Posl. Slavíček: Velectěné shromáždění! Dovoluji si také upozorniti na některé okolnosti, které jsou příčinou nespokojenosti lidu. Co se týče klidu, jejž stále ještě zachováváme, myslím, že děkujeme dobrému lidu, že věří, že veškerá správa dostane se do jeho rukou, a že věří v rychlý obrat. Jest ovšem celá řada stížností, jimž Národní Výbor nezbytně musí vyhověti. Lid stěžuje si, že je celá řada důstojníků a akcesistů, zejména židovských, kteří měli vojenskou správu ve svých rukou, kteří se obohacovali a švindlovali na nejednom, nýbrž ve všech místech, kteří se nyní mění jen potud, že si přemění kokardu na slovanskou barvu, že jsou jmenováni zase správci dotyčných úřadů atd. Je v tom kus jisté pravdy, poněvadž skutečně lidé, kteří byli nejzbabělejší, vrací se do prvních řad.

Druhou věcí jest, že pokud lid věřil, že se dostane moc do jeho rukou, bylo dobře. Teď však Národní Výbor uvažuje o tom jak okresní výbory v jejich pravomoci hodně oklestit, ba dokonce ozval se zde názor, že by bylo správné dokonce okresní výbory suspendovati nebo rozpustiti. Představte si jen ten psychologický moment, co pomyslí si ten lid, který si představoval, že jakmile dostane se stát do našich rukou, dostanou se na radnice zástupcové všech politických stran, když viděl, že Národní Výbor nařizuje, že vše zůstává v platnosti co bylo dříve. Nespokojenost lidu jeví se ve všech obcích dále. Upozorňuji jen na př. zejména na město Prahu. Bylo dokonce řečeno veřejně, že Praha má tolik svinstva, že není možno, aby se dotyční lidé dále udrželi u vesla. Co chce ale Praha učiniti! Chce jen přeměniti své představenstvo, starostu a náměstky a ostatní má vše zůstati při starém. To jsou věci, které skutečně rozrušují náš lid a my musíme v této věci něco učiniti. (Posl. Johanis: Je už ohlášena demonstrace ještě dříve než budou nové volby!) Veškeren lid si představoval, že tu nastane změna. Národní výbor chce ovšem také, aby zejména byl pořádek, ale činí to tím způsobem, že ty nenáviděné lidi v místech ještě ponechává, místo, aby je odstranil. Je tu zřejmá nespokojenost mezi lidem, která jeví se zejména v tom, že v některých městech, zejména v Rokycanech na př. chtěl se poděkovati celý okresní výbor, nevezme-li Národní Výbor sesazení tamnějšího okresního hejtmana na vědomí. Budeme zde v pondělí míti deputaci, která to má rozřešiti. Dále jeví se nespokojenost u jednotlivých korporací, které bychom mohli nazvati zájmovým syndikátem a kde všichni chtějí býti zastoupeni aspoň poradním hlasem, na př. živnostenské korporace jsou krajně nespokojeny s tím, že si obchodní komory jmenují zástupce bez ohledu na zastoupení širokých vrstev lidu. Dále jeví se nespokojenost u poštovních zřízenců, kteří se domáhají aspoň poradního hlasu u pošt, jeví se nespokojenost u zřízenců dráhy, kteří se domáhají téhož vlivu na správě železnic. Mohl bych jmenovati určité případy, kde Národní Výbor samostatně si rozhodoval a vybíral personál. Neučiní-li Národní výbor v této věci nápravu, dojde to jistě ke špatným koncům.

Navrhuji, aby se všemi spolky a odborovými organisacemi jednalo se tím způsobem, přibírány byly přinejmenším jako sbory poradní a aby zaměstnávány byly společně, aby se ta nespokojenost z těchto vrstev odstranila. Co se týče obcí, zejména Prahy, navrhuji, aby z moci Národního Výboru celé zastupitelstvo Prahy bylo rozpuštěno a dosazena správní komise, aby to bylo ukázkou pro všecky vrstvy s obecními správami nespokojené, které bude míti ten blahodárný účinek, že mnoho lidí, kteří se necítí býti spravedlivými a poctivými, budou od správy utíkati sami. Mám za to, že bychom touto cestou odstranili mnoho nespokojenosti se zjevy, kterých jsem se byl právě dotekl.

Člen N. V. Hampl: Chtěl jsem upozorniti na důležitý prostředek, jakým by se dalo za každých okolností zabrániti jakékoliv katastrofě, občanské válce nebo nepokojům. Přiznejme si jen, jaké jsou vyživovací poměry u nás! Faktem je, že t. zv. zákonné dávky jsou paskvilem na jákékoliv vyživování a že ohromou část toho, čeho je nejnutněji třeba, nutno sháněti pod rukou. S tímto statem jsme se v Rakousku smířili, nebo musili se smířiti. Již několik dní tanulo mně na mysli, nemohl-li by býti podán návrh, aby dosavadní dávka byla nějakým způsobem zvýšena, ale po referátu p. dr Viškovského vidíme, že by bylo těžko něco takového navrhnouti. Kdo chce míti na mysli klidný chod aprovisace obcí a měst, stěží by se mohl smířiti s politikou, která by nepočítala s budoucností. Já bych se ale přece přimlouval za to, aby v této věci, pokud je možno s největším urychlením aspoň něco se stalo. Je nebezpečno říci, že se stane jen pro průmyslová střediska, ale našla by se snad forma, aby se aspoň pro Prahu, Plzeň, Kladno a Ostravu, hlavně v tomto směru něco stalo, zejména pokud jde o zvýšení moučné dávky. Pokud jde o všeobecnou situaci, věřím, že snad nám bude možno, nebudou-li tůze desolátní dopravní poměry, již v únoru nebo v březnu počítati s určitou, třeba malou výpomocí z ciziny. Na druhé straně chci konstatovati, že pokud jde o Mor. Ostravu, mám za to, že zejména po žních, kdy zásobování děje se přece více pod rukou, není otázka vyživovací jedinou příčinou tamnějších nepokojů, nýbrž, že Ostrava bude dotčena celou tou revoluční vlnou, to si řekněme bez odporu. To přišlo z Polska, víte, že mají býti boje mezi Poláky a Ukrajinci. Faktem je, že nespokojenost se tam po 4 letém utrpení vybíjí. Jsem toho názoru, že nutno zachovati klid za všech okolností, ale že naší povinností jest, abychom se snažili vhodnými, ne demagogickými opatřeními nespokojenost tlumiti. Faktem je, že za války celá řada osob zneužila svého postavení - bolest tu je a neznám lidského utrpení, které by nechtělo býti pomstěno. My máme určité aktivum, že jsme mezi těmi, kteří to neprohráli, nýbrž vyhráli, to je určité plus. Jinak byli by nás umořili. Proto bylo by dobře, kdyby s největším urychlením byly vyřízeny veškeré práce ve vyživovací radě. Nutno co nejdříve zvýšiti dávku bramborovou a dávku moučnou. Nerad bych se přimlouval za hazardní politiku. Nutno za všech okolností zachovati klid, abychom mohli pokud možno udržeti poměry v našich rukou. (Pochvala.)

Dr Scheiner: Je pravda, že naše situace je velice vážná, a že třeba napjati veškeré síly, abychom ji zdolali. K tomu je potřebí pouze to, abychom sami ovládali celou vojenskou situaci. Obrovské úkoly jsou před námi. Sřítila se stará rakouská armáda s celým rakouským systémem, ale největší neštěstí je v tom, že pojednou uvolnily se ohromné masy na jihu a že to vše ve velmi nespořádaném, neukázněném, hladovém stavu jde přes Vídeň do Čech. Pokud se týče naší armády, vítám návrh, který zde učinil p. Hampl. Je nutno, aby se zřídila okamžitě demobilisační komise, která by sejmula hrozné břímě, jež visí na naší branné organisaci, poněvadž jedině to může nás po mém názoru zachrániti. Já se nebál a nebojím se nějakého sociálního hnutí u nás, to se dá utlumiti. Z ducha, jenž i z dnešních projevů vane, vidíme, že nás národní soudržnost a národní cítění v mnohém brání tomuto vlivu. Také poměry jsou přeci jen jiné než jinde. Ale hrozné je, co nám hrozí od vracejícího se vojska. Rakouská vláda, která nikdy nemyslila, že to prohraje, vypočítala si demobilisaci na 6 měsíců a my ji máme provésti snad v 6 nedělích. Nyní nutno se připraviti na proudy vojska, které se valí z jihu, kdežto dříve se všecko připravovalo na lidi, vracející se z východní fronty. Na Moravě a ve východních Čechách jsou velké tábory, kde je možno ony masy zachytiti a tam je připraviti pro další postup dovnitř Čech. Ale na jihu mimo tábor v Něm. Brodě nemáme nic. Odtud hrozí nám nebezpečí. Na naši celou organisaci bylo by příliš strašné žádati, aby něco proti tomu dělala. Proto prosil bych, aby s urychlením zřízen byl demobilisační odbor, který by všecky ty otázky převzal, poněvadž nesouvisí s vojenským zřízením, nýbrž spadají spíše do zdravotnického odboru. Je nutno, aby vracející se vojsko bylo zadrženo, aby po několik aspoň dní bylo ponecháno v karanténě, aby bylo odvšiveno, aby bylo odzbrojeno, aby napřed bylo připraveno, kam má jíti. To je velmi důležitá věc, v těchto okamžicích však je to všechno znemožněno. Země alpské hledí se zbaviti co nejrychleji našeho vojska a posílají nám sem denně tisíce a tisíce lidí, a my nemáme možnosti je zachytiti, poněvadž nemáme na jihu žádného stanoviště, takže je svrchované nebezpečí, že přijde na nás ohromná pohroma. Tento návrh budiž co nejrychleji proveden - prosím, aby se snad přikročilo ke zřízení takového tábora v Budějovicích, není na to nijak pozdě. Zajatci se jistě vrátí za 1/2 léta a stane-li se skutečně, že se spojencům podaří zaskočiti armádu, která je na jihu a vtrhnouti přes Lublaň, bude celá naše armáda zajata a budou se zajatci odtud vraceti bůhví v jaké době, a pak bude na naše opatření dosti času. Za to, co se děje, nemohu rozhodně převzíti zodpovědnost, ale mohu-li raditi k nějakému polepšení věci, záleží to v tom, abyste se okamžitě seskupili v demobilisační komisi, věnovali jí všecku možnou péči a sňali toto velké břímě s mých beder.

Situace v Čechách je tato:

Posádky, pokud byly v Čechách, byly téměř všecky námi ovládnuty. Panuje ovšem sem tam hrozný chaos a nepořádek. Prvního dne neměli jsme ještě vojáků ve zbrani, vše bylo v rukou německých. My musili spoléhati na dobrovolné síly našich důstojníků, kteří nakvap vydupali několik kádrů, dělali disposice, sesazovali neoblíbené velitele. Staly se sice různé přehmaty, ale byly vůči celku nepatrné a daly se odkliditi, dnešní nařízení pak vše to se ruší a odstraňuje. My máme nejlepší snahu, naši armádu zdemokratisovati a postaviti ji skutečně na jiný základ! Ale to dnes není vůbec možno. Celý organismus je ještě v hrozně šlendriánském stavu a nemůže nám tedy v tomto stavu býti pomůckou pro znovubudování naší vlastní armády. Dá-li se rozkaz, nikdo ho neplní, celý organismus je zkrátka prohnilý a nedá se rázem podvrátiti a napraviti. Nemohu to všecko vyhoditi a teprve hledati nové síly, v tomto okamžiku musíme počítati s tím organismem, který zde je a pomalu jej přizpůsobovati našim potřebám. My hledíme, aby vedle branného výboru zřídila se také ještě jiná institce, která by zasahovala do celního zřízení. V Praze sokolské jednoty a dělnické tělocvičné jednoty vykonaly úkol, který by jiná armáda nebyla byla dovedla. Děly-li se snad některé přehmaty, nutno povážiti, že tu šlo o horlivce a nezkušence, kteří šli snad dále, než bylo třeba, ale faktem je, že obrana, kterou jste zřídili v Praze, od mnohého nás zachránila. My tuto obranu chceme přičleniti naší armádě, než bude vše uvedeno do pořádku. Zkušenost ukázala, že co tyto síly neprovedly, neprovedl nikdo jiný, poněvadž vojenské orgány zklamaly. Vzhledem na tento desolátní jejich stav prosím, aby z chyb, které se staly, nebyly dovozovány důsledky. Je div, že za daných poměrů nic horšího se nestalo.

V Čechách je poměrně všude klid. Byly vzpoury v posádkách, byly však odklizeny zakročením naší národní obrany, která se i venku skutečně osvědčila, ustanovila velitele, převzala posádky do svých rukou, takže skončil celý převrat v Čechách a na Moravě poměrně v klidu. Nyní ozvaly se výbuchy jednak v Ostravě a dostal jsem dnes telegram, že je tam všeobecné vzbouření a že se drancuje a žádá se za výpomoc asi 8.000 vojáků. My ovšem do té chvíle spořádaného vojska ještě nemáme, ale učinili jsme opatření, že vracející se české vojsko z Krakova v plné zbroji se tam zastaví a kromě toho poslána tam z Olomouce posádka. Připomínám předem, že se zprávy také přehánějí. (Různé výkřiky.) Kde se drancuje a plení, musí přijíti branná moc, aby tomu zabránila. Nemyslím, aby se všecko potlačovalo násilím. Ty zprávy, jak již jsem řekl, se mnohdy přehánějí. Ale vážné zprávy docházejí z Ústí n./L., že tam vybíjejí se továrny a teď zase zpráva, která ovšem ještě není potvrzena, že německé pruské pluky vystoupily v Rosicích u Ústí na českou půdu. Jsem jist, že se to nestane, přesto však je faktem, že celá naše hranice obklopuje se vojskem pruským, aby před očekávaným vojskem dohodovým chráněny byly německé hranice. Do toho okamžiku neměl jsem tedy žádných obav a daly by se tyto věci uklidniti. Ale, jak praveno, obávám se vojska sem přicházejícího. V tom vidím největší nebezpečí a prosím za bezodkladné zřízení demobilisační komise.

Ještě několik slov pro moji osobu. Já nejsem voják, jsem pouze Sokol, neznal jsem vojenství a proto se nedivte, že k ruce musím míti lidi vojenství znalé. Teprve později lze věc budovati na našich základech. Nyní musíme počítati s tím, co je. A tu vznáším ke všem srdečnou prosbu, aby moc demokratická byla za každou cenu zachována a abyste nedali z různých ukázek síliti podezření proti vojsku, které se nyní formuje. Přichází celá řada výtek, je strašný chaos, já nespím snad ani hodinu v noci, jsem ochoten však i dále pracovati, a prosím, abyste i nadále mne podporovali. Je zde asi 4.000 mužů, ale naše důstojnictvo jest ochotné vše možné dělati. Ale z té ochoty se dělají zbrklosti a to svádí pak jiné vrstvy. Zítra máme zase velkou společnou schůzi, kde má býti usneseno, jak má býti armáda zřízena a vybudována. Zde se musí počítati chladně a nebát se po případě žádných prostředků, aby v armádě byla zachována kázeň. Je v ní mnoho šlendriánu, ale musíme počítati s tím, co je a dle toho postupovati při nápravě. (Výborně!)

Dr Rašín: V souvislosti s tím, co řekl p. dr Scheiner, mohl bych uvésti, jak líčí situaci kol. Tusar. Situace je ve Vídni neobyčejně interesantní a bude nám to jistě vodítkem, že nemusíme se na věci dívati tak černě, jak zde bylo líčeno. Tusar učinil ve Vídni opatření skutečně velmi pěkná. Předně zřídil si u sebe vojenský štáb, vzal do něho důstojníky a poddůstojníky a nad to ještě plakáty obrací se na české obyvatelstvo, aby zbytečně neutíkalo do Čech, rozhoduje napřed a když přijedou vlaky s vojáky, hledí ze sboru, které se vracejí úplně pomíchané se svými pomocníky udělati kádry, a tu konstatoval včera i dnes, že sice vojáci z fronty přicházejí v desolátním stavu, ale čeští vojáci že jdou v pořádku, tvoříce podivuhodnou výjimku, poněvadž dopravních prostředků je málo. Rakousko že se již o to postará, aby vojáci neněmeckých národností z Vídně odjeli, takže přijde již jen na to, aby se českým vojákům dalo najíst. Já již obilnímu ústavu nařídil, aby se na pohraničí zřídila skladiště, kde by se čeští vojáci po svém příchodu mohli aprovisovati. Ti rozdělí se tak, že se dirigují jednak na Budějovice, jednak na Cmunt a pak přes Břeclavu. V Břeclavě žádá Tusar zřízení velké skladiště, což jsem dal již obstarati, poněvadž tamtudy dirigují železniční a telegrafní regiment, který s sebou veze velmi cenný materiál. Je potěšitelno, že z italské fronty vracejií se vojáci pořád. Druhou potěšitelnou věcí pro smýšlení našich vojáku je, že když opouštěli Polu, Němci a Maďaři utekli a všecko tam nechali, kdežto Češi řekli, že to budou držeti, což má velkou důležitost vzhledem k tomu, že byli to hlavně Česi, kteří byli u strojů a děl. Celou obsluhu vzali si tedy čeští vojáci na starost a rozdělili si ji jednotlivě. To jest oficielní zpráva, která přišla odtud na ministerstvo války. Jinak jsou v hlavním stanu úplně bezhlaví. Dnes mně telefonoval major z Badenu, Kalhout, výborný Čech, že nabízí se Národnímu výboru, že má tam demobilisační referát, ale že se tam demobilisovati nebude, že je tam zbytečným, že však přijdou-li naši delegáti, milerád jim poslouží, ač ovšem nemůže jim říci, kde který pluk je. Byl tam také poslán intendant (Dr Scheiner: Svěřili jsme to majoru Nebeskému, který z vídeňských důstojníků již sestavil sbor 25 mužů, které pošle do Prešpurka. S tím referentem to Tusar prý již projednal, takže to zachycování vojska na hranicích by se provedlo tímto způsobem.)

To jsou věci, které ukazují, že skutečně naši vojáci na té frontě vedeni byli tou velikou ideou a také celá agitace na oné frontě mezi našimi vojáky vedená pomocí českých časopisů, vedena byla ideí národní svobody, takže myslím, že co se vrátí z italské fronty, bude velmi potřebný materiál pro naši armádu a sice potřebnější než materiál ze kterého se tady sestavuje. Tento materiál tvoří většinou marodeři nebo desertéři, nebo jak se po pražsku říká "ulejváci". Kázeň tomuto tělesu vštípiti je těžko, každý utíká, ale utíká z radosti ne že jde domů, nýbrž protože stát, za který měl prolévati krev, se rozpadl. Celá akce provádí se ostatně teprve 4 dny. Mohu tlumočiti pozdrav od Tusara a vzkaz, že vzbuzuje skutečně veliký obdiv ve Vídni způsob, jakým u nás převrat byl proveden a jak se to provádí s klidem a vážností. Oni myslí, že jsme to měli již dávno připraveno a do posledního puntíku propočítáno. Na konferenci v ministerském předsednictvu, kde byl pozván, bylo mu to všeobecně tvrzeno.

Sdělil bych ještě následující: Na včerejšek byl pozván p. Tusar k ministrpresidentovi Lamaschovi a na konferenci, ke které také přišli zástupci německo-rakouské vlády, jednalo se také o to, že Němci chtěli se posaditi do ministerstva, neboť myslili zcela vážně, že si budovu i zařízení seberou a že budou dělati německo-rakouskou vládu. Proti tomu p. Tusar velmi rozhodně protestoval uváděje, že si nedáme líbiti, aby si to prostě okupovali a aby tam materiál s celým zařízením přišel do jejích rukou. Stejně ostře ovšem také vystoupil dr Lamasch a ministr financí, který uvedl, že by se ztížila velice celá likvidace, poněvadž Tusar prohlásil jakmile by to učinili, že by musil z Vídně jíti pryč. Konečně bylo řečeno, že by se vzal nějaký úředník a že by se mu vykázaly jiné místnosti v ministerstvu, na konec pak Němci prohlásili, že by vyklidili ministerstvo vnitra, kde je stará česká dvorská kancelář a že by to odevzdali našemu vyslanci, jenž by prý tam mohl míti palác. Tusar ovšem výslovně reklamoval archiv bývalé české dvorské kanceláře a dáno mu ujištění, že nám bude úplně zachován.

Zkrátka páni si to rozmyslili a uznali, že cesta, aby bylo likvidační ministerstvo im partibus infidetium, je schůdná. Nyní mají v německých zemích pro každou zemi Národmí radu a každý si vládne na svou vlastní pěst. Tyrolská rada obrátila se na Bavorsko o vojsko, proti čemuž Tusar velmi ostře protestoval u Národní vlády tyrolské, a sice proto, že by také toto zakročení vůbec znemožnilo uzavření míru. Oni ale potom telegrafovali, že toho není třeba, poněvadž prý by vůbec žádné zakročení ani německá branná pomoc nic nepomohly. Zdá se tedy, že v Tyrolsku resp.v Inšpruku stojí všecko špatně a že celá armáda bude tam zaskočena.

Pokud jde o výtržnosti na severu, myslím, že byly dotyčné zprávy smyšleny, neboť posl. Lodgmann telefonoval nám včera z Ústí n./L., že proti české schůzi tam chystané ničeho nenamítá, že se Čechům nic nestane, jen aby nedělali žádné provokace. To jsem také krátkou cestou vyřídil tak, že jsem si je zavolal a řekl: Jenom žádné provokace. Mimo to se všude usnášeli, aby úředníci a sice také čeští úředníci skládali slib na "Deutschböhmen". Rozkaz náš zněl, aby slibu neskládali a zůstali na místě a také se v žádmém případě nestalo, aby odtud byli vyhnáni, poněvadž by to německou posici neobyčejně ztížilo. Myslím, že se to tam velice zmírní a bylo nám také již oznámeno, že z Ústí bude pouštěno uhlí a vagony bez jakékoliv kompensace. Je zkrátka viděti, že hledí zase navázati jednání.

Co se týče delegátů ve Švýcarsku, telefonoval již dr Kramář ze Ženevy: "Tout bien" a žádal za zajištění bezpečného návratu. Tusar zakročil u Lamasche, který slíbil, že budou vydána příslušná nařízení pro celou trať, ale doporučoval, aby jeli na Vídeň, nikoliv přes Linec. Budou-li moci bezpečnost zajistiti, nevím, ale jinak telegrafoval dr Lamasch do Curychu. Švýcarská vláda dala jim tam zvláštní vlak, takže mohli jeti až do Ženevy.

Co se týče pomoci Německa nějakým vojskem, nedejte se v tom nikterak mýliti. Německo neposkytne Němcům v Rakousku žádné branné pomoci, i kdyby ji tam mělo státi. To je zcela jisté. Oni to za žádných okolností neudělají, poněvadž se obávají, že by to působilo velmi nepříznivě na ententu při jednání o mír, oni mají své zkušenosti a vím to také z jistého diplomatického jednání. Upozorňuji, že německý velevyslanec vídeňský hlásil se u Tusara, zda by mu mohl udělati oficielní návštěvu. Tusar odvětil, že s ním rád bude mluviti jako soukromá osoba, ale že vzhledem na poměr, ve kterém stojí naše pařížská vlády vůči Německu, nemůže ho oficielně přijmouti. Myslím, že k této návštěvě dojde co nejdříve.

Dále byl na Tusara vznesen dotaz, je-li dohoda naprosto nesmiřitelná vůči rakouské dynastii. Tusar nemohl mu dáti vysvětlení, poněvadž není v přímém spojení. Důvod tohoto dotazu byl ten, že kdyby stanovisko dohody bylo nesmiřitelné vůči dynastii, že by se císař poděkoval dříve, než by ho sesadila dohoda.

To jsou asi všecky věci, které jsem sebral v těchto 24 hodinách.