Posl. Švehla: Všechno to má trvati na tak dlouhou dobu, než budeme hotovi.

Zpravodaj dr Pantůček: Při správním soudním dvoru je tu veliká nutnost. Odcházel jsem v sobotu z Vídně, a viděl jsem, že v jednotlivých referátech 30 a 50 akt, která se nemohou vyříditi věcně. Jestliže si nepospíšíme a s jeho vyřízením, padne věc do vody. Jestliže se pánům nelíbí rozšíření kompetence mnou navržené, tedy to nevadí, soudím ale, že by se to dalo hned definitivně upraviti.

Co se týče říšského soudu, navrhujeme, aby byl úplně zrušen. Říšský soud byl zřízen, poněvadž tenkráte správní soudní dvůr ještě nebyl. Když se správní soud r. 1875 kreoval, tu říšský soud nechtěl se své kompetence zbaviti. Proto vznikaly stále kompetenční konflikty. Říšský soud nyní odpadl, a přechází jeho agenda na správní soud. To je jedna ze změn, jinak je to věc čistě úpravy právnické. Jelikož však pánové nechtějí, aby kompetence byla upravena, nechť zůstane při starém. Při změnách však se nejedná o žádné principielní a politické otázky.

Dr Šrámek: Mám jen malou otázku. Pan referent mluvil jako právník o správním soudním dvoře. To je filologicky nesprávné. Já se nedotýkám meritorní části, ale přál bych si, aby ty zákony byly jazykově přesné. Odpusťte, že my na Moravě k právnické češtině nemáme dosti důvěry.

Posl. Švehla: Přeje si ještě někdo slova? Kdo souhlasí s návrhem? Je někdo proti? Jednohlasně.

Připomínám, že se dává souhlas jen se zřízením, nikoli příslušností. (Hlas: Pánové myslili, že hlasují o podnětu p. dr Šrámka.)

Pan dr Šrámek neučinil žádného návrhu, nýbrž vyslovil jen přání, aby při konečné stylisaci bylo také filologicky ve věci pilováno. O tom jsem přirozeně nedal hlasovati. Přikročíme k novému hlasování.

Dr Meissner: Prosím, zdali pan referent souhlasí s jednáním jen ohledně zřízení správního soudu a aby se nezměnila jeho příslušnost prozatím?

Dr Bouček: Jedná se o dvě věci a sice: aby správní soud byl příslušný také tam, kde dosud jeho příslušnost nebyla uznána, totiž zejména v případě t. zvaného volného uvážení. My nechceme, aby vláda a to třeba naše vláda mohla rozhodovati, ale volného uvážení. Oproti vládě byl jeden bezmocný a druhý byl třeba trestán. Byl trestán nálezem administrativním, a tu se třeba stalo, že mu byla pořadem tím odňata živnost. Řeklo se, já tě trestám 5 K pokuty a odnímám ti živnost. Kdyby to bylo vysloveno z důvodů zákonných, mohl by si postižený stěžovati ke správními soudu, ale takový p. Franc dal 5 K pokuty a odňal živnost, čímž způsobil škodu, jdoucí do tisíců. Myšlenka jest, aby vláda nebyla všemohoucí. To jsme chtěli říci, když jsme tuto kompetenci rozšiřovali. To jsou nejdůležitější věci, a sice ve prospěch občanstva. Já bych pro něco takového nehlasoval, kdyby to nebylo ve prospěch občanstva.

Posl. Švehla: Prosím. Já dávám hlasovati o návrhu rozděleně. V první řadě máme hlasovati o tom, aby správní soud byl zřízen. Pokud se týče kompetence, jsou 2 názory. Pan referent snad se přizpůsobí tomu, že zůstane při staré kompetenci.

Zpravodaj dr Pantůček: Já jsem jen tvrdil, že se má hlasovati odděleně. Já bych si přál, aby ta kompetence byla rozdělena již nyní, poněvadž to ve skutečnosti nemůže jinak dopadnouti, než jest zde.

Posl. Švehla: Širší návrh je p. referenta, který je návrhem změňujícím. Kdo souhlasí s návrhem p. referenta, aby kompetence byla změněna, a sice ve smyslu zlepšení?

Je schválen. Je někdo proti tomu? Konstatuji jednomyslnost.

Zpravodaj dr Pantůček: V zákoně o správním soudním dvoru je obsaženo, že se zrušuje říšský soud. Kompetence přešla částečně na správní soudní dvůr. Podle našeho návrhu skládá se správní soud ze 2 presidentů, 4 skutečných presidentů, 20 radů nejvyššího správního soudu, jakož i potřebného počtu tajemníků a sil kancelářských, pomocných a sluhovských.

Říšský soud byl povolán k rozhodování o nárocích proti státu a zemím. Nyní, když říšský soud odpadl, musí se kompetence jeho přikázati řádným soudům a I. instance je zemský soud v Praze. To je zákon 4.

Pak je následující zákon 5, kterým se zřizuje nejvyšší a zrušovací soud, a tu se nemění pranic. Pokud se týče názvu nejvyšší a kasační soud, podotýkám, že je to se stanoviska trestního řádu, poněvadž soud tento nemůže rozhodovati ve věci samé.

Dr Bouček: On nejen rozsudky ruší, ale také odsuzuje.

Posl. Švehla: Odst. 4 nebyl dosud dán k hlasování.

Prosím pánové, zákon č. 4. Přeje si ještě někdo slova k tomu? Kdo souhlasí s tím? - Je schválen.

Prosím, zákon č. 5, týkající se nejvyššího soudu. Je učiněn návrh, aby změněn byl titul, aby se řeklo jen "nejvyšší soud".

Přeje si někdo slovo?

Zpravodaj dr Pantůček: Prohlašuji, že na dosavadní organisaci tohoto soudu se nic nemění, ani na příslušnosti.

Posl. Švehla: Nepřeje si někdo více slova k zákonu? Kdo souhlasí? - Je schválen.

Přikročíme k zákonu č. 6.

Zpravodaj dr Pantůček: Zákon č. 6 je sice velice stručný, ale dosti důležitý, poněvadž doba dvou roků po vyhlášení tohoto zákona platí pro řádný soud I. a II. instance za dobu jich organisace ve smyslu 3. odstavce § 6. státního základního zákona o moci soudcovské. Účel tohoto zákona jest následující: Podle státních základních zákonů jsou soudcové samostatní a neodvislí v tom směru, že soudce nesmí býti dán na odpočinek ani přeložen. Výminku připouští sám státní základní zákon pro případ organisace.

Tu vyslovuje zákon, že takový případ organisace dnes nestál a že trvá tato organisace 2 léta. Tím se dává moc, aby soudci mohli býti dáni do pense aneb přeloženi.

Posl. Švehla: Přeje si někdo slova?

P. Bechyně: Když to budou čísti zítra lidé československého státu, půjde jim hlava kolem. Prosím p. referenta, aby vypracoval něco pro obyčejný lid, který není právní.

Posl. dr Švehla: Kdo souhlasí se zákonem č. 6? - Je schválen.

Zpravodaj dr Pantůček: Zákon č. 7 je pouhé nařízení o jmenování příslušného personálu pro nejvyšší správní soud v Praze, abychom mohli k jeho utvoření přikročiti.

Je tam první a druhý president, 4 senátní presidenti a radové nejvyššího správního soudu, kteří se nemohou více nazývati dvorní radové, nýbrž soudcové správního soudu, poněvadž tento dvůr již odpadl. Dále se stanoví 6 tajemníků, jeden účetní úředník, 7 kancelářských úředníků a vyslovuje se, že pro jmenování kancelářských úředníků vyžaduje se přiměřené vzdělání, zejména absolvování vyšší střední školy. Dosud totiž platil zákon o certifikatistech, kde tato místa byla vyhrazena vysloužilým poddůstojníkům. Tento zákon nebude více praktickým. Podmínky budou při této kategorii jiné.

Posl. Buříval: Jen abychom nedělali nic přečasně. Tito lidé požívali dobrodiní zákona a budeme míti brzy spoustu vlastních invalidů. Nevím, zdali nebudeme se musiti přidržeti těch zákonných nařízení, která jsme dříve nenáviděli. Prosím, abychom v této věci příliš rychle nepokračovali.

Zpravodaj dr Pantůček: Chci říci, že jen v této kategorii nemají certifikatisté zákonných nároků. Jinde to není vyloučeno. Zde se žádá příslušné vzdělání, kdežto dříve rozhodovala služba dalších 12 let. (Posl. Buříval: Myslím, že se tím mění stav věci, který zde dříve byl!) To je jen pro správní soud, pro obsazení 7 míst u správního soudu.

Posl. Švehla: Přeje si ještě někdo slovo k tomuto nařízení? Debata je skončena. Kdo souhlasí? Přijato.

Další návrhy přednese p. dr Rašín.

Dr Rašín: Ústavní komise vypracovala dále zákony, které se jeví rovněž nutnými.

Máme totiž ještě v platnosti zabavení nyní pro činy velezrádné na základě cís. nař. z r. 1915. My jsme sice to zabavení jmění zrušili, resp. odtrhli pečetě, jako v případě pro. Masaryka, ale potřebujme, poněvadž nevíme, kde všude se to stalo, to zabavení nyní zrušiti.

Zákon zní:

§ 1. Zabavení jmění povolené dle cís. nařízení ze dne 9. června 1915, č. 165 ř. z., vyjímaje případy, ve kterých trestní čin byl spáchán ze ziskuchtivosti, se zrušují.

§ 2. Zrušení toto proveďtež soudy, které zabavení povolily.

§ 3. Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Předseda Švehla: Kdo souhlasí s tímto zákonem? Zákon se schvaluje.

Dr Rašín: Máme dále zapotřebí jisté změny vojenského zákona o vojenských zločinech a přečinech, poněvadž podle nejvyššího zákona může býti někdo vojenským soudem pro vojenské delikty souzen, složil-li přísahu. Poněvadž však my přísahu v pravém slova smyslu u našich vojáků nemáme zavedenu, potřebujeme to do zákonů zařaditi. Zákon by zněl:

§ 1. Pokud jde o působnost ustanovení II. dílu vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech, má zařazení do ozbrojemé moci československého státu účinky vykonané vojenské přísahy služební (Čl. III uv. pat. k voj. trest. zák. a § 142 voj. tr. zák.).

§ 2. Rozdíl mezi orgány společného vojska a zeměbrany, k trestnímu stíhání povolanými, přestává.

§ 3. Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Předseda: Přeje si někdo slova? Schvalujete zákon? Zákon se schvaluje.

Dr Rašín: Dále bylo v ústavní komisi jednáno o otázce udělení amnestie, a sice pro politické i vojenské delikty. My sice učinili prozatímní opatření tak, že propustili jsme dotyčné politické vězně z věznic, ale tím ještě není odstraněna ani povinnost odpykati trest, ani jeho následky. Dotyčné osoby mohly by býti třeba zítra zavolány, aby si trest šly odseděti. Je tedy třeba uděliti amnestii. Po našem názoru byl by k tomu nejvhodnějším den 8. listopadu, tedy den bitvy na Bílé Hoře. Poněvadž v tomto vypracovaném návrhu jsou ještě některé věci, které bude nutno uvážiti, zejména pokud se týče vojenských deliktů, navrhuji, abyste se dnes usnesli, že 8. listopadu bude udělena rozsáhlá amnestie pro osoby civilní i vojenské, a že se ukládá presidiu, by dotyčný návrh včas předložilo.

Předseda: Přeje si někda slova?

Kdo souhlasí s návrhem, nechť pozvedne ruku! Schváleno.

Dr Rašín: Zbývá ještě nařízení, resp. zákon, jímž ustanovuje se Praha sídlem nejvyššího vojenského soudu. To je zase organisační věc, abychom mohli nejvyšší vojenský soud zde zříditi. Jinak to zůstává při starém. Běží o pouhé nařízení.

Předseda: Přeje si někdo slova? Kdo souhlasí, nechť pozvedne ruku. - Schváleno.

Posl. dr Engliš: Nejvyšší soud dal by se snad uskutečniti nařízením, které jsme již projednali v komisi.

Dle dosavadního nařízení smějí se daně z válečného zisku platiti ve válečné půjčce. Ježto její kurs je náramně nízký, je tím naše státní pokladna zkrácena. Je proto třeba nařízení zrušiti a toto zrušení mohli bychom provésti ještě dnes.

Dr Rašín: K tomu je třeba malého vysvětlení. Dal jsem vyšetřiti, jak daleko používá se této výhody u finančního ředitelství, a bylo mně sděleno, že se ho používá v míře velmi malé, neboť za letošní rok bylo válečnými půjčkami v Čechách zaplaceno daní za necelých 5 mil. K.

Má to ostatně ještě jeden háček. To platí jen pro válečné zisky a daně z válečného zisku bylo ve skutečnosti vyměřeno jen velmi málo. Proto by se doporučovalo, abychom naléhali na naše berní správy, by rychle daně z válečného zisku vyměřily. Teprve potom bychom to nařízení mohli zrušiti. Kdybychom přistoupili, teď na př. k vypsání půjčky národní svobody, rušili bychom slib bývalé státní správy, který učinila při vypisování válečných půjček a proto bychom to neradi zrušili už teď. Veliký efekt to ostatně nemá.

Posl. Bechyně: Mně se tato věc zdá velmi důležitou. Ke mně dnes přišel občan, který měl platiti 15.000 K daně z válečného zisku a přinese to v papírech. Ten kurs je velmi nízký, asi 93 nebo 95, a když platí daně, započítává se mu tento kurs. Jsem tedy pro podnět dr Rašína. Až dosud se těmi papíry platilo velice málo a nyní by všichni občané, kteří je mají doma, hleděli se jich co nejdříve zbaviti. Takové presenty bychom dělati neměli, a je proto podnět p. dr Rašína velice na místě. To nařízení berním úřadům mělo by zítra vyjíti. Kdo to riskoval a půjčoval peníze, ať to také odnese.

Dr Bouček: Je tu nebezpečí, že by nám Vídeň posílala mnoho těch papírů. Ať nám se dávají peníze. My nepotřebujeme papírů rakouského státu. Pokud se týče námitky dr Rašína, že by mohla býti podlomena důvěra v naší národní půjčku, poněvadž by byl porušen slib, daný rakouskou vládou, uvádím, že na porušování slibů rakouskými vládami jsme zvyklí. Nehleďme na to, co udělala rakouská vláda a jednejme tak, jak navrhoval dr Engliš.

Předseda: Stačí, vysloví-li plenum, abychom vydali obdobné nařízení, jako v předešlém případě. Souhlasíte, aby toto nařízení bylo vydáno hned? - Schváleno.

Přikročíme ke zprávám branného výboru.

Posl. Udržal: Než přejdu k vlastnímu referátu, sdělím krátce obsah úředního telegramu, došlého na místodržitelství a který opravdu bezohledně ozařuje příšerné poměry v uzavřeném území: V Ústí n. L. hoří skladiště za mnoho milionů škody, nebezpečí, že bude zapálena továrna na třaskaviny - stane-li se tak, vyletí celé Ústí do povětří. Mezi demonstranty mnoho vojáků bez zbraně, vyžádána pomoc od velitelství v Litoměřicích. Došlé naše vojsko připojilo se neprodleně k vzbouřencům. Dožádán o pomoc 18. pluk v Čes. Lípě, který prohlásil, že jest podřízen jen Českému státu. (Výborně!) Také z Aše dožádána Praha o pomoc. Upozorňuje se však, že by 18. pluk, který projevil ochotu tam jeti, kdyby odud tam byl poukázán, musil přes Litoměřice. Nevím, proč na toto upozorňují, ale v Litoměřicích jsou jiné poměry, než jsem měl čest referovati před 2 dny. Tam totiž přistoupili na náš návrh kompromisní a zvolili jistou separátní radu z důstojníků českých a německých, do jichž rukou složil temnější velitel svou moc. Ale patrně bude to ilusorní moc podle toho, jak se vyvíjejí poměry. V Aši jsou veliké bouře, demonstranti právě obklopili hejmanství a vyhrožují hejtmanovi, že ho pověsí. Cheb i Praha volány o pomoc, ale odnikud se nedostavuje. Pánové, ta věc v Aši je svrchovaně vážná, pro nás ovšem také zásadní. Dobrá rada je tu nesmírně drahá. Já se bojím jednoho: Když se nedovolají ty vrstvy, které volají o pomoc nás, budou volati o pomoc do říše. To se dá lehko spočítati na prstech. Kdyby byla možná pomoc od nás, byla by to věc veliké důležitosti, o níž bylo by nutno vážně uvažovati, a já o to žádám. Z Litoměřic poslány patrně německé pluky rakouských Němců, ale ty přidaly se ke vzbouřencům. Do Aše nebyla pomoc poslána.

Dr Bouček: Buďme opatrní, především musili bychom vědět, kdo demonstruje.

Posl. Němec: Němečtí socialisté a němečtí dělníci.

Dr Bouček: Teď máme české pluky posílati, aby tam do nich střílely! To si dobře rozmyslíme.

Posl. Udržal: Toho nebezpečí není, že tam někoho pošleme z jistých příčin, které nemůžeme vykládati. Kdybychom ale chtěli je poslati, musili bychom se zásadně rozhodnouti a o tom uvažovati. Ovšem musíme si toho býti vědomi a o tom musíme souditi všichni stejně, ať zástupcové sociálních demokratů nebo bůh ví koho: Když to bude hořeti kolem do kola takovým plamenem, pak musíme přece viděti, jak věcí stojí. Oni se obrátí jistě do říše, ale tam hoří možná ještě hůře, než u nás. Věc je vyložená: My jsme jistě na tom daleko lépe, poněvadž budeme na základě štěstí a lásky, kdežto tam jsou oni na základě zoufalství a strachu. Ta věc se dá lehko vysvětliti.

Jen kratince ještě něco o průběhu dnešního jednání. Učinili jsme různá usnesení, kterými by se daly odstraniti ty dětské nemoci, které se v počátcích objevují vždy, tedy vyhovuje se v zásadě i p. dr Boučkovi ve věcech, o kterých mluvil. Omezuje se pouvoir některých horlivců, kteří šli tůze daleko, dále učiněna opatření ve prospěch aprovisace vojska a budou předložena ke schválení Národnímu Výboru. Jistá opatření byla by důležitá též pokud se týče přijmutí vojínů, vracejících se z fronty. V Čes. Budějovicích zřídíme patrně velký tábor. I tyto věci budou teprve k schválení předloženy Národnímu Výboru, poněvadž se musí ještě vypracovati. Zdá se, že také návrat vracejících se nebude tak velký, jak se čekalo. Vysvítá to zejména z přípisu zemského hejtmana Schraffla v Tyrolích, který vyzývá nás, abychom co nejdříve zřídili velký aprovisační depot, poněvadž je tam nejméně 30.000 příslušníků českého státu a kteří tam jsou - což z dopisu toho není úplně jasno - zadržení následkem obtíží dopravních. Je to proud kobylek, ti lidé, když tam přijdou mají hlad a chtějí jísti, a poněvadž tam ničeho není nebo velice málo, užívají všech prostředků. Mám také za to, že je armáda zaskočena velkými italskými silami, že ve velkém celku bude asi zajata a pak teprve na základě úmluv propuštěna. V tom, když se věci tak vyvinou, je vlastně eminentní pro náš prospěch.

Branný výbor učinil usnesení, obrátiti se na Národní výbory, byl v tom však již předstižen, ale prosím, aby zvláště se podtrhlo, že Národní výbory okresní naprosto se nesmějí vměšovati do našich branných organisací. To se děje nejčastěji politickým úřadům, které nikdy nebyly ještě tak neoblíbeny. V Pardubicích přesadili na př. velitelství po čtyřikráte v těchto dnech. Vyvolali tam ovšem takové zmatky, že to je pod obraz boží. Není žádné pochyby, kdyby se tak dále dělo, že není pak žádná naděje na návrat discipliny. V té věci se to musí podtrhnouti, že do institucí branných nesmějí okresní výbory za žádnou cenu zasahovati.

Posl. Bechyně: Myslím, že my všichni jsme si vědomi nesmírné závažnosti toho, co nám referoval předseda branného výboru ze severních Čech. Tam hoří v Aši, Ústí a snad i v jiných ještě městech.

Dr Scheiner: I Mor. Ostrava! Teď přišel mně telegram, já ho sem přinesu.

Posl. Bechyně: Já tu zprávu pociťuji až do samého základu své vlastní bytosti. Možná, že tato chvíle rozhodne o osudu nás všech, jak tu sedíme a snad i celá budoucnost našeho národa a našeho československého státu.

Jest ovšem pravda, že jsme v podstatě v jiné situaci, než jsou národy, jež z této války vycházejí jako poražení a německé dělnictvo může právem vytýkati své buržoasii, své kapitalistické třídě, že ona válku spoluzavinila, ji nesla i vedla a proto také ten poměr německého dělnictva k německé třídě kapitalistické je značně jiný než náš poměr, poměr pracující třídy české k české buržoasii. Také v Maďarsku je poměr pracujícího lidu k feudální oligarchické klice podstatně jiný než u nás. Přes to však ty zjevy, které se teď začínají ukazovati v Pešti nebo ve Vídni a v severních Čechách, mohou míti povahu epidemie, povahu španělské chřipky a také u nás je dosti zápalných látek, které by mohly postačiti, aby těmito jiskrami, které poletují kolem do kola, došlo k výbuchu. My máme za sebou 4 roky nesmírných příprav a kdo viděl ty polonahé ženy a děti zmodralé zimou a bídou, kdo zná tu strázeň, jíž podléhá naše chudina v městech i na venkově, kdo zná tu trpkost i nenávist, která se nahromadila ve spodních vrstvách našeho pracujícího lidu, kdo zná celé Kalvarie, jež lid prožil v těchto 4 strašných letech války, připustí, že jiskry z hořícího věnce kolem nás mohou zde také zapáliti. Je pravda, že dělnické socialistické strany napínají veškeré síly, aby odvrátily od vlasti, národa a od své vlastní třídy tuto zhoubu občanské války, která by následovala po 4 letém válčení. My, kteří máme to těžké postavení, že stojíme v popředí dalekosáhlého hnutí, pokládáme i za vysoký dělnický zájem, aby po 4 letech války nenastal chaos, nýbrž, aby nadešly zase spořádané poměry, abychom z této doby válečného rozvratu přišli zase k plodné, positivní práci. Nám se musí v této věci pomáhati také naší revoluční vládou, naším revolučním Národním shromážděním a vsím tím, co se v tomto státě tvoří. Každý čin p. dr Scheinera, i každý čin, který podniká naše branná moc, je v širokých vrstvách lidových sledován s takovou pozorností a s takovou také nedůvěrou - dovolte, abych to tu vyjádřil právě dnes, kdy přicházím ze zastupitelstva naší strany - s takovou nedůvěrou, že na každém vašem kroku záleží, zdali tyto nahromaděné látky zůstanou neškodny, či zda dojde k dalším věcem. My velmi dobře chápeme, že je nutno, abychom měli brannou moc a jsou to i jisté sociální zájmy naše, aby nenadešla demobilisace najednou a aby nevyrostla nám rázem nezaměstnanost, aby nepřišly tisícové zástupy vojáků hromadně do míst, kde není připraveno potravin, kde není připravena práce. To má velkou důležitost, aby řeknu vám, že v této chvíli musíte si býti vědomi, že nesmíme dovoliti a tvořiti žádný nový militarism, třebas český. Já vím a jsem informován od našich členů branného výboru, že takových úmyslů naprosto není, ale nesmí se činiti nic, co by na venek vyvolávalo takový dojem. Řeknu vám, že ten rozkaz od setníka 1. českého pluku, který vyšel, působí právě na spodní vrstvy lidu velice nepříznivě. Ač znám a uznávám důvod toho, že mají býti podrženi na vojně lidé do 42 let, ten způsob, kterým se to publikovalo, působí velice nepříznivě. My potřebujeme armádu, ale potřebujeme armádu revoluční, my jsme revoluční národ, my jsme revolucí získali svobodu a musíme svou brannou moc deklarovati jako revoluční armádu, pokládám však za první úkol hájiti mladou, nově zrozenou svobodu, eventuálně proti pokusu kontrarevolučních mocností. To je první věc, v tomto smyslu se musí k lidu mluviti. My také nesmíme obnovovati ducha, který v c.a k. armádě byl zaveden, naopak: Musíme předem ukázati, že náš duch je duch revoluce a demokracie. Musíme přemýšleti na to, že nejlepší obranou národa je ozbrojený národ, musíme pomýšleti právě v této době na ozbrojený národ i na lidovou milici. Vím, že se takové věci nedají vydupati ze země, ale když lid bude viděti, že se na tom pracuje, bude míti vetší důvěru. Prosím vás, kteří zde jste shromážděni, prosím branný výbor a všecky pány, kteří o těchto věcech mají rozhodovati, aby tyto podněty vzali na vědomí a o nich uvažovali a našli pravou formu, abychom se tomu neštěstí vyvarovali. Co bude na socialistických stranách, vykonáme vše, co je v našich silách. Ovšem musíme si býti vědomi, že je doba ohromného převratu, doba, kde se rodí nové řády a je otázkou mají-li se roditi z krve, či ze všeobecného obratu, že z dohody nás všech. Na konkrétní otázku p. Udržala, máme-li vyslati vojsko nahoru, pravím: Vyšlete vojsko nahoru, a to co chcete tam udusiti při střílení, novou silou máte doma. Ať na severu Čech děje se cokoliv, nechme je, aby si to vyřizovali mezi sebou a starejme se o svou vlastní domácnost. (Výborně!)

Posl. Němec: Věc, o kterou jde, je velice závažná a je přirozeno, že bych považoval za neštěstí, když se Němci bouří, aby je šlo krotiti a uklidňovati české vojsko. To je pro mne věc, které bych nesnesl. Nedovedl bych si představiti, jak by to vypadalo. Němci dělají revoluci a my, kteří máme svůj stát, máme první potírati revoluci německou. Je pravda, že se tam činí nesmírné škody, a je pravda, že snad naše české menšiny budou trpěti, ale podle zpráv, které jsme dostali, nemá to nacionální ráz, je to čistě sociální. Ale nedělali to Češi, nýbrž Němci, rozbíjejí kavárny, restaurace, zapálili skladiště a drancují. Ale nedivte se tomu i když vidíte, co po 4 válečná léta tito lidé snášeli, když nyní přichází ta trpkost nad porážkami, to ponížení, když po celé 3 roky se vypravovalo: My to vyhrajeme a vedly se šílené řeči německého císaře, ti lidé jsou zoufalí. Vezměte si německé důstojníky, kteří tvoří ve Vídni čevernou gardu - tak již to dále nemůže jíti. Ale jedna povinnost nám nastává: působiti, aby také u nás to nezačalo hořeti, starati se, aby lid měl aspoň to nejnutnější k jídlu, aby měl co jísti a co obléci. Viděl jsem dnes celou řadu 6 a 7 letých dětí po Praze choditi bosy a polonahé, člověk, když to vidí, div by neplakal; ty děti ničeho nezavinily, proč tak trestány. A když si představíme, že není otopu, že není petroleje, že není zkrátka nic, tu není divu, že ti lidé budou projevovati nespokojenost. Ale myslím, že v témž poměru budeme chrániti svoji bezpečnost, když budeme míti opatření, aby měli lidé co jísti, čím topiti a čím se obléci. Zde to leží: Dovedeme-li našim lidem dáti každým dnem nějaký bochník chleba, trochu bramborů, trochu mouky, nějaký tuk, pak budou s radostí všecko dělati sebou a všecko snášeti, ale nesmí býti věc hnána do krajnosti, nesmíme vyprovokovati, aby se pak začalo také míti pochopení těchto nových ideí. Z Pešti, z Vídně a z Českého severu nebo z Moravy, budou sem ti lidé přicházeti, musíme jim umožňovati existenci a tím také umožníme existenci českého státu a českého národa. Starejme se hlavně o to, aby lidé naši měli co jísti, a pak nemusíme míti strach, že by mohlo dojíti k takovým koncům. Tím posloužíme nejlépe jak sobě, tak i národu a státu. (Pochvala.)

Taj. Laube: Rozumí se samosebou, že ani předsednictvo Nár. Výboru nemyslí, aby se k udržení pořádku poslalo do Ústí n./L. naše vojsko. To je věcí seslabené centrální moci státní nebo německé rady. Nám musí záležeti především na tom, aby se nám podařilo zachovati regulární organisaci a já mám obavu jestli se nám to podaří. Nechci býti špatným prorokem, ale zdá se, že budeme míti ve vlastním národě příliš mnoho co činiti, aby se nebezpečí bolševismu zde nezachytilo. Jak se věci vyvíjejí, bylo by třeba hodně upřímnosti v hodinu nebezpečí. Lituji jen, že po této stránce vyslovují se konkrétní obavy a tu chci prositi, aby na straně českého sdružení, zejména u státoprávní demokracie, nehnaly se věci do krajnosti, zejména určité věci politické, a sice proto, že zdola přichází tlak, který působí rozvratným způsobem, a který vykonává vliv na naše děinictvo. Ono si totiž stěžuje, že není mu věnována dostatečná péče, ono si stěžuje, že se Národním Výborem příliš vyvinuje jednostranný tlak určitých tříd, že tu není dostatečné součinnosti a konečně vyslovuje se mínění, že to není myšleno dosti upřímně. A právě tak, jako bych rád otevřeně řekl: Mírněte se pánové na pravé straně - řekl bych, že i my na naší socialistické straně byli jsme příliš opatrní a to proto, že stojíme nyní nad sopkou. Co se odehrává ve Vídni, v Pešti a v severních Čechách je příliš vážné nebezpečí, než abychom mohli přes ně přejíti k dennímu pořádku. Doporučoval-li kol. Němec, aby se učinila všecka opatření k náležitému chodu hospodářského života, musím se svého stanoviska k tomu se připojiti a říci, že je nejvýš na čase, aby se utvořil demobilisační výbor jako permanentní, aby připravil veškeré věci, aby se umožnil chod průmyslu, jakož i náležité regulární zásobování, a to proto, že jen při regulárním chodu těchto institucí můžeme míti naději, že vyšší inteligence a důvěra lidu v českém státě pomůže nám překlenouti, přejíti tu nejhorší dobu, ve které se nalézáme. Nepodaří-li se nám to smyslem pro národní disciplinu a vysokou inteligencí dělnictva a nepodaří-li se to regulování organisace hospodářské a vyživovací, pak bolševismus přijde k nám plnou silou, přijde rozklad, který pochová to krásné, čeho se nám podařilo docíliti revolucí ze dne 28. října. (Výborně!)

Prof. dr Srdínko: Já z toho stanoviska, že jsem lékařem a že zná poměry středních vrstev, úřednických i dělnických v Praze a předměstích, tvrdím, že jediným hasidlem k uhašení jisker, které by ze sousedního požáru mohly přeletěti k nám, jest založení větších aprovisačních středisk v Praze, v Plzni, na Kladně atd., hlavně zvýšení aprovisace hned v těchto 14 dnech. Čím dříve zvýšíme dávky brambor, mouky a tuku pro tato střediska, tím spíše jsme zajištěni aspoň pro nejbližší dobu. Nyní musí přijíti k slovu agrárníci a hospodářské rady. Proto je nutno, aby co nejdříve z okolí přivezeny byly brambory, mouka a nějaký tuk. Jen tak uhasíme požár anebo tento nevznikne vůbec. (Pochvala.)

Posl. Johanis: Když již dr Scheiner sdělil obsah telegramu z Ostravy, musím podotknouti, že kol. Prokeš, který včera přijel, oznámil nám, že tam v otázkách vyživovacích nastala pravá katastrofa. Nechci dělati věci horšími než jsou, ale přes to doporučoval bych, aby presidium učinilo opatření, aby válečný obilní ústav, který má rozsáhlou působnost, za souhlasu zemské hospodářské rady postaral se o nápravu. Dále bych doporučoval, aby města průmyslová jako Praha, Plzeň, Kladno a konečně i Ostrava byly v otázkách vyživovacích ve zvláštní patrnosti, aby válečný obilní ústav nebo zemská hospod. rada daly se náležitě informovati, není-li tam třeba zvláštních nouzových opatření. Konečně je nutně třeba, by všecky možné disposice staly se pro nejbližší dobu - když nic jiného, tedy aspoň zvýšení dávky bramborů.

Socialistická rada události, které spějí kolem nás, podrobila náležité uváze a výrazu této debatě dávají slova kol. Bechyně: Chtěl bych říci, že jsme si vědomi velikosti svých úkolů a přijdeme s některými podněty, kterými chceme duchu proletariátu vyjíti vstříc, jako s úpravou pracovní doby, zavedení pojištění atd., aby stát náš nebyl demokratickým jen naoko, nýbrž také prakticky. Při této příležitosti tlumočím návrh, aby naše vojenská správa učinila veškerá opatření, aby vracející se vojíni byli náležitě karanténováni, aby zejména k jejich zdravotním zájmům se přihlíželo, aby nezanášely se sem nemoci infekční, venerické a pod., při čemž by měl býti vzat náležitý zřetel k tomu, že zde velké objekty nemocniční již máme. Konečně vyslovuji přání, aby se uvážilo, nemohla-li býti šlechta nějakým způsobem zajištěna, aby neodvážela národní majetek. Zjišťovacím a hraničním výborům mělo by býti uloženo důrazně, aby přísně přihlížely k tomu, by majetek, jejž šlechta v našem království neb na Moravě nahrabala, nebyl vyvezen a pokud se jedná o nemovitý majetek, aby začalo se jednati také již o vyvlastňovací otázce.