Za druhé, velectění, právě tuto obuv nakupují určití - zde bylo mluveno o nějakých keťasech a keťáscích - tedy keťáskové, kteří chodí od domu k domu, po městě i po venkově a obuv u těchto politických organisací za laciný peníz nakoupenou, draho prodávají a takto s ní keťasují. (Hlas: Když je znáte, udejte je soudům!) Máte je v každém městě a v každém konsumu.
Velectění, současně jaksi s tím nedostatkem jde - pravda - lichva. Lichva stíhá se a musí se stíhati rigorosními tresty, poněvadž jistě rovná se, když jde do velkých rozměrů, skoro by se mohlo říci zemězradě, poněvadž tato lichva ve velkém rozsahu prováděná přivádí nám celé řady chudého lidu do nedostatku, po případě k předčasnému onemocnění a i smrti. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Ale jak se stíhá lichva a jací lichváři se stihají? Velectění, já bych uvedl jeden případ, který se stal předevčírem v Olomouci. Starý obchodník se svou ženou, malý obchodník, detailista v městečku Konici byl souzen před krajským soudem jako odvolacím v Olomouci za to, že prodal jeden metr klotu, na němž vydělal 5% čistého zisku, a dostal 14 dní vězení. Člověk, který vůbec nikdy trestán nebyl a ani lichvu neprováděl, byl tak těžkým způsobem potrestán, že přirozeně on i se svojí ženou plakal. Ale na druhé straně v tomtéž městečku jistá kapitalistická společnost dřevařská nakoupila dřevo od Lichtensteina, kulatinu za 28 K a klidně ji prodává za 300-350 K a není stíhána pro lichvu. To není lichva, poněvadž se zde provádí ve statisícovém, po případě i milionovém zisku. (Výkřiky.) Velectění pánové! od 15. května zdražila nám dráha dopravu zboží o 150%. To, prosím, není lichva, poněvadž je to pouhých 150%. Když centrála tuková vydělává na kg mýdla 2 K 88 hal., to ovšem lichva není, poněvadž se to rovná čistému zisku asi 35-40%. To nejsou lichváři. Největšími lichváři jsou právě, jak jsem již uvedl, velké společnosti kapitalistické, na které je, prosím, dosud každý zákon krátký, poněvadž se dovedou protahováním vysoukati vůbec z jakéhokoliv potrestání, a na druhé straně také musíme přiznati, že i náš stát velmi intensivně pracuje k tomu, aby nám zvyšováním veškerých svých poplatků a výrobků dával vzor a příklad, jak se zdvihá o celých sta procent najednou. Tedy je nutno, aby se proti lichvě pracovalo opravdu na všech stranách stejne, aby demokracie byla provedena také ve stíhání lichvy.
Bylo také v programu vládním správně upozorňováno na to, že bude potřebí, aby se reformoval obchod s cizinou, dovoz a vývoz. Přátelé! Kdo máte s tímto co dělati, přiznáte, že zde jest opravdu dosud černá pevnina, neboť právě v dnešní organisaci vývozu a dovozu za existence celé řady syndikátů a ústředen dospěli jsme tak daleko, že určité firmy kapitalistické, které mají známost anebo po případě přímé zastoupení v těchto syndikátech a centrálách, využívají toho stavu téměř monopolisticky ku svému prospěchu a získávají veliké miliony zisku. Korupce zakořeněná v našem byrokratickém aparátu nejvíce se zakořenila právě v tomto systému syndikátů, v tomto systému dosavadní organisace dovozu a vývozu a já vítám prohlášení vládní, že konečně dojde k tomu, že bude nově organisována a že do čela je postaven muž, který má jistě velké zkušenosti vlastní a velkou vlastní praksi a dovede snad udělati zde náležitý pořádek. Jest známo v kruzích, které pracují ve vývozu a dovozu, že dokonce u takových vývozních syndikátů a vývozní komise jsou už určité sazby, jak vysoko musí býti podplacen úředník, aby dal povolení vývozní nebo dovozní. (Slyšte! Slyšte!) Dále je nutno upozorniti na nesprávný systém dnešní vývozní a dovozní politiky v tom směru, že neprovádí se rozumně hospodářství tak, abychom vyváželi hotové zboží, abychom nevyváželi suroviny, nýbrž abychom suroviny dováželi, zpracovávali a hotové zboží vyváželi. Podívejme se, jak dnes obchodujeme. Všeobecně je známo, že největším exportním produktem naším jest cukr. Přátelé, jest to správné, když se vyváží taková kvanta cukru nezpracovaného, když bychom mohli z toho cukru hotové výrobky za trojnásobnou i čtyřnásobnou cenu vyvážeti do ciziny, když bychom při tom zaměstnali své dělnictvo, dali podnikatelům určitou příležitost k podnikání a dali také republice větší množství cizích valut? Mohli bychom místo cukru vyvážeti značné množství cukrovinek, ovocných vín, likérů, různých konserv, šťáv, umělého vína atd. To zatím neděláme. My vyvážíme cukr, cukrovinky a čokoládu však přivážíme.
Líh! Vyvážíme ohromná kvanta lihu. Já sám, velectění pánové, jsem měl příležitost, tuším před třemi nedělemi, předvésti deputaci do kabinetní kanceláře, která si stěžovala na to, že zadržena byla na hranicích v Moravské Ostravě veliká zásilka lihu, který byl určen do Polska, a s tímto Polskem byla uzavřena smlouva na vývoz 10 milionů litrů lihu za 9 K (Slyšte!), kdežto u nás se platí v domácí výrobě potřebný líh 29 K za litr. Vyvážíme ho do Polska za 9 K celých deset milionů litrů.
Dále, velectění! Svého času jsem intervenoval také u pana ministra financí, aby umožnil větší výrobu exportního piva přídělem cukru a přídělem chmelu. Pan ministr financí tehdy to vzal sice na vědomí, ale neprovedl to. Zatím vyvážíme cukr a chmel za hranice, ale zde v Praze a na jiných místech máme importní piva bavorská, za která se platí až 13 K za láhev. Tak hospodaříme! Kdežto naše exportní pivo by mohlo zaplavovati celý svět, my dovážíme importní pivo z našeho cukru a sladu vyrobené.
Vyvážíme ohromné spousty dřeva. Zatím však na stavby, na nábytek, sudy, dřevařské zboží a jiné výrobky dřevařské, které bychom mohli výhodně prodati - řekněme až za čtyřnásobnou cenu dřeva - na ty nemáme surovin nebo tak drahé suroviny následkem velikého exportu, že prostě jsme k exportu těchto výrobků naprosto neschopni. Dřevo, pokud se v takovém velikém kvantu nevyváželo do ciziny, stálo u nás normálně ještě před půl rokem - tuším - asi 200 K, dnes stouplo řezivo na vývoz až na 1000 K. Následkem toho stouplo přirozeně také dřevo i pro domácí potřebu na tuto ohromnou výši, zdražilo nám domácí výrobu a znemožnilo export našich výrobků. Stejně tak jest tomu s papírem. Papíru máme sice u nás nedostatek pro tiskoviny a papírové průmyslové výrobky, zatím však se vyváží papír, kdežto bychom mohli vyvážeti drahé produkty vyrobené z papíru. Tedy bych si přál, aby nový pan ministr pro zahraniční obchod zavedl tuto politiku vyvážení hotových výrobků a ne surovin, jak tomu bylo až dosud.
A nyní bych, velectění, přešel k tomu, zdražují-li nám denní životní potřeby - jak zde bylo nadhozeno - ti malí kramáři a malovýrobci či velkoprůmysl. Podívejte se, za jakých podmínek dnes vyrábí malý výrobce, na př. stolař. Dřevo, které stálo v míru 50 K, musí dnes platiti 800 K, dýhy, za které platil 4 hal. za 1 m2, platí dnes 5 a 6 K, za klih, za který platil 80 hal., platí dnes 40 K. To jest 6000proc. zvýšení. Šelak ze 70 hal. stoupl na 300 až 400 K. Kování z 1 K na 20 K, benzin ze 40 hal. na 10-16 K, mzda ze 4 na 40 K. To jsou podmínky, které určují kalkulaci výrobků malého živnostnictva stolařského. Není potom přirozeno, že musí kalkulovati s těmito cenami, které mu diktují velkoprůmysl, velkopodnikatel, banky a ti, kteří se surovinami obchodují? Nemusí se podříditi těmto cenám, vzíti je do kalkulace a dle nich počítati a prodávati? Pak se ovšem řekne, že zdražovatelem není ten velkoprůmyslník a velkopodnikatel, nýbrž čteme v novinách a slyšíme na táborech, že jsou to ti malí keťáskové, kteří musí býti přidrženi, aby se spokojili s malými zisky. A těm, prosím, se stává potom, že když jsou davy štvány na schůzích a neovládají samy své vlastní půdy, jdou na ulice, ale nedrancují, neloupí ty velkokapitalistické podniky, nýbrž chodí od krámu ke krámu napořád a drancují.
Velectění přátelé! Na tyto důsledky jest nutno upozorniti a zde právě bych apeloval na zodpovědné mluvčí z řad proletariátu, kteří mají tu možnost, aby správně proletariát informovali, aby ho drželi v rozumných mezích a aby dělali rozdíl mezi tím, kdo jest faktickým zdražovatelem, a mezi tím, kdo jest pouze nuceným otrokem velkých zdražovatelů, velkokapitalistů.
Velectění, pojďme dále, abyste měli obrázek také o jiných odborech. Podívejte se na obuv. Dnes obuv stojí 200-400 K, pravda. Ale když stála obuv 15 K, tenkrát spodková kůže stála 3·50 K, dnes stojí 140 -150 K, svršková stála 1˙50 K, dnes stojí 40 K. Plátno stálo 20 h a dnes stojí 20-25 K. Mzda od jednoho páru obuvi byla 2˙50 K, dnes je 30 K. (Hlas: To byl volný obchod!) Volný obchod! Když nebyl volný obchod, nýbrž vázaný, byla kožní centrála, byly tytéž poměry jen s tím rozdílem, jak jsem už podotkl. Velkopodnikatelé dostali příděly kůže na celé vagony za 24 K a obuvníci musili pod rukou od nich kupovati přes různé překupníky za 150 K. To byl ten rozdíl při tom obchodu, když byl vázán.
Krejčí: Když byl oděv za 50-60 K, tenkrát stála látka 8, maximálně 10 K 1 metr, dnes taková látka stojí 400 K. To je výrobek průmyslový. (Hlas: Ale dělník ho neprodává!) Ale prodává ho velkoprůmyslník, já chci zde dokázati, že drahotou jsou vinni velkoprůmyslníci a ne malovýrobci a detailisté. Také nedokazuji, že dělníci, zajisté, že mi rozumíte. Nitě stály 40 h a dnes stojí 30 až 35 K, klot stál 2 K, dnes 80 K, to je 4000procentní zdražení. Mzda byla 3 K dnes obnáší 30 K.
Pekaři, o nichž zde bylo míněno, že jsou také keťasi (Hlas: Někteří!) - ano, aspoň se to koriguje, tedy pouze někteří - platili za dřevo s dovozem 8 korun a dnes za pouhý dovoz platí od 1 metru 40 korun, vedle toho za dřevo 42 korun, tedy 82 korun. Za uhlí platili 3 koruny a dnes musí platit 60 korun. Za mouku platili 40 h a dnes, když chce péci tolik, aby mohl zásobovati občanstvo vedle přídělu, poněvadž na příděl by všichni umřeli hladem, musí platiti pod rukou 8 i také 10 korun. Kromě toho je tento odbor obštědřen tím, že má zákaz jakékoli výroby bílého pečiva, má naprosto nepatrný příděl mouky, poněvadž mouka se přiděluje velkopodnikům ve velikých kvantech a nezbývá potom na malé živnostníky. Dokonce vláda i v určitých okresech zplnomocnila místodržitelství resp. zemskou politickou správu k tomu, že může zakázati pečení chleba z přineseného těsta, a dnes chodí kontroloři po pekařích a zabavují dosud nevypečený nebo i vypečeny cizí chléb, po případě také pečivo. V takových poměrech žijí pekaři. (Předseda Tomášek převzal předsednictví.)
Zámečníci, velectění! Zámečník, který právě pracuje zvláště na stavebních pracích, je odkázán na to, aby kupoval výrobky průmyslové, a tu chci vám zde demonstrovati, jaká je ohromná cena dnešních průmyslových výrobků železných. Tato zástrčka (ukazuje), která stála v míru 42 haléře - je to výrobek průmyslový, tovární - dnes stojí 15 korun 20 haléřů. Je sice pravda, že surovina stoupla, že železo ze 20 haléřů za kilo stouplo na 5 korun (Hlas: Šest korun!) Tedy šest korun. To zde (ukazuje zástrčku) váží 35 gramů, tedy zdražení materiálu na tom obnáší asi 2 koruny. Práce přirozeně že nerepresentuje zde více než (Hlas: 10 haléřů!) řekneme, že by representovala také dvě koruny, 100 procent, tedy jsou to 4 koruny a zbývá na podnikatelský zisk velkopodnikatele celých 11 korun. Jest to, prosím, úměrný zisk? (Hlas: To není keťaství?) To, prosím, není žádné velkokeťaství, poněvadž to provádějí fabrikanti. (Potlesk.)
Dále, velectění, mám druhý výrobek, takový závěsek (ukazuje jej). Ten stál v normální době 10 a půl haléře (Hlas: Co je to?) To je na okno šarnýrek. Ten stál 10 a půl haléře, dnes stojí 4·73, je to výrobek tovární. Tím chci dokumentovati (Hlas: Že celá společnost jest shnilá a musí se zvrátiti od kořene), to ne, tím chci dokumentovati něco, co jest proti zásadám, že nejlevnější výroba jest v koncentrování jejím ve velké podniky, že jest to hotová lež, poněvadž dnes malovýrobce, docela obyčejný maloživnostník, zámečník vyrobí tyto předměty o celých 50 procent laciněji. A stejně máte to také i v jiných odborech. Tedy prostě jest v zájmu zásobování levným zbožím, aby se podporovala také malovýroba, a ne, jak dosud se myslí, že jediným prostředkem zlevnění výrobků jest fedrování velkovýroby. Podívejme se, velectění, dále. (Hlas: Ta logika je trochu spatná!) Není špatná! Dále chci upozorniti na jedno. Při demobilisaci měli jsme značné zásoby různého materiálu. A také Národní shromáždění již v prosinci 1918 se usneslo, aby demobilisační materiál byl co nejrychleji zjištěn a za nejlevnější ceny aspoň z 50 procent přidělen maloživnostnictvu ke spracování. Co se však stalo? Zřídila se tak zvaná meziministerská komise, která měla toto urychlené demobilisování provésti. Tato meziministerská komise vzala si však za úkol, toto co nejvíce, na celá léta, protahovati a sama působiti k tomu, aby tento demobilisační materiál, který měl býti přidělen maloživnostnictvu, dostal se různým spekulantům, aby na něm celé miliony vydělali, po případě různým velkokapitalistům, kteří tak mohli získati další veliké finanční zisky, a vedle toho aby tento materiál co nejvíce zdražila. Tak se stalo na příklad, že jistému družstvu živnostenskému bylo zaprodáno sice deset vagonů podkov tehdy za 1.50 K před rokem, poněvadž se však meziministerské komisi zdálo, že suroviny stoupají, že může více vyzískati, počkalo se půl roku a dodnes tytéž podkovy, které byly zaprodány maloživnostníkům, aby zemědělci měli čím okovávati koně, se nedostaly, nýbrž dnes se nabízejí za 6 korun. Tedy kdo keťasuje? Mezi jinými také meziministerská komise a to hned o celých 300 až 400 procent. (Hluk. Výkřiky.) Podívejme se, velectění, dále, jak zdražily různé průmyslové výrobky. Tak na př. kůže loupaná potřebná na calounění židlí stála K 1.50 a dnes, prosím, stojí 66 K. Ještě v květnu t. r., kdy se již mluvilo o tom, že veškeré věci půjdou dolů, stála pouze 37 K. Ale, jak vidíte, průmyslníci nemají chuti zlaciňovati, nýbrž zdražovati. Garnyže, na nichž je půl kilogramu materiálu mosazného, stály 5 K, dnes stojí 330 K. Výrobek průmyslový, na němž práce není téměř žádná. Tedy všecko téměř je tam velkopodnikatelský zisk.
Řezníci a uzenáři. (Hlas: Pozdrav pán bůh! Veselost.) Ano, i na ty přijdeme. Řezníci kupovali druhdy dobytek hovězí za 60-80 hal., dnes platí 12-18 korun. Vepřové kupovali za korunu a dnes kupují za 28-32 K. Střívka zdají se býti docela podřadnou věcí. Metr střívek potřebných na uzenky, pravda, stál půl haléře, dneska stojí 1·20 K, takže jedno střívko na uzenku dnes stojí tolik, jako v míru stálo 6 celých uzenek. (Poslanec Mikulíček: Ale kdyby byla polovice národa taková, jako vypadají řezníci, tak bychom měli dobrý úvěr za hranicemi! Veselost.) To je možné.
Velectění, přikročíme k obchodu. Papírníci. Mám zde dokumenty. Mám zde účty, můžete se na ně sami podívati. Sto krabic obálek a papírů od firmy Niessner zde v Praze - to není malá firma, je to velkokapitalistická firma - 25. ledna 1913 stálo 74 korun, zde máte, prosím, účet. 7. dubna 1920 stojí totéž množství, jenom ze válečné kvality, tedy patrně "lepší" kvality, 2700 K. Ze 74 K na 2700 korun. Inkoust. Zde, prosím, máte také účty z Národního podniku i od Leonhardiho. Lahvička inkoustu stála v lednu 1913 4 a půl haléře, dnes stojí 2 K 40 haléřů. Tužky barevné, velkotucet, stál 10 marek, dneska stojí 360 marek. Papír novinářský stál kilogram 25 haléřů. Já, velectění pánové, sám jako redaktor denníku mám příležitost pracovati v tomto oboru, koupil jsem letos v lednu tutéž kvalitu papíru za 2·50 K kilogram z 25 hal., v březnu již za 4·50 K, v květnu za 7·50 K a na červen je cena 10 K. Tedy, zde vidíte, zdali touto drahotou jsou vinni ti, kteří jsou ve přímém styku s konsumenty, ti detailisté, či zdali jsou tím vinni velkoprůmyslníci, od kterých musí diktované ceny živnostník předem zaplatiti, několik měsíců na zboží čekati, pak se po případě zboží i ukradne a ztratí a musí pak na náhradu několik roků čekati. To všecko do své kalkulace musí počítati. (Hlas: Ještě nikdo neschudl!) Ale zápasí zrovna tak, jako každý jiný člověk, který musí pracovati.
Velice radostně jsem akceptoval ve vládním prohlášení tvrzení, že pan ministr financí zvláště přičiní se o to, aby byla státní vydání vydávána co nejvíce na účely produktivní. Mezi účely produktivními naznačil pan ministr financí jednak elektrisaci, po případě meliorace a regulace a já bych rád také zařadil do tohoto budgetu znovuoživení stavebního ruchu. Stavební ruch tak, jak dnes je, jeho podmínky, určované strašnou drahotou stavebních potřeb a materialií, je prostě nemožný, nezasáhne-li vláda energickými prostředky k tomu, aby mohl býti oživen, poněvadž dnes statisíce živnostníků a dělníků následkem naprostého zabrzdění stavebního ruchu nemají přirozeně přiměřeného zaměstnání a výdělku. Jak vypadá to ve stavebním odboru, velectění? Ještě loni mohly se podnikati stavby při normálním zdražení šestinásobném. Ale dnes, jak jsem informován z kruhů odborných, stojí stavba dvanáctkrát až patnáctkrát tolik. Prostý domek dělnický, který stál roku 1914 o dvou světnicích, kuchyni a příslušenství okrouhle 4.000 K, stál by dnes 60.000 K. Proč? Ne proto, že by stavební podnikatelé chtěli abnormálně vysoké zisky, nýbrž proto, že zde panuje ohromná drahota surovin, které vyrábí velkopodnikatelé. Cihly, které stály 30 K, dnes stojí 500 K, pouhý jich dovoz stojí 100 K, tedy 600 K, dřevo ze 40 korun stouplo na 750 korun, vápno ze 2 korun na 48 korun, tedy 24kráte zdražilo, železo z 20 korun na 500 korun, tedy 25krát zdražilo, cement ze 3·40 korun na 90 korun, 26krát zdražilo, mzda ze 4 korun na 30 korun, tedy je 7krát zdražena. Jak jsem informován právě kruhy odbornými, pomoc, kterou vláda v minulém Národním shromáždění provedením zákona o osvobození daňovém novostavbám na 12 roků poskytla, je k znovuzavedení ruchu stavebního naprosto nedostatečná. Zde může pomoci jedině zákaz vývozu stavebnin, radikální snížení cen veškerých materialií stavebních, překalkulování zvláště velkopodnikatelského zisku při tomto, zákaz obchodu bank se stavebními potřebami, které právě vydělávají na stavebních potřebách veliké obnosy, opatření dostatečného státního úvěru, další neomezené osvobození daňové, laciné uhlí a dovoz tohoto uhlí a co nejnižší sazby dovozní na materiál. Přál bych si, aby slavná vláda tyto návrhy vzala laskavě do svého programu a je uskutečnila.
Ve vládním programu, jak už bylo několika řečníky správně prohlášeno, poněvadž je programem kompromisním, koaličním, bylo pamatováno na všecky třídy, vrstvy a potřeby. Ale na někoho přece nebylo pamatováno. Právě na toho, o němž jsem zde mluvil, abyste měli jasno, za jakých těžkých poměrů existuje. Nebylo vzpomenuto těžké situace maloživnostnictva a maloobchodnictva. Naopak bylo ve vládním prohlášení dokonce řečeno, že bude úkolem vlády, aby obchod byl pokud možno nejvíce vyřazen, patrně také detailní obchod. Přál bych si, aby naopak byla prohlášena konečná zásada volného obchodu a dání volného průchodu, také existence, řádnému legitimnímu obchodnictvu. Obchodníci legální po většině nejsou těmi, vámi namnoze označovanými keťasy, ale jsou to různí povaleči po kavárnách, kteří nemají krámů, kteří nemají skladišť, ani kanceláří, nemají zaměstnaných sil. Ale to jsou ti keťasi, kteří tam uzavírají obchody, jdoucí do milionů, na nichž vydělávají celé tisíce, namnoze i statisíce. Příklad: Předevčírem jsem seděl při takové příležitosti v kavárně i zaslechl jsem hovor takových mladíků, kteří jsou faktickými příživníky společnosti. Jeden z nich se chlubil, že udělal obchod, na němž vydělal 50 tisíc korun, a že nebude muset už půl roku zase nic dělat. To jsou ti příživníci, na ty by se mělo došlápnouti, ti by se měli legitimovati, z čeho a jakým způsobem jsou živi, zda-li pracují a zda-li jsou opravdu prospěšni společnosti. Na podporu živnostenské výroby malých a reelních obchodníků bylo zapomenuto. Přál bych si, aby podpora živnostnické a maloživnostnické výroby a její zákonná ochrana byla vsunuta také do vládního programu. Dále bych si přál, aby bylo dbáno také toho, aby byla odstraněna privilegia velkokapitalistických podniků po stránce daňové, dopravní, finanční i zásobovací, aby příděl surovin, pokud podléhá státnímu obhospodařování, byl v prvé řadě přidělován malopodnikatelům, maloživnostníkům a zboží legálním obchodníkům a aby v těch komisích, kde se přiděluje a rozhoduje o přidělování, byly přímo zastoupeny také tyto vrstvy. Veřejné dodávky měly by býti ve větší míře zadávány menším živnostníkům a jich družstvům, měly by býti také dávány na ně zálohy na materiál a měly by býti také řádně a včas placeny, ne jako dnes, kdy maloživnostník nebo družstvo musí čekati mnohdy rok i půl druhého roku, než dostane státní dodávku zaplacenu.
Dále dožadujeme se reformy poválečného úvěru. Minulé Národní shromáždění vydalo zákon o válečném úvěru živnostnictva do 6 tisíc korun, za něž ručí 50% stát a 40% veřejné korporace. K čemu jsme však přišli? Ze máme sice zákon, nemáme však finančních prostředků, abychom tento úvěr realisovali, poněvadž není ústavů, které by na 11 roků na splátky nám chtěly pro živnostníky, válkou poškozené úvěr, za který ručí veřejné korporace, vyplatiti.
Bude tedy potřebí, aby stát provedl příslušné operace úvěrové a poskytl přiměřené finance tomuto úvěru poválečnému. Dále si musím stěžovati na to: živnostnictvo menší a obchodnictvo trpí nespravedlivým daňovým systémem a zvláště nespravedlivým vyměřováním daní jdoucích až do takových případů, že dokonce namnoze daňový výměr rovná se celému zisku. Mám zde případy, jimiž bych mohl posloužiti. Na příklad malému obchodníkovi a hostinskému z Týna nad Vltavou, jehož celkový majetek činí 45.314 K, jehož jméno bych vám zde mohl také říci, jest vyměřena daň 22.255 K. Malému cukráři v Olomouci, který zaměstnává jednoho dělníka a dva učně, jehož celý roční obrat činí 80.000 K, jest vyměřena daň 19.429 K. Většímu, střednímu takovému výrobci cukrářského zboží rovněž v Olomouci, jehož tržba jest úředně zjištěna na 417.000 K, který zaměstnává 13 pracujících sil, jest předepsána daň 208.942 K. - Velectění, to jsou věci, které hraničí přímo s nesmyslným zatížením malovýroby a střední výroby, jest to systém, který usiluje o to, aby byly znemožněny.
Naproti tomu bylo zde na příklad mluveno o tom, že nejsou zde určitá privilegia dávána konsumům. I po této stránce konsumům se straní, i po této stránce konsumy neplatí téměř žádných daní oproti těmto malým a středním podnikatelům. Já vám zde uvedu důkazy: na příklad konsumy na Žižkově, které zásobují téměř celou polovinu občanstva, vzhledem k tomu, že neplatí žádné výdělkové daně, neplatí obecních přirážek, kdežto obecní přirážky živnostníků na dani výdělkové byly zvýšeny na 400.000 K; konsum v Chocni, který měl tržbu přes 1,000.000 korun, zaplatil 900 K na dani; železniční konsum v Čes. Třebové, jehož tržba činila loni 5,750.000 K, zaplatil na výdělkové dani 66 K 71 h. (Hlas: Poněvadž neměl žádný výdělek!) Poněvadž měl 130.235 K zisku vykázaného bilancí a zisk, který bilancí vykázán nebyl, možná že byl ještě větší. Tedy takový jest systém daňový.
Dále, velectění, žádáme, aby byla provedena reforma a demokratisace obchodních a živnostenských komor, aby nebyly doménou velkokapitalistického a průmyslového podnikání, nýbrž aby se staly opravdu zastánkyněmi maloživností a obchodu. Žádáme vrácení při okolkování bankovek zadrženého kapitálu živnostnictvu a nahražení zadržených bankovek s domněle falešnými kolky. Dále dožadujeme se reformy a náležitého vybudování pokračovacího a odborného školství, odstranění státních živnostenských dílen, autonomie společenstev a odstranění všech nařízení, omezujících rozvoj živností a obchodů.
Politika daňová a finanční budiž prováděna tak, aby nezatěžovala vesměs široké vrstvy pracujícího lidu a malých podnikatelů, nýbrž aby daňová břemena byla přesunuta na velké a zvláště na válečné zbohatlíky.
Válečné půjčky, o nichž bude jednáno příštího týdne na základě vládní předlohy, mají býti z 50% soukromým upisovatelům hraženy. Velectění, náš názor po této stránce jest poněkud jiný. Pánové, kteří upisovali válečné půjčky proto, aby vědomě podporovali spuchřelé Rakousko a pomáhali mu k vítězství, kteří vědomě z nacionálních příčin dávali Rakousku co největší finanční prostředky, nemají práva dovolávati se toho, aby československá republika, dokonce jak oni tvrdí, celých 100% úhrady těchto válečných půjček převzala na sebe. To by bylo naprosto nespravedlivo a nesprávno, my dovoláváme se toho, aby, když má býti brána v úvahu úhrada válečných půjček, aby byl brán zřetel na to, aby jednak ústavům veřejným a korporacím humanním byly tyto válečné půjčky nahraženy, poněvadž je musely po většině upisovati, a dále, aby válečné půjčky byly jenom do jisté výše menším a středním lidem honorovány v těch případech, kde byli nuceni rakouskou knutou, aby válečné půjčky upisovali. Ti pánové, kteří válce chtěli, ti pánové, kteří válku podporovali všemožně a také finančně, nemají míti práva žádati, aby dnes československý lid přebral na sebe břemeno a platil jim jejich válečné dobrodružství. (Výkřiky na levici.)
Pokud socialisace velkých průmyslových podniků se týče, stanovisko své jsme již prohlásili a myslím, že nepotřebuji znovu dokumentovati, že v těch velkopodnicích, kde to vyžadují veřejné potřeby a prospěch veřejnosti, v těch velkopodnicích, které jsou k tomu zralé, zajisté jest správno, aby bylo přikročeno k této velké reformě sociální.
Dělnické zákonodárství má býti také reformováno dále a má býti základem sociálnímu pojištění jak v programu vládním bylo výslovně prohlášeno. Avšak, velectění, z pojištění nemocenského právo zastoupení ve správním výboru zaměstnavatelům má býti vzato a mají míti pouze právo poměrného zastoupení v dozorčím orgánu. Bylo by spravedlivo, aby bylo toto poměrné zastoupení provedeno tak, aby také podnikatelé, poněvadž zde se jedná o velký počet malopodnikatelů, kteří platí společně s dělníkem nemocenské pojištění, měli právo spolurozhodovati v těchto ústavech.
Postrádám však ve vládním prohlášení důležité otázky - otázky sociálního pojištění, ne pouze námezdně pracujícího lidu, nýbrž také sociální pojištění hospodářsky samostatných výdělečných činitelů, tedy živnostníků, obchodníků a zemědělců. Reklamuji zde před slavnou sněmovnou požadavek a apeluji na vládu, aby vláda současně s osnovou pojištění dělnického řešila pojištění živnostníků, obchodníků a zemědělců, poněvadž bychom nemohli připustiti, aby tyto vrstvy, které stejně potřebují sociálního zajištění, tehdy, když nemohou pracovati, byly odstaveny a odstrčeny na nedohlednou řadu let.
Pokud se týče reformy státní správy, souhlasím úplně, aby bylo provedeno zjednodušení správy, aby bylo méně úředníků, ale dobře placených, poněvadž tím současně rozřešíte problém otázky zásobování a spokojeností úřednictva zadrhnete tu hydru korupce a protekcionářství, k němuž část úřednictva je nucena proto, poněvadž má nízké příjmy a musí si přivydělávati různým jiným způsobem, chce-li vyživiti svoji rodinu.
V zahraniční politice bychom si přáli jasnějšího vyjádření v otázce Těšínska. A myslím, že jistě je to hlasem celého národa československého, že Těšínsko musí býti za každou cenu naše, že, jestliže Ententa prohlásila, že může býti tak rozhodnuto jedině hlasováním lidovým, a dnes na přání a diktát Poláků má býti od toho upuštěno a býti nějakou neutrální veličinou nebo jednotkou o tom rozhodnuto, komu Těšínsko patří, že my jako mluvčí Československého národa nemůžeme dáti osudy Těšínska v ruce jednotlivce, dokonce neinteresovaného, nýbrž Těšínsko právem jako země nám historicky i teritoriálně vždy přináležející, musí přináležeti nám v každém případě a za každou cenu.
Chceme v celku ovšem pracovati
k míru a klidnému vývoji, ku zabezpečení neodvislosti naší republiky,
k provedení pravé demokracie ve všech směrech i v těch směrech
sociální spravedlnosti, chceme, aby bylo zajištěno každé třídě,
každé složce národa rovné právo jejího sociálního zajištění. Tím
končím (Výborně! Potlesk.)