Veřejná zdravotní služba na Slovensku
(v Uhrách) upravena jest článkem XlV. z r.
1876, jenž zmíněn a doplněn byl, pokud
se týče zdravotní služby obcí,
článkem XXXVlll. zákona z r. 1908; tento
zákon jedná odděleně o agendách
měst a obcí, o výkonných zdravotních
orgánech a to o lékařích a pomocném
zdravotním personálu, jakož i o zdravotních
komisích. Zákon ten nebyl posud v celém svém
rozsahu proveden, poněvadž se ku provedení
nedostávalo potřebné finanční
úhrady. Zákon ukládá obcím
a krajům (kraje značí tu pojmenování
zdravotních okrsků v rozsahu zdravotních
obvodů podle zákona českého) péči
o nemocné chudé a vůbec o osoby debilní,
též nalezence a opuštěné děti
do 7 let, výkon policie kanalisační, dohled
na studny a pitnou vodu, výkon policie pohřební,
úhradu polovičních nákladů
(druhou polovinu podle zákona z r. 1898 hradí zemský
fond z léčebného) spojených s opatřeními
ochrannými proti infekčním nemocem (kromě
moru a cholery, v kterýchž případech
přejímá úhradu nákladů
státní fond); k těmto opatřením
náležejí též zařizovací,
udržovací a provozovací náklady epidemických
nemocnic a desinfekčních ústavů.
Dále uložena obcím celá řada
zdravotně policejních opatření, jako
veterinářská, potravinová, bytová,
stavební, zdravotní policie, péče
o první pomoc v nemoci, při úrazu, při
porodu atd.
Výkon zdravotně policejních opatření
nařizuje v municipálních městech orgán
městského policejního hejtmanství
a v městech magistrátních policejní
hejtman, v ostatních pak obcích buď rychtář
neb notář po slyšení dobrozdání
městského nebo okresního lékaře.
Každé místo neb obec s více než
5000 obyvateli má míti svého městského
neb krajského (t. j. obvodního) lékaře.
V městech magistrátních a v obcích,
jež ustanovily více lékařů, jmenuje
zastupitelstvo jednoho z nich lékařem vedoucím;
týž jest zodpovědným za jednotné
obstarávání zdravotní služby
a poměr jeho k ostatním lékařům
městským (obecním) jest upraven zvláštní
instrukcí.
Obce, jež mají méně než 5000 obyvatel,
slučuje municipální výbor po slyšení
vrchního okresního služného a vrchního
fysika ve zvláštní zdravotní kraje (obvody),
v nichž ustanoven jest krajský (t. j. obvodní)
lékař. V městech s magistrátem a v
obvodech zdravotních (zdravotních krajů)
volí lékaře dotyčné zastupitelské
korporace, v ostatních případech jest lékař
jmenován příslušnými úřady
státními. Sídlo obvodního (krajského)
lékaře určuje po slyšení obci
správní výbor župní; tento lékař
spolupůsobí při výkonech veškerých
místních zdravotních záležitostí,
dále jsou mu svěřeny policejně lékařské
a soudně lékařské agendy, léčení
chudých, dohled nad útulky pro děti, očkování
(za honorář), ohledání mrtvol, dohled
na osoby debilní, na lékárny, policie potravinová,
veterinářská, stavební, dohled na
pitnou vodu, témuž uložena povinnost poskytovati
první pomoc při úrazech, porodu s náhlém
onemocnění, jakož i pečovati o provedení
opatření proti nemocem přenosním a
říditi epidemické nemocnice.
Základní plat obvodního lékaře
obnáší 1400 až 1600 Kč ročně
a hrazen jest fondem státním v těch případech,
kde ministerstvo vnitra (podle dříve platného
právního stavu v Uhrách) uznalo potřeby
systemisování míst těchto s hlediska
účelného obstarávání
zdravotní služby, jinak obcemi neb obvody podle výše
přímých daní obci předepsaných;
kromě toho přiznává se těmto
lékařům z pokladny státní starobní
přídavek a to 5 pětiletých starobních
přídavků v částce 200 Kč
ročně, po případě i osobní
přídavek, jejž však hradí obec
neb zdravotní kraj ze svých prostředků.
Ministr vnitra může v jednotlivých odůvodněných
případech přiznati ještě z fondu
státního místní přídavek
do 1200 Kč a i mimořádnou podporu z prostředků
státních za účelem zajištění
existence lékaře. Naproti tomu hradí obec
neb kraj lékařům cestovné a příbytečné
(po případě poskytuje se jim byt in natura);
náklad s příbytečným neb opatřením
bytů spojený hradí z polovice obec úředního
sídla lékaře, druhou polovici ostatní
obce podle výše předepsaných daních
přímých. Obecní (krajský) lékař
může provozovati též lékařskou
praxi, nesmí však zastávati jiného pevně
honorovaného místa; každý komitát
musí založiti zvláštní fond lékařský,
do něhož plynou obnosy hrazené státem
neb obcemi pro lékaře v obvodu komitétu ustanovené;
na účet těchto fondů vyplácí
příslušná státní pokladna
služební požitky lékařům.
Ministerstvo vnitra mělo zříditi zemský
pensijní ústav pro obecní a krajské
lékaře.
Zdravotní komise při zdravotních obcích
a krajích (obvodech) zřízené, většinou
z odborníků složené, podávají
ve zdravotních záležitostech dobrozdání
a návrhy; jsou tudíž převážně
institucí poradní a přibližuji se v
jistém smyslu zdravotní radě.
Přirovnáním výše uvedených
zákonů partikulárních vysvítá,
že nositelem a představitelkou zdravotní služby
jest obec resp. obce sdružené v obvody a že lékař
obecní neb obvodní zaujímá podružné
postavení, neboť zastává toliko
funkci odborného poradce a pomocníka.
Veřejné zdravotnictví jest tu rozdvojeno,
neboť část jeho obstarávají orgány
autonomní, část pak orgány státní
a to bez vzájemné, přesně upravené
věcné souvislosti; rozpoltění celého
veřejného zdravotnictví jest důsledkem
dvojitosti této správy zdravotní. Zemské
zákony z doby novější rozšiřují
sice v mnohých směrech kompetenci zemských
výborů, neodstraňují však oné
dvojitosti, aniž sesilují význam lékaře,
jenž jako pouhý znalec i nadále setrvává
v podřízeném postavení. V těchto
zákonech podle stejných neb podobných zásad
upraveno jest formální řízení
a rozhodování o zřízení samostatných
obcí zdravotních, o seskupení a rozsahu zdravotních
obvodů, o sídle lékařů, jmenování
lékařů a pod.
K jednotlivým paragrafům osnovy se podotýká:
Snaha po jednotné úpravě veřejné
zdravotní služby v oblasti celé republiky,
jakož i zájmy obyvatelstva i vědy lékařské
vyžadují naléhavě změnu posavadních
jednotlivých právních předpisů,
což uznáno bylo též projevem Nár.
shromáždění vtěleným v
zákon ze dne 7. února 1919, č. 76. sb. z.
a n., jenž vyslovuje ve čl. 20. právní
zásadu, aby vyšší samosprávné
sbory neb státní správa převzala od
správ obecních též policii zdravotní
a mravnostní.
Tím vytýčena byla pro příští
vývoj veřejné správy zdravotní
určitá směrnice, podle níž posavadní
činnost obcí na poli zdravotnictví, tak zv.
policii zdravotní převzíti má
stát neb vyšší sbory samosprávné.
Zákonodárce zamýšlel tím jednak
převzíti s beder obcí zatížených
množstvím úkolů veřejné
správy, část tíživých
břemen finančních, jakož i zajistiti
zdárný rozvoj i prohloubení veřejné
služby zdravotní, jemuž posud vadila hlavně
finanční nedostatečnost a částečně
nedostatek zájmů menších autonomních
korporací.
Jednota správy veřejné (místo posavadní
dvojité správy státní a autonomní)
a jednotnost správy veřejné o celém
státě vyžadují naléhavě
toho, by správu tu v celku a tudíž i záležitosti
zdravotní policie vykonával stát a nikoli
vyšší samosprávné útvary,
jejichž budoucí struktura není ještě
vyřešena. Tím zrušen bude dualismus ve
veřejné správě zdravotní, jenž
vadí často zdárnému výsledku
zdravotních opatření, jelikož v případech,
vyžadujících urychleného jednání
a vyřízení, bývá nutno domáhati
se dohody státních úřadů zdravotních
s úřady samosprávnými.
Splynutím obojí správy zdravotní a
převzetím zdravotní policie státem
docílí se tudíž zjednodušení
a urychlení řízení věci veřejného
zdravotnictví se týkajících a jednoty
celého zdravotnictví, podřízeného
účinné kontrole jednoho úředního
orgánu (ministerstva zdravotnictví), jakož
i unifikace právních předpisů pro
celý stát; tím bude jednotnost zdravotní
správy i zdravotnictví samého zabezpečena.
Účinný, správně prováděný
dozor a vliv ústřední jest nutným
v zájmu jednotného, stejnoměrného
a spořádaného výkonu služby zdravotní,
jakož i v zájmu stálého jejího
vývoje.
Reorganisace správy zdravotní souvisí s celkovou
reorganisací správy státní, zejména
se zřízením úřadů župních.
V zájmu úpravy vnitřní správy
vůbec nelze zatím pomýšleti na úplné
osamostatnění zdravotních orgánů
a nelze z toho důvodu, aby organismus správy státní
nebyl tříštěn, vytvořiti zvláštní
samostatnou instanci nejnižší, nýbrž
nutno podříditi státní orgány
zdravotní policie tomu úřadu, jemuž
v rámci všeobecné úpravy správy
státní náležeti bude výkon vnitřní
správy v instanci I. (okresním úřadům,
§ 1. a 3. zák. o zřízení župních
a okres. úřadů). Při tom však
nutno již nyní poukázati na to, že ony
části vnitřní správy, jež
pojímati bude i věci veřejného zdravotnictví
se týkající, bude vzhledem k jich důležitosti
nutno spravovati v celkovém rámci tak, aby odborníkům
poskytnuta byla co největší samostatnost (samostatné
zdravotní referáty).
Agendu zdravotní policie nutno vybaviti z nynějšího
podružného postavení v tom směru, že
obstarávání její bude pokud možno
s největší nezávislostí svěřeno
orgánům lékařským, majícím
odborné znalosti.
Veřejní lékaři fungovali posud při
výkonu zdravotní správy pouze jako znalci;
stát, přejímaje veškeré záležitostí
policie zdravotní, bude nucen v zájmu jejího
správného a zdárného výkonu
řádně organisovati veškerý zdravotní
personál a přiznati mu přiměřenou
výkonnou moc a samostatnost. Obzvláště
bude nutno, by státnímu lékaři, jehož
povinnost, jakož i celá činnost vytčena
bude podrobně zvláštní instrukcí,
umožněno bylo plně dostáti úkolům,
jež v oboru veřejného zdravotnictví
v moderní době vznikají.
Proto bude nutno zaříditi státní zdravotně
policejní službu tak, aby plně uspokojovala
netoliko po stránce odborné, nýbrž i
po stránce sociální. Proto pomýšlí
státní správa, aby lékařům,
kteří vykonávati budou úkoly zdravotně
policejní, přidán byl dostatečný
pomocný personál zdravotnický.
Bude třeba, aby náležitě vyřešena
byla otázka pohotovosti pomocnic při porodu. Lékař,
který za své činnosti bude míti příležitost
zabývati se nejrůznějšími sociálními
zařízeními, bude musiti začasté
učiniti opatření na místě samém,
při čemž podporovati ho mají zejména
vyškolené síly ošetřovatelské.
Bude třeba zříditi dostatečný
počet orgánu obeznalých s desinfekcí,
kteří umístěni jsouce v nemocnicích,
kdež jim může býti dána zvláštní
funkce, budou pohotovy na pokyn státního lékaře
konati svou službu. Obor sociální pathologie,
jemuž v moderní době nutno věnovati
obzvláštní pozornost, neboť sociální
choroby (na př. tuberkulosa) jsou nebezpečím,
jež přehlíženo býti nesmí,
dá státnímu lékaři, jenž
obstarávati bude zdravotní policii, mnoho a mnoho
příležitosti, aby dokázal svoji důležitost.
Aby tak skutečně projeviti ji mohl, musí
míti vhodný pomocný personál a tím
mu budou zvlášť vyškolené sociální
spolupracovnice.
Poměry právní lékařů
a pomocného personálu (porodních babiček,
ošetřovatelek, sester pro sociální péči,
školních sester, desinfektorů atd.) navzájem,
jakož i jich organická souvislost s úřady
obstarávajícími státní zdravotní
správu vůbec, upravena bude zvlášť
(viz § 6. tohoto zák.). Ovšem musí býti
vůdčí myšlenkou, že i při
nutném soustředění správy v
nižších instancích (I. a II. stolice)
nutno státní lékaře učiniti
co možná neodvislými při výkonu
zdravotní správy od činitelů neodborných.
Přílišné však rozštěpení
úředního organismu správních
stolic setkalo by se s nepřekonatelným odporem.
Dále bude nutno novou organisaci zdravotní služby
vybudovati na nynějších poměrech vytvořených
posavadním historickým vývojem. Při
tom však třeba vycházeti z nynějšího
rozdělení místního na samostatné
zdravotní obce a zdravotní obvody, jež tvořiti
mají i příště základní
místní jednotku zdravotní služby, ovšem
s náležitým přizpůsobením
se nové správní instituci; vždyť
zařízení obvodů a zdravotních
obcí trvá po 30 let, úplně se již
vžilo i osvědčilo a potřebuje pouze
úpravy vzhledem k nynějším novým
poměrům. Nelze při tom opomenouti té
důležité okolnosti, že po převzetí
zdravotní policie státní správou nebude
možno příslušné agendy autonomními
korporacemi posud obstarávané soustřediti
u vlastních úřadů I. neb II. instance,
jelikož služba zdravotní podle své povahy
nemůže býti soustředěna v úřadě
I. a II. instance, nýbrž v zájmu obyvatelstva
a za účelem zajištění stálého
styku lékařů s obyvatelstvem musí
býti o výkon její po celém obvodě
úředním co možná stejnoměrně
postaráno (pro případ epidemií,
úrazů, náhlého nebezpečí
života, choroby, v zájmu dohledu nad osobami debilními,
nad potravinami atd.), kteréžto případy
vyžaduji bezodkladného zakročení.
Jest tudíž nezbytno, aby k obstarávání
agend zdravotních, o něž se posud dělily
orgány autonomní a státní, po sestátnění
policie zdravotní povoláni byli lékaři
tyto agendy posud obstarávající s tou však
změnou, že pravomoce nynějších
lékařů autonomních, příště
státních, bude rozšířena o značnou
část oprávněni posavadních
okresních lékařů (fysiků).
Po zestátnění a sjednocení zdravotní
policie obstarával by ji tudíž po většině
posavadní veřejní orgánové
lékařští.
Státní lékaři v nynějších
zdravotních obvodech a samostatných obcích
zdravotních (místní státní
lékaři, místní státní
fysikové) nalézali by se vůči úřadu,
jenž vykonává vlastni pravomoc v oboru veřejného
zdravotnictví v první instanci, asi v podobném
poměru, jako expositury politických úřadů
k okresnímu úřadu politickému. Poměr
ten upraven by byl podrobně služebními instrukcemi,
jimiž by přednostovi zdrav. referátu tohoto
úřadu správního I. instance přiznána
byla větší, hlavně dohlédací
pravomoc nad celým okresem zdravotním.
Zvláštním zákonem (§ 7. zák.
o župních a okresních úřadech)
upravena bude odborná služba veřejně
zdravotnická zevrubně a tu vydány budou i
předpisy o konání služby v zdravotních
okrscích.
Nutnost převzetí policie zdravotní státem
v zájmu jednotného, stejnoměrného
a spořádaného výkonu služby zdravotní
a v zájmu stálého jejího vývoje,
vylíčena jest již všeobecně v důvodech
při § 1. osnovy; v důvodech při §
4. a 5. rozveden bude jednak pojem, podle potřeby též
obsah jednotlivých součástí zdravotní
policie (§ 4.) a záležitostí uvedených
v § 5. osnovy, jakož i uvedeny budou specielní
předpisy právní a to též práva
uherského se zřetelem na slovensko.
Z působnosti obce v záležitostech zdravotních
v souvislosti se základními předpisy ř.
z. zdrav. plyne, že snad v žádném oboru
správy veřejné ohraničení příslušnosti
politické správy od správy autonomní
a dále líšení samostatného a
přeneseného působení obcí není
tak těžké jako v oboru správy zdravotní
(Mayerhofer).
Zdravotní policií, jež tvoří
pouhý výsek veřejné správy
zdravotní, rozumějí se úřední
jednání, jež směřují ku
prospěchu všeobecného zdravotního stavu
a jež tudíž spočívají ve
sledování zdravotních zájmů
všeobecných, vyvolávajíce vhodná
opatření ochranná. Obsah zdravotní
policie uveden jest pod s 4. osnovy a to z největší
části na základě příslušných
ustanovení ř. z. č. zdrav. z roku 1870 (§
3. a 4.), jednotlivých zákonů partikulárních
a instrukcí služebních.
1. Zdravotní policie.
a) Ohledně silnic, cest, veřejných míst
a pod. týká se hlavně dohledu na čistotu
těchto míst; příslušná
ustanovení právní uvedena jsou v policejních
řádech silničních. Ohledně
odstraňování silničního prachu
vydány byly výnosy ministerstva vnitra z 6. března
1907, čís. 50.959 a z 9. září
1907, čís. 30.406, jednající o pokusném
použiti různých prostředků k
tomuto účelu.
b) Zdravotní policie bytová týká se
dohledu ku všeobecným poměrům příbytkovým
se zvláštním zřetelem k povaze půdy,
prostornosti, světla, vzduchu a odstranění
výkalů, jakož i povolení upotřebení
místností přísklepních, půdních
a pod. Příslušná ustanovení,
obsahující zdravotní předpisy v příčině
provádění staveb. zařízení
bytů a p. jsou ve stavebním řádu pro
Čechy (zákon z 8. ledna 1889, čís.
5. z. z., novelisovaný z části zákonem
ze 17. září 1907. čís. 58 z.
z.), pro Moravu (zákon z 16. června 1894, čís.
63. a 64. z. z.), Slezsko (zákon z 2. června 1883.
čís. 26. z. z.) a ve specielních stavebních
řádech pro jednotlivá města. Ohledně
Slovenska obsaženy jsou zdravotní předpisy
pro stavbu obytných budov a ohledně bytů
již zřízených ve článku
XlV. zákona z roku 1876 (zákon o veřejném
zdravotnictví). Pokud se týče provozoven
živnostenských v ř. živn. z roku 1884.
c) Výkon zdravotní policie ohledně staveb
týká se podávání dobrých
zdání o volbě stavebního místa,
povolení ke stavbě samé a k obýváni
jejímu, účasti při stavebnícb
komisích a dohledu na šetření zdravotních
předpisů při stavbě studní,
stok, vodovodů, veřejných místností,
nemocnic; právní předpisy obsaženy jsou
v odstavci b).
d) Zdravotní policie potravinová upravena jest zejména
v zákonech z 16. ledna 1896, čís. 89. ř.
z. o obchodu s potravinami, některými poživatinami
a předměty užitnými a jeví se
v dohledu ku potravinám a poživatinám, jsou-li
zdraví lidskému neškodnými a je-li jich
výroba bezvadnou, dále v dohledu zdravotně
policejních na prodej potravin, na nádoby používané
ku přípravě a k uschování,
na místnosti, v nichž se potraviny prodávají,
dále v dohledu na obchod potravinami, hračkami,
toaletními věcmi, kosmetickými prostředky,
předměty oděvními a j., zejména,
by výše uvedené předměty nebyly
barveny barvami zakázanými.
Budou-li však tento dohled po smyslu ustanovení zákona
z roku 1896, čís. 89. prováděti samostatné
orgány zvlášť k tomu zřízené,
budou podřízeny též zdravotně
policejnímu dozoru státních lékařů
při výkonu onoho bezprostředního dohledu.
Zákon z 16. ledna 1896, čís. 89. doplněn
byl četnými nařízeními ministerskými
(z 3. dubna 1896, čís. 90. ř. z., z 13. října
1897, čís. 234. -239. ř. z. atd.) a výnosy
(ministerstva vnitra z 15. května 1908, čís.
12.520 a 23. října 1908, čís. 37.981).
»Všeobecný zákon potravinový z
roku 1896 nedotýká se samostatné působnosti
obce ohledně výkonů zdravotně policejních
předpisů nad potravinami. Kromě tohoto zákona
vydána byla řada zákonů speciálních,
tak na př. zákon z 25. října 1901,
čís. 26. o obchodu máslem, sýry, sádlem
a jich náhražkami (prováděcí
nařízení z 1. února 1902, čís.
27. ř. z.), dále zákon o ob chodu vínem
a vinným moštem ze dne 12. dubna 1907, čís.
210. ř. z. (prováděcí nařízení
ze dne 27. listopadu 1907, čís. 256. ř. z.)
a důležitá min. nař. ze dne 17. června
1906, čís. 142. ř. z. a z 18. dubna 1908.
čís. 77. ř. z., týkající
se upotřebení barev a látek zdraví
škodlivých při výrobě poživatin
a předmětů spotřeby a j. Pro Slovensko
upravena jest zdravotní policie potravinová článkem
XL. zákona z 1879, dohled k obchodu mlékem, mléčnými
produkty, tuky, oleji, obilím, moukou, medem, paprikou
atd. upraven článkem XLVI. z roku 1895. jenž
doplněn byl velmi četnými nařízeními.
Ohledně zabavení a zničení zdraví
škodlivých pokrmů, nápojů, nádob
atd. platí čl. XIV. zákona z roku 1876 (§
8.). O upotřebení barev při výrobě
potravin a předmětů spotřeby, jakož
i obchodu s nimi vydáno bylo nařízení
ministerstva vnitra ze dne 17. června 1905, čís.
35.556 o upotřebení škodlivých náčiní
nař. ministerstva vnitra z 6. června 1889, čís.
34.652, viz též čl. XXXVIII. zákona
z roku 1908 (bod 6.) ohledně zdravotně policejního
dohledu na potraviny, nápoje a nádoby.
Přísný dohled nad prováděním
zdravotních předpisů ohledně jatečního
dobytka a masa jest nutným za tím účelem,
by nebylo prodáváno maso zdraví škodlivé;
tento zdravotní dohled jest též proto žádoucím,
poněvadž potraviny z nemocného dobytka pocházející
i v lidském těle těžká onemocnění
způsobiti mohou. Předpisy o ohledání
porážky dobytka, zákazu tajné porážky,
podomního prodeje masa, nucené porážky
v jatkách atd. obsaženy jsou ve všeobecném
zákoně o dobytčím moru ze 6. srpna
1909, čís. 177. ř. z., kterýžto
zákon jest povahy všeobecné a ohraničen
jest toliko negativně těmito zákony téhož
druhu, stojícími mimo něj a pouze novelisovanými:
zákonem o pádu hovězího dobytka z
29. února 1880, čís. 37. ř. z., novelisovaným
zákonem z 6. srpna 1909, čís. 180. ř.
z. a zákonem ze 17. srpna 1892, čís. 142.
ř. z. o zamezení a potlačení plicní
nákazy hovězího dobytka novelisovaným
zákonem z 6. srpna 1909, čís. 182. ř.
z.; kromě toho vydána byla v této věci
velmi četná minist. nařízení.
Pro Slovensko stanoví čl. XL z roku 1879 a čl.
VII. zák. z roku 1888 předpisy ohledně prohlídky
a prodeje masa: zdravotní nařízení
vydána byla o prodeji masa koňského (nař.
min. obchodu, z 28. března 1902. čís. 18.111)
a oslího (nař. min. obchodu z 11. června
1904, čís. 37.006.), živnosti řeznické,
jatek, dobytčích trhů obsahuje příslušné
předpisy zdravotně veterinářské
§ 14. čl. zák. VII. z r. 1888 a zákon
o veterinářství, viz též §
9. čl. XXXVIII. 1908 bod 9. zdravotně policejní
kontrole jatek, řeznických krámů a
v nich se nalézajícího masa.
2. Zdravotní dohled na vodu pitnou, užitkovou, tekoucí
i stojatou a na odstraňování odpadků
a splašků, má za účel provedení
opatření, jimiž brániti jest odtékání
splašků ze stájí, hnojišť,
závodů průmyslových a j. na místa
veřejná neb do vod, kterých se používá
neb které nemají volného odtoku, jakož
i jimiž zabrániti jest podzemnímu vnikání
těchto tekutin do studní a vodovodů, i vnikání
splašků do postranních toků vodních,
pokud nebyly v ohledu zdravotním učiněny
neškodnými; dále nutno dohlížeti
k tomu, aby tekoucí i stojaté vody nebyly znečišťovány
a aby bylo postaráno o občasné čištění
studní, hlavně veřejných, a o opatřování
dobré pitné vody a užitkové. K tomu
vztahuje se § 398. trest. zák., dále příslušná
ustanovení ř. z. vodního z 30. května
1869. čís. 93. ř. z., zem. vodního
zákona pro Čechy z 24. září
1905, čís. 124. z. z., pro Moravu z 10. února
1903, čís. 27, z. z., pro Slezsko z 10. března
1907, čís. 18. z. z., dále vyhláška
českého místodržitelství z 24.
září 1892, čís. 64. z. z. ohledně
znečišťování vod a příslušná
ustanovení jednotlivých stavebních řádů.
Pro Slovensko platí §§ 10., 12., 14., 15., 24.,
25., 29., 156., 178. a 185. čl. zák. XXII. 1885
(vodní zákon) pokud jde o pitnou vodu studně,
jich ochranu, jich stavbu a používání
atd. dále i minist. nařízení z 31.
prosince 1885, čís. 45.689. přestupky trestají
se podle § 105. čl. XL. z r. 1879, viz též
§ 9. čl. XXXVIII. zákona z 1908. bod 10. o
dohledu na čistotu vody a studní.
3. Zdravotní dohled na hostince a jiné budovy veřejně
přístupné dbá zejména toho,
by vyhověno bylo zdravotním předpisům,
jichž při zřizování a užívání
těchto budov a místností nutno šetřiti.
Sem náleží též výkon zdravotního
dohledu s všeobecného stanoviska zdravotního
nad školami; zejména nutno dohlédati k tomu,
aby jak zařízení místností
školních, tak i nářadí, lavice
atd. vyhovovalo požadavkům policie zdravotní.
Příslušné právní předpisy
obsaženy jsou, pokud jde o budovy veřejně přístupné,
v živn. řádu z 5. února 1907, čís.
26. ř. z.. dále v divadeIním řádu
z 25. listopadu 1850, čís. 454. ř. z., v
divadelním řádu pro Čechy v zákoně
z 27. března 1887, čís. 27. z. z., jakož
i ustanoveních jednotlivých stavebních řádů
a j.
Ohledně dohledu ke školám obsaženy jsou
příslušné předpisy ve výnosu
min. vyučování z 9. června 1873, čís.
35. ř. z., a to ohledně staveb veřejných
škol obecných i měšťanských
a zařízení místností školních,
dále v nařízení min. vyučování
z 12. března 1888, čís. 7099. a výnosu
min. školství z 10. dubna 1883, čís.
21.063. ohledně zařízení místností
školních, jakož i v celé řadě
jiných nařízení a výnosů.
Na Slovensku upraven jest prodej a cepování lihových
nápojů po stránce zdravotní (a policejní)
čl. XXV. zák. z 1899 a nařízeními
min. vnitra z 2. prosince 1899, č. 78.543.
4. Zdravotní dohled podnikům průmyslovým
a živnostenským týká se jednak spolupůsobení
při schvalování živnostenských
provozoven (§ 25., 44. živn. řádu, výnos
min. obchodu ze 14. prosince 1906, č. 24.061, jednak dohledu
k tomu, by opatření v zájmu zdravotním
při udělování živnostenských
oprávnění a při schvalování
živnostenských provozoven podnikateli uložená
byla jím splněna a zachovávala se též
při provozu oněch podniků. Lékaři
obvodní a obecní jsou při svém povolání
ve stálém styku s nejširšími vrstvami
obyvatel a mohou při tom zajisté dohlédati
na různé zdravotní závady v podnicích,
jež ohrožují zdraví dělníků
a mají důvod jednak v zařízení
podniků, jednak v provozu práce; sem náleží
celá řada opatření ochranných
ohledně dělníků průmyslových,
živnostenských a průmyslu domáckého,
dále ohledně práce dětí, žen
a dělníků mladistvých, jež zasluhují
zvláštní ochrany (viz zejména zákon
z 19. prosince 1918, č. 91. sb. z. a n. o 8hodinné
době pracovní, zákon ze dne 17. července
1919, č. 420. sb. z. a n. o práci dětí,
dále nařízení ministerská z
23. listopadu 1905, č. 176. ř. z. a ze dne 7. února
1907, č. 24. ř. z., obsahující předpisy
ohledně ochrany života a zdraví pomocných
dělníků, jakož i příslušné
předpisy živn. řádu).
Na Slovensku upraven jest zdravotní dohled k živnostenským
podnikům článkem XXIV. zákona z r.
1896 § 15. a jednotlivými minist. nařízeními,
na př. ohledně opatření proti tuberkulose
v dílnách atd.
5. Dohled k lékárnám upraven jest zvláště
zákonem ze dne 18. prosince 1906. čís. 5.
ř. z. z 1907 a celou řadou prováděcích
nařízení, vydaných k tomuto zákonu.
Úprava a unifikace těchto předpisů
s hlediska moderního se připravuje.
Předpisy o lékárnické sazbě
upraveny nejnověji nařízením ze dne
2. října 1919, č. 172. sb. z. a n. Živnostensko-právní
předpisy o vymezení oprávnění
lékáren oproti obchodům materiálním
a jiným živnostem sem spadajícím, uvedeny
jsou v min. nař. ze dne 17. září 1883,
č. 152. ř. z., ze 17. června 1886, čís.
97. ř. z., z 6 prosince 1895. čís. 188. ř.
z. a v novele živn. řádu z 5. února
1907. č. 26. ř. z.
Obchod tajnými prostředky zakázán
jest min. nař. ze 17. září 1883, čís.
152. ř. z.
Dohled na obchod látkami škodlivými zdraví
upraven jest zákonem ze dne 16. ledna 1896, čís.
89. ř. z.
Živnostenská výroba jedů jest živností
koncesovanou (čl. XIV. § 15. živn. řádu),
obchod jedy jest rovněž živností koncessovanou
a upraven jest minist. nařízením z 21. dubna
1876, č. 60. ř. z. a 17. září
1883, čís. 151. ř. z.
Nedovolený prodej léků trestá se podle
§ 354. a 355. trest. zák., neoprávněný
prodej jedu pak podle §§ 361.-371. trest. zák.
a podle § 17. ministerského nařízení
z r. 1876, č. 60. ř. z.
Dohled k zamezení neoprávněného vykonávání
lékařství (§ 343.), jež se trestá
podle § 344. trest. zák., upraven je zákonem
ze dne 15. července 1919. čís. 419. sb. z.
a n. Výkon babictví upraven jest celou řadou
starých guberniálních nařízení,
v poslední době pak minist. výnosem z 25.
května 1876. čís. 6655. a minist. nařízením
z 10. září 1897, čís. 216.
ř. z., na moderní úpravě této
důležité instituce se právě pracuje.
Neoprávněné vykonávání
babictví stíhá se podle trest. zákona
(§§ 339., 343., 358., 359. a 498.) a minist. nařízení
ze dne 6. března 1854, čís. 57. ř.
z.
Pro Slovensko upravuje obchod léky 16. oddíl čl.
XIV. zák. 1876 s příslušnými
nařízeními; přestupky trestají
se podle čl. XL. zák. 1879.
Výroba a obchod jedy upraveny jsou v § 17. čl.
XIV. zák. 1876; přestupky stíhají
se podle § 108. čl. XL. z r. 1879. Dále bylo
vydáno nařízení min. vnitra o obchodu
léky a jedy ze 4. ledna 1895, č. 111.005/14.
Prodej tajných prostředků a léků
zakázán jest celou řadou speciálních
nařízení min. vnitra.
Mastičkářství trestá se podle
§ 52. čl. XIV zák. z r. 1876 a § 92. čl.
XL. z r. 1879.
Neoprávněné vykonávání
babictví stíhá se podle § 92. čl.
XL. z r. 1879. Instrukce pro porodní báby obsažena
jest v nař. min. vnitra z 3. října 1902,
čís. 95.000. Viz též § 9. čl.
XXXVIII. 1908, bod 7. a 11. o dohledu zdravotně policejním
a lékárny a porodní báby.
6. Povinnost ku poskytování první pomoci
při náhlých onemocněních a
úrazech ukládá zejména pečovati
o to, by osobě pomoci potřebné dostalo se
co nejdříve přístřeší
a lékařského ošetření;
viz § 7. instrukce služební pro obecní
a obv. lékaře v Čechách, jež
vyhlášena 8. února 1899, čís.
6. z. z. Ohledně Slovenska viz § 9. čl. XXXVIII.
z 1908, bod 1. a 12. o poskytování lékařské
pomoci při porodu, ošetřování
chudých zdarma a lékařském spolupůsobení
v případech záchrany života.
7. Osoby neduživé, v osnově zákona jmenované,
jsou svěřeny zvláštnímu dohledu
obce. Při dohledu k jich ošetřování
povinen jest spolupůsobiti obecní neb obv. lékař
(§ 8. služební instrukce z 8. února 1889,
č. 6. z. z. a j.); státní lékař
zejména bude vésti evidenci, t. j. seznamy o všech
neduživých osobách v osnově zák.
uvedených, též o nemanželských
dětech, z nalezinců a porodnic pocházejících,
jež jsou v cizím opatrování v obvodu
(obci) a bdíti nad jich ošetřováním,
jakož i vésti záznamy o stavu těchto
opatrovanců. Sem náleží tudíž
výkon dohledu po stránce odborné nad osobami
neduživými, které se mimo ústav veřejný
v obcích zdržují, jakož i spolupůsobení
při soupisu a doplňování seznamu těchto
osob.
Ohledně Slovenska viz § 9. čl. XXXVIlI. 1908,
bod 5. dohledu lékařského na dítky,
patřící do svazku státních
dětských útulků a umístěné
v městě, obvodu, dále na dítky dané
na kojení, na choromyslné, nalézající
se v obecním ošetřování a ústavy
choromyslných do rodinného ošetřování
dodané, na idioty, němé, hluchoněmé,
slepé a mrzáky; o všech těchto osobách
povinen jest lékař vésti evidenci.
8. Opatření proti nakažlivým a lidovým
nemocem, jakož i boj proti nim náleží
jednak do kompetence státní správy (viz §
1. a 2. lit. c) zák. z r. 1870, čís. 68.
ř. z., dále velmi důležitý zákon
ze dne 14. dubna 1913. č. 67. ř. z., min. nař.
z 5. května 1914. č. 103. ř. z., jakož
i celou řadu různých nařízení
a výnosů ohledně potírání
nemocí infekčních a lidových), jednak
náleží ve značném rozsahu i do
kompetence příslušných orgánů
autonomních v samostatném i přeneseném
oboru působnosti (§ 28. českého zříz.
obecního, §§ 3. a 4. říš.
zák. zdrav. z 1870 a jednotlivé zemské zákony
zdravotní a příslušné instrukce).
Působnost obcí zákonem epidemickým
z 1913. č. 67. ř. z., nejen že zůstala
nedotčenou, nýbrž rozsah její byl tímto
zákonem značně rozšířen
(§ 43. epid. zák.).
Opatření, jež mají nemocem nakažlivým
čeliti, jsou jednak přípravná, jednak
přímá opatření pro tlumení
jednotlivých chorob infekčních.
Epidemickým zákonem z r. 1913 uložena byla
obecním a obvodním lékařům
velmi rozsáhlá a nebezpečná povinnost
spolupůsobiti při účinném tlumení
nemocí přenosných.
Přestupek epid. zákona stíhá se podle
§ 393. trest. zákona. Předpisy o desinfekci
obsaženy jsou ve vyhlášce místodržitelství
českého z 6. dubna 1886, č. 16. z. z., a
31. srpna 1893. čís. 55. z. z.
Ohledně Slovenska obsaženy jsou právní
předpisy, týkající se tlumení
nakažlivých nemocí v §§ 80.-91. čl.
XlV. zák. z 1876 a zákonů jej doplňujících
i příslušných min. nařízení.
Přestupky tohoto zákona stíhají se
podle § 99. čl. XL. z 1879, podle § 7. čl.
XL. z 1876, § 316. trest. zák. a podle §§
100. a 101. čl. XL. z 1879. viz též §
9. čl. XXXVIII. z 1980, bod 15., ohledně kontroly
opatření, naříezných proti
nakažlivým nemocem a desinfekce vedení nemocnic
a pro nemoci epidemické.
9. Na základě § 4. lit. e) ř. z. zdrav.
náleží zdravotní dohled k soukromým
ústavům léčebným a p., dále
podle § 3. lit. a) cit. zák. do led k lázním
očistným, jež jsou živností svobodnou,
obcím; různé lázeňské
řády, pocházející ze starších
dob, pečují o prostředky při náhlých
nehodách, obsahují opatření proti
vzniku a přenesení nemocí nakažlivých
použitím koupelí a podob.