Chci se na příklad pana ministerského předsedy otázati, zda pokládá za přemrštěné a neoprávněné, když se cítíme býti dotčeni četným a všemožným zasahováním do obecní a okresní samosprávy, které bez jakéhokoliv zákonného podkladu během doby bez sněmu se stalo, a většinou ještě do dnes trvá. Myslím tu na rozpuštění okresních zastupitelstev, po nichž nenásledovalo proti výslovnému znění zákona vypsání nových voleb, nýbrž byly zavedeny správní komise, které složeny byly nesprávně a způsobem pro počet obyvatelstva potupným, ve kterých byli Němci zatlačováni na prospěch Čechů. Myslím na bezdůvodné rozpuštění obecních zastupitelstev, po kterém nebyly vypsány nové volby. Abych neupadl v podezření, že paušálně obviňuji, uvedu jako příklad německé město Rokytnici, kde český vládní komisař ještě dnes v úřadě vládne. (Výkřiky.) Myslím na četné protizákonnosti podobného rázu, které sem patří. Sem patří také zajisté zfalšování výsledků voleb v čistě neb převážně německých obcích obratným umístěním vojenských posádek, jež mají právo volební. Připadá panu ministerskému předsedovi i tato obžaloba neodůvodněnou?
Či snad jsme nemístně citlivými, jestliže považujeme za přehmat a znásilnění, že zřízeny byly a jsou v činnosti tak zvané národní výbory, a nemůžeme pochopiti, že tyto, pokud vím, dávno již formálně zrušené, přes to však stále ještě dále trpěné výtvory revoluce - užívám výrazu ministerstva vnitra - druhdy mohly a dokonce ještě dnes mohou prováděti pravomoc státních úřadů, zabavovati časopisy, přesazovati německé úředníky atd., a nad to si ještě přisvojovati oprávnění, které ani státnímu úřadu není dáno, jako na příklad se stalo, že bylo vynuceno propuštění německých úředníků z obecních a soukromých služeb a bylo násilně rozhodováno o osudu německých škol a školních budov? Zde snad pramenilo a pramení ono slavné právo revoluční. Dámy a pánové! Jsem dalek toho, abych popíral toto zřídlo práva. Nikdy však jsem nemyslil, že jest to tak nevyčerpatelná nádrž (Smích u Němců.) a že může způsobiti tak ničivé zátopy. Jedno však je mi přese všecko nevysvětlitelným, jak totiž pro týž územní okrsek dva orgány stejné pravomoci mohou při své činnosti opírati se o týž právní pramen, totiž revoluci, na jedné straně národní výbory, na druhé straně pak tak zvané politické správy okresní, které, ježto nastoupily na místo starých rakouských okresních hejtmanství, odvozují svoji úřední moc od revoluce jako právního podkladu. Zde je něco právnicky nemožného a nesnesitelného. V praxi jde vše hladce, ježto pravidelně státní úřady ustupují teroru národních výborů, a nelze jim to ani ve zlé vykládati, ježto následkem nedostatku dobré vůle nebo bezmocnosti ústředních orgánů mohly by se dožíti ku příkladu nového vydání událostí bilínských, kde bylo propůjčeno národnímu výboru vojsko proti státnímu úřadu. Vážená vláda měla nám přec jenom dopřáti trochu toho práva, abychom mohli promluviti o přehmatech a násilnostech.
Obžaloby pro tak nepatrné příhody, jako jsou přehmaty proti německým humanním ústavům a německým spolkům a zkracování německých vědeckých a kulturních institucí, nebo právem oblíbené důrazné vyhrůžky k vynucení utrakvisace nebo počeštění úplně německých ústavů a institucí, mohly by býti snad vládní lavicí kaceřovány jako přehánění. Vláda zřejmě drží se zásady: "minima non curat praetor", a je při vymezení pojmu "minima" neobyčejně blahovolná. Lapaliemi, o kterých pouze kverulanti mohou hovořiti, jsou v očích této v tom směru tak osobivé vlády snad i přečetné přehmaty aby byly počeštěny veřejné nápisy v čistě neb převážně německých městech a obcích, lapaliemi jsou případy, kdy byly pomníky hanobeny, pouhými darebáckými kousky jsou případy, které jsou v odporu nejen se základním právním citem, rozumem a taktem, nýbrž i s ustanoveními smlouvy o ochraně menšin, že zbraňováno bylo terorem ulice za spoluúčasti nebo za nezbraňování se strany státních orgánů, aby užíváno bylo německé řeči na soukromých nápisech a soukromých firmách, čímž právě německé obyvatelstvo v Praze hlavně bylo postiženo, aniž vláda nalezla důvod použití svého, jinak tak oblíbeného práva dozorčího, lapaliemi jsou snad četná svévolná zatčení a mnohé výstřednosti ohrožující bezpečnost života a majetku německých občanů. A proti těmto výstřelkům ukázaly se státní organy bezpečnostní slabými, když už dokonce při těchto nepokojích neměly účasti osoby, které podle svého úřadu vlastně byly povinny udržovati klid a pořádek. (Výkřiky.) Ale vláda nebude míti snad odvahy, aby označila jako přepjaté a neodůvodněné také naše stále ještě nevyřízené žaloby pro události ze 4. března 1919, které měly tak těžké následky, a pro podobné smutné případy, které se v jiné době udály.
Hrnou se mi na mysl, když jsem již v tom, když probírám se tou nekonečnou listinou násilností správní povahy, tak přečetné a nejrůznější stížnosti, že nemožno, bych udržel v nich systematický pořádek. Musím znovu vrátiti se k samosprávě obecní a ptáti se, zda pan ministerský předseda necítí sám, že jest násilím, jestliže přes odpor všech súčastněných samosprávných míst a nad to v odporu s požadavky dopravy a oprávněnými hospodářskými zájmy obyvatelů obce, často dokonce v odporu s veřejně projevenými přáními českého obyvatelstva z pouhých národnostních, totiž chauvinistických důvodů provedeno bylo rozloučení obcí, přidělení k jiné obci, sloučení obcí, atd. Takový tendenční charakter mají na příklad veškeré akce, které v tom oboru v území Jihlavsko-Stockém, jazykovém to ostrůvku, nyní se provádějí, aneb dokonce přes všechny protesty a všechny sliby částečně byly provedeny.
Pan ministerský předseda cítí jako silný výraz, mluvíme-li o rdousení. Může však mi pan ministerský předseda, který přece v souhlasu se zásadami své strany, která vždy měla dobré porozumění pro svobodu tisku, navrhnouti jiný výraž k označení neslýchané prakse konfiskační, kterou pokoušela se vláda po dlouhé měsíce umlčovati oposiční tisk, jak ve velmi rozsáhlých územích tohoto státu se podnes děje, a nemyslí pan ministerský předseda, že výraz "škrcení" jest ještě příliš mírný, vzpomene-li si na pověstné zastavování časopisů, jehož obětí byly právě největší orgány zemí sudetských s "Bohemií" v čele, které podle otevřeného doznání četných směrodatných a zodpovědných osob tehdejšího režimu byly zastaveny ne proto, že byly súčastněny na vyzvědačském komplotu, kterého nikdy nebylo a který nejostudnějším způsobem byl rozdmýchán a pak umlčen, nýbrž protože v těchto kritických měsících staly se nepohodlnými právě svou vysokou věcností důkazů.
Chtěl bych položiti dále otázku, zda je nepřípustno mluviti o znásilňování, posuzujeme-li chování vlády oproti německým státním úředníkům a zaměstnancům ve všech oborech státní správy, hlavně však u drah, toto svévolné chování, jež jeví se v sesazování z vedoucích míst, propouštění ze služby vůbec, v nepřijímání, v dočasném pensionování, strhování mzdy a v přesazování, jež působilo trpkost v duši a hmotnou škodu, nebo zda možno pohlížeti jako na nesprávnost, probírá-li se ta smutná kapitola, jež pojednává o nekonečných utrpeních německých důstojníků a vojenských osob, kteří plným právem domáhali se svého převzetí, ale po dlouhé měsíce byli dáni katastrofální bídě, ba pomalé smrti hladem v šanc, a o krutém působení oněch proslulých komisí, které vzbuzovaly hrůzu jako tajné soudy a užívaly neobyčejně tvrdých opatření, a to nesnesitelným způsobem.
Při této výtce byla by oprávněnou ovšem námitka se strany vlády, totiž poukaž na to, že zde líčené nešvary nutno odsuzovati nejen z národně hospodářského hlediska a s hlediska spravedlnosti a vhodnosti, nýbrž i, a snad ještě více, se stanoviska zájmu státu, který sám se olupuje o své nejlepší síly, ač ve skutečnosti nemá takových sil nadbytek.
Další otázka by se naskytla, není-li možno nazvati správním přehmatem, když úřady státní, které přece také z německých daní jsou vydržovány, především zahraniční zastupitelské úřady, které nás i hospodářsky velmi zatěžují, nejednají stejně s německými a českými stranami, a někdy dokonce zcela přímo ptají se po národnosti a vyznání, aby podle odpovědi zařídily své jednání.
Neomezím se však při svých dotazech pouze na positivní konání státních orgánů, zmíním se i o mnohém, co se nestalo. Neboť i v opomíjení může býti skryto násilí a bezpráví. Táži se proto, proč vláda, ač přece nebyla v době před zřízením sněmu pravě zdrženlivou ve vydávání zákonodárných a správních nařízení, doposud ničeho, ani nejmenšího, nepodnikla, aby pomohla obětem války, které za všech okolnosti i podle českého dějinného názoru pokládány jsou za nevinné oběti. Táži se, proč ještě dnes tisíce německých válečných zajatců mešká daleko od své domoviny, proč a jakým právem je s nimi jinak zacházeno než s jich českými spoluobčany. Táži se, proč v určitých shromažďovacích táborech jsou vystaveni na pospas nedůstojnému zacházení, a táži se dále, proč tak zvaní mobilisovaní občané německé národnosti jednak po měsíce a roky byli v Sibiři používáni ke službám v českém vojsku, na druhé straně však nepřiznává se jim přednostní právo českého vojska při dopravě do domoviny, a když v malém počtu přece jsou sem dopraveni, proč jsou pres služby konané náhle bez haléře vyhostěni na ulici. (Potlesk německých poslanců.)
K této souvislosti, kde hovořím
o opomenutích se strany správy a úmyslně v souvislosti s tím předkládám
dotaž o dosavadním osudu válečné půjčky. Dle mého zdání neprávem
tato věc přesunuta byla na zákonodárství a dle správného nazírání
spočívá v dosavadním projednávání této záležitosti veliká vina
správy, že tuto věc opomíjela. Český stát, který se okamžitě považoval
a prohlašoval za dědice rakouského státu a jeho ne nepatrných
aktiv, tento stát měl podle nejzákladnějších právních zásad povinnost,
aby převzal spolu i pasiva, zatěžující tato aktiva. Byl povinen
postarati se o nerušené vyplácení úroků a splátek kapitálových
z válečných půjček, nacházejících se v majetku jeho státních občanů
a o vyplácení rent vyměřených před válkou, nečekaje na nějaké
zmocnění neb dovolení mírovou smlouvou. Každé jiné počínání dlužno
pokládati za čin protiprávní, který přirozeně v první řadě obrací
se proti německému obyvatelstvu, které již tak zvláště krutě bylo
postiženo, a tato křivda musí býti napravena pouze plným nezkráceným
vyplácením válečných půjček bez jakékoliv souvislosti s nějakým
novým podnikem státním na opatření úvěru. (Potlesk německých
poslanců. Různé výkřiky. Hluk.)