Národní shromáždění československé 1918 – 1920

(1) Jak volí senát 8 členů a 8 náhradníků Stálého výboru Národního shromáždění, ustanovuje § 54 úst. list.; o způsobu volby rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé.

(2) Není-li námitky, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy.

(1) Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níž se pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik jich má býti voleno.

(2) Při rovnosti hlasů v prvé neb v užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati do volby užší nebo kdo je zvolen.

(1) K návrhu aspoň 11 senátorů volí se výbory, podle zásady poměrného zastoupení.

(2) Při volbě podle zásady poměrného zastoupení odevzdají hlasovací lístky jen senátoři, kteří nejsou ani členy ani (§ 16 druhá věta) hospitanty žádného klubu a kluboví předsedové nebo jejich zástupcové za všechny členy i hospitanty (§ 16 druhá věta) svého klubu, byť i členové (hospitanti) přítomni nebyli. Součet všech odevzdaných hlasů (kromě prázdných) dělí se počtem mandátů, které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé skupině tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu a to v pořadí, jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li na hlasovacích lístcích napsáni kandidáti v různém pořadí, rozhoduje o jejich pořadí většina hlasovacích lístků dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát chce podržeti a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

(3) Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předsedu klubu (jeho zástupce), jehož byl členem neb (v případě § 16 druhá věta) hospitantem; nebyl-li členem (hospitantem ve smyslu druhé věty § 16) žádného klubu anebo nejmenuje-li předseda (zástupce) klubu do lhůty předsedou senátu dané náhradníka, zvolí se náhradník podle §§ 61 a 62.

(1) Členu vlády jest dáti slovo na počátku neb na konci nebo podle uvážení předsedy i během schůze ku prohlášení, která nejsou v souvislosti s denním pořadem.

(1) k písemnému návrhu kteréhokoli senátora může se senát bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že o prohlášení jest zahájiti rozpravu ihned anebo v některé schůzi příští. Tuto rozpravu zakončiti jest hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic; senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.

(1) Každý senátor může písemně dotazovati se vlády neb člena vlády po činech vlády a jejich orgánů a po zamýšlených opatřeních. Na dotaz může dotázaný odpověděti ústně neb písemně. Dotaz a písemná odpověď se podávají senátní kanceláři, ale netisknou se. Senátní kancelář dodá dotaz i odpověď.

(1) Je-li takový dotaz podepsán ještě aspoň 10 jinými senátory (interpelace) je dotázaný povinen odpověděti ústně neb písemně do 2 měsíců anebo výslovně odpověď odepříti s udáním důvodů. Interpelaci a odpověď anebo odepření její jest dodati senátní kanceláři a rozdati tiskem. Nejpozději ve schůzi po rozdání nejblíže příští může býti navrženo, aby se rokovalo o odpovědi nebo o její odepření. O návrhu i rokování platí ustanovení § 65.

(2) K žádosti člena vlády musí předseda pro odpověď na interpelaci prohlásiti schůzi za tajnou; v tom případě se odpověď nevytiskne, leč by se senát jinak usnesl. Případný návrh na zahájení rozpravy učiniti jest ihned ve schůzi tajné a senát usnášeje se o zahájení rozpravy rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi veřejné či důvěrné (§ 37 a 38).

(1) Je-li podaná interpelace označena za naléhavou, rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním, zda a kdy jest o ní zahájiti rozpravu. V usnesené rozpravě musí interpelovaný člen vlády, na interpelaci odpověděti (§§ 65 a 67).

(1) Každý senátor může se dotázati předsedy senátu nebo předsedy výboru po jejich opatřeních; dotaz jest podati písemně senátní kanceláři a jest naň do 14 dnů v senátě odpověděti, při čemž tázaný obsah dotazu sdělí. Dotaz se tiskem nerozdává.

(1) Žádosti znějící senátu dodati jest senátní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi a nerozdávají tiskem.

(2) Podání neb žádosti beze jména, též veškerá ohrazení (protesty) v příčině jednání senátu, jeho funkcionářů a členů se neprojednávají.

(3) O žádostech rozhoduje předsednictvo senátu podle zprávy senátní kanceláře (§ 49, odst. 8). Předsednictvo buď na žádost samo odpoví anebo ji odkáže výboru, který za příslušný uzná, nebo žádost odloží.

(4) Výbor pak buď na žádost odpoví sám nebo podá o ní ústní zprávu senátu s příslušným návrhem anebo ji odloží.

(1) Chce-li výbor podat ústní zprávu o žádostech, vyhotoví senátní kancelář a rozdá tiskem jejich seznam s udáním stručného obsahu a s návrhem výboru.

(1) O jednání ve schůzi senátu nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno (§ 2), jaké návrhy byly podány při jednání (§§ 47 a 48), jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

(2) Zápisy o schůzi senátu ověřené předsedou, zapisovatelem a tajemníkem senátu, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný senátor v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný, dá se do tisku a rozdá senátorům. Nevyhoví-li předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze senátu bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Zprávy výborů vydávají se zvlášť.

(4) Všechny spisy o jednání senátu mají se prodávati za ceny výrobní.

(1) O každé schůzi senátu sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný obsah celého jednání.

(2) Zprávy ty buďte v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v senátní kanceláři.

(3) Každý řečník může prohlédnouti v kanceláři těsnopisců část zprávy, obsahující jeho řeč, a naznačiti, jaké omyly, nebo nedostatky by obsahovala; kdyby ředitel těsnopisecké kanceláře nemohl přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se o tom dohodne s úřadujícími zapisovateli.

(4) Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

(5) K návrhu předsedovu může se senát bez rozpravy prostou většinou kdykoli usnésti, že se řeči senátorů, ani zpravodajů, ani členů a zmocněnců vlády dočasně nebudou stenografovati a v těsnopisném zápisu doslovně uveřejňovati, a že řečníci mají právo do 24 hodin potom, kdy domluvili, připojiti k těsnopisnému zápisu o senátním jednání obsah svých řečí. Návrh takový se nepodává písemně, nerozmnožuje se, nerozdává se senátorům, nepřikazuje se předem výboru a senát se o něm usnáší, i když nebyl předem dán na denní pořádek.

(1) Do schůzí senátu a výborů kromě senátorů a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.

(2) Ústních žádostí ani deputací senát nepřijímá.

(3) Deputace vyslané k senátorům do budovy senátní nemají přístupu, je-li jich více než 10 osob.

(4) Ve dny, kdy zasedá senát nebo některý senátní výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde senát (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

(1) Vytištěnou osnovu zákona přijatou senátem dodá předseda senátu předsedovi poslanecké sněmovny a vyrozumí o tom předsedu vlády.

(2) Přijal-li senát beze změny osnovu zákona přijatou sněmovnou poslaneckou, dodá ji předseda senátu prostřednictvím vlády presidentu republiky a oznámí to předsedovi poslanecké sněmovny.

(3) Rovněž tak dodá předseda senátu osnovu zákona schválenou senátem prostřednictvím vlády presidentu republiky a oznámí to předsedovi poslanecké sněmovny v těch případech, kdy podle ústavní listiny buď se má za to, že poslanecká sněmovna neučinivši usnesení souhlasí s usnesením senátu (§ 43 úst. list.) nebo kdy usnesení senátu se má státi zákonem přes odchylné usnesení poslanecké sněmovny (§ 44, odst. 2, věta 3, úst. list.).

(1) Senát povinen jest usnésti se o návrhu zákona přijatém poslaneckou sněmovnou do šesti neděl, o návrhu zákona rozpočtového a branného do jednoho měsíce ode dne, kdy vytištěné usnesení poslanecké sněmovně dodáno bylo předsedovi senátu nebo v případech § 43 odst. 3. úst. list. od nejbližší schůze senátu.

(2) Neučiní-li senát v této lhůtě neb ve lhůtě dohodou s poslaneckou sněmovnou prodloužené nebo zkrácené usnesení, má se za to, že souhlasí s usnesením poslanecké sněmovny (§ 43 úst. list.).

(1) Návrh, aby se senát usnesl navrhnouti sněmovně poslanecké prodloužení nebo zkrácení lhůty podle § 43 úst. list., může podati předseda senátu nebo výbor, jemuž osnova je přikázána, nebo 11 senátorů písemně.

(2) Návrh takový, jakož i návrh poslanecké sněmovny na prodloužení neb zkrácení lhůty jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání a senát usnáší se o něm po rozpravě prostým hlasováním, může se však i usnésti, že hlasování odkládá nebo přikázati návrh výboru k podání zprávy.

(3) Usnesení dodá předseda senátu předsedovi sněmovny poslanecké a oznámí to předsedovi vlády.

(1) Poslaneckou sněmovnou schválené osnovy zákonů, i když vyšly z iniciativy poslanecké sněmovny, projednávají se týmže způsobem jako návrhy vládní, rovněž i usnesení poslanecké sněmovny, kterými osnovy zákonů přijaté senátem byly změněny, jakož i písemné návrhy aspoň 11 senátorů, aby senát setrval na usnesení poslaneckou sněmovnou zamítnutém nebo na zákonu presidentem republiky vráceném.

(2) Usnesení, že senát setrvává na svém původním usnesení přes odchylné usnesení poslanecké sněmovny podle § 44 odst. 2. úst. list., jakož i usnesení, že senát setrvává na zákonu presidentem republiky vráceném podle § 48 úst. list., může se státi jen po poradě výborové a ve dvou čteních.

(1) Zamítl-li nebo změnil-li senát osnovu zákona přijatou poslaneckou sněmovnou, dodá předseda senátu usnesení to předsedovi poslanecké sněmovny a oznámí to předsedovi vlády.

(1) Souhlasným usnesením sněmovny poslanecké a senátu může Stálému výboru Národního shromáždění býti uloženo, aby o naléhavé osnově vládní anebo v oněch případech, kdy usnesení obou sněmoven spolu nesouhlasí, podal oběma sněmovnám o věci zprávu § 33.

(2) Zpráva Stálého výboru může bez další porady výboru senátního býti podkladem jednání plné schůze senátu.

(3) Usnesení podle odst. 1 tohoto §u činí senát k návrhu sněmovny poslanecké, vlády nebo předsedy senátu, bez porady výborové po rozpravě; může však návrh k tomu směřující odkázati i svému výboru; konečné usnesení senátu dodá se poslanecké sněmovně podle § 79.

(4) Podrobnější ustanovení o jednacím řádu Stálého výboru upraví se zvláštním zákonem.

(1) Senátorům přísluší po dobu jejich mandátů náhrada, jejíž výše stanoví zvláštní zákon. Náhrady tyto nepodléhají ani daním ani poplatkům a jsou vyňaty z exekuce. Senátoři mohou bezplatně užívati vlaků všech druhů kterékoli třídy všech i soukromých drah a lodí dopravních v obvodě státním.