Posl. Němec: Nesdílel bych námitky, které zde přednesl kol. Laube, jenž prohlásil, že by bylo lépe tu půjčku nahraditi dávkou válečných zisků. Pan kol. Laube se mýlí a to proto, poněvadž to nemá nahrazovati dávku z válečných zisků. Ta přijde sama sebou. My musíme sáhnouti ještě k jinému prostředku. Vedle této dávky z válečných zisků budeme musiti také získati ohromných prostředků, abychom zkonsolidovali stát a jeho hospodářství finanční a jsem přesvědčen, že každý rád to bude platiti, poněvadž, kdyby nastal finanční rozvrat, ztratil by daleko více, nežli když takovýmto legálním způsobem přispěje ku zkonsolidování státních financí. Tak já se na to dnes dívám. Co zde bylo řečeno, o tom nebudeme dále mluviti. Já bych jinak byl také na tom stanovisku jako kol. Dušek, poněvadž presidium, které jinak nám dává k přezkoumání všechno, co bylo v komisích ujednáno tuto osnovu nám nepředložilo.
Místopředseda Švehla: To bylo v noci teprve hotovo.
Posl. Němec: My víme, že se o tom jednalo, ale přesto, přes tyto všechny formální závady bych doporučoval, abychom osnovu tuto přijali, poněvadž je to jednoduché, je to průzračné, ale co nejhlavnější, je to nevyhnutelně nutno. Pánové, já bych se také bál, kdybychom ten první počin do finančního světa našeho českého státu odročili z důvodu formalit a dávali to ke zkoumání teprve politickým stranám. Kdyby se to dostalo do veřejnosti, nebudilo by to příliš velké důvěry k finančním operacím tohoto státu.
Já, odpusťte pánové, bych nijak nebyl takový. Já když jsem byl členem rozpočtového yýboru byl jsem vždycky nejhorší v těchto finačních věcech a vždy chtěl jsem skočiti na krk každému, když přišel s novým zatížením. Ale zde jde o něco jiného. Zde jde o zkonsolidování finanční základů tohoto státu a myslím, velectění pánové, že tato půjčka - o tom se nemylte - nebude asi první. (Veselost.) Pardon, já se spletl. Že tato půjčka nebude poslední. My budeme musiti ohromné věci ještě podnikati a v prvé řadě je velice správno, co zde řekl pan kol. Laube, že je proti podporování dělníků. Já bych nerad viděl, aby se prováděla nějaká podpůrná akce dělníků a raději bych viděl, kdybychom se mohli vyhnouti této podpůrné akci zjednáním práce dělnictvu, podporováním se stanoviska mravního atd. O tom nebudeme mluviti. Jsou lidi, kteří byli zvyklí 4 roky žíti z prostředků veřejných, třeba špatně, ale přece žíti, a bylo by škoda, kdyby si to vzali do zvyku, poněvadž sociálně by nás to mohlo strašně zatížiti a my soc. demokraté nejsme žádní almužníci, žádní obročníci, přejem si, aby každý pracoval, ovšem, aby každý měl slušnou mzdu, aby z toho mohl býti živ, ale přejeme si, aby každý konal také svou povinnost, což jest hlavní podmínkou. A tu by se mohlo státi to, co kol. Laube zde nadhodil, nějaké opatření ohledně sanace otázky bytové. Otázka ta je do budoucnosti hrozivá, ba již nyní jest hrozivá. Dnes byl u mne jeden vyšší úředník a žádal mne, abych se ho zastal. Dostal výpověď z bytu se svou rodinou, hledá byt a nemůže žádného najíti. Výpověď dostali předešlý kvartál. Kam půjde, co bude dělati, přece nepůjde bydleti na obec? To jsou velmi vážné věci. To je také zločin, který páchala Praha. Ve Vídni se o to starali a všude, ve všech velkých městech. A v Německu, prosím, ve všech městech smíšená "Arbeitskommission" zaměstnávala stavební dělníky obecní správy a sociální politiky dohromady již před 3 roky. V prvém roce války začali řešiti otázku bytovou, poněvadž věděli, co přijde. Ale u nás doma měli vždy tvrdou kůži. A proto, když to nedělali oni, budeme to musiti dělati my a je to tím těžší pro nás. Proto je nanejvýše nutno, abychom všichni činili co se v této věci učiniti dá.
Nyní ještě na jednu věc chci upozorniti. Pan kol. Laube zde povídal, že půjčka tato je nesympatická, ale pak si přál půjčku větší 2 miliard. Já myslim, že bychm prozatím s jednou miliardou mohli vystačiti. Vždyť budeme viděti za nějaký čas, zda vystačíme. Poněvadž kdybychom přílišně to nyní zatěžovali, nebudilo by to valnou důvěru. Podle mého názoru stačí 1 miliarda, aspoň by se neplýtvalo zbytečně s penězi.
Ale jinou ještě otázku mám na mysli. To je otázka 1/2 % provise. Je to ovšem těžká věc obchodní, půlpercento je zavedeno, ale je také záhodno, abychom v této věci něco učinili. Je to věc našich peněžních ústavů, které by nám tuto provisi mohly odpustiti. My nebudeme ani inserovati.
Spisovatel Machar: Inserce musí býti.
Posl. Němec: Když my řekneme, že je to národní povinnost, pak v novinách jednak lokální část, jednak článek v listě vykoná, pánové, více nežli 100 stránek inserátu. Já se vám přiznám, že jsem již starým žurnalistou, ale já takové prospekty nikdy nečtu.
Redaktor Herben: Já také ne, já také nikdy neupisoval.
Posl. Němec: Jestli pánové někomu záleží na tom, aby zde byl pořádek, pak to musí býti naše banky, poněvadž tyto banky a vkladatelé mají největší zájem na tom, aby od tohoto půlpercenta bylo upuštěno. Já neříkám, aby peněžní ústavy upustily od této provise pro všechny jiné půjčky. Jen, velectění pánové, pro tuto první. A pro tuto chvíli. Představte si, pánové, tu sílu agitační, kdyby se řeklo, že naše banky to převzaly a že to dělají zdarma, že se za to nebude platiti žádná provise, poněvadž zde jde o první půjčku českého státu, o půjčku svobody. To by nám banky mohly koncedovati. 5 milionů není tak velká suma. Banky, které rozmnožily dnes akciové kapitály o tolik milionů, by ztrátu 5 milionů vůbec nepocítily. Vždyť na každou banku toho tolik nepřijde. Ty by nám mohly ženerosně darovati; ne nám, ale státu našemu. A myslím, že by to zase v krátké době vydělaly, poněvadž, pánové, navenek by to byl agitační prostředek pro tuto půjčku, který by se nedal jinak ani lépe docíliti. A dnes, pánové, tato půjčka, jak se zde vyslovil p. kol. Engliš se jistě přepíše o 3 až 10 milionů. Ten úvěr našeho státu by tím byl do budoucna zajištěn a proto bych doporučoval, aby se, pánové, kteří zastupují banky kavalírsky toho půlpercenta zřekli. Doporučoval bych, kdyby se dnes shromáždění na tom usneslo, požádati banky, aby od tohoto půlpercenta provise upustily.
Místopředseda N. V. Švehla: Pan kol. Rašín má slovo.
Člen N. V. dr. Rašín: Já, pánové, jenom v té otázce - kol. Laube tady není - daně z majetku, chci promluviti několik slov. Vypisovati teď daň z majetku není předně možno, poněvadž my nevládneme územím německým, nevládneme Slovenskem a nevládneme také plně hranicemi svými, čili jinými slovy, kdybychom to vypsali, nemůžeme to vypsati všem občanům tohoto státu. To jest jedna věc. Ale já pokládám vůbec debatu a veřejné projednávání otázky daně z příjmů za velice nebezpečnou. Jedna z příčin je, to pánové uznejte, thesaurace bankovek. Jsou lidé, kteří si myslí, že tímto způsobem se nejsnáze dani vyhnou, a že nejbezpečněji mají peníze ukryty, nevloží-li je do záložen a jiných peněžních ústavů, nýbrž do truhel a do punčoch v domnění, že se jim nemůže nic státi. Proto čím více se mluví o dani ze jmění, tím více stoupá thesaurace, která nás nyní tak úžasně tíží. Pánové, my se k té zápůjčce odhodlali dosti těžce, poněvadž začínati v těchto nehotových poměrech s nějakou půjčkou není právě nejlepší, ale, velectění pánové, věci jsou takové, že my to udělati musíme. Račte si uvážiti, že na př. máme opatřiti pro horníky v Mostě 300 milionů korun v platidlech. Rakousko-Uherská banka nemá zde ani jedné koruny. V důsledku velkých "rozumných" opatření německého státu rakouského ve Vídni nechtějí prostě ručiti za zásilku bankovek, které má Rakousko-uherská banka poslati zdejší filiálce. V důsledku toho banka řekla, že peníze nemůže posílati. To se netýká ovšem jenom nás. Také ostatní obory tím velice trpí. Následkem toho, následkem těchto poměrů ve Vídni Rakousko-uherstá banka, která měla dosti značnou část korun, dneska nedostala jich ze své filiálky vídeňské, ačkoliv má povinnosti výplaty. Banky žádají 350 milionů korun, které u Rakousko-uherské banky byly vypověděny. A Rakousko-uherská banka nemůže na to dáti ani haléře. Z toho důvodu nemají žádné banky peněz, poněvadž si žádná banka nenechávala velké hotovosti ležeti a tak se včera všechno objevilo v uplném ucpání. Dnes bylo sice vyjednáváno, že peněžní zásilky z Vídně do Prahy budou doprovázeti vojáci, že si proto musíme dojeti, ale bylo zároveň řečeno,že pošta německo-rakouského státu nepřejímá žádné záruky, že se to na hranicích československých řádně odevzdá. Naše pošta tu záruku přejímá, poněvadž u nás je pořádek. My se musíme také postarati o to, abychom všechna tato platidla měli, abychom měli pořádek. To musíme učiniti formou takovou, abychom ta platidla z těch punčoch dostali. Já bych si přál v prospektu o první půjčce československého státu ještě jedno ustanovení; aby v prvé řadě brán byl zřetel při repartici přepsaných obnosů na ty, kteří v hotovosti peníze složí. Z toho bude viděti ten zájem, který o věc máme.
Dále bych si dovolil upozorniti na jednu věc při této půjčce. Že jsme si toho plně vědomi, že snad to nestačí na všechny ty velké úkoly, které nám nastávají a které jsou rázu sociálního. My musíme zachycovati všechny lidi, kteří jdou z fronty, musíme je nějaký čas nechati v tom poměru vojenském, nežli pro ně najdeme nějakého zaměstnání v práci, a všechny ty vojenské osoby musíme živiti, musíme jim platiti. Musíme platiti také příspěvky příslušníkům rodin vojínů. Tyto příspěvky a vše co s tím souvisí, všechno to nový rakouský stát docela klidně hodil na nás. A my dnes všechna tato vydání musíme nésti.
Co se bankovní provise týče, je sice pravda to, co říká kol. Dušek, že by se to jaksi mohlo dělati u berních a poštovních úřadů a pod. Pánové, věřte, že se mi řeklo, aby se u berních úřadů úpisy naše vůbec nevyložily, a to zase z toho důvodu, poněvadž u berních uradů to ti naši lidé dnes, když se bojí dávky ze jmění, nebudou upisovati, poněvadž se bojí, že by se tímto způsobem berní úřady dověděly, mnoho-li má kdo peněz. Berní úřady za dnešní situace jsou pro nás jako upisovací místa úplně bezcenné. Podobně je tomu u pošt. My dnes budeme musiti upisovati pomocím menších ústavů, k nimž lidé mají určitou důvěru, že to neprozradí, že nějaké peníze upisovatelé mají. Té dani ze jmění nikdo, kdo ty bankovky má, neunikne. Je to tedy blud, o tom není pochybnosti, ale v každém případě my se všemi těmito bludy jako reální lidé musíme počítati.
A nyní ještě k té otázce, která zde byla nadhozena se strany kol. Duška a několika pány, že by bylo možno, aby lidé svovávali v této půjčce znehodnocené maďarsko-uherské bankovky. Tomu hodláme čeliti ustanovením v prospektu a smlouvě, že tato zápůjčka je na půl roku vypověditelna. A byly by starosti na nás, abychom, opatřivše si kredit jinde, tuto zápůjčku zaplatiti, a to ještě v korunách. Pak se v této věci nestane nic, poněvadž my ji v korunách dostali a v korunách ji vyplatíme zpět.
Člen N. V. Hampl: Mně tane na mysli restaurace staré měny.
Člen N. V. dr. Rašín: To je otázka velmi komplikovaná, o které bychom musili velmi dlouho hovořiti, ale jisto je, že jsme si tam dali ustanovení výpovědi části anebo celého obnosu, a tak jsme si sami umožnili, abychom tu zápůjčku nemusili platiti v státním normálních platidlech, nýbrž v korunách. Tomu nebezpečí je po mém názoru v tomto prospektu a ustanovení čeleno.
Místopředseda N. V. Švehla: Dále si vyžádal slovo pan kol. dr. Horáček.
Univ. prof. dr. Horáček: Vážení pánové! Mně se zdá, že je zde jakési nedorozumění v tom směru, pokud jde o důležitost toho kroku, který právě s touto zápůjčkou podnikáme. Zde nejde o žádnou nějakou zásadu nebo principielní věc, nýbrž o to, že dnes je přechodní - řekl bych v nynějších dnech zvláště přechodní nedostatek vídeňských platidel. My se musíme připraviti tak, abycnom do 1. prosince nějaká platidla zde měli. A tato zápůjčka nemá jiného účelu, nežli aby platidla přechodným způsobem k 1. prosinci se opatřila. Také ta subskripce musí býti skončena ještě před 1. prosincem.
O tom dalším financování našeho státu se při této zápůjčce 1 miliardy vůbec nejedná a já bych se dotkl jen několika pochybností anebo námitek, které zde byly učiněny. Kol. Laube myslil, že by se měla provésti místo zápůjčky daň ze jmění. Zde nejde o to, zda má to býti zápůjčka anebo daň ze jmění. Daň ze jmění přijde jistě, o tom není pochybnosti, zrovna tak jako daň z válečných zisků. Je zde a musí se vybírati. Ale tyto daně by nám nepomohly k tomu účelu, abychom si opatřili platidla. Daň ze jmění velkostatků by nám nepřinesla ta platidla, která zde potřebujeme. A to je přece účel té zápůjčky. Pokud se jiných otázek týče, zejména otázky valuty, o tom nemůže býti mezi námi odborníky žádné pochybnosti, že by tato výpůjčka mohla býti v tomto směru nějak privilegována. Bude sdíleti všechen osud naší korunové měny, která má tu hodnotu v okamžiku, kdy zápůjčka je právě subskribována. O tom nemůže býti mezi peněžníky a odborníky pražádné pochybnosti.
Co se týče sumy, tu musili jsme přenechati presidiu výkonného výboru, který peněžní situaci ovládá a který myslí, že je potřeba vyžádati si půjjčku jedné miliardy. Co se týče podmínek úrokových, byla volena míra čtyřpercentní, a to po velmi dobrých úvahách. Zdálo se snad, že při první zápůjčce české svobody nebude hráti míra úroková žadné role. Ale z finančních důvodů bylo rozhodnuto, aby úroková míra byla 4 %, poněvadž většina drobných našich vkladů je uložena u malých peněžních ústavů venkovských pod 4 %. A kdyby byla volena míra úroková pod 4 % bylo by to nebezpečí, že by ti lidé to nebrali ze vkladů, poněvadž by jim to v peněžních ústavech neslo více nežli v zápůjčce. Při stanovení úrokové míry na 4 % je naděje, že se malé vklady vybírati budou a že uspíší na půjčku české svobody. V tom spočívá naše naděje v sílu našeho budoucího státu. Víme, že válečné rakouské půjčky byly 5 1/2 %ní a že jejich kurs byl 92, 93 atd. A my vystupujeme s první zápůjčkou paritní, kurs normální, a zúročení jen 4 %ní. A jsem přesvědčen, že půjčka bude několikráte přepsána.
Pokud se týče provise, o tom nemluvím vůbec a sdílím docela stanovisko, které na levé straně bylo sděleno.
Místopředseda N. V. Švehla: Slovo si vyžádal kol. Machar.
Spisovatel Machar: Vážené shromáždění! Ačkoliv jsem básník, přece to, co chci říci velice málou souvisí s básnictvím. Ale vím, jak se tato věc dělá. Nebudu mluviti o mírách, nýbrž o nešťastném půlpercentu, které mají shrábnouti banky. Bylo zde řešeno, že inserátů není třeba. Já tvrdím, že jich je třeba. Ta věc jest jako oheň. Do toho se musí stále foukati. Vydavatelé časopisů naříkají, že mají málo místa pro jiné věci. A já pochybuji, že by časem byli ochotni po prvých dnech, aby tu půjčku dále fedrovali a že by přinášeli zprávy povzbuzující pro nové upisování, že by přinášeli zprávy, kdo nějaký větší obnos upsal atd. To s tím souvisí, ale to jsou vedlejší věci. Přijdu k sociální stránce. Tuto půjčku v bankách provádějí lidé. Jsou zde kusy po 100 korunách. Dá se čekati, že budou obrovské přihlášky a že se pohrnou právě na tyto stokorunové kusy. A to je strašlivá práce. Na tom budou ti lidé seděti do 10 hodin večer. Ti lidé musí býti za to placeni a banka, jako každý cblebodárce, je náramně přesná a určitá v odměnách.
Posl. Němec: Ale to jsou naše banky.
Spisovatel Machar: Ano, naše banky. Já jich nehájím, ale mně se z etického stanoviska zdá, že by bylo záhodno, abychom šli na ně s břitvou jaksi a normálně je nutili, aby ještě platily své zaměstnance za tyto mimořádné výkony. Potom je tu obrovská spousta papíru, tisku atd., to všechno stojí peníze. Nebuďte proti tomuto 1/2 %, banky z toho nebudou míti ani haléře. Je to 5 milionů. Rozdělte si to na banky.....
Člen N. V. dr. Rašín: Jen dva a půl milionu, poněvadž je to řešeno tak, že se půjčka vypíše na dvakráte.
Spisovatel Machar: Tedy, vážené shromáždění, toto půlprocento spolkněte klidně a věřte, že se dostane lidem, kteří to potřebují.
Posl. Němec: Ale to my tak nemyslíme, aby to platily banky.
Spisovatel Machar: Bylo zde prohozeno, aby banky platily.
Místopředseda N. V. Švehla: Závěrečné slovo má pan ředitel Pilát.
Ředitel Pilát: Podle jednotného náhledu jedná se o vypsání prvé české půjčky s platností 1922. Pro svou osobu nesouhlasím s vydáním poukázek. Jsem optimistou, že se nám zdaří úplně i typy dlouhodobé, které by byly pro nás výhodnější. Když Rakousko v r. 1914 a 1915 válečné půjčky, volilo právě krátkodobé typy z toho důvodu, poněvadž byl špatný peněžní trh, byl nedostatek peněz a peníze byly drahé. Teprve čtvrtá válečná půjčka a všechny ostatní byly voleny v typu dvojim: krátkodobé a dlouhodobé. Ale, pánové, my dnes máme právě tak příznivý trh jako nikdy. Proč bychom my měli vydávati poukázky splatné v r. 1922, když za stejných podmínek můžeme umístniti typy dlouhodobé. Proto myslím, že by bylo výhodnější vrátiti se k typu dlouhodobému na dobu 40 let, nebo učiniti dvoje typy krátko- a dlouhodobé na polovic. Pánové, nechci snad prorokovati jaká bude peněžní situace v r. 1922, ale myslím, že prolongace nebude již v tom roce tak příznivá jako dnes. My ovšem máme možnost kdykoliv do 6 měsíců půjčku vypověděti, ale to můžeme učiniti i u půjčky dlouhodobé, 40ti leté.
Zde bylo nadhozeno, že typ poukázkový činí se z toho důvodu, že hodláme v dané době přeměniti naše koruny na typ nový. Ale my nesmíme zapomenouti, že nebudeme míti státní půjčku jenom tu, kterou právě nyní uzavíráme. Převezmeme od starého státu tu část starých hranic uherského státu a současně s tím převezmeme také část různých obligací různých typů korunových, různých států, železničních půjček a jiných obligací. A proto není nikterak směrodatně odůvodněno, proč by se měla dělati půjčka v poukázkách, abychom si zachránili 4 %ní úrokování na dlouho ve formě státní renty. Ohledně upisovacích míst bych prosil, aby bylo zplnomocněno presidium, aby vedle ružomberské banky byly zplnomocněny také jiné slovenské banky, jak se o tom dorozumívají.
Místopředseda N. V. Švehla: Ke slovu je přihlášen kol. Dušek.
Člen N. V. redaktor Dušek: Já bych si dovolil ještě ke svým vývodům dosavadním, které jak vidím, pokud jde o odročovací návrh, nedocházejí ohlasu, připojiti dotaz především na pana referenta, aby byl tak laskav a vyložil nám, zdali a jaký efekt slibuje si od nynější půjčky pro případ, že všichni kdož upisovali rakouské válečné půjčky, poženou se nyní do bank.
(Posl. Němec: Nikdo jich nekoupí!) To je právě otázka, která by mola býti ve smlouvě s bankami rozřešena.
Spisovatel Machar: Banky odmítají válečné půjčky rakouské.
Člen N. V. redaktor Dušek: Musím s přítelem Macharem polemisovati, pokud jde o 1/2 % provise a to proto, poněvadž jest ještě velmi vážná námitka, pokud se týče ústupků, že z tohoto půlprocenta banky stejně úřednictvu nic nedají, resp. dají mu odměnu v rozsahu svého obvyklého normálního zisku. My nezapomínáme na jinou možnost. Banky, mají možnost toto půlprocento přesunouti na upisovatele a tato otázka je tímto podstatnější nebo tím důvodnější, že přece víme, že dnes naše hypoteční banky s touže sirotčí jistotou atd. stojí proti dlouholetým kursům dřívějším všechny nad 100 %. Čili, jestliže banky i v tomto případě by měly nějaké výlohy, s tím utrpěly ztrátu, naráz se jim to vrátí v nastávajících obchodech s touto půjčkou, poněvadž naráz bude míti tato půjčka větší kurs než 100 %. To vyšší procento můžeme s celou jistotou očekávati.
Spisovatel Machar: Naopak, ostatní kursy klesají.
Redaktor Dušek: To je shoda, poněvadž ty papíry nemají banky, nýbrž obecenstvo. Ale tuto půjčku budou dělati banky, budou dělati transakce za nominale a budou získávati vyšší kursy a vyšší zisky. Jde o nový papír, u něhož se dá očekávati, že bude záhy míti kurs nad 100 % a že se bude blížiti kursům hypotečních ústavů.
Posléze bych prosil za vysvětlení, zda celý tento projev půjčkový je činem alespoň o částečné nějaké shodě nebo s vědomím o tom, co naši zástupci, kteří jeli do Švýcarska, dnešního dne přivezli anebo přivezou. Pokud jsou zde zprávy, jsou na cestě z Budějovic do Prahy. Podle jedné zprávy zůstal dr. Preis za účelem dalších finančních transkacích ve Švýcarsku, ale i když by zůstal ve Švýcarsku, možná, že ne, tedy pánové, kteří přijedou, budou věděti, co dr. Preis v hlavních rysech vyjednal. Bylo by mně velice milé, kdybych mohl slyšeti, že známe již od svých zástupců, kteří vešli ve spojení s našimi zástupci zahraničními, jakým způsobem a zda vůbec dohoda, resp. naši zástupci v cizině si představují úpravu finančního hospodářství našeho.
Místopředseda N. V. Švehla: Pan kol. Svozil se přihlásil o slovo.
Redaktor Svozil: Vážené shromáždění! Pokud se týče půlprocenta, myslím, že by skoro ta debata byla zbytečná. Myslím, že přece nemůžeme stavěti na takové stanovisko, jakoby národ náš to půlprocento tak velice potřeboval. S půjčkou jsou spojeny výdaje, ať jsou hrazeny, a myslím, když to počítáme, že to půlprocento není mnoho. Zdá se mně, že by to bylo malicherné, kdybychom měli o to debatu. Pokud se týče daně majetkové, byla by dnes nemožna hlavně z důvodů sociálních. Majetkový stav není nijak konsolidován, není nijak upraven a zase by ti lidé, kteří za války ničeho nenabyli, byli stiženi daleko více, nežli ti, kteří za války zbohatli. My sociálně bychom nedocílili ničeho, i kdyby zde nebylo důvodu, který uvedl básník Machar.
Bylo také nadhozeno, že bude potřeba použíti válečné půjčky po určitou dobu na výpomoc, aby mohly býti vyplaceny podpory a pod. Pak je třeba pamatovati na to, aby ta výpomoc, která je vázána na dotyčné podmínky po stránce sociální, byla správná i po stránce poměru k zaměstnancům, aby tito z toho něco získali. Bylo zde mluveno také o tom, aby té půjčky bylo použito též na naléhavé práce. Byla zde nadhozena otázka bytová a tu bych si dovolil upozorniti, že ta otázka pro Velkou Prahu byla taková, že se jistě říkalo, že se tato otázka nemůže řešiti do té doby, dokud je Praha rozkouskována a, má-li býti něco učiněno, že musí se pomýšleti na to, aby byla Velká Praha především učiněna, aby se tyto věci mohly řešiti, poněvadž bytové otázky jsou podmíněny tím, aby byly jednotné. Mělo-li by se této půjčky použíti také v této věci, myslím, že splnění této podmínky by bylo nevyhnutelné.
Bylo zde nadhozeno, že by se měly vydati úpisy dlouhodobé. Myslím, že za této doby by to nebylo nejvýhodnější, neboť nemáme žádné valuty, neznáme také jaké budou valutové poměry v budoucnosti atd., nevíme, zda bylo by dobře, abychom si vzali z rukou tu možnost, že půjčku splatíme v době, kdy to bude pro nás daleko výhodnější, nežli by to bylo později. Vypovídati dlouhodobou půjčku na půl roku, myslím, že přece není tak obvyklé, jako při půjčkách krátkodobých. Pokud se týče formální stránky a určité zásady, že se nám podávají návrhy komisí, že přece jenom bylo možno zachovati ten postup, aby také tato předloha byla rozdána o jednu schůzi napřed a ve schůzi příští aby se o ní jednalo. Uznávám, že je to snad jenom teď, když je situace takováto. Vím, že kdyby se dověděla veřejnost jak v této debatě nebyla otázka zápůjčky dojednána, že by to mohlo disgustovati, po případě diskreditovati. Proto myslím, že nebudeme moci na tom odročovacím návrhu dosti dobře trvati, poněvadž tyto věci musíme míti na zřeteli. To jsou poznámky, které jsem měl za povinnost přednésti.
Místopředseda N. V. Švehla: Ke slovu se hlásí pan kol. Houdek.
Člen N. V. Houdek: Velectění pánové! V návrhu na vypsání prvé zápůjčky Československého státu stojí i to, že podstatná část obsahu těchto úpisů na boží svobodě vydaných mají býti československé a francouzské. Obávám se, aby na těchto úpisech nebyla slovenčina zastrčena asi na to místo, jako ku př. na rakousko-uherských bankovkách je zastrčena čeština, kde jsou jenom dvě slova česká a všechna ostatní jest německé. Prosím, aby celý text úpisu byl československý.
Místopředseda N. V. Švehla: Ale ano. Ke slovu se dále hlásí p. kol. Hampl.
Člen N. V. Hampl: Já bych chtěl jenom krátce promluviti k vývodům p. prof. Horáčka, který řekl, že půjčka musí sdíleti osud koruny, jak ona stoupala a klesala. Nynější půjčka děje se přece v poměrech tak mimořádných, že naše valuta prodělala hotovou revoluci a že při tom padá ještě na váhu následující: Je třeba si připomenouti, že střední třída z valné části nebude moci vůbec upisovati. Spousta drobných úředníků, živnostníků, dělníků, kteří za dobrých časů uspořili si pěkné peníze, v létě 1916 nebo 1917, zejména ke sklonku války, musila znehodnocené peníze vydati. Tyto se přelily a posunuly se na určitých místech a my vidíme, že dochází k podstatnému restaurování naší koruny. O tom není sporu, v Čechách zejména. Já nemám obavy ,že by tyto přesuny v té hodnotě mohly padnouti ve prospěch našich nepřátel, poněvadž mám za to, že ta půjčka bude upsána v oblastech českých. Ale uvnitř národa - to si nezapírejme - ten zisk, který přijde, zůstane v těch rukách, které vydělaly přes válku. Abych to řekl vulgárně: Malí lidé o dobré peníze přišli a nebudou účastni nyní na tom, jak se budou špatné peníze zvedati.
Místopředseda N. V. Švehla: Pan kol. Bouček má slovo.
Člen N. V. advokát dr. Bouček: Ještě déle mluviti o výpůjčce, myslím, že by znamenalo obstruovati. A já, pokud jde o banky, řeknu toto: Ne k vůli akcionářům, kterým jde o to, aby banky platily velké dividendy - my těch bank nešetříme. Banky musely platiti hodně peněz na účely, o kterých vlády nesměly věděti. Ty banky povinnost svou konaly. O tom půlprocentu nebudeme mluviti.
Místopředseda N. V. Švehla: Slovo má pan kol. dr. Rašín.
Člen N. V. dr. Rašín: Já jen k dotazu, který vznesl pan kol. Dušek, dovoluji si sděliti následující: Dnes mluvil jsem s Budějovicemi, s dr. Kramářem. Při tom jsem měl za povinnost mu říci, že Vám chceme dnes odpoledne navrhnouti půjčku jedné miliardy, a to tak, že by se vzalo nejdříve 500 milionů na 4 %, zkrátka všechny tyto věci jsem dr. Kramářovi sdělil a ptal jsem se ho, zda by proti tomu něco měli. Dr. Kramář na to řekl, že ne, že nic proti tomu nemá, že to ještě řekne dr. Preissovi a kdyby on proti tomu něco měl, že nás telefonicky zavolá. Nezavolal nás a myslím, že tedy i tyto věci jsou v dohodě s pány, kteří byli ve Švýcarsku. Ostatně se neračte mýliti. I kdyby nám nějakou půjčku za hranicemi zjednali, nic nám není platna, nám není nic platno 150 milionů franků, to za týden je úplně thesaurováno, daleko spíše než něco jiného, poněvadž frankům budou lidé věřiti. K tomu co potřebujeme touto půjčkou udělati, nebyla by nám půjčka zahraniční pranic platna.
Co se týče kol. Svozila, řekl bych jen jednu věc. A řeknu to na následujícím příkladu. Všechny tkalcovny a prádelny, poněvadž nemají zaměstnání pro své dělnictvo po celou dobu války, platí mzdy z prostředků bavlnové centrály a z části dával to stát. Bavlněná centrála, když jsme s ní jednali, aby nám ty věci sem převedla, ptala se, zda budeme platiti tu kvotu, kterou platil rakouský stát. A tázala se přímo: Zaručíte se za tuto kvotu? My řekli: Musíte nám dříve to odevzdati a pak to zaplatíme. Já bych řekl ještě jeden důvod: Čím méně my si potřebujeme dnes vypůjčiti od tzv. rakouského státu, tím snadnější budeme míti jednání o převzetí státního dluhu. Pánové, když my dnes si budeme vypůjčovati dále od Rakousko-uherské banky, resp., když my budeme musiti na ni choditi, aby dala nám tu miliardu, když Rakousko-uherské bance, u které není vyčerpáno říšskou radou povolených peněz v částce 2 miliard, budeme říkati, že na tyto dvě miliardy, které se budou musiti ještě vydati, děláme si také nárok, a že nám musí býti určitý podíl vyplacen, vážení pánové, to naše stanovisko k tomu, mnoho-li máme převzíti ze státních dluhů rakouských, bude daleko více seslabeno. Když se však dovedeme postaviti finančně na vlastní nohy, pak budeme míti při tom jednání daleko lepší posici.