Předseda (zvoní):
Prosím o klid. Slovo
má pan kol. Šrámek!
Posl. Šrámek (pokračuje):
Prosil bych, abyste mne nevyrušovali, poněvadž čas můj chýlí
se ku konci. Velice krásných slov zde včera užil o pracujícím
lidu kol. dr. Markovič se strany vládní po výtce a my bychom
si opravdu přáli, aby také na té straně všude, nejen u vůdců,
u sociálně-demokratických ministrů, sociálnědemokratických předsedů
klubovních, nýbrž i u veškerých organisací a v celé straně konečně
platila zásada plné demokratické svobody pro dělnictvo. Žádáme,
aby vláda, i sociálně-demokratická, pokud jest vládou, zde konala
plně svoji povinnost. Nestrpíme, aby teror vládl dál, jako jsme
dostali tento týden zase nové zprávy, že nám vyhodili v Jičíně
100 dělníků se zkrvácenými hlavami ven z továren. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Šrámek (pokračuje):
Pánové, zde neběží o žádné osobní otázky, zde běží o otázku
svobody dělnické, a tu myslím, že vy všichni jste s námi stejné
zásady, že máte všichni spolu s námi svatou povinnost, tuto dělnickou
koaliční svobodu opravdu v životě konečně jednou vybudovati. (Výkřiky.
- Předseda zvoní.) Všude chceme svobodu a my také,
pánové, tam, kde máme většinu v továrnách, beze všeho vašim lidem
ji přiznáváme. Otažte se ve Frenštátě a otažte se, co jsme dělali
v Místku, kde bylo naše dělnictvo odborově zorganisováno ve většině,
zda-li vaše lidi jsme vyháněli s krvavými hlavami z práce. (Výkřiky.)
Čas můj ubíhá - musím spěti dále, pánové, a svými výkřiky
jen mne zdržujete. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Posl. Šrámek pokračuje: Velectění! Proč tyto věci zde uvádím?
V první řadě proto, že takový okresní hejtman, který chce konati svoji povinnost jako šef politického úřadu, jenž má v prvé řadě právní řád a pořádek udržeti, bohužel, musí říci, jako na příklad v Novém Jičíně: "Já nemám moci, abych vás před násilím, po případě" - když se ho tázali - "dokonce i před zabitím naprosto mohl chrániti." (Slyšte!) To jsou opravdu věci, které... (Hlas: To je anarchie!) Ano, bohužel, to je začátek anarchie, začátek rozvratu státního pořádku. Dovolte, pánové, abych ještě něco načrtl z jiné anarchie, kterou zde máme (Posl. dr. Juriga: Církevní!) Církevní anarchii máme i zde, bohužel, také. Jsem pro svobodu náboženského přesvědčení. Kdo chce k tak zvané československé církvi - o níž zde v prvé řadě běží - přestoupiti, ničeho nenamítám, a byl bych proti tomu, aby stát nějak zde svobodu náboženskou jakýmkoliv způsobem porušoval. (Hlas: Ale biskupové brání!) Také biskupové nikomu nebraní a nebudou brániti. Prosím však, jaké věci se dějí dnes se strany některých příslušníků, jak se praví, takovéto církve? Dovolte, abych vám přečetl, co na př. píší "ctěnému úřadu děkanskému v Čelakovicích." (Výkřiky. - Hluk.) Teď již nemáme pouze dělnické rady, nýbrž také náboženské rady a některá z nich je neméně revolučního rázu, než některé dělnické. (Výkřiky sociálně-demokratických poslanců.) My nebudeme dělati náboženské rady, my ustavíme už jiné rady. Vašim pánům jsem to už pověděl. Račte si nyní poslechnouti enunciát takové rady, která si osobuje také právo vlády v naší republice, aspoň v malé části její (čte): "V případě, že by nám nebylo s vaší strany dovoleno každou druhou neděli od 9 hod. do 10 1/4 hod. dopoledne použíti chrámu Páně k našim bohoslužbám - o čemž pochybujeme, - nebereme na sebe zodpovědnost za lid náš, který jest v případě odmítnutí s vaší strany odhodlán násilím do kostela si cestu vynutiti." (Hlas: Není to nějaká křesťanská rada? Je tam někdo podepsán?) Je to náboženská rada českosl. církve. Takové věci se dějí i jinde, tímto násilím se hrozívá, o tomto násilí bývají pak uvědomovány politické úřady okresní a tyto politické úřady okresní buď již mají direktivy od pana ministra vnitra, anebo o ně žádají. Tolik však víme, že jistě nezakročují proti takovému násilí. Máme zde tudíž zase nové rady, které jednoduše se staví mimo zákon. A to se jim u nás také dovoluje, či lépe, trpí.
Odvolávám, že se jim dovoluje,
ale zdůrazňuji, že se jim to trpí. Co do ministerstva, chci být
velmi přesný v této věci, pane ministerský předsedo! (Poslanec
Bechyně: To nebudou asi sociální demokraté!) Právě sociální
demokraté to asi jsou! (Odpor. Veselost.) Ale ano, aspoň
to máme zjištěno, že tomu tak bylo na příklad ve farnosti v Michálkovicích.
- Prosím, pánové, račte poslouchat, aby váš živý zájem byl uspokojen
- my to o sociálních demokratech máme v několika místech docela
přesně zjištěno a někteří pánové z vlády také o nich vědí. (Posl.
Bechyně: Nechte je, ať se pomodlí!) Ale ano, já bych byl rád,
pane kolego, kdyby aspoň do té československé církve chodili se
modlit, ale oni tam chodí dělat jenom rámus a demonstrace. (Veselost.
Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl přerušován.
Poslanec Šrámek (pokračuje): Pánové, měl jsem vyměřeno mluvit tři čtvrti hodiny, velmi mnoho jste mně z toho již sebrali, ale nemohu proto skončit, aniž bych řekl nejdůležitější, proč jsem se o slovo přihlásil. Prosím tudíž, abyste již opravdu nechali mne mluviti.
Pánové, vylíčené arrogování osobování si státní moci v Československé republice jde, bohužel, postupně a soustavně dále. Máme nejen Kladno u Prahy, máme takových Kladen již v republice několik a mel jsem příležitost někomu nedávno před velmi krátkou dobou vykládati, že v bývalém jeho vlastním volebním okrese máme dnes Kladno, které jde dále, než Kladno původní. Máme město ve východní Moravě, kde rozhoduje jako předseda sboru důvěrníků pan starosta, arci sociálně demokratický, o všem, co se má státi v tamních továrnách. Když na příklad naše dělnictvo nechtělo pracovati o Božím těle, tož bylo pokutováno tím, že se mu jednoduše bezplatná osmidenní dovolená škrtla - ne továrnou! (Slyšte!)
To již není svoboda. A neběží tu pouze o naše dělnictvo - ono to jde dále. - Zde už běží o stát! Prosím, tam se již nařizuje starostou, že všichni muži a všechny ženy, ne snad pouze dospělé dělnice musí tehdy a tehdy na sociálně demokratické schůze. Tak jsme daleko. (Hlas: Na Vsetíně to jest!) Pánové, mně jest to samotnému neuvěřitelno. Kdyby nebyl býval jeden kolega, který zde stojí, tam, tedy na Vsetíně, před několika málo dny byl a na místě věci vyšetřoval, tu bych býval řekl: To jsou legendy. (Posl. Stivín: Již více než půl druhého roku krmíte veřejnost naši takovými legendami.) Co dnes přednáším, nejsou žádné legendy, a prosím, abyste si to zkontrolovali. Pane kolego Prokeši, můžete si to vyšetřit, jest to váš volební okres. Zkontrolujte si to! Tento sociálně demokratický starosta si tam arroguje moc upravovati otázky vyživovací podle svého.
Byly tam na příklad poukázány pokrutiny pro celý soudní okres. Pan starosta města je zabavil a rozdělil mezi pány soudruhy, páni soudruzi si zavolali jednotlivé zemědělce, a oni teprve jim rozdělovali, patrně za kompensace, jak to bývá. Takové věci se, pánové, dějí dnes u nás. A děje se to, bohužel, systematicky! Vy jste o tom jen částečně informováni, jak viděti, a snad ani o všem a ne všichni aspoň vy z pravice nejste informováni o všem. My však víme, že se dovolávají každou chvíli, každých čtrnáct dní či za čtyři neděle konference takovýchto malých a větších usurpátorů vládní moci. - Ano, usurpátorů vládní moci § O tom panu starostovi na Vsetíně vykládá se na př., že jest to velmi spravedlivý muž, že když ho neposlechne v něčem nějaký sociálně demokratický soudruh, nadiktuje mu nucenou dovolenou až na 14 dní z továrny. (Hlas: Neplacenou!) Neplacenou! Jak vidíte, béře to tedy se svou vládou velmi vážně na všecky strany. Upozorňuji, že toto vše jest zjištěno... (Posl. Prokeš: To dělá Váš Holba v Letovicích taky!)
Ale, pane starosto moravskoostravský, zde neběží o továrny, nýbrž o starosty, prosím, pánové, zde běží o arrogování si státní moci vládní, a tu se táži: Odhodlá se konečně naše slavná - byť i fíkem prozatímnosti zastřená - vláda k tomu, aby konečně jednou nenechala dále arrogovat si od kohokoliv státní vládní moc? Chytne konečně jednou ty otěže vlády, které se vlekou již tak dlouhou dobu na tolika a tolika místech republiky v prachu a blátě, pořádně do svých rukou? Není už nejvyšší čas? Není už nejvyšší nebezpečí, že za chvíli již přestaneme mít ráz naprosto právního státu? Já myslím, že opravdu přední a hlavní povinností naší proti vládě jest touto otázkou se obírati a jestli že, velectění pánové, na vládních lavicích jste nerozřešili této věci, pak jste svůj úkol, pro který jste sem byli dáni, opravdu nevyřešili.
Velectění pánové, snažně prosím,
byste věc uvážili znova, abyste opravdu zavedli státní pořádek
v celé republice a abyste reetablovali právní řád na všech koncích
našeho státu. (Výborně! Potlesk. - Posl. Stivín: I ve
věcech vyživovacích.) Klidně pravím, p. kolego, že ani ve
věcech vyživovacích neschvaluji žádného takového arrogování si
vládní moci, ale nedivte se, když se toto všecko děje a když se
to všecko trpí, že potom ti, kdož nejsou u nás s něčím spokojeni
či chtějí něčeho docíliti, si myslí: Není jiné pomoci, musíme
začíti také s takovou a pomoci si sami. A tu buďme v této věci
všichni na stráži, neboť jde o státní řád, který zabezpečuje konec
konců svobodu a existenci nás všech. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka,
že jeho řečnická lhůta již minula.
Posl. Šrámek (pokračuje):
Pan předseda mně upozorňuje, že čas můj vypršel, ale já prosím,
aby byl tak laskav a chvilku mi ještě přidal. (Veselost.)
Předseda: Já
dovoluji si upozorniti, že porada pánů předsedů klubu stanovila,
aby se omezila řečnická lhůta dohodou na 3/4 hod. a že teď p.
řečník mluví již o 20 min. déle.
Posl. Šrámek (pokračuje):
Pan předseda má plné právo mne to vytknout. Já musím jen na
jednu okolnost p. předsedu upozorniti, že já opravdu tak dlouho
nemluvil, nýbrž, že jen mezitím, co zde stojím, uplynulo tolik
těch čtvrtí hodin. (Veselost.)
Předseda: Prosím,
pana řečníka, aby pokračoval a hleděl dospět ke konci.
Posl. Šrámek (pokračuje): Vidím, že se musím obrátiti ještě k vyšší instanci v této věci, než jest vláda sama, totiž k vládní většině, a tu ovšem v první řadě k té straně, která jest přední a ovládající částí naší většiny, naší koalice, a to jest ctěný sociálně demokratický klub. Ten klub má nejvíce poslanců z nás ze všech, ten klub volbami dostal největší příděl moci pro stát československý, ale upozorňuji, také největší příděl velké státní zodpovědnosti. (Tak jest!) A to, bohužel, se nezdá, že by páni byli plně již uvážili, aspoň toho doposud neprokázali. Pánové, vy máte 74 hlasů, vy máte také za to tolikéž i zodpovědnosti. Musím vám to říci důrazně. Nemíchal bych se do vašich věcí klubovních - jste autonomní, a nerad se míchám do cizích věcí - ale to již dnes není cizí věcí. Vy jste hlavní vládní strana a vy jste také i původem všeho, co vláda činí a opomíjí, a vy jste i původem toho, že tato vláda do vínku nedostala síly, silné autority státní. Vy jste příčinou toho všeho, poněvadž jste nerozhodnuti o nejvýznamnějších otázkách státních, máte o tom ostré spory mezi sebou, a ty spory zasahují do živého těla naší republiky. (Tak jest!) Tyto spory, pánové, prosím, račte vyřešiti brzy. A to prosím, abyste vy, páni s pravice sociálnědemokratické konečně jednou přestali pouze uvažovati. My víme, aspoň tak jsme informováni, že těch pravých komunistů jest u vás velmi málo. Ale musíme dáti jim vysvědčení, že oni jsou mužové činu, mužové velké agitační práce. A musíme - jest to prapodivné, že já to zde mám říkati - musíme konstatovati, že ti, kdož jinak smýšlejí z vedení ať klubu, ať strany sociálně demokratické, mají doposud založeny ruce v klín, doposud se neodhodlali k činům.
Pánové, ať rozhodne už váš sociálně demokratický lid mezi vámi jakkoliv, ale ať už jednou rozhodne! (Posl. Stivín: To jest naše interní věc!), ale my tím trpíme. (Posl. Bechyně: Jako my trpíme vaším anarchistou Jurigou! Udělejte pořádek s anarchistou Jurigou! Já jsem zvědav, jak to uděláte!) S anarchistou Jurigou uděláme pořádek, bude-li opravdu anarchistou, buďte bez obavy! (Posl. Bechyně: Viděli jste včera, co tu vyváděl! To byl rozklad!) Ne, to nebyl rozklad, to nebyla ještě anarchie. (Hlas: Přidal vám půl hodiny práce.) Račte mě nechati domluviti. Znova pravím, že nemíchal bych se mezi vás, kdyby neslo o společnou naši věc. My trpíme tím, a trpí vláda, trpí celá republika a celý národ i ostatní národnosti ve státě, že u vás není odhodlanosti k rozřešení krise. (Výborně! Hlas: Rozbít stranu, abyste z toho těžili.) Řekl jsem už: běžte mezi svůj lid sociálně demokratický, ať rozhodne on, a jemu také, jak se patří, přednášejte vy z pravice své zásady. Když to prohrajete, dobře, aspoň bude hned jasno, ale na 1/2 4 měsíce natahovati na skřipec blaho republiky, považuji za hrozně nebezpečné. (Hlas: My si to již nějak uspořádáme v té naší straně i bez vaší rady.) Pánové, já vás právě prosím, abyste to již spořádali, vy jste to ještě vůbec nepořádali, k činům vás volám, ne jménem naším, nýbrž jménem všech těch, kdo trpí v republice pod tím, že u vás jest taková neujasněnost. Pánové, dovolte, jest to pořádek, když za váš sociálně demokratický klub vyvstane řečník, který jest ve vládní většině, - pana Skaláka zde míním, - vidí tu přece 7 sociálně demokratických ministrů, a mluví o "vašem" státě? Co je to za pořádek? Co pak to není jeho stát? Táži se ho a táži se všech ostatních, kdo s ním stejně smýšlí: Československá republika to není váš stát? Velectění pánové, to jsou symptomy, jež dokazují, že velmi rychle musíme dospět s vyjasňováním vaším ke konci, symptomy neobyčejně neblahé, a my voláme vás k zodpovědnosti za to, co se bude všecko dít v naší republice, jestliže neuchováme si rázu právního státu, jestliže se dostaneme k rozvratu (Hlas: Vás uděláme diktátorem!), kdo, pánové, se neodhodlá k činům v pravou chvíli, v poslední hodině, ten bude vinen a je už částečně vinen, že si dnes tolik troufají proti nám, venku, že nám chtějí brát naše Těšínsko. (Výborně! Hlučný potlesk.) Zde bylo vidět, že kdyby byla v republice mocná vláda, mocná vládní většina, pak by se takové věci nemohly tak snadno dít. Zajisté máme nepřátel dosti, velectění pánové, to víme, ale my tím svým postupem uvnitř právě jenom dokazujeme, že se nás tolik venku nemusejí bát. Pánové, co všechno můžeme ztratiti za tři měsíce? Proč vy se rozhodnout nechcete, sám Pán Bůh ví.
Vážení pánové, zrevidujte znova
své usnesení o vládní většině, a hleďte co nejspíše, i ostatní
vládní strany, konati zde svoji významnou státní povinnost; mají
povinnosti také ostatní vládní strany, mají povinnost obírati
se tím, co se tu děje neblahého ve vládní koalici, a já považuji
také obě ostatní strany vládní za spoluvinny, jestliže zavčas
neobrátí a zavčas nesprovodí tohoto strašného stavu nerozhodnosti
v republice. Slyšeli jsme zde sice už včera krásná slova se strany
representantů obojích ostatních vládních stran. To již byl trochu
jiný program, než byl hlásán při vzniku této vlády. Ale, prosím,
přistupte k činům, aby republika za krátko neztratila velmi mnoho
z toho, co jsme tak těžce všichni budovali. Blaho republiky v
první řadě, pánové je ve vašich rukou. Všechno nebezpečí a také
případná částečná zkáza našeho státního pořádku leží ve vás. Prosíme
proto my všichni snažně, konejte již svou svatou státní povinnost!
(Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Byl mně podán panem posl. drem Dolanským návrh na konec rozpravy. Dám o tomto návrhu hlasovati a konstatuji, že je sněmovna způsobilá se usnášeti. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem pana posl. dra Dolanského na konec rozpravy, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Návrh na konec rozpravy jest přijat.
Promluví tudíž ještě generální řečníci. Na straně "pro" je ke slovu přihlášen pouze pan posl. Stivín, tedy volba odpadá.
Na straně "proti" jsou přihlášeni: posl. Mark, Pohl, dr. Hajn, dr. Czech, Knirsch, dr. Baeran, dr. Brunar, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Radda, dr. Feyerfeil, Matzner, Čermak, Hillebrand, Schäfer, Taub, Deutschová, Grüntzner, Schuster, Warmbrunn, Blatná, Kirpalová, Schweichhart, Beutel, Hausmann, Häusler, Hirsch, dr. Hahn, Heeger, Jokl, Dietl, Fischer Rudolf.
Žádám pány řečníky "proti",
aby u pana zapisovatele Kreibicha odevzdali svoje hlasovací
lístky, resp. svoje rozhodnutí, aby provedli volbu. (Po sečtení
hlasů.) Jako generální řečník "proti" je
zvolen pan poslanec Pohl. Uděluji mu nejprve slovo a žádám,
aby se ho ujal.
Poslanec Pohl (německy): Ctěné dámy a pánové! Pan ministerský předseda nás zval všecky, abychom se zúčastnili spolupráce. Jak dalece se má vzíti zřetel k tomuto pozvání v ohledu politickém, ústavním a státoprávním, ukázal již obšírně můj klubovní předseda Seliger ve svém prohlášení a ve své řeči. Já zamýšlím zkoumati tuto spolupráci, zkoumati možnost k této spolupráci na poli sociálním a hospodářském.
Ve své řeči řekl pan ministerský předseda, že volby byly ukázkou a dokladem, že národové vyžadují hospodářské a sociální práce. Já pro svůj klub a pro svoji stranu mohu se dovolávati, že jsme si vědomi této úlohy naproti svým voličům a vždy jsme si jí vědomi byli. Chtěl bych nyní zkoumati, zdali je možnost ku spolupráci na tomto území, a tu mi dovolíte, abych činil tuto možnost odvislou na sociálních a hospodářských poměrech, na stavu v tomto státě, a abych se pokusil zkoumati zda tyto poměry a zařízení tak utvářiti se musily, jak jsou a zdali a jak dalece se dá stanoviti vina panujících v tomto státě. Tyto hospodářské a sociální poměry jsou obzvláště pro dělníky a zaměstnance, kteří jsou odkázáni na pevný plat, nesnesitelny. To jest všeobecně známo.
Vzrůstající drahota, stoupající nedostatek, žádná naděje na zlepšení způsobuje světovou drahotu, světový nedostatek zboží. To jsou všeobecné zjevy a bylo by jistě chybné, kdybychom chtěli činiti zodpovědnými za tyto zjevy, které možno pozorovati na celém světě, nějaký stát, třebas by to byl i tento stát se svými zařízeními. Musí se však zkoumati, do jaké míry se tyto poměry v našem státě liší od poměrů v jiných státech, musí se zkoumati a zjistiti, zdali zde, v tomto státě, na tomto území nepřispěla k tomu pochybená hospodářská a sociální opatření, zdali ona tyto poměry nad míru nezostřila.
Válka se svým úplně porušeným kapitalistickým pořádkem hospodářským skončila. Pět roků rozvratné práce nedá se úplně vyrovnati v několika měsících, ani v několika málo letech. Jak zničené statky mají býti nahrazeny, jak hospodářský pořádek a útvar společenský by měl vypadati, to jest velkou otázkou v celém světě, tudíž i u nás. Prohlášení vládní kráčelo příliš lehce a povrchně kolem této celé otázky. My se svého stanoviska nemůžeme tak otázku tu překročiti, nýbrž musíme ji podrobně projednati. Já jsem řekl, že drahota jest otázkou mezinárodní. Všeobecně uznané indexní číslo stoupání ceny potravin a jiných potřeb od března do května 1920 dokládá, že indexní číslo stoupání je v Italii 406, ve Francii 320, ve Velké Britanii 235, v Holandsku 205, ve Spojených státech 196, ve Španělsku 130, u nás že naproti tomu je 1803 a že tedy je předstiženo pouze Německým Rakouskem, z příčin, jež vám všem jsou známy a které zde není zapotřebí uváděti.
Já se pokusím z této příčiny jen krátce a několika slovy se zmíniti a vyvrátiti onen stále a stále užívaný argument, že totiž stoupání mzdy dělnické má vliv na stoupání platu zaměstnanců, anebo že je příčinou drahoty. Během této debaty nebylo od nikoho, ani od českých řečníků, pokud mohu sledovati jich řeči, toto tvrzeno, aniž mínění takové pronášeno. Musím však přece dvěma číslicemi dokázati, že jest to zcela nemožné a vyloučeno. Nechci vás zde nijak nuditi, zejména ne čísly, ale prosím, račte si zapamatovati jedno číslo. Určité množství potravin, jež potřebuje dělník pro svoji jednoduchou domácnost, stálo v červnu 1914 čtyři koruny a jeden haléř. To byla tehdy průměrná mzda dělníkova.
Za denní mzdu mohl si tyto životní potřeby opatřiti. Totéž množství potravin, ne za lichevní a pokoutní ceny, nýbrž za ceny, jak byly dodávány tyto potraviny státem ústavům aprovisačním, stály v lednu 53 korun 50 haléřů, 31. května však 69 korun 50 haléřů.
Ctěné dámy a pánové! Teprve tehdy, až mzda všech dělníků překročí oněch 69 korun 50 haléřů, možno mluviti o nějaké příčinné souvislosti mzdy s drahotou. Drahota má jiné příčiny. Stoupání mzdy jest naopak následkem drahoty. Hnutí mzdové nikdy nepředstihlo, naopak vždy zůstává pozadu a opožďuje se ve vyrovnání dávno již překonaných cen. Jest také zvykem v tomto státě činiti vysoké mzdy zodpovědny za tento hospodářský zjev. Ano, tak se všeobecně mluví od stolce vládního, stran, které kapitalistické hospodářství podporují a je chtějí vystavěti. Naproti tomu dovolte mi několik námitek. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
V letošním prvním čtvrtletí činila průměrná mzda horníka ve Spojených státech 6 dolarů 64 centimy, to je 276 Kč. Průměrná mzda havíře ve Velké Britanii 19 šilingů, to je 170 Kč. Minimální mzda ve Francii 92 Kč pro den. Vyučený kovodělník měl v Americe 6 dolarů, to je zase 250 Kč, ve Francii hodinová mzda zámečníka 10 korun 50 haléřů dle naší měny. Průměrný výdělek horníka v severočeských uhelných revírech činí v měsíci květnu 42 Kč, jeden z nejvyšších platů u nás neb za nejvyšší udávaný. Mzda pro správní dělníky činí 28 Kč a se všemi přídavky v souhrnném průměru 39 Kč nebo ani 5 Kč za hodinu.
Naproti tomu račte, prosím, porovnati stoupání indexních číslic: 200, 300, 400, 130 ve všech ostatních státech naproti našemu číslu 1803, a jest zajisté zajímavo, a já se pokládám za povinna obzvláště to uvésti, jak ona indexní číslice až do převratu a jak se tato od převratu měnila. Až do převratu byla indexní číslice v Čechách roku 1916 - 432, roku 1917 - 610, 31. prosince 1918 - 933, červen 1919 - 1312, prosinec 1919 - 1581 a červen 1920 - 1803. Musíme tudíž konstatovati, že stoupání drahoty nebylo v žádné předcházející době válečné tak šílené a rapidní, jako právě od převratu a od povstání vašeho státu.
A toto zračí se obzvláště v jedné kapitole, o které chci promluviti několik slov - ve vyživování. Nevím, pánové, jaký máte pocit pro svůj stát, musím však říci, že vy, jako vítězný stát, jste se zřídili za hospodářských podmínek, kterých neměl žádný vás obklopující stát. Měli jste hospodářství, jež musilo uživiti lidi nejméně 10 měsíců, kdyby bylo na žádoucí výši, převzali jste 82% uhlí od starého Rakouska. Stát tento měl jako podstatu hospodářské podmínky a hospodářskou schopnost jako žádný jiný stát.
Jak můžete se cítiti nyní v situaci, kde služba vyživovací úplně stroskotala a kdy ve všech ostatních státech, o kterých říkáte "přemožené", služba vyživovací jest zajištěna. V zasedání německo-rakouského Národního shromáždění dne 14. května mohl ministr vyživování Löwenfeld-Russ sděliti, že v měsíci květnu normální dávka chlebová bude vydána a že v červnu bude zvýšena.
Jak asi vám je, musíte-li věděti, že v posledních týdnech pět okresů musilo stávkovati, aby vynutilo trochu ulehčení ve vyživovací službě. Pět okresů - 75.000 lidí - ztratilo 300.000 drahých pracovních dnů se ztrátou mzdy asi sedmi milionů z oné jednoduché příčiny, že, jak též vyživovací úřady mohly zjistiti, obdržely v měsíci květnu okresy: Cheb 12%, Loket 12%, Falknov 20%, Kraslice 20%, Karlovy Vary 23% a Nýdek 16% z přikázaného množství potravin.
80 až 88% scházelo, tři až pět týdnů čtvrtka chleba a ani gramu mouky, žádných brambor nebylo již od měsíců v těchto okresech. Jak vám asi je, když v téže době v československém státě v novinách německé státní úřady činí oznámení a říkají: Brambory uvolněny, bez lístků, i pro cizinu, metrák za 45 marek. Jak vám asi je, když i tento stát musí ony brambory v krátkodobém obchodě nakoupiti, když o tom uvažujete - což snad všichni nebudete chtíti přiznati - že tyto brambory mohly býti také u nás, kdyby zúmyslně a uměle v tisících vagonech nebyly vydány zkáze, že z nich totiž byl vyroben drahý líh.
Typický příklad k tomu: Letos v březnu požadovala lihová centrála na hornících mimo svůj kontingent uhlí ještě tisíc vagonů pro březen a tisíc vagonů pro květen jako vedlejší přídavek, a na otázku proč a pro co, prohlásila, že množství zkažených bramborů a řepy jest tak veliké, že potřebují oněch 2000 vagonů jako vedlejší přídavek.
A my to v praxi také pozorujeme. Od měsíců již nejsou žádné brambory vydávány. 5, 10, 13 kg, jimiž byly v některých okresech obyvatelé poděleni, to přece není žádný bramborový příděl. Naproti tomu však čteme v novinách, že příděl líhu destilatérům likérů byl zvýšen o 30 až 50%. Nedostali jsme ani bramboru, za to však hodně kořalky, ani chleba ani mouky, ale za to drahé vepřové maso a sádlo, jež za ty ohromné ceny chudí lidé si nemohou koupiti. A to vše nazývá pan ministerský předseda "neutěšitelné poměry". Musím přiznati, že to jest pro takové poměry velmi jemný výraz.
Nemohu si ani představiti, že by mohl existovati ještě úplnější rozvrat ve vyživovacím hospodářství, než jaký jest v tomto státě. (Souhlas na levici.)
Jako bankrotáři jste hospodařili až do posledního měsíce, až jste dospěli k naprostému nic, takže každá hodina zpoždění lodí nebo každý den pozdějšího přistání žene vás do situace, že nemůžete ani vypraviti potravní lístky v jednotlivých okresech. Neměli jste žádné řádné služby vyživovací, a co je především nejhorší, neměli jste žádného vyživovacího plánu. Neměli jste v předešlém roce žádného, a co z našeho stanoviska jest nejvíce politování hodno, jest to, že nenacházíme ve vládním prohlášení ani pro letošní rok žádného plánu, aby byl s to nahou existenci lidí zajistiti a zachovati.
Jest to otázkou správní a stát, jenž nemá řádné správy, nemá též možnosti řádného zásobování. To má v tomto státě již od jeho počátku zvláštní a příznačné příčiny. Zásobování již od počátku nuceného hospodářství stále nevyhovovalo. Co jste převzali od starého Rakouska v jeho aparátě zásobovacím, nestačí úplně, ale musíme konstatovati, že tato zásobovací služba ve vašem státě a ve vašich rukách se zhoršila. (Souhlas na levici.)