Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Každý přednosta domácnosti (§ 7, čís. 1.) jest povinen za sebe a členy své domácnosti ve lhůtě, která od zemského fin. úřadu veřejně bude vyhlášena a činiti musí nejméně dva měsíce, bez dalšího zvláštního vyzvání podati u příslušné berní správy buď písemně nebo protokolárně přiznání na ustanoveném formuláři:

1. měl-li dne 1. března 1919 jmění, jaké a v jaké výši a

2. měl-li v den 1. ledna 1914 neb v jinaký pro počátečné jmění rozhodný den (§ 23 až 25) jmění, jaké a v jaké výši,

3. jakož i všechny okolnosti rozhodné pro vyšetření přírůstků (§ 27, 28).

Za nesvéprávné osoby podá přiznání zástupce zákonný neb úředně zřízený, za neodevzdané pozůstalosti osoby, které k zastupování jich jsou povolány; byla-li však pozůstalost odevzdána po 1. březnu 1919 podá přiznání osoba, jíž byla svěřena správa pozůstalosti, po případě právní nástupci.

Přiznání budiž doloženo ubezpečením, že sepsáno je podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že skutkové údaje a úplnost přiznání mohou býti podavatelem dotvrzeny soudní přísahou.

K účelům uložení dávky, zejména urychleného zřízení seznamů osob pravděpodobně dávkou povinných, majetkových předmětů dávce podrobených, dále podání přiznání a pod. zavádí se občanská pracovní povinnost pro úřady veřejné, ústavy peněžní a soukromé osoby fysické a právnické, jimž pro tyto případy přiznávají se práva a ukládají se povinnosti osob úředních. Ministr financí se zmocňuje, aby pro přípravné práce spojené s ukládáním dávky ustanovil výjimky ze zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z.

V přiznání dlužno uvésti veškeré jmění podléhající dávce, odděleně podle jednotlivých druhových součástek s udáním veškerých, pro ocenění rozhodných poměrů, okolností a skutečností, jakož i s udáním hodnoty.

K přiznání dlužno připojiti ověřené opisy seznamů soupisových podaných o jednotlivých skupinách majetkových ve smyslu zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., a zákona ze dne 27, června 1919, čís. 369 Sb. z. a n., a udati, u kterého úřadu byly k soupisu předloženy. Opisy jsou osvobozeny od poplatků.

Rovněž v přiznání uplatniti jest nárok na výhody podle tohoto zákona vyhrazené s uvedením všech rozhodných okolností; uplatňovati nároky tyto po uložení dávky není přípustno.

Podrobnější ustanovení o tom, jak se má přiznání sestaviti, budou vydána nařízením.

Pokud hodnoty majetkové nelze přesně vypočísti, nýbrž jen odhadnouti, stačí, jestliže podavatel přiznání na místě číselných udání uvede v přiznání všechny skutkové okolnosti neb naznačí pomůcky, jichž k odhadu hodnoty je třeba.

V přiznání budiž též uvedeno jmění nepodléhající dávce, je-li třeba, s uvedením důvodů; dále uvedeny buďtež majetky podle §u 10 posl. odst. pochybné a budiž udáno, proč jsou pochybny a je-li prozatímní vyloučení z vyměřovacího základu (§ 38, č. 6, odst. 2) na místě.

Poplatník jest dále povinen se vyjádřiti, zdali dávku zaplatiti hodlá v penězích nebo jinou částí svého majetku (§ 55, odst. 1, č. 5. a 6.); v tomto případě jest pak podrobně označiti, popsati a oceniti onv hodnoty, které na účet dávky hodlá odvésti.

Ustanovení §§ů 205, 206, odst. 1. a 2., 207 až včetně 216 zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky s těmito odchylkami a doplňky:

1. Nepodá-li se povinné přiznání ve stanovené lhůtě (§ 36), zvýší se dávka o 2% vypočtené sumy dávkové; nestane-li se tak ani po předchozí výzvě k podání přiznání, zvýší se dávka o další 3%; vyzvání toto obsahovati musí výslovně upozornění na tento právní následek.

Promeškání (§ 205, odst. 4. zák. o os. daních) lze jen tehdy a to nejpozději v odvolání omluviti, dokáže-li strana, že jí živelní příhodou nebo jinakou nepředvídatelnou nebo neodvratnou událostí zabráněno bylo včas přiznání podati.

2. Sdělení pochybností ve smyslu §u 210 zák. o os. daních týká se pouze údajů skutkového rázu, pokud nebyly zjištěny již v ukládacím řízení u daně z příjmu po vyslechnutí strany.

3. Za ostatních podmínek §u 212, odst. 2., věta 2. zák. o os. daních je dovolen sumární odhad dávkou povinného jmění několika poplatníků, pokud majetek u každého jednotlivce nepřevyšuje 30.000 Kč.

4. Berní správa neb odhadní komise nebo předseda její jest oprávněn podavatele přiznání vyzvati, aby určitá udání skutkového rázu před okresním soudem svého bydliště stvrdil přísahou, složenou za následků trestního zákona o křivé přísaze svědecké ; odepře-li nebo nesloží-li přísahu, jest odhadní komise oprávněna uložiti dávku bez dalšího spolupůsobení strany podle pomůcek jí přístupných.

5. Právní následky jednání a opomenutí ve smyslu §u 205 a 213 zák. o os. daních nepomíjejí, i když se strana dodatečně jednání zúčastní.

6. Komise odhadní ustanoví pro každého poplatníka výši dávkou povinného, počátečného i konečného jmění, a to bud na základě číselného výpočtu nebo, není-li to možno, odhadem podle volného uvážení se zřetelem ke všem zjištěným neb jí jinak známým skutečnostem.

Je-li pochybno, zdali majetky dávce zásadně podrobené v den rozhodný tu vůbec byly (§ 37, odst. 6), může komise na žádost strany takové majetky prozatím z vyměřovacího základu vyloučiti. Poplatník jest však povinen pod následky trestního stíhání pro zatajení dávky učiniti příslušné berní správě do 30 dnů ode dne, kdy pochybnosti jeho přestaly, náležité oznámení a sděliti s ní všechny potřebné údaje nebo prokázati nejdéle do 31. prosince 1922, proč údajů těchto posud učiniti nemohl.

Komise je oprávněna poplatníku uložiti útraty šetření, jsou-ji tu podmínky §u 213 zák. o os. daních, nebo ukázala-li se jeho udání v podstatných směrech vědomě nesprávnými, v obou případech však jenom tenkráte, jestliže hodnota podle výsledků setření odhadní komisí stanovená přesahuje hodnotu poplatníkem udávanou o více nežli jednu třetinu.

Peníz, kterým odhadní komise útraty šetření podle volného uvážení upraví, nesmí přesahovati půl procenta zjištěného rozdílu hodnoty, leda že by skutečné výlohv byly vyšší.

O rekursu rozhodne komise odvolací.

Výši dávky oznámí straně berní správa platebním rozkazem, jehož vzorec se ustanoví nařízením.

O zřízení výtahu z platebních rozkazů, jakož i možnosti nahlížeti do nich platí obdobně ustanovení §u 217, odst. 3., zák. o os. daních.

Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeby dal dávku vyměřiti berní správou podle stavu a hodnoty majetku, jak byly v přiznání (§ 36) uvedeny, prozatímním platebním rozkazem s výhradou, že předpis bude v řádném ukládacím řízení podle platných ustanovení přezkoušen; prozatímní předpis dávky nemá pro další postup jiných právních následků, než že se částka prozatímně vyměřená započte do částky vyměřené konečným platebním rozkazem, nebo případný přeplatek se vrátí.

Proti prozatímnímu vyměření jest rekurs přípustný jen co do výpočtu a předpisu dávky; o rekursu rozhodne zemský finanční úřad.

Ustanovení §§ů 218 až včetně 225 zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky s tou změnou, že 1. hranice v §u 221, větě 1. zák. o os. daních stanoví se částkou 50.000. Kč jmění dávkou povinného, a že 2. stížnost zmíněnou v §u 225 zák. o os. daních podati dlužno u nejvyššího správního soudu (zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 3. Sb. z. a n.). Ustanovení §u 38, čís. 5. tohoto zákona platí také pro řízení odvolací.

Ustanovení §u 238 zák. o os. daních platí obdobně.

Dávkou z majetku jsou povinny:

1. všechny podniky podrobené veřejnému účtování, tuzemské i cizozemské, podléhající zásadně dani výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. a to i když jsou osvobozeny od této daně nebo požívají berních výhod;

2. tuzemské i cizozemské společnosti s ručením obmezeným podle zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., bez ohledu na výši kapitálu základního.

K čís. 1. a 2.: Tuzemské subjekty podléhají dávce co do veškerého majetku, cizozemské pak co do majetku v tuzemsku.

Jmění tuzemských právních subjektů v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, je-li podrobeno v cizině dávce stejného druhu a jestliže cizí státy postupují co do stejného, v tuzemsku ležícího majetku subjektů cizozemských podle zásad vzájemnosti. Průkaz o těchto okolnostech podá strana.

3. ostatní právnické osoby, i cizozemské, na př. korporace soukromého i veřejného práva, spolky, veřejné fondy, nadace, církve, řády, kongregace, beneficia, náboženské obce, právovárečná měšťanstva, které v tuzemsku sídlo neb aspoň jakékoliv jmění mají, v témže rozsahu jako v čís. 1. a 2. stanoveno.

Veřejné obchodní a komanditní společnosti, jakož i neodevzdané pozůstalosti, nepovažují se v tomto případu za osobu právnickou (§ 2, č. 3.).

Od dávky z majetku jsou osvobozeny:

1. stát;

2. země, župy, okresy, obce včetně jich fondů, ústavů a podniků, pokud nejsou provozovány soukromohospodářsky;

3. spolkové spořitelny;

4. veřejnoprávné ústavy sociálního pojištění;

5. zvláštními zákony zřízené veřejnoprávní stavovské korporace;

6. ostatní osoby právnické co do majetkův a zařízení označených v §u 4, II. tohoto zákona.

Předmětem dávky z majetku jest čisté jmění společností a ostatních osob právnických zjištěné a oceněné podle zásad odd. I. A.

Čisté jmění tvoří:

1. základní kapitál;

2. pravé fondy včetně převodu ziskového;

3. likvidační rozdíl, který se upraví tak, aby čisté jmění (č. 1 až 3) odpovídalo prodejní ceně závodu jako celku (§ 13, odst. 2). Vláda se zmocňuje, aby podrobné předpisy o výpočtu čistého jmění vydala nařízením, přihlížejíc k vládnímu nařízení o sestavení likvidační bilance ze dne 23. dubna 1919, čís. 217 Sb. z. a n., pokud jeho ustanovení nejsou v odporu s tímto zákonem. U hospodářských a výdělkových společenstev a u záložen uvedených v §u 15, odst. 4. se splacené závodní podíly do čistého jmění nevčítají.

Jsou-li v aktivech akcie nebo podíly jiné společnosti (osoby právnické), podrobené dávce z majetku, zkrátí se k žádosti dávka z majetku o kvotu, vypadající poměrně na tuto část jejího jmění. Jinak platí co do podrobného provedení obdobně ustanovení §u 31, vyjímajíc odst. 1, čís. 2.

Dávka z majetku činí z čistého jmění (§ 44) a to:

Dávkou zásadně povinné jmění, pokud nepřesahuje 20.000 Kč, nepodléhá dávce z majetku, avšak přesahuje-li tuto hranici, podléhá dávce z majetku celé.

U podniků uvedených v §u 84, lit. b), d) až f) zák. o os. daních, jakož i u společenstev výdělkových a hospodářských a záložen, požívajících výhod podle §u 85 zák. o os. daních předepíší a vyberou se z vyměřené dávky z majetku dvě třetiny, pokud podniky ty nepožívají již osvobození od této dávky vůbec (§ 43).

Dávka z majetku předepíše se u subjektů tuzemských v sídle společnosti nebo právnické osoby, případně v sídle správy jmění, u cizozemských subjektů v sídle representace, správy jmění nebo v sídle odpovědného zástupce (§ 49).

Vyměřením dávky z majetku jest pověřena berní správa příslušná pro vyměření výdělkové daně podle II. hlavy zák. o os. daních; u společností s obmezeným ručením má se v této příčině za to, že podléhají vesměs (§ 42, čís. 2.) této dani; u ostatních právních subjektů jest příslušna berní správa, v jejímž obvodu jest sídlo právního subjektu nebo jeho správa jmění nebo jmění samotné.

Cizozemské právní subjekty, jichž jmění jest v obvodech různých berních správ, a které nezřídily v tuzemsku representace, jsou povinny ustanoviti odpovědného zástupce, jehož bydliště se pokládá za tuzemské sídlo cizozemského právního subjektu.

Společnosti a ostatní osoby právnické podléhající zásadně dávce z majetku povinny jsou bez dalšího zvláštního vyzvání ve lhůtě, která bude zemským finančním úřadem veřejně vyhlášena a činiti musí nejméně dva měsíce, podati u příslušné berní správy (§ 49) přiznání na úředním formuláři, jenž bude zahrnovati aktiva, pasiva a čisté jmění.

Stranám jest však dovoleno v přiznání opraviti údaje v likvidační bilanci sestavené podle vl. nař. ze dne 23. dubna 1919, čís. 217 Sb. z. a n., obsažené: úchylky dlužno zvláště a přesně odůvodniti.

Ustanovení o vyměřování výdělkové daně podle II. hlavy zák. o os. daních (§ 110 až 112) platí obdobně i pro ukládání dávky z majetku; stanoviti útraty šetření (§ 38, odst. 2. až 4.) náleží příslušné berní správě, o rekursu rozhodne zemský finanční úřad.

Ustanovení §u 113 a 114 zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky z majetku.

Pokud se v oddílu tomto nic jiného nestanoví, platí obdobně ustanovení oddílu I. lit A o dávce z majetku osob přirozených.

Placením dávky povinny jsou osoby v §u 7 uvedené, případně jejich právní nástupci; pokud se jmění dávkou povinné nalézá ve spoluvlastnictví nebo spoludržbě dvou nebo více osob samostatně dávkou povinných, je každá z nich povinna k zaplacení dávky na její jmění poměrně vypadající.

Totéž platí obdobně podle okolností i u společností a ostatních osob právnických.

Dávka zapraví se

1. hotovými;

2. vkladními listy vydanými při zadržení bankovek podle §u 1 zák. ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n.; ministr financí se zmocňuje, aby nařízením upravil pro účely placení dávky převoditelnost těchto vkladních listů, pokud majitel prokázal úplné zaplacení dávky těmito vkladními listy;

3. vázanými zůstatky žírových účtů a vázanými pokladničními poukázkami, pokud tyto byly podle nařízení ze dne 6. března 1919, čís. 119 Sb. z. a n., ministrem financí do správy převzaty; pro uvolnění zbytků k účelu placení dávky jinými osobami platí obdobně ustanovení čís. 2.;

4. realisovanými převody vkladů u peněžních a jiných ústavů a bankovních domů zadržených podle § 5, čís. 2. cit. zákona, jakož i realisovanými převody podle § 10 nařízení vlády ze dne 10. dubna 1919, č. 184 Sb. z. a n. zadržených výplat ze smluv pojišťovacích na stát; dosud zadržené vklady strany a výplaty ze smluv pojišťovacích uvolní se na průkaz, že dávka již předepsaná (včetně úroků) byla úplně zaplacena;

5. tuzemskými cennými papíry sirotčí jistoty požívajícími; vyloučeny jsou státní dluhopisy vydané bývalou vládou rakouskou neb uherskou; pokud jde o státní dluhopisy republiky Československé, zmocňuje se ministr financí, aby ustanovil, kterými z nich a pokud lze platiti dávku, ze. jména se zřetelem k době jejich splatnosti;

6. majetkem podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n. zabraným, až do částky dávky na tento majetek připadající.

Částka 15% dávky, nejméně však 500 Kč, nebo činí-li dávka méně než 500 Kč, celá dávka zapraví se hotově nebo vkladními listy nebo převody ve smyslu odst. 1. během 30 dnů po doručení platebního rozkazu; zbytek zapraví se v 6 pololetních lhůtách, z nichž první jest splatna 4 měsíce po doručení platebního rozkazu.

Počátečná splátka 15%ní a prvá z dalších pololetních splátek započítá se částkou o 5% vyšší, byla-li zapravena hotově (odst. 1., č. 1.).

Správou a zpeněžením hodnot podle odst. 1. čís. 5. převzatých, jakož i sprostředkováním hypotekárního úvěru k účelu zaplacení dávky pověřují se zvláště zřízená oddělení k tomu určených zemských úvěrních ústavů; ústavy takové vybaveny buďtež cestou nařizovací všemi potřebnými právy a oprávněními; za úvěry ústavy z tohoto titulu poskytnuté ručí ústavům stát: ústavy poskytnuté hypotekární zápůjčky do výše dávky na nemovitosti připadající požívají týchž výhod jako dávka sama (§ 62, odst. 1); ústavy vydané a vládním komisařem potvrzené výkazy o nedoplatcích úroků a anuit tvoří exekuční tituly.

Pro placení podle odst. 1, čís. 5 a 6 budou. o způsobu nabídky a jejím přijetí a o hodnotě, v jaké se nabízený majetek přijme, jakož i o zúčtování vydána podrobnější ustanovení prováděcím nařízením; při placení tohoto druhu platí, pokud to povaha věci připouští, s výhradou ustanovení uvedeného v odst. 2. věta prvá předchozí předpisy obdobně.

Dobrovolné splátky na dávku před její splatností a to i před doručením platebního rozkazu jsou přípustny; plátci nahradí se ze splacené částky 6%ní úrok za dobu ode dne platby do dne splatnosti, kterýžto úrok je oprávněno ministerstvo financí podle stavu peněžního trhu zvýšiti až na 10%. Ustanovení odst. 3. zůstává tím nedotčeno.

Ministerstvo financí neb úřad jím ustanovený se zmocňuje, aby prodloužil platební lhůty nejdéle do 5 let ode dne splatnosti první lhůty, prokáže-li strana, že zaplacením dávky ve lhůtách odst. 2 by byl její hospodářský stav vážně ohrožen. Jmění fideikomisního a lenního (§ 7, čís. 2) lze užíti a jmění toto lze zavaditi k účelu zaplacení dávky a to tak, aby jmění toto neslo poměrnou část dávky: ustanovení toto platí, pokud toho vyžaduje povaha věci, obdobně v případech §u 19. V případech §.u 5, odst. 2, předepíší a vyberou se z vyměřené dávky pouze dvě třetiny.

U dávky již předepsané může, pokud zákon jinak neustanovuje, povolen býti odpis, dokáže-li strana, že následkem neštěstí neb jiných mimořádných neodvratných událostí jmění dávce podrobené v době od 1. března 1919 do konce roku 1923 zmenšilo se nejméně o jednu třetinu, a že její hospodářský stav jest vážně ohrožen; v tomto případě odepíše se částka dávky zmenšení odpovídající.

O žádosti, kterou podati dlužno u příslušné berní správy nejdéle během 3 měsíců po dni, kdy okolnosti odpis odůvodňující nastaly, rozhodne zemský finanční úřad a o případném rekursu ministerstvo financí.

Nastaly-li okolnosti v odst. 1 uvedené v době tam zmíněné, avšak před doručením platebního rozkazu, jest stranám volno, domáhati se odpisu po doručení platebního rozkazu ve lhůtě odvolací.

Ustanovení §u 4 zákona ze dne 25. února 1919, čís. 88 Sb. z. a n. o valutové půjčce zůstává v platnosti.

Ustanovení hlavy V. zák. o os. daních a cís. nař. ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z., čl. III. § 1 až 6 používati dlužno obdobně i pro obor dávky, jmenovitě též vzhledem k povinnosti podati přiznání, pak oznámení podle §u 15, odst. 5 a §u 38, č. 6, s těmito úchylkami:

A) Výméra peněžitých trestů činí při zkrácení dávky jeden- až čtyřnásobek a při zatajení dávky jeden až dvojnásobek částky, o kterou dávka byla zkrácena, neb zkrácení vydána.

B) Na místě ustanovení § 2, odst. 1, čís. 1 a 2, jakož i odst. 2 a 3 cit. nař. platí tato ustanovení:

1. vydává-li se jmění dávce z majetku podléhající na oko jako majetek jiné osoby než té, které skutečně náleží, anebo bylo-li jmění jinakým způsobem zavlečeno;

2. opírá-ji se obviněný k sesílení svých údajů vědomě o nepravé neb falšované listiny, svědectví, obchodní neb hospodářské knihy nebo podobné pomůcky, aneb svádí-li nebo hledí svésti svědky, znalce a osoby přezvědné k falešným výpověděm;

3. byl-li obviněný již pro delikty v § 2 cit. nař. uvedené odsouzen a před uplynutím 5 let ode dne odsouzení se těchto deliktů proti dávce dopustil;

ve všech případech, jestliže částka, o kterou dávka byla zkrácena nebo zkrácení vydána, 5000 Kč převyšuje.

Vyměří-li se v těchto případech trest vězení, budiž vyměřen při zkrácení dávky od jednoho dne do 6 měsíců, při zatajení dávky od 1 dne do 3 měsíců.

Přesahuje-li však v týchž případech částka, o kterou dávka byla zkrácena nebo zkrácení vydána, 20.000 Kč, musí býti vedle peněžitých trestů podle platných ustanovení i na trest vězení uznáno, a to při zkrácení dávky ve výměře od 6 do 12 měsíců, a při zatajení dávky ve výměře od 3 do 6 měsíců.

Vedle trestů vězení budiž rozsudek jednou uveřejněn v jednom neb několika periodických tiskopisech na útraty odsouzeného.

C) Ustanovení lit. B), odst. 3 a 4, platí i pro trestné činy zmíněné v §u 3 cit. nařízení.

D) Ustanovení §u 5 cit. nařízení platí i tenkráte, musí-li býti uznáno na trest vězení a

E) výše pokut pořádkových podle §u 250 zák o os. daních stanoví se až do 100.000 Kč.

Správných údajů učiněných pří přiznáních k dávce nesmí býti užito k trestnímu stíhání dosavadních nesprávných nebo neúplných udání učiněných při soupisech, jakož i při vyměřování daní přímých, vojenské taxy a poplatků, jestliže poplatník nejdéle zároveň s přiznáním k dávce opravil dotčená přiznání, resp. udání, pokud tak neučinil již dříve ve lhůtách stanovených nařízeními o soupisu jednotlivých druhů jmění.

Amnestie však pozbývá platnosti pro poplatníka, který v nejbližších 3 letech po vyměření dávky dopustí se zkrácení, nebo zatajení, neb ohrožení některé daně přímé nebo přestupku důchodkového podle §u 84, čís. 2 a 3 zákona poplatkového a z důvodu toho bude podle ustanovení daňových nebo poplatkových potrestán.

Za týchž předpokladů, jako v odst. 1 uvedeno, odpadá i vyměření dodatečné přímé daně a poplatků za dobu před 1. lednem 1914.

Ustanovení zákona ze dne 17. února 1920, č. 134 Sb. z. a n., o zajištění dávky z majetku, platí obdobně i pro zajištění dávky z přírůstku a zůstávají v platnosti mimo § 3, odst. 2 až 4, které se tímto zrušují; na místo takto zrušených ustanovení nastupují ustanovení tohoto zákona o výpočtu čistého jmění. Zajištění může se státi jen do obnosu dávky podle sazeb §u 30.

Na základě cit. zákona vydané zajišťovací příkazy a všechna jiná učiněná opatření zůstávají v platnosti, finanční správa může však žádati případně zvýšení jistoty, neodpovídá-li tato majetku vyšetřenému podle tohoto zákona a připadající dávce.

Zastavení podniku nebo převedení jeho na jinou fysickou neb právnickou osobu, jakož i jinaké změny v poměrech fysických a právnických osob nemají, pokud nastaly po 1. březnu 1919, vlivu na osobní povinnost k dávce.