V nejnovější době zřizují
se zvláštní poradny pro matky, tuberkulosní
nemocné a pohlavně nemocné; dohled k těmto
poradnám náležeti bude státním
lékařům pro policii zdravotní.
10. Ohledávání mrtvol (§ 4. lit. c)
říš. zdrav. zák.) zavedeno bylo dekretem
ze dne 17. listopadu 1796 za tím účelem,
aby se předešlo pohřbení za živa,
aby se odkrylo, zda snad násilným způsobem
přivoděna byla smrt a objeven byl vznik nemocí
nakažlivých.
V Čechách vydána byla místodrž.
obšírná instrukce o výkonu prohlídky
mrtvol dne 1. července 1894, čís. 61. z.
z. k čís. 58.897. na Moravě pak nařízení
místodrž. ze dne 2. srpna 1895, čís.
66. z. z. k čís. 28.599; tato moravská instrukce
odpovídá i nynějším moderním
požadavkům a mohla by sloužiti za vzor pro celostátní
úpravu této věci.
Soudní a zdravotně policejní ohledání
mrtvol spojeno je s pitvou, jež upravena jest nař.
min. spravedlnosti z 28. ledna 1855, č. 26., §§
127. až 131. rak. trest. zák. z 23. května
1873, čís. 119. ř. z., min. nař. z
28. ledna 1885, č. 26. ř. z. pro pitvu soudní,
min. nař. ze dne 8. dubna 1857. čís. 73 ř.
z. pro pitvu zdravotně polic. i soudní.
Na obdukce mimoúřední vztahují se
ustanovení výnosu ministerstva vnitra ze dne 14.
února 1887, č. 13.630; dále vydáno
nařízení min. vnitra a kultu z 29. září
1914, č. 263. ř. z., ohledně výkonu
zdravotně policejních pitev a opatření
vzhledem k mrtvolám osob zemřelých na nemoci
infekční.
Pro Slovensko obsahuje všeob. zák. zdrav. z r. 1876
předpisy právní ohledně ohledávání
mrtvol, pohřbívání a hřbitovů
(§§ 109.-123., čl. XIV. 1876. Podle tohoto zákona
zjišťuje se smrt úředním ohledačem
mrtvol (zpravidla lékařem); případ
úmrtí musí býti během 24 hodin
státnímu správci matrik oznámen (§
68., čl. XXXIII. 1894). O ohledání mrtvol
a ohlédačích vydáno bylo nařízení
min. vnitra ze dne 4. července 1876, čís.
31.025. Viz též § 9., čl. XXXVIlI. 1908,
bod 4.. 13. a 14. o prohlídkách a pitvách
mrtvol. Předpisy o policejně lékařské
pitvě obsaženy jsou ve výnosech min. vnitra
z 24. prosince 1887, č. 78.879. 14. února 1889,
č. 78.579 a z 15. března 1889. č. 8782.
11. Normální předpisy o zakládání
a zrušování hřbitovů obsaženy
jsou v dekretu ze dne 23. srpna 1784, čís. 21.027.,
doplněném dekretem z 5. prosince 1785, dále
dekrety čs. gubernia z 6. srpna 1812 a 18. května
1832.
Podle § 3. lit. d) ř. z. zdrav. jest péče
o zřízení pohřebišť a udržování
jich v dobrém stavu povinností obce, dosavadní
hřbitovy konfesní nepozbyly tímto předpisem
svého rázu, aniž přešlo jich vlastnictví
na obec, i obci přísluší zdravotně
policejní dohled na hřbitovy konfesní, kdežto
vlastnictví jich náleží obci náboženské.
Zříditi nový hřbitov nebo rozšířiti
dosavadní, jest i zůstane povinností obce,
po případ vyšších svazků
samosprávných.
Pohřbívání zemřelých
upraveno bylo nejprve dekretem z 1. března 1771, později
jednotlivými řády hřbitovními.
Zákonem ze dne 1. dubna 1919, čís. 180. sb.
z. a n., zavedeno bylo fakultativní pohřbívání
ohněm.
Doprava mrtvol jest regulována nařízením
minist. vnitra z 13. srpna 1859. čís. 17.913, min.
nařízením z 3. května 1874. čís.
56. ř. z., předepsána byla zvláštní
opatření zdravotní, jež zachovávati
jest při vykopávání a dopravování
mrtvol neb zbytků mrtvol. V instrukci, jež bude vydána,
bude nutno učiniti opatření, by povolení
dopravy mrtvol uvnitř zdravotního obvodu podmíněno
bylo svolením místního lékaře
státního a neb o k tomu třeba příště
povolení lékaře okresního úřadu
politického.
Při každém hřbitově má
býti zřízena umrlčí komora,
aby tam mohly býti dopraveny ony mrtvoly, jež nelze
až do pohřbu ponechat v bytech (dekret z 25. února
1719 a 13. dubna 1845. č. 17.423).
Pro Slovensko zřízení samostatných
konfesních hřbitovů upraveno jest nařízením
min. vnitra z 2. července 1906, č. 57.891, o vykopání
mrtvol a jich převozu vydáno bylo nařízení
min. vnitra ze dne 4. září 1906, č.
25.857 a z 25. srpna 1896, č. 66.838, viz též
§§ 109.-123., čl. XIV. 1876.
12. Dohled zdravotně policejní na trhy dobytčí,
transporty dobytka, na porážky, vydávání
dobytčích pasů, na obchod se zvířaty
atd. jest po výtce věc policie veterinární
a náleží podle zákona z 6. srpna 1909,
č. 177, ř. z. v první řadě
do působnosti orgánů veterinerních.
Lékař se stanoviska zdravotního vykonává
dozor tam, kde není postaráno o zvláštní
dozor veterinární zvlášť ustanovenými
silami zvěrolékařskými. Příslušné
právní předpisy uvedeny jsou v osnově
shora, nutno ještě uvésti zákon ze dne
19. července 1879, č. 108, o desinfekcí při
transportech dobytčích na železných
drahách a na lodích s novelou ze dne 6. srpna 1909,
čís. 184 ř. z. Podle těchto zákonů
náleží posud v samostatný obor působnosti
obce toliko spolupůsobení při opatřeních
k odvrácení, omezení a potlačení
dobytčích nemocí nakažlivých
a jak již uvedeno v důvodech při § 4.
lit. e) osnovy, prohlídka jatečního dobytka
a masa.
V Uhrách (tudíž i na Slovensku) věnována
byla zdravotní policii veterinářské
zvláštní pozornost. Starší zákony
čl. XX. 1874 a XXVlI. 1880 byly zrušeny zákonem
či. VII. 1888, t. j. všeobecným zákonem
o veterinářství; hlavní zásadou
tohoto zákona jest předmětem úředního
dohledu a opatření jest vše, co k udržení,
ochraně a zlepšení zdravotního stavu
dobytka, k léčení jeho nemocí a k
tlumení nákazy slouží; dalším
opatřením všeobecné povahy jest zákaz
neb účelné omezení dovozu neb provozu
nemocných a nemocí podezřelých zvířat.
Přísné předpisy platí též
ohledně dobytčích trhů, obchodu s
dobytkem, jatek, dopravě dobytka a pod.
Zvěrolékařská služba postátněna
byla čl. XVII. 1900, veterinářství
upraveno bylo též velmi četnými min.
nařízeními. Viz též § 9.
čl. XXXVIll. 1908. bod 9. ohledně prohlídky
masa na jatkách a kontroly jatek.
13. Dohled na trhy s dobytkem upraven jest právní
i předpisy, uvedenými v předchozím
odstavci; dohled na trhy s potravinami upraven jest zejména
zákonem o obchodu potravinami z 16. ledna 1896, č.
89. ř. z. a jinými, jakož i zvláštními
tržními řády. (Viz též živnost.
řád. § 70. a j.).
Na Slovensku upraven jest dohled k dobytčím trhům
zákonem o veterinářství čl.
VII. 1888 a dohled k trhům živ. řádem
čl. XVII. 1884.
14. Dohled na pohodnictví, jež jest živností
koncesovanou (§ 15., bod 9. živn. řádu),
bezprostředně vykonává obec ve vlastním
oboru působnosti. Instrukce pro pohodného v Čechách
upravena byla původně zákonem z 25. února
1860, čís. 11. z. z., na Moravě vydána
instrukce z 12. srpna 1866.
Neškodlivé odstranění zdechlin zakopáním
vyžaduje opatření mrchoviště; obzvlášť
nutno přísně dozírati na pohodnici
a na mrchoviště, by se zabránilo nepatřičnému
použití částí zdechlin, jež
se mají zakopati. Sem náleží též
provádění veterinárně policejních
opatření vzhledem k chovu psů a k zabránění
i tlumení vztekliny (zákon o morových nemocech
zvířecích z 6. srpna 1909, č. 177.
ř. z. a příslušná prováděcí
nařízení). Zřízení a
udržování mrchoviště, náleží
do samostatné působnosti obce. Pokud by opatření
zdravotní policie měla v zápětí
nutnost zřízení jisté instituce, ústavů
atd. (na př. hřbitova, umrlčí komory,
mrchoviště, jatek, trhů dobytčích
tržnic, infekčních pavilonů a desinfekčních
zařízení, sléháren, prostředků
nutných při porodu, dopravních a ochranných
prostředků), náleželo by ovšem
vydávati příslušná nařízení
státním úřadům zdravotním,
opatření věcných zařízení
zdravotních náleželo by však obcím,
po případě vyšším samosprávním
svazkům, jichž kompetence musila by býti náležitě
vyhráněna.
Výkon zdravotní policie a dohled na výkon
veřejně zdravotní služby, podobně
jako organisační činnost po stránce
osobní a věcné, nutno prováděti
jednotně podle stejných zásad; z té
příčiny vyhradila osnova zákona tuto
úřadní působnost správě
státní (§ 1. osnovy), kdežto péči
o zdravotní zařízení a věcné
potřeby sloužící k výkonu policie
zdravotní ponechala posavadním činitelům,
t. j. obcím, po případě vyšším
svazkům samosprávným (§ 31. a násl.
zákona o župních a okresních úřadech).
Též za tím účelem pojat byl do
osnovy § 14. Přikázání výše
uvedené úřadní působnosti správě
státní jeví se nutným z příčin
v důvodové zprávě u § 1. uvedených,
kdežto ponechání péče o zřízení
zdravotních zařízení a věcných
potřeb obcím, resp. vyšším svazkům
samosprávným, jeví se nutným jednak
z důvodů finančních, jednak též
proto, že jak z povahy věci plyne, mohou býti
zařízení tato též obcemi neb
vyššími svazky samosprávnými účelně
a účinně za dohledu a iniciativního
působení úřadů státních
zřizována a užívána, při
čemž v úvahu přicházejí
nejen potřeby zdravotní, nýbrž i různé
potřeby sociální; nutno tudíž
i při zmíněných poměrech ponechati
zřizování i provoz těchto zařízení
obci, jako samostatnému orgánu.
Osnova majíc na mysli zákon o zřízení
župním, intenduje to, co jest účelem
také tohoto zákona, totiž, aby břemena
související s humanitní a sociální
péčí, převzaly korporace finančně
silnější, jimiž budou župy, neboť
všechny tyto, často místní potřeby,
nelze úplně přesunouti na stát.
Nynější stav pak jest ten, že celá
řada obcí zřídila skutečně
dokonalá zařízení zdravotní,
naproti tomu většina obcí, hlavně na
Slovensku, postrádá i těch nejpotřebnějších
zařízení; tu právě bude úkolem
organisační i iniciativní působnosti
státní správy zdravotní, aby dotčené
obce, eventuelně vyšší svazky samosprávné,
přidržela k tomu, by postupně v mezích
své finanční schopnosti provedly nejnaléhavější
opatření.
Samozřejmě budou právě ony obce ve
výhod, které zřídily již tato
věcná zařízení, jež po
výtce slouží místním zdravotním
potřebám obyvatelstva a ponechána budou samozřejmě
k tomuto účelu i po zestátnění
zdravotní policie, před oněmi obcemi, jež
teprve vlastním nákladem je zřizovati budou,
takže nevzniknou nesrovnalosti v neprospěch obcí,
které si opatřily již zdravotní zařízení
věcná.
Vliv státu v této věci nezbytným jest
i z toho důvodu, ježto by jinak samosprávné
korporace při plné své samostatnosti uplatňovaly
velmi často své partikulární snahy
na újmu účelného a oekonomického
rozřešení důležitých zdravotních
zařízení, jednak chovaly by se k těmto
významným opatřením buď z nedostatku
porozumění neb z důvodů osobních
netečně.
V § 4. a násl. § 5. osnovy zákona jest
pojem zdravotní policie a další okruh povinností
státních lékařů vymezen
tak, aby nemohl se státi pro svou nejasnost předmětem
sporu a aby i do praxe nebylo vnášeno nejisté
rozhodování, jak tomu jest při předpisech
té doby platných.
K povinnostem státního lékaře náležejí
kromě záležitostí souvisejících
s obstaráváním zdravotní policie zejména
také některé agendy, jež s policii zdravotní
přesně nesouvisejí, poněvadž
jest snahou státu tyto druhy činnosti nějakým
způsobem upraviti a je již nyní určitým
orgánům přiděliti.
a) Provádění veřejného očkování;
tato věc upravena jest též zákonem o
povinném očkování proti neštovicím
ze dne 15. července 1919, čís. 142. sb. z.
a n.; náklady na veřejné očkování
hradí podle § 17. cit. zák. státní
fond.
Očkování obligatorní na Slovensku
svěřeno jest zvláštním úředním
lékařům očkujícím, kteří
jsou z pokladny státní za provádění
očkování odměňování
(čl. XIV. 1876 a čl. XXII. 1887; viz též
§ 19. čl. XXXVIlI. 1908, bod 3., podle něhož
obecní [krajský] lékař provádí
ve svém městě [obvodu] za honorář
stanovený ministerstvem vnitra očkování
[revakcinaci]) a je-li nařízeno, též
nucené očkování odrostlých.
b) Bezplatné léčení nemocných
chudých v obci se zdržujících, bez ohledu
na jich příslušnost (jak stanoveno již
jest zem. zákon, moravským v § 12. a slezským
v § 27., jakož i navrženo bylo v osnově
českého zem. zák. zdrav. z r. 1908, kdežto
v instrukci služební pro obec a obvod lékaře
v Čechách v § 7. stanovena bylo pouze povinnost
k ošetřování nemocných chudých),
jakož i chudých v obecních ústavech,
chudobincích a pod.
Za chudé po smyslu zákona z 3. prosince 1868, č.
59. z. z. a jednotlivých zákonů partikulárních
bude možno považovati ony osoby, jež na základě
domovského zákona (z 3. prosince 1863, č.
105. ř. z. a 5. prosince 1896, č. 222. ř.
z.) požívají chudinského zaopatření
neb podle vysvědčení obecního starosty,
resp. orgánu, jenž bude příště
nositelem chudinské péče, nemohou lékařský
honorář ze svého zaplatiti.
Omezení této povinnosti za bezplatné léčení
chudých do obce příslušných vedlo
by zejména v obcích se značnějším
přílivem obyvatelstva z cizích chudých
obcí jen ke stížení pomoci lékařské
a vleklým jednáním úředním
a bylo nejvýše odůvodněno jen potud,
pokud tato péče náležela obcím,
nikoliv však bude-li policie zdravotní a po případě
i péče o chudinství, náležeti
státu. Obec, resp. orgán, jemuž svěřena
bude péče o chudinství, povinna bude dáti
každoročně lékaři seznam osob
nalézajících se v chudinském zaopatření
a v obci bydlících. Pro speciální
účel tohoto ustanovení zákona nelze
vyměřiti spolehlivé kriterium chudoby, aspoň
tak, jak tomu jest v § 63. civilního řízení
soudního pro speciální účel
zákona z 1. srpna 1895, čís. 13. (útraty
procesní) neb předpisech o imunitě exekuční
podle čl. IX., č. 10. novely k řízení
exekučnímu z 27. května 1896, č. 78.
ř. z., nýbrž bude nutno považovati otázku,
o níž jde za quaestio facti. Útraty vzniklé
za léky při léčení chudých
povinny budou platiti obce neb nositel příští
péče chudinské podle předpisů
zákona domovského.
Léčení bezplatné místních
chudých jest kategorickým příkazem
doby a jedním z nejnaléhavějších
sociálních problémů, dlužno však
podotknouti, že následkem zavedení a rozšíření
tak zv. rodinného pojištění, počet
osob chudinského léčení potřebných
bude značně snížen.
Ohledně Slovenska viz § 9. čl. XXXVIII. 1908,
bod 1., ohledně léčení chudých
obyvatel zdarma.
c) Zdravotní dozor k dělníkům hospodářským,
lesním, saisonním a ku čeledi pojat byl do
osnovy z důvodů uvedených při §
4. č. 4., sem náležejí též
zdravotně policejní opatření, nařízené
výnosem místodržitelství českého
z 1. května 1912, čís. 22. B 1924, proti
zavlečení nakažlivých nemocí
příchodem saisonních polních dělníků.
Na Slovensku § 29. článek XLVII. z r. 1907
(zákon o hospodářské čeledi
zavazuje službodárce postarati se o hygienické
ubytování čeledi, zejména musí
každý ženatý čeledín míti
zvláštní síň s komorou. Viz též
článek XLVI. 1907 ohledně státní
podpory pro stavbu domků hospodářských
dělníků.
d) V obor této působnosti náleží
dozor ke zřizování a úpravě
tělocvičen, plováren, míst pro hry
a sportovní výkony, jakož i péče
o rozvoj tělesných cviků (sportu a pod.).
Pro Slovensko vydáno nařízení ministerstva
vyučování č. 44.250 z 1887, podle
něhož dozírá školní lékař
na dětské hry a intervenuje u úřadů
v zájmu zřízení dětských
hřišť a plováren.
e) Lékařská péče o školní
mládež není posud náležitě
upravena; jednotlivými v celku nedostatečnými
nařízeními učiněn byl jakýsi
pokus o úpravu: tak zejména ohledně ochrany
školní mládeže před krátkozrakostí
vydán byl výnos min. vyučování
z 26. listopadu 1878, č. 15.213, dále ohledně
zamezení šíření nakažlivých
nemocí ve školách vydán výnos
min. vyučování z 5. února 1884, č.
18.904 kteréžto ministerstvo vydalo též
výnos ze dne 12. března 1888, č. 7.099. jenž
jedná o tom, jak se má ve školách pečovati
o zdraví žáků (vytápění,
ventilace, čistění místností
atd.). Ohledně zavedení školního lékařství
do obecních škol vydalo ministerstvo vyučování
bližší pokyny ve výnosu ze dne 31. května
1906, č. 22.071.
Tím, že státní lékař jako
svoji povinnost vykonávati bude dozor na školní
mládež, rozluštěna bude palčivá
otázka školních lékařů,
neboť nelze toho času pomýšleti na to,
aby zaveden byl podle vzoru velkých měst jednotně
organisovaný specielní dozor lékařský
nad mládeží školní.
Pro Slovensko v § 27. čl. XIV. 1876, v § 5. čl.
XV. 1891 a v § 5. čl. XXVIII. 1876 stanoven jest stálý
dohled úředních lékařů
na obecné šk ly, mateřské školy
a dětské asyly, zejména na budovy, učebny,
vzduch v nich, pitnou vodu a pod. a zavedena jest též
každoroční individuelní prohlídka
školních dítek a pod., viz též
§ 9. čl. XXXVIlI. 1908, bod 8, o dohledu na opatrovny
a obecné školy.
f) Péče o zdravotní výchovu a spolučinnost
při etické výchově, hlavně
šířením znalostí zdravotních
mezi lidem, boj proti pohlavním nemocem, proti alkoholismu,
tuberkulose a jiným lidovým nemocen a zhoubným
zdravotním pověrám bude jedním z důležitých
úkolů státních lékařů;
poučování obyvatelstva, konané lékaři
při každé ordinaci nejen po stránce
zdravotní, ale i po stránce mravní nutno
tímto ustanovením povýšiti na úřední
výkon a jako takový je týž oceňovati,
neboť lékaři při denním styku
s obyvatelstvem a zjednáním si důvěry
téhož, mohlo velmi mnoho po této stránce
vykonati pro utužení zdraví národa a
upevnění základu jeho mravní výchovy.
Vymezení činnosti funkcionářů
státní zdravotní policie musí se opírati
o zákonný podklad. Tímto zákonným
podkladem jest právě navrhovaná osnova (§
4. a 5.) pokud se týče jiné zákony
záležitosti této se dotýkající
(zdrav. zák. říšský z r. 1870,
pokud by zůstal v platnosti - § 2.). Osnova však
sama nemůže vyčerpati způsob výkonu
zdravotní policie a musí pomýšleti na
předpisy, jimiž dány budou funkcionářům
těm příslušné pokyny. Na takové
instrukce právě pomýšlí §
6., při platném dosud právním stavu
celá řada otázek v obor zdravotní
policie spadajících upravena jest pouze instrukcemi
(viz instrukci služební pro obecní a obvodní
lékaře v Čechách, vyhlášenou
místodržitelstvím českým dne
8. února 1889, zem. zák. č. 6. o služební
instrukci pro obecní lékaře na Moravě,
vyhlášenou nařízením místodržitelství
ze dne 16. září 1884, č. 28. z. z.).
Bližšími ustanoveními o oboru působnosti
funkcionářů a zřízenců
státního úřadu, jenž vykonává
správu zdravotní, míní se tudíž
hlavně instanční roztřídění
agendy zdravotně policejní v § 4. a 5. osnovy
a v § 2. ř. z. zdrav. z 1870 uvedené mezi jednotlivé
instance, výkon a dohled ohledně policie zdravotní
vykonávající.
Vzhledem k povaze věci (viz zákon o tlumení
nakažlivých nemocí z r. 1913) jeví se
nutným, aby místní státní lékař
oprávněn byl ku provedení určitých
opatření, jež by v min. nařízení
event. taxativně byla uvedena, ovšem se zřetelem
k danému zákonem podkladu.
Zvláštním nařízením bude
nutno stanoviti zejména bližší ustanovení
o oboru působnosti funkcionářů a zřízenců
jmenovaných v § 2. zákona, zvláště
bude nutno vymeziti obor oněch opatření místního
lékaře státního, týkajících
se výkonu zdravotní policie, jež provésti
lze teprve po schválení úřadu I. instance,
vykonávajícího zdrav. správu státní
(referátu při úřadu tomto zřízeného)
k návrhu místního státního
lékaře, dále pak soubor opatření,
jež nutno provésti ihned a při nichž tedy
státní lékař činí okamžité
opatření a rozhodnutí, jenž ovšem
sděluje s úřadem I. instance, vykonávajícím
zdravotní policii resp. referátem zdravotním
při něm zřízeným.
Všechny tyto podrobné předpisy vydány
budou ministerstvem veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy podle potřeby v
dohodě s jinými ministerstvy, jako pokud by šlo
o otázky technické s ministerstvem veřejných
prací, pokud by šlo o úpravu zdravotní
policie, týkající se objektů železničních
v dohodě s ministerstvem železnic. Předpisy
ty, zejména pokud nutna jest úprava rozečlánkování
zdravotní správy, opírati se musí
o základy vnitřní správy, jenž
dán jest zákonem o zřízení
župních a okresních úřadů
v republice Československé na základě
ustanovení § 7. zákona o župním
zřízení, ve kterémž dány
budou základní zásady působnosti zdravotních
orgánů vůbec.
Důležitou otázkou jest, má-li býti
státnímu lékaři ponecháno volné
konání prakse; otázku tuto bude nutno řešiti
kladně, poněvadž tento funkcionář,
jak z povahy věci vychází, nesmí nikdy
opustiti kurativní pole své činnosti.
Počet zdravotních okrsků, jich rozlohu a
hranice určí správa státní
podle všeobecných zásad nařízením,
vytčených vzhledem k potřebě místní.
Až bude celé území státu nově
rozděleno na správní obvody (župy a
okresy), bude nutno i zdravotní okresy přizpůsobiti
nové teritoriální úpravě, podle
zásad stanovených nařízením
a provedení celé úpravy ponechati státní
správě, totiž ústřednímu
úřadu zdravotnímu, po případě
úřadům podřízeným. Při
tom bude třeba vzíti náležitý
zřetel k počtu obyvatelů, komunikačním
a zdravotním poměrům, k povaze výdělečné
činnosti obyvatelstva (kraj zemědělský
a průmyslový) a jiným poměrům.
Stanovení okrsků a j. vyžadovati bude značné
práce a dlouhotrvajícího šetření;
nutno tudíž provedení těchto opatření
uložiti státní správě, jež
bude rozhodovati i o budoucích změnách v
hranicích zdravotních obvodů, jich sídel
a pod. Ostatně také podle jednotlivých zemských
zdravotních zákonů stanoví se resp.
mění obvody, zdravotní sídla atd.
akty správními. Nové v osnově jest
jen to, že se nestanoví počet obyvatel, rozhodný
pro zřízení samostatné obce neb obvodu
zdravotního, ježto nelze to pokládati za účelné,
neboť vzhledem k různým a velmi odlišným
poměrům jednotlivých zemí nelze přesné
směrnice v tomto směru do zákona vložiti;
samozřejmě bude rozdělení zdravotních
okrsků provedeno kromě výminek nezbytně
nutných v mezích příštího
teritoriálního rozsahu úřadů
vnitřní správy.
Zejména dlužno upozorniti na instrukci k § 5.
čl. XXXVlll. 1908 uher. zákona pro Slovensko platného,
jež má při přidělování
lékařských obvodů na zřeteli
mimo počet obyvatelstva jednotlivých obcí
také místní a komunikační poměry,
zejména okolnost, kde jsou doly, továrny a jiné
průmyslové závody, větší
kolonie státních dětských útulků,
neb kde je rozšířen trachom jako endemická
nemoc, pak zeměpisné položení obcí,
veřejné cesty a pod. Dále nutno poukázati
na osnovu nového zemského zdravotního zákona
pro Čechy z r. 1908, jež v § 4. stanoví,
že, má-li v dosavadních obvodech zdravotních
co do přidělení obcí, sídla
lékaře a j., nastati změna, posouditi jest
podle počtu obyvatel, rozlohy, zdravotního obvodu,
podle vzdálenosti jednotlivých obcí od sebe,
jakož i od sídla obvodního lékaře,
podle poměrů komunikačních, populačních,
průmyslových a podle jiných poměrů
rozhodujících pro rychlé a správné
vykonávání služby zdravotní.
Zpravidla nemá obvod zdravotní míti více
než 10.000 obyvatel a 100 km2 rozlohy. Určiti
přesné rozměry jednotlivých obvodů
není možno, zejména nelze stanoviti minimální
rozlohu obvodu neb minimální přípustné
jeho zalidnění; bylo by totiž nejvýše
obtížným stanoviti pro nejrůznější
kraje státu stejně vhodnou mez minimální
a mimo to bude vždy nutno přihlížeti též
k místním a topografickým podmínkám
kraje, potřebám obyvatelstva a j. Výslovně
se podotýká, že do rámce tohoto zákona
náleží též úprava zdravotní
policie měst se zvláštním statutem,
pokud se týče s právem municipálním,
kromě hlav. města Prahy, pro něž bude
tato záležitost upravena zvláště
(viz § 2. tohoto zák.).
Během doby přibylo agendám zdravotní
policie valně na rozsahu, a to jednak rozšířením
dosavadní činnosti zdravotnické (jako při
opatřeních proti infekčním nemocem
atd.), dále i tím, že zřízeny
byly nové instituce a vznikly nové práce,
jako poradny sociálně lékařské,
hygiena školní mládeže, podrobný
dozor nad potravinami atd., kteréžto nově vzniklé
instituce bylo nutno vsunouti do nové organisace při
postátnění policie zdravotní. Bude
tudíž s převzetím veškerých
záležitostí zdravotní policie státem
spojeno pro posavadní obvodní a obecní lékaře
značné rozmnožení jich povinností,
a to tím spíše, poněvadž též
veliká část agendy nynějších
fysiků okresních přesune se na tyto místní
(fysiky) lékaře státní.
Nynější služební požitky obecních
a obvodních lékařů upraveny jsou starými
předpisy zákonnými, neodpovídají
nynějším drahotním a zdravotním
poměrům, ani sociálnímu postavení
lékařů a nejsou nijak v poměru ke
množství a kvalitě povinností, jichž
plnění se od lékařů požaduje.
Nutno totiž při státních (posud obvodních)
lékařích honorovati kvantitu krátce
(mnohostrannost), kvalitu (nebezpečí s ní
spojené) její a stálou pohotovost. I bude
samozřejmě nutno při převzetí
lékařů do služby státní
právní jejich poměry podle zásluhy
upraviti. Jedině správné opatření,
vyhovující spravedlivým nárokům
této kategorie lékařů, po převzetí
zdravotní policie státem může spočívati
pouze v tom, že tito stanouce se veřejnými
úředníky, míti budou požitky
státních úředníků podle
platných právních norem (viz zákon
ze dne 7. října 1919, čís. 541. sb.
z. a n.). Postupové jich poměry upraví se
do 1. září 1919 podle lhůt uvedených
ve služební pragmatice z r. 1914, čili při
zařazování těchto lékařů
do platových tříd nutno postupovati tak,
jako by již byli státními úředníky
od doby ustanovení obvodními lékaři.
Jmenování státních lékařů
říditi se bude podle zásad v příčině
té všeobecné platných. Ministerstvu
nejsou dosud k disposici potřebná data ohledně
počtu, stáří, délky služby
a výše platu obecních a obvodních lékařů
v území celého státu, rovněž
počet těchto míst, zejména na Slovensku,
nemohl býti posud přesně zjištěn
(v Čechách zřízeno jest při
obecní a okresní samosprávě asi 1100
míst lékařských, na Moravě
398, ve Slezsku 72, na Slovensku asi 400 a v Podkarpatské
Rusi 70); nelze tudíž určit předem výši
nákladu, jež uvedeným opatřením
vzniknou. Přibližně možno však počítati,
že celková úprava vyžadovati bude při
počtu 2000 státních lékařů
s průměrnými služebními požitky
10.000 Kč asi 20,000.000 Kč ročně,
nehledě k požitkům zaopatřovacím
a pensijní.
Při tom nutno ovšem uvážiti, že ačkoliv
jest to v zájmu věci samotné, že lékař
vykonávající zdravotní policii, vykonává
praxi pro finanční správu, jež musí
pečovati o rovnováhu v úřednictvu
vůbec, nastávají rozpaky jak se má
na tuto okolnost dívati.
Jest jisto, že lékař s tak důležitou
funkcí, nesmí kurativní svoji část
zanedbávati, jest však také nepochybno, že
úřední činnost zabere lékaři
tomu velkou část času. Přes to však
vzhledem k ostatním kategoriím úřednickým,
nelze okolnost, že pro lékaře ty jest přípustná
možnost soukromých příjmů, přehlédnouti
a nutno bylo proto v zájmu celého úřednictva
vytknouti určité omezení.
Státní správa zdravotní musí
však rozeznávati, vykonávána-li bude
zdravotně policejní služba lékařská
s mimořádnými obtížemi, či
nikoliv. Proto zákon připouští, aby
v okrscích s mimořádnými místními
obtížemi mohl býti lékařům
poskytnut zvláštní místní příspěvek.
Má-li býti nová organisace zdravotní
správy, jež provedena bude převzetím
agendy zdravotně policejní státem, spojena
se zdarem, bude nutno pro výkon její opatřiti
dostatečný počet zkušeného personálu
lékařského.
Nynější obvodní a obecní lékaři
jsou v prvé řadě povoláni ku převzetí
funkci státních lékařů, a to
jednak se zřetelem ke své kvalifikaci, jednak pak
se zřetelem k tomu, že dlouhá léta konali
své povinnosti za nepatrnou odměnu; jest tudíž
spravedlivým požadavkem, by odčiněno
bylo bezpráví páchané na nich řadu
let.
Státní správa nemá ani dostatečného
počtu jiných sil lékařských
pro obstarávání policie zdravotní
a uvítá tudíž s povděkem možnost,
použíti k tomuto účelu posavadních
lékařů autonomních, jimž bude
nutno upraviti právní poměry právě
tak, jako ostatním funkcionářům státním
se stejný předběžným vzděláním.
Kdežto § 8. osnovy jedná o zařadění
kategorie státních lékařů do
hodnostních tříd státních úředníků
a o zásadní úpravě jich právních
poměrů (jakož i ostatního zdravotně
policejního personálu) podle předpisů
právních pro úředníky (a zřízence)
státní s obdobnou kvalifikací, obsahuje §
9. osnovy ustanovení přechodné povahy, neboť
se týká převzetí nynějších
obvodních, obecních lékařů
definitivních, po případě i provisorních
lékařů do služby státní
se započtením jich služební doby do
pense. Samozřejmě bude nutno při přejímání
oněch činovníků do služby státní
postupovati individuelně, na základě jednotlivých
žádostí s příslušnými
doklady, a to s náležitým zřetelem a
opatrností vzhledem k poměrům na Slovensku;
postup při přejímání bude nutno
říditi podle všeobecných zásad
v zákonu vytčených.
Ohledně započítání dosavadní
služební doby dotčených činovníků
definitivně ustanovených do pense ve službě
státní není právních námitek.
Při převzetí provisorních, obecních
a obvodních lékařů do služby
státní bude nutno přihlížeti
ku platným úmluvám pokud se týče
k nabytým právům, poněvadž v
některých případech lékaři
s obcemi uzavřeli zvláštní smlouvu,
podle níž mají obecní lékaři
zajištěny zaopatřovací požitky
(§ 17. zák. z 17. dub. 1906, čís. 34
pro Čechy), ačkoliv jejich služební
poměr nebyl definitivně upraven. Kromě toho
jsou o vodní lékaři, kteří
po svém jmenování stali se členy pensijního
fondu (českého), a nabyli tudíž nároků
na pensijní zaopatření a sloužili celou
řadu let jako definitivní, ucházeli se však
vzhledem k výhodnějším podmínkám
později o místo obvodního (obecního)
lékaře v jiném okresu a byli v něm
jmenováni provisorně, aby tito provisorní
lékaři při přejímání
do služby státní nebyli zkráceni, vsunuta
byla do § 5. osnovy zákona slova »pokud se týče
nabytá práva«.
Pokud jde o započítání služební
doby nutno upozorniti na § 24. zák. z 1906, čís.
34. z. z. pro Čechy, kde jako nejzazší termín
pro určování požitků pensijních
jest stanoven 1. leden 1905, kterýžto termín
vzhledem k započtení tří válečných
let lékařům v zásadě přiznanému
posunut byl na 1. leden 1892; jedná se tudíž
vlastně toliko o započítání
tří let (od r. 1889 do 1891 incl.), poněvadž
nejstarší obvodní lékaři jsou
z r. 1889.
Nynější právní poměry
lékařů obvodních a obecních
uvedeny jsou ve všeob. části důvodové
zprávy při jednotlivých zemských zdravotních
zákonech (pro Čechy z r. 1888, č. 9., pro
Moravu z r. 1909, čís. 98, pro Slezsko z r. 1896,
č. 31 a 1914, č. 26 a pro Uhry (Slovensko) čl.
XXXVllI. z r. 1908); nutno ještě stručně
uvésti právní normy upravující
výslužné obecních a obvodních
lékařů a zaopatřovací požitky
jich rodin.
V Čechách zákon ze dne 17. dubna 1906, č.
34 z. z. uvedl k tomu účelu v život »Pensijní
fond obecních a obvodních lékařů«,
jenž se spravuje nákladem zemským do té
doby, dokud nebude vykazovati žádného přebytku.
Podle § 16. cit. zák. plyne do tohoto fondu výnos
jmenovací sazby v obnosu 100 Kč od každého
definitivně potvrzeného obec. a obv. lékaře,
dále příspěvky těchto lékařů
obnášející 3% z minimálního
platu zák. stanoveného a konečně příspěvky
fondu zemského za každého obec. a obv. lékaře
placené ve výši rovnající se
12.5% zák. stanoveného minimálního
služného lékařova, t. j. 100 Kč
posud za 1 lékaře, tudíž asi 100.000
Kč ročně; korrelatem této povinnosti
zemského výboru ku placení příspěvku,
jehož výši nutno čas od času znova
podle potřeby stanoviti, jest právo zemského
výboru (podle § 25. cit. zák.) potvrzovati
jmenování a pension vání všech
obecních a obvodních lékařů
podle zákona z r. 1888 č. 9 z. z. ustanovených,
jakož i vyměřovati výslužné
a zaopatřovací požitky. Podle výsledku
účetní uzávěrky pensijního
fondu za r. 1918 činila běžná náležitost
poukázaných zaopatřovacích požitků
přibližně 122.000 Kč; jmění
fondu obnášelo 1,322.889 Kč 96 h, z čehož
425.000 Kč připadalo na rak. válečné
půjčky.