Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl přerušován. Slovo má pan dr. Kafka.
Posl. dr. Kafka (pokračuje):
Když pan ministerský předseda snažil se vyvrátiti výtky proti
státní správě, promluvil šíře o jediném oboru státní správy, a
to o školství, mohl by se tedy někdo domnívati, že vláda má a
může míti právě v tomto oboru zvlášť čisté svědomí. Bohužel však
- a pravím "bohužel" bez jakékoliv ironie, neboť vskutku
jsem toho dalek, abych nad těmito nekonečnými obžalobami cítil
nějaké uspokojení - bohužel není tomu tak a mohlo by se právě
školství označiti jako obor státní správy, ve kterém nejvíce došlo
ke škrcení a znásilňování již proto, že v těchto případech každé
bezpráví pociťuje se obzvláště krutě a trpce. Vládní prohlášení
snaží se odvrátiti naši pozornost od zemí sudetských odbočením
k Slovensku, jež je pro nás trochu vzdálené. Bude dosti příležitosti
zabývati se poměry na Slovensku a jestliže skutečně tak mnoho
na prospěch německého školství tam bylo vykonáno, jak pan ministerský
předseda tvrdí, bude to od nás bez výhrady a s díkem uznáno. Ale
již dnes chceme říci, že i největší rozkvět německého školství
na Slovensku - a poněkud máme o tom přece pochybnost - neodškodní
nás za zkracování německých škol ve větší části Československé
republiky, zemích sudetských. A tu při posuzování poměrů v zemích
sudetských musíme se skutečně co nejdůrazněji proti tomu ohraditi,
aby pan ministerský předseda se domníval, že může celou dosavadní
školskou politiku odbýti nevinně znějící větou, že bylo zrušeno
několik škol, kterých nepotřebujeme. Ne, pánové, nebylo zrušeno
jenom několik škol, nýbrž jak ze středních škol, tak ze škol obecných
nesmírně mnoho. Byly zrušeny nejenom školy, kterých nepotřebujeme,
nýbrž i přemnohé, které jsou nezbytné pro vzdělávání naší mládeže
a na které ostatně - což by konečně ve státě právním také mělo
míti nějaký význam - podle znění zákona máme nedotknutelný a nepopíratelný
nárok. Došlo však vedle přečetných zrušení německých škol ještě
také i k přečetným protizákonným přehmatům a násilnostem proti
německému školství, které všechny byly způsobeny ze stejného podnětu
nesnášenlivosti a chauvinismu. Jak by nazval pan ministerský předseda
neustálé zmenšování počtu německých škol, jež protiví se každému
zákonu, dokonce i vašemu vlastnímu zákonu z dubna 1919, a které
působí, že v mnohých třídách sedí přes osmdesát a devadesát dětí,
zatím co zřízeny byly celé školy pro sotva osm až dvacet dětí
českých? (Výkřiky německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Posl. dr. Kafka (pokračuje):
Co řekne pan ministerský předseda tomu, že proti těmto zrušením a výměrům o omezení škol nebyly přijímány vůbec stížnosti a že nyní, když nejvyšší správní soud učinil přítrž této neslýchané praksi, nebyl přiznán odkládací účinek rekursům postižených obcí a ústavů, ač jim dle zákona přísluší? Téměř všechny tyto případy byly přímo ve formě protestů jak panu ministerskému předsedovi tak i panu ministrovi vyučování oznámeny, ale k odstranění těchto nepřístojností nedošlo, právě jako nedostalo se nám žádného vyřízení ve věci dohlédací stížnosti na chování pražského starosty jakožto předsedy německé okresní školní rady, ač jednali jsme o věci s ministry a vše možné nám bylo slíbeno. Jaký výraz pokládá pan ministerský předseda za případný k označení oblíbené methody pana předsedy české školní rady, že jednoduše v určitých školách změní německou vyučovací řeč na českou, aniž k tomu má nějakého zákonného předpokladu? Jak posuzuje pan ministerský předseda případy, kdy německé školní budovy, dokonce i takové, jež jsou soukromým majetkem, svému účelu byly odňaty a buďto, jako gymnasium plzeňské, zabrány proti všem zákonným ustanovením k účelům ubytovacím, nebo opětně proti znění zákona, zvláště také v odporu proti § 7. českého zákona školského z dubna 1919 k umístění nově zřízených neb rozšířených českých škol? Při tom doporučuji pozornosti pana ministerského předsedy a vlády vůbec jisté ne bezvýznamné vedlejší okolnosti, totiž, že tyto protizákonné případy odnětí majetku a dání v nucený nájem staly se beze všeho předběžného šetření, aniž postižené obce a ústavy byly v čas vyrozuměny, v některých případech dokonce za protizákonného použití vojska, téměř bez výjimky takovým však způsobem, že školní vyučování bylo buď dočista znemožněno anebo na čas nesnesitelně omezeno a stále musí trpěti nedostatkem místností, které nezřídka přímo jsou s hlediska zdravotnictví nebezpečnými. S hlediska nedostatku místností vyučovacích, zdravotních závad, ba někdy dokonce přímého ohrožení života žáků a učitelů, dlužno povšimnouti si také umístění velmi mnohých německých středních škol v Praze, jež stísněny jsou v nevhodných budovách. A všechny tyto závady, z nichž vybral jsem jenom ukázky, netýkají se snad jenom jednotlivých případů, to jsou šmahem všeobecné zjevy, které opakují se ve stech případů. V tom ohledu je snad poučno, že v celém jazykovém ostrůvku štockém nebylo téměř jediného místa, ve kterém nedošlo k takovým přehmatům, o kterých byla řeč.
Dotýkaje se otázky školské poukázal pan ministerský předseda i na vrchol škol, vysokou školu. Otázky universitní se opravdu jenom dotkl a bylo to skutečně rozumné, ježto o jiných typech vysokých škol, o technikách, vysokých školách obchodních a především o vysoké škole montanní v Příbrami, která náhle od základu byla počeštěna, muselo by se říci mnoho a závažného, co by se těžko srovnalo se zásadami národní spravedlnosti. Podvoluji se nyní sám, abych nebyl příliš rozvláčným, onomu omezení, které si pan ministerský předseda spíše z donucení než dobrovolně uložil, a budu mluviti pouze o universitě. O přehmatech zákona v tomto ohledu bylo již na jiném místě pojednáno. Musím však na tomto místě dodatečně na to poukázati, že správní úřady nedaly se v národní rozhodnosti, abych neužil silnějšího výrazu, předstihnouti zákonodárstvím. Bude se snad mnohým pánům, kteří mají pochopení pro jazykové právo a bezpráví jen tehdy, jde-li o jejich vlastní řeč, zdáti malicherným, poukážu-li na trapné aféry s nápisy ve všech klinikách a ústavech, jež umístěny jsou v zemských budovách. Mohu se tu dovolávati názoru samého ministerstva vyučování neoznačuji-li tyto naše stížnosti jako malicherné, nýbrž označím-li jako malicherné a v nejvyšší míře ztrpčující chování zemské správní komise, která tyto stížnosti vyřizuje a která nemá síly nebo odvahy, aby je změnila, a užila jinak tak rozhodné a účinné ústřední moci státu. Ostatně nezůstalo při jazykových bezprávích. Zemský správní výbor zneužil dokonce své skutečné moci disposiční nad místnostmi nalezince proti názorům ministerstva vyučování k tomu, aby německému oddělení odňal polovinu jeho nutných místností, aby zmenšil počet lůžek na tomto oddělení ze 130 na 50, aby německé oddělení neoprávněným způsobem zkracoval na přídělu kojenců a tím vážně ohrozil vzdělávání lékařů. Veškerá ohražení k ministerstvu vyučování a ministerstvu vnitra podaná, která, nepřihlížeje k úvahám o národnostní slušnosti a skutečné potřebě, mohla se opírati i o ustanovení universitního zákona, který přikazuje přidělování nemocných do působnosti ministerstva vyučování, neměla posud výsledku, ba množí se pověsti, jež stále docházejí větší a větší jistoty, že podobné přehmaty, které se staly v nalezinci, jest očekávati i v porodnickém oddělení, a to v takovém rozsahu, že při dnešní návštěvě německé university musela by jedna rodicí žena se nechati vnitřně vyšetřovati padesáti studenty, což je nejen v nejvyšší míře nelidské, nýbrž bylo by tak nesnesitelné, že by vyučování porodnictví takto nedalo se udržeti. Také tyto malé poznámky týkají se jen skutečností, jež ilustrují poměry z poslední doby. Pan ministr vyučování bude jistě v každé chvíli ochoten předložiti panu ministerskému předsedovi ze spousty k němu došlých stížností tolik dokladů, že snad pan ministerský předseda v tomto bodu a snad i v jiných bodech, o kterých jsem mluvil, dojde k přesvědčení, že stížnosti podané Němci proti státní správě nejsou paušálními obžalobami a že nebyly ministerstvy právem odmítány protože se jeví neodůvodněnými a přehnanými. Není tedy přepjatým požadavkem, že žádáme vedle revise veškerého revolučního zákonodárství stejně důrazně i nápravu a odškodnění za všechna bezpráví, která stala se německému lidu v tomto státě v době před ustavením sněmu přehmaty správy a jejích orgánů. Ta celá nálada, vážené dámy a pánové s české strany, která nás při našem vstupu do tohoto sněmu uvítala, zarážející skutečnost, že předseda této sněmovny neužil ani při těch několika málo slovech své zahajovací řeči, která nám věnoval naší mateřštiny, ta nesmířlivost, která již v konferenci předsedů klubovních při pojednávání o otázce jazykové, kterou jsme dali na přetřes skutečně jenom s hlediska praktické účelnosti, byla projevena, malý smysl pro národnostní spravedlnost, který dokazuje složení předsednictva sněmovny a ještě více předsednictva senátu, a k tomu ještě zvláštní způsob uvítání, kterého se nám dostalo od velké části směrodatných českých časopisů, ty všechny zjevy skutečně nebudí v nás právě naději, že naše oprávněné požadavky dojdou takového pochopení, jakého by zasloužily. Příliš často ozývá se ve všech vašich projevech ve sta obměnách opakovaný a přece tak prázdný motiv o vítězích a přemožených, který zvláště jasně bylo slyšeti dokonce i v reci pana ministerského předsedy, přespříliš tvrdošijně trváte na bezpodstatném tvrzení, že jednáme z mentality otrávené dlouholetým chauvinismem a imperialismem, když se dožadujeme, aby nám byly zajištěny základy našeho národního bytí a možnost národnostního rozvoje, příliš často opakuje se věta, kterou chcete možné i nemožné dokázati, že Němci v této republice nemohou a nechtějí zříci se svého výsadního postavení ve starém Rakousku. Což musíme stále znova opakovati, že český národ na žádném bojišti nepřemohl Němce ze zemí sudetských, a že i tehdy, kdyby jinak tomu bylo, práva vítěze a břemena poraženého vyrovnala by se uzavřením míru, kterým jistě vítězství, které si přisvojujete, dosti bohatě bylo odměněno. Musíme stále znova dokazovati, že předhůzka chauvinismu a imperialismu vůči převážné většině Němců v krajích sudetských, kteří od desetiletí byli v obraně, nikdy nemohla býti oprávněně provedena a nyní tím méně? Což musíme opět a opět říkati a dokazovati, že vaše tvrzení o našem výsadním postavení ve starém Rakousku za posledních 40 a 50 let starého Rakouska jest historickou nepravdou?
Boj Němců sudetských za plné právo sebeurčení, zahrnující v sobě i možnost rozhodovati svobodně o státní příslušnosti, skončil u zelených stolů versailleských a St. Germainských německou porážkou, ne, nikoli porážkou německou, nýbrž porážkou oné myšlenky, jež za světové války byla vyhlašována za nejvyšší cíl vítězných mocností. Ale o ten zbytek sebeurčení, kterého i na půdě tohoto státu možno se ještě domoci, nemůže a nechce německý lid v krajích sudetských za žádných okolností se dáti oloupiti. Tento zbytek sebeurčení značí s formálního hlediska, že pravidla, podle kterých máme v tomto státě žíti, a ústavní základy státu nesmějí býti vydávány vůbec přes naše hlavy a také ne bez našeho rozhodujícího spolupůsobení, po věcné stránce pak znamená, že musí býti nalezena taková forma ústavy, která německému lidu a všem ostatním přičleněným národnostem zaručuje úplnou svobodu a plné právo obstarávati si své záležitosti samostatně. Sledujeme-li tento cíl, vycházíme při své politické práci z předpokladu, že trvaní a zdravy rozvoj tohoto státu, který přece jste si přáli míti v těch hranicích, jak dnes je, a tudíž také s přítěží mnoha milionů nečeských obyvatelů, závisí na uskutečnění národnostní samosprávy a že pokojné spolužití všech národností, jehož je vám třeba stejně jako nám, může býti zajištěno úplně jenom v národnostním státě. Ohlašujeme-li otevřeně a čestně tyto cíle své politiky, tu mluvíte o chauvinismu, imperialismu a německé rozpínavosti. Ale v tom nás nemůžete klamati, že toto vaše tvrzení je vážné, neboť jinak museli byste zapříti všecko to, za co jste v minulosti s tak obdivuhodnou rozhodností bojovali, neboť musili byste upustiti od oněch cílů, ke kterým se hlásili vždy všichni vůdcové vašeho národa a které právě jeden velikán z vašeho národa vyjádřil těmito lapidárními slovy: "Já pán, ty pán."
A nemůžete se ani v tom klamati, že požadavky, aby uskutečněno bylo základní právo každého národa, aby zaručeno bylo národní samostatné žití, jsou vynálezem německé vypínavosti a velikášství, nýbrž odpovídají pevnému mezinárodnímu právnímu názoru a ethickému požadavku, za kterým stojí celý civilisovaný svět. Znáte toho bezpočetné důkazy neméně dobře než já. Ale snad mohu vás přece na jednu okolnost upozorniti, která v široké veřejnosti není příliš známa a přece je neobyčejně poučná. Myslím totiž na skutečnost, že výbor po celém světě rozšířené "Organisation centrale pour une paix durable" již v roce 1917 vypracoval návrh mezinárodní smlouvy o právech národnostních menšin, že tento výbor za předsednictví jednoho z norvéžských učenců skládal se mezi jiným z vedoucích učenců a politiků ze Spojených Států, Anglie, Italie, Ruska, Švýcar, Švédska, Dánska a Nizozemska a podnes tak složen jest, a že tento zmíněný návrh smlouvy podává dalekosáhle, do podrobností propracovaný program národnostní samosprávy, který má býti mezinárodně zajištěn. Předseda tohoto výboru předeslal uveřejnění tohoto návrhu smlouvy zprávu o pohnutkách, z nichž chtěl bych vytknouti jen dvě věty, které s laskavým svolením pana předsedajícího, ač jsem se nepřihlásil k francouzské národnosti, snad mohu citovati francouzsky (čte): "L'égalité des droits civiles et politiques pour toute personne, sans égards aux différences des nationalités, repose sur le principe du libéralisme et poss@ede en ellem@eme une valeur indiscutable, mais elle ne sufit pas @a la protection des mimorités nationales", a dále. "Il est indispensable de réaliser la liberté de la democratie et celle des groupes, réalisation qui est en accord complet avec la pensée moderne, car cette derni@ere n'a pas seulement égard aux individus, mais aussi aux groupes sociaux."
Tyto zde vytčené myšlenky jsou i podkladem našich požadavků. Pan ministerský předseda s pýchou na to poukázal, že váš národ postavil se za světové války na stranu nového světa a že pochopil dějinný význam okamžiku. Bylo by bezúčelno zkoumati, do jaké míry to, co se zde líčí jako vědomě provedené, bylo způsobeno vlivem náhody a neujasněných citů. V každém případě jest jisto, že nyní, když domohli jste se československého státu, bude českému národu položena otázka, zda se chce skutečně postaviti po bok novému světu a pochopiti dějinný okamžik. Odpověď je v těsné souvislosti s představou, kterou vy sami máte o mezinárodním určení tohoto státu a o poslání, které československá republika dle svého pojímání ve vývoji světových dějin má vyplniti. Právě v tomto tak důležitém směru přineslo vládní prohlášení málo jasna. Krátké věty o zahraniční politice trapně se podobaly pověstným exposées v delegacích na Míčovém náměstí. Nevíme, ke kterému z obou možných poslání tohoto státu vláda a v ní zastoupené strany se hlásí. Zda k onomu, o kterém v poselstvích a intervievech nezřídka byla řeč, a jež záleží v tom, aby z československého státu stal se ráj svobody a demokracie ve střední Evropě a vzorný stát smířlivosti národní, či k onomu druhému, kterému ostatně veškerá vaše dosavadní politika zdá se odpovídati, k poslání, jež nestaví tento stát do služeb světového ideálu, které, když odmyslíme si všechen idealismus, ani ne z chladné, věcně politické úvahy, strhne jej do služeb oné skupiny, jež v daném okamžiku bude míti v rukou vládní moc, ale pouze do služeb okamžitých proudů v některém dohodovém státě a přidělí této republice málo vděčnou úlohu četníka střežícího zotavující se a sílící německý národ ve střední Evropě. (Souhlas německých poslanců.)
Volba mezi těmito dvěma posláními nemůže nikomu na vaší straně připadati těžkou, kdo - promiňte mi ten výraz - se tak dalece odrakouštil, že nyní může vésti státní politiku, kdo dovede oceniti mezinárodní poměr sil a jejich předvídané seskupení, kdo je si vědom zeměpisné a hospodářské situace těchto zemí, a kdo si především uvědomí, že vítězné tažení myšlenky demokratické je nezadržitelné. Tato svět ovládající idea demokracie a svobody národů zaručuje nám splnění našich oprávněných požadavků.
Tomuto konečnému a bezpečnému
úspěchu nemůžete zabrániti, můžete však jej oddáliti. Prostředky
své dosavadní moci můžete zajisté německý lid v zemích sudetských
vésti kratší neb delší křížovou cestou, ale musíte při tom věděti,
že německý lid v krajích sudetských bude míti na této křížové
cestě stálého spoluputovníka, který společně s ním bude trpěti
a strádati a který tím tíže a citlivěji bude postižen než německý
lid sám; tento stálý spolupoutník že jest československý stát.
(Souhlas a potlesk německých poslanců.) A nyní představte
si situaci těchto obou poutníků na konci této cesty utrpení! Myslím,
že dojde lehko k správné představě, uvědomíte-li si věčnou a nepopíratelnou
dějinnou pravdu, jež právě rozpadnutím Rakouska došla nového potvrzení,
že národy mají více síly životní a schopnosti odolávati než státy.
Ve vašich rukou leží, zda i v tomto státě tato dějinná poučka
má buditi stálou naději u potlačených a věčnou úzkost u vládnoucích.
(Souhlas a dlouhotrvající potlesk u německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan kol.
Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno!
Po více jak půldruhaleté činnosti
Národního shromáždění revolučního scházíme se my, zvolení zástupci
národa československého i národů ostatních v této republice, abychom
se uchopili práce zákonodárné. A tu jistě přicházíme všichni,
jsouce jednak příslušníky určitého národa, s určitými zásadami
národními, jednak příslušníky určité politické strany, s určitými
zásadami národohospodářskými, sociálními a kulturními. Jest zajisté
na místě, aby právě při debatě o vládním programu každá politická
strana zde zastoupená pronesla svoje názory, abychom věděli, v
jakých směrech, jakými cestami hodlá se bráti po stránce zákonodárné
i po stránce správní, abychom věděli, jakými zásadami chce se
říditi v politice celostátní. Pan ministerský předseda přednesl
nám zde určitý program, jehož páteří jest všeobecný kompromis,
zvláště po stránce politického a sociálně hospodářského programu.
V otázce národnostní prohlásil jasně a určitě, což zajisté všichni
čeští a slovenští poslanci akceptujeme, že nepřipustíme, aby byla
brána v pochybnost právní existence této republiky, že zajisté
všichni právem, a to do krajnosti odmítáme zvláště útoky se strany
pp. Němců, aby snad založení tohoto státu bylo bráno nějakým způsobem
v pochybnost, aby zástupci určitých národů v této republice stavěli
se vůbec proti existenci tohoto státu. Páni s německé strany ve
svém ohražení, o němž tvrdí, že jest státoprávní, ačkoli žádných
státoprávních nároků v této republice Němci nemají, dovolili si
tvrditi, že neuznávají vůbec existence této republiky a zákonů,
jež této republice dalo revoluční Národní shromáždění. Byli ovšem
panem předsedou našeho sněmu voláni k pořádku, když takovým způsobem
odpírali právoplatnost zákonům, na jichž základech vlastně jsme
se zde všichni sešli, i páni s německé strany. Jako český poslanec
musím projeviti opravdu podiv nad řečí pana předřečníka, který
zde jménem - a několikrát to podtrhl - svého národa - jménem jakého
národa myslil, to ovšem nevím - jménem svého národa cítil se býti
u nás v Československé republice utlačován. Mluvil-li jménem národa
německého, pak jistě sám musí přiznati, že neměl pravdu, neboť
o utlačování Němců v Československé republice jistě není ničeho
známo, ani Němcům samotným. (Výborně! Potlesk. - Odpor
německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Posl. Mlčoch (pokračuje):
Páni s německé strany musí vzíti jednou pro vždy na vědomí,
že nejsme zde v žádném, jak oni si myslí, novém vydání starého
Rakouska (Výborně! Potlesk.), abychom se zde přeli o to,
kdo jest zde národem, který dal existenci tomuto státu. (Hluk
německých poslanců. - Předseda zvoní.) Musí vzíti laskavě
na vědomí, že tento stát není žádným státem národnostním, v němž
by byl spor, který národ jest zde vedoucím, nýbrž že tento stát
jest dle St. Germainské a versailleské smlouvy státem národním,
státem Československým, že československý národ tento stát založil.
(Výborně! - Potlesk. - Hluk. - Předseda
zvoní. Odpor německých poslanců. Výkřiky na galerii).
Předseda (zvoní):
Vyzývám obecenstvo
na galerii, aby se zdrželo naprosto jakéhokoliv zasahování do
jednání sněmovního.
Posl. Mlčoch (pokračuje): Stát tento proti vůli Němců (Souhlas u Němců.) zřídili a založili a svými obětmi si vykoupili příslušníci národa československého a chtějí býti a budou také v tomto státě jistě národem, který bude určovati v prvé řadě osudy tohoto státu. (Tak jest! - Výborně!) Pánové s německé strany musí si laskavě jednou pro vždy uvědomiti, že jsou ve státě, jehož dvě třetiny jsou příslušníky národa, který již od středověku jest založen demokraticky, národa, který dává každému příslušníku tohoto státu bez rozdílu příslušenství třídního, bez rozdílu příslušenství národního i náboženského rovná práva. (Tak jest! Výborně!) Stojíme na zásadách demokracie, nesneseme, aby u nás bylo kopírováno staré spuchřelé Rakousko. My také Němcům dáváme rovné právo, ale musí pánové s německé strany uznati, že privilegia, která měli za rakouského systému, ať již v ohledu kulturním, ať v úřadech, ať v čemkoli jiném, že ta privilegia musí jim býti vzata, že musí býti postaveni úplně na roveň s námi. (Tak jest! Potlesk.) Jest přirozeno, že nadpráví, která vám (Obrácen k levici.) byla dána rakouským systémem centralistickým, germanisačním, zvláště po stránce kulturní, po stránce školské i hospodářské, musí býti revidována a stornována. (Tak jest!) Proto jest přirozeno, že některá zbytečná zřízení, pro vás státem rakouským učiněná, budou u nás a musí býti zrušena, poněvadž musíte býti postaveni na roveň s námi a ne míti prestyž před československým národem. Proto také některé školy zbytečné, o nichž se zde pan předřečník zbytečně zmínil, musí býti zrušeny a budou zrušeny. Tak na příklad na Moravě máte, pánové z německé strany, dosud mnohem vetší počet německých odborných škol, než my čeští lidé. Po této stránce ještě dojde ke korektuře a bude musiti býti řada vašich zbytečných odborných škol na Moravě zrušena a založena a zřízena řada českých odborných škol. (Výborně!)
To, pánové, již velí právě ta
zásada, na níž chceme budovati náš stát, zásada demokracie a rovnosti.
(Odpor německých poslanců.) Pánové, nedivím se vám, že
se poněkud rozčilujete, když o těchto věcech mluvíme, poněvadž
vy jste poněkud jinak vychováni, v jiných názorech než my, příslušníci
národa demokratického. Vy jste prodělali docela jinou školu nežli
my, vy jste byli živeni heslem "Deutschland über Alles",
vy jste byli živeni zásadami, že Němec jest k tomu předurčen,
aby všem ostatním národům tohoto světa vládl. Vy před 5 lety jste
zdvihli heslo - a to jste chtěli pomocí svého militaristického
systému násilím uplatniti - že Němci ovládnou celý svět. Těmi
zásadami jste byli zvláště vy, němečtí nacionálové, vychováni
a odkojeni; ovšem, že my vám musíme docela klidně říci: Panovačnost,
v níž právě vy jste byli vychováni, panovačnost německého národa
v Československé republice jednou pro vždy musí přestati. Vy se
musíte vžíti do situace, že jste... (Odpor německých poslanců.
Posl. Jung [německy]: Musíme zmizeti!) Neztratíte se zde,
zůstanete zajisté v republice i v této sněmovně a budete velikým
křikem uplatňovati své po případě zbytečné nadpráví. (Různé
výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím, neračte řečníka
vyrušovati!
Posl. Mlčoch (pokračuje): Nepřipadá vám to dnes tak trochu podivné, pánové, že vás, kteří před 5 lety jste šli do zápasu světového s heslem krajního nadpráví nacionálního, kteří neuznávali jste žádného "Selbstbestimmungsrecht..." (Odpor německých poslanců.) To teprve vás naučil znáti toto heslo Wilson. Tenkráte jste neuznávali tohoto hesla, vy jste šli s heslem hrubého násilí do světové války, a to i vy, rakouští Němci, kteří dnes jste v Československé republice, ale jste těmito zásadami odkojeni. Vy jste šli s těmito zásadami do zápasu světového a smáli se tomu, když československý lid přihlásil se ke světové demokracii, k zásadám a heslu rovnosti všech národů, velikých i malých, a když na základě toho připojil se právě k těm, kdo německý militaristický systém a panovačnost chtěli znemožniti, chtěli poraziti, k ententě. Vy jste však se svými spoludruhy tam v německé říši byli poraženi a přicházíte dnes s heslem sebeurčení a podtrhujete je ve svém ohražení docela desetkrát, "sebeurčení, sebeurčení, sebeurčení". Když my jsme chtěli sebeurčení svého času v Rakousku, smáli jste se nám, poněvadž jste si byli vědomi své síly, poněvadž jste si byli vědomi, že společně s Maďary můžete se rozděliti o moc v bývalé říši rakousko-uherské. (Hlučný potlesk českých poslanců. Odpor německých poslanců.) Tenkráte u vás pochopení pro sebeurčení národů nebylo, až dnes, kdy v demokratické republice Československé jest vlastně výsměchem a zbytečností, poněvadž vlastně máte právě tolik práv jako národ československý! Jenže, pánové, vy jste jiné mentality než my, vy jste si vynašli dělení národů podle jiné zásady a metody, nežli my, vy jste si řekli: jedni národové jsou již předurčeni k tomu, aby byli národem pánů, čili, jak vy říkáte, tím Herrenvolkem, a ti druzí, proto již, když nejsou těmi pány, nemohou býti v jiném poměru, než aby to byli otroci - Sclaven. (Výkřiky.) Poněvadž se karta obrátila, (Výkřiky. Hluk. Předseda zvoní.) pánové, přestali jste vy býti tím Herrenvolkem. Ale nereklamujeme my, Čechoslováci, právo na tento titul. My chceme demokracii po každé stránce. My nedíváme se na vás jako na otroky. Jak jste slyšeli z řeči ministerského předsedy, který mluvil jménem vládní většiny, zval vás všecky k práci, k vybudování této Československé republiky. Vy ovšem svým prohlášením, které p. kol. Lodgman zde přednesl, odepřeli jste pracovati na základech zákonných, které nám dalo revoluční Národní shromáždění. (Výkřiky.)
Pánové! Jest to vaše právo, můžete namítati proti tomu, že jste v revolučním Národním shromáždění zastoupeni nebyli. Ale kdo vás vyloučil tehdy z tohoto práva? Vy sami tehdy jste měli jakési pomatené názory o tom, že musíte zde míti jakéhosi Landeshauptmanna. Tenkrát ještě vaši vůdcové místo aby šli do Prahy, šli do Vídně a do Paříže, po případě si stěžovati na vládu československou a revoluční Národní shromáždění. Tenkrát jste, pánové, myslili, že ještě máte tolik moci a možnosti, abyste znemožnili vůbec (Výkřiky. Hluk. Předseda zvoní.) zřízení a založení této republiky. Kdy ž však jste se přesvědčili, že všecky tyto vaše věci jsou zbytečné, přicházíte sami a chtěli byste nám zde diktovati své podmínky. Nikoliv! (Výkřiky na levici.) O teritoriu československé republiky nebudete rozhodovati vy! O tom již jest rozhodnuto definitivně. O tom jest rozhodnuto, do jaké míry budou sahati hranice československé republiky. A vy zajisté přijdete k názoru, že konec konců bude i pro vás nejrozumnější, když se podřídíte hlasu svého vlastního lidu a když zde v zákonodárném sboru podáte pomocnou ruku k tomu, řešiti ty problémy hospodářské a sociální, pod nimiž stejne trpí váš německý lid, jako náš československý. (Výkřiky.)
Pánové! Vžijme se tak do situace, co byste tak byli vy, kolegové s německé strany, dělali, kdybyste to byli vyhráli. (Výborně!) Jak by se nám pak bylo dařilo v tom vídeňském parlamentě, když jste nám slibovali, že nás budete věšet! Jak by se nám dařilo, kdybyste byli měli možnost uplatniti to, čím jste nám za války hrozili. Byli byste nám dali ta práva, jaká vám beze všeho koncedujeme my? Byli byste provedli ty demokratické reformy po stránce politické, volební, jakékoli kulturní, hospodářské, byli byste ty demokratické reformy dělali vy v rakouském parlamentě, kdybyste byli zvítězili? Byli byste dali toto primitivní právo československému národu na to, aby mohl žíti svým vlastním rázem, svým sebeurčením? Nikoliv! Nebyli byste již znali tohoto hesla, poněvadž opětně hrubá moc, železná německá pěst by nás byla chtěla zdrtiti. (Hluk a výkřiky německých poslanců.) Tak byste byli, pánové, s námi jednali. Jest potřebí, abychom vám také tyto eventuality připomněli. (Výkřiky německých poslanců.) My ovšem těmito zásadami se neřídíme a říditi nechceme a proto myslím, že zajisté také páni s německé strany, až se trochu vybouří, přijdou ke zdravému názoru, že není sněmovna k tomu, aby nám zde dělali jen křik a kravál, nýbrž že jest k tomu, aby také s námi spolupracovali, poněvadž jejich lid potřebuje zrovna tak této práce jako náš. (Hluk a výkřiky něm. poslanců.)
Pokud pánů s maďarské strany se týče, myslím, že by platilo pro ně totéž. Páni Maďaři, kteří v bývalé rakouskouherské monarchii s Němci rozdělili si nadvládu, zacházeli zajisté s bratry Slováky ještě hůře než Němci s námi Čechy a jest zajímavo, že ještě dnes, kdy jsou poraženi, kdy opravdu musí se starati o to, aby aspoň svou nacionální mentalitu zachovali v určitých mezích, v určitém ohraničení territoriálním, mají tolik troufalosti, že několik těch set tisíc Slováků, kteří nám byli urváni a dáni uherskému státu, ještě si troufají pronásledovati dokonce i mučiti a zavírati, protože hlásí se k svému slovenskému národu. (Výborně!)
Pánové, kolik jste dali tenkrát
Slovákům slovenských škol středních a vysokých, když dnes vykládáte
o tom (Odpor.), že byste dali Slovákům svéprávné sebeurčení,
že byste jim dali všecko, co by chtěli, svobodu. Kolik jste jim
tedy dali škol a práva? Ani jediného. A dnes my Němcům a Maďarům
podle toho, co jim podle počtu obyvatelstva a dětí patří, dáváme
beze všeho. (Výkřiky něm. poslanců.) To jest demokracie.
To jest opravdu rovnost politická, kterou také chceme prováděti
v naší republice Československé. (Odpor něm. poslanců a výkřiky.)