Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku, které se podle ustanovení tohoto zákona vyberou, jsou určeny v prvé řadě jako předpoklad pro příští nápravu měny, k vyrovnání břemen, převzatých po Rakousko-uherské bance výměnou státovek za stažené bankovky, zadržením bankovek a převzetím žírových účtů a pokladničních poukázek podle zákonů ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., a ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Přebytkův užije se k úhradě nejtísnivějších břemen, vzešlých ze založení a uhájení samostatnosti státu Československého, avšak s vyloučením běžných schodků hospodářství státního: ke kterému účelu se přebytku dávky v tomto rámci smí použíti, bude stanoveno zvláštním zákonem.

Finanční správa jest povinna platby na dávku účetnicky i pokladničně spravovati odděleně od ostatních příjmů státních.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad bdí nad přesným dodržením ustanovení tohoto §u v rámci své působnosti podle zákona ze dne 20. března 1919, čís. 175. Sb. z. a n. a jest povinen nejdéle do 6 měsíců po uplynutí každého pololetí podati zvláštní komisi Národního shromáždění řádně doloženou zprávu o výtěžku dávky, jeho použití a případných dalších opatřeních s přiměřeným návrhem; komise tato předloží svou zprávu s návrhy oběma sněmovnám a její zpráva bude uveřejněna v úředních novinách.

Do komise Národního shromáždění vysílá ze svého středu sněmovna poslanecká 16 a senát 8 členů; komise zvolí si předsedu a ustanoví si jednací řád. Prvou schůzi komise svolá předseda poslanecké sněmovny.

Dávkou z majetku jsou povinny:

1. Osoby, které v tuzemsku mají bydliště, nebo se zde déle jednoho roku zdržují, veškerým dávce z majetku podrobeným jměním, ať leží kdekoliv.

Jmění v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, je-li v cizině dávce stejného druhu podrobeno a jestliže cizí státy co do stejného jmění, v tuzemsku se nalézajícího, podle zásad vzájemnosti postupují. Průkaz o těch okolnostech podá strana.

V témže rozsahu povinni jsou dávkou z majetku státní zřízenci Československé republiky, kteří v cizině mají své bydliště.

2. Ostatní osoby. jměním, podléhajícím dávce z majetku, pokud se nalézá v. tuzemsku.

3. Neodevzdané pozůstalosti v témže rozsahu, jako osoby, uvedené pod čís. 1. a 2.

Za tuzemsko pokládá se veškeré území patřící pod svrchovanost republiky Československé.

Pro posouzení otázky, které předměty majetkové považovati jest za ležící v tuzemsku, jest u věcí hmotných rozhodna okolnost, kde skutečně jsou, u práv pak, kde předmět práva jest; jde-li o právo, nevázané na věc hmotnou, rozhodno jest bydliště, pobyt či sídlo toho, kdo plněním jest povinen.

Privilegia a patenty, které v tuzemsku byly uděleny, a pohledávky, které na nemovitostech v tuzemsku jsou zajištěny, pokládají se za movité věci, nalézající se v tuzemsku.

U peněz kovových a papírových, obchodních mincí, bankovek, akcií, dílčích dlužních úpisů, zástavních listův a podobných cenných papírů dále u kuksů, cenných papírů na doručitele (směnky, poukázky atd.) rozhodno je místo, kde jsou uloženy, nebo, nelze-li o uložení mluviti, kde se nalézají.

Tytéž zásady platí obdobně i tenkráte, má-li se zjistiti, ve kterém cizozemském státě se nalézají majetkové předměty, uvedené v odstavci 2. až 4.

I. Od dávky z majetku jsou, předpokládajíc, že vzájemnost jest zabezpečena, osvobozeni:

1. Hlavy cizích států a v Československé republice pověření diplomatičtí zástupcové a konsulové z povolání cizích mocností, jsou-li cizozemci, dále úřednictvo a služebnictvo, jehož jest výhradně potřebí pro účely vyslanectví nebo konsulátu, nebo pro jejich rodiny, skládá-li se z cizozemců, a to s veškerým jměním, pokud nezáleží v tuzemsku z nemovitostí, ze jmění výdělečného, ze jmění vázaného podle platných ustanovení na oblast Československého státu nebo z tuzemských hypotekárních pohledávek. Těmto jsou na roveň postaveni členové missí cizích států zde uznaných.

2. Osoby, kterým podle státních smluv přísluší nárok na osvobození od dávky z majetku v rozsahu, jak ze smlouvy vyplývá, jinak v témže rozsahu, jako osoby pod čís. 1. uvedené. II. Od dávky z majetku jsou osvobozeny majetky, jsou-li trvale, výhradně a bezprostředně věnovány a je-li jich skutečně užíváno k účelům bohoslužebným, veřejným, dobročinným, vzdělávacím nebo kulturním.

Dávkou zásadně povinné jmění, pokud nepřesahuje 10.000 Kč, nepodléhá dávce z majetku, avšak přesahuje-li tuto hranici, podléhá dávce z majetku celé.

Výjimečně vyměří se dávka z majetku pouze z částky přesahující 10.000 Kč, jde-li o živitele vyjma otce, kteří vydržují nezaopatřené příslušníky své rodiny, dále o nezaopatřené sirotky bez rodičů neb o osoby k výdělku nezpůsobilé nebo méně způsobilé, konečně o osoby, které převážně odkázány jsou na pevné příjmy služební, odpočinkové, zaopatřovací, nebo důchody z movitého jmění kapitálového, pokud ve všech těchto případech nepřesahuje celkový příjem 8.000 Kč a jmění dávkou povinné 100.000 Kč.

Další výhody pro tuto skupinu osob ustanovuje § 55 posl. odst.

Příjmem, uvedeným v odst. 2., rozumí se příjem roku 1919, který pro tyto účely podle zákona o os. daních zvláště se zjistí.

Na osoby, které podle ustanovení § 2 nepodléhají dávce z majetku z celého jmění, užíti možno odst. 1. a 2. jenom tenkráte, prokáží-li, že veškeré jejich jmění (nebo příjem) včetně jmění podle tohoto zákona (nebo příjmu podle zák. o os. daních), dávce z majetku (nebo dani z příjmu) nepodléhajícího nepřesahuje hranice v odst. 2. uvedené.

Pro osobní a věcnou povinnost k dávce jakož i výši dávkou povinného jmění rozhodný jest stav a hodnota dne 1. března 1919.

To platí též o srážkách odpočítatelných.

O okolnostech, které zakládají osobní a věcnou povinnost k dávce a které se opírají o mírové smlouvy, má se za to, že tu byly již dne 1. března 1919.

Ke jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjištěnému připočtou se však peníze nebo jiné jmění dávce z majetku zásadně podrobené podle hodnoty jeho včas převodu po 1. srpnu 1914, jehož užito bylo k darování nebo jinakému věnování, ať bezúplatnému, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním zastírajícím tento způsob nabytí, pokud hodnota jednotlivě přesahuje 1.000 Kč; částky pod 1.000 Kč se připočtou jen tehdy, dá-li se z okolností souditi na úmysl uniknouti dávce z majetku.

Ustanovení předchozího odstavce neplatí u poplatníka, jehož jmění podle ustanovení §u 2, čís. 1. odst. 2. a čís. 2. dávce z majetku jen částečně jest podrobeno, dokáže-li, že majetek, o jehož připočtení jde, náležel v době, kdy byl věnován, ke jmění podle tohoto ustanovení dávce nepodrobenému.

Ministr financí je zmocněn, aby vyloučil dary k účelům dobročinným a všeužitečným v sumách přes 1.000 Kč ze jmění dávce podrobeného, byly-li učiněny nejdéle do 1. září 1920.

Majetek, který se podle ustanovení odst. 4. započítá do majetku původního majitele dávce podrobeného, vyloučí se z majetku nabyvatelova.

Při uložení dávky z majetku připočítá se:

1. ke jmění přednosty domácnosti jmění příslušníků domácnosti, jsou-li podmínky §u 157 zák. o os. daních dány, nebo byly-li by dány, kdyby jmění příjem poskytovalo;

2. ke jmění dočasného držitele léna nebo rodinného fideikomisu jmění lenní a fidei-komisní.

Jmění, které se nalézá ve spolu vlastnictví nebo náleží souhrnu společníků společnosti výdělečné, přičítá ke podílníkům podle poměru jejich podílů, a nelze-li jich zjistiti, stejným dílem.

Pozůstalostní jmění pokládá se až do odevzdání pozůstalosti za celek.

Jinak dávce z majetku podléhá vlastník, po případě držitel.

Přednosta domácností může od příslušníka domácnosti žádati náhradu částky z celé dávky poměrně na jeho připočtený majetek připadající. V případném sporu rozhoduje příslušný řádný soud.

Jsou-li 1. března 1919 práva nebo závazky sporny, a spor zahájen, rozhoduje skutečný stav v tento den; případné opravení předpisu dávky z majetku jest po konečném pravoplatném rozhodnutí na průkaz vyhrazeno.

Předmětem dávky z majetku jest veškeré jmění bez rozdílu, zdali jest movité nebo nemovité, zdali poskytuje výtěžek čili nic, pokud zákon výslovně jinak nestanoví.

Jměním ve smyslu odst. 1. jest soubor předmětů a práv majetkových po srážce

závazků, pokud záleží v penězích anebo mají hodnotu v penězích ocenitelnou.

Ke jmění dávkou povinnému náleží:

1. majetek zemědělský a lesní (§ 11),

2. majetek domovní (§ 12),

3. jmění výdělečné (§ 13),

4. jinaké, zvláště kapitálové jmění (§ 14).

Ke jmění dávkou povinnému nenáleží:

1. domácí nářadí, zařízení bytu, šatstvo a jinaké movité hmotné věci, které slouží pouze k osobní potřebě, nikoliv k účelům výdělečným neb účelům jinakého rázu; výjimku stanoví § 14, odst. 3, lit. a) a b).

2. práva, z nichž plynou pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle §u 167 čís. 4. zák. o os. daních, jakož i renty všeho druhu, které jsou přímou úplatou za vykonané služby ve smyslu § 124, čís. 5. zák. o os. daních:

3. dosud nesplatné nároky ze životních pojištění, znějících na kapitál menší než 4.000 Kč, ze životních pojištění znějících na důchod menší než 400 Kč ročně, dále z veškerých pojištění, sjednaných na základě zákonné povinnosti, pak z pojištění, sjednaných s ústavy, zřízenými podle lit. E min. nař. ze dne 5. března 1896, čís. 31 ř. z. a konečně z veškerých pojištění, sjednaných ze Zemským pojišťovacím fondem v Praze.

Pro ocenění součástek jmění jest rozhodnou obecná (prodejní) cena, pokud zákon jinak nestanoví.

Součástkami jmění jsou hospodářské jednotky, t. j. věci nebo práva, která z hospodářských ohledů buď sama pro sebe trvají nebo s jinými věcmi nebo právy k sobě náležejí.

Hospodářsky samostatné věci nebo práva, oceňují se jednotlivě, věci a práva, které jsou dohromady hospodářskou jednotkou, oceňují se jako celek.

Předměty nebo práva majetková, které co do výše jsou pochybny, ocení se podle pravděpodobné hodnoty; je-li vůbec trvání takových předmětů nebo práv pochybno, platí ustanovení §u 38, čís. 6" odst. 2.

Majetek zemědělský a lesní zahrnuje veškerou půdu s příslušenstvím (vyjímajíc plochy od daně pozemkové osvobozené podle §u 2, čís. 3. a - 4., zák. ze dne 24. května 1869, čís. 88. ř. z.), s pozemky spojená práva a oprávnění, kapitál základní a provozovací, který věnován jest provozování hospodářství zemědělského a lesního, včetně vedlejších podniků ve smyslu §u 2, čís. 3. zák. o os. daních.

Co do ocenění platí ustanovení §u 10, vyjímajíc případy, ve kterých majetku bylo v době po 1. srpnu 1914 ve volném obchodu nabyto; tu platí cena nabývací, je-li cena obecná (prodejní) nižší.

Cenou nabývací rozumí se cena kupní, zvýšená o ostatní útraty nabývací; k ní se připočte ještě hodnota skutečného zlepšení (investicemi a pod.), pokud ještě trvá, a odpočte se zhoršení mezitím vzniklé.

Vláda se zmocňuje, aby určila u pozemků věnovaných trvale zemědělské výrobě jako pomůcky ke zjištění prodejní ceny z doby předválečné násobky čistého katastrálního výnosu a výsledky statistického šetření ústavu pro zemědělskou správovědu a taxaci při zemědělském odboru české vysoké školy technické v Praze o cenách pozemků. Cena podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjistí se průměrnou přirážkou 75% k ceně předválečné. Při usedlostech do 10 ha výměry, věnovaných trvale a výlučně výrobě zemědělské, může býti stanovena cena budov a inventáře přiměřenou přirážkou k ceně pozemkové. Odhadní komisi jest však vyhrazeno právo, od takto vyšetřených hodnot se uchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.

Pomůckou pro zjištění prodejní ceny lesního majetku jest cena výnosová; jinak platí táž výhrada jako v poslední větě předchozího odstavce.

Pozemky stavební a pozemky, které svou polohou určeny jsou k brzkému zastavení, ocení se podle ustanovení §u 10.

Majetek podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z, a n., zabraný, ocení se rovněž podle ustanovení předcházejících odstavců; bude-li tento majetek převzat do 10 let za cenu nižší, odepíše se poměrná část dávky. Podrobnosti budou upraveny zákonem.

Nemovitosti spadající pod ustanovení zák. ze dne 27. května 1919, čís. 318. Sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům vyloučí se ze jmění původních majitelů a započítají se do jmění nabyvatelů, jakoby bylo vlastnictví přešlo již přede dnem 1. března 1919; náhrada podle §u 8 cit. zák. náleží však do jmění původních majitelů.

U nemovitostí, které budou vyvlastněny podle zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z r. 1920, opraví se předpis dávky podle náhrady poskytnuté za nemovitost.

Majetek domovní zahrnuje stavební plochu, budovy na ní, včetně budov vedlejších, k budovám náležející dvory, s budovami spojená práva a oprávnění, jakož i příslušenství.

Ustanovení §u 11 odst. 2. a 3., platí tu obdobně.

Pomůckou pro zjištění obecné (prodejní) ceny jest u budov obytných, nalézajících se v místech, která podle §u 1, lit. a) zák. ze dne 9. února 1882, čís. 17 ř. z. podléhají zcela daní činžovní, zdanitelný čistý výnos podle §u 6 cit. zák., u ostatních budov obytných užitková hodnota ve smyslu §u 164, odst. 1 zák. o os. daních a to podle stavu let činžovních 1913/1914, případně roku 1913, srazí-li se z takto zjištěného výnosu (užitkové hodnoty) na základě tohoto výnosu (užitkové hodnoty) předepsaná neb vypočtená plná státní daň s vedlejšími závazky.

Obecná (prodejní) cena stanoví se průměrně 25násobným výnosem (užitkovou hodnotou) zjištěným podle předchozího odstavce. Cena podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjistí se průměrně přirážkou 60% k ceně první. K oběma cenám zjištěným podle předchozího odstavce připočte se hodnota berní výhody nebo berního osvobození v rozhodné době. Odhadní komisi jest však vyhrazeno právo, od obou takto vyšetřených hodnot se odchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.

Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby stanovila pro budovy obytné nebo budovy sloužící k jiným účelům, než k obývání (na př. výrobě zemědělské, průmyslové a pod.) jiné pomůcky oceňovací; jinak platí táž výhrada jako v poslední větě předcházejícího odstavce.

Náleží-li budova jinému, než vlastníku místa, na němž stojí, připočte se každému přiměřená část úhrnné hodnoty budovy a pozemku.

Jmění výdělečné zahrnuje veškeré majetkové předměty a práva, včetně t. zv. vlastnictví hor a nafty, které slouží provozování podniku výdělečného nebo zaměstnání k zisku směřujícího, jež nespadají pod ustanovení §u 11.

Za obecnou hodnotu pokládá se ona cena prodejní, které lze za předpokladu dalšího provozování podniku ve volném obchodu za celý podnik dosíci; nehledíc k výhradě této, platí pří oceňování částí jmění výdělečného, spadajících pod ustanovení §§ů 11, 12, 14 až 17, ustanovení těchto §§ů, při oceňování částí jmění výdělečného jiného druhu cena prodejní.

Cena tržní nebo bursovní pokládá se za cenu prodejní. Výjimky platí v těchto případech:

I. Podle ceny nabývací oceňuje se:

a) v roce 1919 nakoupené zboží, pokud tato cena jest vyšší než cena prodejní;

b) suroviny, pomocné a spotřební hmot , pokud se ve vlastní výrobě zpracují.

II. Podle ceny výrobní započítají se polotovary v počátečním období zpracování; do této ceny patří přímé náklady výrobní s patřičným podílem na všeobecných nákladech výrobních včetně amortisace ze zařízení k výrobě trvale věnovaného.

III. Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby stanovila u nejdůležitějších odvětví průmyslových pro stroje a zařízení pomůcky oceňovací; odhadní komisi jest však vyhrazeno právo od hodnot takto vyšetřených se odchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.

IV. Čisté jmění výdělečné t. j. jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 po srážce dluhů s tímto majetkem souvisejících (§ 18) započte se 70%.

Jmění jinaké zahrnuje veškeré předměty majetkové a práva majetková, která nenáležejí ke jmění ve smyslu §§ů 11 až 13, tedy zejména veškeré majetkové předměty a veškerá majetková práva, z nichž plyne příjem zmíněný v §u 124 nebo §u 169 zák. o os. daních, jakož i dosud nesplatné nároky z pojištění na život neb úraz osoby (§ 17, odst. 2), znějící na kapitál neb důchod s výjimkou uvedenou v §u 9, odst. 2., čís. 3.

Za pojištění kapitálové pokládá se v. smyslu předchozího odstavce každé pojištění, při němž dojde k výplatě určité částky peněžní podle znění pojišťovací smlouvy.

Ku předmětům majetkovým v odst. 1. zmíněným počítati jest jmenovitě též:

a) předměty z drahých kovů, drahokamy, perly, předměty umělecké, ozdobné a přepychové (včetně starožitností), jakož i sbírky (včetně jednotlivých předmětů z nich), kteréž nabyty byly úplatně po 1. srpnu 1914, přesahuje-li hodnota předmětů jednotlivých nebo několika předmětů stejného druhu nebo k sobě patřících, vypočtená podle §u 15 posl. odst., 5000 Kč;

b) tytéž předměty vyjma starožitnosti tehdy, nespadají-li pod ustanovení lit. a) a přesahuje-li jejich úhrnná cena podle §u 15, posl. odst. 300.000 Kč. Vyňaty jsou dále předměty a sbírky, o nichž ministerstvo školství a národní osvěty uzná, že slouží účelům veřejným nebo vzdělávacím, a zaváže-li se majitel, že jich beze svolení ministerstva školství a národní osvěty po dobu 10 let nezcizí. Prodá-li se předmět nebo sbírka v této době, pojme se docílená úplata dodatečně do základu pro dávku.

Cizozemské druhy peněz, tuzemské mince kurantní a obchodní, devisy, šeky, poukázky a kupony na cizí měnu, dále nemincované a nezpracované drahé kovy ocení se podle odhadních hodnot v příl. A nařízení ze dne 23. dubna 1919, čís. 217 Sb. z. a n., na burse znamenané a neznamenané cenné papíry pak podle odhadních hodnot v příl. B téhož nařízení, jež se vládou doplní a opraví tím způsobem, že se k mimořádným změnám cen pouze přechodné povahy nebude přihlížeti, a že se ceny určí průměrem z delší doby před 1. březnem 1919. Cenné papíry, které v příl. B nejsou uvedeny, ocení se kursem přiměřeným odhadnímu kursu podobných hodnot. Cenné papíry znějící na měnu- rakousko-uherskou, splatné ve měně některého ze států sukcesních, mimo papíry vydané bývalým státem rakouským neb uherským, ocení se průměrným kursem koruny československé v r. 1919. Ocenění válečných půjček bude upraveno zvláštním zákonem.

Tuzemské mince drobné, bankovky, státovky a pokladniční poukázky, počítají se podle ceny nominální.

Pro ocenění kuksů, podílů na společnostech s r. o., na společenstvech a pod. rozhodna je s výhradou následujícího odstavce prodejní hodnota kuksů nebo podílů, po případě zjistí se hodnota kuksů nebo podílů podle celkového jmění společnosti, těžařstva, společenstva a pod.

Podíly na hospodářských a výdělkových společenstvech a záložnách ocení se jmenovitou hodnotou, pokud tato nepřesahuje 50 Kč.

Pohledávky na cizí měnu a pohledávky, které zněly původně na měnu rakouskouherskou, jsou však splatny ve měně některého ze států sukcesních, ocení se podle odhadních hodnot v příl. A nařízení ze dne 23. dubna 1919, č. 217 Sb. z. a n., a předpis dávky se opraví podle kursu koncem roku 1922, případně podle kursu dřívějšího plnění. Strana jest však pod následky trestního stíhání pro zatajení dávky povinna, zapravení pohledávky na cizí měnu i kurs skutečného plnění oznámiti berní správě ve svém přiznání nebo při pozdějším placení do 30 dnů po zaplacení. Ostatní pohledávky kapitálové ocení se podle částek, na které znějí, leda že by zvláštní okolnosti odůvodňovaly ocenění podle vyšší či nižší hodnoty, nežli je nominální, nebo že pohledávka zní na jiný předmět než peníze; v tomto posledním případě ocení se hodnota pohledávky podle hodnoty předmětu.

Nezúročitelné, avšak doložkou času obmezené pohledávky započítají se podle obnosu, který uložen byv až do dne splatností, na 4%, rovná se kapitálu splatnému. K pohledávkám očividně nedobytným nebude se vůbec přihlížeti.

Předměty v §u 14, lit. a) a b) uvedené ocení se, a to v případě lit. a) cenou nabývací, je-li obecná (prodejní) cena nižší, v případě lit. b) pak cenou obecnou (prodejní) ; jinak platí podle okolností případu ustanovení §u 11, odst. 3 obdobně.

Ke zjištění kapitálové hodnoty požitků nebo plnění ve smyslu §u 124, odst. 2, čís. 5 a 6 zák. o os. daních, pokud dávce z majetku podléhají (§ 14), je třeba nejdříve zjistit obecnou hodnotu požitků nebo plnění jednoho roku a to předchozího, a pokud požitky nebo plnění ještě netrvaly jeden rok, podle přibližné sumy běžného roku. V. pochybnostech o době trvání požitků nebo plnění dlužno míti za to, že trvají na dobu neurčitou. Požitky jmění kapitálového činí 4%, pokud není nic jiného zjištěno.

U požitků nebo plnění, obmezených na určitou dobu, zjistí se kapitálová hodnota podle stavu v den rozhodný podle připojené tabulky (příloha), je-li však trvání požitků nebo plnění ještě mimo to podmíněno žitím jedné nebo více osob, pak nesmí kapitálová hodnota podle odst. 4. a 5. vypočítaná býti překročena.

Při požitcích nebo plněních na věčné časy béře se za kapitálovou hodnotu 25násobná, u plnění nebo požitků na neurčitou dobu, pokud není třeba použití ustanovení odst. 4. a 5., 12 1/2násobná jednoroční částka.

Hodnota požitků nebo plnění, obmezených na dobu života osob, určuje se podle stáří osoby, jejíž úmrtím právo zaniká, i béře se při stáří jejím:

ročním požitkem nebo plněním.

Závisí-li doba požitků nebo plnění na životě více než jedné osoby tím způsobem , že při úmrtí osoby, která nejdříve zemře, požitky nebo plnění zanikají, rozhoduje pro výpočet hodnoty kapitálové podle odst. 4. věk osoby nejstarší; trvají-li požitky nebo plnění až do smrti osoby, která naposled zemře, rozhodný je pro výpočet věk osoby nejmladší.

Hodnotou dosud nesplatných nároků z pojištění jest hodnota zjištěná při soupisu pojistek, provedeném na základě zák. ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., a nař. vlády ze dne 10. dubna 1919, čís. 184 Sb. z. a n. Hodnota pojištění úrazových sjednaných na podkladě vrácení premií, jest dána součtem čistých premií, zapravených před rozhodným dnem. Pojišťovací ústavy jsou povinny pojištěncům a berním správám částky uvedené v odst. 1. a 2. správně vypočítati a sděliti.