To je na snadě. Zásobovací úředníci jsou političtí úředníci, jichž chefem jest vůdce agrárníků. A takový zásobovací úředník jest si toho již vědom, nehledě ani k tomu, že jejich chef vůbec žádných směrnic nechtěl vydati: jestliže si to pokazím s agrárníky, zejména s českými zástupci, pak vím, co se stane. Můj chef jest jejich vůdce a já se musím chovati tak, abych u svého chefa a svých agrárníků mohl vydržeti jako úředník zásobovací a výsledek jest, že zásobování činí pouze 50 a 60% místo 100 a 120%, jak fakticky by bylo možno. Dali jste před rokem nařízení, aby příděl chleba a mouky byl zvýšen. To jste provedli však tak diletantsky a okázale, že ono nařízení četli skuteční zásobovací úředníci teprve v novinách. Přirozeně nemohli je nikdy potom dodržeti, a jakmile se nařízení objevilo, musila již dávka býti zmenšena nejen na papíre, ale vy jste trpěli již od prosince 1919 akutní krisí vyživovací.
Již v prosinci 1919 nemohl býti příděl mouky a chleba vydán vnitřním okresům a to stíhá obzvláště nás, jako zástupce německého sociálně demokratického dělnictva. Zeměpisná poloha těchto okresů jest taková, že jsou bez výjimky okresy přídělovými, jimž potraviny se musí vydati; když selže plán vyživovací a nebo vyživovací hospodářství, když někde se objeví mezery, končí to u nás hladem a krácením hubené dávky chleba. My, sociální demokraté, učinili jsme již v prosinci, v únoru a v květnu vládě naléhavé návrhy, ale k těmto návrhům se vůbec nepřihlíželo.
Hlavním a nejdůležitějším opatřením na poli hospodářství vyživovacího jest především, aby úřady vyživovací v okruhu své působnosti přiděleny byly mocí exekutivní a odloučeny byly od politické správy i úplně shora. Já se divím, jak může se nalézti vůbec někdo, kdo by převzal resort vyživovací v tomto státě za tohoto vyživovacího stavu, kdy veškery zásoby jsou úplně vyčerpány.
Vyživovací úřad, který nemá do věci ničeho mluviti, jest pouze pro ozdobu, neboť o této otázce nerozhoduje mocí exekutivní vymaněné ministerstvo výživy, nýbrž rozhoduje zde více a především ministerstvo financí, které jest ve zcela jiných rukou, v provádění vyživovacím rozhoduje ministerstvo vnitra a v řadě neposlední ministerstvo orby. A my jsme viděli, že loňského roku byl zde dle našeho přesvědčení správný vyživovací plán, totiž, aby se nakoupily velké zásoby ve žních, aby nepovstal nedostatek.
Tento plán byl však od ministerstva financí z důvodů valutových s posměchem odmítnut. Sotva, že přišly žne, zmocnil se jich znovu podloudný obchod a právě tato opatření, tato pochybená finančně politická opatření jsou vinna touto kolosální vyživovací bídou v tomto státě, jež jest ostřejší a horší než bída ve skutečně chudém Německo-rakouském státě.
My jsme požadovali ve svém návrhu, jenž jest všeobecně pánům znám, okamžitá opatření ke snížení drahoty. Vláda musí se k tomuto návrhu vyjádřiti a zaujmouti své stanovisko, k čemu jest také hotova a schopna. To, co jsme zde včera slyšeli od p. ministra výživy, není žádnou odpovědí na náš zcela jasný a naší stranou stanovený návrh, nýbrž povšechné jakési povídání, a já předpokládám, že pravdivá zpráva o skutečném stavu by byla, že poloviční výživa až do polovice července může se pokládati za zajištěnou. Dále nemohu za nic ručiti. My jsme oprávněni věděti nejen to, co až do této doby bylo v plánu, nýbrž i to, co v plánu na dále bude. A já nevím, zdali může všeobecné zaopatřování záviseti na okolnosti, že předčasné žně slovácké vystačí, aby vyživily ono ohromné množství obyvatelů až po čas našich žní.
Ani o tom nepronesla vláda žádného úsudku, ale ponechala nás o tom v nejistotě. Rolníci říkají: "Nyní vidíte konečně, kam to spěje s vaším vázaným hospodářstvím, my požadujeme zrušení nuceného hospodářství, požadujeme volný obchod a vedle toho i dovoz zámořských cizozemských potravin." Jestliže jsou rolníci pro tuto politiku, jsou-li pro volný dovoz potravin, pak přece musíme o tom jako zástupci konsumentů velmi uvažovati. Oni byli celá desetiletí a vždy za starého Rakouska jedinou překážkou pro to, aby byla odstraněna celní omezení a zákaz dovozu, poněvadž se obávali konkurence z ciziny následkem zmenšení produkce svého zadrženého provozování.
My jsme rozhodně proti tomu, aby bylo zrušeno vázané hospodářství; jsme toho náhledu, že o tom, jak lidé žijí nebo nežijí nerozhoduje zájem několika soukromých kapitalistů, nýbrž jedině skutečný zájem státní a národní, že o tom nerozhodují agrárníci, co zasejí a odvedou, nýbrž, že se v čase nouze podřídí těmže omezujícím opatřením, jako všichni ostatní lidé.
My jsme pro úplné zásobování, pro stejnoměrné rozdělení, pro vliv na osévání a pro nejpřísnější vázané hospodářství za kontroly organisovaného konsumentstva.
My víme již, že dnešní státní správa má těžké nedostatky, a kdo by se také divil! Jak se může státi z takového okresního hejtmana nebo komisaře přes noc kupec, jak může rozuměti nákupu potravin pro obyvatelstvo, když se o to nikdy nestaral? A proto nesmí býti nucené hospodářství byrokratické, nýbrž obchodní a díti se za kontroly konsumentů. Přirozeně jsme pro všechna opatření vládní, směřující na povznesení zemědělské výroby. To jest již starý sociálně demokratický požadavek, stará naše zásada, získati z půdy co nejvíce plodů, s vynaložením co možná nejmenší lidské pracovní síly.
To jest starý sociální problém obhospodaření půdy v souvislosti se zásadou, že půda náleží tomu, kdo ji skutečně vzdělává.
A jestliže, vycházejíce od těchto dvou zásad, posuzujeme pozemkovou reformu v čs. státě, která byla zpracována v dřívějším Národním shromážděni, shledáváme, že neodpovídá žádné z těchto dvou zásad.
Není to žádnou socialisací, ani sociálním, jestliže se hojně rodící pozemek s těžkou půdou rozkouskuje, poněvadž se tím přirozeně a zcela samozřejmě výtěžek zemědělské produkce zmenší. Není sociální, výrobu na 30-40 let do předu tak říditi. Budete potřebovati při své pozemkové reformě celých 30 let, než vytvoříte nových 700.000 majitelů.
V těchto 30 letech zví již každý správce, každý majitel usedlosti, že mu statek již nenáleží. Vy budete musiti těmto majitelům tak dlouho dáti na čas, až půdu úplně devastují, a vy dostanete pak na místě vzdělávatelné a výnosné půdy půdu nevýnosnou a vydrancovanou a místo objektů v řádném stavu pouze zříceniny, jestliže svůj plán budete chtíti provésti.
Spojujeme tyto zásady co možná největší výnosnosti při zpracování půdy jejím vlastníkem s podmínkou, aby především ti, již půdu vzdělávají, ať to jsou již malorolníci a domkáři, pro špatně úrodné velkostatky, nebo ať to jsou zemědělští dělníci a úředníci na dobré půdě, aby pracovali společně, společně provozovali způsobem družstevnickým, společně s producentem, se samosprávou okresní, což vše jest jedinou možnou cestou a východiskem, aby se mohla správně reforma pozemková provésti. Této příležitosti si nemohu dáti ujíti, abych proti zařízení, na kterém spočívá pozemková reforma, neprotestoval a ostře se neohradil. (Předseda Tomášek ujímá se předsednictví.)
Na základě zákona o pozemkové reformě zřídilo dřívější Národní shromáždění při pozemkovém úřadě správní výbor.
Národní shromáždění to již právě není a myslím, že po něm ničeho nezbylo než mrtvé litery a jak právě z debaty vysvítá, litery ne právě nejšťastnější pro tento stát. Tam se zřídil správní výbor, kterýž chce vykonávati svoji funkci po tři roky a který se snaží velice, aby provedl pozemkovou reformu dle vašeho smyslu.
Považujeme to za naprostou nemožnost, aby od počátku tohoto Národního shromáždění, této sněmovny vykonával nějaký sbor mandát, spočívající na ustanovení zákona, kromě sboru, který zde se zvolí a v němž musí býti zastoupeni zástupci jiných stran a jiných národností.
Poněvadž doba řečnění jest omezena, mohu zde sděliti ještě, že protestujíce a ohražujíce se proti tomu, ponecháváme si volné ruce a pro případ, že toto ústní napomenutí bude bezvýsledné, že učiníme další přiměřené parlamentární kroky proti tomuto stavu, který považujeme za naprosto nezákonný.
Nemohu zde následkem krátce vymezené lhůty řečnické pojednati o kapitole sociálního vydávání zákonů, jak by, bohužel, bylo žádoucno a o čemž se ve svém vládním prohlášení pan ministerský předseda jen zcela krátce zmínil. Pan ministerský předseda nezmiňuje se ani jediným slovem o sepsání jednotné právní knihy dělnické. To je přece nejmenší požadavek v demokratické a moderní republice, aby zřídila jednotné a lehce porozumitelné právo pro dělníky všech oborů.
Dělníci nejsou žádní právníci, tak že by si ve dvaceti zákonech a stu nařízení přece trochu dělnického práva a ochrany dělnické po částkách mohli osvojiti. Požadujeme všeobecné právo dělnické, jemuž však přirozeně musí býti připojena a přičleněna ostatní ustanovení, jakž dnes jsou pro zaměstnance v domácnosti, též pro zemědělské dělníky a čeledíny, ustanovení, co by bylo učiniti, aby tato předpotopní čelední a služebnická nařízení zmizela, která nebyla v pražádném poměru se skutečnostmi již před válkou, což potom nyní. Požadujeme - a o tom se vládní prohlášení ani slovem nezmiňuje, rozšíření živnostenského soudnictví na všechna jeho odvětví, jakož i volební právo k soudní moci živnostenské a průmyslové pro ženy, jichž sta tisíce jest zaměstnáno v závodech.
V otázce pracovní doby jste vydali zákon o osmihodinové práci; a tak jste v jednom oboru nezůstali pozadu za ostatními státy, což vám musím bez závisti přiznati. Ale co jste učinili již zase s tímto zákonem? Vyměřili jste horníkům v šachtách tímto zákonem pracovní dobu o půl hodiny déle, než všem ostatním lidem, kdežto jste musili přece věděti, že především horníci na celém světě z tisíců důvodů potřebují kratší doby pracovní, než všickni ostatní. Požadujeme vybudování inspekce průmyslové. Prohlášení vládní neříká o tom ani slova. Požadujeme dále nepřetěžování a zaměstnání s administrativními dělníky, přibrání dělníků a dělnic k inspekci průmyslové, jejich soustavné vzdělávání, ustanovení o ochraně žen a dětí. Požadujeme dále zavedení zákonitých dovolených.
Nevím, zdali je třeba, aby tento stát i v sociálních otázkách zůstával pozadu za ubohým státem německo-rakouským.
Všeobecné prohlášení nezávazné o zavedení sociálního pojištění nám nestačí, pánové. Ne! Závazné a konkretní závazky požadujeme! Může-li stát vynaložiti miliardy na militarismus (Souhlas na levici.), pak musí vynaložiti alespoň ty sumy, kterých jest zapotřebí k výživě invalidů a lidí sestárlých. (Potlesk na levici.)
Vládní prohlášení slibuje nám reformu nemocenského pojištění; pánové, my jsme snad jedinou zemí na světě, kde činí nemocenský peníz nanejvýše 15% mzdy. Majíce mzdy 40, 50, 60 K, dostáváme nejvýše 6 K z nemocenské pokladny. Německo-rakouský stát rozšířil již před rokem třídy mzdové v nepatrném rozsahu sice, ale přece, takže nemocný dostává 12 K. Úrazová pojištění a zvýšení rent pro pojištěnce jsou tak směšně nízká, že jsou lidé vydáni skutečně bezmezné bídě na pospas. K těmto nedostatečným rentovním ustanovením pojí se ještě pověstná prakse u soudů rozhodujících o úrazu, takže každé přiznání renty jest odmítnuto a zamítnuto, jestliže dotyčný muž vydělá jakýmkoliv způsobem denně 20 K.
To jest dokonce s tímto obmezeným zákonem v přímém rozporu a zdá se, že ministerstvo pro sociální péči nemá ani tolik vlivu, aby odstranilo tyto křiklavé sociální nemožnosti. Prohlášení vládní říká, a to je právě snad jeden z nejutěšitelnějších momentů jeho, že socialisace, t. j. převod od soukromého velkokapitalismu a řád sociální není již utopií, nýbrž že má býti soustavně uskutečňována. Béřeme to na vědomí, ale pochopiti nemůžeme toto odvážné prohlášení. Dovolte mi, abych vám několika slovy vylíčil, jak se věc dle našeho náhledu měla zaříditi.
Jsem toho náhledu, že starý, celá tisíciletí trvající hospodářský pořádek nemůže býti nahrazen přes noc jiným novým, nemají-li nastati velké a těžké otřesy ve veškeré výrobě všeho hospodářství. Chceme pracující třídy uchrániti těchto otřesů chudoby, hladu a bídy, již by měly v zápětí. Je-li tu ta možnost, má se tak státi plánovitým methodickým převodem do socialistického řádu. Ovšem - záleží na státě, který to provádí, i na čase a tu musím říci: Co stát na poli tomto a v této době učinil, nevzbuzuje nijak důvěry pro nejkrásnější řeči a slova v prohlášeních vládních.
Vláda mluvila velmi mnoho o těchto snahách a to jak nynější, tak i minulá - minulá ovšem více, to je přirozené.
V taktice a v době, ve způsobě, jak se tak děje, není podstatného rozdílu. Jsme náhledu: Má-li se díti socialisace, t. j. nahražení soukromokapitalistického hospodářství družstevnictvím plánovitě a methodicky, pak musí vláda předcházeti jako vůdkyně s pevným programem, se železnou rukou. Jen tehdy jest možno něco provésti.
Slyšeli jsme zde též o socialisaci hornictví. O tom bych zase mohl zpívati písničku! Ano, vydali jste za půl druha roku o socialisaci těžby uhelné skrovný zákon o dopravních radách, o dělbě výtěžku a účasti na správě dolů.
Tento zákon není však ideálním stavem - jest pouze kompromisem mezi horníky a majiteli dolů. A právě to, že bylo kompromisu třeba k docílení tohoto zákona, jest již obžalobou pro zákonodárný sbor a vládu státní. Stále víc a více jste se musili tomuto kompromisu přizpůsobovati a my můžeme již prakticky pozorovati, že při pasivnosti vlády, při zcela přirozené pasivnosti a vždy stále větší pohotovosti veškerého byrokratického mocenského aparátu k odporu, pouhým způsobem povídání ničeho se nevykoná pro převod do socialistického řádu.
Nejméně co jsme od vládního prohlášení mohli očekávati a směli požadovati bylo, že vláda měla míti program ne k socialisaci, ale program přípravy k obsahu: Demokratisace závodů všeobecným zákonem o radách v závodech (Souhlas na levici.), dále zákon, aby byla poskytnuta možnost sabotující podniky v každém okamžiku vyvlastniti, jakož i zákon, jenž by dovoloval zřizovati obecné a hospodářské sbory, na kterýchž by se - a to není nonsens - vyrabitel, konsument a veřejné sbory stejnou měrou zúčastnily. O těchto všech konkretních otázkách se prohlášení vládní zmiňuje jen v několika bezvýznamných slovech a říká nám pouze, že socialisace horní těžby již nastává. Prosím však, a to jest důležité, račte zde stanoviti a na zřetel vzíti, že my každé postátnění odmítáme a nedáme se nijak pro to získati, aby postátnění se provádělo v jakékoliv formě socialisace. (Souhlas na levici.) Dnes se stále ještě objevuje idea, která spatřuje v postátnění nahražení německého kapitálu českým. (Souhlas na levici.)
Jsme proti německému i českému kapitálu! Chceme, aby byl nahrazen, aby vaše kapitalistické hospodářství bylo vystřídáno socialistickým.
Nejvíce bychom však odporovali tomu, kdyby snad někdo pojem socialisace, společného hospodářství stotožňoval s pojmem postátnění.
Nikoliv! Odpíráme státu i s jeho byrokratickým zařízením veškeru schopnost, a to nejen tomuto státu, ale i každému jinému, aby mohl vésti a spravovati závody dle moderního hlediska obchodního a sociálního. Toto právo bychom odnímali státům s jinou správou, tedy desetkráte více je odpíráme tomuto státu.
Podíl na čistém výtěžku není žádnou socialisací a my jej rovněž odmítáme, poněvadž jest nebezpečí, že dělníci by od podnikatelů byli korumpováni na útraty producentů a veškerenstva. To není socialistické stanovisko. Čistý výtěžek má býti dle všeobecných zásad spravován a rozdělován; děliti jej však s podnikatelem zamítáme a sice i jako přechodné stadium.
Myslím, že hlavní překážkou v provádění socialisace v tomto státě jest jeho byrokratický systém.
Odstranění tohoto systému požadoval ve svém prohlášení a ve své obsáhlé řeči předseda našeho klubu poslanec Seliger a není správné, když prohlásil vůdce národních demokratů, vyslovený to zástupce české strany kapitalistické, že němečtí sociální demokraté nežádají práva sebeurčení z motivů sociálních, nýbrž právě naopak jest pravdivo, že my žádáme řádnou, v rukou lidu se nalézající správu státní jako jeden z nejpodstatnějších předpokladů socialisace.
Převzali jste rakouskou správu, která byla již tolikráte kritisována, že si ostatní mohu uspořiti - že byla špatná, ví celý svět! Vy jste ji však nijak nezlepšili, nýbrž jen počeštili.
Na místa jednotlivých schopných úředníků posadili jste národní šovinisty a protekční děti, celou sedící armádu, která republiku den ode dne vyžírá.
Nemáte však žádného správního aparátu, který by sloužil k účelům řádného vyživovacího hospodářství. Nemáte správního aparátu, pomocí jehož byste mohli prosaditi důležité sociální zákony a tak dospíváme k tomu, co bylo požadováno, od vůdce naší strany, totiž ku pravému opaku toho, co zde bylo řečeno drem Kramářem.
Pánové! My víme docela zřejmě, že o to, co jsem zde požadoval, se zasadíme a bojovati budeme na půdě tohoto parlamentu. My jsme přesvědčeni, že jest otázkou moci podstatná část těchto požadavků, jakož je i otázkou moci trvání nadvlády byrokratického systému. Budeme bojovati za tento požadavek se vší vášní a energií - budeme se snažiti pro tento program získati též všechny dělníky a zaměstnance tohoto státu.
K této vládě - v jejím nynějším
složení, k tomuto státu - v jeho nynější representaci nemáme důvěry,
pročež a obzvláště pro nemožnost uskutečnění sociálních a reformních
prací s touto vládou, odmítáme schválení prohlášení vládního pro
náš klub. (Souhlas a potlesk na levici.)