Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Aby se zjistilo jmění dávkou povinné srazí se od hrubého jmění dluhy a břemena; čisté jmění jest pak základem vyměřovacím.

Pro ocenění dluhů a břemen platí zásady jako pro oceňování věcí a práv.

Jako dluh lze odpočítati také před 1. březnem 1919 splatné, toho dne však posud nezapravené lhůty daní přímých (vojenské taxy) s příslušenstvím, dále jedna šestina válečné daně na vyšší zisky (příjmy) roku 1919 podle zákona ze dne 30. ledna 1920 čís. 79 Sb. z. a n.

Nebyla-li poplatníkovi daň za některý z roků 1914 až 1919 posud předepsána, nebo lze-li na základě dodatečného přiznání (prohlášení) nebo jiných okolností očekávati vyměření daně vyšší, mohou na dobu před 1. březnem 1919 připadající lhůty daně posud nevyměřené podle vlastního výpočtu poplatníkova býti od majetku dávce podrobeného odečteny, jestliže poplatník nejdéle do dne, kdy podal přiznání k dávce, daně zapraví a zaplacení toto prokáže.

Dodatečný předpis daní neb oprava jejich předpisu má za následek přiměřenou opravu předepsané dávky.

Stejně lze odpočítati i před 1. březnem 1919 splatné, avšak nezapravené percentuální převodní a dědické poplatky. Vznikl-li nárok státu na takové poplatky před 1. březnem 1919, nebyly-li však poplatky do té doby vyměřeny, jest k nim rovněž hleděti.

Došlo-li k jich vyměření nebo konečné úpravě teprve po uložení dávky z majetku, jest tuto přiměřeně upraviti. Nárok na případné odpočítávání při vyšetření čistého majetku dávce podrobeného jest však uplatniti již v přiznání.

Srážeti se nesmí:

1. běžné dluhy domácnosti vyšší částkou, než která byla při posledním vyměření daně z příjmu jako příjem zjištěna;

2. dluhy a břemena, která jsou se jměním podle §u 2, čís. 1. odst. 2., dávce z majetku nepodléhajícím hospodářsky v souvislosti.

Jde-li pouze o jmění v §u 2, čís. 2. uvedené, sraziti lze jen ony dluhy a břemena, která s tímto jměním jsou hospodářsky v souvislosti.

O tom, trvá-li hospodářská souvislost mezi závazky a jměním, nerozboduje samo o sobě, byl-li závazek do veřejných knih vložen; naopak je taková souvislost zejména tenkráte dána, jestliže závazek byl založen anebo převzat k nabytí nebo zlepšení nebo využitkování majetku nebo k účelu výdělečnému.

Dluhy a břemena, jejichž hospodářská souvislost s tou neb onou částí jmění není prokazatelna, odpočísti možno pouze v poměru hodnoty celkového jmění ke jmění povinnému dávkou, takže sraziti možno jen onu částku, kteráž poměrně vypadá na jmění poslednější.

Práva a závazky, kteréž jsou vázány na podmínku odkládací, zůstávají při oceňování jmění mimo počet, tedy se ani nepřipočítávají ani neodpočítávají.

Práva a závazky, jejichž další trvání je vázáno na podmínku rozvazovací, pokládají se za bezpodmínečné. při čemž podle okolností platí ustanovení týkající se počítání kapitálové hodnoty na dobu neurčitou (§ 16).

Práva a závazky, které jsou vázány doložkou času, podléhají týmž ustanovením podle toho, jde-li o doložení času počínací nebo končící.

B) Dávka z přírůstku na majetku.

Z přírůstku na majetku vybéře se vedle dávky z majetku dávka z přírůstku.

Přírůstek na majetku záleží v rozdílu mezi jměním počátečným (§ 23) a jměním konečným (§ 26). Pokud se v zákoně tomto jinak nestanoví, platí pro přírůstek na majetku obdobně táž ustanovení jako pro majetek.

Ze zjištěného přírůstku vyloučí se částka 10.000 Kč, pouze zbytek podléhá dávce z přírůstku.

Při srovnávání (§ 20) dlužno vždy srovnati celé jmění konečně s celým jměním počátečným.

Podléhá-li však přírůstek na majetku jen částečně dávce (§ 2, čís. 1., odst. 2. a čís. 2.), lze srovnávati jmění počátečné jen potud, pokud se skládá ze součástek odpovídajících jmění konečnému.

Jsou-li v případě §u 7, odst. 1., čís. 1. tohoto zákona poměry domácnosti dne 1. března 1919 jiné, než 1. ledna 1914 nebo včas pozdější (§ 25), sloučí a rozloučí se jmění jednotlivých osob, které podle stavu 1. ledna 1914 nebo včas pozdější (§ 25) v úvahu přicházejí tak, aby jmění počátečné skládalo se ze jmění týchž osob jako jmění konečné.

Ke zjištění přírůstku na majetku neodpočítá se ani u dávajícího, ani se nepřipočítá u přijímacího kapitálová hodnota vyživovacích příspěvků mezi rodiči a dětmi nebo mezi manžely (§ 157, odst. 5. zákon o daních), ani tenkráte, mají-li tyto požitky povahu práva majetkového.

Jmění počátečné jest jmění, které se zjistí podle ustanovení odd. I. lit. A) tohoto zákona, avšak podle stavu a hodnoty dne 1. ledna 1914 nebo včas pozdější (§ 25) , při čemž nerozhoduje, poskytovalo-li toto jmění příjem podléhající dani z příjmu čili nic; § 13, čís. IV. o započtení 70% neplatí při zjištění počátečného jmění výdělečného.

Ustanovení §u 3 platí pro zjištění jmění počátečného obdobně.

Hodnota pojištění životních, znějících na kapitál a trvajících 1. ledna 1914 nebo včas pozdější (§ 25), na něž byly do 1. března 1919 zapravovány toliko pravidelné splátky premiové, ocení se ve jmění počátečném jednou šestinou níže než ve jmění konečném. V ostatních případech, jakož i u pojištění, uvedených v §u 17, odst. 2. jest pro počátečné jmění rozhodný způsob oceňovací uvedený v odst. 2. téhož §u.

Kapitálová hodnota požitků a plnění podle §u 16, odst. 4., pokud obmezeny jsou na žití osob, jakož i kapitálová hodnota pojištění na život znějících na důchod, počítá se, pokud pojištění nebo právo na požitky nebo povinnost k plnění trvala 1. ledna 1914 nebo včas pozdější (§ 25), do jmění počátečného stejnou sumou jako do jmění konečného.

Je-li hodnota jmění počátečného menší než 5000 Kč, nebo je-li počátečné jmění pasivní, započítá se za účelem vyšetření přírůstku na majetku částkou 5000 Kč; ustanovení toto neplatí však pro osoby uvedené v §u 2, čís. 1., odst. 2. a čís. 2., které nepodléhají dávce z majetku veškerým přírůstkem na svém jmění.

Sloužil-li k vyměření daně z příjmu pro rok 1914 výpočet podle hospodářského (bilančního) roku, který s kalendářním rokem není totožný, rozhoduje stav a hodnota jmění koncem tohoto roku hospodářského (bilančního) předpokládajíc, že si toho poplatník přeje, a že zjištění stavu a hodnoty jmění stalo se tehdy podle pravidel účetnických.

Přestěhuje-li se osoba dne 1. ledna 1914 v cizině bydlivší později do tuzemska, nebo po tomto dni zde nabude majetku zásadně dávce podrobeného, rozhoduje pro srovnání se jměním konečným stav a hodnota v onenden pozdější, kdy nastaly tyto okolnosti.

Zvětší-li se rozsah jmění zásadně dávce podrobeného tím, že osoba, která v tuzemsku již majetek dne 1. ledna 1914 měla, později sem se přestěhovala, nebo majetku ve smyslu odst. 1. nabyla, platí táž zásada jako v odst. 1., avšak jen co do majetku, jenž takto přibyl.

Jměním konečným jest, hledíc k ustanovením §u 27 a 28 tohoto zákona, jmění zjištěné podle ustanovení odd. I. lit. A) tohoto zákona dne 1. března 1919.

Od konečného jmění se odpočte:

I. podle hodnoty včas nabytí po 1. lednu 1914:

1. majetek, jehož bylo nabyto:

a) nápadem dědictví, odkazů, včetně nápadu na základě povinného dílu;

b) darováním na případ smrti;

c) na základě smluv svatebních, pokud převod jmění podle svatebních smluv nastává teprve po smrti manželově (společenství statků na případ smrtí, obvěnění, plat vdovský atd.);

d) nápadem léna a rodinného fideikomisu, - i když nestane se tak následkem úmrtí dočasného držitele.

Věnování, která byla nabyvateli uložena ve prospěch třetích osob na případ smrti, nebo která nabyvatel třetím osobám na poslední přání zůstavitelovo učinil, pokládají se za odkazy a tyto osoby za odkazovníky.

Dávce z přírůstku podléhá však ve všech těchto případech jako přírůstek na majetku ona částka, o kterou hodnota tohoto majetku přesahuje hodnotu jeho dne 1. ledna 1914 nebo v den pozdější (§ 25). Hodnotou u čís. 1. rozumí se čistá hodnota.

2. kapitál neb kapitálová hodnota renty, pokud tvoří náhradu za poškození na těle nebo nemoc, jíž způsobena byla u osoby, povinné dávkou z majetku, úplná nebo částečná nezpůsobilost k výdělku;

3. kapitál u všech druhů pojištění životního, pokud nepřevyšuje úhrnnou částku 10.000 Kč; co nad to vybývá, náleží do jmění konečného;

4. kapitálová hodnota rent (§ 16) všeho druhu z pojištění životního, pokud požitek důchodový nepřevyšuje úhrnné roční částky 1000 Kč; jinak platí ustanovení čís. 3.

II. Majetek, jenž nenáležel v rozhodné době ke jmění počátečnému, jenž však v době po 1. lednu 1914 stal se jměním povinným dávkou, a to podle čisté hodnoty, jakou tento majetek měl včas změn uvedených níže pod čís. 1. až 4. Změny tyto záležejí:

1. v prodeji;

2. ve změně určení nebo ve výplatě při pojištění věcném, v tomto případě však jen potud, pokud vyplacená částka nahrazuje skutečnou hodnotu věci pojištěné;

3. v přistěhování se do zdejšího území; způsob odpočtení ustanovuje § 25, odst. 2.;

4. v tom, že majetku uvedeného v odst. 1. neb výtěžku jeho užito bylo ke zlepšení nebo rozmnožení majetku povinného dávkou; částka však, která se má odpočítati, sníží se o to, oč na druhé straně ubylo jmění dávkou povinného přeměnou ve jmění dávkou nepovinné.

Ve všech případech č. I a II jest věcí strany, aby dokázala okolnosti odůvodňující odčítání, v případech pak §u 2, čís. 1., odst. 2. a čís. 2. též, že hodnoty, jejichž odčítání se domáhá, jsou součástí jejího jmění konečného podle § 26 a 28.

Ustanovení čís. II. čís. 4. platí jen, jde-li o majetek nepodrobený dávce z majetku podle §u 2, čís. 1. odst. 2. a čís. 2.

Ke jmění konečnému se připočtou hodnoty, jež patříce do jmění dávkou zásadně povinného, uloženy byly po 1. srpnu 1914 v cizině, pokud ještě v den rozhodný v majetku strany jsou.

Ustanovení tohoto §u neplatí u poplatníka, jehož jmění podle ustanovení §u 2, čís. 1. odst. 2 a čís. 2. dávce z majetku jen částečně jest podrobeno, dokáže-li, že majetek, o jehož připočtení jde, náležel v době jeho uložení ke jmění podle tohoto ustanovení dávce nepodrobenému.

Východiskem pro vyšetření jmění počátečného (§ 23) a jeho hodnoty je přiznání poplatníkovo k dani z příjmu (rentové), tedy prameny příjmu (důchodu), jak byly vzaty za základ při vyměření daně z příjmu (rentové) na rok 1914, nebo rok pozdější (§ 227 a 145 zák. o os. daních), pokud v tomto případě nenastaly okolnosti v § 25 zmíněné již dříve.

Každé jiné jmění podle tohoto zákona dávce z majetku zásadně podrobené, jakož i vyšší hodnoty jmění uvedeného v odst. 1. započítají se do počátečného jmění jen tenkráte, prokáže-li poplatník hodnověrně, že tu v rozhodný čas jmění bylo, nebo že mělo vyšší hodnotu.

Bylo-li jmění i hodnota hodnověrně prokázána, jest odhadní komise povinna k údajům strany přihlížeti, jestliže se strana výslovně vzdá odporu proti přiměřené opravě předpisu dotčené daně přímé z důvodu promlčení neb amnestie (čl. II. novely zák. o os. daních).

Není-li však průkaz v tom či onom směru dostatečný, jest odhadní komise hledíc k ustanovení §u 23 posl. odst. oprávněna s patřičným zřetelem k dosavadním výsledkům šetření a vlastní znalosti podle volného uvážení provésti vyšetření jmění počátečného.

Jsou-li ve jmění zahrnuty akcie nebo jinaké podíly na podnicích společností a. jiných osob právnických, podrobených dávce z majetku podle oddílu II. tohoto zákona, zkrátí se k žádosti dávka z majetku vyměřená podle §u 30, sl. 1. a 2., o kvotu, vypadající poměrně na tuto část jmění, při čemž platí tato pravidla:

1. Byla-li osoba právnická jen částí svého čistého jmění podrobena dávce z majetku podle tohoto zákona, zmenší se kvota dříve uvedená podle poměru této části k celému jmění osoby právnické.

2. Dávku nelze zkrátiti vyšší částkou, než jaká připadá na tyto akcie nebo podíly z dávky předepsané osobě právnické. Pro výpočet jest rozhodný první platební rozkaz vydaný společnosti (po případném prozatímním platebním rozkaze podle §u 39, odst. 3.).

3. Dávce z majetku podle II. oddílu tohoto zákona jest na roveň klásti zatížení právnické osoby v cizině ve smyslu §u 42, čís. 1. a 2. posl. odst.

4. Zatížení právnické osoby ve smyslu předcházejících odstavců prokázati jest stranou. Právnická osoba jest povinna všecky potřebné doklady jí poskytnouti.

Ustanovení tohoto §u neplatí o podílech na podnicích výdělkových a hospodářských společenstev a záložen uvedených v §u 15, odst. 4., dále o akciích nebo jiných podílech právnických osob cizozemských, jež v tuzemsku nemají žádné provozovny, pokud takové osoby nebyly ve vlastním státě dávce z majetku ve smyslu §u 42, čís. 1. a 2. posl. odst. podrobeny.

Pokud u akcií nebo podílů právnických osob cizozemských podkladem výpočtu podle odst. 2. může býti kapitál podrobený v tuzemsku poplatku podle §u 5 zákona ze dne 18. září 1892, čís. 171 ř. z., a §u 120 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., určí ministerstvo financí.

Jsou-li v zaopatření přednosty domácnosti mimo manželku příslušníci domácnosti, sníží se dávka podle § 30: 1. o 10% za každého takového člena rodiny vyjímajíc jednoho, jestliže jmění dávkou povinné nepřesahuje 50.000 Kč;

2. o 5% za každého takového člena mimo dva, jestliže dávkou povinné jmění přesahuje 50.000 Kč, ale nepřesahuje 100.000 Kč.

V případech, kde jmění dávkou povinné nepřesahuje 200.000 Kč, jest odhadní komise podle volného uvážení oprávněna přihlížeti ke zvláštním poměrům, které berní způsobilost poplatníkovu ve smyslu §u 174, odst. 2. zák. o os. daních vážně ohrožují, pokud již na ně nebyl vzat zřetel podle odst. 1., v ten způsob, že dávka může býti snížena až o 15%; usnesení takové vyžaduje však přítomnosti dvou třetin členů komise. Důvody, které komisi k takovému rozhodnutí přiměly, třeba v rozhodnutí podrobně uvésti.

Dávka se vyměří a předepíše tam, kde by bylo na berní rok 1919 podle §u 176 zák. o os. daních předepsati a vyměřiti daň z příjmu.

Provésti ukládací řízení o dávce přísluší týmž orgánům správy finanční, které zřízeny jsou pro ukládací řízení u daně z příjmu, tudíž vedle berních správ komisím odhadním a odvolacím podle ustanovení §§ů 177 až včetně 193, odst. 1., 194 až včetně 198 zák. o os. daních s tou úchylkou, že ministr financí jest zmocněn, i bez dobrého zdání dotčeného zemského výboru (zemské správní komise či výboru), komise odhadní v témže politickém okresu k uložení dávky spojiti v jednu.

Nedosáhne-li se při hlasování o výši určité číslice absolutní většiny hlasů, platí, jestliže při opětném hlasování nedojde k žádnému výsledku, průměr z odhadu jednotlivých členů komise jakožto číslice od komise usnesená.

Ustanovení týkající se ukládání daně z příjmu platí obdobně i pro ukládání dávky, pokud se v tomto zákonu jinak neustanovuje.