Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dávka z majetku činí z čistého jmění (§ 44.) a to:

Dávkou zásadně povinné jmění, pokud nepřesahuje 20.000 K nepodléhá dávce z majetku, avšak přesahuje-li tuto hranici podléhá dávce z majetku celé.

U podniků uvedených v § 84., lit. b), d) až f) zák. o os. daních, jakož i u společenstev výdělkových a hospodářských a záložen, požívajících výhod podle §u. 85. zák. o os. daních vyberou a zapraví se z vyměřené dávky z majetku ²/₃, pokud podniky ty nepožívají již osvobození od této dávky vůbec (§ 43.).

Dávka z majetku předepíše se u subjektů tuzemských v sídle společnosti nebo právnické osoby, případně v sídle správy jmění, u cizozemských subjektů v sídle repraesentace, správy jmění nebo v sídle odpovědného zástupce (§ 49.).

Vyměřením dávky z majetku jest pověřena berní správa příslušná pro vyměření výdělkové daně podle II. hl. zák. o os. daních; u společností s obmezeným ručením má se v této příčině za to, že podléhají vesměs (§ 42. č. 2.) této dani; u ostatních právních subjektů jest příslušna berní správa, v jejímž obvodu jest sídlo právního subjektu nebo jeho správa jmění nebo jmění samotné.

Cizozemské právní subjekty, jichž jmění jest v obvodech různých berních správ, a které nezřídily v tuzemsku representace, jsou povinny ustanoviti odpovědného zástupce, jehož bydliště se pokládá za tuzemské sídlo cizozemského právního subjektu.

Společnosti a ostatní osoby právnické, podléhající zásadně dávce z majetku, povinny jsou bez dalšího zvláštního vyzvání ve lhůtě, která bude zemským finančním úřadem veřejně vyhlášena a činiti musí nejméně jeden měsíc, podati u příslušné berní správy (§ 49.) přiznání na příslušném formuláři, jenž bude zahrnovati aktiva, pasiva a čisté jmění jakožto výsledky likvidační bilance.

Tato pokládá se za součást přiznání; stranám jest však dovoleno, v přiznání opraviti údaje v likvidační bilanci obsažené: úchylky dlužno zvláště a přesně odůvodniti.

Ustanovení stran vyměřování výdělkové daně podle II. hlavy zák. o os. daních (§ 110. - 112.) platí obdobně i pro ukládání dávky z majetku; stanoviti útraty šetření (§ 38. odst. 2 - 4.) náleží příslušné berní správě, o rekursu rozhodne zemský fin. úřad.

Ustanovení § 113. a 114. zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky z majetku.

Pokud se v oddílu tomto nic jiného nestanoví, platí obdobně ustanovení oddílu I. o dávce z majetku osob přirozených.

Placením dávky povinny jsou osoby v §u 7. uvedené, případně jejich právní nástupci (§§ 548., 801. a 802. obč. zák.); pokud se jmění dávkou povinné nalézá ve spoluvlastnictví nebo spoludržbě dvou nebo více osob, je každá z nich k zaplacení dávky na její jmění poměrně vypadající povinna.

Totéž platí obdobně podle okolností i u společností a ostatních osob právnických.

Dávka zapraví se v 6 pololetních stejných lhůtách, z nichž první jest splatná 3 měsíce po doručení platebního příkazu.

Počínajíc prvním dnem třetího kalendářního měsíce, jenž následuje po nabytí účinnosti tohoto zákona, zvyšuje se dávka do dne splatnosti, po případě do dne pozdějšího placení o 4.8%ní úrok, a to v ten způsob, že za každou počatou nebo proběhlou polovinu měsíce vybéře se 20 h ze 100 korun.

Dobrovolně splatiti dávku hotovými před její splatností, a to i před doručením platebního příkazu jest přípustno: plátci nahradí se ze splacené částky 4.8% úrok za dobu ode dne platby do dne splatnosti týmž způsobem jako v odst. 2.

Ministr financí se zmocňuje, aby prodloužil platební lhůty nejdéle do 5 let ode dne splatnosti první lhůty, prokáže-li strana, že zaplacením dávky ve lhůtách odst. 1. by byl její hospodářský stav vážně ohrožen.

Jmění fideikomisního a lenního (§ 7. č. 2.) lze užíti a jmění toto lze zavaditi k účelu zaplacení dávky a to tak, aby jmění toto neslo poměrnou část dávky; ustanovení toto platí, pokud toho vyžaduje povaha věci, obdobně v případech § 19.

Na místě placení hotovými může býti dávka zapravena v nemovitostech, tuzemských cenných papírech sirotčí jistoty požívajících a potvrzeních o státních zápůjčkách ve smyslu §u 1. zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84. sb. z. a n., bude-li tento způsob placení dávky stranou nabídnut.

O způsobu nabídky a jejím přijetí o hodnotě, v jaké se nabízený majetek na místě placení přijme a o zúčtování budou vydána bližší ustanovení nařízením prováděcím.

Z částky, kteráž jest uhrazena hodnotami přijatými, odpadá za dobu ode dne nabídky až do jejího přijetí povinnost platiti úrok v odst. 2. zmíněný.

V případech §u 5. odst. 2. vyberou a zapraví se z vyměřené dávky z majetku pouze ²/₃.

U dávky již předepsané může, pokud zákon nic jiného nestanoví, povolen býti odpis, dokáže-li strana, že následkem neštěstí neb jiných mimořádných okolností jmění dávce podrobené během 2 let (od 1. března 1919 počítajíc), zmenšilo se nejméně o ¹/₃, a že její hospodářský stav jest vážně ohrožen; v tomto případě odepíše se částka dávky zmenšení odpovídající.

O žádosti, kterou podati dlužno u příslušné berní správy nejdéle během 14 dnů po dni, kdy okolnosti odpis odůvodňující nastaly, rozhodne zemský fin. úřad, a o případném rekursu ministerstvo financí.

Nastaly-li okolnosti v odst. 1. uvedené v době po 1. březnu 1919 až do dne, kdy zákon tento nabyl účinnosti, jest stranám volno, domáhati se odpisu po doručení platebního rozkazu ve lhůtě odvolací.

Ustanovení §u 4. zákona ze dne 25. února 1919, čís. 88. sb. z. a n., zůstává v platnosti.

Ustanovení hlavy V. zák. o os. daních a cís. nař. ze dne 16. března 1917, č. 124. ř. z., čl. III. § 1. až 6., používati dlužno obdobně i pro obor dávky, jmenovitě též vzhledem k povinnosti podati přiznání s těmito úchylkami:

A. Výměra peněžitých trestů činí při zkrácení dávky 1 - 4 a při zatajení dávky 1 - 2 násobek částky, o kterou dávka byla zkrácena, neb zkrácení vystavena.

B. Na místě ustanovení § 2. odst. 1., čís. 1. a 2., jakož i odst. 2. a 3. cit. nař. platí tato ustanovení:

"1. vydává-li se jmění dávce z majetku podléhající na oko jako majetek jiné osoby než té, které skutečně náleží, anebo bylo-li jmění jinakým způsobem zavlečeno;

2. opírá-li se obviněný k sesílení svých údajů vědomě o nepravé neb falšované listiny, svědectví, obchodní neb hospodářské knihy nebo podobné pomůcky, aneb svádí-li nebo hledí svésti svědky, znalce a osoby přezvědné k falešným výpověděm;

3. byl-li obviněný již pro delikty v § 2. cit. nař. uvedené odsouzen a před uplynutím pěti let ode dne odsouzení se těchto deliktů stran dávky dopustil;

ve všech případech, jestliže částka, o kterou dávka byla zkrácena, anebo zkrácení vystavena 5000 Kč převyšuje.

Vyměří-li se v těchto případech trest vězení, budiž vyměřen při zkrácení dávky od jednoho dne do 6 měsíců, při zatajení dávky od 1 dne do 3 měsíců.

Přesahuje-li však v týchž případech částka, o kterou dávka byla zkrácena anebo zkrácení vystavena 20.000 Kč, musí býti vedle peněžitých trestů podle platných ustanovení i na trest vězení uznáno a to při zkrácení dávky ve výměře od 6 do 12 měsíců, a při zatajení dávky ve výměře od 3 do 6 měsíců.

Vedle trestu vězení budiž rozsudek jednou uveřejněn v jednom neb více periodických tiskopisech na útraty odsouzeného.

C. Ustanovení cit. nař. § 3., odst. 2., věta druhá, slovo "mohou", a § 5., věta první, slovo "může", platí i tenkráte, musí-li býti uznáno na trest vězení a

D. výše pokut pořádkových podle § 250. zák. o os. daních stanoví se až do 100.000 Kč.

Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pozbývají platnosti trestní ustanovení soupisových nařízení, vydaných na základě zákonů ze dne 25. února 1919, čís. 84. sb. z. a n., a ze dne 27. června 1919, čís. 369. sb. z. a n.

Správných údajů učiněných při přiznání k dávce nesmí býti užito k trestnímu stíhání dosavadních nesprávných nebo neúplných udání učiněných při soupisech, jakož i při vyměřování daní přímých, vojenské taxy a poplatků, jestliže poplatník nejdéle zároveň s přiznáním k dávce opravil dotyčná přiznání, resp. udání, pokud tak neučinil již dříve ve lhůtách stanovených nařízeními o soupisu jednotlivých druhů jmění.

Amnestie však pozbývá platnosti pro poplatníka, který v nejbližších 3 létech po vyměření dávky dopustí se zkrácení, nebo zatajení neb ohrožení některé daně přímé nebo přestupku důchodkového podle § 84., č. 2. a 3. zákona poplatkového a z důvodu toho bude podle ustanovení daňových nebo poplatkových potrestán.

Za týchž předpokladů, jako v odst. 1. uvedeno, odpadá i vyměření dodatečné přímé daně a poplatků za dobu před 1. lednem 1914.

Ustanovení zákona ze dne .................... stran zajištění dávky z majetku, kteréž platí obdobně i pro zajištění dávky z přírůstku, zůstávají až na ustanovení ............., která se tímto zrušují, nedotčena, na místo takto zrušených ustanovení nastupují ustanovení tohoto zákona.

Zastavení podniku nebo převedení jeho na jinou fysickou nebo právnickou osobu, jakož i jinaké změny v poměrech fysických a právnických osob nemají, pokud nastaly po 1. březnu 1919, vlivu na povinnost k dávce.

Za dávku a za tresty peněžité ručí:

1. všichni, jimž již na základě zákona o os. daních ručení je uloženo (§§ 157. odst. 6., 263., 266. zák. o os. daních), v rozsahu v těchto ustanoveních vymezeném;

2. všichni, kdož se dopustili zkrácení neb zatajení dávky ve smyslu čl. III. § 3., odst. 1. cís. nař. ze dne 16. března 1917, čís. 124. ř. z., anebo jakýmkoliv jiným způsobem takového jednání neb opomenutí se vědomě zúčastnili, bez rozdílu, byli-li s ohledem na toto jednání neb opomenutí potrestáni čili nic;

3. všichni, kdož po 1. srpnu 1914 od osoby dávkou povinné nabyli, ať bezplatně, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním tento způsob nabytí zastírajícím, peníze neb jiné dávce zásadně podrobené jmění, pokud hodnota jednotlivě 1000 Kč přesahuje, avšak jen za částku dávky na hodnotu převedeného majetku poměrně vypadající; příjemce může však, dokázav bezelstné spotřebení, obmeziti ručení na obohacení ještě zbývající.

Dále odpadá ručení, dokáže-li, že převodem ve smyslu odst. předchozího bylo učiněno zadost zákonné povinnosti, anebo že se jedná o obvyklé dary příležitostné.

Dávka požívá na nemovitostech do částky na ně vypadající zákonného práva zástavního, jemuž přísluší přednost před všemi na věci váznoucími právy a pohledávkami ze soukromoprávných titulů.

Toto právo promlčuje se ve 3 letech ode dne, kdy poslední lhůta dávky se stala splatnou.

Promlčení přetrhuje se každým úkonem, kterým se zahájí podle zákona soudní vymáhání dávky z nemovitosti; ode dne tohoto zahájení počíná lhůta tří let plynouti znova.

Při soupisu zadržené a dosud neuvolněné bankovky a vklady u peněžních ústavů ručí za dávku, jež se jimi uhradí v rámci § 55., pokud strana neprokáže, že dávka byla jinakým způsobem zapravena neb zajištěna. O výkonu tohoto práva, jenž nevyžaduje dalšího řízení, budiž strana vyrozuměna.

Všeobecná ustanovení hlavy VI. zák. o os. daních (§§ 262., 263., 264. odst. 1. a 3. a 265., 267. až 284., 286.) platí obdobně i pro dávku s těmito odchylkami a doplňky:

1. Každá osoba, ať fysická ať právnická, má v otázkách stran zjišťování jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčelivosti, pokud jest zákonem uložena, jakož i povinnosti zachovávati obchodní tajemství.

Svědkem nesmí býti výpověď odepřena z důvodů uvedených v §u 321. zákona z 1. srpna 1895, č. 113. ř. z. Svědek, ani osoby uvedené v §u 321. odst. 1. c. ř. s. nemohou býti stihány trestně, disciplinárně nebo důchodkově, vyjde-li z výpovědi svědecké na jevo, že buď on sám neb osoby v §u 321. odst. 1. c. ř. s. jmenované se dopustily nějakého trestného činu.

2. K výslechu svědkův a znalců, již jsou nebo byli u poplatníka zaměstnáni, není potřebí svolení jejich bývalého nebo nynějšího zaměstnavatele.

3. Nařízení vlády ze dne 1. března 1919, čís. 96. sb. z. a n. o působnosti revisního odboru při ministerstvu financí zůstávají těmito ustanoveními nedotčena.

4. Podle volného uvážení berní správy provede se nahlédnutí do obchodních knih buď u ní anebo v místnostech obchodních nebo v bytě poplatníkově.

5. Ustanovení §u 279. odst. 3. zák. o os. daních platí i mimo řízení trestní.

Všechna ustanovení dosavadních zákonův a nařízení, jimiž se zapovídá sdělení nebo použití dat, která byla při jejich provádění získána, úřadům přímé daně vyměřujícím, pozbývají pro ukládání dávky platnosti.

Ministr financí může za účelem vyvarování se dvojího zdanění nebo zachování vzájemně stejného postupu anebo provádění práv a odvetného, jakož i v jiných případech, pokud se jedná o cizince, učiniti opatření, odchylující se od ustanovení tohoto zákona.

Opatření všeobecného rázu buďtež uveřejněna ve sbírce zákonův a nařízení.

Dávka netvoří ani při jejím, ani při vyměření jakékoliv daně přímé odpočítatelnou položku.

Dávka nepředpisuje se ani za účelem předpisu přirážek svazků samosprávných, ani za účelem výpočtu příspěvkův a náleží výhradně státu.

Za rok správní, v němž podle § 1. zák. ze dne 18. března 1878, č 31. ř. z., platební povinnost stran dávky vznikla, pokládán budiž rok 1920.

Ve smyslu § 3. cit. zák. jest splatnost poslední lhůty (§ 55.) rozhodnou.

Ministr československé republiky s plnou mocí pro Slovensko a chéf civilní správy Podkarpatské Rusi se zmocňuje, aby ve srozumění s ministrem financí v tomto zákoně citované zákony, přihlížeje ku poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, a zachovávaje zásady jednotného provedení zákona, prováděcím nařízením v platnost uvedl, doplnil, upravil a vůbec vše potřebné zařídil.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem prohlášení; provedením jeho pověřuje se ministr financí.

Příloha (k § 16).

I. Nástin hospodářského stavu ve státě.

Necelý rok po památném 28. říjnu 1918, jenž vzniknouti dal samostatnému státu českému, skončil válečný stav i formálně; mírem v St. Germain en Laye dne 10. září 1919 uznán byl stát československý jako stát samostatný a stojí nyní jako všechny státy na válce súčastněné před obrovským úkolem likvidace nákladů válečných, před problémem, jak převésti hospodářství národní a finanční z těžkého rozvratu do kolejí normálních.

Je-li řešení tohoto úkolu samo o sobě jedním z nejtěžších, tím tíživěji doléhá na stát náš.

Český národ vychází ze světového zápasu jako politický vítěz, hospodářsky však tvořil do nedávna součástku bývalého Rakouska, nesa z politických důvodů ve zvýšené míře plnou tíhou neblahé důsledky hospodářství válečného; na rozvráceném podkladě hospodářském třeba řešiti obrovité státně-finanční problémy.

V krátkém přehledu, v jakém se hospodářství národní i státní dnes nalézá, dlužno na prvém místě uvésti zadlužení státu, tvoříť zúročení a umořování dluhů v každém rozpočtu státním jednu z hlavních položek.

Břemena tato vznikla jednak již před osamostatněním československé republiky a přecházejí na stát československý jako neblahé dědictví po bývalé monarchii Rakousko-Uherské, jednak vznikla teprve za doby politické samostatnosti československého státu a mají své kořeny v mocenském postavení státu jako takového a v úkolech, jež našemu státu bylo konati z příčin národohospodářských a sociálních.

Břemena prvé skupiny jest nucen převzíti stát československý jakožto těleso vzniklé na území bývalého Rakousko-Uherského mocnářství.

Právní podklad poskytuje mírová smlouva, kteráž však, byť i sebe obsáhlejší, podává pouze nejvšeobecnější normy a ponechává reparační komisi rozsáhlou právomoc co do detailního provedení těchto předpisů, takže otázka, mnoho-li dluhy tyto číselně činí, bude vlastně teprve řešena.

Podle mírové smlouvy přejímá stát československý v prvé řadě pouze předválečné dluhy bývalého Rakouska, t. j. státní dluhy existující před 28. červencem 1914; sem náleží dluhy zvláště zabezpečené na drahách, dolech a jiném majetku státním (čl. 203), dále dluhy sice specielně nezajištěné, na kteréž však vydány byly dílčí dluhopisy, renty, poukázky, obligace (čl. 203).

Výši dluhů těchto určí reparační komise, u dluhů prvé kategorie dle zásad, které uzná za spravedlivé, u dluhů poslední kategorie podle poměru hospodářskou výkonnost nejlépe vyjadřujících příjmů celého starého rak. území a území odstoupeného na základě průměru 3 let 1911, 1912, 1913 v území, o něž jde (čl. 203).

K dluhům zvláště zajištěným náleží i závazky býv. vlády rakouské, které se vztahují na koupi železničních linií neb majetku podobného druhu (čl. 203).

Stát československý nabyl ve svém území všech statků i vlastnictví dřívější aneb nynější vlády rakouské; do majetku tohoto náleží jmění býv. státu rakouského, podíl tohoto státu na společném majetku rak.-uh. monarchie, dále statky korunní a soukromé jmění býv. rak.-uh. panovnické rodiny.

Náhrada za převzatý majetek, po srážce všeho, co vydáno bylo ve prospěch tohoto majetku bezprostředně od zemí, obcí a jiných samosprávných svazků na penězích, pozemcích neb materialiích, jest dluhem státním, jehož výši určí reparační komise; dovoleno však vedle toho odečísti onu část zvláště nezaloženého dluhu, jež odpovídá nákladům učiněným na převzatý majetek (čl. 208).

K závazkům mírovým náleží příspěvek státu československého na výlohy spojené s osvobozením území býv. mocnářství rak.-uh. a to nejvýše 750 milionů franků ve zlatě; částka tato, jež arci se zúročí 5% teprve 1. lednem 1926 a splatna jest v 25 ročních splátkách počínajíc teprve 1. lednem 1931, tvoří dluh státní, jehož maximum, t. j. výše uvedený obnos bez ohledu na vlastní pohledávku náhradovou do dluhů státních zařaditi sluší.

K břemenům druhé skupiny náležejí v prvé řadě převzaté bankovky, které se nalézaly na území státu československého (čl. 206); dluh tento odhaduje se na 5 - 6 miliard korun nečítajíc v to asi 2 miliardy bankovek, které byly při okolkování jako 1% zúročitelný dluh státní podle zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84. sb. z. a n. zadrženy.

Číslice tato zvyšuje se o žírové účty a pokladniční poukázky převzaté do státní správy podle cit. zák. a nař. vl. ze dne 6. března 1919, čís. 119. sb. z. a n.; dluh tento činí asi přibližně 2 miliardy.

Vezmou-li se v úvahu další po 28. říjnu 1918 vzniklé dluhy, kteréž ssebou přináší samostatný život státu československého, jeho založení a obhájení, tu zatížení státu již dnes dosahuje na poměry naše obrovské výše; vzestupná tendence na straně vydání v rozpočtu státním nedosáhla dosud svého vrcholného bodu, a nutno počítati s dalším stoupáním zadlužení státního.

Vedle zadlužení padá na váhu neutěšený celkový stav hospodářství národního a státního jak se během víceleté války vyvinul.

Stát rakouský, veda válku, odnímal po více let národnímu hospodářství hodnoty věcné i síly pracovní, užíval jich neproduktivně (ničil, spotřeboval a pod.) a protihodnotu odváděl stále více ochuzovanému hospodářství ve formě papírových peněz.

Pokladu válečného nebylo, půjčky od obyvatelstva upisované nestačily, proto tvořil si stát umělý důchod tiskem bankovek, aniž by o vypadající částky ztenčil důchody individuelní, jak jest tomu pravidelně při vybírání veřejných dávek.

Avšak nejen že, namnoze poměry válečnými nucen, platil stát za dodávky válečné, které časem soustředily skoro veškeré výrobní síly ve státu pro stát, mnohem vyšší ceny, on zvyšoval uměle důchody všech těch, kdož pro stát pracovali; tato uměle tvořená kupní síla nezanikla u příjemců, nýbrž rozlévala se v distribučním procesu hospodářském na všechny strany.

To jsou asi složky procesu t. zv. inflace, jenž vyjadřuje válečné zadlužení státu (válečné půjčky, bankovky, pokladniční poukázky rakousko-uherské banky, dluhopisy a jiné dluhy) na jedné a pokles kupní ceny koruny (drahota) na druhé straně, pohlíží-li se na hospodářství státu jako na celek.

Obé je výrazem t. zv. dodatečné kupní síly, kteréž neodpovídá žádné výrobním účelům sloužící jmění.

S hlediska jednotlivců přivodil proces právě vylíčený hluboké převraty v rozdělení a hodnotě příjmů a jmění, jež se jeví v klesání nebo aspoň znehodnocení příjmů a peněžního jmění u jedné skupiny soukromo-hospodářské a v obrovském stoupnutí příjmů a hromadění jmění u druhé skupiny, a to právě u všech těch, kdož jako držitelé produktivních kapitálů přímo nebo nepřímo válečné konjunktury ve svůj prospěch využíti mohli; přesuny tyto tím více padají na váhu, že nerovnosti v rozvrstvení příjmů a jmění se prohloubily a zostřily, a že přinesly nezasloužené jak zisky tak i ztráty.

Stav nynější vyznačuje se tudíž hlavně dvěma okolnostmi:

1. u státu jako celku:

skutečná ztráta na národním hospodářském kapitálu, jehož výrobní síla byla částečně zničena, částečně seslabena, zadlužení, nestojící v žádném poměru k hodnotě pohotových statků hospodářských a zničená měna;

2. u jednotlivců:

znehodnocení pevných příjmů a peněžního majetku na jedné a značné zvýšení příjmů a jmění na druhé straně u všech majitelů produktivních prostředků, kteří přímo neb nepřímo válečné konjunktury ve svůj prospěch využíti mohli.

Toť asi obraz dnešního rozvratu hospodářského, jehož energická náprava jest existenční otázkou našeho mladého státu.