Úterý 5. listopadu 1918

Místopředseda N. V. Švehla: Slovo má pan kol. Johanis.

Člen N. V. Johanis: Myslím, že není třeba dlouho hovořiti o půjčce, poněvadž dostala velmi populární název a bude upisována způsobem populárním v národě. Já se přihlásil ke slovu, abych upozornil, že chci podnět kol. Duška pozvednouti v tom směru, že půlprocento je příliš mnoho. Jsem toho názoru, že úředníci dostanou přece jen nepatrný zisk z tohoto velkého zisku. Ale nepřehlédněme to, že půjčka jak řekl pan referent správně, má míti úkol sociální. Z toho důvodu musíme si býti vědomi, že když přiznáme bankám půlprocenta dáváme jim 2 1/2 milionu korun, a to není lhosjtejno jestli to dostanou banky anebo stát. To je nutno, abychom si při rozhodování uvědomili. Jako sociálnímu demokratu je mi zájem státu nade všechno - a zájem bank je podřízený. Neni třeba dělati agitace. Dnes bude upisovati každý živnostník, sedlák, občan i úředník a i malí lidé svému státu co bude potřebovati. Ale není třeba, abychom z toho zisku dávali bankám to, co bylo navrhováno.

Místopředseda N. V. Švehla: Není již žádných dalších řečníků. Závěrečné slovo má pan referent.

Referent prof. dr. Engliš: Musíme rozeznávatí stránku finanční a sociální a musíme si uvědomiti, jak se má půjčky té použíti. Ty věci správné a podněty, které zde byly dány pány kolegy Laubem, Němcem, Hamplem atd., jistě vezme slavné presidium na vědomí a poznamená. Ale nyní nám jde pouze o otázku finanční. My schválíme zákon a provedením půjčky bude pověřeno presidium. V zákoně je vlastně o tom spor jedině, jak vysoká částka má býti upsána. A tu jeden kolega, pan kol. Laube, navrhoval, aby to byly dvě miliardy, ač napřed ovšem perhoreskoval ji jako formu, která dopomůže velkému kapitálu, aby zachránil válečné zisky. Prosím ta forma nedopomůže velkokapitálu zachrániti válečné zisky. My dnes nemůžeme mluviti, jak půjčka bude splacena. To bude nutno řešiti teprve pak v dobách pozdějších, dnes o tom mluviti je neoportunní - Bude se to platiti tak, jak bude uznáno za sociálně spravedlivé. Ale chci poukázati, že má býti mluveno, aby při přepsání byla dávána přednost malým vkladatelům. Ty dvě miliardy místo jedné chtíti jest možno, ale my se rozhodli k tomu, že by bylo milejší, kdybychom půjčku mohli uzavříti v korunové měně. Tím, že chceme ji uzavříti v korunové měně, nechceme se vázati na dlouhou dobu. Daň s válečných zisků není vybírána prakticky. Rozkazy, které jsou zde na finančním ředitelství, ukazují, že budeme ještě sta milionů inkasovati z těchto válečných zisků. Daň z majetku dnes provésti nelze. Nevíme, jakou cenu má dnes majetek, neznáme cen, nemáme trhu, a již proto nelze tuto daň provésti nyní, nýbrž teprve po konsolidaci dnešních poměrů. Také daň z majetku nemohla by nám hraditi to, čeho potřebujeme okamžitě. To je platidla. To nám dá naše výpůjčka. Ani cizina by nám to nedala. Výpůjčku v cizině budeme potřebovati zase k importu. Pokud se týče návrhu p. kol. Duška na odročení celé věci, myslím, že pan kolega Dušek na svém návrhu nebude trvati. Pan kol. Dušek přál si výklad. Nemohu mu říci, jaký účel bude míti lombardování státních půjček. Mám za to, že kredit půjček u bank bude tak nepatrný, že banky budou dávati půjčky na lombard tak malé, že to naší půjčce nijak neuškodí. To mohu prohlásiti, ale ciferního obrazu o tom dáti nelze.

Pan redaktor Dušek si přál ješte jednu věc objasniti, která souvisí s procentem bank. K tomu se vrátím. Chci jen říci panu kol. Hamplovi, že nelze dnes říci číselně, jaksi rozpočet nebo potřebu, poněvadž my nemáme zde ještě teritorium a proto ta věc plave. My musíme počítati s hrubým rámcem státu našeho. Nejvíce ožehavá je však otázka toho procenta. S tím souvisí, co řekl kol. Dušek, že si přál vysvětlení, že budou banky vydělávati na stoupání kursu našich úpisů. Půjčka stoupne v kursu hned, takže banky nebudou míti vlastně na tom momentálně prospěch. Leda, že by kurs naší půjčky dále stoupal. Já jsem přesvědčen, že v krátké době, jakmile nastane poněkud politické uklidnění, půjdou dolů také kursy našich zástavních listů. Je to jistá spekulace, která není zdravá a odpovídá jen chorobné spekulaci mass. Proti zvýšení zisku stojí popřípadě i možné ztráty na kursu. Ale upozorňuji na jednu věc, že zástavní listy stojí dnes výše, než státní renty, takže kursu, který by odpovídal tomu procentu není možno docíliti. Je tomu tak u státních tabákových a jiných cenných papírů. Je tomu ták i u států, které jsou finančně silny, jako v Anglii, Francii i v Americe. Pokud se týče procenta, resp. půlprocenta provise, myslím, že to stanovisko, abychom žádali úplnou slevu my jako finančník, který vystupuje s určitým obchodním založením, určitou solidaritou a gestem solidarity, nemůžeme se toho žádným způsobem domáhati.

Redaktor Dušek: Ale můžeme to přesunouti na upisovatele, aby ten efekt pro stát byl čistý.

Prof. dr. Engliš: To by musil ten upisovací kurs býti vyšší o půl procenta. Nám běží spíše o ochotu bank. Ale abychom žádali od nich, aby to dělaly zadarmo, toho učiniti žádným způsobem nemůžeme. Od tohoto stanoviska nemůžeme ustoupiti. Ale poněvadž to není zákon, můžeme dáti předsednictvu direktivu, aby jednalo s bankami o snížení této provise na 1/4 %, resp. na optimum, jaké je možno. Ale není možno žádati slevy absolutní.

A nyní k té dlouhodobosti, jak pan ředitel Pilát navrhoval. To je právě to. My nevíme, jak se budou trhové poměry valutové vytvářeti. Pro takovou dobu se vázati - kdož ví, co budo za 20 let - jest jaksi těžko. Má to býti jaksi přechodné a chceme působiti na kurs, neboť krátkodobá půjčka působí na kurs, že neklesá pod minimal. Toho se tedy nebojím. Jak, prosím, to bude upraveno, to nemůžeme zde rozhodovati. Budou jistě mnozí lidé, kteří budou mysliti, že bude placena v sokolech, ve lvech anebo v korunách. Já tvrdím, to je půjčka korunová a my jsme povinni splatiti ji v korunách.

Trvám na obnosu 1 miliardy.

Ohledně odročení upozorňuji, že věc je pilná, poněvadž 15. má začíti upisování a není žádného důvodu k odročení.

Pokud se týče toho procenta, prosím, aby byla dána direktiva, aby se výbor snažil ujednati smlouvu ohledně nižního procenta.

Předseda Švehla: Jsou zde odročovací návrhy a sice nejširší kol. Duška.

Trvá pan kol. Dušek na svém návrhu?

Redaktor Dušek: Modifikuji svůj návrh v tom směru, že na návrhu pro zásadní odročení do příští schůze netrvám.

Předseda Švehla: Další návrh pana kol. Laube týká se výšky procenta.

Trvá pan kolega na svém návrhu?

Člen N. V. Laube: Ne.

Předseda Švehla: Tím je věc vyřízena.

Pokud se týčě návrhu pana kol. Němce atd., je tomu vyhověno; aspoň myslím, pokud jsem rozuměl, že má býti vysloveno na presidium přaní, aby vešlo v jednání.

Mohu přikročiti k návrhu. Jest ho zapotřebí čísti?

Hlasuje se jen o předloze zákona. To ostatní je prováděcí věc.

Prosím, kdo souhlasí s osnovou navrženou p. prof. Englišem?

Je snad někdo proti?

Konstatuji, že půjčka je přijata jednomyslně.

Přání, která byla vyslovena, budou předmětem jednání. (Potlesk.)

Velectění pánové! Přicházíme k návrhu zákona o udělení amnestie. Pan kol. Meissner.

JUDr. Meissner: Ctěný výbore! Při sdělávání nařízení o amnestii vycházeli jsme z těchto hledisek. Hledisko, které je směrodatné pro amnestii vladařů, je však docela zásadně rozdílné od hlediska, z kterého vycházeti chceme my. Vladař udílí milost, my chceme vykonati spravedlnost a odčiniti křivdu. Abychom dosáhli toho účelu přihlíželi jsme proto k tomu, že musíme tu zúčtovati s t. zv. spravedlností, či lépe řečeno s judikaturou, která se týkala jednak poměrů obyvatelstva českého ku státu rakouskému a jednak ku všem poměrům, které měly vliv na trestnost obyvatelstva následkem války. Ovšem náš úkol byl do jisté míry složitý. My se musili obávati, abychom nějakým příliš všeobecným rčením nezpůsobili, že bychom sice několika nevinným poskytli spravedlnost, ale že bychom na druhé straně zase velké řadě vinníků a sprostým zločincm poskytli výhody, jichž nezasluhují. A proto systematické nařízení, které jsme zkracovali, jest sděláno různým způsobem. Jednak přihlížíme k tomu, že určité činy trestné, jež svou povahou buď jsou takového rázu, že možno předpokládati, že jsou opřeny o určité motivy, o určité pohnutky, které my považujeme za takové, že již trestnost vylučují; náš zákon a náš soud nepřihlížejí k pohnutkám; pohnutka je vedlejší. Pro rozhodování je směrodatný jen čin: Nanejvýše jen porota má právo rozsuzovati podle svého volného uvážení, ale jinak soudy jsou vázány na zákon a musí souditi přesně podle ustanovení zákona.

My jsme vybrali určité delikty všeobecného rázu, u nichž se předpokládá, že vždy vycházejí buď z pohnutek politických anebo z pohnutek takového rázu, že nemůžeme míti za to, když takové pohnutky vedly ku spáchání trestného činu, že by to bylo také dostatečným důvodem, aby byl vyřčen přísný trest. To jsou činy trestné, opřené jednak vždy o pohnutky politické, poněvadž činy trestné namířené byly proti vrchnosti, a konečně činy trestné, ať již byly spáchány z motivů jakýchkoli, třeba i nešlechetných, ne čistě politických, které svým výsledkem namířeny byly proti státu a které způsobily, že stát se zhroutil, delikty, které se svého hlediska nepovažujeme vůbec za trestné činy, nýbrž za činy, které jsme schvalovali.

Konečně velice důležitý ohled brali jsme na poměry válečné a na bídu. Já to později jěště ukáži při jednotlivých činech trestných, ale pravím to jen všeobecně.

Vážení pánové! Ještě nikdy nebyla trestnost tak zvýšena jako v době válečné. Já bych řekl, že každý, kdo páše trestný čin, nemůže samostatně za svůj čin zodpovídati, nýbrž že je to vždy vlivem jiných činitelů, ať již jeho zrození, ať již jeho okolí, ve kterém byl vychován. Kdyby na příklad chudé dítě bylo vychováno za okolností lepších, nestávalo by se zločincem. Na trestnost působí silně nejen okolí a výchova, na trestnost působí celá společnost.

Kdybychom my, vážení pánové, byli měli možnost, abychom dali v této amnestii takový projev svého nazírání na celý trestní zákon, na to, jak společnost nemá shledávati první prostředek k tomu, aby trestnost byla omezena, v trestání, nýbrž ve výchově, v odstranění oněch příčin hlubokých, které trestnost přivádějí, pak byli bychom tak nejraději učinili. Ale bohužel naše dílo musí zůstati velice kusé. Doufám, že později podaří se nám doplniti to, čemu jsme chtěli dáti výraz.

Dovolím si ještě uvésti tolik. Motiv bídy, ten hrál specielně ve válce značnou roli, ten způsobil takový pokles morálky ve všech vrstvách. Bohužel trestány byly jen vrstvy chudobné, ale tanec kolem zlatého telete, vůbec motiv opatřiti si peníze byl tak silný ve všech vrstvách, tak způsobilý rozšířiti trestnost, že by to byl takový problém veliký, kdybychom se tím měli zabývati, že bychom přecházeli rámec, který nám určen a vymezen, když se jedná o pouhou amnestii.

Vážení pánové! Já bych prosil, když posuzujete ty odsouzené, zejména dělníky, chudé ženy, chudé děti, kteří byli odsouzeni pro majetkové delikty, abyste nehleděli na ně jako na zločince, nýbrž sledovali příčinu a řekli byste pak, že vlastně ti, kteří páchali ty nejhorší delikty proti majetku ve válce, jsou na svobodě, kdežto ti, kteří spáchali méně trestný delikt, musili si odpykati těžké tresty.

Dovolím si přečísti Vám návrh nařízení o amnestii a dovolím si u jednotlivých činů trestných podati bližší vysvětlení, aby bylo patrno jaký účel jsme tu sledovali, abyste mohli posouditi, zda jsme také dosáhli toho účelu.

Kdybyste si přáli ke každému odstavci poznámku anebo výklad (Hlasy: Přečtěte to napřed celé!)

(Čte návrh nařízení.)

Nyní bych dovolil si podati vysvětlení, myslím, že to bude zapotřebí. (Hlasy: Není! Ne!)

Dr. Herben: Já činím návrh, aby pan doktor to neodůvodňoval.

Předseda Švehla: Pan kol. Dušek k formálnímu, k věci samé.

Redaktor Dušek: Prosil bych pana referenta o vysvětlení. Jistě, že tento návrh je tak sympatický ve svém celku i jednotlivostech, že nebude zde hlasu proti němu. Ale prosil bych pana referenta o vysvětlení, jakým způsobem můžeme napravovati křivdy, které napáchala administrativní justice rakouská, civilním i vojenským osobám, které, jak jsme předlohu slyšeli, v nařízení obsaženy nejsou. Mám na mysli dva případy. Jeden případ týká se jednoho přednosty stanice železniční v Čechách, který byl na udání okresního hejtmana zbaven svého místa. Nebyl podroben trestnímu soudnímu řízení, byl ale internován, v důsledku onoho internování pozbyl svého místa vůbec a nyní stojí tu jako muž, který ztratil vůči rakouskému státu 4 služební léta a nárok na pensi a utrpěl vše, co internovaný utrpí. Za druhé případ jednoročního dobrovolníka, který sloužil u dragounů v Klosterneuburgu. Dostal se do sporu se synky ze šlechtických rodin o 28. pluk, o Čechy vůbec, zastal se jako český člověk svého národa a 28. pluku, byl za to uvržen do vazby, vyšetřován pro velezradu, posléze trestán pouze pro přečin měsíčním vězením. Za to ale na základě tohoto rozsudku, který byl ve věci samé velice mírný pro zvláštní posici, kterou měl tento jednoroční dobrovolník u soudu ve Vídni, přišly následky. Nebyl vůbec připuštěn do důstojnické školy, sloužil jako obyčejný dragoun, přišel do civilu a nyní hlásí se do československé armády. Má výcvik, má kvalifikaci, aby dosáhl důstojnické hodnosti. Prosil bych za sdělení, zdali my můžeme v tomto nařízení také pro tento případ, zdali můžeme také všem těmto postiženým poskytnouti nějaké pomoci, nebo aspoň naznačiti cesty, kterými by dospěli k tomu, aby jejich opravněným požadavkům bylo vyhověno.

Člen N. V. Buříval: Velevážení pánové! Já ovšem pochopitelně velice vítám tento návrh, poněvadž tím odčiníme spoustu křivd, které se napáchaly na velmi značném počtu osob zaměstnaných při našich státních podnicích jako jest železnice a pošta. Rovněž sdílím názor kol. Duška, že třeba přihlížeti také k těm případům, a takových je velice mnoho, jak uvedl, ve kterých i také z politických důvodů mnozí byli velmi citelně na existenci své poškozeni.

Uvádím jen jeden příklad, že úředník u české severní dráhy byl z politických důvodů svého místa zbaven, existenčně tak poškozen, že jest naprosto zničen a jen právě ta okolnost, že dnes nastávají nám poměry poněkud lepší, jest mu vítanou příležitost, aby se existenčně zase poněkud zrestauroval.

Ale tu, velevážení pánové, shledávám v dotyčném nařízení, že má býti ta amnestie ve prospěch železničních a poštovních zaměstnanců určená jen v těch případech udílena, kde se jedná o tresty až do 6 měsíců. Připomínám, že soudnictví, zejména v prvých letech války, kdy podléhalo vlastně všechno soudnictví vojenskému, bylo nadobyčejně přísně, že všechno kvalifikováno ne jako přestupek, nýbrž zločin ve smyslu § 172 tr. z. a ty rozsudky byly daleko delší, než 6 měsíců, takže když porovnáváte trestný čin mezi dobou nynější pro případ projednávaný u krajského soudu s těmi rozsudky, které byly vynášeny vojenskými soudy pro jeden a týž delikt, vlastně vidíte ohromný nepoměr, takže v celé řadě případů nebyli lidé osvobozeni proto, poněvadž to byly krádeže, ale rozsudky byly více než 6 měsíční. Tam jest dále ta amnestie podmíněna určitou lhůtou 3 roků. Jestliže se během 3 roků nedopustí nového trestného činu, že se promíjí i následky. Pánové! Promiňte! Jest potřeba uvážiti, že těm lidem, jakmile jest soudem prokázáno, poněvadž platí dosud služební pragmatika, zastaví se také automatický postup po 2 letech, poněvadž by nemohl nastoupiti, čímž by byli velice poškozeni, ať se jedná o zřízence dráhy nebo pošty. Prosil bych, možno-li ustanovení toto korigovati, jestliže vyslovujeme sproštění viny a následků, aby to bylo bezpodmínečně, aby to platilo pro všechny stejně, aby v důsledku toho mohli počítati s tím, že v určité době, tak jak služební řád přiznává, by mohli postoupiti.

Velevážení pánové! Ještě na něco upozorňuji. Všichni tito zřízenci ve státní službě se nalézající byli veskrze poctiví lidé. Svědčí o tom cifry následující: V oblasti C. k. ředitelství státních drah před válkou v r. 1914 činilo odškodnění, které musila správa železnic za krádeže u drah zaplatiti, pouze 76.000 K za jeden rok. V r. 1917 činila škoda krádežemi způsobená 5 mil. Kč. Jest jasně a určitě viděti, proč vlastně k těm krádežím došlo. Byla to bída způsobená válkou. Lidé, kteří dovedli poctivě vykonávati službu, jimž majetek cizí, poště nebo dráze svěřený, byl posvátný, ti lidé následkem poměrů válečných stali se zloději. Teď prosím, všeobecně se praví, že morálka poklesla, ano poklesla, a bohužel musila poklesnouti právě u těch lidí, kteří neměli dostatečných prostředků a kteří byli opomíjeni správou dráhy, aby poměry jejich byly upraveny. Jistě uvážíte tyto důvody, budete se jimi říditi a přiznáte, aby to podmínění odpadlo a aby se jim dostalo možnosti nerušeně se vyvíjeti a starati se o své rodiny.

Předseda Švehla: Kolega Svozil.

Redaktor Svozil: Právě jen k tomu, co řekl Buříval. Podotýkám, že to stanovisko, nedopustí-li se do 3 let nového přestupku ze zištnosti, že ten pojem je příliš paušální v našem trestním zákoníku. Myslím, že neměli bychom se stavěti na to stanovisko, zahrnovati do toho pojmu všechny ty případy. Má-li na příklad člověk hlad a ukradne něco, nelze mluviti o nějaké zištnosti. Myslím, že ten pojem zištnosti bude třeba vymeziti u nás určitěji, nežli byl, aby se pod něj nemohlo házeti všechno, co se pod něj házelo.

Právě proto také byl bych pro to, aby tato podmíněnost byla naprosto škrtnuta. Neboť, platí-li pro zřízence, jest vlastně každý z nich trestán dvojnásobně. Nejen že ho stihne trestní zákon a jest za to zavřen, ale ztratí také postavení, takže myslím bylo-li tady na zřeteli, že by se mělo působiti, aby ta recidiva nebyla tak snadná, aby to posilovalo toho člověka. Myslím, že je dosti potrestán a že působí dosti silně právě to nebezpečí, že riskuje existenci. Poměry nynější budou stabilnější, než tehdy v té době.

Proto bych se také přimlouval, aby ta podmíněnost byla naprosto zrušena.

Člen N. V. Slavíček: Velectění pánové! Já také přicházím s jednou bolestí, kterou jsem dnes dostal do permanentní komise. Je to žádost gremia maloobchodníků pražských, kteří se obracejí na N. V. při příležitosti jednání o amnestii se žádostí, aby bylo přihlíženo také na jejich přání a sice v tom směru, že při stíhání zdražování potravin odnesl to ten nejmenší, který prodával na trhu v množství nejmenším, buď obchodník nebo hokynář, který prodával v krámku a na kterého mohly politické orgány dolehnouti. Vy se ráčíte pamatovati, že jeden čas byla taková nouze o potraviny pro zdražování potravin v drobném, že nebylo možno za maximální ceny pranic v Praze dostati a vše se opatřovalo pod rukou za ceny daleko vyšší než maximální. Celá řada drobných lidí byla potrestána způsobem, řekl bych hodně přísným. Některým byly uloženy značné pokuty, ba i živnost vzata, a prosí nyní, aby při udělování amnestie bylo na ně pamatováno.

Z formálních důvodů prosím pana referenta o sdělení, bylo-li by možno takové ustanovení do nařízení vsunouti - ne - tedy ve formě resoluční doporučuji presidiu N. V., jestli by bylo možno v tomto pojetí amnestie také jednati o ty malé přestupky pro zdražování potravin, doporučuji presidiu tuto věc uvážiti, eventuelně nechati si materiál předložiti a o těchto malých lidech rozhodnouti.

Zástupce Slovenska Houdek: Prosím, aby se tento zákon aplikoval také na Slovensko.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP