Předseda (zvoní):
Prosím pana poslance,
aby pokračoval.
Posl. Mlčoch (pokračuje): Vážené paní a pánové! Myslím, že mluvím v souhlasu nejenom strany, kterou zde zastupuji, živnostensko-středostavovské, nýbrž i v souhlasu velké většiny této sněmovny, prohlásím-li, že chceme vybudovati republiku Československou v neodvislou, vnitřně silnou republiku demokratickou. Na tomto podkladě, na těchto zásadách chceme budovati náš stát. Jest přirozeno, že chceme-li se říditi touto zásadou, musíme se jí říditi v každém směru i také ve směru sociálně-politickém a hospodářském.
Pan ministerský předseda zde pronesl program, v němž po úvodě politickém zdůraznil, že tato sněmovna bude míti hlavně na starosti řešení nutných problémův a otázek hospodářských a sociálních. A tu jest jisto, že sáhneme-li k řešení těchto, musíme se přiznati k určitému systému. Tento systém není však v této sněmovně samozřejmý. V této sněmovně máme, řekl bych, silné dva bloky, které chtějí stavěti stát na zcela různých, protichůdných sobě názorech sociálně-hospodářských. Jedni chtějí zrušiti soukromé vlastnictví a soukromé podnikání a vybudovati stát na zásadách socialistických, na zásadách komunistických, druzí chtějí udržeti soukromé podnikaní a soukromé vlastnictví jako základní princip existence tohoto státu a společnosti vůbec. My stoupenci strany živnostensko-středostavovské hájíme principy zachování soukromého vlastnictví a soukromého podnikání vrstev středních a lidových, hájíme zásadu postaviti se proti nedozírnému rozpětí velkokapitalismu do té míry, aby nebyl nebezpečím sociálních vrstev jak námezdně dosud pracujících, tak vrstev středních a malých podnikatelských. Přátelé! V programu vládním neslyšeli jsme naprosto jasné definice po této stránce, program vládní jest jaksi kompromisem mezi oběma těmito názory (Hlas: Vy jste chtěli slyšet, že má být soukromé vydírání zachováno!) Soukromé vydírání a soukromé vlastnictví a podnikání je podstatně veliký rozdíl. Zrušíte-li soukromé vlastnictví a podnikání vůbec, vrátíte se zpět do dob primitivních, do těch dob, z nichž jsme se dostali, do těch dob komunismu, který byl už, pravda, dávno a několikrát se opakoval, i v naší české historii existoval, a přijdete k tomu názoru, že prostě impulsem pokroku technického, kulturního, výrobního i obchodního, tím mravním impulsem jest to soukromé vlastnictví. Ovšem, že nemůžeme připustiti, aby soukromé vlastnictví docela bez obmezení mohlo se uplatniti, aby soukromé vlastnictví stávalo se nebezpečím sociálním, aby soukromé vlastnictví nám zde zakládalo opravdu, řekněme si otevřeně, revoluční, bych řekl, živly, které nejsou spokojeny se svou odvislostí sociální. Soukromé vlastnictví nemůže jíti do těch neobmezených měr, aby se stalo prostě karabáčem veškerého pracujícího lidu, jímž není pouze člověk námezdně pracující, nýbrž též samostatný výrobce malý i střední. Soukromé vlastnictví musí býti dle našeho názoru vtěsnáno v určité sociálně reformní zákony, které musí regulovati rozpětí soukromého podnikání tak, aby nebylo nebezpečí pro sociální uspokojení širokých vrstev. (Hlas: To půjde těžko!) Zrovna tak těžko jako provésti revoluční převrat z dnešních hospodářských řádů do těch vašich komunistických. To jest daleko horší! (Posl. Němec: Ale dnes jsou neudržitelné, to vidíte.) Ano určité věci v dnešním hospodářském životě jsou neudržitelné. Celý systém, však nelze dnes revolučním převratem za pár měsíců, jak zde pan kol. Skalák pronášel, změniti. (Posl. Němec: On neřekl za několik měsíců.) Řekl! Pan kol. Skalák, mluvčí levice strany sociálně demokratické, nám zde definoval program, o němž on zajisté věří, že se kdysi uskuteční. On dokonce tvrdil, že věří, že revoluce sociální jest naprostou nezbytností a stane se skutkem prý během několika měsíců, snad do půl roku, ale pak musí také připustiti, že jsou také lidi jiného názoru, kteří myslí, že není u nás potřebí takových revolučních převratů, ba že dokonce zde není podmínek k těmto revolučním převratům, ba že není ani žádoucí z příčin státně politických, aby podobné převraty u nás byly fedrovány a živeny.
Velectění! Pokud se tyče omezení anebo rigorosních opatření proti velkokapitálu, jistě každý demokraticky založený člověk a zvláště stoupenci našeho hnutí jsou toho náhledu, že zde musí býti, nemůžeme však jíti na zásadu úplného zrušení soukromého podnikání a socialisování veškerých podniků, což jest důsledkem zvláště snah komunistických. My vycházíme z názoru, že touha po soukromém vlastnictví a soukromém podnikání není nic umělého, není nic udržovaného násilím nějakých kapitalistických nebo militaristických řádů. Ta snaha tkví v člověku samém. Velká většina lidí chce býti hospodářsky samostatná, chce býti vlastníkem svého vlastního kusu pole, domku, živnosti nebo obchodu, chce věnovati své veškeré síly a snahy, veškerou svou inteligenci, veškeré své schopnosti tomu, aby to své budoval a po případě i svým dětem přenechal. Velký počet a miliony pracujících dnes námezdně lidí, dělnictva, jest založen tím směrem, že chce se dojista hospodářsky osamostatniti. Zřízením komunistických řádů překážíte i těm četným armádám dělníků, aby se mohli státi hospodářsky samostatnými, poněvadž jest mezi nimi mnoho lidí, kteří raději zamění tu svoji odvislost námezdnickou za samostatnost hospodářskou, třeba by ten člověk byl jen malým podnikatelem, obchodníkem, zemědělcem nebo živnostníkem. (Hlas: Jest možno, aby se každý osamostatnil?) Zrovna tak není možno každého osamostatniti, jakoby bylo nesprávné, abyste každému, kdo jest hospodářsky samostatným brali jeho vlastní provozovací prostředky, (Hlas: Pokud nevyssává jiného, ať si hledí hospodaření!) To jest sociálně reformní názor, ale ne komunistický. (Hlas: Vy jste liberál!) Ne, nýbrž my jsme zásad středostavovsko-sociálních, pánové. Máme názory, které se dají zdravě aplikovati na dnešní i budoucí poměry. Pánové právě z levice sociálně-demokratické nám tvrdí, že jest nutna zde zvláštní organisace, která musí působiti k tomu, aby ten sociální převrat revoluční se co nejvíce urychlil, a zařizují nám zde zvláštní organisace pod jménem dělnických rad. Za příklad a vzor si berou podobnou organisaci v Rusku. Velectění, já nemám sice do toho co mluvit, co vy si ve své organisaci ovšem chcete dělati anebo děláte, avšak jest to podivno, když zde má býti zřizována instituce, která má býti nad tímto zákonodárným sborem, která neuznává existenci a pravomoc dnešních našich zákonodárných a samosprávných sborů.
Musíte se vžíti, pánové, že jsme trochu v jiných poměrech, než-li byli dělníci, třeba i sociálně demokratičtí v Rusku, když prováděli revoluci, tehdy za vedení Lenina a Trockého. Tenkráte ruské poměry byly poněkud jiné, než-li jsou poměry zde u nás v Československé republice. U nás jistě nemáte příčin stěžovati si do toho, že by velká většina politických činitelů i lidu vůbec nebyla založena k velikým, rozsáhlým sociálním reformám, že nebyla založena k tomu, aby dala průchod socialisačním opravdu rozumným reformám, a že by nechtěla dáti průchod tomu hnutí, které dnes ovládá opravdu téměř všechny kulturní státy. Chce dáti průchod ovšem přirozený. (Posl. Haken: Myšlenkový průchod!) Ne pouze myšlenkový. Vy vidíte, že zákonodárný sbor vám věci, o něž jste celých 50 roků bojovali, docela legální cestou uzákonil. Nevidíme zde příčin tedy, aby se také u nás dělaly pokusy anebo připravovaly se pokusy k revolučnímu převratu. (Posl. Haken: To dělá sdružení kapitalistické!) Pánové, u nás sdružení kapitalistického nemáme ještě do té míry, jako... (Hluk.) Pánové, vy musíte vzíti laskavě také v úvahu, že nemáte zde pouze několik desítek anebo několik set velkokapitalistů, které chcete vyvlastňovati, nýbrž že zde máte statisíce malých podnikatelů, kteří jsou pro zásadu zachování soukromého podnikání a jsou to statisíce zemědělců, statisíce živnostníků a obchodníků, kteří mají zájem na tom, aby soukromé podnikání do určité míry, pokud jest to ovšem prospěšno pro široké vrstvy, pokud není kapitalistickým podnikáním, dále trvalo. Vy musíte tyto široké vrstvy respektovati, nesmíte jim bráti podmínku existence, poněvadž jest přirozeno, že tyto vrstvy jako vaše... (Posl. Brodecký: Hokynáři se nesocialisují!) Zatím! Padl zde výrok kol. Brodeckého, že hokynáři se nesocialisují. Já mu říkám: zatím, poněvadž komunistický program, kdyby se měl uskutečniti, neuznává potom ani soukromé podnikání hokynářů. Tedy jde v tomto případě, a v tom si musíme býti jasni, i o ty hokynáře. (Hlas: Keťasové a keťáskové!) O keťasích a keťáscích si ještě promluvíme, kdo keťasuje a jak.
Velectění, tedy poměry u nás jsou
poněkud jiné než byly a jsou v Rusku, které vedly k revolučnímu
sociálnímu převratu, a myslím, že také většina nejenom středních
vrstev, nýbrž i dělnictva jest toho názoru, že není u nás potřebí
žádných revolučních experimentů podnikati a že nelze si také přáti,
aby i u nás snad nastaly poměry ruské. Kam došel bolševismus v
Rusku, kam došel Lenin se svými theoriemi komunistickými? (Hlas:
Jděte se podívat!) Ano, tam dospěl, že se sám přesvědčil,
že jsou to v praksi hotové nemožnosti. Je to komunistické, je
to převádění soukromého vlastnictví do vlastnictví státu nebo
komuny ten jeho program agrární, když rozdělil půdu milionům malozemědělců,
těm malým mužíkům? (Hlas: Ti si ji vzali sami!) Ano, sami,
ale byli spojenci bolševiků, poněvadž jim je v programu svém Lenin
přímo slíbil, aby tyto ohromné massy získal. Lenin se přesvědčil
sám, že základem každého státu i toho, který on chtěl budovati
a který měl býti státem socialistickým, komunistickým, ale kterým
už dnes není, že základem toho státu je klid, pořádek a řádná
organisace práce. (Výborně!) Lenin přišel k tomu názoru,
když je potřebí stát udržet, že se musí pracovati a intensivně
pracovati a že mnohdy i krásná hesla nedají se uskutečniti dočasně
proto, poněvadž to stát nemůže vydržeti, poněvadž to stát nemůže
ke své existenci potřebovati. Lenin postavil se sám proti vašim
vlastním socialistickým a komunistickým zásadám a požadavkům,
zavedl vám nucenou práci militaristicky organisovanou, zavedl
vám 12hodinnou nucenou práci, ačkoli socialistický program - pravda
- hlásá 8hodinnou dobu pracovní. (Posl. Němec: Pro všechny.
Všichni musí pracovat!) Ano, ovšem správně tvrdíte, že pracovati
musí všichni. A co my chceme jiného? (Hlas: Keťasovat!) Ne
keťasovat, pracovat. Ten živnostník, zvláště ten malý, pracuje
bez oddechu, ten nezná žádných pracovních hodin, ten nezná nedělí
a svátků, on pracuje do krajnosti, to není lenoch, to není žádný
příživník. (Posl. Mikulíček: Konkurence velkovýroby ho k tomu
nutí, ne socialismus!) K tomu také přijdeme. Ale hojiti tuto
nemoc tím, že řeknete malému podnikateli: Ty nesmíš býti hospodářsky
samostatným, my zrušíme systém soukromého podnikání a ty budeš
veřejným zřízencem, to není způsob, jakým chceme řešiti ty sociálně
politické problémy. (Posl. Haken: To mu nikdo nebere. Vy tomu
sám nevěříte!) Dovolte, kolegové ze sociální pravice a národních
socialistů ovšem... (Hluk. Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Posl. Mlčoch (pokračuje):
Tedy dovolte, velectění! Kolegové z pravice sociálně-demokratické
a od národních socialistů prozatím - řekněme si - ponechali by
možnost existence středního stavu, ale pánové, za něž mluvil zde
pan kol. Skalák a jichž prý zde máme ve sněmovně 23, (Hlas:
Dokonce 28!) ti tvrdí, že mají za sebou většinu organisovaného
dělnictva, a ti nám povídají poněkud něco jiného. Tedy zvláště
do tohoto tábora tyto mé vývody patří a mohu zde prohlásiti, že
my nikdy nemohli bychom se spřáteliti s tím, aby podmínky existence
středních a malých produktivních vrstev nám byly vzaty ať již
jakýmkoli způsobem, ať již komunismem, anebo na druhé straně neomezeným
rozmachem velkokapitalismu do té míry, aby nás zničil. (Hlas:
Hospodářský federalismus! Posl. Brodecký: Od kolika tisíc dolů?
Posl. Stivín: V Rusku jsou maloživnostníci a nikdo si jich ani
nevšimne!)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován: (Hlas: Má zbytečný strach.)
Posl. Mlčoch (pokračuje): Strach zrovna nemáme (Veselost.), pro strach máme zde uděláno! Ale jest zajisté potřebí, abychom si všichni nalili čisté víno, jak chceme v této republice řešiti hospodářsko-sociální základy této republiky. To jest nutné, abychom si to pořádně jednou řekli, nesmí se na nás nazírati jako bychom byli spojenci velkokapitalistů. (Posl. Němec: Avantgarda!) Avantgarda podle vašeho názoru ovšem, poněvadž kdo pracuje proti velkokapitalismu, ten musí se podříditi jenom určité šabloně a určitému diktátu, který jest jedině správným, který diktujete vy. To jest ovšem veliký rozdíl. My máme také určité názory sociálně-hospodářské, my také víme, že velkokapitalismus ničí prosperitu a existenci středních a malých vrstev výrobních a obchodních, my proti němu chceme se a budeme se do krajnosti brániti těmi hesly, jejichž krajním důsledkem jest zásada, která konec konců neuznává ani existenci naši. Tedy musíme hledati své vlastní cesty politiky sociálně-hospodářské, již formulujeme v program středostavovsko-sociální, který chce docíliti toho, aby byla provedena sociální spravedlnost tím způsobem, že bude podnikání, soukromé vlastnictví provedeno pokud možno největší distribucí majetku a podnikání v co možno největší počet samostatných majitelů a podnikatelů, jejich rozmach a existence že bude zákonem chráněna proti zproletarisování velkokapitalismem, který dnes má naprosto neobmezené možnosti, a může nás zrovna tak jako dělníka a pracovní sílu fysicky využitkovávati a ničiti hospodářsky. (Posl. Haken: Parcelovat Škodovku!)
Ne, velectění! Velkopodniky, které provozovati nelze po středo a maloživnostensku, ty přirozeně v zájmu celostátním musí býti sukcesivně podle toho, jak který je k tomu uzpůsoben, socialisovány. To my také přiznáváme, že velkopodniky, které jsou ku prospěchu celku a nelze jich provozovati po živnostensku, nelze parcelovati a nelze jich převáděti na náš systém; tak rozumnými jsme také my. My jsme pro tyto sociální reformy, poněvadž víme, že je povinností státu a společností najíti takový systém, aby byl v něm spokojen každý jedinec. Ovšem vy tvrdíte, že tento systém může býti jednotný jen dle jedné šablony (Posl. Haken: Ne! Socialistický!) aby byli všichni zřízenci toho celého státu nebo řekněme komuny. My říkáme: Kdo chce býti hospodářsky samostatný a není nebezpečným společnosti sociálně, nejsa velkokapitalistou, budiž mu to umožněno. V tom je ovšem podstatný rozdíl mezi zásadami vašimi a našimi. (Posl. Stivín: Kde pak? Přečtěte si násobilku! Nemluvte o tom. Tomu nerozumíte.) O tom ještě budete rozhodovat jistě na svém vlastním sjezdu, k jakému názoru se přidáte, zdali k názoru komunistickému, či k sociálně reformnímu. Tedy to jsou naše zásadní principy, zásadové principy, na nichž chceme spolupracovati v tomto Národním shromáždění a jejichž základem je hospodářská demokracie. My se stavíme následkem toho přirozeně proti jakékoliv třídní diktatuře, poněvadž chceme, aby republika Československá byla založena i hospodářsky na demokracii, aby bylo dáno právo na existenci všem i těm, kteří chtějí hospodářsky samostatně podnikati a pracovati, i těm, kteří nemohou býti hospodářsky samostatnými, aby jim bylo dáno právo na spoluúčasti ve velkopodnicích ve správě i zisku. To jsou naše názory a myslím, že v jich uskutečňování zajisté se sejdeme s většinou této sněmovny.
Přecházím k vlastnímu programu naší vlády. Jaká mohla býti vláda? Přirozeně dle výsledku voleb nemohla býti vládou jedné politické strany, ba ani ne bloku přibližně stejnorodých politických stran, poněvadž není zde většina ani socialistických ani občanských stran, musela býti přirozeně zřízena vláda koaliční, která také ve svém programu musela se držeti principu takového, aby vyhověla všem a vlastně žádnému. Vládní program končí krásnou zásadou: Pořádek, nerušeny demokratický a sociální vývoj doma, klid a mír na venek. Myslím, že na těchto zásadách bychom se sešli všichni zde, jak jsme přítomni, bez rozdílu politického a nacionálního rozvrstvení. To si přejeme vlastně, pravda, všichni, aby byl naší republice ponechán a zaručen klid ke klidnému a demokratickému vývoji tak, aby nebyla zmítána revolučními převraty sociálními, ani zbytečnými nacionalisticko-šovinistickými výbuchy, jichž jsme zde byli právě svědky se strany pánů z německé strany.
A je samozřejmo, že hlavním bodem vládního programu musela býti politika zásobovací a že hlavním úkolem tohoto shromáždění jest opatřiti v této nejkritičtější době širokým vrstvám lidovým nejnutnější životní prostředky. Ovšem také v tomto opatřování a systému opatřovacím jsou dva různé názory. Jedni tvrdí, že lze to opatřiti jedině utužením systému ústředňového a tuhým státním obhospodařováním veškerých životních potřeb. My zase tvrdíme, že právě tento systém je příčinou toho, že není možná rychlá správná distribuce a není možno také přikročiti k náležitému zlacinění životních potřeb, poněvadž zde není volné konkurence.
Příčiny drahoty, velectění, nejsou ty, o kterých se zde namnoze tvrdilo, že jsou zjevem dnešního soukromokapitalistického systému a jeho důsledkem. Příčiny drahoty a celé zásobovací krise leží vlastně v následcích pětiletého ničení, loupení, drancování, tedy ničení hospodářských statků, nutných k výživě obyvatelstva. Jsou to prostě následky války. (Posl. Skalák: To je následek kapitalismu!) To je váš názor, ale já si dovolím dokázati něco jiného.
Tyto důsledky drahoty jeví se v tom, že nastal dočasný nedostatek, právě tímto ničením nastala nutnost dovozu potravin a surovin a, jelikož nemáme dosti prostředků finančních, nemáme možnosti v dostatečné míře jich přivézti, tedy prostě nemáme možnosti opatřiti jich tolik, kolik jich k své výrobě a své existenci potřebujeme. Vyšší daně, vyšší dovozní poplatky, všeobecná nechuť ku práci, způsobená právě úpadkem morálky za pětiletého všeobecného ničení válečného. (Posl. Modráček: Mizerný chléb. Posl. dr. Juriga: Ano, na Slovensku!) To je pravda. Nejistota a nechuť podnikatele k tomu, aby podnikal, poněvadž nemá jistoty, zdali zítra ještě bude podnikatelem, poněvadž někteří pánové mu slibují, že nastane ten sociální převrat dnes anebo zítra, dále systematické mzdové spory, nejistota právní, valutární anarchie a ohromné zisky velkokapitálu, nikoliv malých... (Posl. Hacken: Uzenářů, řezníků a kloboučníků! Vím, kolik domů si koupili!) Já hned k tomu přijdu!
Já tvrdím, že abnormální zisky velkopodnikatelů jsou příčinou dnešní drahoty a potom jejich organisace, aby uměle způsobovali nedostatek určitého zboží tím, že ho skrývají anebo i výrobu zastavují. Tak na př. dnes již máme zprávy, že některé továrny textilní již dohodují se na zastavení výroby vzhledem k tomu, že v zahraničí se jevily značnější poklesy cen, majíce strach, že budou museti ze svých cen také sleviti, ačkoliv musím prohlásiti, že dosud nemáme my živnostníci a obchodníci jediného oznámení z továren, že by některé zboží bylo laciněji nabízeno, naopak od 1. června železo je zdraženo o 10 korun a také jiné zboží, papírové, klih, textilie a jiné opětně stouplo.
Obuvníci platili za kůži 160-200 K za kg. když s nimi hospodařil stát, poněvadž státní centrála kožní dávala velký příděl továrníkům. Tito to prodávali, poněvadž vydělávali na prosté kůži více než na obuvi, keťasům, židům a od těch musili malí živnostníci kůži kupovati až za 200 K za kg. To byly důsledky toho systému vázaného, který právě umožnil a vynutil vlastně existenci zásobování pod rukou, poněvadž žádný člověk pod sluncem ani ten pán, který byl řiditelem v takové ústředně, ani pan ministr zásobování není s to, aby na lístky, které jsou přikazovány občanům, anebo dokonce používáním těchto lístků mohl býti živ. (Posl. Němec: Po zrušení kožní centrály stouply ceny koží o 200%.) Konečně tento systém umožnil však něco jiného, proto jest udržován. (Hlas: Musí býti držen dál!) Promiňte velectění, že když už jste narazili na tuto strunu, řekneme si i po této stránce pravdu, co umožnil tento centralistický systém zásobovací? Umožnil tak zvané třídní a přednostní zásobování. (Hlas: Zámožných vrstev, toho, kdo má peníze!) Na toho, kdo má peníze, na toho stejně jste krátcí, ať již činíte jakákoliv opatření. Bohatý si zaopatří vždy všeho dost, ať hospodaříte pomocí centrál, toho žádným způsobem nezkrátíte. Ale přátelé, zkracujete někoho jiného pomocí tohoto centralistického systému zásobovacího. Jak jsem již pravil, umožňuje se zásobování podle politického klíče a podle politických konsumů, podle toho, jakého je kdo politického přesvědčení. A to jest právě něco, co v demokratické republice jest určitým bezprávím, a jest určitým privilegiem, které musí býti v zájmu demokracie odstraněno. (Tak jest!) Všichni občané bez rozdílu v naší republice musí míti rovné právo na stejné zásobování a ne, aby se zásobovaly jen určité politické konsumy, kdežto občané neorganisovaní v konsumech aby nedostávali žádné nebo malé příděly. To prosím jest systém, který ovšem jest prospěšným pro určité politické strany, ale celku škodí a národu škodí, a ten systém musí býti potírán. (Hlas: V Podkrkonoší je hlad a mají tam konsumy!) Pak pošlete do Podkrkonoší potraviny a nedávejte je tam, kde jsou zbytečné, jak denně, prosím, takové případy se stávají. Jediným, totiž ne jediným, ale dle našeho názoru, myslím, že asi správným prostředkem k nápravě by bylo pracovati k tomu, jak konečně také ve vládním prohlášení výslovně se praví, aby byla zvýšena výroba, aby nastala chuť k podnikání, abychom prostě zvýšili produktivitu v každém směru do té míry, abychom se stali soběstačnými. (Hluk.)
Velectění pánové! Pokud se týče soběstačnosti, myslím, že by k tomu bylo dobrým impulsem, kdyby se dala možnost produktivním vrstvám, i v těch případech, kde dosaváde je a trvá státní zásobování, nebo se domnívají pánové, kteří mají dnes ještě jaksi rozhodující slovo o tom, že jest nutné, připusťme to - nejsem sice sám zemědělcem, ale připusťme to - aby i pro zemědělce byly akceptovány ceny přiměřené výrobním nákladům, aby neměli jakýchkoli příčin, řekněme i čistě sobeckých snad, aby za dražší peníze své produkty hleděli zpeněžiti. Myslím, že tento požadavek lze konečně akceptovati. (Výkřiky.)
Je přirozeno, že pokud se týče
mezd lidu pracujícího, ať již duševně nebo fysicky, musejí se
přizpůsobiti cenám životních potřeb, aby si jich mohli opatřiti
do té míry, aby mohli býti slušně a řádně živi: to jest nesporné.
Tedy zameziti vývoz potravin, stanoviti ceny přiměřené cenám výrobním,
zakázati obchodování bank se zbožím a surovinami, poněvadž tam
jsou ti velcí keťasi, kteří vydírají velké miliony. Dnes, kdy
banky vykazují veliké zisky, ale tajně kromě toho mají ještě daleko
větší zisky, tyto banky nezískaly to v normálním úvěru finančním,
nýbrž keťasováním ve velkém se zbožím a surovinami. Tam jsou ti
keťasové, na které se musí konečně řádně došlápnout. Dále, velectění,
myslím, že nastává již i ta doba, kdy konečně bude možno přikročiti
k naprostému uvolnění ve veliké řadě produktů, poněvadž vidíte,
že zahraniční ceny klesají, a kdybyste chtěli držet systém centralistický,
který by konservoval dosavadní ceny, přišli byste k tomu, že byste
se nemohli přizpůsobiti trhu světovému, poněvadž byste konkurenci
neumožnili. Tedy musíte se konečně přizpůsobiti tomu názoru, že
musí v nejbližší době nastati uvolnění obchodu, uvolnění výroby.
(Posl. Srba: Cena tuku světová jest 36 K a v domácím se prodává
za 46 K. Proto jest domácí obchod!)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan kolega
Mlčoch.
Posl. Mlčoch (pokračuje): Pan státní tajemník zásobovacího ministerstva upozorňuje na něco. Já dovolím si na to reagovati na jiném místě.
Svého času právě se jednalo o
to, abychom sem dovezli lacino veliké zásoby tuku. Družstvo řezníků,
které jsem já tehdy uvedl k panu ministrovi zásobování, tuším
tehdy ještě k tomu prvému, p. dru Vrbenskému, žádalo, aby dostalo
povolení k volnému nákupu těchto tuků v cizině, jednak v Anglii
jednak v Jugoslavii. A co se stalo? Pan ministr zásobování tehdy
nedal povolení proto, poněvadž tuky nám tehdy přivezli na účet
zásobovacího ministerstva daleko dražší pánové od ministerstva
zásobování, prostřednictvím jiné korporace. Tehdy nemohli potřebovat
konkurenci. Tedy takové hospodářství provádí se, když je nutno
držeti centralistický systém, který nemůže potřebovat žádné konkurence.
Ovšem, kdybychom zrušili centralistické zásobování, nastane něco
jiného. (Hlas: Také hlad! Ten jest zde tak jako tak!) Ale
nastane něco jiného. Ten velký řetěz konsumních spolků jdoucích
právě za vládou tohoto centralistického systému, který se nám
rozmnožil do celých tisíců, stal by se prostě konkurenčně neschopným,
poněvadž by nemohl konkurovati odbornému obchodnictvu. Musili
by pánové v konsumech býti také odborníky a ne jen dobrými politickými
agitátory, (Potlesk) musili by rozuměti zboží a ne politice,
a nastal by prostě rozklad v tomto celém systému, na kterém určité
politické strany založily dnes svou politickou basi a svůj politický
vliv. (Hlas: Před válkou jich nebylo?) Ano, před válkou
jich nebyl ani desátý díl. (Hlas: Proč jsou teď?) Poněvadž
mají přednostní zásobovací právo zajištěno. To bylo využitkování
centralistického systému k politické agitaci. (Hlas: Za máslo
u obchodníka jste dostal, ale za jiného nikoliv. Stejná práva
pro konsumy jako pro živnostníky!) Vážené dámy a pánové! Já
zde veřejně prohlašuji jménem strany, že se nestavíme proti žádnému
dělnickému hnutí, ani ne proti konsumnímu hnutí. (Hlas: Také
byste nic nepořídili!) To jest možné, ale chceme, aby toto
hnutí bylo postaveno na roveň ostatnímu, aby privilegie poskytované
dělnickým konsumům odpadly, aby byly na roveň postaveny volnému
legitimnímu obchodu, jako obchodníci. (Hluk. Posl. Najman:
Váš konsumní spolek v Chocni měl obrat dva mil., zaplatil jen
700 K daní. Měl 70.000 čistého zisku! Obchodník by musil platiti
50.000 K!)
Předseda (zvoní): Žádám o klid! (Hluk. Výkřiky.)
Slovo má pan kol. Mlčoch.
Pan kol. Modráček přijde ke slovu. Jest již přihlášen.
Prosím pana kol. Mlčocha, aby mluvil dále.
Posl. Mlčoch (pokračuje): Promiňte, že vám mluvím o věcech, které nejsou zrovna, řekněme, příjemné zvláště pro určité politické kruhy. Ale jest nutno, abychom o těchto věcech také zde mluvili. Tedy vy tvrdíte, že zde určitých přednostních práv a protekcionářství není. (Hlas: Pro ty, kteří mají peníze, jest přednostní zásobování.) Nikoliv. Vedle těchto mají určitá privilegia konsumy. (Hlas: Na lístky!) Ne, na lístky! Podívejme se třeba na jedno. Ministerstvo zásobování provádělo také akci, tak zvanou akci lidového ošacení, aby se vrstvám chudého lidu zaopatřila levná obuv a levný oděv. Na toto lidové ošacení vypsala se dávka, tuším asi dva miliony párů obuvi. Na tuto byli povinni továrníci kožní odváděti 20% své produkce, za 24 K kg. podešvové kůže. Ale dnes živnostníci, kteří mají vyráběti obuv, musejí platiti za kůži tuto 120-160 K. Tato obuv dala se vyrobiti z velké části velkopodnikům; zadala se ale také část této obuvi maloživnostenským družstvům. A pan státní tajemník, když jsem o tom s ním jednal, pan kol. Srba, s potěšením mi tehdy sděloval, že dokonce 60% této výroby bylo zadáno družstvům maloživnostenským. Zjistil jsem však, že těmto maloživnostenským družstvům byla sice dodávka tato zadána, ale suroviny přes to, že již dávno měly býti tyto boty odvedeny, ještě maloživnostenským družstvům z velké části přiděleny nebyly. Byly však přiděleny tyto suroviny továrníkům a továrníci následkem toho mohli včas vyhotoviti a také odvésti velká kvanta této obuvi. Ale obuvníkům zůstalo to potěšení, že mohou čekati dále na to, že dostanou příděly těchto surovin, a zase na druhé straně se jim dělá konkurence pomocí této obuvi, která nepřiděluje se dle lístků, na nichž by se prokázala faktická potřeba, aby to byli chudí lidé, nýbrž přiděluje se určitým politickým stranám dle politického klíče. Tyto strany rozdělují si ji mezi sebe a své funkcionáře, poněvadž to není žádná obuv pro dělníky, nýbrž je zcela pěkná luxusní vycházková obuv, kterou se zásobují páni, kteří mohou zaplatiti normální ceny obuvi. Tak se zneužívá akce, která má býti k tomu, aby dělnictvu chudému umožněno bylo lacinější obouvání, a používá se jí k tomu, aby pánové a dámy, kteří mohou zaplatiti řádně vyrobenou obuv z drahého materiálu, takovýmto způsobem laciněji obuv dostávali.