvě přísloví: S
poctivostí nejdále dojdeš! Tím není míněno, že byste byli nepoctiví,
když spácháte loupež. Již tak učinil jednou posl. dr. Rašín,
který nám vzal polovici peněz, jíž jsme měli platiti daně. Toho
nedokáže žádný člověk. To se přece nezapomene. Pokračujte jen
tímto způsobem.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Připomínám panu kolegovi, že čas řeči minul.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
S přerušeními, která jsem měl, dovolím si ještě několik minut
mluviti déle. Pokračujte v této politice. Nesmí dojíti ke klidu.
Trhlina mezi námi nesmí býti zalepena, musí zůstávati stále otevřena,
a my půjdeme mimo vás jako strašidla, budeme s démonickou radostí
přihlížeti všem vašim chybám a jako zloduch půjdeme podle dítěte
a jemu našeptávati: Zde jest propast, skoč do ní, zde jsou jedovaté
byliny, jež tak krásně voní. Vezmi je, požij plodů pomstychtivosti,
požij jich, až do poslední bobule a nasyť se, ať zahyneš! (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Jak jsem se přesvědčil podle stenografického protokolu, použil pan řečník o naší republice potupného, posměšného výrazu, když ji nazval klecí, ve které je s námi uzavřen. Já tento výrok jako potupný, neparlamentní a neslušný odmítám a volám pana řečníka k pořádku. (Výborně! Potlesk. Německý výkřik: Měl říci vězení!)
Za tento výrok volám pana vyvolavatele k pořádku. Byl to tuším pan poslanec...... (Hluk. - Posl. dr. Radda [německy]: My to hned řekneme!)
Uděluji slovo dalšímu řečníku
zapsanému "proti", panu posl. dr. Haasovi.
Posl. dr. Haas (německy): Slavná sněmovno! Pan ministerský předseda prohlásil ve svém exposé, že vláda musí setrvati při daňovém systému, že vůbec setrvá při nynějším způsobu státně-finančního hospodářství a to z toho důvodu pravil pan ministerský předseda - poněvadž jen tak lze vystačiti, jestliže se tu nebo onde poněkud ostřeji přitáhne. Podle závěti bylo by možno se domnívati, kdyby byl člověk trochu naivnější, že tento stát se nachází v kdo ví jak skvělé finanční situaci, takže absolutně tu není potřebí hledati nějaký nový systém anebo snad v nejhorším případě sáhnouti zpět po oněch radách, které dali a dávají sociální demokraté, jak by bylo lze pomoci válkou rozvráceným financím všech států - vítězných i pseudovítězných. Člověk by se mohl domnívati, že u nás toho není potřebí. Neboť pan ministerský předseda pronesl asi tato slova: Nic se nezmění na daňovém hospodaření, neboť my můžeme tak vystačiti. A hle, neuplynulo od té doby mnoho dní a již jsme obdrželi návrh zákona, v němž se vyžaduje nová státní půjčka, ba více než to, nucená půjčka. Způsob, jakým tato předloha tu byla promrskána, mohl a musil ostatně vzbuditi u každého přesvědčení, že státní finance nejenom nejsou tak dobré, nýbrž že naopak státní hospodářství musí býti v takovém ubohém stavu, že musí všechny páky býti nasazeny, aby již zítra byla v ruce jistota nebo aspoň domnělá jistota, že budou získány miliardy. Bylo nařízeno spěšné projednání, ale na tom nebylo dosti; ještě během tohoto spěšného projednání byla doba řečí v rozpočtovém výboru řádně okleštěna. Bylo asi sotva možno, aby byla tato předloha zákona dobře zpracována. Neboť vláda si to zařídila dokonce velmi pohodlně; ona nedodala vůbec - může-li se to tak říci - žádné motivační zprávy. Neboť při opatrné zákonodárné práci, při tak důležité, do nejhlubších hlubin národního hospodářství zasahující záležitosti musí býti zpráva motivační vypravena několika statistickými daty, a ministr financí, je-li na něco tázán, nesmí prostě říci: Mně schází k zodpovědění potřebný statistický materiál. Vím, že nynější pan ministr financí na tom vinen není, že nemá statistického materiálu, ale schází mu a přes tuto skutečnost se nedostaneme dál a finančně-politický zákon nelze dělati bez statistiky, poněvadž pak nikdo neví, kam ta věc povede a jak se v praxi uplatní a objeví.
V tomto směru, totiž v onom, že státní finance jsou velmi skvělé, nás vláda zklamala, t. j. zklamala snad mlčením. Já myslím, při nejmenším, že jsou-li finance takové, samozřejmě byly-li již takovými v čase onoho prohlášení vládního, jako se dnes ukazují podle promrskávací taktiky tohoto návrhu zákona, bylo by již tehdy Národnímu shromáždění stálo za to, aby bylo něco o tom pověděno, a poněkud probráno, jak vláda chce onen ohromný deficit, to zpustošení státního hospodářství odstraniti. Pan ministerský předseda však o tom neřekl ani slova; naopak, on to spíše zahaloval rouškou mlčení a nás o tom upokojil, že se nebude nic měnit, že všechno zůstane při starém. V tomto směru totiž, že vše zůstane při starém, vystihla vláda situaci úplně. Zůstalo úplně při starém, nic se nezměnilo ani za mák, ve finanční politice se jede dál v kolejích již tak hluboko vyjetých, že není možno hnout se z místa.
Vláda se pokusila již třikrát, aby v nepořádek uvedené finance vytáhla na těchto vyjetých kolejích z bahna bankrotu, který jí hrozí anebo snad již je tu. Zapřáhly se dvě síly: Vlastenectví a důvěra obyvatelstva ke státu a jeho hospodářství. Tyto obě síly, jak sám pan prof. Srdínko otevřeně a čestně prohlásil, vypověděly službu a také i u těch a to právě u těch, kdož si, abych tak řekl, obranu republiky propachtovali. (Souhlas na levici.) U těch sahá patriotismus a důvěra k vlastnímu státu, jak jej také stále nazývají, tak jako každému řádnému buržoovi - pouze ke kapse.
A poněvadž pan ministr financí právě nahlédl, že s těmito dvěma pomocnými silami, totiž s patriotismem a důvěrou k vlastnímu státu nic víc už není, chytil se jiné síly a věří, že tato síla státní káru vytáhne z bláta hrozícího bankrotu. A tato nová hnací síla, s níž se shledáváme v předloze tohoto zákona, jest tlak a úzkost. (Souhlas na levici.) S těmito oběma silami se nyní operuje, aby se z obyvatelstva vymačkalo, co se dá vymačkat, a neváhám říci, že částečně také s jednou věcí, což snad vláda chce udělati, nejenom těch dvou sil úzkosti a tlaku, nýbrž i třetí síly chce použíti, jež však je ještě horší, totiž nevědomosti a omylu. (Souhlas na levici.)
Pravil jsem, že má býti pomoženo tlakem. Tím jsem implicite řekl, že se tomuto navrženému zde zákonu jedná o půjčku nucenou. Považuji to za zcela pochopitelné, že pan finanční ministr neřekl s plnou otevřeností: Ano, daří se nám již velmi špatně; na obyvatelstvo se nemůžeme spolehnout, že pomůže státu dobrovolně, nemůžeme se ani na ty a zvláště ne na ty spolehnouti, kteří nejvíce křičí, že tento stát vystavěli jako svůj stát a proti všemu násilí že jej chtějí chrániti, kteří však při jednom násilí vůči jedné věci oslábnou, totéž jde-li o placení, nemůže-li se již obrana uskutečniti křikem, tu přestává vše. To pan ministr financí ví, on to však nechce doznati; to by bylo velmi nepříjemné na venek; co by tomu řekla ta famosní "dohoda", ta by si představila něco pěkného. Ani vaši lidé nemají důvěry v hospodářství státu, který jsme vám věnovali, který jste přijali, který byl zahájen hudbou, zvony a prapory. Trval dost dlouho, všechno jásalo a výskalo, a nyní, když dochází k tomu, aby se státu pomohlo finančně, tu se každý krčí.
To bude v cizině velmi špatně působiti a proto se musí charakter nucené půjčky nějak zaobalit. A nejlepším zaobalením a nejpřijatelnějším je válečná půjčka. Potom se řekne: Hlavním důvodem je nám válečná půjčka a její rozřešení a my ji nemůžeme řešiti jiným způsobem, než cestou válečné půjčky. Tak to také bylo v titulu prvního návrhu. V druhém návrhu to bylo řečeno již trochu poctivěji, ale o nucené půjčce se pořád ještě nic neříká. (Předseda Tomášek ujal se opět předsednictví.)
Naše stanovisko k tomuto vládnímu návrhu zákona je dáno zcela jasně stanoviskem, které bylo oznámeno již několikrát v prohlášení naší strany a na němž stojí též první náš řečník v této sněmovně kolega Seliger. Naše stanovisko k válečné půjčce je takové, že chceme plné zaplacení válečné půjčky, ale to takovým způsobem, aby náklady této výplaty zaplatili ti, kdož ve válce vydělali a jimž z největší části výnos válečných půjček splynul do kapes: to jsou kapitalisté a agrárníci. (Souhlas a potlesk na levici.) My však vidíme, že tyto naše požadavky v tomto zákoně nejenom že nejsou řešeny, nýbrž že naopak jeho poslední ustanovení vedou k tomu, že právě ten, kdo nic nemá, nebo ten, kdo ve válce nic nevydělal, poněvadž ještě má připláceti, jest poškozen vůči tomu, kdo již tehdy, kdy válečnou půjčku kupoval, měl tolik štěstí, že ji mohl celou zaplatiti a ještě nyní je tak šťasten, že může platiti. A z toho důvodu, slavná sněmovno, musím odmítnouti návrh, který nám byl předložen. Předložený návrh je takového druhu, že ve svých nejvzdálenějších konsekvencích škodí právě těm lidem, kteří nejsou ani majetnými ani bohatými. Podle předloženého návrhu zákona - chci pojednati nejprve o neprivilegovaných - mají býti za 100 K válečné půjčky nominální hodnoty zaplaceny 75 korun českosl. v 3 1/2% neslosovatelné, u státní cedulové banky nezastavitelné státní půjčky s tou podmínkou, že majitel válečné půjčky, který této půjčky chce upotřebiti, upíše za každých 100 K válečné půjčky v nominální hodnotě nových 75 Kč novou státní půjčku, a to na státní půjčku 5 1/2%ní. Velectěné dámy a pánové! Situace je u jednotlivých majitelů válečné půjčky samozřejmě naprosto rozdílná a to podle toho, jak dalece jsou schopni z vlastních peněz těch 75 Kč za 100 K nomin. hodnoty vál. půjčky zaplatiti anebo, zda-li vůbec nejsou schopni.
Již dříve jsem se zmínil o tom, že návrh zákona trpí tím, že se nikdo, žádný člen rozpočtového výboru nemohl přesvědčiti, na jakých statistických údajích je tento celý návrh postaven. A mně, velectěné dámy a pánové, je tento bod věci, u něhož jsme se právě zastavili, nesmírně důležitý. Je nutno věděti: kolik je té válečné půjčky, o níž je tu řeč, obzvláště je však nutno věděti, jak je válečná půjčka rozdělena mezi jednotlivé třídy obyvatelstva a dále, jak to v těchto třídách obyvatelstva vypadá s lombardováním válečné půjčky. V motivační zprávě o tom nenajdete vůbec nic a pan finanční ministr řekl poctivě a upřímně, že v tomto směru on nic neví, poněvadž souhrn soupisu válečných půjček jednak není ještě hotov a jednak také nemůže v tomto směru podati úplný závěr. K tomu jest říci jedno. K následujícímu konstatování statistiky nepotřebujeme. Statistiky bychom potřebovali jenom tehdy, kdybychom chtěli stanoviti, kolik asi lidí tu přijde v úvahu, které tento malheur, o němž mluvíme, postihne. Jednoduchý výpočet bez statistiky, pouze s použitím vládního návrhu, že ten, kdo je tak šťasten, aby mohl upsati 5 1/2 státní půjčku z vlastního, je na tom daleko lépe než ten, kdo není vůbec schopen, při čemž ještě úplně vynechávám ty, ten nesčíslný počet lidí, kteří donuceni k tomu, že musí upisovati pokud možno nejvíce válečné půjčky, upisovali s poměrně malým kapitálem, a válečnou půjčku tak ze 3/4 lombardovali, nám ukáže, že u dobře situovaných se kapitál investovaný 3˙8% zúročí, zatím co u méně dobře situovaných zúročení, totiž rentabilita, klesne na 1˙8%. Ten, kdo nemá peněz, musí totiž věc praktikovat takto: on musí totiž nejprve z těchto 75% 3/4 lombardovati a za to platí - tak je to v motivační zprávě - 6 1/2%. On však nemá ani poslední 1/4. Na poslední čtvrtinu lombardu nedostane. Tuto čtvrtinu musí přijmouti na otevřený úvěr a za ten platí, počítáno lacino, 7%. A z toho vyplývá potom ten výpočet, který jsem uvedl před tím. Pan kolega Srdínko tu řekl, že to je podivuhodná předloha. Člověk zaplatí 19 K a dostane za to 75 K nového státního dluhopisu. Pohlíží-li se na věc takto, mohlo by se skutečně říci, že to je velkolepé, jak ta věc vypadá. Avšak pan prof. Srdínko neřekl, že ten zbytek je na dluh a že se musí platit 6 1/2% úroky. Ono to je sice hezké, dostati za 19 K 75 K státní půjčky, i tehdy by to bylo dobré, kdyby snad státní půjčka klesla až na 40, ale Achilova pata celé té věci záleží v tom, že se úroky musí platiti z toho, co schází od 19 K do 75 K a sice zatím 6 1/2%. To je sociální moment tohoto zákona, že se udává taková cena, že jsou lidé nuceni, aby dělali dluhy, a že jsou lidé nuceni, aby se stali otroky bankovního velkého kapitálu. To přece není sociální činnost nějaké vlády! To vše upomíná na jinou věc, jak se tu praktikuje daň z převodu. Tu plyne také hodně peněz, které platí konsumenti - chudé obyvatelstvo - ne však státu, nýbrž zůstane vězet na cestě a sice hned u prvního, kdo ji vybírá. Také tu zůstane mnoho peněz viset z celé té věci, ale ne u státu, nýbrž bankám se musí platiti jistý poplatek jako podíl. Mohlo by se namítnouti, - a já jsem na tyto námitky připraven a chci je vyvrátiti - že v § 12. v nynějším znění, jež jsme prosadili v rozpočtovém výboru, hranice majetkové, při čemž za jmění k dávce způsobilé jest považovati takové, na něž obligatorní ráz upisování na státní půjčku neplatí - byly vyhnány na 25.000 K. Krásně to zní a člověk by skoro věřil, že sociální demokrat, který tu zastupuje vrstvy nemajetné, by měl býti úplně spokojen a neměl by již do toho vůbec mluviti. Nuže, nejprve se obraťme proti tomu, že to není žádná pravda, že ten, kdo má 25.000 Kč, je bohatým mužem.