Dr Pantůček:
Byl jsem vyzván presidiem, abych předložil několik návrhů zákonů, jichž je třeba, abychom uvedli celý státní stroj do běhu.
První zákon týká se toho, jakým způsobem mají býti nařízení a zákony vyhlášeny. Dosud se to nestalo způsobem, který odpovídá zákonům, a jest k tomu třeba zříditi zvláštní zákoník, ve kterém se zákony publikují. Tato publikace v něm pokládala by se za platnou a jen text v něm pokládá se za text závazný.
Dle § 1 tohoto zákona zákony a nařízení vyhlašují se platně ve "Sbírce zákonů a nařízení státu československého". Sbírka tato vydává se česky a slovensky, původní znění je české.
Platnost zákona nastává za 30 dnů po jeho vyhlášení, pokud zákon sám nepředpisuje jinak.
Dr Veselý: Je mně velice milo, že na věc bylo pamatováno, ale když vydáváme zákoník zemský, žadám, aby publikovány byly dodatečně všechny i dřívější zákony v tomto zákonníku.
Zpravodaj dr Pantůček: Zemský zákonník byl dosud jen pro zemské zákonodárství. K tomu nám přistupuje Slovensko, pro které bychom neměli žádného zemského zákonníka. Pak bychom museli jeden ze zákonníků zemských prohlásiti za říšský. Lépe, když to bude samostatně upraveno.
Dr Engliš: V tomto návrhu jest se odvoláváno na staré komplexy právní v příčině toho, jak zákony platí, takže, kdo chce věděti, co platí, musí sáhnouti k rakouskénu zákonníku. Navrhuji, aby dotyčné ustanovení bylo prostě přijato, ale per extensum s příslušnými ustanoveními bez citace starých rakouských zákonů.
Dr. Meissner: Já bych varoval před přijetím návrhu dr Engliše. Musíme nyní dělati zákony krátké a počítati s tím, že i v budoucnosti budou dlouho platiti staré zákony rakouské a nebudeme ihned odstraňovati občanské zákony, trestní zákon atd. Kdybychom měli takto začíti, pak bychom musili v nejbližší době to provésti všude a měli bychom takové obsáhlé zákonníky, že by se v tom nikdo nevyznal. Prosil bych, jak jsme vyslechli návrh p. dr Pantůčka, abychom ho přijali.
Dr Šrobár: Poněvadž první zákon byl vydán též ve slovenském jazyku, prosím, abyste vydali tento zákon také ve slovenšině, poněvadž slovenští juristé neznají terminologie české. Prosím, aby tyto zákony byly vydány současně a na přechodnou dobu v jazyku slovenském.
Dr Engliš: K opodstatnění toho uvádím, že bychom se musili starati o zákony uherské. Ostatně tento pokus je velice krátký. Jedná se o ústavní zákony, a když se to publikum doví, nebude to na škodu. Netvrdím, že by se to muselo všude dělati.
Dr Švehla: Nepřeje si nikdo více slova? Pan referent.
Dr Pantůček: V tomto případě dala by se věc kompilkovat, že by se nařídilo, že v případě, že nic jiného není nařízeno, platí zákon 30 dnů od jeho vyhlášení.
V tomto případě by se to provésti dalo. V jiných případech, kde jsou obsažné zákony, bylo by to prakticky nemožno, došlo by to až na 50 tiskových archů.
Místo § 2 dalo by se nejlépe ustanovení, ve kterém by se vyslovilo, že není-li v zákoně ničeho jiného vysloveno, vstupuje v platnost 30. den po publikaci.
P. Švehla: Přeje si ještě někdo slova k zákonu?
Dr Viškovský: Je zde podnět dra Šrobára.
P. Švehla: To jest samozřejmé.
Dr Viškovský: V zákoně je řečeno, že se vydávají jen jazykem českým. Byl bych pro to, abychom řekli, že autentický text jest český. Pak se dá provésti to, co dr Šrobár navrhl, aby zákony byly vydávány také jazykem slovenským.
Dr Švehla: Já bych se dotázal p. referenta.
Zpravodaj dr Pantůček: Já bych měl pochybnost, poněvadž jakmile řeknete, že se vydávají zákony v jazyku českém; pak tím samým říkáte, že text slovenský autentický není. Proto, když jsme zákon tento formulovali, chtěli jsme se tomu vyhnouti. Vždyť jazyková různost není tak velká, že by se nemohlo říci, že jest to jazyk český.
Dr Švehla: My jsme měli u nás dvě autentická znění, české a německé, aspoň v zemském zákonníku. Znění nařízení však nevylučuje, aby se vydával zákon ve slovenčině jako rovnocenné, poněvadž první zákon jsme vydali také v jazyku slovenském.
Dr Engliš: Jsem proti dvěma autentickým jazykům. Každý právník ví, co to znamená dva texty, a že často je velice těžké vykládati zákon, kde je různost znění. Autentický jazyk musí býti jen jeden.
Referent dr Pantůček: Musíme trvati na svém návrhu, poněvadž stavíme se na stanovisko právnické, a je třeba jednoho znění.
P. Hampl: Myslím, že jde p. dr Šrobárovi o naprostou rovnost, ale snad by se to dalo vysloviti důrazným způsobem v jiné formě, oč se usiluje a co považujeme za samozřejmé.
Dr Šrobár: Chci předejíti tomu, aby na Slovensko byl vnesen zmatek. Musíme uznati, že je mnoho lidí, kteří tam jazyk český, zejména právníci, úplně neznají. Nějaký text slovenský musí býti, i když český text bude autentický. Musí býti proto vydán nyní zákon ve slovenském jazyku.
Dr Švehla: To jest nepochybné.
Dr Šrobár: Dá se tomu vyhověti tím, když se vydávají zákonníky ještě oficielně zvláště v jazyku slovenském. Neboť i maďarská vláda vydávala nám zákony v jazyku slovenském. Ne překlad, ale oficielně.
Posl. Udržal: Jestli věci dobře rozumím, myslím, že se jedná o agitační moment. To znamená velice mnoho, a prosil bych, aby s největší opatrností právě tyto otázky byly řešeny. Na Slovači by to mnoho znamenalo.
Dr Švehla: Prohlašuji, že zákony vyjdou současně ve slovenčině.
Zpravodaj dr Pantůček: Byl bych pro to, aby se věc rozřešila tak, že sbírka se vydává v jazyku slovenském.
Dr Bouček: Jest vyloučeno, že bychom se dostali do předu, kdybychom měli dva autentické texty. Víte, že nevyjdeme často ani s jedním jazykem, ale byl bych proti tomu, aby se to vydávalo hned ve slovenčině. Když přijde ke kodifikaci nějakých 500 paragrafů, nedá se to ihned přeložiti a musili bychom s vydáním čekat až to bude přeloženo. Zákon musí býti v jednom jazyku přijat a pak přijde překlad.
Dr Rašín: Snad by se dalo odpomoci tomu tím, že by se řeklo: Vydává se v jazyku českém a bude vydáván ve sbírce ve znění slovenském.
Zpravodaj dr Pantůček: Já mám za to, že tento návrh je docela správný, ale právnicky není možný, poněvadž, jakmile řekneme dvě znění, musíme říci, že oba texty jsou autentické.
Dr Šrobár: My nepíšeme, že český text jest autentický, ale že zákon se vydává ve znění slovenském. Mám za to, že jedině autentické vydání jest české. Ve slovenčině nesmíme však mluviti o překladu. My to zatím musíme vydávati i v tomto slovenském znění. Ať jest to takové, že jediným autentickým textem jest český, ale převede se to ve slovenčině, a my to musíme tak vydávat z taktických velice důležitých důvodů.
Dr Viškovský: Navrhuji, aby zákon zůstal tak, jak jest a aby vláda vydala současně nařízení, že se vydává zákonník také slovenský. Tedy pouze nařízení.
Dr Dérer:
My navrhujem, aby paragraf ten byl takto stylisován: Zákony vydávají se v jazyku českém. Zároveň vyjdou i po slovensky. Autentický text je český.
Posl. Švehla: Není žádného přání více v této otázce? Prosím p. referent.
Zpravodaj dr Pantůček: Dále jest tu druhý zákon, který se vztahuje na otázku nezbytnosti, totiž nadřízení nejvyšších úřadů správních v říši Československé, kterými se tedy organisace úřadů zeměpanských má doplniti v úřady centrální.
Dle § 1 tohoto zákona zřizují se pro nejvyšší správu ve státě československém tyto úřady:
1. úřad pro věci zahraniční,
2. úřad pro správu vnitřní,
3. úřad pro správu finanční,
4. úřad pro správu vyučování a pro národní osvětu,
5. úřad pro správu spravedlnosti,
6. úřad pro správu průmyslu, obchodu a živností,
7. úřad pro správu dopravy,
8. úřad pro správu veřejných prací,
9. úřad pro správu zemědělství,
10. úřad pro národní obranu,
11. úřad pro správu sociální péče a
12. úřad pro správu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Dle § 2. Působnost všech těchto nejvyšších správních úřadů vztahuje se na veškeré záležitosti, které dne 28. října t. r. nebyly vyřízeny u starých ústředních úřadů, pro záležitosti tyto zřízených do tohoto dne.
Dle § 3 nabývá tento zákon platnosti dnem vyhlášení.
V příloze je vyložen detailně a popsána kompetence jednotlivých ústředních úřadů. Prosil bych vážené předsednictvo, mám-li to všechno čísti.
Kryje se to v podstatě s kompetencí dosavadních ministerstev, jen jsou to určité změny a dovolím si vysvětliti, z jakých důvodů se tyto změny navrhují.
Dosud byla pošta podřízena ministerstvu obchodu. Vyhovujíce přání, dali jsme poštu do kompetence ministerstvu dopravy společně se železnicemi.
Ministerstvo veř. prací mělo velice složitou agendu, která byla snesena hlavně z důvodů osobních, a proto je třeba některé agendy do příslušných resortů vraceti. Otázku živností a podporování živností, která dostala se do ministerstva veř. prací, vracíme ministerstvu obchodu. Ministerstvo veř. prací mělo ve svém resortu školství průmyslové. To vracíme do ministerstva vyučování. Ministerstvo veř. prací nemělo záležitostí vodních, nýbrž jen se stránky technické. Ostatní jsou vyřizovány v ministerstvu orby, veř. prací a obchodu. To bylo zbytečné a proto se to vyřizuje všechno v ministerstvu jednom.
Další změna vztahuje se na to, že dosud s ministerstvem financí bylo spojeno generální ředitelství pro evidenci katastru daně pozemkové, a to proto, že úřad tento sloužil po většině účelům berním. Vedle toho byl zvláštní topografický ustav, spojený s ministerstvem války, který měl vyměřovati a připravovati práce pro mapy vojenské. Oba tyto úřady pracovaly společně na tomtéž, ale k různým účelům. Tyto spojeny v jeden úřad, t. zv. zeměměřičský, který je podřízen ministerstvu veř. prací. To jsou změny, které se mají v dosavadní agendě prováděti.
Posl. Švehla: Ke slovu je přihlášen p. prof. Horáček.
Prof. dr Horáček: Já tento návrh velice vítám, poněvadž vyhouje mému přání, abychom co nejdříve měli celé resorty. Jen bych měl dodatek, aby správa obchodu se nazývala také správu průmyslu, poněvadž obě tyto věci dohromady souvisí.
P. Dušek: Velevážené shromáždění! Dovoluji si upozorniti na důležitý moment, na který dosud v projevech N. V. a presidia nebyl brán zřetel. My zde vycházíme v návrzích těchto zákonů v předpokladu, že čeeký stát vznikl 28. října, kdy vlastně zhroutilo se Rakousko. My ale nesmíme zapomenouti, že český stát trval již dříve v mezinárodním slova smyslu jako samostatné státní těleso od té doby, kdy byl český stát uznán vládami dohody. To je naše mezinárodní podstata právní. My nesmíme nic podnikati v zákonech, které jsou vydávány, čím bychom mohli přijíti eventulně v kolisi vůči vládě, jež má přijíti. Prosím, abyste velmi pečlivě juristicky a politicky urážili, jak je významná tato okolnost, abychom nezřizovali náhradní zahraniční ministerstvo a nevzali zřetel na to, že české zahraniční ministerstvo trvá a je v Paříži. Pokud jsem viděl z publikací pařížských a žurnálů, ministr Beneš je ministrem zahraničním a finančním. Na to musí býti brán zřetel. Musí také na to býti brán zřetel, že naše zahraniční vláda vydala půjčku. Tato souvislost musí býti řečena. Je to tím důležitější, aby naše veřejnost zvykla na toto vědomí, že my se cítíme ve svém vlastním státu, a pak, co je okolnost velice závažná, musíme využitkovati této situace, že naše vláda trvala dříve a náš stát vznikl dříve, nežli se rozpadlo Rakousko. To je důležité v poměru našeho N. V. vůči národnímu státu německému ve Vídni, poněvadž tam to je cosi náhradního, to je soukromé shromáždění, které vzniklo teprve, když Rakousko padlo. To u nás není. My jsme stát, který trvá. My neměli jsme fysického území, poněvadž jsme neměli revoluční moci, abychom ji rozbili. To je důležité pro případ jednání s likvidační vládou dr Lamasche. Tento moment je třeba, aby byl zdůrazněn.
P. Pilát: My jsme podřídili záležitost vodní po stránce technické ministerstvu veř. prací. S tím souhlasím. Nemohu však souhlasiti s tím po stránce komerciální. Ministerstvo dopravy musí kontrolovati naše tarifnictví jak po dráze, tak po vodě a musí to býti v různých rukách. Aby ohledně otázek tarifních a komercionelních rozhodovaly pouze technické síly, to myslím, by nebylo správné. Proto bych navrhoval, aby ministerstvo dopravy po stránce komercionelní a kontrolní mělo jen omezený vliv na dopravu vodní.
Prof. dr Srdínko: Mám za povinnost jako referent školské komise vysloviti se o věci, pokud se týče organisace ministerstva, které se dosud jmenovalo ministerstvo pro kultus a vyučování. V komisi byl vysloven názor, že musí býti žádána jiná organisace a jiný název. Prof. Drtina se připojil k názoru, že by se mělo ministerstvo toto nazývati ministerstvem osvěty a komise chce přijíti s návrhem, aby záležitost kultu byla přidělena ministerstvu vnitra.
Nám je těžko vysloviti se o organisaci všech ministerstev, když neznáme všechny podrobnosti. Myslím, že by bylo ukvapené, když věci nebyly propracovány v komisi.
Zároveň bych prosil p. referenta, kdyby nám mohl říci ohledně vyučování a kultu. Má-li to zůstati při starém, činil bych návrh, abychom to mohli prostudovati a aby ty věci byly rozděleny.
P. Rotnágl: Pan dvorní rada činí návrhy, které spočívají na dnešním rozdělení ministerstev. My technikové jsme s dnešním rozdělením spokojeni. Ministerstvo veř. prací nepodporovalo vývoj průmyslu a proto bychom žádali, aby ministerstvo veř. prací netvořilo jediný celek, který nemůže všechno obsáhnouti a aby bylo rozděleno ve 2 ministerstva, totiž pro veř. stavby a pro výrobu. Každé bylo by dosti obsáhlé. Ministerstvo prvé mělo by na starosti regulace vod, výstavbu měst, stavební rady, stavbu silniční, zeměměřičství a pod. Ministerstvu druhému, ministerstvu výroby by náleželo zvelebení veškeré výroby a bylo by úzce spjato s veškerým průmyslem a živnostmi. Mělo by na starosti výrobu energie, ku př. elektrisaci zemí. Takový úžasný problém nemůže býti zastrčen do ministerstva veř. prací. Dále by sem náleželo dobývání hornin a rud, průmyslové a živnostenské spracování horní, opracování produktů lesních, produktů technického průmyslu, různé ústavy, jako patentní, ústavy k podpoře živností a průmyslu, k ochraně živností, revisní kanceláře atd.
To je jen stručný nárys. Bylo by tedy záhodno, aby všechny tyto práce nebyly spojeny v ministerstvu jednom, v ministerstvu veř. prací, poněvadž toto ministerstvo je nemůže obsáhnouti, a v zájmu výroby a elektrisace všech našich zemí, v zájmu výroby železa, v zájmu řádného hospodářství s uhlím prosím, aby byl vzat zřetel k tomuto návrhu, neboť je to výsledek důkladných porad techniků, poněvadž dosavadní zřízení nedostačuje.
Dr Engliš: Kdyby tento zákon neměl býti zákonem provisorním, nebylo by možno jej v plénu bez specielní debaty přijmouti. Myslil jsem, že tyto návrhy, zejména návrhy p. inž. Rotnágla mohou býti směrodatnými pro definitivní řešení otázky. Avšak my nyní již potřebujeme tyto centrální úřady a z této úvahy nemůžeme řešiti všechny tyto problémy. Toto provisorium vyhovuje obecně, nemluví o ministerstvech, nýbrž o úřadech, a tím má býti dokumentováno, že bez újmy ministerstev máme pro obstarávání provisorní správy takové úřady. Proto se tam mluví jen o úřadech. Doporučoval bych jen 2 změny. Aby totiž ministerstvo vyučování nazývalo se ministerstvo pro vyučování a národní osvěty. Za druhé, aby ministerstvo pro záležitosti sociální jmenovalo se ministerstvo pro správu sociální.
Posl. Udržal: Z provisorií bývají velice často definitiva, a proto je třeba tím větší opatrnosti. Jsem přesvědčen, že můžeme se principielně usnésti na tom, že zřizujeme určitá ministerstva nebo úřady, ale agenda by se nerozhodovala nyní. To se musí předložiti komisím, které tu nyní pracují. Ku př. o ministerstvu orby mohl bych promluviti obšírněji, a také o ministerstvu veř. prací . Mám za to, že bude nejlépe, když principielně se rozhodneme pro zřízení úřadů, ale agendu jejich stanovíme později.
Posl. Švehla: Ústavní komise pracovala již déle na ústavě, ale netušili jsme, že Rakousko se rozsype tak brzy. Myslili jsme, že budeme míti Národní shromáždění a že do té doby vystačíme s orgány, které jsou. Stalo se nám ale, že nám III. instance mizí. Musíme míti nejdříve úřady, které surrogují ministerstva, aby se náš lid neobracel ke III. instancím, které pro nás již neexistují. Vytvořili jsme toto provisorium do té doby, než komise ústavní bude hotova, a zadruhé až se budete moci sejíti v plénu k parlamentárnímu jednání, pak věc přijde do komisí a po řádném čtení bude definitivně přijata. To je snad velice jasně řečeno a z toho důvodu bych prosil, aby se debata skončila.
Ke slovu jsou přihlášeni ještě pánové: Bechyně, Vaněk a Slavíček.
P. Bechyně: Já přes výklad p. předsedy dovoluji si navrhnouti, abychom předmět vzali s denního pořádku. Debata dosavadní přesvědčila mne, že věc není zralá. Nedovedu si představiti jednání parlamentní tak jako zde, kde se činí ústní návrhy. My, kteří nejsme právníci, nemáme možnosti do věci nahlédnouti a dovídáme se dokonce, že komise nerozhodla o kompetenci. To učinil p. referent ze své soukromé píle a iniciativy. Já si takto zákonodárnou činnost nedovedu představiti. Když věc počká do úterka, nic nebude zmeškáno. Jedná se jen o pondělí, musíme dostati předloženy zákony vytištěné, abychom do nich mohli nahlédnouti, návrhy se budou musiti činiti písemně, a když nebude jednomyslnosti, přijde to do komise.
Já ku př. kompetenci ministerstva pro soc. péči neuznám. Dejme tomu, že dojde k bojovnému hlasování, a tu nevím, zdali zde všichi jsme zastoupeni. Tak s patra dělati zákony, to nejde ani v době chaosu. Já navrhuji, aby věc se vzala s denního pořádku, aby nám věc v úterý byla předložena tiskem rozmnožená, aby ji všichni členové měli v rukách.
Posl. Švehla: Vzhledem k tomu, že tento návrh je odročovací, dám o něm hned po vyčerpání řečníků hlasovat. Připomínám, že do úterka to není fysicky možno, neboť za den nemůžeme s tím býti hotovi. Nemáme ani tolik strojů. To se nám musí dáti lhůta několik dnů. Na druhé straně ale uvádím, že nás strany bombardují stížnostmi, že se ve Vídni nevyřizují české věci, a proto je třeba suplování zákonů. Pokud se týče tvrzení p. Bechyně, dovoluji si uvésti, že řekl jsem, že ústavní komise pracuje na návrzích definitivní ústavy.
P. Vaněk: Já se připojuji k odročovacímu návrhu Bechyně a nemohu než vysloviti své politování nad tím, že všechny moje urgence, aby se ústava připravila za včas, byly marné. Již před 1 1/2 rokem to vyznělo na prázdno. 1 1/2 roku se o tom mluví, najednou Rakousko se rozpadlo a žádné přípravy nejsou hotovy. Pak máme dělati zákony.
P. Švehla: Velectění pánové! Já konstatuji, že my měli několik ústav vypracováno, ale to nám nikdo neřekl, že bude revoluce a že zvrátíme celé Rakousko. Kdybyste nám to řekli, možná, že bychom byli vypracovali ústavu. Ale ty veškeré věci jsme zahodili, poněvadž převrat přišel náhle a my jsme chtěli, abychom měli ústavu lepší.
P. Slavíček: Prosím jen, aby pro úřad obchodu byla připojena slova "a živností".
Dr Hajn: Chci říci jen tolik, aby příště pánové, kteří nám budou předkládati nové zákony, pamatovali na to, že český stát mnohem dříve byl za hranicemi prohlášen než 28. října, abychom neuváděli ve zmatek pravý stav věci. Ve věci samotné měl bych dotaz, který byl učiněn jedním řečníkem zdali pod správou vyučování má se míniti vyučování a kultus. Jestliže ano, jsem proti tomu, poněvadž můj náhled je, aby se kultus oddělil.
Dále pohřešuji, jaká je určena správa pro to pole, které nazýváme uměním. Představuji si, že bude zvláštní ministerstvo vyučování. To předsednictvo prejudikovalo samo, poněvadž utvořilo komisi pro národní osvětu, která vypracovala rozsah své působnosti a chtěla by se starati o ty všechny věci, jako jsou archivy, musea umělecká, censuru, o osvětu lidu, dále o ochranu památek, o literární styky s cizinou. Činím v tom směru návrh.
Dále připojuji se ke všeobecným steskům proneseným, že nelze takovým způsobem vyřizovati podobné věci, poněvadž nejsme spolkem, nýbrž zákonodárným sborem, a tu cítíme odpovědnost. Rádi bychom to měli projednáno u sebe ve svém vlastním svědomí, a ne aby to všechno bylo předneseno na ráz a ihned přijmuto. Uznávám, že je třeba, aby několik centrál bylo utvořeno. Snad by se dalo odpomoci tím, že by se tuto nejakutnější utvořily, ohledně kterých není žádného sporu, a jinak aby nám to bylo tiskem předloženo.
Posl. Němec: Věc stojí tak, že my týden existujeme jako stát a nemáme centrálních úřadů. Tak to nemůže býti dále, my musíme míti nějaké centrální úřady, a tu myslím, že by věc nechala se vyříditi tak, že bychom zřízení těchto centrálních úřadů dnes již schválili, a kompetence jejich aby později byla přesně vymezena.
Dr Meissner: Já upozorňuji, že jsme v jistém právnickém omylu. Vy se domníváte, že nemáme žádných centrálních úřadů. Vy jste první den, v pondělí večer se usnesli, že všechny zákony dosud platící, mají dále platnost. Dosud tedy platí ještě ministerstva vídeňská a následkem toho byla ministerstva vídeňská dnem 28. října počínaje ještě do dnes povolána k rozhodování všech záležitostí jako III. instance. Výsledek toho byl, že někteří byrokrati (nechci je jmenovati, máme je ještě mezi vašimi úředníky), překládali všechny věci v soudnictví až do nejnovější doby ministerstvu spravedlnosti a všechny intervence byly marné. Oni prohlásili, že jsou to povinni předložiti, a řekli, že, dokud nebudeme míti jiné úřady, že do té doby to budou prováděti.
Promiňte, my viděli jsme, že provádíme věci nezákonné. Až jednou přijde kritika, pak my to odneseme. To je nejmenší, co může býti, ale nejvíce, co se dá rychlým krokem zákonodárným odstraniti, to odstraniti můžeme. My jsme v ústavním výboru projednávali návrh prof. Horáčka, který se kryje s návrhem dr Pantůčka potud, že stanoví nejvyšší úřady, které odnímají centrálním úřadům vídeňským, vyjma ministerstvo války a zahraniční, tedy vyjma ministerstva společná Rakousko-Uhersku. Chtěli jsme se vyhnouti tomu, abychom netvořili centrální úřady války a zahraniční. Proto bych nesouhlasil, jestli se mluví o ministerstvu války, nýbrž poněvadž by bylo ministerstvo obrany národní, aby to vyhovovalo příslušnosti, ministerstvo zemské obrany. Ale pro to nemůžeme býti. My můžeme vysloviti, že jsme centrální úřady zřídily, aby byly příslušné k rozhodování těchto věcí, ale prosím neměňte dnes již pravomoc těchto ministerstev. My jsme také o tom jednali a úmyslně jsme se tomu vyhnuli, poněvadž bychom byli provedli chaos. Proto bych souhlasil s návrhem Němce a Udržala, abychom přijali zákon, že se zřizují ústřední úřady, odpovídající v podstatě určitým úřadům vídeňským, ale naproti tomu bychom otázku pravomoci odročili.
Dovolte ještě, abych se ještě něčeho dotkl. Co uváděl p. Dušek a Hajn je správné, ale se stanoviska zákonodárného, když se na to dívám jako jurista, nebudu moci na to přistoupiti, poněvadž, jak jsem již řekl, prohlásili jsme již v prvním zákoně, že zůstává všechno v platnosti, uznali jsme příslušnost vídeňských ministerstev. My můžeme dodatečně říci, že příslušnost vídeňských ministerstev neuznáváme počínaje od 28. října, ale pro předchozí dobu to není možno, poněvadž bychom přivedli zmatek do rozhodování. V podstatě jest to správné, co říká dr Hajn, ale právnicky jest nejvhodnější to, co navrhuje Dr. Pantůček.
Prof. dr Horáček:
Já úplně chápu námitky, které s fomálního stanoviska se staví proti tomu, aby návrh tohoto zákona přisel k místu, ale musíme si uvědomiti i že parlamentem ještě nejsme, že nemáme žádného jednacího řádu, a musí se omluviti, že všechny předložené zákony nemohou přijíti k místu cestou parlamentární. Musí se hledat surrogat a proto prozatím to činí v předsednictvu, které vybírá pracovníky a odborníky, kteří to předkládají..... Jest to náhoda, že to přednáší referent, poněvadž vlastně má to přednášeti předsednictvo samotné. To jest nynější faktický stav.
Já bych se vřele přimlouval za návrh p. Němce, abychom aspoň zásadu centrálních úřadů vyslovili. Co jest nutno, to musíme míti, totiž III. instanci. My zde máme zmatek, zda-li se věci mají vyřizovati ve Vídni neb v předsenictvu, ale naše předsednictvo přece nemůže zahrnouti 12 resortů a vyřizovati rekursy. To jest nemožno, my musíme k tomu úřady míti. Dle mého názoru neprejudikujeme situaci zahraniční. Jakmile situace zahraniční se vyjasní, můžeme toto provisorium zrušiti. Tím si nikterak nezadáme. Proto bych se vřele přimlouval, aby tyto zásady byly dnes přijaty a otázka kompetence ať se odročí do té doby, až to budeme moci projednat cestou parlamentární.
Dr Bouček: Prosím, jen honem s těmito úřady. Stěžujete si, že nemáte parlament, že jednáme jako v nějakém spolku. Jest to pravda, ale prosím, když nám nevyhovuje fomulace p. Němce, budete stát tak dále. Zeptejte se jen kol. Meissnera, kolik hodin viděl kancelář. My sedíme od rána do večera a nemůžeme to zmoci. Když se přijme zásada úřadů, může se začíti trochu pracovati v tom, pak se musí přibrati lidé. My jsme vlastně nádenníky, kteří byli honem sebráni, aby dělali. Pak se musí opatřiti lidé a musí se zavésti systém. Tam pak musí přijíti šéfové, kteří budou jen na to mysliti a budou také zodpovědni. Necháme však prozatím formalit, abychom se dostali z těch nepravidelností ven.
Já se akomoduji návrhu p. Němce, aby aspoň něco zde bylo.
Dr Rašín: Já upozorňuji na to, že při návrhu p. Němce nedostaneme přesnou kompetence a že nedostaneme se ke kompetenci ve věcech ministerstva vojenství. To bychom musili zříditi úřad pro věci vojenské. To bychom musili říci, že zahrnou v sobě oboje, co mělo staré ministerstvo. To bychom se nevyhnuli tomu a musilo by to býti vysloveno v zákoně. My se tomu nevyhneme, abychom kompetenci měnili, ono to nepůjde jinak, lépe by však bylo udělat to ihned, poněvadž mnoho těch změn kompetence není. Já při tom upozorňuji na jednu věc. Myslím, že naše bývalá ministerstva nebyla jen III. instancemi, že v mnohých případech byla také přímo I. instancemi, ku př. při koncesích pro banky a akciové společnosti, byla také první instance pokud se týče společnosti s ručením omezeným a tak ve skutečnosti, kdybychom chtěli zříditi společnost s ručením omezeným, museli bychom se obrátiti do Vídně a tam nám to odmítnou. Byl jsem dnes upozorněn na jednu zdejší banku, která má ve Vídni ležet žádost za zvýšení akciového kapitálu. Kapitálu toho bychom právě potřebovali, poněvadž v nejbližší době budeme peněz potřebovat k různým operacím finančním, a my potřebujeme, aby naše banky byly silné. To jsou otázky, které mají pro nás velikou důležitost. My bychom nemusili na těchto kompetencích mnoho měniti, ale bylo by potřeba v tomto zákoně říci, že kompetence jednotlivých úřadů je taková, jako byla dosud kompetence toho a toho. U ministerstva obrany musili bychom říci, že je to kompetence ministerstva vojenství a zemské obrany.
Já jsem se z Vídně dověděl, že jsou tam náramně překvapeni, že tam nedostávají české věci od té doby, co jsme to prohlásili, že tam nic nepřišlo, poněvadž úřadům, které se nás ptaly, jsme řekli, aby to nechaly několik dnů ležet, a pak aby to předložily našim centrálním úřadům. Jen žádosti o milost nemohly jsme zadržeti, jen tu jsme musili říci, aby předkládaly žádosti ještě k císaři. To je všechno anomalie, poněvadž lidé jsou ve vazbě a nemohli jsme již z důvodu lidskosti něco takového naříditi.
Toto provisorium nezavazuje. Musíme si býti vědomi, že jakmile jsme jednou cestou nastoupili, že nemůžeme pro počátek dělat náramný převrat, že musíme prostě tu zásadu eskontovat.
Posl. Švehla: Pořad řečníků je vyčerpán.
Zpravodaj dr Pantůček: Já připojuji se k tomu, že zřízení centrálního úřadu je nezbytně nutno. Se svého stanoviska praktického mohu poukázati na to, co nastane během několika dnů, a že nastanou konflikty v centrální organisaci. My musíme surrogovat něco, ať se to nazývá jakkoliv a ať to má kompetenci jakoukoliv. Otázka kompetence je podřízenou. My jsme se ve svém návrhu řídili tím, že právě doba přechodu nedovoluje, aby se podstatné reformy dělaly. Proto jsme chtěli ponechati to, co jest. Změny, které návrhujeme, jsou ze všech stran žádány, ale v podstatě bude věc nezměněna. Jestli pošta náleží ministerstvu obchodu aneb železnic, to na věci nic nemění. Já nikterak na tom nestojím, aby kompetence se upravila tak, jak navrhujeme, poněvadž se jedná o změnu velice nepatrnou. Ať to zůstane při starém. Já upouštím od toho, aby působnost ministerstev se nyní upravila, žádám jen, aby se vyslovilo, že centrální orgány tohoto rozsahu se zřizují. Následkem toho se působnost dosavadních ministerstev přenáší na tyto úřady centrální.
Co se týče obav, které se vyslovují, že máme ministerstva za hranicemi, já obav těch z čistě právnického stanoviska nenám. Ministerstvo zahraničí může existovati a při tom může existovati ministerstvo vnitra, financí a td. a tam mohou míti úřady své sídlo zde. My o ministerstvech nemluvíme, nýbrž o úřadech. Agendy, které se zde vyřizují, nemohou se vyřizovati v Paříži. Tento úřad, když se ministerstvo ono vrátí, se příslušným ministerstvem přejímá. Proto o nějakých prejudicích se zde nemůže mluviti, nýbrž o nutném doplnění úřadů. Doplnění toho je nutná potřeba.
Posl. Švehla: Pan referent se přizpůsobuje návrhu, který byl nejširší. Pan Bechyně vzal svůj návrh zpět. Navrhuje se, aby se vyslovila zásada zřízení centrálních úřadů bez sipulování kompetencí. Návrh tento se kryje s návrhem referenta a proto dávám o něm hlasovati.
Kdo souhlasí? Je někdo proti tomu? - Konstatuji jednomyslnost.
Zpravodaj dr Pantůček: Následující návrh týká se zřízení nejvyššího správního soudního dvora. Přejímá se dosavadní kompetence a rozšiřuje se ve směru věcném. Je to čistě právnické zlepšení, že kompetence jeho se rozšiřuje na některé věci, jež dosud z politických důvodů byly odňaty správnímu soudnímu dvoru. Byly to možnosti, kde vláda mohla se vyhnouti kontrole správního soudu. Prosím, mám-li to přečísti per extensum.
Dr Engliš: Rozhodnutí není tak pilné, není to tak, jako při úřadech, abychom je již měli. Není to zcela jasné. My víme, jaké byly konflikty mezi správním a říšským soudem, a jeho vymezení kompetence je velice důležité. Prosím, aby návrh tento byl projednán parlamentární formou, zejména tím způsobem, jak to Bechyně navrhl při předešlém předmětu.