Národní shromáždění československé 1918 – 1920

(1) Výbor může se souhlasem předsedy senátu ke svým poradám přizvati jiné osoby jako znalce a rádce s hlasem poradním. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním. Osobám těm přísluší náhrada stravného a hotových výloh, pokud nejsou úředníky státními; o zvláštní odměně úředníkům státním, pokud nejsou vysláni vládou, rozhoduje předsednictvo.

(2) Usnesením výboru může předseda nebo zpravodaj býti zmocněn, aby k svědectví o věci povahy veřejné, kterou výbor z usnesení senátu vyšetřuje neb o níž jedná, předvolal a ve schůzi neb mimo schůzi vyslechl neb soudem dožádaným vyslechnouti dal svědky. O povinnosti svědčiti o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí pro tyto svědky ustanovení řádu trestního s tím rozdílem, že veřejní úředníci nemohou odepříti výpovědi z důvodů úředního tajemství; člen Národního shromáždění může odepříti svědectví též z důvodu § 26. úst. list.

(3) Zápis o výslechu výborem, předsedou nebo zpravodajem vede zapisovatel výboru nebo úředník senátní kanceláře.

(4) Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.

(5) O donucovacích opatřeních rozhodne soud dožádaný, po případě soud bydliště svědkova.

(1) Senátor zvolený do výboru je povinen volbu přijmouti, leč by byl již členem dvou jiných výborů.

(2) Člen výboru je povinen schůzí pravidelně se zúčastniti.

(3) Pozbude-li senátor pro nedbalost mandátu výborového a nebo nemůže-li onemocněv či maje dovolenou více než 3 neděle se zúčastniti jednání výborového, požádá předseda výboru předsedu senátu za novou volbu.

(1) Předseda výboru přidělí návrh výboru přikázaný některému členu jako zpravodaji pro výbor; je-li proti tomu námitka, zvolí si zpravodaje výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Výbor jedná za přítomnosti aspoň třetiny členů a usnáší se platně prostou většinou přítomných, počítaje v to předsedajícího, jenž odevzdává hlas naposled; při rovnosti hlasů jest návrh zamítnut.

(2) Dokud není rozdána zpráva výborová senátu, může výbor odvolati své usnesení, když se pro to vysloví schůze jednomyslně neb většina přítomných aspoň tolika hlasy, kolika bylo učiněno usnesení dřívější; o návrhu na odvolání usnesení rozhoduje výbor bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Závisí-li návrh výboru v hlavní věci na nějaké otázce předběžné, může výbor navrhnouti senátu, by rozhodl dříve tuto otázku a odročiti rozpravu až do tohoto rozhodnutí.

(1) Zpravodaj výborem zvolený přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu, a když ji výbor schválil, hájí v senátě usnesení výboru. Výbor může zmocniti zpravodaje a předsedu, aby sami důvodovou zprávu vypracovali a přímo senátu podali. Zprávu podpíše předseda a zpravodaj.

(2) Zpráva odevzdá se kanceláři senátní a vytiskne se za dohledu zpravodajova.

(3) Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li senát prostým hlasováním bez rozpravy.

(4) Menšina výboru čítající aspoň pětinu členů může sepsati pro senát zvláštní zprávu, kterou však třeba odevzdati senátní kanceláři zavčas tak, aby mohla býti dána do tisku současně se zprávou výborovou. Není přípustno zřizovati pro senát zvláštního zpravodaje menšiny.

(1) Byl-li návrh odevzdán dvěma či několika výborům, může býti o něm jednáno současně. Výbory mohou zříditi k poradě o takovém návrhu společnou komisi, v níž zúčastněné výbory jsou zastoupeny stejným počtem členů; výbory samy pak schvalují zprávu pro plenum.

(2) Nedohodnou-li se výbory o zprávě společné, podá každý výbor zprávu zvláštní.

(3) Výbor rozpočtový, jemuž přikázán byl podle § 24. návrh v jiném výboru již projednány, připojí ke zprávě svou zprávu s hlediska úhrady.

(1) Senát může k návrhu předsedovu prostým hlasováním bez rozpravy výboru přikázati, aby o návrh,u podal zprávu do určité lhůty. Příkaz ten může dáti senát kdykoli, i když výbor již o věci jedná.

(2) Není-li zpráva ve lhůtě podána, aniž výbor žádal o prodloužení lhůty, anebo nebyla-li lhůta prodloužena, může předmět býti dán na jednací pořad i beze zprávy výborové. Zpravodaje určí v tom případě předseda senátu.

(1) Výbor může navrhnouti, aby návrh byl přikázán výboru jinému. O tom senát rozhodne k dotazu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Plné schůze senátu jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu neb člena vlády, usnese-li se o tom senát, když se byli posluchači vzdálili, bez rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 67, odst. 2.

(2) Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

(1) V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci určení předsedou, těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství a členové vlády a jejich zástupci.

(2) Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se senát usnesl jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Schůzí zahajuje a končí předseda.

(2) O návrhu některého senátora, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Senát může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním přesunouti ustanovený pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořádku.

(1) Senát rozhodne pokaždé k návrhu předsedy bez rozpravy prostým hlasováním, kdy a s jakým denním pořádkem (§ 10, odst. 3) jest konati příští schůzi či zda ji svolá předseda.

(2) Nerozhodl-li senát o příští schůzi, svolá ji předseda písemně neb telegraficky.

(3) Nekonal-li senát během zasedání schůze déle 14 dnů, je povinen předseda svolati schůzi do 3 dnů, žádá-li toho vláda neb aspoň dvě pětiny senátorů písemně s udáním žádaného pořadu jednacího.

(4) Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) V ustanovenou hodinu zahájí předseda schůzi, nepřihlížeje k počtu přítomných.

(2) Veškerá sdělení vlády, předsednictva i výborů, došlé spisy, zprávy, návrhy a jich přidělení, podané dotazy, i naléhavé, žádosti o dovolené, o změny v protokolu, rozhodování o resignaci na členství výboru, udílení lhůty výborům a jiné věci formální, o nichž jednací řád nařizuje prosté hlasování bez rozpravy, může předseda oznámiti nebo naříditi kdykoli mezi schůzí nebo ke konci schůze.

(3) Kdyby sdělení vyžadovalo delšího času, může předseda odkázati senátory na seznam jich v kanceláři senátní vyložený, jenž se uveřejní též v těsnopisecké zprávě.

(4) Rozpravy a řeči ke sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

(1) O osnovách zákonů a o smlouvách mezinárodních (§ 64, č. 1 úst. list.) jedná se ve dvojím čtení, o předmětech ostatních ve čtení jediném.

(2) O vytištěných zprávách výborů a návrzích vlády a senátorů může se jednati teprve, když uplynuly 24 hodiny, co byly rozdány.

(3) Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

(4) Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

(1) Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda v prvém čtení rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

(2) Jak v povšechné tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj (§.§ 33 a 34).

(3) Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného člena výboru.

(1) Nesmí se ujmouti slova, komu ho předseda nedal. Zpravodajové i řečníci mluví s řečniště.

(2) Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště a ujme se předsednictví teprve, když věc je vyřízena.

(3) Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí písemně a nebo mezi schůzí osobně a ústně potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se naznačí, zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

(4) Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova; jejich trvání nesmí přesahovati doby pěti minut.

(1) Zahajuje rozpravu oznámí předseda řečníky dosud přihlášené.

(2) Po řeči zpravodajově (§ 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich přihlášek, avšak jest povinen přihlížeti k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu (a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní zprávu) dále, aby se pokud lze, střídali řečníci pro návrh a proti němu.

(3) Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci nemluvil.

(4) Řečníci mohou si místa vyměniti, což dlužno předsedovi oznámiti.

(5.) Žádný senátor nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

(6) Senát může k návrhu předsedy neb kteréhokoli senátora bez rozpravy prostým hlasováním omeziti dobu řečí při rozpravě povšechné ne pod půl hod. a při rozpravě podrobné ne pod 10 min.; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

(7) Kdo byv vyzván k řeči není přítomen, ztrácí slovo.

(1) Členové vlády a zástupci jimi vyslaní mohou se účastniti schůzí a ujímati se slova kdykoliv i vícekráte, ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce. (§ 39 úst. list.) Hlasují jen, jsou-li senátory.

(2) Senát může se k písemnému návrhu 11 senátorů bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby se člen vlády neb jeho zástupce dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Senát může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se má dostaviti. Vyzvaný jest povinen, usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti (§ 40 úst. list.).

(1) Návrhy na pouhý způsob jednání podávají se jen písemně a usnáší se o nich senát bez podpory a bez rozpravy prostým hlasováním.

(2) Návrh na odročení nebo na vrácení výboru s určitým rozkazem lze učiniti kdykoli, byl-li však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

(3) Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu s odůvodněním nebo bez něho.

(4) Každý senátor může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne senát prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň čtyři řečnící.

(1) Návrhy vedlejší, pozměňovací aneb doplňovací musí senátoři podati písemně nejpozději bezprostředné potom, když bylo usneseno rozpravu skončiti, nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen. Návrhy ty pojmou se do hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň 10 jinými senátory.

(2) Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu, ustanovení dohodou zapsaných ještě řečníků obou stran. Není-li možno nejdéle za 5 min. docíliti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

(3) Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§§ 33 a 34) a není-li zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

(4) Ujal-li se slova po skončené rozpravě zástupce vlády, je tím rozprava znovu zahájena..

(1) Vláda a představitelé funkcí senátních, jmenovitě předseda a místopředsedové senátu, výborů a komisí, zapisovatelé zpravodajové, pořadatelé a kancelář senátní, užívají v senátním jednání řeči československé.

(2) Projevy senátorů dějí se v řeči československé. Senátoři národnosti německé ruské (maloruské), maďarské nebo polské mohou projevy činiti v jazyku své národnosti, nechtějí-li užíti jazyka československého.

(3) K samostatným návrhům, dotazům a interpelacím podaným v jiné řeči než československé, má podavatel právo připojiti sám písemně překlad do řeči československé a překlad ten jest pak podkladem jednání. Neopatří-li senátor takového překladu, opatří překlad co nejdříve kancelář senátní a překlad ten jest pak podkladem jednání.

(4) K návrhům formálním, pak věcným návrhům vedlejším, pozměňovacím a doplňovacím, o nichž senát neb výbor má jednati nebo hlasovati, pokud nejsou podány v řeči československé, budiž navrhovatelem připojen překlad do českoslovenšitny, jinak se k nim nepřihlíží; tento překlad jest podkladem jednání; jsou-li však návrhy takové krátké a jednoduché a nezdržuje-li se tím jednání, může předseda podle svého uvážení dáti je přítomným tlumočníkem hned do českoslovenštiny přeložiti, překlad ústně dáti prohlásiti a do jednání neb hlasování je pojmouti.

(5) Podá-li se samostatný návrh (dotaz, interpelace) tak obsáhlý, aneb sejde-li se současně jich tolik v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské, že nelze senátní kanceláři překladu opatřiti,ani do týdne, může předsednictvo návrhy (dotazy, interpelace) podavatelům vrátiti, aby připojili sami do týdne překlad do řeči československé; nestalo-li se tak, má se za to, že návrh (dotaz, interpelace) podán nebyl.

(6) Formule o slibu senátorů (§ 6), přečte se senátorům národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské a polské též v jejich řeči a senátoři tito mohou ve své řeči slibovati. Rovněž při jmenovitém hlasování mohou tito senátoři užívati své řeči. Ustanovení prvé věty tohoto odstavce platí i o slibu předsedy a místopředsedů (§ 7), jsou-li některé z jmenovaných národnosti.

(7) V těsnopiseckých zprávách, případně v zápisech o schůzích senátu, uveřejní se projevy pronesené německy, rusky (malorusky), maďarsky nebo polsky v československém překladu, který, nepřipojil-li senátor sám do 48 hodin překladu, opatří kancelář senátní; v těsnopiseckých zprávách uveřejní se tyto projevy jako příloha též v jazyku, jímž byly předneseny.

(8) Předsednictvo senátu jest oprávněno překlad, který podle odst. 3, 4, 5 a 7 tohoto §u připojil senátor sám, dáti přezkoumati a podle potřeby opraviti tlumočníkem a v takovém případě jest opravený překlad podkladem jednání a tisku.

(9) K písemné odpovědi představitelů vlády neb senátních funkcí na dotaz neb interpelaci podanou v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské připojí se též (a při interpelacích i vytiskne) překlad do řeči tazatelovy.

(10) Žádost (petici) lze podati i v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské. Pro předsednictvo, případně pro výbor a senát opatří senátní kancelář o žádostech zprávu se stručným výtahem v řeči československé. Usnese-li se předsednictvo (výbor, senát) na odpovědi, připojí k ní - pokud žádost nebyla podána v řeči československé - senátní kancelář překlad do řeči žadatelovy.

(11) Zprávy presidenta republiky senátu (§ 64, č. 6 úst. list.) vydají se tiskem též v překladu německém, ruském (maloruském), maďarském a polském, které obstarává senátní kancelář.

(12) Tlumočníky pro senát a kancelář ustanoví předsednictvo senátu; předseda výboru může funkcí tou pověřiti též senátora.

(1) Odchyluje-li se řečník od věci, volá jej předseda »k věci«, užil-li výrazů urážejících slušnost neb mrav neb dokonce trestuhodných, volá jej »k pořádku«. Za tím účelem může předseda řečníka přerušovati.

(2) Předseda může řečníka, kterého volal po třikráte, »k věci« nebo »k pořádku« přerušiti a odníti mu slovo. Senátor, jemuž slovo bylo odňato, může žádati, aby o tom rozhodl senát; ten rozhoduje bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Je-li předsedovi patrno, že se zneužívá jednacího řádu k tomu, aby bylo jednání mařeno nebo svévolně zdržováno může veškeré k takovému počínání směřující projevy a návrhy vyloučiti z jednání se svolením senátu, které se udílí bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Urazil-li senátor ve schůzi jiného senátora, člena neb zástupce vlády, přikáže předseda na písemnou žádost uraženého věc výboru imunitnímu, jenž rozhodne do 48 hodin, zda je senátor vinen a navrhne v tom případě ústní zprávou, aby provinilému senátoru byla vyslovena důtka. Návrh ten dá se na jednací pořad nejbližší schůze senátu. Senát rozhodne po slyšení zpravodaje, uraženého i provinilého bez další rozpravy prostým hlasováním.

(1) Byl-li předseda senátorem ve schůzi při výkonu svého úřadu těžce uražen nebo bylo-li zřejmě odpíráno jeho nařízením, může předseda provinilého senátora vyloučiti na dobu trvání této schůze; maří-li senátor jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, může ho předseda vyloučiti z účasti až na dobu deseti schůzí.

(2) Po odchodu senátora vyloučeného dotáže se předseda senátu, schvaluje-li vyloučení. Senát rozhodne o tom bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Vyloučený senátor může usnesením předsednictva zbaven býti senátorského platu na příští měsíc zcela neb z části.

(4) Nepodrobí-li se vyloučený senátor dobrovolně rozhodnutí předsedovu (§ 10 posl. odst.), zbavuje se senátorského platu na příští měsíc.

(1) Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova, a je-li několik osnov, která z nich má býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo snad o návrhu na přechod k dennímu pořadu.

(2) Nebyla-li žádná z osnov přijata za základ rozpravy podrobné, je věc zamítnuta.

(3) V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy prostým hlasováním.

(4) Ustanovení §§ 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

(1) Druhé čtení (hlasování o celku) děje se nejdříve za 24 hodin po skončení čtení prvního.

(2) Při druhém čtení není rozpravy a navrhnouti lze jen odročení hlasování, vrácení výboru nebo opravu chyb jazykových, písma neb tisku a změny slohové, o nichž se však vůbec nehlasuje, souhlasí-li zpravodaj.

(3) Odporují-li si některá usnesení prvého čtení, lze též navrhnouti opravu.

(1) Jde-li o naléhavou osnovu vládní neb o iniciativní návrh vyžadující rychlého vyřízení, může navrhnouti vláda, předseda nebo dvě pětiny všech senátorů, aby věc taková jako pilná projednána byla jednáním zkráceným. Návrh takový jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání.

(2) K odůvodnění pilnosti osnovy (návrhu) promluví pouze předseda neb jeden z navrhovatelů zkráceného jednání; nedohodnou-li se, určí jej předseda. Senát pak rozhodne bez další rozpravy. Zkrácené jednání řídí se těmito pravidly:

(3) Předseda přikáže v téže schůzi plena věc výboru, který za příslušný uzná a současně se usnese senát k návrhu předsedovu bez rokování, prostým hlasováním, aby výbor v určité neprodlužitelné lhůtě podal o osnově (návrhu) zprávu.

(4) Výbor projedná osnovu (návrh) v nejbližších svých schůzích před ostatními předměty, o nichž jednání třebas i přeruší až do vyřízení pilné věci. Před zahájením rokování o věci pilné usnese se výbor bez rokování k návrhu předsedovu, neb některého člena, zda se má konati o věci pilné rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná, v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak nejdéle smí jednotlivý řečník mluviti.

(5) Jakmile uplynula lhůta výboru k podání zprávy daná (odst. 3) dá předseda senátu osnovu (návrh) na pořad jednání nejbližší schůze, při čemž může rozpravu o věci v senátě právě projednávané až do vyřízení věci pilné přerušiti. Předseda může projednání věci pilné vyhraditi také zvláštním schůzím senátu, konaným souběžně se schůzemi, v nichž se projednávají jiné předměty jednání.

(6) Senát projednává pilnou věc i tehdy, nepodal-li o ní výbor zprávy. V takovém případě jmenuje zpravodaje předseda senátu.

(7) Před zahájením prvého čtení usnese se senát k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním, zda se má konati o věci pilné při prvém čtení rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.

(8) Jakmile lhůty v odst. 4, 5 a 7 dané uplynou, přikročí se ve výboru, případně ve schůzi senátu bez odkladu k hlasování, byť i řečník měl býti v řeči přerušen.

(9) Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti lhůta podle odst. 3. výboru k projednáni této pilné věci dána kratší, než 10 dní a lhůta plenu senátu podle odst. 7 kratší, než 6 dní. V uvedené době budiž konáno nejméně 6 schůzí výborových po 4 hodinách a nejméně 3 schůze senátu po 4 hodinách.

(10) Při jednání zkráceném může býti druhé čtení provedeno i před uplynutím lhůty v § 54, odst. 1, uvedené.

(11) Návrh na zkrácené jednání lze učiniti, i když už výbor neb senát o věci jedná.

(1) Senát jest způsobilý usnášeti se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny všech senátorů a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných (§ 32 úst. list.).

(2) Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

(3) K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba třípětinové většiny všech senátorů (§. 33 úst. list.).

(4) Nedotčena jsou ustanovení §§ 44 a 48 úst. list.

(5.) Předseda hlasuje jen při volbách, ale počítá se do počtu přítomných.

(1) Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování, hledě k tomu, by vyšel na jevo pravý názor většiny.

(2) Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

(3) Rovněž může předseda po skončené rozpravě odložiti hlasování o celku neb části na dobu neb schůzi pozdější a pokračovati zatím v jednání. O námitce proti tomu neb o návrhu některého senátora, aby znění nebo pořad otázek byl opraven anebo, aby otázka byla rozdělena, pokud s návrhem takovým předseda nesouhlasí, rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Hlasuje se pro návrh neb proti návrhu bez udání důvodů.

(2) Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování podle názoru předsedova anebo 25 senátorů pochybným, dá předseda, opakuje otázku, buď sečísti hlasy, nebo hlasovati podle jmen; oboje provede tajemník senátu nebo jeho zástupce se zapisovateli za dozoru předsedova.

(3) Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda anebo žádá-li toho aspoň 25 senátorů před hlasováním.

(4) Vyjde-li při hlasování na jevo, že není přítomna ani třetina senátorů, předseda přeruší nebo skončí schůzi.

(1) Podle jmen se hlasuje:

a) při druhém čtení v případech §u 48 úst. list., dále změnil-li senát v prvém čtení usnesení sněmovny poslanecké (§ 44 odst. 1 a 4 úst. list.) a konečně trvává-li senát na svém usnesení podle § 44, odst. 2., druhá věta úst. list.;

b) zamítá-li senát zcela po skončené rozpravě povšechné (§ 53 odst. 1 a 2.) neb ve druhém čtení osnovu přijatou sněmovnou poslaneckou (§ 44 odst. 1. úst. list.);

c) jinak jen z rozhodnutí předsedova.

(2) Hlasuje se podle jmen tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo »ano« nebo »ne«. Výsledek prohlásí předseda, avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké (§ 73).