Národní shromáždění československé 1918 – 1920

§ 28. chce předejíti přesunům majetkovým, které by měly za účel, jmění konečné na úkor dávky z majetku pod jakýmkoliv pláštíkem ztenčovati.

Případy, o které se zde jedná, jsou sice podstatně různého rázu, ale všem je jedna okolnost společnou, že totiž převedený majetek poplatníkovi náležel, a že by tudíž, kdyby v jeho majetku zůstal, dávce podléhal.

Jednati se může tudíž jednak o majetky, které se v den rozhodný v držení poplatníkově více nenalézají (č. 1.), jednak o majetky, které se sice ve jmění poplatníkově nalézají, ale vzaly na sebe formu, kteráž povinnost k dávce nezakládá (č. 2. a 3.).

V obém směru je třeba korektivu; § 28. je tudíž vzhledem k přípočtům v úzké příčinné souvislosti s odpočty §u 27.

č. 1. Jestliže větší dary a jinaká věnování (přes 1000 K) se odpočítají od jmění obohaceného, tu logicky musí býti, mají-li se zachytiti, připočteny ku jmění dárcovu; dary a věnování pod 1000 K se tedy u obdarovaného ani neodpočítají ani u dárce nepřipočítají.

Číselná hranice je potud důležitá, že jednak nechává stranou menší dary, jednak ale vyvažuje vzájemnou kolisi zájmů obou stran.

Rozhodna je hodnota darovaného majetku, po srážce případné úplaty.

K č. 2 a 3. Jež to se jedná o součástky jmění konečného, avšak součástky dávce z majetku nepodrobené, předpokládá připočtení, že věci tyto v rozhodné době se v majetku poplatníkově skutečné nalézaly; není-li tomu tak, pak přípočet jest možný pouze v mezích č. 1.

Co se hodnoty týče, ve které předměty tyto se připočtou, rozhodny jsou v obou případech náklady nabývací, tedy peníz, který v takových objektech byl investován, nikoliv jejich hodnota dne 1. března 1919, která se tudíž žádnému cenění nepodrobuje.

Co do kvality předmětů vytyčuje návrh zákona zvláštní skupinu t. zv. předmětů přepychových (č. 2), které byly opatřeny po 1. srpnu 1914, a vedle toho postihuje také uložení majetku v cizině (č. 3); minimum hodnoty, zejména u předmětů k č. 2 se nenavrhuje žádné.

Pojem přepychu jest již povahou svojí velice labilní; návrh zákona hledí postihnouti tento oblíbený a rozšířený způsob ukládání a odstraňování nahromaděných peněz s vedlejšími, často zřejmě spekulačními úmysly, co nejšíře, i vypočítává nejmarkantnější typy přepychu, aniž by ovšem poskytnouti mohl výpočet taxativní.

Zjištění jmění počátečného, tedy v pravidelných případech jmění, jak zde bylo před 5 lety, staví orgány ukládací před úkol nanejvýš obtížný; neboť je-li zjištění jmění ke dni 1. března 1919 úkolem nemalým, tím obtížnějším jest, má-li se tak státi pro termín časově tak vzdálený.

Těžiště ustanovení §u tohoto leží v důkazu, jejž strana podati musí, že určité částky jmění měla již v den 1. ledna 1914 neb den pozdější; na důkaze tomto třeba trvati, byť i byl sebe obtížnější, nemá-li přiznáváním majetků fiktivních přírůstek býti uměle stlačován.

Předpis odst. 3 přimyká se k ustanovením daně válečné (čl. 27., č. III. prov. nař. k cit. cís. nař. a § 13. cit. zákona).

Sazby jsou jaksi trestí, která číselně zachycuje a vyjadřuje tendenci a úmysly zákona.

Matematicky vzato jest východiskem pro sazby jednoduchá rovnice, že

Jp (jmění předválečné) + P (přírůstek na jmění) = Jk (jmění dne 1. března 1919 čili jmění konečné).

Rovnice tato má dnes potud vyšší význam, že přes skutečný pokles hodnot jmění národního, jejž způsobila válka zničením, spotřebením atd., přece na druhé straně jednak postupující vzácností statků hospodářských, jednak znehodnocením peněz narostly miliardové hodnoty, kteréž podle všeobecného vox populi volají po zdanění.

P nelze bez vyšetření a srovnání Jp a Jk zjistiti; základním principem návrhu zákona jest tudíž, sloučiti vyměření dávky z majetku a přírůstku na majetku tím, že uno actu

1. nižším % zastihne se Jk, v němž však P jest již zahrnut a že

2. mimoto vyšším % zatíží se P;

zdanění ad 2. vykonává tudíž jaksi funkci sur-taxy.

Progrese (sloupec 2 u P i Jk) spočívá na principu t. zv. prostupňování, jenž zvolen byl již pro daň válečnou, a záleží v tom, že se nestanoví, jako u tarifu daně z příjmu, jediná - ovšem podle výše jmění stoupající - sazba na celé jmění, nýbrž že jmění se rozkládá na celou řadu stupňů, jimiž probíhá, a že progresivní procento dávky platí vždy jen pro dotyčný stupeň.

Přehled skutečného zatížení, jakož i výpočet skutečně vypadající dávky jest sice na první pohled poněkud obtížnější, avšak systém tento má tu velikou výhodu, že spravedlivěji přihlíží k rozdílům ve jmění, a že pro průměrné procento vypadající na celé jmění nikdy není rozhodným procento stupně nejvyššího, nýbrž že skutečné, menší zatížení vyplývá z procent vypadajících jednotlivě na stupně, jimiž jmění proběhlo, takže automaticky zabraňuje se překotnému stoupání dávky při přechodu ze sazby do sazby, čemuž u daně z příjmu třeba čeliti zvláštním předpisem §u 172., odst. 3. zák. o os. daních.

Stupně částečných obnosů (na př. prvních 25.000 K, druhých 75.000 K) tvoří ve svých úhrnných obnosech (na př. v tomto případě 100.000 K) křivku druhého řádu, postupujíce až do maxima 10,000.000 K vždy o 200.000 K; stupně tyto jsou pro obě dávky společné.

Dávka z majetku (Jk) jest nižší, postupujíc od 1% při jmění 25.000 K až do 30% při maximu přes 10,000.000 K, a stoupá s výší Jk v pravidelné křivce; nižší procento jest již z toho důvodu oprávněno, že dávka tato nepřihlíží, a nemůže přihlížeti k tomu, jak jmění toto povstalo, případně jakých změn během války doznalo, tedy vykazuje-li ztrátu či žádný přírůstek, aneb vykazuje-li přírůstek jen kvalitativní, anebo dokonce i kvantitativní; nemůžeť ukládán býti dávce z majetku úkol, s něhož není, totiž vyrovnávati snad újmy během války nastalé; přes to, jak již v §§ech 5. a 55. uvedeno, béře se na vrstvy, které právě zde přicházejí nejspíše v úvahu, nejširší zřetel.

Dávka z přírůstku (P) zatěžuje relativně silněji, spočívá na zásadě, že jest při téže výši přírůstku tím vyšší, čím menší jest Jp (pod 10,000.000 K) a stoupá s velikostí přírůstku při témže Jp rovněž v pravidelné křivce; k výši Jp přes 10,000.000 K se již nepřihlíží, i má se za to, že každé jmění vyšší 10,000.000 K pokud se tarifu týče rovná se 10,000.000 K.

Vzhledem k východišti, které tvoří Jp, nebylo lze se obejíti bez podrobnějšího odstupňování jeho; návrh zákona volí však - v úhrnných částkách - totéž rozdělení, jako u P a Jk (sloupec 2) s tou jedinou úchylkou, že pro P v případech, kde Jp jest rovno nule, případně dosahuje nejvýše 500 K, tedy pro nejmarkantnější případy válečných, thesaurovaných zisků, bylo nutno zvoliti zvláštní stupnici.

Krajní hranici pro dávku z přírůstku tvoří Jp = 0 do 500 K na jedné, a Jp = přes 10,000.000 K na druhé straně; v tomto rozpětí činí dávka z přírůstku z prvých 25.000 K od 16% až 5%, a končí u dalšího přírůstku přes 10,000.000 K vesměs maximem 40%.

Sazby ve čtverci 16 - 5% a 40 - 40% odvozeny jsou z těchto rámcových sazeb grafických a to tak, aby jak ve svislých, tak i příčných kolonách tarifu tvořily pravidelné křivky.

V souvislosti s dávkou z majetku (Jk) dosahuje dávka z přírůstku v částkách přes 10,000.000 K maxima 70% (30 + 40).

S hlediska, mnoho-li straně po zaplacení obou dávek skutečně zbude, tvoří obě dávky jednotný celek, jehož konečný efekt závisí od obou složek, kteréž se navzájem doplňují a vzájemně od sebe závisí.

V této vzájemné konnexitě dochází výrazu celá konstrukce návrhu zákona; ona předpokládá zejména minimum majetku a přírůstku (10.000 K, případně 5000 K), a postižení celého přírůstku, bez rozdílu, z jakého titulu pochází; každákoliv změna v těchto stěžejních bodech měla by následek i změnu v sazbách.

Přiložené přílohy mají za účel znázorniti zatížení, jak v jednotlivých stupních, tak i zatížení celkové, v korunách a průměrném procentu:

příloha I. (dávka z majetku = Jk),

příloha II. (dávka z přírůstku při Jp = 0 - 500 K),

příloha III. (dávka z přírůstku při Jp = 10,000.000 K),

příloha IV. (dávka z přírůstku při Jp = 0 - 500 K, až 10,000.000 K, a přes 10,000.000 K), v niž k vůli přehlednosti se výpočty z přílohy II. a III. opakují.

Při řešení otázky vymezení dvojího zdanění akcií nebo jinakých podílů na podnicích společností a jiných osob právnických, jež jsou v majetku osob fysických, a při stanovení poměru, podle něhož by se dvojí zdanění mělo vymeziti, možno osoby právnické v podstatě rozvrhnouti ve čtyři skupiny:

1. společnosti, mající sídlo a veškeré provozovny, v tuzemsku;

2. společnosti, mající sídlo v tuzemsku a provozovny jak v tuzemsku, tak i v cizině;

3. společnosti, jež mají sídlo v cizozemsku a veškeré provozovny, nebo jich část v tuzemsku;

4. společnosti, mající sídlo v cizozemsku a v tuzemsku část svého jmění (pohledávky), aniž by však měly v tuzemsku provozoven.

Případy, že by společnosti měly v tuzemsku jen sídlo a provozovny by měly v cizozemsku, sotva asi nastanou.

U společností, uvedených pod č. 1. a 2., podléhá dávce z majetku - vyjímajíc případy §u 42., č. 1. a 2. posl. odst. - veškeré jich jmění; cizozemské právní subjekty (č. 3. a 4.) podléhají dávce co do majetku tuzemského s výjimkou krátkodobých obchodních pohledávek.

Budou-li osoby právnické, pod č. 1. a 4. uvedené, podrobeny tuzemské neb cizozemské dávce z majetku stejného druhu (§ 42., čís. 1. a 2.), nastalo by v případech, kdy akcie nebo podíly těchto společností jsou zahrnuty ve jmění osob fysických, rovněž dávce z majetku podrobených, dvojí zdanění těchže součástek majetkových, jemuž zabrániti je prostým požadavkem spravedlnosti berní.

Vymezení tohoto dvojího zdanění může se státi buď tím,

a) že se cena akcií nebo podílů vyloučí prostě z dávkou povinného jmění jednotlivcova, anebo

b) že se od dávky jednotlivci uložené odečte část dávky předepsané společnosti, vypadající na podíl, jejž má jednotlivec v majetku, aneb

c) že se zkrátí dávka podílníku vyměřená o část, připadající na jeho podíly.

ad a) Tento postup byl by sice prakticky nejjednodušší, měl by ale za následek, že by se ohrozila progrese dávky a nemůže proto přijíti v úvahu.

ad b) Postup je nevýhodným z důvodů praktických.

Dávka bude vyměřena různým právnickým osobám u různých berních správ. Za účelem zjištění kvoty, která by osobě fysické měla se od dávky odečísti, bylo by nutno, aby každá berní správa zpravila veškeré ostatní berní správy o výši dávky, jednotlivým osobám právnickým předepsané. Toto sdělování již samo o sobě bylo by u značného počtu osob právnických, jež akcie nebo podíly vydaly, velmi obtížným, zatěžovalo by značnou měrou berní správy a mělo by za následek průtah ve výměře dávky.

Avšak nejen výše původního předpisu dávky, nýbrž i každá změna v předpisu dávky, ať již reasumací předpisu, nebo v řízení odvolacím, musila by býti příslušnou berní správou hlášena všem ostatním berním správám, ježto by změna předpisu dávky osoby právnické měla za následek změnu v kvotě dávky odpočtené osobám fysickým. Tím nastala by u osob fysických nejistota co do definitivní výše předpisu dávky, která by se osobami fysickými těžce nesla.

Zbývá tudíž třetí způsob (ad c), t. j. zkrácení dávky osoby fysické o část připadající na podíly.

V tomto případě zjistí berní správa výši poplatného jmění podílníkova bez ohledu, že jsou v něm zahrnuty i akcie a podílní listy, vyměří naň vypadající dávku z majetku, z nichž pak odečte kvotu připadající poměrně na podíly ve jmění podílníkově zahrnuté.

Při tom bude nutno rozeznávati, zda veškeré jmění společnosti, jež podíly vydala, aneb jen část jeho jest v oblasti republiky československé a v případě, že část jmění leží mimo obvod republiky československé, zda jmění toto bylo stíženo buď tuzemskou dávkou majetkovou, anebo v cizině podrobeno současné dávce majetkové stejného druhu a zda cizí stát postupuje ohledně jmění cizozemských subjektů v tuzemsku ležícího podle zásad vzájemnosti.

Se zřetelem na tyto zásady bude u svrchu uvedených čtyř skupin osob právnických při vymezování dvojího zdanění zachován tento postup:

ad 1. Zde vyloučí se kvota dávky na podíly vypadající plným obnosem.

ad 2. Zde mohou nastati případy, že buď provozovny v cizině byly stíženy obdobnou cizozemskou dávkou z majetku a platí zásady reciprocity, anebo že provozovny v cizině dávkou z majetku zatíženy nebyly.

V obou případech vyloučí se kvota dávky na podíly vypadající plným obnosem, poněvadž v prvém případě tato dávka se klade na roveň dávce tuzemské (§ 31. odst. 3.), kdežto v druhém případě bude celé jmění podrobeno dávce v tuzemsku.

ad 3. Dávce majetku bude podrobeno jen jmění v tuzemsku. Bylo-li ostatní jmění společnosti v cizozemsku ležící podrobeno současné dávce z majetku stejného druhu v cizině a platí-li zásady vzájemnosti, jest považovati celé jmění společnosti za zatížené dávkou z majetku a odečte se od dávky osoby fysické plná kvota dávky na podíly připadající jako u skupin 1. a 2.

Nebylo-li však jmění v cizině ležící podrobeno obdobné dávce a není-li reciprocity, odečte se z části dávky na podíly vypadající jen ona kvota, která připadá poměrně na jmění tuzemské.

Ministerstvu financí vyhrazeno jest právo, při stanovení poměru, v němž jest část dávky na podíly vypadající rozděliti, vzíti za podklad kapitál podrobený v tuzemsku poplatku podle §u 5. zákona ze dne 18. září 1892, č. 171. ř. z., a §u 120. zákona ze dne 6. března 1906, č. 58. ř. z., v případech těch vyšetří se příslušná kvota dávky nikoli podle poměru čistého jmění, nýbrž v poměru kapitálu v tuzemsku poplatku admissnímu podléhajícího ku stejnorodému kapitálu celkovému.

ad 4. V těchto případech přijde otázka vymezení dvojího zdanění v úvahu jen tehdy, byla-li společnost ve vlastním státě podrobena obdobné dávce z majetku. V případě záporném nenastává částečné odpočítávání dávky u osoby fysické.

Ustanovení §u 31. nevztahuje se na podíly výdělkových a hospodářských společenstev a záložen. Tato výjimka má svůj podklad v ustanovení §u 44. posl. odst., podle něhož se cena podílů podniky těmi vydaných, do čistého jmění právnické osoby nevčítá. Následkem toho odpadá zde i vymezování dvojího zdanění.

Ve všech případech jest částečné zkrácení vyměřené dávky vázáno podmínkou, že společnosti, o jichž podíly se jedná, byly dávce z majetku podrobeny, a že souhrn podílů ve jmění osoby fysické zahrnutých činí více než ¹/₂₈ jmění dávce podrobeného.

Jelikož se jedná o hospodářský prospěch strany, bude její věcí, aby nárok svůj uplatnila a náležitě prokázala.

Podle § 173. zák. o os. daních třeba přihlížeti ex lege k početnosti rodiny; § 174. cit. zák. dovoluje pak, aby brán byl zřetel na zvláštní, berní způsobilost poplatníkovu vážně ohrožující poměry; v obém směru jedná se o momenty, ke kterým přihlížeti třeba před vyměřením daně z příjmu.

Podstatně týmž způsobem upravuje návrh zákona otázku tuto i pro obor dávky z majetku; na druhé straně nenavrhuje se však, již vzhledem k mnohem ostřejší progresi a vyšším sazbám, aby sazby stupňovány byly přirážkou pro t. zv. domácnosti méně zatížené (§ 172. a) zák. o os. daních), čímž vyměření dávky po stránce technické se značně zjednoduší.

Formelní řízení ukládací přimyká se podstatně k obdobným předpisům daně z příjmu, až na četné úchylky, které jsou dány jednak povahou dávky z majetku, jednak její nutnou ochranou.

Z úchylek buďtež zvláště uvedeny pouze tyto:

Nepříznivé zkušenosti, které učiněny byly co do dodržování lhůt při soupisové akci, vyžadují v zájmu zjednodušení a urychlení ukládacího řízení citelného zostření, kteréž bude s to pobídnouti liknavé a netečné poplatníky k vykonání povinnosti jim zákonem uložené; navrhuje se podle vzoru zákonodárství cizích zvýšení předepsané dávky, nedostojí-li strana své povinnosti; nezbytně nutno jest důvody, jež mohou omluviti, přesně ve smyslu §u 286. zák. o os. daních vymeziti (§ 38., odst. 1., č. 1.).

Generální fase, kterou podati dlužno, není, jak by se snad vzhledem k provedenému soupisu jmění souditi mohlo, zbytečnou, naopak přiznání toto jest nevyhnutelno, neboť soupis týkal se pouze valné části aktiv, ale skoro žádných pasiv, kdežto toto přiznání týká se celého jmění (všech aktiv i pasiv) a tvoří teprve pravé východiště pro vyměření dávky, soustřeďujíc v sobě zároveň veškerá, pro náležité vyměření dávky potřebná udání a petita strany (§ 36., 37.).

Poplatníkovi uložiti lze za jistých podmínek náhradu útrat; předpis podobný jest, až na zvláštní případ §u 278. zák. o os. daních (útraty nabídnutého nahlédnutí do knih), novum, nicméně nutné, ježto dávka z majetku operuje poměrně více odhady a tudíž živlům fraudulosním poskytuje více příležitostí zapíráním, tvrdošíjným tvrzením, pasivním chováním se a podobně řízení zdržovati a protahovati. (§ 38., odst. 2.).

Dávka z majetku vyměřena býti může prozatímně a to podle hodnoty a výše majetku, jak byl v přiznání uveden, avšak s tou výhradou, že předpis dávky bude v řádném řízení ukládacím přezkoušen.

Tento postup - v oboru daní přímých ne neobvyklý -- má za účel, v případě potřeby zabezpečiti rychlé předepsání dávky (§ 39.).

Základní myšlenka, aby podklad dávky z majetku byl co nejširší, vede k tomu, že subjektivní povinnost k dávce nemůže se obmezovati na majetek osob fysických, nýbrž že zasahovati musí i osoby právnické v nejširším rozsahu; z důvodu toho byly pojaty do okruhu osob právnických dávkou povinných nejen veškeré podniky veřejnému účtování podrobené a zásadně zvláštní dani výdělkové podléhající, nýbrž i všechny společnosti s ručením obmezeným a konečně i ostatní právnické osoby vůbec.

Právnickými osobami rozumějí se subjekty právní podstatou svou rozdílné od jednotlivých osob fysických čili přirozených. Pod pojem právnické osoby spadají korporace, nadace, ústavy, nejen práva soukromého, nýbrž i práva veřejného, na př. země, okresy, obce, různé komory stavovské, úrazové pojišťovny, kumulativní sirotčí pokladny, pokud ovšem jim nepřísluší osvobození od dávky majetkové podle § 43.; za právnické osoby jest pokládati i církve, náboženské obce, kapitoly, řády, kongregace, obročí, záduší, fondy, jako náboženskou matici a pod.

Sem nepatří však sdružení osob spočívající na pouhém společenském poměru, při němž jmění společenské patří jednotlivým společníkům, tudíž veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, dále neodevzdané pozůstalosti, jmění fideikomisní a jmění vázané fideikomisární substitucí.

Z podniků veřejně účtujících padají tu především na váhu podniky akciové (obchodní, průmyslové, dopravní atd.), dále společnosti s obmezeným ručením, jež se za jistých okolností hospodářsky blíží akciovým společnostem; oba druhy subjektů hromadí ve svých veřejných i tajných reservách často značné zisky a nutno je podrobiti dávce za všech okolností. I ostatní právnické osoby ať veřejného, ať soukromého práva oplývají zhusta vydatným majetkem a jest jen důsledkem zásady všeobecnosti dávky, aby povinnost k dávce byla rozšířena i na ně; jde tu zejména o zachycení jmění t. zv. mrtvé ruky.

Dávce podléhají i společnosti v likvidaci a konkursu.

Dávce jest podroben u tuzemských osob právnických nejen tuzemský, ale i cizozemský majetek; výjimka nastává jen potud, pokud cizozemský majetek byl cizím státem podroben současné dávce stejného druhu.

Cizozemské právnické osoby, které v tuzemsku jakékoliv jmění mají, podléhají dávce i tehdy, nemají-li v tuzemsku pevné provozovny nebo odbočky a nejsou-li tedy v tuzemsku postiženy zvláštní daní výdělkovou.

Krátkodobými pohledávkami nepodléhajícími dávce z majetku rozumějí se pohledávky, při nichž platební lhůta jest kratší 30 dnů; průtahem v placení - ať se svolením věřitelovým či bez něho - pozbývá krátkodobá pohledávka této své vlastnosti.

Od dávky jest osvobozen stát s veškerým svým majetkem, jakož i ostatní korporace veřejnoprávní, jako země, okresy, obce, pokud jde o majetky a zařízení sloužící úkolům správy veřejné a o ústavy a zařízení těchto korporací věnovaná obecnímu blahu (jako veřejné nemocnice, porodnice, nalezince, ústavy pro choromyslné, chudobince). Z osvobození jest tedy vyňato jmění výdělečných podniků veřejnoprávních korporací, podléhající zásadně zvláštní dani výdělkové (na př. obecní hostince, kovárny, plynárny, elektrárny, sloužící k výrobě plynu nebo elektrického proudu pro odbyt soukromý a pod.), jakož i případné jinaké jmění, nejsou-li podmínky § 4., II. dány.

Osvobozeny jsou dále i ostatní právnické osoby, jež sledují účely v témže § 4., II. vytknuté. Sem náležejí: stavovské korporace veřejnoprávní jako: obchodní a živnostenské komory, živnostenská společenstva, obchodní gremia, notářské, advokátní, lékařské komory a pod., dále ústavy dobročinné, jako: ústavy pro slepce, hluchoněmé, epileptiky, pro léčbu osob tuberkulosních, pro léčbu skrofulosních dítek, záchranné stanice a pod. Osvobození platí i pro právnické osoby pěstující účely národní výchovy, tělesného výcviku nebo účely vědecké a bádací.

Vyloučeno jest ovšem, aby dotyčné ústavy byly založeny na zisk; v těchto případech vztahovalo by se osvobození jen na majetky, sloužící výhradně jmenovaným účelům, nikoliv však na případné jmění jinaké.

Čistým jměním rozumí se veškeré jmění movité i nemovité po srážce dluhů, které se jměním dávce podléhajícím hospodářsky souvisejí.

V německé osnově zákona o dávce z majetku, zvané "Reichsnotopfer", je u akciových společností, komanditních společností na akcie, u těžařstev, u společností s obmezeným ručením, u vzájemných pojišťoven, u zapsaných společenstev a u různých ústavů úvěrních podrobeno dávce čisté jmění po srážce splaceného základního nebo kmenového kapitálu. Vyloučení základního kapitálu, který sice podle ustanovení obchodního zákona patří do pasiv, tvoří však vlastně jen pasivum knihovní, nikoliv pasivum v právním smyslu, má svůj důvod ve snaze, aby vyvarováno se bylo dvojímu zdanění, které nastává zdaněním společností a zdaněním jednotlivých podílníků; důvod tento vzhledem k ustanovení §u 31. odpadá.

Návrh zákona stojí na stanovisku, že jest nutno vyměřiti dávku z celého čistého jmění, t. j. ze základního kapitálu, pravých fondů a likvidačního rozdílu, což odpovídá snaze, podrobiti dávce veškeré jmění osob právnických. Kdyby totiž obdobně jako v "Reichsnotopfer" se dávkou nezatížil základní kapitál, nezachytilo by se celkové jmění osob právnických a unikly by ony jeho částky, které byly pořízeny ze základního kapitálu. Kdyby se dávce podrobil jen likvidační rozdíl, zachytily by se tím pouze tiché reservy a rovněž ne celé jmění; kdyby konečně se dávce podrobil jen akciový kapitál a pravé reservy, unikly by dávce tiché reservy.

Pokud jde o včítání základního kapitálu do čistého jmění, stanoví návrh zákona výjimku jen u společenstev výdělkových a hospodářských a u záložen.

Výjimka ta byla pojata do návrhu zákona z důvodu technické účelnosti; podniků takových je totiž veliké množství a jednotlivé podíly, které ostatně nemají kursu, bývají u nich celkem nepatrné, takže výpočet kvot, jež by se měly vylučovati z důvodu dvojího zdanění u jednotlivých podílníků, činil by vyměřovacím úřadům nepoměrně značné obtíže a měl by v zápětí průtah ukládacích prací; mimo to by nemělo včítání základního kapitálu u těchto útvarů na konečný efekt dávky valného vlivu a nebylo by včítání to ani populárním vzhledem ku sociálnímu významu těchto podniků.